MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ F A K U L T A K A T E D R A SPECIÁLNÍ A INKLUZIVNÍ P E D A G O G I K Y PREVENCE DROGOVÝCH ZÁVISLOSTÍ NA VYBRANÝCH STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vedoucí práce: doc. MUDr. Petr Kachlík, Ph.D. Brno 2019 Autor práce: Kateřina Blažková Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 1 2 1 / 2 0 0 0 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně Podpis Poděkování: Děkuji vedoucímu své bakalářské práce, doc. M U D r . Petru Kachlíkoví, Ph.D. za poskytnutí cenných rad a odborné vedení. Rovněž děkuji středním školám a respondentům, kteří umožnili vznik této práce. Obsah ÚVOD 5 1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Z OBLASTI ADIKTOLOGIE 6 1.1 D R O G A 6 1.2 Z Á V I S L O S T 8 2 RIZIKOVÉ F A K T O R Y A SPECIFIKA PŮSOBENÍ NÁVYKOVÝCH LÁTEK 14 2.1 R I Z I K O V É F A K T O R Y PRO V Z N I K D R O G O V É ZÁVISLOSTI 14 2.2 S P E C I F I K A PŮSOBENÍ N Á V Y K O V Ý C H L Á T E K U DĚTÍ A DOSPÍVAJÍCÍCH 16 3 P R E V E N C E A PORADENSTVÍ 18 3.1 P R I M Á R N Í P R E V E N C E 19 3.2 Š K O L N Í P O R A D E N S T V Í 2 7 4 PRIMÁRNÍ P R E V E N C E DROGOVÝCH ZÁVISLOSTÍ NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH 31 4.1 M E T O D O L O G I E V Ý Z K U M N É H O ŠETŘENÍ 31 4.2 P R E Z E N T A C E V Ý S L E D K Ů 3 9 4.3 V Y H O D N O C E N Í PLATNOSTI H Y P O T É Z 6 0 4.4 S H R N U T Í V Ý S L E D K Ů A P E D A G O G I C K Á D O P O R U Č E N Í 68 ZÁVĚR 74 SHRNUTÍ 77 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 78 SEZNAM PŘÍLOH 82 Úvod Dalo by se říci, že každý má nějaké slabiny a černé zákoutí. Tato práce je věnována závislosti, konkrétně drogové, se kterou se potýká nezanedbatelný počet nejen mladých lidí. Zaměřuje se především na její prevenci, tudíž na to, jak se jí úplně vyhnout a předejít jí. K tomuto tématu autorku dovedla nešťastná událost v jejím životě, kdy její dlouholetá spolužačka, a především kamarádka, ukončila život právě v drogovém opojení. Práce je cílená na vybrané střední školy v Brně a okolí a na jejich žáky. Podařilo se navázat spolupráci se 3 školami a 147 jejich žáky ve věku 1 6 - 1 9 let. Tato věková kategorie byla vybrána záměrně, a to z důvodu, že mladiství j sou v přelomovém stádiu života, kde je nutné jim zabezpečit vhodné a bezpečné prostředí, tudíž má prevence značný význam. Také z důvodu, že na víceletých gymnáziích, která se rovněž stala předmětem výzkumného šetření, má tato věková skupina za sebou již několik let studia a je tedy schopna objektivně posoudit, jak prevence na jejich škole funguje. Hlavním cílem bakalářské práce je zmapování výskytu preventivních aktivit na daných školách a ověření znalostí a postojů žáků k nim. K vedlejším cílům patří popis struktury, vlastností a preventivních programů vybraných škol a jejich vyhodnocení podle kritérií stanovených autorkou. Práce je rozdělena na dvě hlavní části-teoretickou a empirickou. V rámci teoretické části byly uvedeny tři hlavní kapitoly. První kapitola nabízí vymezení základních pojmů z oblasti adiktologie. Druhá kapitola se zaměřuje na působení návykových látek a rizikové faktory. Obsahem třetí kapitoly je obecná prevence a její dělení, dále pak zaměření na školní prostředí a prevenci v něm a poradenský systém. Empirická část je dělena na metodologii, která nabízí nejen metody a postupy výzkumného šetření, ale také informace o výzkumném vzorku a vymezení základních cílů. Následuje prezentace výsledků, která obsahuje vyhodnocená data a jejich shrnutí. Na tuto část navazuje analýza předem stanovených hypotéz, o které se celý výzkum opíral. V poslední kapitole je k nalezení shrnutí všech výsledků a doporučení pro školy, jak program zkvalitnit. Ke zpracování bakalářské práce byla použita analýza odborné literatury, analýza preventivních programů vybraných škol a dotazníkové šetření zaměřené na žáky. 5 1 Vymezení základních pojmů z oblasti adiktologie 1.1 Droga Drogová problematika má značné místo ve společnosti již od nepaměti. Návykové látky byly pro své účinky užívány už v neolitu, což je dokázáno díky umění dochovanému právě z tohoto období. Původně byly však užívány pro své léčebné vlivy. Za první zneužívané rostliny se považuje muchomůrka červená, durman obecný nebo také rulík zlomocný. Tyto rostliny mají schopnost po konzumaci navodit halucinogenní účinky. V tomto období nebyly považovány za negativní, obecně sloužily k již výše zmíněným lékařským účelům, ale hrály rovněž roli v oblasti náboženských obřadů. První oficiální písemné poznatky o drogách pocházejí již z období starověkého Sumeru, kdy byla makovice považována za symbol radosti (Mahdalíčková, 2014). Jedná se o látky, které po vpravení do živého organismu ovlivní jednu nebo více jeho funkcí. Drogu můžeme také definovat jako látku, která má dvě základní vlastnosti, a to: 1. psychotropní efekt a 2. potenciál závislosti. Droga ovlivňuje lidské prožívání a mění jedincův pohled na svět. Zároveň její dlouhodobé a pravidelné užívání může vyvolat závislost a jedinec ztrácí kontrolu nad jejím užíváním (Kalina a kol., 2015). Jsou to prostředky, které pomáhají vyvolat příjemné pocity, povzbuzení, anebo naopak útlum (Mahdalíčková, 2014). Droga se stává pro jedince důležitější než většina jeho denních potřeb (Nešpor, 2011). Pojem „droga" je odvozen od arabského slova ,,durana", což v překladu znamená léčivo. Dříve se tedy toto slovo používalo jakožto označení pro surovinu, z které je možno vyrobit lék. V tomto smyslu se pojem „droga" používá dodnes, ale pouze v oblasti lékařství a farmacie. Obecně jej však chápeme jako návykovou psychoaktivní látku. V této souvislosti je rovněž důležité zmínit pojem „psychedelikum", látka ovlivňující psychický stav (Mahdalíčková, 2014). Celosvětově nej rozšířenější návykovou látkou je alkohol. Společně s nikotinem jej řadíme k tzv. legálním drogám (Kalina a kol., 2015). 6 Dělení drog Nej rozšířenějším dělením návykových látek je dělení na drogy měkké a tvrdé. Toto členění je však nepřesné (Mahdalíčková, 2014). Kalina uvádí, že drogy můžeme dělit dvěma základními způsoby, dle jejich účinku na psychiku člověka nebo dle míry rizika (Kalina a k o l , 2015). Rozdělení drog dle účinku na psychiku Základním faktorem tohoto dělení je výsledný efekt či stav, který nastane po aplikaci substance. Drogy tedy kategorizujeme na tlumivé látky, psychomotorická stimulancia a halucinogeny (Kalina a kol., 2015). Látky tlumivé neboli narkotika utlumují psychomotorické tempo. Menší dávky pouze zklidňují, při větším množství mohou navodit spánek či dokonce kóma nebo zástavu životních funkcí (Kalina a kol., 2015). Psychomotorická stimulancia naopak zbavují únavy, povzbuzují organismus a urychlují proces zpracovávání myšlenek (Kalina a kol., 2015). Halucinogeny mění kognitivní funkce, především zrak a sluch, mohou také vyvolávat paranoidní pocity (Kalina a kol., 2015). Tabulka č. 1 zobrazuje vliv jednotlivých skupin návykových látek na psychickou a tělesnou stránku a sílu vzestupu tolerance. Látka Psychická závislost Somatická závislost Vzestup tolerance Tlumivé látky silná silná silný Psychomotorická stimulancia silná nevzniká silný Halucinogeny slabá-žádná nevzniká mírný Tab. č. 1: Dělení drog dle potenciálu pro závislost (psychická a fyzická závislost a vzestup tolerance) (Kalina a kol., 2015) Rozdělení drog dle míry rizika Toto dělení je nejvíce používané veřejností, dle odborníků je však nepřesné, protože je obtížné stanovit hranice. Podle něj rozlišujeme látky do dvou hlavních skupin, a to na drogy tvrdé a měkké. Mezi měkké drogy patří např. alkohol, tabák, marihuana nebo lysohlávky. Mezi drogy tvrdé patří např. pervitin, heroin nebo kokain. Droga, která je na pomezí a v různých zdrojích se její zařazení liší, je extáze (Kalina a kol., 2015). 7 Drogy můžeme také kategorizovat do těchto skupin: Alkohol, opioidy a opiáty, zneužívaná farmaka s psychotropními účinky, konopné drogy, halucinogeny, psychomotorická stimulancia, těkavé látky, M D M A a taneční drogy a tabák (Kalina a kol., 2015). Mahdalíčková se ve své publikaci řídí podrobnějším a členitějším dělením, které vychází z mezinárodních konvencí a dělí drogy na narkotika neboli omamné látky a na látky psychotropní (Mahdalíčková, 2014). Omamné látky se dále člení na (Mahdalíčková, 2014): 1. látky s návykovými vlastnostmi (např. cannabis, kokain, opium atd.); 2. látky normálně užívané (látky využívané v lékařství, např. kodein); 3. přípravky z látek (např. přípravky vyrobené z kodeinu); 4. nej nebezpečnější látky (např. heroin). Psychotropní látky podle této klasifikace dále dělíme na (Mahdalíčková, 2014): 1. halucinogeny (např. LSD); 2. stimulancia amfetaminového typu (např. metamfetamin, tyto látky mají minimální lékařský přínos); 3. barbituráty (jedná se o deriváty kyseliny barbiturové, jejich lékařský přínos je vyšší); 4. sedatíva, analgetika, narkotika (tyto látky j sou hojně používány v lékařství). 1.2 Závislost Pojem „závislost" může v každém člověku evokovat něco jiného, obecně se však dá říci, že každý z nás má od přírody vrozený sklon k závislosti na vyvolávání si příjemných pocitů. Těmito pocity mohou být například radost či štěstí. Zároveň máme tendenci vytlačovat pocity nepříjemné jako je strach, zlost či smutek. Navozování či potlačování našich přirozených pocitů lze dosáhnout právě pomocí určitých drog (Pešek a kol., 2007). Každý jedinec se s určitou formou závislosti setkává již od prenatálního období, kdy je závislý na organismu matky. Stejně tak je každý jedinec závislý na naplňování základních biologických potřeb jako je příjem potravy a tekutin, dýchání či spánek (Hutyrová a kol., 2013). 8 Závislost můžeme také chápat jako celkovou ztrátu svobody a kontroly nad vlastním životem, kdy si závislý nepriznáva pravdu, sám sobě si nalhává vlastní pohled na skutečnost a realitu nevnímá. Rovněž j i můžeme označit jako chorobný neovládnutelný stav doprovázený konkrétními změnami chování (Marádová, 2006). Definicí pojmu „závislost" ]Q nespočet, za nej objektivnější lze považovat vymezení uvedené v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Definice syndromu závislosti dle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí: „Soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických stavů, který se vyvíjí po opakovaném užití substance a který typicky zahrnuje silné přání užít drogu, porušené ovládání při jejím užívání, přetrvávající užívání této drogy i přes škodlivé následky, prioritou v užívání drogy před ostatními aktivitami a závazky, zvýšenou toleranci pro drogu a někdy somatický odvykací stav. Syndrom závislosti může být přítomen pro specifickou psychoaktivní substanci (např. tabák, alkohol nebo diazepam), pro skupinu látek (např. opioidy) nebo pro širší rozpětí farmakologicky rozličných psychoaktivních substancí" (WHO/UZIS ČR [online], 2018). Setkáváme se s názorem, kdy je závislost považována za onemocnění, a to zejména proto, že v jejím důsledku se zpravidla objeví zdravotní následky, tzn. že závislí jsou obvykle nemocní v důsledku užívání drog. Nejčastěji se setkáváme s nebezpečím v rámci silných abstinenčních příznaků, s následky predávkovaní, kardiovaskulárními poruchami, onemocněními jater atd. (Rotgers a kol., 1999). Další pohled na závislost klade důraz na biopsychosociospirituální pojetí. Jedná se o interakci biologických, psychologických, sociálních a spirituálních faktorů (Rotgers a k o l , 1999). Z biologického hlediska mají drogy obecně tendenci vstupovat do mozku a narušovat jeho strukturu pomocí chemického vlivu, což způsobuje změny kognitivních funkcí a chování. Působení chemických reakcí probíhající v mozku, které ovlivňuje především množství produkce hormonů, vyvolává pocity, k nimž se uživatelé rádi vracejí. Chronické užívání látky však vyvolává negativní stavy, jak psychické, tak fyzické, což uživatele motivuje k opakování aplikace látky, jelikož chce opět zažít pocit blaženosti, který je látka schopna navodit (Rotgers a kol., 1999). 9 Tyto biologické změny mají vliv na změnu psychiky člověka, mohou vést k poruchám stability nálad a emocí až k depresi a úzkosti. Často se setkáváme se změnami vnímání sebe sama a snížení sebeúcty (Rotgers a kol., 1999). Terminologicky u užívání návykových látek rozlišujeme tři základní pojmy (Kalina a k o l , 2015): 1. Úzus psychoaktivní látky- jedná se o jednorázové či opakované aplikování látky, které však nevede k poškození jedince, který látku užívá 2. Abúzus psychoaktivní látky- jedná se o škodlivé užívání látky, při němž dochází k poškození jedince na psychické, tělesné nebo interpersonální úrovni 3. Syndrom závislosti- jedná se o vygradování abúzu, přičemž jedinec zaměňuje změnu prožívání reality za změnu reality samotné. K závislosti může dojít v každém věku, nejnáchylnější je však období adolescence. Mahdalíčková tvrdí, že čím nižší je věk zneuživatelů, tím vyšší je pravděpodobnost vzniku závislosti (Mahdalíčková, 2014). Znaky závislosti Diagnóza závislosti se stanovuje, pokud během jednoho roku u jedince došlo k naplnění minimálně tří z těchto jevů (Nešpor, 2011): a) silná touha nebo pocit puzení užívat látku Tuto touhu označujeme rovněž jako bažení. Jedná se o stav, kdy jedinec touží po pocítění účinků návykové látky, jež zná z minulého užití/ užívání. Psychické bažení se může projevovat aktivací určitých částí mozku (centra ovlivňujících emoce), oslabením paměti, prodloužením reakčního času, zvýšením tepové frekvence či zhoršením kognitivních funkcí (včetně schopnosti dělat správná rozhodnutí). b) potíže v sebeovládaní při užívání látky (pokud jde o začátek či ukončení užívání látky nebo o její množství) Tento znak úzce souvisí se znakem prvním, jelikož bažení obvykle zhoršuje sebeovládaní. Není to však podmínkou, setkáváme se rovněž s případy, kdy lidé trpící bažením mají funkci sebeovládaní nedotknutou. Narušení sebeovládaní se projevuje špatným uvědoměním sama sebe a svých emocí, nadměrnou únavou a vyčerpáním. K výraznému snížení sebeovládaní 10 nejčastěji dochází v prostředí, kde se návyková látka nachází ve větší míře a je lehce dostupná. c) tělesný odvykací stav Tento stav nastává po vysazení či omezení látky, která byla užívána dlouhodobě či opakovaně. Projevy se liší podle látky a typu užívání. V některých případech mohou zcela chybět. Například u alkoholu se odvykací syndromy projevují silnou bolestí hlavy, nevolností či zvracením, třesem víček nebo prstů, slabostí atd. U opioidů se odvykací stav projevuje slzením, výtokem z nosu, bolestí svalů či křečemi. d) průkaz tolerance účinku látky Jedná se o jev, který se projevuje tím, že k navození očekávaného stavu je potřeba větší množství látky, než tomu bylo dříve. Může se také projevit tím, že stejně velká dávka má slabší účinky, tudíž je potřeba dávku navýšit. Je možné, že tělo po návyku na látku je schopno j i odbourávat a zpracovávat rychleji. e) postupné zanedbávání i iných potěšení nebo zájmů Uživatel začne omezovat jiné aktivity, které ho dříve těšily, protože po zkušenosti s návykovou látkou nenachází nic, co by mu bylo schopno navodit stejný či větší pocit uspokojení. U vážnějších případů začne jedinec omezovat většinu aktivit i díky časové vytíženosti. Veškerý svůj čas totiž věnuje obstarávání finančních prostředků k získání látky, její přípravě a aplikaci. f) pokračování v užívání látky i přes vědomí negativních následků K platnosti tohoto znaku je nutností, aby byl jedinec o škodlivosti dobře informován. Pokud o ní neví, nedá se mluvit o znaku závislosti. Pokud však jedinec o negativních následcích ví, a přesto pokračuje v aplikaci návykové látky, jedná se o znak závislosti. 11 Vývoj a fáze závislosti Vznik závislosti zapříčiní řada biochemických změn v těle, které jsou přímo navázané na konkrétní látku, na niž tato závislost vzniká. Nejedná se pouze o psychický a sociální proces, ale také o biologické narušení organismu (Kalina a kol., 2015). První kontakt s návykovou látkou K valné většině prvního styku s návykovou látkou dochází v období adolescence, a to zpravidla v uskupení vrstevníků. Pro většinu dětí či dospívajících touto osobní zkušeností s drogou experimentování končí a následně se k opakovanému užívání nevrací (Marádová, 2006). Experimentování s návykovou látkou Nemalý počet dětí a dospívajících je ochoten vyzkoušet různé nelegální látky, a to především po předchozích prožitcích spojených s „legálními" návykovými látkami, jako je například alkohol, které jim přinesly příjemné a uspokojivé pocity. Dalším důvodem, proč jsou mladiství ochotni podstoupit experimentování s návykovými látkami, je vyhledávání pocitu sounáležitosti s určitou skupinou či kulturou, obvykle se jedná o uzavřenou skupinu vrstevníků, kterou spojují určité znaky. Tato fáze je obvykle snadno maskovatelná před rodiči a blízkými, neboť občasné experimentování s drogami přináší uživateli příjemný únik z reality, který jej nabíjí pozitivní energií. Tuto skutečnost okolí vnímá spíše jako pozitivní, jelikož se v této fázi uživatel zdá šťastnější a spokojenější (Marádová, 2006). Užívání Toto období vzniku závislosti se nazývá tzv. rekreační, navazující fází je již pokročilé užívání drogy, které přináší značné problémy do života uživatele. Rekreační fáze se vyznačuje opakovanou zkušeností s návykovou látkou, a to obvykle ve stavu emocionálního vypětí. Uživatel sahá po jediné dostupné možnosti, která mu s jistotou přinese pozitivní prožitky. Droga v podstatě jedinci supluje to, čeho se mu od běžných životních podnětů, jako jsou např. členové rodiny, nedostává. Dospívající toto období vnímá bezproblémově, protože stále nachází možnost navození naplňujících pocitů. Začínají se však u něj projevovat zdravotní potíže spojené s pravidelnou aplikací látky, obvykle se jedná o respirační problémy, únavu až pocity vyčerpání, bolesti hlavy, poruchy srdečního rytmu či trávící a vylučovací potíže a poruchy potravního chování. 12 Zároveň se začíná vyskytovat nedostatek finančních prostředků, což zpravidla evokuje postupné zhoršování vztahů v rodinném prostředí (Marádová, 2006). Problémové užívání Rekreační užívání plynule přechází do užívání problémového, kdy si jedinec začíná uvědomovat problémy spojené s užíváním návykové látky. Problémy, kterým se v předchozích stádiích vyhýbal právě pomocí účinků látky, se začínají kumulovat, a prohlubují se konflikty jak v rodině, tak ve školním prostředí. Uživatelé mají v tomto období tendenci pokusů o abstinenci, jelikož se obávají závislosti, do nynějška měli totiž pocit, že mají vše pod kontrolou. Obvykle však opakovanému užití podlehnou, nejsou schopni běžného života bez návykové látky. Začínají vyhledávat osobu, které se mohou s problémem svěřit. Je nadmíru důležité toto svěření nebrat na lehkou váhu, ale naopak je považovat za tzv. volání o pomoc. Uživatel potřebuje především cítit podporu někoho blízkého (Marádová, 2006). Kapitola vymezuje základní pojmy z oblasti adiktologie, především pojem „droga" a „závislost. " Rovněž předkládá možnosti rozdělení návykových látek, a to dle účinku na psychiku a míry rizika. Dále konkretizuje jednotlivé znaky indikující závislost a v neposlední řadě popisuje vývoj závislosti ajejí jednotlivé fáze. 13 2 Rizikové faktory a specifika působení návykových látek 2.1 Rizikové faktory pro vznik drogové závislosti Odborníci uvádějí, že sila faktoru jak rizikových, tak ochranných se liší u každé věkové skupiny. Faktory, které evokují vznik závislosti na návykových látkách, dělíme do dvou základních skupin, a to na faktory vnější a faktory individuální. Obě dvě skupiny jsou stejně významné a vzájemně se při vzniku závislosti doplňují a posilují (Kalina a kol., 2015). Vnější faktory Mezi nej silnější rizikové vnější faktory patří nepochybně prostředí a sociální kontext. Nesmíme však také opomíjet stres, který výrazně ovlivňuje celkovou psychiku člověka a jeho tendenci k úniku od problému (Kalina a kol., 2015). Mezi další velmi silné vnější faktory mající vliv na jedince patří také nefunkční rodina. Rodinné prostředí má na každého z nás snad největší vliv z celého sociokulturního okolí. Jakmile se v rodině vyskytnou nějaké výraznější problémy, vždy se to odrazí na psychice a následném chování jedince, který může před problémem utíkat prostřednictvím stavu navozeného drogou (Kalina a kol., 2015). Jakožto další silný rizikový faktor v oblasti rodiny se uvádí celkové zanedbávání rodičovské péče a špatné zacházení až násilí mezi matkou a otcem nebo rodičem a dítětem (kolektiv, 2014). Velké riziko na úrovni rodiny přinášejí neléčené a nezvládané návykové choroby u rodičů. Rovněž také nedostatek času věnovaný dítěti, časté stěhování rodiny, nízká očekávání od dítěte a jeho podceňování a v neposlední řadě nespolečenské fungování rodiny a stranění se sociálního světa (Nešpor, 2018). Dalším spouštěčem mohou být neúspěchy ve školním prostředí. Neúspěchy obecně mohou vyvolávat v člověku pocity méněcennosti a zklamání ze sebe samotného. Tyto pocity obvykle vedou k demotivaci a rezignaci před danou problematikou (Kalina a k o l , 2015). Jedním z nej významnějších faktorů pro jedince, obzvláště v období dospívání, je okolí vrstevníků. Adolescenti se obvykle snaží získat pozici mezi svými kamarády a užití nevhodných prostředků k dosažení tohoto cíle je velmi časté. Jestliže se jedinec nachází v okolí, kde je pro ostatní experimentování s drogou běžné, obvykle podlehne 14 nátlaku přátel a i on sám k vyzkoušení návykové látky přistoupí. Nechce se nechat zahanbit před vrstevníky či vystupovat z kolektivu. (Kalina a kol., 2015) V překladu publikace International Standarts on Drug Use Prevention autoři k výše zmíněnému doplňují nedostatečné zapojení se do školního kolektivu a komunity a vyrůstání v marginalizovaných a sociálně deprivovaných lokalitách (Kolektiv, 2014). Individuální faktory K individuálním předpokladům patří především vrozené genetické predispozice, kterými je každý jedinec vybavený a těžko je může ovlivnit (Kalina a kol., 2015). Jakožto další silný vnitřní faktor se označují osobnostní rysy a s nimi spojená emoční náchylnost, případná labilita (Kolektiv, 2014). Dalším faktorem je nezralost organismu. O nedozráni mluvíme především, pokud závislost vzniká v období puberty, kdy ještě není plně dokončena neurovývojová etapa. Zajímavým poznatkem je fakt, že ženské pohlaví je citlivější k toxickému působení drog (Kalina a kol., 2015). Nešpor tuto skutečnost vysvětluje několika argumenty, jedním z nich jsou menší játra u žen, které metabolizují hormony. Spolu s nižší hmotností a vyšší tendencí k usazování tuku tyto faktory vedou k tomu, že návykové látky působí u žen silněji (Nešpor, 2018). Nesmíme zapomenout na výrazný rizikový faktor onemocnění a poruch, např. psychické poruchy, jakými jsou deprese (Kalina a k o l , 2015). B-P-S-S model Hutyrová a kol. ve své publikací dělí rizikové faktory do čtyř základních kategorií, které se řídí potřebami člověka vyhnout se bolesti, cítit se dobře a být jednotný sám se sebou samým i s druhými (potřeba transcendence). Tento systém je nazýván B-P-S-S model, neboli bio-psycho-sociálně-spirituální model (Hutyrová a kol., 2013). Kategorie tohoto modelu jsou členěny následovně (Hutyrová a kol., 2013): 1. biologické stanovisko, jež vychází z péče o fyzické zdraví a střídmé zacházení s léčivy, obzvláště s léky tlumícími bolest (ty se stávají návykovými velmi často při konzumaci za účelem zmírnění fyzické bolesti); 2. psychologické stanovisko, do něhož spadá široká škála psychických prožitků člověka, např. zažívání nudy a s tím spojená absence zájmů, zvědavost, nízké sebehodnocení a sebeúcta apod.; 15 3. sociální stanovisko, které označuje jakožto rizikový faktor pocity sociální exkluze, potřebu budování si sociálního statusu nebo např. touhu po ztotožnění s určitou skupinou či komunitou; 4. spirituální stanovisko hovoří o rizikovém faktoru nadužívaní návykových látek při absenci smyslu života či duchovní autority nebo nerozvíjení duchovního poslání. 2.2 Specifika působení návykových látek u dětí a dospívajících Zvláštní skupinou, u které hrozí vyšší riziko vzniku závislosti, jsou děti a dospívající, na než je zaměřena tato práce. Nešpor uvádí nepříjemný fakt podložený studií ESP A D , který řadí dospívající v České republice k těm nej ohroženějším v Evropě. Specifik pro tuto skupinu je hned několik (Nešpor, 2018). Jedním z nej významnějších rizik je mnohonásobně vyšší rychlost vzniku závislosti na návykových látkách u dospívajících než u dospělých. Dospívající mají také sklon k riskování, vzhledem k jejich menším zkušenostem a nižší toleranci dochází častěji k těžkým otravám. To vede i k častějšímu nebezpečnému jednání pod vlivem návykové látky, které může mít až fatální dopad (např. řízení automobilu pod vlivem drog). Dalším velkým problémem specifickým pro skupinu mladistvých ve věci užívání návykových látek je jejich schopnost narušovat a trvale poškozovat mozkové struktury, což představuje značné riziko, obzvláště pro tuto věkovou skupinu, u níž není kompletně dokončen biologický vývoj (Nešpor, 2018). Specifickou skupinou mladistvých s výraznou náchylností k závislosti jsou děti v riziku poruch chování a děti s poruchami chování. Jelikož tyto děti mají již narušený osobnostní vývoj a vývoj v oblasti sociálních schopností, je pro ně obzvláště rizikový jakýkoliv kontakt s návykovou látkou. V životech těchto dětí obvykle chybí pozitivní faktory, proto se snadněji vážou na prostředky, které je činí spokojenějšími, byť jen chvilkově (Vojtova in Rehulka et al., 2008). Sirůčková doplňuje, že člověk, který se chová rizikově v jedné oblasti, přirozeně tíhne krížikovému chování i v dalších oblastech. Označuje rizikové chování jako jistou formu životního stylu, kdy jsou jednotlivé typy tohoto chování propojeny, nejčastěji se jedná o konzumaci alkoholu navázanou na konzumaci dalších návykových látek nebo delikvenci (Sirůčková in Miovský a kol., 2015). 16 Kapitola se zabývá vnějšími i individuálními rizikovými faktory a vysvětluje pojetí tzv. B-P-S-S modelu. Dále zdůrazňuje specifika působení návykových látek u věkové kategorie dětí a dospívajících. Klade důraz na vyšší riziko vzniku závislosti v tomto životním období, a to především kvůli ne zcela dokončenému biologickému vývoji. 17 3 Prevence a poradenství Prevence Pojem „prevence " pochází z latinského jazyka, je odvozený od slova „praevenire ", což v překladu znamená předejít či zabránit. Jeho význam chápeme jako zabránění vzniku nežádoucích jevů, v tomto případě rizikového chování. Jestliže nelze nežádoucím jevům kompletně zabránit, mluvíme o potlačování neboli tzv. ,,represi" (Hutyrová a kol., 2013). Prevenci obecně lze chápat jako soubor intervenčních kroků, jejichž úkolem je zamezit či snížit výskyt rizikového chování (Nevoralová, 2011). Jedná se o jakékoli výchovné, vzdělávací, zdravotní, sociální a jiné intervence směřující k předcházení výskytu rizikového chování (Hutyrová a kol., 2013). Je velmi důležité na prevenci nezapomínat a dbát na ni už od raného věku dítěte. Jelikož se vztahy související s drogami vyskytují v životě již v tomto období, je nutné vést děti k užívání léků jen v nevyhnutelných případech, aby se v nich nevybudoval postoj, že veškerou bolest lze odstranit pouze pomocí chemických látek. Během dospívání by mohla lehce propuknout tendence k řešení i citové nepohody pomocí látek, jako jsou alkohol či tvrdší drogy, které jsou schopné měnit psychický i tělesný stav (Goodyer, 2001). Významným cílem prevence je minimalizovat škody způsobené návykovými látkami, jako je vznik závislosti, intoxikace, úrazy, zdravotní komplikace, ale také např. kriminalita spojená s užíváním drog (Nevoralová, 2011). V překladu publikace International Standarts on Drug Use Prevention je definován obecný cíl prevence návykových látek takto: „Cílem je zdravý a bezpečný vývoj dětí vytvářející podmínky pro uplatnění jejich nadání a uplatnění potenciálu stát se platnými členy své komunity a celé společnosti" (Kolektiv, 2014, s. 9). Nešpor zdůrazňuje, že cílem prevence není pouhé předávání informací, ale dovedení cílové populace ke zdravějšímu chování (Nešpor, 2011). Prevence drogových závislostí obsahuje celistvé aktivity a postupy zabraňující užívání drog, tedy zabraňující vzniku závislosti, případně zamezující rozvoji závislosti či napomáhající závislost vyléčit a zabránit jejímu opětovnému projevení. Tyto aktivity probíhající větrech základních úrovních prevence, které na sebe vzájemné navazují, označujeme jako primární, sekundární a terciární prevenci (Nevoralová, 2011). Nešpor jednoduše a přehledně rozlišil tyto tři typy prevence následovně: 18 „Cílem primární prevence je předcházet nemoci předtím, než vznikne. Sekundární prevence se provádí až po vzniku nemoci, ale ještě před tím, než nemoc způsobí poškození. Cílem terciární prevence je předejít dalším škodám" (Nešpor, 2018, s. 219). Hutyrová a kol. ve své publikaci k výše zmíněnému doplňují, že klientela terciární prevence je stále závislá, anebo prošla abstinenční léčbou (Hutyrová a kol., 2013). 3.1 Primární prevence Do primární prevence zahrnujeme veškeré aktivity podporující předejití následkům spojeným se zneužíváním drog (Marádová, 2006). Obecně lze primární prevenci pojmout jako vytváření aužívání určitých opatření, která mají za úkol eliminovat vznik veškerých negativních vlivů. Je zaměřena na předcházení problémům a následkům škodlivého sociálního vývoje. Je to tedy snaha o úplné vyloučení nebo alespoň o co největší omezení takovýchto projevů a o tvorbu kvalitních společenských vztahů (Blaštíková, 2015). Primární prevenci lze dělit na specifickou a nespecifickou (Marádová, 2006). Specifická primární prevence Specifická primární prevence se soustředí především na skupinu dětí a dospívajících, u kterých je předpokládán možný negativní vývoj. Tímto zaměřením se odlišuje specifická primární péče od nespecifické, má totiž konkrétní uzavřenou cílovou skupinu (Marádová, 2006). Může být také selektivně zaměřená na konkrétní rizika, jako je např. šikana, agrese nebo drogová závislost. Zásadním místem pro její realizaci je především školní prostředí (Blaštíková, 2015). Právě dle zaměření můžeme specifickou primární prevenci dělit na tři úrovně: Všeobecná primární prevence Tento typ prevence se zaměřuje obecně na širší populaci dětí či mládeže, tedy na větší počet osob, jako jsou např. třídy, kde se zohledňuje věk této skupiny, případně nějaké výrazné sociální faktory (Černý in Miovský a kol., 2010). 19 Selektivní primární prevence Na rozdíl od všeobecné prevence se tento typ soustředí na konkrétní jedince či menší skupiny, u kterých je zaznamenán potenciál k vyšší náchylnosti k rizikovému chování. Předpokládá se, že tyto osoby jsou ve vyšším ohrožení, proto se pro ně pořádají programy, které se zaměřují především na rozvoj sociálních a komunikačních dovedností a posilování mezilidských vztahů (Černý in Miovský a kol., 2010). Je určena pro osoby, které návykové látky neužívají, ale jsou ve zvýšeném riziku, např. děti s poruchou chování (Nešpor, 2018). Indikovaná primární prevence Tato prevence je určena pouze pro jednotlivce, a to zejména osoby, které prošly konkrétní rizikovou situací nebo projevily známky rizikového chování (Černý in Miovský a kol., 2010). Je rovněž určena osobám, které vykazují známky užívání návykových látek, ale není možné u nich stanovit škodlivé užívání nebo závislost (Nešpor, 2018). Cílem indikované primární prevence je v co nejkratším časovém rozmezí identifikovat a pojmenovat možný problém, aby bylo možno v případě potřeby co nejrychleji zahájit intervenční kroky. Je nutné včasně rozpoznat problém, rychlý zásah může předejít rozšíření rizika (Černý in Miovský a kol., 2010). Nešpor ve své publikaci zmiňuje, že dělení prevence na všeobecnou, selektivní a indikovanou se typicky používá ve Spojených státech amerických (Nešpor, 2018) Nespecifická primární prevence Aktivity nespecifické primární prevence jsou cíleny na všeobecnou mladistvou populaci a zaměřují se na rozvoj a posílení osobnosti včetně rozvoje nadání, zájmů a sportovních aktivit (Marádová, 2006). Působí na jedince či skupiny pomocí nekonkrétního zaměření, podporuje pozitivní formy chování a napomáhá formovat osobnost prostřednictvím programů na podporu morálních postojů a hodnot. Obvykle se jedná o aktivity s volnočasovým zaměřením, učí děti smysluplnému nakládání s volným časem (Černý in Miovský, 2010). Primární prevence v rodinném prostředí Drogová závislost u dětí a mladistvých je často spoj ována se špatným fungováním celé rodiny. Je proto důležité, aby rodiče rodinnou situaci nepodceňovali a dbali na její stav i v rámci preventivních opatření rizikového chování (Pešek a kol., 2007). 20 McGrath ve své publikaci klade důraz na budování silných rodinných vztahů a rodiče disponující kvalitními výchovnými schopnostmi jakožto nezbytnou součást protidrogové prevence u mladých lidí. Zmiňuje existenci výchovných kurzů pro rodiče, které mají rovněž i preventivní charakter (McGrath, 2007). Hutyrová a kol. se řídi v rámci prevence opět modelem B-P-S-S a v rámci biologického stanoviska doporučují vést děti k péči o fyzické zdraví a výživu a včasnou léčbu úrazů. Z psychologického hlediska pak učit intimitě ve vztazích, otevřeně komunikovat, sdílet hodnoty s druhými, osvojovat si asertivni přístup a učit se efektivně vyplňovat volný čas. V oblasti sociální doporučují snahu o nenásilnou sociální integritu, rozvoj spolupráce a soucítění s druhými a vedení k dobročinnosti. Na spirituální úrovni hovoří o snaze učit adekvátně rozpoznávat autority a oceňovat vnitřní stránku člověka (Hutyrová a kol., 2013). Pešek a kol. sestavil několik bodů doporučení určeného pro rodiče, která je možno aplikovat v domácím prostředí a napomáhají značnému snížení pravděpodobnosti začátku toxikománie u dospívajících (Pešek a kol., 2007): 1) Budování optimistického přístupu již od raného dětství; 2) vytvoření co nej přívětivějšího rodinného prostředí, kde se bude dítě cítit bezpečně a rodinné zázemí pro něj bude ,,útočištěm", tudíž nebude pro případné řešení problémů vyhledávat jiné prostředí a společnost; 3) vedení dítěte k řešení nepříjemností strukturovaným způsobem a bez zbytečného odkládání, a to především problémů spojených se vztahy a emocemi; 4) učení dítěte rozpoznávat a ovládat vlastní pocity a nepodléhat emocím ani ve vypjatých situacích; 5) mít jasně nastavená pravidla v oblasti rodinného života a s nimi spojené přiměřené odměňování či naopak trestání jeho dodržování; 6) pořádání společných rodinných aktivit, j ako j sou např. výlety; 7) upevňování zdravého vztahu k návykovým látkám; 8) učení dítěte trpělivosti a vytrvalosti; 9) podporování schopnosti plánovat si svůj čas a s tím spojeného stanovení priorit. 21 Goodyer radí otevřenost v oblasti komunikace s dítětem na téma návykových látek. Oslovuje rodiče, aby byli hlavním zdrojem informací o drogách pro své potomky. Nejen, že doporučuje budovat v dětech negativní postoj obecně k léčivům od útlého věku, jak již je výše zmíněno, rovněž také podporuje postoj rodičů, kteří učí své děti relaxaci a zábavě s úplnou absencí návykových látek, a to pomocí různých volnočasových aktivit a odpočinku (Goodyer, 2001). Goodyer klade důraz stejně jako Pešek a kol. na obezřetnost ve vlastní konzumaci návykových látek, a to včetně alkoholu a cigaret. Dále ještě doplňuje budování samostatného jednání, rozhodování a schopnosti odmítat. V komunikaci o drogách doporučuje uvolněný, přátelský a přirozený přístup na bázi otevřené oboustranné diskuze, je však nutné poskytovat dítěti přesné, konkrétní a ověřené informace (Pešek a kol., 2007; Goodyer, 2001). Nešpor a Csémy (1996) shrnují hlavní zásady prevence v rodině takto: 1. snažit se o získání důvěry dítěte a učit se mu naslouchat; 2. otevřeně a pravdivě hovořit o návykových látkách; 3. snažit se dítě zabavit; 4. pomáhat dítěti přijmout hodnoty, které mu usnadní návykové látky odmítat; 5. vytvořit j asná rodinná pravidla a striktně j e dodržovat; 6. mít přehled nad společností, ve které se dítě pohybuje; 7. posilovat sebevědomí dítěte; 8. komunikovat s dalšími dospělými (rodiči, učiteli atd.). 22 Primární prevence ve školním prostředí Přestože má největší vliv na jedince rodina, tudíž by měla být největší m zdrojem výchovy s preventivním charakterem, nemusí být rodinné prostředí pro dítě vždy tím správným. Významnou roli proto hraje i škola. Školní prostředí významně ovlivňuje jedince v oblasti socializace. Období školního vzdělávání má mnohem širší vliv a dopad, než pouhé předávání a rozvoj znalostí. Přispívá k formování osobnosti, rozvoji charakterových i emocionálních vlastností žáka, což má na začleňování dítěte do společnosti také značný vliv. Z výše uvedených důvodů je potřeba snaha o navození co nejpevnějšího a nej příjemnějšího klimatu třídy, které má vliv na motivaci a celkové postoje dítěte (Baštíková, 2015). Hutyrová a kol. shrnuje školskou primární prevenci jako „soubor přístupů, metod a intervencí, které jsou koncepčně rozvíjeny a zajišťovány v rámci resortu školství a vycházejí ze školské legislativy" (Hutyrová a kol., 2013, s. 56). Mezi hlavní principy a cíle prevence ve školských zařízeních patří předcházení rizikovému chování, ale také výchova ke zdravému životnímu stylu, adekvátní míře sebevědomí a rozvoji sociálních dovedností (Ciklová, 2014). Cílovou skupinou primární prevence jsou děti, mládež a mladí dospělí (Hutyrová a k o l , 2013). Zásady efektivní primární prevence V případě, že je prevence efektivní, přispívá výrazně k pozitivnímu rozvoji vazeb v rámci rodiny, školy i celé společnosti, a to nejen u dětí a mládeže (Kolektiv, 2014). Dříve protidrogová prevence ve školství začínala a končila tištěnými informačními brožurami, nyní se aktivity a programy stále zdokonalují a modifikují. Stále však není prokázána jejich dostatečná účinnost, proto se několik autorů pokouší stanovit kritéria pro úspěšné a efektivní programy. Hutyrová a kol. zdůrazňuje, že pro vytvoření efektivního programu je naprosto nezbytné přesně pochopit o jakou cílovou skupinu se jedná a následně vytvořit takový program, který bude striktně respektovat specifika této konkrétní skupiny (Hutyrová a k o l , 2013). 23 Nešpor shrnul doložené postupy a zásady programu efektivní primární prevence v bodech takto (Nešpor, 2018): 1. začíná brzy a odpovídá věku; 2. je malý a interaktivní; 3. zahrnuje podstatnou část žáků; 4. zahrnuje získávání relevantních dovedností (dovednosti odmítání, zvládání stresu atd.); 5. bere v úvahu místní specifika; 6. využívá pozitivní vrstevnické modely; 7. zahrnuje legální i nelegální návykové látky; 8. také zahrnuje snižování dostupnosti návykových rizik i poptávky po nich; 9. je soustavný a dlouhodobý; 10. je komplexní a využívá více strategií (např. prevenci ve školním prostředí i práci s rodiči); 11. počítá s komplikacemi a nabízí dobré možnosti, jak je zvládat. McGrath se zaměřil na analýzu několika studií zabývajících se efektivitou programů uplatňovaných ve školských zařízením, a to přímo cílených na tabák, alkohol a nelegální návykové látky. Následně shrnul své poznatky a definoval zásady efektivního programu primární prevence tak, že musí být založený na seriózních vědeckých poznatcích podložených odborným výzkumem. Dále musí obsahovat interaktivní prvky, při kterých se všichni žáci aktivně zapojí do průběhu. Další zásadou efektivního programuje nutnost charakteru upozorňujícího na sílu sociálního okolí a s tím spojené aktivity podporující samostatné jednání a schopnost asertivního chování. Program rovněž musí být konkretizovaný na určitou komunitu a v neposlední řadě musí být intenzivní a častý (McGrath, 2007). Cech označil a podal výčet potřebných vlastností efektivní a smysluplné prevence jako koncepčnost, ucelenost, systematičnost, dlouhodobost, přirozenost, odbornost a co nej menší násilnost. Pouze taková prevence může napomoci při posílení dítěte ve vztahu k rizikovým vlivům (Cech in Rehulka et al., 2008). Rovněž apeluje na základní předpoklady, a to, že prevence bude směřovat minimálně do mladšího školního věku, nebo ještě lépe do předškolního, a že se budou preventivně-výchovné aktivity prolínat se standardní výukou. Tím se prevence rozšiřuje a doplňuje pouhé jednostranné nárazové aktivity. Cech rovněž zmiňuje 24 pravidlo, které uvádí, že „čím méně si dítě bude uvědomovat, že je ovlivňováno, tím efektivnější všechny výchovné kroky budou a rozvinou osobnost žáka žádoucím směrem " (Cech in Rehulka et al., 2008, s. 9). Primární prevence v adiktologii Primární prevencí užívání návykových látek rozumíme soubor veškerých aktivit a programů, které jsou úzce spjaty s tématem užívání a uživatelů návykových látek a rizik s tím spojených. Tyto aktivity jsou charakteristické třemi základními rysy. Mají přímý a zřetelně vyjádřený vztah k návykovým látkám a jejich užívání, jsou realizovány v jasně časově a prostorově ohraničeném prostředí (program má plánovanou přípravu, provedení, návaznost a zhodnocení) a j sou cíleny na konkrétní definovanou skupinu. Program musí mít přímou vazbu na danou drogovou problematiku (Miovský in Miovský a kol., 2015). Ve školství se v rámci protidrogové prevence uplatňuje několik typů intervencí, které vycházejí z různých přístupů, teorií a modelů a vzájemně na sebe navazují a doplňují se (McGrath, 2007). Jedním z nich je např. poskytování informací a efektivní vzdělávání. Tyto přístupy se snaží působit preventivně prostřednictvím poskytování zdravotnických informací. Odborníci se ale domnívají, že tento přístup může mít přínosný vliv v oblasti vědomostí spojených s tématem drog, ne však ve vztahu k jejich užívání. Efektivní vzdělávání se naopak zaměřuje na podporu rozvoje, což zahrnuje posilování sebepoznání a sebepřijetí pomocí aktivit zaměřených na utvrzování vlastních hodnot. Tento přístup má bezpochyby výchovný charakter, bohužel rovněž neprokázal výrazný dopad na prevenci proti užívání drog (McGrath, 2007). Dalším obvykle užívaným je přístup založený na teorii sociálního vlivu, který spočívá v rozšiřování povědomí o tlaku sociálního vlivu spojeného nejen s užíváním drog. Vychází totiž z předpokladu, že nej silnějším aspektem pro začátek užívání návykových látek je přímé či nepřímé sociální působení ze stran vrstevníků a médií. Tento přístup tedy podporuje dovednost rozhodovat se sám za sebe a nepropadnout nátlaku okolí. Jeho účinnost je na rozdíl od dvou předešlých prokázána, dopad není příliš intenzivní, ale zato trvalý (McGrath, 2007). Tuto intervenci ve školách zajišťuje mnoho různých poskytovatelů, nejčastěji se jedná např. o policisty, zdravotnické odborníky, pracovníky protidrogových 25 a protialkoholních zařízení, občanská sdružení, střediska pro mládež anebo samotné bývalé uživatele návykových látek (McGrath, 2007). Rizikové chování Pod pojmem „rizikové chování" rozumíme jednání, v jehož důsledku dochází k ohrožení jedince nebo společnosti v oblasti zdravotní, sociální, výchovné apod. Tento pojem nahrazuje dříve používaný termín „sociálně patologické jevy" (Miovský a kol., 2010). Rizikovým chováním rozumíme soubor fenoménů, které lze vědecky zkoumat a lze jej pomocí preventivních a intervenčních programů ovlivnit (Miovský in Miovský a k o l , 2010). Sirůčková pojala rizikové chování v rozšířeném měřítku. Věnovala se vymezení kategorií, se kterými se v moderní primární prevenci pracuje nejčastěji a jsou nejvíce nebezpečné (Sirůčková in Miovský a kol., 2015): 1. interpersonální agrese (zahrnuje sem i rasismus a diskriminaci); 2. delikvence k hmotnému majetku (např. vandalismus, sprej ování); 3. rizikové chování ve vztahu ke zdraví (kromě užívání návykových látek také nezdravé stravovací návyky a nedostatečná pohybová aktivita); 4. nevhodné sexuální chování (např. předčasné zahájení sexuální aktivity, časté střídání sexuálních partnerů anebo pohlavní styk s rizikovými partnery); 5. rizikové chování v rámci společenských institucí (ve školním prostředí např. záškoláctví, neplnění úkolů, nedokončení povinné školní docházky); 6. patologické hráčství; 7. extrémní a adrenalinové sportovní aktivity. Autorka tento model rozšiřuje o další typy rizikového chování, kam zahrnuje rizikové řízení motorových vozidel, např. nelegální automobilové závody, dále pak rizikové stravovací návyky nebo sexuální aktivitu spojenou se zneužíváním návykových látek a přenosem H I V viru (Sirůčková in Miovský a kol., 2015). 26 Hutyrová a kol. ve své publikaci označují sedm typů rizikového chování, které se vyskytují nejčastěji konkrétně ve školním prostředí (Hutyrová a kol., 2013): 1. záškoláctví; 2. šikana a projevy agrese; 3. rizikové sporty; 4. rasismus a xenofóbie; 5. působení sekt; 6. sexuální obtěžování; 7. závisíostní chování. V rozšířeném pojetí k těmto základním typům řadíme ještě poruchy a problémy spojené se syndromem C A N a poruchy příjmu potravy, na něž se preventivní působení rovněž vztahuje. 3.2 Školní poradenství V rámci školního poradenství rozlišujeme dva základní systémy, které nabízejí různé služby v oblasti poradenství souvisejícího se vzděláváním. Rozlišujeme školní poradenské zařízení (do této kategorie spadá pedagogicko-psychologická poradna a speciálně-pedagogické centrum) a školní poradenské pracoviště (Ciklová, 2016). Kuchařská uvádí, že podpůrný poradenský systém funguje v České republice již od 60. let 20. století. Odstartovala ho nová pozice výchovného poradce na středních školách. Dříve měl funkci spíše jako dnešní kariérový poradce, později se však jeho kompetence rozšířily (Kuchařská in Valentová a kol., 2013). Stejně tak Opekarová zmiňuje, že školní poradenství vychází z původní soustavy výchovného poradenství (Opekarová, 2010). Školní poradenské pracoviště je prostředkem vykonávání poradenských služeb přímo v prostředí školy. Jeho výhodou je bezprostřední a okamžitá pomoc přímo na místě. Tyto služby zajišťuje výchovný poradce a školní metodik prevence, případně i školní psycholog a speciální pedagog. Spolu s těmito pracovníky rovněž kooperuje konzultační tým, který je složen z vybraných pedagogů. Poradenský tým se musí dobře orientovat v prostředí a atmosféře celé školy a musí být lehce k dispozici nejen dětem, ale i rodičům a ostatním pedagogům a institucím. Rovněž musí spolupracovat se specializovanými pracovišti (výše zmíněné školní poradenské zařízení). Za veškerou 27 činnost školního poradenského pracoviště zodpovídá ředitel školy, který musí mít pod kontrolou i preventivní program (Ciklová, 2016). Veškeré služby školního poradenského pracoviště jsou bezplatné a mohou být poskytovány na žádost samotných žáků nebo jejich zákonných zástupců či pedagogů (Opekarová, 2010). Součástí náplně práce školních poradenských pracovníků je rovněž participace na vytváření vhodných podmínek pro vzdělávání žáků s mimořádným nadáním, ale také žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí. Tato pracovní oblast zahrnuje také specifickou péči o žáky z různých etnik a minorit (Zapletalová in Miovský a kol., 2015). Školní metodik prevence Jednou z hlavních rolí v oblasti školní prevence představuje tzv. školní metodik prevence. Tyšer ho ve své publikaci charakterizuje takto: „Je to pedagog, odborně připraven pro výchovné poradenství v oblasti prevence, věnuje zvláštní pozornost prevenci a sledování chování dětí a mládeže z hlediska pedagogické, psychologické a sociální normy, zjišťování negativních jevů a poruch a jejich napravování" (Tyšer, 2006, s. 7). Jeho standardní činnosti a náplň práce jsou vymezeny v příloze č. 3 k vyhlášce č. 197/2016 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (Zákony pro lidi.cz, [online], 2019). Obecně však vykonává práci metodickou, koordinační, informační a také poradenskou. Každý metodik prevence si vede písemný či elektronický záznam o veškeré činnosti jím vykonané (Slavíková, Zapletalová in Miovský a kol., 2015). Vzhledem k náročnosti a vyčerpanosti této funkce se nedoporučuje, aby byla slučována s funkcí výchovného poradce (Ciklová, 2016), V rámci koordinace vede školní metodik prevence tvorbu a realizaci preventivního programu školy a podílí se na realizaci preventivních aktivit. Dále odborně vede a kontroluje činnosti pedagogů (preventivního charakteru) a jejich vzdělávání v tomto směru. Je v kontaktu s odbornými pracovišti a podílí se na intervenčních krocích v případě výskytu rizikového chování. Jednou z mnoha dalších jeho činností je rovněž zajišťování a předávání odborných a aktuálních informací zaměřených na problematiku rizikového chování ve školských zařízeních. Rovněž poskytuje služby v oblasti diagnostiky žáků s rizikovými projevy a zajišťuje případnou odpovídající péči apod. (Slavíková, Zapletalová in Miovský a kol., 2015). Kuchařská označuje jako 28 další významnou funkci školního metodika prevence monitorování a zaznamenávání výskytu nežádoucích jevů (Kuchařská in Valentová a kol., 2013). Kvalifikačním východiskem pro vykonávání činnosti metodika prevence je status pedagogického pracovníka a absolutorium studia k výkonu specializovaných činností v oblasti prevence sociálně patologických jevů. Toto studium je limitováno minimálním výkonem 250 hodin a je ukončeno obhajobou závěrečné práce a zkouškou. Výstupem tohoto studia je osvědčení pro výkon činnosti metodika prevence (Slavíková, Zapletalová in Miovský a kol., 2015). Povinností školního metodika prevence je vést zajištěnou dokumentaci o žácích, se kterými pracuje. Jelikož tato databáze obvykle obsahuje velmi citlivé a důvěrné údaje, je nutností ji udržovat bezpečně oddělenou (Slavíková, Zapletalová in Miovský a kol., 2015). Školní metodik prevence je součástí vertikálního systému prevence českého školství, spolu s metodiky prevence (v poradenských zařízeních) a krajskými školskými koordinátory prevence (Hutyrová a kol., 2013). Preventivní program školy Jak je již výše zmíněno, jednou z důležitých aktivit školního metodika prevence je rovněž koordinace a participace při tvorbě preventivního program (dále jen PP), a to pro každý školní rok. N a jeho tvorbě se rovněž podílejí i ostatní pedagogičtí pracovníci, zejména třídní učitelé, kteří znají své kmenové třídy nejlépe (Skácelová in Miovský a kol., 2015). Ciklová doplňuje, že školní metodik prevence by měl na PP spolupracovat především s výchovným poradcem a školním psychologem (Ciklová, 2016). Program je tvořen každoročně tak, aby vyhovoval aktuálním žákům. Tento dokument byl dříve nazýván minimálním preventivním programem. S tímto názvem se dnes stále můžeme setkat, princip a charakter dokumentu zůstává stejný (Skácelová in Miovský a kol., 2015). PP je součástí školního vzdělávacího programu dané školy, takže musí podporovat její specifika. PP vychází z dlouhodobé školní preventivní strategie (ta je obvykle konstruována na 3-5 let) (Ciklová, 2016)), Skácelová uvádí, že tato strategie: „musí podporovat zdravý životní styl, tj. harmonickou rovnováhu tělesných a duševních funkcí s pocitem spokojenosti, chuti do života, tělesného i duševního blaha (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity), a být zdrojem podnětů pro zpracování a realizaci PP " (Skácelová in Miovský a kol., 2015, s. 140). 29 Marádová popisuje nej významnější oblasti, ke kterým by se měla prevence ve školství uchylovat. Těmito oblastmi jsou: podporování zdravého životního stylu, zvyšování sociálních a komunikačních kompetencí, posilování schopnosti regulace vlastního chování, vytváření pozitivního klimatu třídy a formování postojů, které jsou v souladu s obecnými společensky akceptovatelnými normami (Marádová, 2006). Školní preventivní strategie je dlouhodobým školním konceptem, zatímco PP je tvořen pro každý školní rok nový a vychází z evaluace z minulých let, tudíž má potenciál k neustálému zlepšování (Skácelová in Miovský a kol., 2015). Program musí respektovat tyto složky: platné školské dokumenty, koncepci primární prevence na krajské i národní úrovni, strategii školy, školní řád, krizový plán a sankční řád. Rovněž musí podléhat školní legislativě a nej novějším vyhláškám (Skácelová in Miovský a k o l , 2015). PP by se měl řídit metodickým doporučením Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. To člení PP na několik kategorií. Zahrnuje: charakteristiku školy a její vnitřní a vnější zdroje, monitoring neboli analýzu současné situace školy, dlouhodobé i krátkodobé cíle, soupis preventivních aktivit a evaluaci prevence z loňského školního roku (Skácelová in Miovský a kol., 2015). O struktuře preventivního programu více informací v empirické části této práce. Kapitola vysvětluje pojem „prevence " vjeho širším pojetí, ale zabývá se rovněž jeho významem v oblasti závislostí. Rozlišuje jednotlivé typyprevence a popisuje především primární prevenci, která má největší význam pro tuto práci. Zabývá se také jejími cíly a jejím významem v rodinném i školním prostředí. Další část této kapitoly podává informace o školním poradenském systému, pedagogických pracovnících s funkcí preventivního charakteru a o tzv. „preventivním programu, " což je jednou z hlavních položek navazujícího výzkumného šetření. 30 4 Primární prevence drogových závislostí na středních školách Jelikož je drogová problematika ve školním prostředí stále aktuální a nedaří se ji eliminovat, autorka se rozhodla věnovat tuto práci oblasti primární prevence a zaměřila se na vybrané střední školy v Brně. K této problematice ji dovedla nešťastná událost z její střední školy zakončená sebevraždou spolužačky a dlouholeté kamarádky právě pod vlivem drogového opojení. 4.1 Metodologie výzkumného šetření Výzkumný cíl a hypotézy Hlavním cílem práce je zmapovat výskyt preventivních aktivit na vybraných středních školách a znalosti a postoje žáků k nim. Vedlejším cílem je popsat strukturu a vlastnosti preventivních programů příslušných škol. Dalším vedlejším cílem je vyhodnocení preventivních programů podle kritérií stanovených autorkou. Výstupem hodnocení úrovně preventivních programů je doporučení pro každou ze škol, jak program zkvalitnit. Základem pro výzkum byly tyto hypotézy, které byly stanoveny před zahájením výzkumného šetření: 1. Na střední škole odborné jsou preventivní aktivity realizovány častěji než na gymnáziích. 2. Hodnocení preventivních aktivit se liší u žáků střední odborné školy a u žáků gymnázií. 3. Muži využívají poradenství metodika prevence, výchovného poradce či školního psychologa častěji než ženy. 4. Míra zastoupení prevence proti legálním a nelegálním drogám se liší na střední odborné škole a gymnáziích. 31 Použité metody a techniky Ve výzkumné části této bakalářské práce autorka zvolila kombinaci technik kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Kvalitativní výzkum se zaměřuje na úzký vzorek, ale zkoumá ho do hloubky, zatímco kvantitativní výzkum pracuje s rozsáhlým vzorkem a zkoumá ho spíše na obecnější úrovni (Hendl, 1997). Kombinace obou zmíněných technik byla vybrána za účelem co nej efektívnej šího a nej komplexnějšího výsledku práce. První, tedy kvalitativní část výzkumu byla zaměřena na zhodnocení úrovně preventivních programů všech tří škol. Autorka j i hodnotila na základě vymezených kritérií, která stanovila pomocí doporučení pro tvorbu preventivního programu (Pražské centrum primární prevence, 2010). V tabulce přesně stanovila, na j aké oblasti programu se zaměřuje a co by měly konkrétně obsahovat, viz tabulka č. 2. Hodnocení dle komplexní tabulky bylo zvoleno za účelem získání objektivních výsledků. Následně autorka všechna hodnocení uvedla do souhrnné tabulky a výsledky barevně označila, aby školy porovnala a ověřila tak, který program obstál nejlépe. Tabulka obsahovala 28 sledovaných kritérií. Některá z nich byla posuzována v rámci kvality od „velmi dobře zpracováno" až po „nezpracováno", jiné zase podle toho, zda danou položku škola uplatňuje nebo ne (hodnoceno pomocí „ano" a „ne") a poslední ukazatel vypovídal o tom, zda jsou položky v programu dohledatelné (hodnoceno pomocí „uvedeno" a „neuvedeno"). N a základě tohoto vyhodnocení a poznámek, které autorka při analyzování programu zaznamenala, vytvořila pro každou ze škol individuální doporučení, které uvádělo, v čem program vyniká, ale také v čem jsou jeho slabiny a v čem by se dal příští rok zlepšit. 32 Kritéria hodnocení preventivních programů Charakteristika školy 1 velmi dobře zpracovaná (obsahuje typ školy, lokaci, počet tříd, počet žáků, počet pedagogů) 2 dobře zpracovaná (obsahuje většinu informací, ale jeden až dva z výše zmíněných údajů chybí) 3 špatně zpracovaná (neobsahuje tři a více z výše zmíněných údajů) 4 nezpracovaná (neobsahuje žádné z výše zmíněných údajů) Kontakty Metodik prevence: ano/ne Výchovný poradce: ano/ne Školní psycholog: ano/ne Ředitel: ano/ne Analýza současné situace školy 1 velmi dobře zpracovaná (obsahuje subjektivní pohled školy na současnou realitu, dominující problematiku, aktuální rizika) 2 dobře zpracovaná (obsahuje většinu informací, ale jeden z výše zmíněných údajů chybí) 3 špatně zpracovaná (neobsahuje dva a více z výše zmíněných údajů) 4 nezpracovaná (neobsahuje žádné z výše zmíněných údajů) Charakteristika materiálně- technického vybavení pro realizaci preventivních a volnočasových aktivit 1 velmi dobře zpracovaná (obsahuje informace o prostorách, pomůckách, informačních zdrojích a metodách pro realizaci preventivních a volnočasových aktivit) 2 dobře zpracovaná (obsahuje většinu informací, ale jeden z výše zmíněných údajů chybí) 3 špatně zpracovaná (neobsahuje dva z výše zmíněných údajů) 4 nezpracovaná (neobsahuje žádné z výše zmíněných údajů) Sociokulturní charakteristika žáků 1 velmi dobře zpracovaná (obsahuje informace o přítomnosti žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí, národnostní charakteristika žáků, pokles a nárůst žáků) 2 dobře zpracovaná (obsahuje většinu informací, ale jeden z výše zmíněných údajů chybí) 3 špatně zpracovaná (neobsahuje dva z výše zmíněných údajů) 4 nezpracovaná (neobsahuje žádné z výše zmíněných údajů) Rizikové prostředí ve škole 1 velmi dobře zpracované (obsahuje informace o prostorách se zvýšeným výskytem RCH, počet zde zaznamenaných RCH, typ zde zaznamenaných RCH) 2 dobře zpracované (obsahuje většinu informací, ale jeden z výše zmíněných údajů chybí) 3 špatně zpracované (neobsahuje dva z výše zmíněných údajů) 4 nezpracované (neobsahuje žádné z výše zmíněných údajů) Návaznost PP na výuku Ano/ne Uvedeno/neuvedeno Tab. č. 2: Kritéria hodnocení preventivního programu (Pražské centrum primární prevence, 2010; upraveno autorkou) 33 Složení, charakteristika a kompetence školního preventivního týmu 1 velmi dobře zpracovaná (jmenovité obsazení ŠPT, jejich funkce v rámci prevence, jejich kompetence) 2 dobře zpracovaná (obsahuje většinu informací, ale jeden z výše zmíněných údajů chybí) 3 špatně zpracovaná (neobsahuje dva z výše zmíněných údajů) 4 nezpracovaná (neobsahuje žádné z výše zmíněných údajů) Schránka důvěry Ano/ne Uvedeno/neuvedeno Konzultační hodiny metodika prevence Ano/ne Uvedeno/neuvedeno Spolupracující organizace Uvedeno/neuvedeno Seznam nezbytných kontaktů v indikovaných případech Uvedeno/neuvedeno Dlouhodobé i krátkodobé cíle 1 velmi dobře zpracované (musí být specifické, měřitelné, akceptovatelné, realistické, časově ohraničené) 2 dobře zpracované (splňuje většinu z výše zmíněných kritérií, ale jeden až dva ne) 3 špatně zpracované (nesplňuje tři a více z výše zmíněných kritérií) 4 nezpracované (nesplňuje žádné z výše zmíněných kritérií) Ukazatele úspěšnosti Uvedeno/neuvedeno Soubor aktivit pro jednotlivé cílové skupiny 1 velmi dobře zpracované (obsahuje aktivity určené pro žáky, učitele i rodiče) 2 dobře zpracované (neobsahuje aktivity pro jednu z výše zmíněných cílových skupin) 3 špatně zpracované (neobsahuje aktivity pro dvě z výše zmíněných cílových skupin) 4 nezpracované (neobsahuje aktivity pro žádnou z výše zmíněných cílových skupin) Charakteristiky preventivních aktivit 1 velmi dobře zpracované (obsahuje stručnou charakteristiku programu, realizátora, termín, osoby za program odpovědné) 2 dobře zpracované (obsahuje většinu informací, ale jeden až dva z výše zmíněných údajů chybí) 3 špatně zpracované (neobsahuje tři a více z výše zmíněných údajů) 4 nezpracované (neobsahuje žádné z výše zmíněných údajů) Komplexní zaměření Ano/ne Tab. č. 2: Kritéria hodnocení preventivního programu-pokračování 1 (Pražské centrum primární prevence, 2010; upraveno autorkou) 34 Soustavnost a dlouhodobost programu Ano/ne Délka aktivit Ano/ne Uvedeno/neuvedeno Interaktivní seminář Ano/ne (Většinou jednorázová aktivita, která interaktivní formou poskytuje informace o problematice rizikového chování. Interaktivní seminář je vždy tématicky zaměřen na minimálně jednu formu rizikového chování.) Beseda Ano/ne (Formajednorázové primárně-preventivní aktivity, při které lektor rozhovorem s žáky zjišťuje jejich znalosti, názory, postoje, zaměřuje se na konkrétní témata, které z rozhovoru vyplynou. Odpovídá na dotazy a dává prostor pro vyjádření jednotlivých osob ve skupině. Očekává se aktivní zapojení cílové skupiny.) Komponovaný pořad Ano/ne (Jednorázový program kombinující uměleckou formu (např. film, divadelní představení) s následnou diskusí s odborníky v oblasti léčby a prevence různých forem rizikového chování. Tato forma předpokládá aktivní zapojení cílové supiny.) Pobytová akce Ano/ne (Systematická práce s cílovou skupinou realizovaná mimo běžné prostředí. Práce je založena na principech interaktivy, cílenosti a práci s malou skupinou. Podmínkou je zajištěná návaznost na další aktivity programu s důrazem na kontinuitu a komplexnost primární prevence.) Individuální konzultace Ano/ne (Specifická osobní konzultace s klientem programu (zejména programu indikované primární prevence) zaměřená především na podporu a řešení individuálních potíží klienta v programu nebo i potíží souvisejících s jeho běžným životem mimo program.) Skupinová práce Ano/ne (Systematická práce se specifickou skupinou osob vykazující zvýšenou míru rizika pro vznik různých forem rizikového chování. Její součástí je nácvik sociálních a komunikačních dovedností, zvyšování sebedůvěry, rozvoj schopnosti spolupracovat apod. Především výchovného chrakteru.) Vzdělávací seminář Ano/ne (Jednorázová vzdělávací aktivita pro sekundární cílovou skupinu informačně vzdělávacího charakteru na konkrétní téma vedená interaktivní formou, která předpokládá aktivní zapojení cílové skupiny.) Tab. č. 2: Kritéria hodnocení preventivního programu-pokračování 2 (Pražské centrum primární prevence, 2010; upraveno autorkou) 35 Přednáška Ano/ne (Jednorázová aktivita, odborný výklad informačního charakteru zaměřený na konkrétní téma, která nepředpokládá výrazné aktivní zapojení cílové skupiny.) Evaluace PP z minulého roku 1 velmi dobře zpracované (obsahuje hodnocení, zda byly naplněny stanovené cíle, počet realizovaných aktivit, počet zúčastněných žáků, subjektivní evaluaci hodnotitele, informace, zda se bude tento postup opakovat, příp. na co se PP zaměří příští rok, 2 dobře zpracované (obsahuje většinu informací, ale jeden až dva z výše zmíněných údajů chybí) 3 špatně zpracované (neobsahuje tři a více z výše zmíněných údajů) 4 nezpracované (neobsahuje žádný z výše zmíněných údajů) Tab. č. 2: Kritéria hodnocení preventivního programu-pokračování 3 (Pražské centrum primární prevence, 2010; upraveno autorkou) Druhá část výzkumu, tedy kvantitativní, se zaměřila na samotné žáky vybraných středních škol. Pomocí dotazníkového šetření bylo zjištěno, jak na dané škole žáci preventivní aktivity a prevenci obecně vnímají. Dotazník byl vytvořen originálně autorkou. B y l plně anonymní, o čemž byli respondenti samozřejmě před začátkem vyplňování informováni. Obsahoval 20 uzavřených otázek, u většiny byla možná jen jedna odpověď, u některých položek jich bylo však možné uvést více (u těchto otázek bylo na skutečnost možnosti více odpovědí upozorněno). Poslední, tedy 21. otázka, byla otevřená. Dotazovaní zde měli prostor vyjádřit, jak by prevenci na škole zlepšili, příp. na co by se zaměřili, co doplnili a podobně. K překvapení autorky otázku vyplnila většina participantů a odpovídali víceméně na stejné bázi, což ukázalo, že prevenci vnímají podobně. Plné znění dotazníku je k nalezení v příloze č. 1. Otázky v dotazníku byly zaměřeny na několik oblastí. Ověřovaly nejen kvalitu, četnost a rozsah prevence a preventivních aktivit na dané škole, ale také preference jednotlivých respondentů, např. jaký typ aktivity oceňují nejvíce, o jaký typ rizikového chování se zajímají nejintenzivněji nebo jak by sami prevenci na škole vylepšili. Po předešlé ústní dohodě autorky s vedením školy, autorka naplánovala dotazníkové šetření na všech školách v první půlce února 2019, což také bylo zrealizováno. Autorka dostala prostor předstoupit před vybrané třídy na všech třech školách, kde se krátce představila a obeznámila žáky s účelem a obsahem dotazníků. Rovněž je také ubezpečila o anonymitě v rámci zachování osobních údajů. Časový rozsah činil ve všech třídách přibližně 10 až 15 minut, aby příliš nenarušil vyučovací jednotku. 36 Jelikož dotazníky byly administrovány v papírové formě, bylo zapotřebí následného přepsání odpovědí do elektronické podoby za účelem pohodlnějšího a přesnějšího vyhodnocení. Pro zpracování získaných dat byla zvolena statistická analýza s využitím statistického balíku Epilnfo (Dean et al., 1994). Získané výsledky byly hodnoceny dle školy, ročníku a pohlaví respondenta. Pro tento výzkum bylo využito třídění dle školy a pohlaví respondentů. Vyhodnocené údaje posloužily nejen této práci, ale také jako zpětná vazba samotným školám, které díky němu mohou program upravit tak, aby více vyhovoval aktuálním žákům. Výzkumný vzorek Prvotním plánem bylo vybrat šest středních škol v Brně pomocí náhodného výběru s využitím losování papírků s názvy škol. V losování bylo 58 škol získaných z rejstříku škol (Atlas školství, [online], 2019). Takto autorka vybrala 10 škol (včetně potenciální rezervy), z toho 5 gymnázií a 5 odborných středních škol. Všechny školy byly následně kontaktovány pomocí e-mailu s nabídkou spolupráce. Jak se velmi rychle ukázalo, zájem škol byl naprosto nulový, což způsobilo první závažnou komplikaci. Následně bylo osloveno 15 dalších středních škol v Brně bez jakéhokoliv předchozího výběru. Zájem projevily 3 školy, což se nakonec ukázalo jako optimální množství pro vhodný rozsah této práce. Dvě z těchto škol byla gymnázia a jedna střední škola odborná, tudíž měla autorka možnost porovnat úroveň prevence na obou typech středních škol, dle jejího prvotního záměru. Z důvodu ústní dohody s vybranými školami a v rámci zákona o ochraně osobních údajů, autorka označila vybrané školy jako „škola 1", „škola 2" a „škola 3". Škola 1 je spojení střední odborné školy a středním odborným učilištěm. Tato škola se pyšní svým výjimečným rozsahem, aktuálně ji totiž navštěvuje okolo 2000 žáků a zaměstnává zhruba 280 zaměstnanců. Nabízí několik odborných studijních oborů, které pokrývají široké spektrum služeb pro veřejnost. Je situována v jedné z rozsáhlých městských částí Brna. Jedná se o příspěvkovou organizaci. Škola 2 je osmileté gymnázium nacházející se v oblasti Brno-venkov. Jedná se o menší gymnázium s celkovým počtem žáků okolo 250. Škola má 8 ročníků a v každém z nich pouze jednu třídu. Rovněž se jedná o příspěvkovou organizaci. Škola 3 je také osmiletým gymnáziem. Aktuálně ji navštěvuje okolo 500 žáků rozdělených do šestnácti tříd (v každém ročníku dvě). Gymnázium je považováno za 37 jedno z elitních v Brně, je známé vzděláváním na vysoké úrovni a velkou úspěšností absolventů v prijímacích řízeních na vysoké školy. Je situováno na okraji města. Opět se jedná o příspěvkovou organizaci. Pro kvantitativní část výzkumu byli vybráni respondenti obojího pohlaví ve věkovém rozpětí 16-19 let, tudíž druhý až čtvrtý ročník (na gymnáziích sexta až oktáva) dle možností a požadavků škol. Škola 1 je svojí kapacitou značně nej rozsáhlejší a poskytla k dotazníkovému šetření čtyři třídy, a to 4. ročník maturitního oboru Ekonomika a podnikání, 3. ročník maturitního oboru Hotelnictví, 3. ročník učebního oboru Prodavač a 2. ročník maturitního oboru Fotograf. Škola 2 je kapacitou žáků výrazně menší, a tak nabídla k šetření dvě třídy, a to sextu a septimu (toto označení tříd na gymnáziu věkově odpovídá 2. a 3. ročníku na SŠ). Škola 3 nabídla také dvě třídy stejného ročníku-sexty. Plánovaný počet respondentů pro dotazníkové šetření ze všech tří škol činil přibližně 150, čehož se se 147 žáky podařilo docílit. Oslovené školy spolupracovaly dle jejich možností tak, aby dotazníkové šetření výrazně nenarušilo výuku, ze školy 1 pocházelo nejvíce respondentů (67 žáků), jelikož se také jedná o školu s největší kapacitou, zatímco škola 2 má kapacitu výrazně menší, proto také poskytla méně respondentů (33 žáků), škola 3 byla ochotna poskytnout k dotazníkovému šetření dvě třídy (47 žáků). 38 4.2 Prezentace výsledků Analýza preventivních programů Preventivní programy byly hodnoceny dle předem stanových kritérií. V následující části práce je zobrazeno hodnocení jednotlivých škol i jejich souhrnné porovnání. Analýza preventivního programu školy 1 Charakteristika školy 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Kontakty Metodik prevence: ano/ne Výchovný poradce: ano/ne Školní psycholog: ano/ne Ředitel: ano/ne Analýza současné situace školy 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Charakteristika materiálně-technického vybavení pro realizaci preventivních a volnočasových aktivit 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Sociokulturní charakteristika žáků 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Rizikové prostředí ve škole 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Návaznost PP na výuku Ano/ne Uvedeno/neuvedeno Složení, charakteristika a kompetence školního preventivního týmu 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Schránka důvěry Ano/ne Uvedeno/neuvedeno Konzultační hodiny metodika prevence Ano/ne Uvedeno/neuvedeno Spolupracující organizace Uvedeno/neuvedeno Seznam nezbytných kontaktů v indikovaných případech Uvedeno/neuvedeno Dlouhodobé i krátkodobé cíle 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Ukazatele úspěšnosti Uvedeno/neuvedeno Tab. č. 3: Hodnocení preventivního programu školy 1 39 Soubor aktivit pro jednotlivé cílové skupiny 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Charakteristiky preventivních aktivit 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Komplexní zaměření Ano/ne Soustavnost a dlouhodobost programu Ano/ne Délka aktivit stanovená v minutách Uvedeno/neuvedeno Interaktivní seminář Ano/ne Beseda Ano/ne Komponovaný pořad Ano/ne Pobytová akce Ano/ne Individuální konzultace Ano/ne Skupinová práce Ano/ne Vzdělávací kurz Ano/ne Vzdělávací seminář Ano/ne Přednáška Ano/ne Evaluace PP z minulého roku 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Tab. č. 3: Hodnocení preventivního programu školy 1-pokračování Tabulka č. 3 zobrazuje hodnocení úrovně preventivního programu školy 1. Tři kategorie byly ohodnoceny nejvyšším hodnocení, tudíž „velmi dobře zpracované", 4 kategorie byly ohodnoceny jako „dobře zpracované", 3 kategorie byly „špatně zpracované" a jako „nezpracovaná" nebyla ohodnocena žádná. Dále se hodnotily kategorie podle toho, zda v preventivním programu jsou nebo nejsou uvedeny či zda je škola uplatňuje nebo neuplatňuje. U těchto kategorií bylo pozitivně („uvedeno" nebo „ano") ohodnoceno 18 kategorií, zatímco negativně ohodnocených byly pouze 4 kategorie. Tři kategorie nebyly hodnoceny, kvůli absenci údajů vedoucích k jejich 40 posouzení. Tyto kategorie jsou označeny zeleně. Žlutě je v tabulce označeno zvolené hodnocení. Analýza preventivního programu školy 2 Charakteristika školy 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Kontakty Metodik prevence: ano/ne Výchovný poradce: ano/ne Školní psycholog: ano/ne Ředitel: ano/ne Analýza současné situace školy 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Charakteristika materiálně-technického vybavení pro realizaci preventivních a volnočasových aktivit 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Sociokulturní charakteristika žáků 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Rizikové prostředí ve škole 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Návaznost PP na výuku Ano/ne Uvedeno/neuvedeno Složení, charakteristika a kompetence školního preventivního týmu 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Schránka důvěry Ano/ne Uvedeno/neuvedeno Konzultační hodiny metodika prevence Ano/ne Uvedeno/neuvedeno Spolupracující organizace Uvedeno/neuvedeno Seznam nezbytných kontaktů v indikovaných případech Uvedeno/neuvedeno Tab. 4: Hodnocení preventivního programu školy 2 41 Dlouhodobé i krátkodobé cíle 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Ukazatele úspěšnosti Uvedeno/neuvedeno Soubor aktivit pro jednotlivé cílové skupiny 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Charakteristiky preventivních aktivit 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Komplexní zaměření Ano/ne Soustavnost a dlouhodobost programu Ano/ne Délka aktivit stanovená v minutách Uvedeno/neuvedeno Interaktivní seminář Ano/ne Beseda Ano/ne Komponovaný pořad Ano/ne Pobytová akce Ano/ne Individuální konzultace Ano/ne Skupinová práce Ano/ne Vzdělávací kurz Ano/ne Vzdělávací seminář Ano/ne Přednáška Ano/ne Evaluace PP z minulého roku 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Tab. č. 4: Hodnocení preventivního programu školy 2-pokračování 42 Tabulka č. 4 zobrazuje hodnocení úrovně preventivního programu školy 2. Dvě kategorie byly ohodnoceny stupněm „velmi dobře zpracované". Pouze jedna kategorie byla ohodnocena jako „dobře zpracovaná". „Spatně zpracované" byly dvě kategorie a jako „nezpracované bylo označených kategorií 5. U ostatních kategorií, které se hodnotily podle toho, zda dané požadavky škola uplatňuje nebo neuplatňuje či zda jsou v dokumentu uvedeny nebo neuvedeny, vyšlo pozitivně 11 kategorií, zatímco negativních jich bylo 9. Stejně jako u předchozí školy nebylo možno některé kategorie hodnotit z důvodu nedostatku údajů, nehodnocených kategorií bylo 5. Žlutě je označeno patřičné hodnocení a zeleně nehodnocené kategorie. Analýza preventivního programu školy 3 Charakteristika školy 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Kontakty Metodik prevence: ano/ne Výchovný poradce: ano/ne Školní psycholog: ano/ne Ředitel: ano/ne Analýza současné situace školy 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Charakteristika materiálně-technického vybavení pro realizaci preventivních a volnočasových aktivit 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Sociokulturní charakteristika žáků 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Rizikové prostředí ve škole 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Návaznost PP na výuku Ano/ne Uvedeno/neuvedeno Složení, charakteristika a kompetence školního preventivního týmu 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Schránka důvěry Ano/ne Uvedeno/neuvedeno Tab. 5: Hodnocení preventivního programu školy 3 43 Konzultační hodiny metodika prevence Ano/ne Uvedeno/neuvedeno Spolupracující organizace Uvedeno/neuvedeno Seznam nezbytných kontaktů v indikovaných případech Uvedeno/neuvedeno Dlouhodobé i krátkodobé cíle 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Ukazatele úspěšnosti Uvedeno/neuvedeno Soubor aktivit pro jednotlivé cílové skupiny 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Charakteristiky preventivních aktivit 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Komplexní zaměření Ano/ne Soustavnost a dlouhodobost programu Ano/ne Délka aktivit stanovená v minutách Uvedeno/neuvedeno Interaktivní seminář Ano/ne Beseda A„o/„e Komponovaný pořad Ano/ne Pobytová akce Ano/ne Individuální konzultace Ano/ne Skupinová práce Ano/ne Vzdělávací kurz Ano/ne Vzdělávací seminář Ano/ne Přednáška Ano/ne Evaluace MPP z minulého roku 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Tab. č. 5: Hodnocení preventivního programu školy 3-pokračování 44 Tabulka č. 5 zobrazuje hodnocení úrovně preventivního programu třetí, tedy poslední spolupracující školy. Výsledky hodnocení u této školy dopadly jednoznačně nejhůř. Nejvyšším stupněm „velmi dobře zpracované" nebyla ohodnocena žádná z kategorií, stejně tak stupněm „dobře zpracované". Dvě kategorie byly ohodnoceny jako „špatně zpracované" a 8 kategorií jako „nezpracované". U ostatních kategorií, kde se hodnotilo, zda dané požadavky škola uplatňuje nebo neuplatňuje či zda jsou v dokumentu uvedeny nebo neuvedeny, vyšlo pozitivně 9 kategorií, negativně bylo označených rovněž 9 kategorií. U dokumentu preventivního programu školy 3 nebylo hodnocených pro nedostatek informací 7 kategorií. Stejně jako u předchozích dvou tabulek i zde je žlutě označeno patřičné hodnocení a zeleně nehodnocené kategorie. 45 Porovnání hodnocení všech spolupracujících škol Škola 1 Škola 2 Škola 3 1 velmi dobře zpracovaná 2dobj^pracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Metodik prevence: Výchovný poradce: Školní psycholog: ano, Ä ň e ~ ~ i n o / | Ředitel: /ne r 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná Metodik prevence: ano, Výchovný poradce: ano, Školní psycholog: ano, Ředitel: ano/B IO/B • Metodik prevence: Výchovný poradce Školní psycholog Ředitel ano/M ano/B ano/J ano/ 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná slmi dc Dvan 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 4 nezpracované /ne /neuvedeno 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 4 nezpracovaná Ano/ne Uvedeno/ neuvedeno Ano/ne Uvedeno^ 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná 1 velmi dobře zpracovaná 2 dobře zpracovaná 3 špatně zpracovaná Ano/ne Uvedeno/ Ano/ne Uvedena ^B/ne Uvedeno/ neuvedeno neuvedeno 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Ano/ne Uvedeno, Ano/ne U vedeno/neuvedeno neuvedeno /neuvedeno neuvedeno 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Uvedeno, 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Tab. č. 6: Porovnání hodnocení preventivních programů všech zkoumaných škol 46 ^^^^H/neuvedeno Uvedeno/neuvedeno Uvedeno/neuvedeno 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované 4 nezpracované 4 nezpracované "^J/ne • / n c • / n e "^J/ne An|/ne An|/ne Uvedeno/neuvedeno Uvedeno/neuvedeno Uvedeno/neuvedeno • / n e Ano/ne • n e Ano/ne Ano/ne Ano/ne Ano/ne • n c An|/ne An|/ne • nc • nc Ano/ne Ano/ne Ano/ne An|/ne • nc Ano/ne "^J/ne An|/ne An|/ne An|/ne • / n e • / n e 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované 1 velmi dobře zpracované 2 dobře zpracované 3 špatně zpracované 4 nezpracované Tab. č. 6: Porovnání hodnocení preventivních programů všech zkoumaných škol-pokračování Legenda k tabulce: Kategorie nehodnocena pro nedostatek informací 47 Jednotlivé údaje byly v souhrnné tabulce č. 6 označeny barevně, pro jednodušší a jasnější orientaci. Celkově nejlépe dopadla škola 1, ve 26 posuzovaných kategoriích dopadla lépe nebo stejně dobře než dvě další školy. Škola 2 si vedla lépe nebo stejně dobře než zbylé školy pouze ve 14 kategoriích, tudíž celkově hůř než škola 1. Jako nej slabší byl posouzen preventivní program školy 3, která neměla v žádné kategorii lepší výsledek než zbylé dvě školy, stejně dobře byla hodnocena devětkrát. Většina kategorií u této školy nebyla zpracovaná či uvedená nebo j i nebylo možno hodnotit. Dokument školy 3 nesplňuje naprostou většinu parametrů náležitých preventivnímu programu. Dotazníkové šetření Odpovědi byly tříděny dle šesti kritérií. Byly posuzovány odpovědi celého souboru, dále dle pohlaví a také dle jednotlivých škol. Celkový počet zúčastněných respondentů je 147 ze všech tří škol, z toho 91 žen, což představuje 61,9 % dotazovaného vzorku a 56 mužů, což představuje 38,1 % dotazovaného vzorku. Ze školy 1 pocházelo respondentů nejvíce, a to 67, zatímco škola 2 naopak nejméně, a to 33 respondentů. Škola 3 byla zastoupena 47 respondenty. Otázka č. 1 Jak často pro Vás škola pořádá preventivní aktivity? Odpověď Všichni respondenti (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % Škola 2 (n=33) % Škola 3 (n=47) % Častěji než lx měsíčně 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 lx měsíčně 2,0 3,3 0,0 4,5 0,0 0,0 lx za čtvrt roku 10,2 14,3 3,6 16,4 0,0 8,5 lx za pololetí 8,8 8,8 8,9 19,4 0,0 0,0 lx ročně 28,6 29,7 26,8 47,8 6,1 17,0 lx za dva roky 16,3 13,2 21,4 3,0 33,3 23,4 Méně než lx za dva roky 29,9 25.3 37,5 4,5 51,5 51,1 Vůbec 4,1 5,5 1,8 4,5 9,1 0,0 Tab. č. 7: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Jak často pro Vás škola pořádá preventivní aktivity?" 48 Tabulka č. 7 zobrazuje, jak odpovídali respondenti na otázku, která zjišťovala, jak často škola pořádá preventivní aktivity pro žáky. Odpovědi byly posuzovány dle šesti kritérií, a to v rámci obou pohlaví, dále dle školy, ale také všechny dohromady. Nej častější odpovědí celkově bylo „méně než jednou za dva roky", takto odpověděla téměř třetina respondentů, dále pak „jednou ročně" s téměř stejným výsledkem. Žádný z participantů neuvedl odpověď „častěji než jednou měsíčně", naopak 4,1 % respondentů uvedlo, že škola nepořádá preventivní aktivity vůbec. Nej větší rozdíl nastal v častosti preventivních aktivit v porovnání mezi jednotlivými školami. Zatímco ve škole 1 byla nej častější odpověď „jednou ročně", na škole 2 a 3 to byla odpověď „méně než l x za dva roky". Druhou nej frekventovanější odpovědí u respondentů ze školy 1 bylo „ l x za pololetí", zatímco na škole 2 ani na škole 3 tuto odpověď neuvedl žádný z respondentů. Z tabulky jasně vyplývá, že žáci školy 1 vnímají přítomnost preventivních aktivit výrazně více než žáci zbylých škol. Výsledky školy 2 a 3 se příliš nelišily. Otázka č. 2 Jaké preventivní aktivity se na Vaší škole pořádají? (možno uvést více odpovědí) Odpověď Všichni respondent i (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % v Škola 2 (n=33) % v Škola 3 (n=47) % Beseda 31,3 29,7 33,9 34,3 12,1 40,4 Exkurze 28,6 35,2 17,9 46,3 9,1 17,0 Přednáška 78,2 75,8 82,1 73,1 87,9 78,7 Film 30,6 25,3 39,3 20,9 9,1 59,6 Představení 8,2 8,8 7,1 14,9 0,0 4,3 Jiné 5,4 7,7 1,8 7,5 9,1 0,0 Tab. č. 8: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Jaké preventivní aktivity se na Vaší škole pořádají?" Tabulka č. 8 zobrazuje odpovědi dotazovaných, kteří reagovali na otázku ohledně typů preventivních aktivit, které jejich škola během studia pořádá. Nejčastější odpovědí ve všech zkoumaných kategoriích byla preventivní aktivita typu přednášky. Tuto odpověď zvolily zhruba dvě třetiny respondentů na všech třech školách, z čehož vyplývá, že školy pořádají přednášky preventivního charakteru častěji než ostatní typy aktivit. U ostatních odpovědí nastaly výraznější rozdíly mezi respondenty podle typu 49 škol, např. u školy 2 nebyla uvedena kromě přednášky žádná jiná z odpovědí u více než 12 % respondentů, na rozdíl od školy 1 a 3, kde respondenti uváděli více variant preventivních aktivit, které školy pořádají. Nejvíce typů aktivit uvedli respondenti ze školy 3. Odpověď „jiné" uvedlo 5 % respondentů a všichni z nich k této odpovědi uvedli, že škola nepořádá aktivity žádné. Otázka č. 3 Jaké preventivní aktivity Vás nejvíce baví? Odpověď Všichni respondent i (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % Škola 2 (n=33) % Škola 3 (n=47) % Beseda 10,9 11 10,7 9,0 12,1 12,8 Exkurze 21,1 19,8 23,2 25,4 15,2 19,1 Přednáška 27,9 29,7 25,0 25,4 39,4 23,4 Film 34,7 35,2 33,9 34,3 27,3 40,4 Představení 3,4 3,3 3,6 4,5 3,0 2,1 Jiné 2,0 1,1 3,6 1,5 3,0 2,1 Tab. č. 9: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Jaké preventivní aktivity Vás nejvíce baví?" Tabulka č. 9 zobrazuje odpovědi respondentů na otázku, která zjišťovala, jaký typ preventivních aktivit je nejvíce baví. Oproti předchozí otázce byly výsledky vyváženější. Výše bylo zmíněno, že školy pořádají jednoznačně nejčastěji přednášky. Z tabulky č. 9 však vyplývá, že žáci mají nejraději filmy, přednášky jsou až na druhém místě. Nejméně oblíbené j sou představení, a to výrazně na všech třech školách. Pouze 2 % respondentů reagovala na otázku možností „jiné", ke které doplnili, že zájem nemají o žádný typ aktivity. Celkově z odpovědí vyplývá, že žáci oceňují širší spektrum preventivních aktivit, než je jim nabízeno. 50 Otázka č. 4 Podílíte se aktivně při preventivních aktivitách? (komunikujete s lektorem?) Odpověď Všichni respondenti (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % •s Škola 2 (n=33) % •s Škola 3 (n=47) % Ano, vždy 5,4 2,2 10,7 7,5 6,1 2,1 Většinou ano 39,5 31,9 51,8 37,3 30,3 48,9 Většinou ne 47,6 56,0 33,9 49,3 48,5 44,7 Ne, nikdy 7,5 9,9 3,6 6,0 15,2 4,3 Tab. č. 10: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Podílíte se aktivně při preventivních aktivitách?" Tabulka č. 10 zobrazuje odpovědi na otázku, která ověřovala aktivní účast žáků při preventivních aktivitách. Na škole 1 a 2 se žáci obvykle na aktivitách nepodílejí, na škole 3 je aktivních žáků o něco více a spolupracuje zhruba polovina respondentů. Zajímavý rozdíl však nastal v porovnání mezi ženami a muži, kde se muži projevili jako výrazně aktivnější. Otázka č. 5 Jak dlouho tyto aktivity trvají? Odpověď Všichni respondent i (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % v Škola 2 (n=33) % v Škola 3 (n=47) % Méně jak půl hodiny 1,4 1,1 1,8 1,5 3,0 0,0 Půl hodiny 4,8 6,6 1,8 3,0 3,0 8,5 Hodinu 51,7 52,7 50,0 49,3 66,7 44,7 Déle jak hodinu 42,2 39,6 46,4 46,3 27,3 46,8 Tab. č. 11: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Jak dlouho tyto aktivity trvají" Tabulka č. 11 zobrazuje odpovědi participantů na otázku, která zjišťuje průměrnou délku preventivních aktivit. Přes 90 % respondentů uvedlo, že aktivity trvají hodinu a déle. Nejméně volenou odpovědí bylo „méně jak půl hodiny", a to na všech školách. Rozdíly mezi odpověďmi žáků z různých škol byly zanedbatelné. 51 Otázka č. 6 Máte možnost zpětné vazby, diskuze po preventivní aktivitě? Odpověď Všichni respondenti (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % •s Škola 2 (n=33) % •s Škola 3 (n=47) % Ano, vždy 29,9 22,0 42,9 23,9 45,5 27,7 Většinou ano 59,9 64,8 51,8 59,7 54,5 63,8 Většinou ne 10,2 13,2 5,4 16,4 0,0 8,5 Ne, nikdy 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 Tab. č. 12: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Máte možnost zpětné vazby, diskuze po preventivní aktivitě?" Tabulka č. 12 zobrazuje odpovědi respondentů, z kterých vyplývá, zda mají či nemají po preventivních aktivitách prostor pro diskuzi či případnou interakci s lektorem. Necelých 90 % všech dotazovaných uvedlo, že vyhrazený prostor většinou nebo vždy mají. Žádný z participantů neuvedl možnost, která vypovídá o tom, že by příležitost zpětné vazby neměli vůbec. Nejvíce žáků, kteří si myslí, že možnost diskuze obvykle nemají, je na škole 1, a to zhruba šestina dotazovaných. Otázka č. 7 Účastníte se těchto aktivit rádi? Odpověď Všichni respondent i (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % Škola 2 (n=33) % Škola 3 (n=47) % Určitě ano 16,3 14,3 19,6 16,4 36,4 2,1 Spíše ano 68,0 67,0 69,6 62,7 51,5 87,2 Spíše ne 13,6 16,5 8,9 17,9 9,1 10,6 Určitě ne 2,0 2,2 1,8 3,0 3,0 0,0 Tab. č. 13: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Účastníte se těchto aktivit rádi?" Tabulka č. 13 zobrazuje odpovědi respondentů na otázku, která měla za úkol ověřit jejich celkový zájem o preventivní aktivity na školách. Naprostá většina žáků se preventivních aktivit účastí ráda. Nejvíce je oceňují žáci školy 3 a hned po nich žáci školy 2.1 na škole 1 je zájem většinový, nerada se jich účastní pouze pětina oslovených. 52 Otázka č. 8 Hradíte si preventivní aktivity sami? Odpověď Všichni respondent i (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % Škola 2 (n=33) % Škola 3 (n=47) % Ano, vždy 4,8 5,5 3,6 9,0 0,0 2,1 Většinou ano 18,4 22,0 12,5 31,3 0,0 12,8 Většinou ne 30,6 29,7 32,1 26,9 30,3 36,2 Ne, nikdy 46,3 42,9 51,8 32,8 69,7 48,9 Tab. č. 14: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Hradíte si preventivní aktivity sami?" Tabulka č. 14 zobrazuje odpovědi dotazovaných na otázku, která ověřuje jejich finanční účast na preventivních aktivitách. Téměř 80 % respondentů uvedlo, že si preventivní aktivity většinou, anebo nikdy nehradí sami. Nejvíce žáků, kteří zmínili, že si je musí platit, je na škole 1, a to dvě pětiny respondentů. Naopak na škole 2 si je žáci nemusí hradit téměř vůbec. Na škole 3 si je žáci spíše neplatí, ale občas šije hradit sami musí. Otázka č. 9 Na co je nejčastěji prevence zaměřená? Odpověď Všichni respondenti (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % v Škola 2 (n=33) % v Škola 3 (n=47) % Alkohol 13,6 9,9 19,6 6,0 12,1 25,5 Cigarety 2,7 2,2 3,6 3,0 6,1 0,0 Ostatní návykové látky 49,0 53,8 41,1 53,7 60,6 34,0 Patologické hráčství 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 PC, internet 3,4 4,4 1,8 4,5 0,0 4,3 Jiné 31,3 29,7 33,9 32,8 21,2 36,2 Tab. č. 15: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Hradíte si preventivní aktivity sami?" Tabulka č. 15 zobrazuje odpovědi participantů na otázku, která zkoumá nej častější tématiku preventivních aktivit, jež pro ně škola pořádá. Výrazně nejčastěji se jedná o prevenci zaměřenou na ostatní návykové látky, než je alkohol a cigarety. Na drogovou 53 prevenci je zaměřená celá práce, tudíž tato otázka byla jednou z klíčových. Jako jedinou neuvedenou odpovědí se stalo „patologické hráčství". Jedna třetina respondentů uvedla odpověď „jiné" a doplnili, že je prevence na jejich škole zaměřená na více témat ve stejném poměru. Otázka č. 10 Na co zaměřené preventivní programy Vás nejvíce baví? Odpověď Všichni respondenti (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % Škola 2 (n=33) % Škola 3 (n=47) % Alkohol 12,9 13,2 12,5 11,9 12,1 14,9 Cigarety 2,0 2,2 1,8 0,0 6,1 2,1 Ostatní návykové látky 42,9 47,3 35,7 35,8 63,6 38,3 Patologické hráčství 2,7 1,1 5,4 0,0 3,0 6,4 PC, internet 13,6 8,8 21,4 16,4 6,1 14,9 Jiné 25,9 27,5 23,2 35,8 9,1 23,4 Tab. č. 16: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Na co zaměřené preventivní programy Vás nejvíce baví?" Tabulka č. 16 zobrazuje odpovědi na otázku, která mapuje, jaká preventivní tématika žáky nejvíce zajímá. Stejně jako u předchozí otázky, i zde bylo nej častější odpovědí „ostatní návykové látky". Z tohoto zjištění vyplývá, že většina žáků se ztotožňuje se zaměřením prevence nabízeným školou. Naopak nejméně respondenty zajímají aktivity zaměřené na cigarety či patologické hráčství. Čtvrtina participantů zvolila možnost odpovědi „jiné". Většina, tedy přibližně 80 %, uvedla, že je baví více témat nebo dokonce všechna. Dále se také objevily varianty, že žáky baví prevence zaměřená na šikanu, nechráněný pohlavní styk a s ním spojené přenosné pohlavní choroby, dále pak poruchy příjmu potravy. Čtyři dotazovaní uvedli, že je nezajímá žádná preventivní oblast. 54 Otázka č. 11 Jak byste ohodnotil/a aktivity, které pro Vás škola připravuje? (l=nejlepší, 5=nejhorší) Odpověď Všichni respondenti (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % Škola 2 (n=33) % Škola 3 (n=47) % 1 2,7 1,1 5,4 4,5 0,0 2,1 2 24,5 24,2 25,0 26,9 21,2 23,4 3 49,0 50,5 46,4 43,3 51,5 55,3 4 17,0 14,3 21,4 13,4 21,2 19,1 5 6,8 9,9 1,8 11,9 6,1 0,0 Tab. č. 17: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Jak byste ohodnotil/a aktivity, které pro Vás škola připravuje?" Tabulka č. 17 zobrazuje odpovědi respondentů na otázku, která vyjadřuje hodnocení preventivních aktivit, jež pro ně škola připravuje. Polovina všech žáků uvedla průměrné hodnocení. Nejméně spokojení s aktivitami jsou na škole 2. Rozdíly ve výsledcích mezi školami jsou nepatrné. Rovněž rozdíly mezi odpověďmi žen a mužů jsou zanedbatelné. Otázka č. 12 Ocenil/a byste preventivní aktivity ve škole častěji? Odpověď Všichni respondenti (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % Škola 2 (n=33) % Škola 3 (n=47) % Ano 83,7 86,8 78,6 86,6 81,8 80,9 Ne 16,3 13,2 21,4 13,4 18,2 19,1 Tab. č. 18: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Ocenil/a byste preventivní aktivity ve škole častěji?" Tabulka č. 18 zobrazuje odpovědi na otázku, zda by žáci ocenili preventivní aktivity častěji či nikoliv. Více než 80 % respondentů by je častěji uvítalo. Nepatrně větší zájem projevují ženy než muži. Zajímavým zjištěním je, že největší zájem o častější aktivity mají žáci na škole 1, přestože je tato škola pořádá nejčastěji. N a škole 2 a 3 byly výsledky téměř totožné. 55 Otázka č. 13 Jak na Vás preventivní aktivity působí? Odpověď Všichni respondenti (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % •s Škola 2 (n=33) % •s Škola 3 (n=47) % Ovlivňují mě značně, přemýšlím nad svým životním stylem 16,3 17,6 14,3 17,9 15,2 14,9 Zajímají mě, ale velký vliv na mě nemají 76,2 75,8 76,8 73,1 78,8 78,7 Nezajímají mě, nemají na mě žádný vliv 7,5 6,6 8,9 9,0 6,1 6,4 Tab. č. 19: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Jak na Vás preventivní aktivity působí?" Tabulka č. 19 zobrazuje odpovědi na otázku, která sleduje, jak žáci preventivní aktivity vnímají a jaký vliv na ně mají. Tři čtvrtiny respondentů uvedly, že je prevence zajímá, ale příliš velký dopad na nich nezanechává. Odpovědi byly velmi podobné na všech školách. Okolo 15 % uvádělo, že na ně má vliv velký. Mezi odpověďmi žen a mužů byly pouze zanedbatelné rozdíly. Otázka č. 14 Pokud užíváte návykové látky, nebo byste je teoreticky užíval/a, odradily by Vás preventivní aktivity od dalšího užívání? Odpověď Všichni respondenti (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % Škola 2 (n=33) % Škola 3 (n=47) % Určitě ano 11,6 15,4 5,4 22,4 6,1 0,0 Spíše ano 30,6 29,7 32,1 23,9 39,4 34,0 Spíše ne 52,4 51,6 53,6 50,7 45,5 59,6 Určitě ne 5,4 3,3 8,9 3,0 9,1 6,4 Tab. č. 20: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Pokud užíváte návykové látky, nebo byste je teoreticky užíval/a, odradily by Vás preventivní aktivity od dalšího užívání?" 56 Tabulka č. 20 zobrazuje odpovědi na otázku, která zjišťuje, zda preventivní aktivity žáky odrazují od možného užívání návykových látek. Přestože polovina respondentů odpověděla, že je prevence od užívání spíše neodrazuje, množství dotazovaných, které prevence ovlivňuje, je poměrně velké, a to okolo dvou pětin. Z odpovědí žáků školy 3 vyplynulo, že je aktivity odrazují nejméně. Celkově mají lehce vyšší vliv na ženy než na muže. Otázka č. 15 Považujete primární prevenci za užitečnou? Odpověď Všichni respondenti (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % Škola 2 (n=33) % Škola 3 (n=47) % Určitě ano 34,0 34,1 33,9 35,8 33,3 31,9 Spíše ano 53,7 52,7 55,4 49,3 63,6 53,2 Spíše ne 12,2 13,2 10,7 14,9 3,0 14,9 Určitě ne 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 Tab. č. 21: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Považujete primární prevenci za užitečnou?" Tabulka č. 21 zobrazuje odpovědi respondentů, kteří reagují na otázku zjišťující užitečnost primární prevence ve školách. Výsledky dopadly pozitivně, jelikož necelých 90 % všech respondentů uvedlo, že považují prevenci spíše nebo určitě za užitečnou. Jako nejméně zbytečnou j i vnímají žáci školy 2. Žádný z respondentů neuvedl možnost, ze které by vyplývalo, že je primární prevence naprosto zbytečná. Otázka č. 16 Mají na sebe preventivní aktivity, které Vaše škola poskytuje, nějakou návaznost? (např. tematickou) Odpověď Všichni respondenti (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % Škola 2 (n=33) % Škola 3 (n=47) % Ano 9,5 8,8 10,7 14,9 6,1 4,3 Ne 90,5 91,2 89,3 85,1 93,9 95,7 Tab. č. 22: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Mají na sebe preventivní aktivity, které Vaše škola poskytuje, nějakou návaznost?" Tabulka č. 22 zobrazuje odpovědi na otázku, která zjišťuje návaznost preventivních aktivit. U vyplňování dotazníků se několik žáků zeptalo na význam otázky, z čehož plyne, že byla patrně nejasně formulována. Byla tedy respondentům při vyplňování vysvětlena. Autorka je obeznámila, že se jedná o spojitost probírané látky ve výuce 57 s aktivitou nebo návazností jednotlivých aktivit z hlediska tématiky. Naprostá většina, tedy 90 % všech respondentů, odpověděla, že žádnou návaznost nezaznamenala. Z toho nejmenší návaznost zhodnotili žáci školy 3, největší naopak žáci školy 1. Otázka č. 17 Pokud ano, uveďte na jaký předmět nejvíce navazují Tato otázka byla otevřená, tudíž j i měli participanti možnost vyplnit libovolnou odpovědí. Navazovala na předchozí otázku, která ověřovala návaznost preventivních aktivit. Necelých 10 % shledalo nějakou návaznost. Tato otázka zjišťovala, s jakým předmětem prevence nejvíce souvisí. Objevily se pouze dvě varianty odpovědí, téměř 80 % z těch, kteří odpověděli, uvedlo jako předmět s návazností na prevenci „základy společenských věd". Zbylých 20 % uvedlo „biologii". Otázka č. 18 Jaký z těchto faktorů na Vás při preventivní aktivitě působí nejvíce? Odpověď Všichni respondenti (n=147) % Všechny ženy (n=91) % Všichni muži (n=56) % Škola 1 (n=67) % Škola 2 (n=33) % Škola 3 (n=47) % Osobnost přednášejícího 53,1 51,6 55,4 41,8 60,6 63,8 Vizuální stránka prezentace 12,2 12,1 12,5 11,9 18,2 8,5 Téma 29,9 33,0 25,0 41,8 12,1 25,5 Jiné 4,8 3,3 7,1 4,5 9,1 2,1 Tab. č. 23: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Jaký z těchto faktorů na Vás při preventivní aktivitě působí nejvíce?" Tabulka č. 23 zobrazuje odpovědi na otázku, která mapuje, který faktor působí na dotazované při preventivní aktivitě nejvíce. Více jak polovina všech respondentů uvedla, že jako nej silnější faktor vnímají osobnost přednášejícího. Druhým nej silnějším faktorem bylo téma. Z odpovědí dotazovaných vyplývá, že nejmenší vliv má vizuální stránka prezentace. Největší rozdíl nastal mezi odpověďmi respondentů ze školy 1 a 2, žáci školy 1 vnímají stejně výrazně osobnost přednášejícího jako téma, zatímco žáci školy 2 vnímají osobnost přednášejícího výrazně více než téma, z čehož plyne, že j e pro ně důležitější, kdo aj akým způsobem s nimi pracuje než náplň samotné aktivity. Rozdíly mezi odpověďmi žen a mužů jsou pouze nepatrně odlišné. 58 Otázka č. 19 Využili jste někdy možnosti poradenství metodika prevence, výchovného poradce či školního psychologa? Odpověď Všichni Všechny Všichni Škola 1 Škola 2 Škola 3 respondenti (n=147) ženy (n=91) muži (n=56) (n=67) % (n=33) % (n=47) % % % % Ano, 0,7 1,1 0,0 1,5 0,0 0,0 metodika prevence Ano, 4,8 5,5 3,6 7,5 3,0 2,1 výchovného poradce Ano, školního 6,8 6,6 7,1 9,0 3,0 6,4 psychologa Ano, více 4,1 3,3 5,4 9,0 0,0 0,0 odborníků současně Ne, nikoho z 83,7 83,5 83,9 73,1 93,9 91,5 jmenovaných Tab. č. 24: Procentuální vyjádření odpovědí na otázku: „Využili jste někdy možnosti poradenství metodika prevence, výchovného poradce či školního psychologa?" Tabulka č. 24 zobrazuje, jak odpovídali respondenti na otázku, která sleduje, zda v minulosti využili poradenské služby metodika prevence, výchovného poradce či školního psychologa. Více než 80 % dotazovaných je nikdy nevyužilo. Z v ý š e zmíněných pracovníků byly nejvíce využity služby školního psychologa, naopak služby metodika prevence nebyly využity téměř vůbec. Zajímavý rozdíl nastal v odpovědích respondentů ze školy 1 porovnání se školou 2 a 3, ze kterých vyplynulo, že žáci školy 1 mají výrazně vyšší zkušenosti s výše uvedenými pracovníky než na škole 2 a 3. Otázka č. 20 Prosím, uveďte, co Vám v rámci primární prevence na Vaší škole chybí, jak byste ji vylepšili/ upravili. Tato otázka byla otevřená a participanti měli možnost doplnit libovolnou odpověď. Otázka zjišťovala, co jim v rámci prevence na škole chybí a jak by j i případně vylepšili. Odpověď vyplnila naprostá většina respondentů. Nadpoloviční většina uvedla, že by pořádali aktivity častěji. Zhruba 15 % zmínilo, že by rozšířilo zaměření prevence. Několik respondentů (10) také upozornilo na kvalitu preventivních aktivit. Zajímavou poznámkou byla odpověď, že by ocenili aktivity po menších skupinách s více prostorem pro individuální rozhovor. Tato odpověď se v dotaznících vyskytla 59 dvakrát, stejně jako odpověď, že by bylo vhodné vytvářet aktivity zábavnější formou např. s využitím více pomůcek. Odpověď typu „prevence je zbytečná, nestojím o ni" uvedli rovněž dva respondenti. 4.3 Vyhodnocení platnosti hypotéz Hypotéza č. 1. Na střední škole odborné jsou preventivní aktivity realizovány častěji než na gymnáziích. Odpověď Škola 1 (n=67) Škola 2 (n=33) Škola 3 (n=47) Odpověď % abs. % abs. % abs. Častěji než lx měsíčně 0,0 0 0,0 0 0,0 0 lx měsíčně 4,5 3 0,0 0 0,0 0 lx za čtvrt roku 16,4 11 0,0 0 8,5 4 lx za pololetí 19,4 13 0,0 0 0,0 0 lx ročně 47,8 32 6,1 2 17,0 8 lx za dva roky 3,0 2 33,3 11 23,4 11 Méně než lx za dva roky 4,5 3 51,5 17 51,1 24 Vůbec 4,5 3 9,1 3 0,0 0 Tab. č. 25: Odpovědi na otázku: „Jak často pro Vás škola pořádá preventivní aktivity?" Tabulka č. 25 zobrazuje odpovědi respondentů na otázku, která sleduje, jak často pro ně příslušná škola pořádá preventivní aktivity. Uvádí absolutní i relativní četnosti odpovědí. Pro vyhodnocení platnosti hypotézy bylo potřeba rozdělit odpovědi pouze do dvou skupin. Vznikla skupina odpovědí „alespoň l x za pololetí" a „méně často než l x za pololetí. Ve škole 1 spadalo do první skupiny 27 respondentů a do druhé skupiny 40. Ve škole 2 všichni respondenti odpověděli, že škola pořádá preventivní aktivity méně často než l x za půl roku, tudíž všech 33 respondentů spadalo do druhé skupiny. Ve škole 3 spadali do první skupiny 4 respondenti a do druhé 43. Pro samotné vyhodnocení byla zvolena statistická analýza s využitím statistického balíku Epilnfo (Dean et al., 1994). Významnost rozdílů mezi školami po třídění byla 60 u dat kategoriálního typu ověřována statistickým testem: x 2 a jeho modifikací dle Yatese a Kruskala-Wallise a Fisherovým exaktním testem (Hendl, 2004, Spousta, 2009). Ze statistického testu vyplynuly tyto hodnoty: Škola 1 Škola 1 Škola 2 Škola 1 vs. vs. vs. vs. škola 2 škola 3 škola 3 škola 2+ škola 3 X 2 18,22 14,10 2,96 27,30 p 0,0000197 0,0001735 0,0855421 0,0000002 Tab. č. 26: Statistické vyhodnocení porovnání škol ve frekvenci preventivních aktivit Ze srovnání frekvence preventivních aktivit na jednotlivých školách pomocí x 2 testu, viz tabulka č. 26 vyplynulo, že škola 1 pořádá pro svoje žáky preventivní aktivity mnohem častěji než škola 2 i škola 3. N a následujícím grafu č. 1 je vyobrazeno vyjádření frekvence aktivit dle odpovědí žáků. Hypotéza byla potvrzena. Frekvence preventivních aktivit na středních školách 120 100 80 60 40 20 0 100 91,5 59,8 91,5 40,3 59,8 91,5 0 8,5 Škola 1 Škola 2 • alespoň lx za pololetí • méně často než lx za pololetí Škola 3 Graf č. 1: Frekvence preventivních aktivit na středních školách 61 Hypotéza č. 2. Hodnocení preventivních aktivit se liší u žáků střední odborné školy a u žáků gymnázií. (l=nejlepší, 5=nejhorší) Odpověď Škola 1 (n=67) Škola 2 (n=33) Škola 3 (n=47) Odpověď % abs. % abs. % abs. 1 4,5 3 0,0 0 2,1 1 2 26,9 18 21,2 7 23,4 11 3 43,3 29 51,5 17 55,3 26 4 13,4 9 21,2 7 19,1 9 5 11,9 8 6,1 2 0,0 0 Tab. č. 27: Odpovědi na otázku: „Jak byste ohodnotil/a aktivity, které pro Vás škola připravuje?" Tabulka č. 27 zobrazuje odpovědi respondentů na otázku, která zjišťuje, jak by ohodnotili preventivní aktivity, jež pro ně škola pořádá. Uvádí absolutní počet respondentů, kteří zvolili danou odpověď i jeho vyjádření v procentech vůči celku. Pro vyhodnocení platnosti hypotézy bylo využito stejného principu jako při předchozí hypotéze. Autorka rozdělila odpovědi pouze do dvou skupin, a to „kladné hodnocení" (hodnocení 1-2) a „záporné hodnocení" (hodnocení 3-5). Ve škole 1 spadalo do první skupiny 21 respondentů a do druhé skupiny 46. Ve škole 2 do první skupiny spadalo 7 a do druhé 26. Ve škole 3 spadalo do první skupiny 12 respondentů a do druhé 35. Pro samotné vyhodnocení byla zvolena stejná analýza a statistický test jako při vyhodnocení hypotézy č. 1. 62 Ze statistického testu vyplynuly tyto hodnoty: Škola 1 Škola 1 Škola 2 Škola 1 vs. vs. vs. vs. škola 2 škola 3 škola 3 škola 2+ škola 3 X 2 1,13 0,45 0,20 1,06 p 0,2886977 0,5006489 0,6549013 0,3028858 Tab. č. 29: Statistické vyhodnocení porovnání škol v hodnocení preventivních aktivit žáky Ze srovnání hodnocení preventivních aktivit na jednotlivých školách pomocí x 2 testu, viz tabulka č. 29, vyplynulo, že hodnocení se nijak významně mezi školou 1 a zbylými školami neliší. Na následujícím grafu č. 2 je vyobrazeno vyjádření hodnocení aktivit dle odpovědí žáků. Hypotéza byla vyvrácena. Hodnocení preventivních aktivit žáky Škola 1 Škola 2 Škola 3 • hodnocení 1-2 • hodnocení 3-5 Graf č. 2: Hodnocení preventivních aktivit žáky 63 Hypotéza č. 3. Muži využívají poradenství metodika prevence, výchovného poradce či školního psychologa častěji než ženy. Odpověď Všechny ženy (n=91) Všichni muži (n=56) Odpověď % abs. % abs. Ano, metodika prevence 1,1 1 0,0 0 Ano, výchovného poradce 5,5 5 3,6 2 Ano, školního psychologa 6,6 6 7,1 4 Ano, více odborníků současně 3,3 3 5,4 3 Ne, nikoho z jmenovaných 83,5 76 83,9 47 Tab. č. 30: Odpovědi na otázku: „Využili jste někdy možnosti poradenství metodika prevence, výchovného poradce či školního psychologa?" Tabulka č. 30 zobrazuje odpovědi respondentů na otázku, která ověřuje, jaký podíl respondentů využil služby metodika prevence, výchovného poradce nebo školního psychologa. Uvádí absolutní počet respondentů, kteří zvolili danou odpověď i jeho vyjádření v procentech vůči celku. Pro vyhodnocení platnosti hypotézy bylo využito stejného principu jako při předchozích hypotézách. Autorka rozdělila odpovědi pouze do dvou skupin, a to „bylo využito poradenství" a „nebylo využito poradenství." D o první skupiny spadají respondenti, kteří uvedli jednu z prvních čtyř nabízených odpovědi, jedná se 15 respondentů ze skupiny žen a 9 ze skupiny mužů. D o druhé skupiny spadají respondenti, kteří uvedli odpověď „ne, nikoho z jmenovaných.". D o této skupiny spadá 76 žen a 47 mužů. Pro samotné vyhodnocení byla zvolena stejná analýza a statistický test jako pro vyhodnocení předchozích hypotéz. 64 Ze statistického testu vyplynuly tyto hodnoty: Zeny vs. muži X 2 0,00 p 0,9476600 Tab. č. 31: Statistické vyhodnocení porovnání mužů a žen ve využívání metodika prevence, výchovného poradce či školního psychologa Ze srovnání četnosti respondentů podle pohlaví, kteří využili či nevyužili poradenství metodika prevence, výchovného poradce či školního psychologa pomocí x 2 testu, viz tabulka č. 31, vyplynulo, že se výsledky mezi muži a ženami příliš neliší. N a následujícím grafu č. 3 je vyobrazeno procentuální porovnání skupin žen a mužů, kteří jej využili a kteří jej nevyužili. Hypotéza byla vyvrácena. Využití poradenství metodika prevence, výchovného poradce či školního psychologa 80 7n 80 7n /u 60 50 40 30 20 1 6 ' 5 /u 60 50 40 30 20 1 6 ' 5 /u 60 50 40 30 20 1 6 ' 5 /u 60 50 40 30 20 1 6 ' 5 /u 60 50 40 30 20 1 6 ' 5 16,1 1 n1 U n Ženy Muži • bylo využito poradenství • nebylo využito poradenství Graf č. 3: Využití poradenství metodika prevence, výchovného poradce a školního psychologa ženy a muži 65 Hypotéza č. 4. Poměr zaměření preventivních aktivit na legální a nelegální drogy se na střední odborné škole liší od poměru zaměření na gymnáziích. Odpověď Škola 1 (n=67) •s Škola 2 (n=33) •s Škola 3 (n=47) Odpověď % abs. % abs. % abs. Alkohol 6,0 4 12,1 4 25,5 12 Cigarety 3,0 2 6,1 2 0,0 0 Ostatní návykové látky 53,7 36 60,6 20 34,0 16 Patologické hráčství 0,0 0 0,0 0 0,0 0 PC, internet 4,5 3 0,0 0 4,3 2 Jiné 32,8 22 21,2 7 36,2 17 Tab. č. 32: Odpovědi na otázku: „Na co je nejčastěji prevence zaměřená?" Tabulka č. 32 zobrazuje odpovědi respondentů na otázku, která mapuje nej častější zaměření preventivních aktivit. Uvádí absolutní počet respondentů, kteří zvolili danou odpověď i jeho vyjádření v procentech vůči celku. Pro ověření hypotézy bylo využito pouze tří možností odpovědí, a to „alkohol", „cigarety" a „ostatní návykové látky". Pro vyhodnocení platnosti hypotézy bylo využito stejného principu jako při předchozích hypotézách. Autorka rozdělila odpovědi pouze do dvou skupin, a to „legální drogy" a „nelegální drogy". D o první skupiny spadají respondenti, kteří uvedli odpověď „alkohol" nebo „cigarety", do druhé skupiny spadají respondenti, kteří uvedli odpověď „ostatní návykové látky. Ve škole 1 uvedlo odpověď „alkohol" či „cigarety" 6 respondentů, odpověď „ostatní návykové látky" 36 respondentů. V e škole 2 uvedlo odpověď „alkohol" či „cigarety" rovněž 6 respondentů, odpověď „ostatní návykové látky" 20 respondentů. V e škole 3 uvedlo odpověď „alkohol" či „cigarety" 12 respondentů, odpověď „ostatní návykové látky" 16 respondentů. Pro samotné vyhodnocení byla zvolena stejná analýza a statistický test jako pro vyhodnocení předchozích hypotéz. 66 Ze statistického testu vyplynuly tyto hodnoty: Škola 1 Škola 1 Škola 2 Škola 1 vs. vs. vs. vs. škola 2 škola 3 škola 3 škola 2+ škola 3 X 2 0,85 7,28 2,37 4,57 p 0,3554223 0,0073742 0,1234001 0,0325094 Tab. č. 33: Statistické vyhodnocení porovnání škol v zaměření preventivních aktivit na legální a nelegální drogy Ze srovnání zaměření preventivních aktivit na legální a nelegální drogy na jednotlivých středních školách pomocí x 2 testu, viz tabulka č. 33, vyplynulo, že se výsledky mezi jednotlivými školami skutečně liší. Zatímco na odborné střední škole se prevence zaměřuj e výrazně na nelegální drogy a legální j en okraj ově, na gymnáziích se zaměřuje na legální drogy podstatně více, i když v popředí zůstávají stále nelegální drogy. N a škole 3 je zaměření na legální a nelegální drogy nejvyváženější. Na následujícím grafu č. 4 je vyobrazeno procentuální porovnání zaměření preventivních aktivit na legální a nelegální drogy na jednotlivých školách. Hypotéza byla potvrzena. Zaměření preventivních aktivit na legální a nelegální drogy 70 60,6 Škola 1 Škola 2 Škola 3 • zaměření na legální drogy • zaměření na nelegální drogy Graf č. 4: Zaměření preventivních aktivit na legální a nelegální drogy 67 Shrnutí zhodnocení platnosti stanovených hypotéz V rámci výzkumné části práce byly stanoveny čtyři hypotézy, tři z nich porovnávaly určitý znak na střední škole odborné (škola 1) a na gymnáziích (škola 2 a 3), jedna hypotéza porovnávala znak mezi ženami a muži. Hypotézy byly přesně definovány před zahájením výzkumu. Pomocí statistické analýzy a statistického testu vyšlo najevo, že dvě hypotézy jsou platné a dvě nikoli. 4.4 Shrnutí výsledků a pedagogická doporučení V rámci výzkumného šetření byly zvoleny dvě techniky výzkumu. V první části se autorka zaměřila na analýzu preventivních programů vybraných škol, v druhé části se zaměřila na dotazníkové šetření pro žáky, ověřující jejich postoje k prevenci a faktorům s ní spojených. Při hodnocení úrovně preventivních programů daných škol bylo využito tabulky s přesně stanovenými kritérii. Tabulka byla vytvořena originálně autorkou, při její tvorbě se řídila doporučením pro tvorbu preventivních programů z Ministerstva školství. Autorka nejprve vyhodnotila každou ze škol zvlášť a poté hodnocení jednotlivých škol porovnala. Byla posuzována propracovanost a obsah dokumentů. Dokument školy 1, rozsáhlé střední odborné školy, byl zhodnocen jako kvalitní. Většina posuzovaných kategorií byla hodnocena pozitivně. Dokument školy 2 byl výrazně slabší, celkové hodnocení dokumentu bylo negativní z důvodu převažujícího počtu nedostatků. Výrazně nejhůře však dopadl dokument školy 3, který se nedá ani považovat za preventivní program, jelikož nesplňuje naprostou většinu z posuzovacích kategorií. Autorka vytvořila doporučení pro každou ze škol, na co se zaměřit a jak program zkvalitnit. Shrnutí hodnocení preventivního programu a doporučení pro školu 1 Vzhledem k vysoké kvalitě zpracování preventivního programu (dále jen PP) byl zhodnocen celý dokument jako vydařený. Ve srovnání s ostatními středními školami v Brně je program této školy po obsahové stránce na velmi dobré úrovni. Obzvláště kladně byla zhodnocena analýzu současné situace školy a stanovené krátkodobé i dlouhodobé cíle PP. V těchto kategoriích není co vytknout, obsahují všechny důležité informace a v mnoha ohledech i informace nad požadovaný rámec, 68 z čehož plyne propracovanost a kvalita celého konceptu prevence dané školy a samotného programu. Dále je nutno vyzdvihnout výborně zpracovaný plán pro řešení krizových situací, jehož přítomnost v PP je rovněž nadstandardní. Přestože je program obsáhlý a celkově pokrývá většinu oblastí, byla zaznamenána absence informací o řešení rizikových situací v minulém školním roce- vzhledem k ochraně osobních údajů stačí pouze informace o typu rizikového chování a jejich počtu (případný pokles či nárůst). Vzhledem k rozsáhlosti školy lze předpokládat, že nějaké rizikové chování zaznamenáno bylo. Tyto informace představují značné měřítko efektivity PP, rovněž napomáhají v oblasti analýzy současné situace a také poukazují na problematické oblasti a rizika. Proto je důležité na tyto informační zprávy klást patřičný důraz. Doporučujeme je do programu doplnit. Dále je vhodné zaměřit se na sociokulturní charakteristiku žáků a rizikové prostředí ve škole. Z PP si lze udělat nástin aktuální situace, přesto však doporučujeme věnovat této tématice vlastní prostor a zkonkretizovat informace. Samotný plán aktivit je zpracovaný dobře, chybí pouze označení, o jaký typ se jedná, proto také nebylo možno hodnotit, zda se některé aktivity na škole vykonávají (např. komponovaný pořad) nebo ne. U některých aktivit to bylo však patrné z názvu. Dále je vhodné uvést u každé aktivity i časové rozpětí - je samozřejmé, že ne vždy je to přesně možné, proto stačí uvést odhadovaný orientační čas v minutách. Shrnutí hodnocení preventivního programu a doporučení pro školu 2 Vzhledem k absenci několika základních položek preventivního programu (dále jen PP) této školy lze zhodnotit celý dokument spíše jako nevydařený. Přestože se škola nepotýka s výrazným výskytem rizikového chování, doporučujeme na kvalitě PP zapracovat. I přes převládající nedostatky programu je nutno ocenit výborně zpracovanou charakteristiku materiálně - technického vybavení školy pro realizaci preventivních a volnočasových aktivit. Rovněž oceňujeme dobře zpracovaný přiložený krizový plán, který je sice nad rámec programu, avšak jeho výskyt v dokumentuje vhodný. Dále je poměrně dobře zpracována charakteristika školy. Dlouhodobé i krátkodobé cíle PP jsou zpracovány velmi dobře, chybí u nich však ukazatele úspěšnosti, tzn. informaci, jakou cestou škola ověřuje efektivitu aktivit a její vliv na žáky. Za negativum považujeme naprostou absenci základních kontaktů (vedení a 69 pracovníci poradenského pracoviště). Některé údaje jsou sice dohledatelné na stránkách školy, doporučujeme je však doplnit i do dokumentu. U poradenských pracovníků rovněž nutno doplnit jejich funkci a kompetence v rámci prevence a možnost konzultačních hodin. Dále doporučujeme do programu uvést, jakým způsobem je prevence navázána na výuku. Soubor preventivních aktivit je sice uvedený, je však potřeba u každé aktivity uvést plný název programu, o jaký typ se jedná (přednáška, beseda, seminář atd.), termín konání a délka aktivity (pokud není termín pevně stanovený a délku aktivity není možno určit, stačí pouze orientační odhadované hodnoty). V PP chybí jakákoliv evaluace PP z loňského školního roku - hodnocení minulého PP by mělo být základním stavebním kamenem pro aktuální program. Shrnutí hodnocení preventivního programu a doporučení pro školu 3 Vzhledem k čerstvé změně metodika prevence a probíhající rozsáhlé rekonstrukci budovy nebyla škola schopna vypracovat adekvátní preventivní program (dále jen PP) pro tento školní rok. Dokument, ze kterého škola momentálně vychází, se dá považovat za velmi provizorní a metodik prevence však pracuje na sestavení nového programu. Značné množství informací se dá dohledat na webových stránkách školy a v ostatních vnitřních dokumentech školy, hodnocení se však vztahuje pouze k PP. I přestože se škola dlouhodobě nepotýka s výrazných výskytem rizikového chování a dbá převážně na nespecifickou primární prevenci, je preventivní program důležitý na všech školách. Z tohoto důvodu důrazně doporučujeme zhotovení nového dokumentu v co nej kratším časovém úseku. Jelikož program nesplňuje téměř žádnou z hodnotících položek, lze ho označit jako naprosto nedostačující. Oceňujeme však návaznost programu na výuku, komplexnost zaměření a soustavnost a dlouhodobost programu. Doporučujeme přidat charakteristiku školy, kontakty na vedení školy a pracovníky poradenského pracoviště (a jejich konzultační hodiny), analýzu současné situace, sociokulturní charakteristiku žáků a výskyt rizikových prostředí ve škole (i v případě, že taková místa škola nezaznamenala, uvést jejich absenci). 70 Dále nutno do programu doplnit složení a charakteristiku školního preventivního týmu a seznam nezbytných kontaktů pro případ indikace rizikového chování. Za nejzávažnější negativum shledáváme naprostou absenci cílů PP, a to krátkodobých i dlouhodobých. U nich je nutné nezapomenout na uvedení ukazatelů úspěšnosti, které hrají značnou roli již při vytyčování cílů. Výčet probíhajících preventivních aktivit je sice uvedený, ale v nedostačujícím formátu. Doporučujeme u jednotlivých aktivit doplnit, o jaký typ aktivity se jedná, termín jejich konání, odhadovanou délku a jejich realizátora. Vzhledem k osobní konzultaci s metodikem prevence a k objasnění stavu PP považujeme tuto skutečnost za přechodnou a věříme v brzkou nápravu. V druhé části výzkumu se autorka zaměřila na dotazníkové šetření určené samotným žákům. Po zpracování dat a jejich vyhodnocení srovnávala odpovědi dle pohlaví respondenta, dle školy, ale také odpovědi celého vzorku souhrnně. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 147 žáků. První otázka byla zaměřená na to, jak často jednotlivé školy preventivní aktivity pro žáky pořádají. Dle odpovědí respondentů je výrazně nejčastěji pořádá škola 1, na zbylých školách většina žáků uvedla, že se účastní aktivit méně často než jednou za dva roky, což je naprosto nedostačující. Z vyhodnocení odpovědí vyšlo najevo, že nej častějším typem aktivit, které střední školy pořádají, jsou přednášky. Tuto odpověď uvedly tři čtvrtiny respondentů. Dále pak besedy, filmy a exkurze, každou z těchto variant zvolila méně než třetina dotazovaných. Nejméně častým typem preventivních aktivit je představení, respondenti školy 2 dokonce možnost představení neuvedli vůbec, z čehož plyne, že se během svého šestiletého či sedmiletého studia s představením preventivního charakteru ještě nesetkali, na škole 1 a 2 se také objevily odpovědi tvrdící, že škola žádné preventivní aktivity nepořádá, na škole 1 to bylo okolo 7 % dotazovaných, na škole 2 okolo 9 %. Žáci také odpovídali na otázku, jež sledovala, které typy aktivit je nejvíce baví. Přestože školy nejčastěji pořádají přednášky, dotazovaní nejvíce oceňují filmy. Přednášky má nejradši zhruba čtvrtina žáků, exkurze pětina a představení vyšlo jako nejméně oblíbený typ. 71 Dotazník také ověřoval, zda se participanti aktivně podílejí na preventivních aktivitách, které pro ně školy pořádají. Lehce více než polovina respondentů se účastní spíše pasivně. Aktivity dle dotazovaných trvají obvykle hodinu nebo déle jako hodinu. Kratších aktivit se téměř neúčastní. Autorku také zajímalo, zda mají žáci prostor pro zpětnou vazbu na konci preventivní aktivity. Z odpovědí respondentů vyšlo najevo, že okolo 90 % žáků tvrdí, že ho mají vždy anebo alespoň ve většině případů. Oblibu preventivních aktivit autorka zjišťovala pomocí otázky, zda se jich žáci účastní rádi. Okolo 86 % dotazovaných uvedlo „určitě ano" nebo „spíše ano." Nejvíce je v oblibě mají žáci školy 3, z výsledků však vyšlo, že se na jejich pořádají méně jak jednou za dva roky, tudíž se jich při osmiletém studiu zúčastní méně než čtyřikrát. Čtyři pětiny dotazovaných uvedly, že si preventivní aktivity většinou nebo nikdy nehradí sami. Nej menší finanční podíl zaznamenávají žáci školy 2. Dotazník také ověřoval, na co je prevence nejčastěji zaměřená. Z výsledků vyplynulo, že nej častěj ší tématikou j sou nelegální drogy. Na škole 2 dokonce tuto možnost uvedly tři pětiny respondentů. N a škole 3 se prevence velmi často také zaměřuje na alkohol. Třetina dotazovaných uvedla možnost „jiné" a zmínila, že tématika preventivních aktivit je vyvážená. Nikdo z respondentů však nezvolil možnost patologického hráčství. V kontrastu s tím, co škola pořádá, chtěla autorka také zjistit, co žáky nejvíce baví. K tomu využila otázku „na co zaměřené preventivní aktivity Vás nejvíce baví?" Na všech třech školách bylo nejčastější odpovědí „ostatní návykové látky". Pětina mužů projevila zájem o preventivní aktivity s tématikou PC a internet. Čtvrtina respondentů uvedla možnost jiné, kde nejčastěji doplnili, že je baví více témat stejnou měrou. Objevily se však také odpovědi jako poruchy příjmu potravy, nechráněný pohlavní styk a s ním spojený přenos pohlavních chorob či šikana. Většina dotazovaných hodnotí preventivní aktivity, které pro ně škola připravuje, průměrně. S nejhorším hodnocením vyšly preventivní aktivity školy 2. Na otázku, zda by respondenti ocenili preventivní aktivity na své škole častěji, naprostá většina (přes 80 %) odpověděla „ano". Přibližně tři čtvrtiny dotazovaných uvedlo, že je preventivní aktivity zajímají, ale nemají na ně příliš velký vliv. Okolo 15 % dotazovaných zvolilo možnost odpovědi, která říká, že je preventivní aktivity ovlivňují značně a vedou je k rozvážným 72 přemýšlením nad svým životním stylem. Rozdíly mezi odpověďmi žáků jednotlivých škol byly minimální. Zodpovědí respondentů vyšlo najevo, že více než polovinu z nich by preventivní aktivity spíše nebo určitě neodradily od užívání návykových látek. Pouze okolo 1 1 % dotazovaných si bylo jistých, že by je určitě odradily. Nejmenší vliv mají na žáky školy 3. Autorka hodlala ověřit, zda respondenti považují prevenci za užitečnou. Výsledky ukázaly, že necelých 90 % spíše nebo určitě ano. Odpověď „určitě ne" neuvedl žádný z dotazovaných. Participanti zmínili, že nej větší návaznost na vyučovací látku nacházejí v rámci předmětu základů společenských věd, dále pak v biologii. Necelých 90 % však vůbec žádnou návaznost nezaznamenalo. Pomocí jedné z otázek chtěla autorka zjistit, jaký faktor vnímají žáci nejsilněji a má na ně největší vliv. V nabídce byla „osobnost přednášejícího", „vizuální stránka prezentace", „téma" a také možnost „jiné", kam mohli dotazovaní doplnit libovolnou odpověď. Jako nej silnej ší faktor se projevila osobnost přednášejícího. Zjištění bylo překvapivé, protože se ukázalo, žeje pro žáky důležitější, kdo jim program představuje než samotná tématika. Na škole 1 byl poměr respondentů, kteří volili osobnost a téma, vyvážený. Jako nejméně důležitá se ukázala vizuální podoba prezentace. Předposlední z otázek měla za úkol zjistit, kolik respondentů v minulosti využilo poradenství metodika prevence, výchovného poradce či školního psychologa. Výsledky prokázaly, že nejmenší zkušenost s poradenstvím mají žáci školy 2, hned vzápětí školy 3 a naopak největší žáci školy 1. Na škole 1 službu poradenství využila čtvrtina žáků, zatímco na zbylých školách jen necelých 10 %. Dotazník byl zakončen otevřenou otázkou, kde měli dotazovaní prostor vyjádřit, jak by prevenci na své škole vylepšili či upravili. Většina tento prostor využila. Nejčastěji participanti uváděli, že by přivítali preventivní aktivity častěji. Další častou odpovědí bylo, že by rozšířili okruh témat, na něž se prevence zaměřuje. Zajímavým poznatkem byly dvě odpovědi, které zmiňovaly nevýhodu aktivit, jichž se účastní celá třída současně, a to obvykle spolu se žáky jiných škol. Naopak by uvítali aktivity po menších skupinách s více prostorem pro individuální komunikaci. 73 Závěr Práce se zabývá primární prevencí drogových závislostí na vybraných středních školách. Téma závislostí j e ve společnosti stále aktuální, i když se o něm příliš nemluví a nedaří se ho eliminovat. Drogy se vyskytují v běžné populaci již od starověku a představují velké riziko pro všechny věkové kategorie, obzvláště pak pro skupinu dětí a dospívajících, kteří jsou v náchylném životním období a závislosti podlehnou velmi snadno, jelikož se nacházejí ve stádiu, kdy ještě není kompletně dokončen biologický vývoj. Je tedy velmi důležité poskytnout dětem dostatek upřímných informací o vlastnostech návykových látek, a to především o jejich rizicích a snížit tak potenciální možnost vzniku závislosti. Autorka vymezila základní pojmy z oblasti adiktologie. Objasnila pojem „droga" a podala možnosti dělení dle účinku na psychiku i dle míry rizika. Dále sjednotila různé úhly pohledu na závislostní chování. Byly popsány jednotlivé znaky závislosti a její vývoj a fáze. Dále pak vnější i vnitřní rizikové faktory pro vznik drogové závislosti s důrazem právě na období dětství a dospívání. Meritem celé práce byla prevence, tudíž snaha o předejití či zabránění vzniku nežádoucího jevu, v našem případě drogové závislosti. Prevence se dělí na několik typů, autorka shrnula jejich specifika a zaměřila se na primární prevenci, což je ta, která se provádí před úplným vznikem závislostního chování. Hlavní výchovnou roli v životě dítěte hraje rodinné prostředí. Rodiče a sourozenci mají obvykle na dítě značně větší vliv než vnější okolí, je proto důležité s touto schopností z pozice rodiče pracovat a využít ji co nejlepším směrem. Práce nabízí řadu pravidel, která mohou posloužit rodičům pro snížení pravděpodobnosti přítomnosti drog a následné možné závislosti u jejich dítěte. Hned za rodinným prostředím je dalším velmi vlivným prostorem škola. I přes kvalitu školených pedagogických pracovníků je třeba situaci nepodceňovat a snažit se dodržovat zásady prevence i na školách, kde výskyt rizikového chování není vysoký. Nástrojem primární prevence na každé škole je vlastní souhrnný dokument s názvem „preventivní program ". Tento dokument se stal jednou z hlavních rolí pro výzkumnou část této práce. Typů rizikového chování je několik. Mimo závislosti, na které se zde autorka zaměřuje, hovoříme také např. o záškoláctví, sexuálním obtěžování či šikaně. Prevence ve školství by se měla vztahovat na veškerou tématiku rizikového chování a 74 neopomíjet ani ty jeho typy, které se v našich podmínkách vyskytují méně často. Nejen pro korigování koncepce prevence, ale také pro včasné zachycení nežádoucího chování fungují poradenská pracoviště. Zřizují se odborná zařízení, která nabízejí širokou škálu služeb nejen v oblasti rizikového chování. Každá škola má i interní poradenské pracovníky, kteří pokrývají tyto funkce přímo v prostředí školy. Hlavním cílem práce bylo zmapovat výskyt preventivních aktivit a znalosti a postoje žáků k nim. Pro výzkumné šetření byly vybrány tři střední školy z Brna a okolí. Tento cíl se podařilo naplnit, bohužel však s nepřívětivým výsledkem. Ukázalo se, že většina žáků na těchto školách vnímá účast na preventivních aktivitách méně často než jednou za dva roky, což je naprosto nedostačující. Informace o postojích participantů k preventivním aktivitám a jejich hodnocení byly získány pomocí dotazníkového šetření. Jeho výsledky odhalily například, že školy pořádají nejčastěji přednášky, ale žáci více oceňují filmy. Dále pak, že aktivity jsou častěji bez finanční účasti ze strany žáků, což je pro ně jistě pozitivum. Naprostá většina by však ocenila preventivní aktivity častěji. Žáci projevují poměrně velký zájem, i když z jejich odpovědí vyplynulo, že na většině z nich nezanechávají preventivní aktivity příliš velký vliv. I tak prevenci považují za užitečnou. Dalším cílem bylo ověřit úroveň výše zmiňovaného preventivního programu, a to na každé z vybraných škol. Pro zhodnocení úrovně programu vytvořila autorka tabulku kritérií několika kategorií, které by měl dokument dle doporučení z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky obsahovat. I tento cíl se podařilo úspěšně naplnit, opět však s neuspokojivým výsledkem. S dobrým hodnocením obstál pouze program jedné ze škol. Druhý byl podprůměrný a třetí byl naprosto nevyhovující. Autorka vyhotovila doporučení, jak dané programy zkvalitnit, na co se při tvorbě zaměřit a co dodat. Před zahájením výzkumu byly stanoveny čtyři hypotézy, od kterých se dále odvíjel směr výzkumného šetření. Dvě z nich byly potvrzeny a dvě naopak nikoli. Nej zajímavějším zjištěním bylo, že na střední odborné škole pořádají preventivní aktivity mnohem častěji než na gymnáziích a také se zaměřují mnohem více na nelegální drogy než na ty legální, přičemž na gymnáziích je poměr zaměření vyváženější. Na závěr je nutno podotknout, že úroveň preventivních programuje nízká především na gymnáziích. Prokázalo se, že školy mají minimální výskyt rizikového chování, a nejspíše proto prevenci zanedbávají. Žáci to však vnímají a považují prevenci za 75 užitečnou. Projevují značný zájem o navýšení počtu aktivit, a to různého typu, školy nejčastěji nabízejí přednášky, které žáci mají také v oblibě, ocenili by však pestřejší nabídku. 76 Shrnutí Bakalářská práce je zaměřena na problematiku drogových závislostí a jejich prevenci na vybraných středních školách v Brně a okolí. V první části práce jsou vymezeny základní pojmy z oblasti adiktologie, působení nelegálních návykových látek a rizikové faktory pro vznik závislosti, dále pak téma prevence, její dělení, specifika pro školní prostředí a školní poradenství. Druhá část práce se zaměřuje na ověření úrovně preventivních programů vybraných škol, postoje a názory žáků na preventivní aktivity a jejich výskyt a kvalitu. K realizaci výzkumu byla využita kombinace analýzy preventivních programů a dotazníkového šetření pro žáky, kterého se zúčastnilo 147 respondentů. Výsledky výzkumu jsou prezentovány pomocí přehledných tabulek s doplňujícím komentářem. Zajímavým zjištěním například bylo, že vybraná odborná škola pořádá preventivní aktivity výrazně častěji než vybraná gymnázia. Stanovené cíle bakalářské práce se podařilo splnit. Summary This bachelor's thesis examines the issue of drug addictions and its prevention at chosen high schools in Brno and nearby. In the first part of this thesis basic terms from the field of addictology are specified, as well as effects of illegal drugs and addiction risk factors, along with the topic of prevention, its division and specifics in schools and school counselling. Second part of this thesis is focused on research of the level of prevention programs at chosen high schools, attitude of pupils towards those prevention programs and their quality and frequency. For this research a combination of analysis of preventive programs and questionnaire survey for pupils, participated by 147 respondents, was used. Results of the research are presented in well-arranged tables with additional comments. One interesting finding is that the chosen secondary school holds preventive activities far more often than the chosen grammar schools. Defined objectives of this bachelor's thesis were succesfully met. 77 Seznam použitých zdrojů 1. A T L A S ŠKOLSTVÍ...KAM N A ŠKOLU. Seznam středních škol v Brně. [online]. P.F. art, spol. s.r.o., 2019, [cit. 2019-02-02], Dostupné z: https://www. atlasskolstvi.cz/stredni-skoly ?district=brno-mesto&p=l 2. BLAŠTJKOVÁ, Lucie. Klima školy a jeho ovlivnění školním metodikem prevence a sociálním pedagogem v základní škole. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. 103 s. ISBN 978-80-244-4894-7. 3. C I K L O V A , Kateřina. Rizikové chování ve škole s vazbou na legislativní úpravu: rádce školního metodika prevence. 1. vyd. Ostrava: EconomPress, 2014. 160 s. ISBN 978-80-905065-6-5. 4. C I K L O V A , Kateřina. Rizikové chování ve škole s vazbou na legislativní úpravu: rádce školního metodika prevence. 2. vyd. Ostrava: EconomPress, 2016. 207 s. ISBN 978-80-905065-9-6. 5. C E C H , Tomáš in R E H U L K A , Evžen et al., Prevence závislostí ve škole. 1. vyd. Brno: M S D , 2008. 105 s. ISBN 978-80-7392-077-7. 6. ČERNÝ, Milan in MIOVSKÝ, Michal a kol., Primární prevence rizikového chování ve školství. 1. vyd. Sdružení adiktologie, 2010. 253 s. ISBN 978-80-87258-47-7. 7. D E A N , A . G . et al. The Ei Info manuál: version 6.02 A word processing, database and statistics systém for public health on IBM-compatible microcomputers. l s t Ed. London: Brixton Books, 1994. 470 p. ISBN 9781873937211. 8. G O O D Y E R , Paula. Drogy + teenager. 1. vyd.. Praha: Slovanský dům, 2001. 162 s. ISBN 80-86421-44-9 9. H E N D L , J. Přehled statistických metod zpracování dat. Analýza a mataanalýza dat. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 584 s. ISBN 80-7178-820-1 10. H E N D L , Jan. Úvod do kvalitativního výzkumu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. 243 s. ISBN 80-7184-549-3. 11. H U T Y R O V A , Miluše a kol. Prevence rizikového aproblémového chování. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. Studijní opory. 95 s. ISBN 978-80-244-3725-5. 12. K A M I L , Kalina a kol., Klinická adiktologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2015. 696 s. ISBN 978-80-247-4331-8. 78 13. K O L E K T I V , Mezinárodní standardy prevence užívání drog. 1. vyd. Praha: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogovou závislost, 2014. 56 s. ISBN 978-80-7440-097-1. 14. KUCHAŘSKÁ, Anna in VALENTOVÁ, Lidmila a kol. Školní poradenství I. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2013. 289 s. ISBN 978-80-7290-710-6. 15. MAHDALICKOVÁ, Jana. Víme o drogách všechno. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 122 s. ISBN 978-80-7478-589-4. 16. MARÁDOVÁ, Eva. Prevence závislostí. 1. vyd. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 28 s. ISBN 80-86991-70-9. 17. M C G R A T H , Yuko a kol., Prevence užívání drog mezi mladými lidmi: přehled dostupných informací: nejnovější výzkumné poznatky. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2007. Monografie. 70 s. ISBN 978-80- 87041-16-1. 18. MIOVSKÝ, Michal in MIOVSKÝ, Michal a k o l , Prevence rizikového chování ve školství. 2. vyd. Praha: Klinika adiktologie 1. L F U K v Praze a V F N v Praze, 2015. 328 s. ISBN 978-80-7422-391-4. 19. MIOVSKÝ, Michal in MIOVSKÝ, Michal a kol., Primární prevence rizikového chování ve školství. 1. vyd. Sdružení adiktologie, 2010. 253 s. ISBN 978-80-87258-47-7. 20. NEŠPOR, Karel a Ladislav C S E M Y . Léčba aprevence závislostí: příručka pro praxi. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1996. 199 s. ISBN 80-85121-52-2. 21. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 4 vyd. Praha: Portál, 2011. 173 s. ISBN 978-80-7367- 908-8. 22. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 5. vyd. Praha: Portál, 2018. 255 s. ISBN 978-80-262- 1357-4. 23. NEVORALOVÁ, Monika. Co je prevence, [online]. Praha: Klinika adiktologie 2011 [cit. 2019-01-02]. Dostupné z: http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/377/3071/Co-je-prevence 79 24. OPEKAROVÁ, Olga. Kapitoly z výchovného poradenství: školní poradenské služby. 2. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010. 72 s. ISBN 978-80-86723-96-9 25. PEŠEK, Roman a kol. Drogová závislost, aneb, Rychlý běh po krátké trase: poradenská příručka pro děti, dospívající a jejich rodiče. 1. vyd. Písek: Arkáda, 2007. 80 s. ISBN 978-80-239-9405-6. 26. PRAŽSKÉ C E N T R U M PRIMÁRNÍ P R E V E N C E . Manuál pro tvorbu minimálního preventivního programu, [online]. Praha: Pražské centrum primární prevence 2010 [cit. 2019-01-15]. Dostupné z: https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=l &ved=2ahUKEwj8oZSWlo7hAhVDKlAKHQvYBccQFjAAegQIChAC &url=http%3A%2F%2Fwww.msmt.cz%2Ffile%2F16437%2Fdownload %2F&usg=AOvVaw2AZZzho-mONGjXSAw6PDln 27. R O T G E R S , Frederick a kolektiv. Léčba drogových závislostí. 1. vyd. Praha: Grada, 1999. 260 s. ISBN 80-7169-836-9. 28. SKÁCELOVÁ, Lenka in MIOVSKÝ, Michal a kol., Prevence rizikového chování ve školství. 2. vyd. Praha: Klinika adiktologie 1. L F U K v Praze a V F N v Praze, 2015. 328 s. ISBN 978-80-7422-391-4. 29. SLAVÍKOVÁ, Ivana, ZAPLETALOVÁ, Jana in MIOVSKÝ, Michal a kol., Prevence rizikového chování ve školství. 2. vyd. Praha: Klinika adiktologie 1. L F U K v Praze a V F N v Praze, 2015. 328 s. ISBN 978-80- 7422-391-4. 30. SPOUSTA, V . Vádemékum autora odborné a vědecké práce humanitního a sociálního zaměření. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství C E R M , 2009. 231 s. ISBN 978-80-7204-617-1 31. ŠIRŮČKOVÁ, Michaela in MIOVSKÝ, Michal a kol., Prevence rizikového chování ve školství. 2. vyd. Praha: Klinika adiktologie 1. L F U K v Praze a V F N v Praze, 2015. 328 s. ISBN 978-80-7422-391-4. 32. TYSER, Jiří. Školní metodik prevence: soubor materiálů. 1. vyd. Most: Hněvín, 2006. 103 s. ISBN 80-86654-17-6. 33. V O J T O V A , Věra in R E H U L K A , Evžen et al., Prevence závislostí ve škole. 1. vyd. Brno: M S D , 2008. 105 s. ISBN 978-80-7392-077-7. 80 34. WHO/ÚZIS ČR. P O R U C H Y DUŠEVNÍ A P O R U C H Y CHOVÁNÍ. Ústav zdravotnických informaci a statistiky ČR [online]. Praha, 2018 [cit. 2019- 01-17]. Dostupné z: https://www.uzis.cz/cz/mkn/F10-F19.html 35. ZÁKONY P R O LIDI.CZ. Vyhláška 197/2016 Sb. [online]. A I O N CS, s.r.o., 2019, [cit. 2019-01-05], Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-197 81 Seznam příloh Příloha č. 1: dotazník Primární prevence Dobrý den, jsem studentka oboru Speciální pedagogika na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. V rámci své bakalářské práce, která se zabývá primární prevencí drogových závislostí na středních školách, Vás chci poprosit o vyplnění krátkého dotazníku, který mi pomůže při realizaci práce. Dotazník je plně anonymní a jeho výsledky nebudou při prezentaci spojovány s Vaší osobou. Odpověď, s níž se nejvíce ztotožňujete, prosím, zakroužkujte. U otázek, kde je možno uvést více než jednu odpověď, je na tuto skutečnost upozorněno. 1. Jakého jste pohlaví? A) žena B) muž 2. Jak často pro Vás škola pořádá preventivní aktivity? A) častěji než l x měsíčně B) l x měsíčně C) Jednou za čtvrt roku D) Jednou za pololetí E) l x ročně F) l x za dva roky G) méně než l x za dva roky H) vůbec 3. Jaké preventivní aktivity se na Vaší škole pořádají? (možno uvést více odpovědí) A) beseda B) exkurze C) přednáška D) film E) představení ľ) jiné 83 4. Jaké preventivní aktivity Vás nejvíce baví? A) beseda B) exkurze C) přednáška D) film E) představení ľ) jině 5. Podílíte se aktivně při preventivních aktivitách? (komunikujete s lektorem?) A) ano, vždy B) většinou ano C) většinou ne D) ne, nikdy 6. Jak dlouho tyto aktivity trvají? A) méně jak půl hodiny B) okolo půl hodiny C) hodinu D) déle jak hodinu 7. Máte možnost zpětné vazby, diskuze po preventivní aktivitě? A) ano, vždy B) většinou ano C) většinou ne D) ne, nikdy 8. Účastníte se těchto aktivit rádi? A) určitě ano B) spíše ano C) spíše ne D) určitě ne 9. Hradíte si preventivní aktivity sami? A) ano, vždy B) většinou ano C) většinou ne D) ne, nikdy 84 10. Na co je nejčastěji prevence zaměřená? A) alkohol B) cigarety C) ostatní návykové látky D) patologické hráčství E) PC, internet F) jiné 11. Na co zaměřené preventivní programy Vás nejvíce baví? A) alkohol B) cigarety C) ostatní návykové látky D) patologické hráčství E) PC, internet F) jiné 12. Jak byste ohodnotil/a aktivity, které pro Vás škola připravuje? (1- nejlepší, 5- nejhorší) A) l B) 2 C) 3 D) 4 E) 5 13. Ocenil/a byste preventivní aktivity ve škole častěji? A) ano B) ne 14. Jak na Vás preventivní aktivity působí? A) ovlivňují mě značně, přemýšlím nad svým životním stylem B) zajímají mě, ale velký vliv na mě nemají C) nezajímají mě, nemají na mě žádný vliv 15. Pokud užíváte návykové látky, nebo byste je teoreticky užíval/a, odradily by Vás preventivní aktivity od dalšího užívání? A) určitě ano B) spíše ano C) spíše ne D) určitě ne 85 16. Považujete primární prevenci za užitečnou? A) určitě ano B) spíše ano C) spíše ne D) určitě ne 17. Mají na sebe preventivní aktivity, které Vaše škola poskytuje, nějakou návaznost? (např. tématickou) A) ano B) ne 18. Pokud ano, uveďte na jaký předmět nejvíce navazují 19. Jaký z těchto faktorů na Vás při preventivní aktivitě působí nejvíce? A) osobnost přednášejícího B) vizuální stránka prezentace C) téma D) jiné 20. Využili jste někdy možnosti poradenství metodika prevence, výchovného poradce či školního psychologa? A) ano, metodika prevence B) ano, výchovného poradce C) ano, školního psychologa D) ano, více odborníků současně E) ne, nikoho z jmenovaných 21. Prosím, uveďte, co Vám v rámci primární prevence na Vaší škole chybí, jak byste ji vylepšili/ upravili. Děkuji za vyplnění dotazníku. V případě nesrovnalostí či dotazů se na mě neváhejte obrátit na e-mailovou adresu blazkoval996@seznam.cz. Ráda Vám otázky zodpovím. Kateřina Blažková studentka Speciální pedagogiky, Masarykova univerzita 86