Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa C. | W Ľ Ä . ˇ U; Kompetence veřejné správy a její omezení Competency of the public administration and its limits diplomová práce Vlastimil Fiala Vedoucí práce: Ing. Vladimír Zítek Brno, duben 2005 digitálně podepsáno 2 0 0 6 0 3 3 0 O 13:45:05+ ŕ v e d e c k ý c h 02,0Q, i n f o r m a c i Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta Katedra regionální ekonomie a správy Akademický rok: 2003/2004 Z A D A N Í D I P L O M O V É P R A C E Pro: FIALA Vlastimil Obor: regionální rozvoj a správa Název tématu: Kompetence veřejné správy a její omezení Z á s a d y p r o v y p r a c o v á n í : Cíl práce: Strukturální a funkcionální vymezení obsahu kompetencí veřejné správy ve vztahu kjejím omezením. Kompetence jako působnosti pravomoci nositelů veřejné moci v českém právním řádu. Aplikovatelnost kompetencí veřejné správy. Normativní a faktické limity. Postup práce a použité metody: Práce vychází z teoretických základů obecně akceptovaných závěrů ve zkoumané oblasti, na jejich základě se hodnotí reálný stav věcí. Veškerá poznání jsou podložena literárními prameny a jsou vhodně doplněna vlastními komentáři, návrhy a doporučeními. Při zpracování práce budou využity metody analýzy a syntézy jakožto základní metody tvorby odborných prací. Metodu historickou a deskriptívni lze užít pro popis dosavadních poznatků ve zpracovávané oblasti, při práci s literaturou metody komparace a analogie. Problémové oblasti: Veřejná správa, kompetence, pravomoci, samospráva, státní správa Obsah práce: I. Institucionální východiska veřejné správy II. Veřejná moc a její kompetence III. Kompetence české veřejné správy a její omezení Rozsah grafických prací: dle potřeby Rozsah průvodní zprávy: cca 60 - 70 stran Seznam odborné literatury: Dušan Hendrych, Správní právo - obecná část (C.H. Beck, Praha 2001) J.A. Chander, Místní správa v liberálních demokraciích (Doplněk, Brno, 1998) Soňa Skulová, Rozhodování ve veřejné správě (MU Brno, 1996) Kolektiv autorů, Veřejná správa a právo - pocta Dušanu Hendrychovi k 70. narozeninám (Praha, 1997) Vedoucí diplomové práce: Ing. Vladimír Zítek Datum zadání diplomové práce: 19. března 2004 doc. RNDr. Milan Viturka, CSc. Doc. Ing. Antonín Slaný, CSc. Vedoucí katedry regionální ekonomie Děkan ESF MU v Brně a správy ESF MU v Brně V Brně dne 19. března 2004 Jméno a příjmení autora: Vlastimil Fiala Název diplomové práce: Kompetence veřejné správy a její omezení Název práce v angličtině: Competency of the public administration and its limits Katedra: Regionální ekonomie a správa Vedoucí diplomové práce: Ing. Vladimír Zítek Rok obhajoby: 2005 Anotace Předmětem diplomové práce ,,Kompetence veřejné správy a její omezení" je charakteristika veřejné správy v České republice, tzn. vymezení jeho organizační struktury a přiřazení oblastí kompetencí jednotlivým prvkům v organizační struktuře. Dále je zde nastíněn v několika bodech průběh reformy územní veřejné správy v České republice v letech 2000-2003 včetně analýzy změn na modelovém případu. Annotation The subject of the diploma work "Competency of the public administration and its limits" is a characteristic of the public administration in the Czech Republic, it means a delimitation of its organization structure and apportionment of areas of competencies to individual elements in this organization structure. Then in few points is outlined progress of a regional public adminstration reform in the Czech Republic in years 2000-2003, including the analyse of changes on model example. Klíčová slova Veřejná správa, kompetence, organizační struktura, reforma Keywords Public administration, competency, organization structure, reform Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Kompetence veřejné správy a její omezení vypracoval samostatně pod vedením ing. Vladimíra Zítka a uvedl v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 22. dubna 2005 vlastnoruční podpis autora Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval ing. Vladimíru Zítkovi, vedoucímu diplomové práce, dále pracovníkům Městského úřadu ve Vsetíně, jmenovitě ing. Milanu Půčkovi, tajemníkovi MěU ve Vsetíně, ing. Jiřímu Treznerovi, vedoucímu OZP, za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěli k vypracování této diplomové práce. OBSAH 1 ÚVOD 9 2 ORGANIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY 10 2.1 Veřejná správa vykonávaná státem 14 2.2 Veřejná správa vykonávaná územní samosprávou 16 2.3 Veřejná správa vykonávaná zájmovou samosprávou 20 2.4 Veřejná správa vykonávaná jinými osobami 22 3 KOMPETENCE VEŘEJNÉ SPRÁVY 23 3.1 Kompetence jako mocenské rozhodování veřejné správy 25 3.2 Kompetence jako poskytování veřejné služby 26 3.3 Faktory ovlivňující kompetence veřejné správy 27 3.3.1 Vnější omezení kompetencí veřejné správy 28 3.3.2 Vnitřní omezení kompetencí veřejné správy 30 4 REFORMA ÚZEMNÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY 33 4.1 Zřízení krajského stupně veřejné správy - první fáze reformy územní veřejné správy 33 4.2 Druhá fáze reformy územní veřejné správy 38 4.3 Ukončení činnosti okresních úřadů 39 4.4 Obce s rozšířenou působností a přenesené kompetence 40 5 ANALÝZA DOPADŮ REFORMY ÚZEMNÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY NA ODBOR ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ NA MĚSTSKÉM ÚŘADĚ VE VSETÍNĚ 42 5.1 Změny organizační struktury odboru 43 5.2 Personální zajištění 44 5.3 Změny kompetencí OZP 47 5.3.1 Oddělení ochrany přírody a krajiny 48 5.3.2 Oddělení vodního a odpadového hospodářství 52 5.3.3 Oddělení krizového řízení 55 5.4 Změny správního obvodu OZP 59 6 ZÁVĚR, 61 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 64 Publikovaná odborná literatura 64 Legislativa 65 SEZNAM TABULEK 66 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK 67 1 ÚVOD Téma diplomové práce ,,Kompetence veřejné správy a její omezení" jsem si zvolil proto, že tato problematika mě v současné době velmi zajímá, a to z toho důvodu, že jsem se před časem stal zaměstnancem obecně prospěšné společnosti zřízené městem Vsetín, kterážto má k výkonu veřejné správy velice blízko a jejíž činnost samotná je v mnoha aspektech závislá na rozhodnutí orgánů (zastupitelstva a rady) města. Navíc je zřejmé, že se v současné době ukazuje nutnost informovat o veřejné správě také širokou veřejnost, má-li být činnost veřejné správy kvalitní, rychlá a mají-li být služby na jednotlivých stupních veřejné správy dostupné všem občanům České republiky. S úřady na všech stupních veřejné správy potřebuje v určitých situacích komunikovat každý občan, ovšem informace potřebné pro úspěšnou komunikaci s konkrétním úřadem (včetně informací o kompetencích a struktuře) jsou pro mnohé občany obtížně dosažitelné. Tak se mnohdy stává, že úřad je nucen řešit (nebo pomáhat řešit) záležitosti, které nejsou v jeho kompetencích, tzn. jsou nad rámec jeho činností. Přehlednost kompetencí veřejné správy se pro občany zhoršila také v době realizace reformy územní veřejné správy v České republice, která proběhla v letech 2000 - 2003. V rámci reformy územní veřejné správy došlo k přesunu mnohých kompetencí na územní samosprávné jednotky, které jsou právě občanům při jejich styku s úřady nejblíže. Cílem této diplomové práce je tedy charakteristika veřejné správy v České republice, tzn. vymezení organizační struktury veřejné správy a ujasnění oblasti kompetencí jednotlivých prvků v organizační struktuře, dále upozornění na některá omezení činnosti subjektů veřejné správy. Dalším cílem je analýza dopadů reformy územní veřejné správy - zejména zrušení okresních úřadů - na konkrétní organizační složku veřejné správy - odbor životního prostředí na Městském úřadě ve Vsetíně. 9 2 ORGANIZACE VEREJNE SPRÁVY Dříve něž přistoupíme k analýze organizační struktury veřejné správy v České republice a kompetencím jednotlivých organizačních složek veřejné správy, je třeba vysvětlit základní pojmy týkající se veřejné správy obecně, se kterými budeme pracovat později v dalším textu. Úvodem bychom měli začít samotným pojmem správa, jako východiskem pro celou diplomovou práci. Je jasné, že pojem správa je termínem obecnějším než pojem veřejná správa. ,,Správu můžeme chápat jako činnost, která je zaměřena na zachování, rozvíjení a péči o určité věci, resp. záležitosti. Činnost nazývaná ,,správa" je přitom prováděna v rámci určitých společenských vztahů, neboť spravovaný objekt má být touto činností chráněn před nežádoucím ohrožením nebo zásahem ze strany jiných složek společnosti a zároveň jejím smyslem je daný objekt spravovat ve prospěch či v zájmu určitého jedince, skupiny, společenství".1 Obecnému pojmu správa se věnovali zejména starší autoři. Můžeme jmenovat např. A. Merkla, který definuje správu jako záměrnou lidskou činnost, směřující k dosažení určitých lidských cílů.2 Podle jiného autora (J. Pošvář) je správa lidská činnost, řízená na jedné straně právními normami a na straně druhé řízená jednotlivými postuláty(cíli, účely), čili činnost účelová/ Uvedené skutečnosti tedy můžeme shrnout takto: správa je chápána jako lidská činnost, která sleduje dosahování určitých cílů, prováděná v rámci určitých společenských vztahů tak, že spravovaný objekt řídí v jeho prospěch, a zároveň jej chrání před nežádoucími zásahy z jiných složek společnosti. Pojem veřejná správa je oproti správě pojmem konkrétnějším. Zde se jedná o správu společnosti, správu státu jako celku i jeho jednotlivých územních jednotek, 1 SKULOVÁ, S. Rozhodování ve veřejné správě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1996, str. 12 2 MERKL, A. Obecné právo správní. Praha: Orbis, 1932, str. 2 3 SKULOVA, S. Rozhodování ve veřejné správě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1996, str. 12 10 jako složek územní organizace státu. ,,Veřejná správa je projevem realizace výkonné moci ve státě."4 Rozdíl mezi pojmy správa a veřejná správa tedy spočívá především v tom, že veřejná správa je vedle správy soukromé podskupinou správy obecné. Správa se rozlišuje na správu soukromou a veřejnou, podle toho, sledují-li se cíle veřejné či soukromé. Veřejná správa má však další specifika, které ji odlišují od správy soukromé. Jde především o to, zeje vykonávána ve veřejném zájmu, sleduje se tedy především celospolečenský užitek, a nikoliv zisk, jak je tomu v sektoru soukromém. ,,Veřejnou správu lze chápat buďto jako druh činnosti( tj. spravování), nebo jako instituci (útvar), která veřejnou správu vykonává. V prvním případě jde o materiální pojetí, ve druhém případě o správu v pojetí formálním(institucionálním, organizačním)".5 Veřejná správa, podobně jako jiné instituce, při své činnosti sleduje určitý účel, snaží se dosáhnout určitého cíle. Aby byla schopna tohoto cíle dosáhnout, potřebuje pro svoji činnost řád - organizaci. Termín organizace je pojem velice mnohoznačný a je třeba jej blíže specifikovat podle aspektů důležitých pro naši další práci. Organizaci rozlišujeme podle typů a druhů. Typy organizace jsou6 : * univerzální - spojení uspořádaných, navzájem propojených částí, * institucionální - organizace je ucelenou jednotkou - trvale vytvořeným řádem, * strukturální - systém základních pravidel vytvářejících rámec určité činnosti, * funkční - vědomě vytvářená činnost. Druhy organizace jsou formální a neformální. Formální organizace představuje zamýšlené, stálé a cílově zaměřené vztahy a navenek se projevuje 4 PRŮCHA, P. Správní právo - obecná část. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2004, str. 46 5 HENDRYCH, D a kolektiv Správní právo Obecná část. 4. změněné a doplněné vydání. Praha: C. H. BECK, 2001. 6 HENDRYCH, D a kolektiv Správní právo Obecná část. 4. změněné a doplněné vydání. Praha: C. H. BECK, 2001. 11 charakteristickými rysy, jako jsou pevná struktura, pravidla jednání a formální komunikační systém. Při zavádění formální struktury se řídíme určitými organizačními pravidly, respektive organizačními principy. Neformální organizace představuje ve své podstatě spontánně vznikající vztahový systém. Charakteristické pro tuto organizační strukturu jsou zejména osobní přání a očekávání, sympatie, neformální komunikace a neformální vytváření skupin. Organizace veřejné správy je soubor jednotlivých organizací a organizačních struktur subjektů veřejné správy zajišťujících výkon veřejné správy ve všech jejích oblastech.7 Na tomto místě je potřeba zmínit se o subjektech veřejné správy, neboli nositelích veřejné správy. V oblasti veřejné správy hraje nejdůležitější roli stát, tzn. je nejdůležitějším subjektem veřejné správy. Vyplývá to ze skutečnosti, že veřejná správa je součástí výkonné moci a ta je přičítána státu. Stát vykonává veřejnou správu prostřednictvím svých orgánů, které jsou k tomuto účelu zřizovány, nebo prostřednictvím jiných subjektů veřejné správy, jimž deleguje pravomoci a odpovědnost pro výkon veřejné správy. V obou případech označujeme takto vykonávanou veřejnou správu jako správu státní. Veřejnoprávní korporace je člensky organizovaný subjekt veřejné správy, kterému byla svěřena moc samostatně plnit veřejné úkoly. Veřejnoprávní korporace lze rozdělit podle základu do tří druhů, a to na: * územní (typickým příkladem je obec), * osobní (komory či zájmová sdružení), * věcné (např. zájmová sdružení obcí, pokud společně spravují určitou věc).8 Oba subjekty veřejné správy, a to jak stát, tak i veřejnoprávní korporace, vykonávají veřejnou správu prostřednictvím svých organizačních jednotek, které se 7 ONDRUŠ, R. Správní právo. Brno: Masarykova univerzita v Brně. Ekonomicko-správní fakulta. 1. vydání, 2004, str. 59 8 HENDRYCH, D a kolektiv Správní právo Obecná část, 4. změněné a doplněné vydání. Praha: C. H. BECK, 2001. 12 nazývají správní úřady a které představují základní jednotku organizace veřejné správy. Správním úřadem se rozumí souhrn oprávnění autoritativně rozhodovat o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech osob nebo tato práva a povinnosti osvědčovat. Uvedená oprávnění vyplývají z výkonu veřejné moci, kterým disponuje subjekt veřejné správy, a to buď na základě výslovného zákonného zmocnění, nebo na základě rozhodnutí k tomu ze zákona oprávněného subjektu veřejné správy.9 V rámci veřejné správy jako celku můžeme rozlišit dvě podskupiny, resp. součásti, a to správu státní a samosprávu. ,,Státní správa představuje jednu z forem činnosti státu, a to formu, jejímž posláním je realizace výkonné moci státu. Je tedy vykonávána subjekty státu. Na druhé straně samospráva je veřejnou správou prováděnou jinými veřejnoprávními subjekty než státem. Jedná se o subjekty korporativního charakteru, označované jako veřejnoprávní korporace. Na rozdíl od státní správy představuje samospráva ve veřejné správě výkonné působení a ovlivňování společenského života prostředky nestátního charakteru. Souběžně se státní správou se však samospráva podílí na realizaci veřejných záležitostí."10 Pokud budeme vycházet již z výše uvedeného faktu, že veřejná správa se člení na státní správu a samosprávu, můžeme uvést, že také organizace veřejné správy (její struktura) vychází z tohoto faktu, tzn. že organizace veřejné správy se dělí na organizaci veřejné správy vykonávanou: * státem, * územní samosprávou, * zájmovou samosprávou, * jinými osobami. 9 ONDRUŠ, R. Správní právo. Brno: Masarykova univerzita v Brně. Ekonomicko-správní fakulta. 1. vydání, 2004, str. 59 10 PRŮCHA, P. Správní právo - obecná část. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2004, str. 62 13 2.1 Veřejná správa vykonávaná státem Mezi organizační složky veřejné správy vykonávané státem jsou zařazeny následující subj ekty: * prezident republiky, * vláda, * ústřední orgány státní správy, * orgány státní správy s celorepublikovou působností, * územně nekoncentrované orgány státní správy, * ostatní orgány státní správy. Prezident republiky je hlavou státu, jakožto nositele a ústředního subjektu veřejné správy. Jeho postavení je upraveno Ústavou11 v hlavě upravující moc výkonnou. Prezident však disponuje také oprávněním spadajícím do soudní složky veřejné moci, a to jmenovitě oprávněním negování soudního rozsudku v individuálním případě formou udělení milosti, popř. amnestie. Dále má svoji pozici také při výkonu legislativní funkce státu, kdy svolává a rozpouští Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, podepisuje zákony a plní další funkce stanovené Ústavou. Vláda je vrcholný orgán výkonné moci. Skládá se z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů. Vláda je kolegiátním orgánem, který rozhoduje ve sboru formou usnesení. K přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů. ,,Vláda není z Ústavy omezena ve své výkonné působnosti na určitou, věcně vymezenou oblast a v rámci veřejné správy plní především funkci řídící a normotvornou. Její působnost může však být blíže vymezena zákonem. Svou řídící funkci uplatňuje vláda toliko vůči vykonavatelům státní správy, nikoli vůči subjektům nepodřízeným. Činnost nepodřízených subjektů veřejné správy vláda reguluje, resp. ovlivňuje především vydáváním nařízení, vládní politikou, koordinačními poradami apod. Podobně to platí ve vztahu vlády k fyzickým a právnickým osobám, pokud jde ze strany vlády o regulaci administrativně právních vztahů. Ústava České republiky dává vládě také právo podávat Poslanecké sněmovně "zákoně. 1/1993 Sb. 14 Parlamentu návrhy zákonu, čímž se jí jako jedinému orgánu výkonné moci dostává práva zákonodárné iniciativy".12 Ústřední orgány státní správy lze zřizovat pouze zákonem, který rovněž stanoví jejich působnost. Jejich činnost řídí, kontroluje a sjednocuje vláda. V současnosti ústřední orgány státní správy vyjmenovává tzv. kompetenční zákon13 . Nejpřiléhavějším jejich vymezením je to, že se jedná o subjekty veřejné správy, vyjmenované v kompetenčním zákoně, který je člení na: * ministerstva, tedy na ty orgány, v jejichž čele stojí člen vlády, * ostatní ústřední orgány státní správy. Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy se při své činnosti spolupodílí na tvorbě jednotné státní politiky a ve své působnosti tuto politiku také uskutečňují. Posláním těchto orgánů je zpracovávání koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek, které předkládají vládě. Za svěřená odvětví předkládají vládě také podklady potřebné pro sestavení návrhů státních rozpočtů a pro přípravu jiných opatření širšího dosahu. Tyto orgány současně zaujímají stanoviska k návrhům, předkládaným vládě jinými ministerstvy a ostatními ústředními orgány státní správy, pokud se týkají okruhu jejich působnosti. V rámci legislativní činnosti připravují návrhy zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů a na svých úsecích přijímají vlastní obecně závazné předpisy(vyhlášky). Mezi orgány státní správy s celorepublikovou působností patří např. Česká obchodní inspekce, Česká energetická inspekce, Český telekomunikační úřad apod. Tyto správní orgány nejsou ústředními orgány a jsou podřízeny konkrétnímu ústřednímu správnímu úřadu, do jehož organizační soustavy jsou zařazeny. Mohou existovat i takové orgány státní správy s celorepublikovou působností, které nejsou podřízeny ústředním orgánům státní správy. Zde se jedná např. o Radu České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. 12 HENDRYCH, D a kolektiv Správní právo Obecná část, 4. změněné a doplněné vydání. Praha: C. H. BECK, 2001. 13 Zákon č. 2/1969 Sb. 15 Soustava územně nekoncentrovaných orgánů státní správy je zřízena jako správní úřady a je vždy součástí konkrétního ústředního správního úřadu (ústředního orgánu státní správy). Tyto správní úřady se od správních úřadů s celorepublikovou působností liší tím, že nejsou jako ony zřízeny zákonem jako samostatné úřady v rámci ústředního správního úřadu. Jedná se např. o celní úřady, úřady práce, živnostenské úřady katastrální úřady, hygienické stanice apod. Úkolem ostatních státních orgánů vykonávajících státní správu není primárně výkon státní správy. Vykonávají státní správu jen v úzkém, zákonem vymezeném rozsahu jako svoji sekundární činnost. Můžeme jmenovat např. Armádu ČR, Státní zastupitelství apod. Postavení správního úřadu mají jen při výkonu státní správy v daném rozsahu. 2.2 Veřejná správa vykonávaná územní samosprávou Územní samospráva - obce nebo kraje - je zákonodárcem vymezena jako územní společenství občanů v podobě samosprávy na konkrétním území vymezeném hranicemi. ,,Pro územně samosprávné celky je charakteristický vedle osob a území i majetek, který tyto celky vlastní jako právnická osoba v postavení veřejnoprávní korporace. Pro územně samosprávné celky je charakteristické: * území vymezené hranicemi, * obyvatelstvo s trvalým pobytem na daném území, * majetek a způsobilost s ním nakládat, * právní subjektivita, * oprávnění vydávat obecně závazné normativní akty platné na daném území."14 Hlavním úkolem územně samosprávných celků je spravovat záležitosti osob na svém území a za tímto účelem spravovat vlastní majetek a normativními akty upravovat veřejné záležitosti a tyto v rámci vlastní organizační činnosti řídit a spravovat. Dalším úkolem je pak v zastoupení státu vykonávat na svém území jeho 14 ONDRUŠ, R. Správní právo. Brno: Masarykova univerzita v Brně. Ekonomicko-správní fakulta. 1. vydání, 2004, str. 59 16 jménem veřejnou správu. Územně samosprávné celky nejsou tedy subsystémem veřejné správy. Vystupují v postavení veřejnoprávních korporací, vykonávajících v přenesené působnosti veřejnou správu. Jak již bylo výše zmíněno, v České republice jsou těmito subjekty obce a kraje. Oba územně samosprávné celky mají své vlastní orgány, které jsou taxativně uvedeny v zákoně15 . My se budeme nyní zabývat samostatnou a přenesenou působností obcí a krajů. Samostatná působnost je výrazem práva obce(kraje) na samosprávu a je souhrnným označením úkolů patřících do samosprávy obce(kraje). Tyto úkoly územně samosprávné celky plní v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu se svými potřebami. Do samostatné působnosti obce patří spravování záležitostí, které jsou v zájmu obce a jejích občanů, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o výkon přenesené působnosti, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zvláštní zákon. Patří sem tedy např. uspokojování potřeb bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, výchovy a vzdělávání, ochrany veřejného pořádku. Při výkonu samostatné působnosti mohou územně samosprávné celky vydávat obecně závazné vyhlášky. Orgány obce16 jsou zastupitelstvo obce, rada obce, starosta, místostarosta, obecní úřad, tajemník obecního úřadu, výbory a komise. Ve věcech samostatné působnosti jsou všechny územní samosprávné celky spravovány zastupitelstvem17 . Působnost zastupitelstva může být stanovena jen zákonem. Pokud jde o přenesenou působnost, je pravomoc zastupitelstva dána v případech, které stanoví zákon o obcích nebo zvláštní zákon. Mezi nejdůležitější pravomoci zastupitelstva obce patří: schvalovat program rozvoje územního obvodu obce, schvalovat územní plán obce a regulační plán, schvalovat rozpočet obce a závěrečný účet obce, zřizovat trvalé a dočasné peněžní fondy obce, vydávat obecně závazné vyhlášky obce, volit starostu, místostarosty a další členy rady obce a odvolávat je z funkce, rozhodovat o závažných majetkoprávních úkonech (např. nabytí a převod nemovitých věcí), poskytovat věcné a peněžité dary fyzickým 15 zákon č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení) a zákon č. 129/2000Sb. o krajích (krajské zřízení) 16 zákon č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení) 17 viz §67 - 98 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích 17 osobám. Zastupitelstvo si může navíc vyhradit i další pravomoci v samostatné působnosti, s výjimkou pravomocí vyhrazených radě obce, která je výkonným orgánem v oblasti samostatné působnosti. U přenesené působnosti opět platí, že její výkon přísluší radě v případě, stanoví-li tak zákon. Ze své pravomoci rada (výkonný orgán obce)18 zejména zabezpečuje hospodaření obce podle schváleného rozpočtu, vydává nařízení obce, stanovuje rozdělení pravomocí uvnitř obecního úřadu, ukládá pokuty ve věcech samostatné působnosti obce, provádí úkony jmenovací. Starosta19 zastupuje obec navenek. Starostu zastupuje jeden nebo více místostarostů. Starosta obce je v České republice volen zastupitelstvem. Zde se nabízí možnost srovnání volebního principu v České republice a např. ve Slovenské republice, kde je starosta volen přímo občany. V obou možnostech volby lze spatřovat jak pozitiva daného způsobu volby, tak jeho negativa. Vezměme např. přímou volbu občany. Jednoznačným pozitivem je umožnění veřejnosti projevit svůj názor prostřednictvím volby prvního muže v obci, avšak proti tomuto pozitivu stojí fakt, že takováto volba bývá často ovlivněna tím, že určitá část obyvatel obce se málo stará o dění v obci a neví tedy, na základě čeho by se při volbě starosty měla rozhodnout. Východiskem pak bývá náhodný výběr na základě určitých sympatií, který nemusí být vždy nejlepší, a popř. také malá účast při volbě. V České republice je již od počátku starosta volen zastupitelstvem, čili již zvolenými zástupci obyvatel obce. Tyto osoby již pro výkon své funkce potřebují velký přehled o dění v obci a mohou tak velmi zodpovědně rozhodnout, který z kandidátů je pro post starosty nejvhodnější. Na druhé straně zde však chybí zapojení veřejnosti. Místostarosta nebo místostarostové jsou voleni zastupitelstvem obce, které stanoví, který z nich zastupuje starostu, popř. je může zastupitelstvo pověřit i jinými úkoly. Místostarosta zastupuje starostu při výkonu jeho působnosti pouze v době jeho nepřítomnosti nebo tehdy, pokud starosta nevykonává funkci. 18 viz §99 - 102 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích 19 viz §103 - 108 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích 18 Zbývá pojednat o obecním úřadu . Obecní úřad představuje organizační útvar, který plní úkoly jednak v oblasti samostatné působnosti obce, jednak v oblasti přenesené působnosti, kde obecní úřad plní funkci správního úřadu. Obecní úřad je tvořen starostou, místostarostou, tajemníkem obecního úřadu a zaměstnanci obce, kteří jsou zařazeni do obecního úřadu. V čele tohoto úřadu stojí starosta. Obecní úřad se může členit na odbory a oddělení podle jednotlivých úseků činnosti obecního úřadu jako celku. Je-li v obci zřízena funkce tajemníka obce, odpovídá tajemník za plnění úkolů obecního úřadu v samostatné i přenesené působnosti starostovi. Výbory21 jsou iniciativní a kontrolní orgány zastupitelstva obce, které si je může zřizovat. Clen zastupitelstva je pak předsedou výboru. Povinně se zřizují výbory kontrolní a finanční a u obcí, kde se více než 10% obyvatel hlásí k jiné národnosti než české, zřizuje se výbor pro národnostní menšiny. Komise22 jsou iniciativní a poradní orgány rady obce. Na úseku výkonu přenesené působnosti se stávají výkonným orgánem tehdy, pokud je starosta zákonem stanoveným postupem pověří výkonem přenesené působnosti. Orgány kraje23 jsou zastupitelstvo kraje, rada kraje, hejtman, náměstek hejtmana, krajský úřad, ředitel krajského úřadu, výbory a komise. Základním orgánem kraje ve věcech samosprávy je zastupitelstvo kraje24 . Pravomoci tohoto orgánu lze rozdělit do dvou skupin: první je obsahově spojena s veřejnoprávními záležitostmi, druhá se záležitostmi majetkoprávními. Při výkonu veřejné správy zastupitelstvo zejména schvaluje obecně závazné vyhlášky. Výkonným orgánem kraje v samostatné působnosti je rada kraje25 . Pravomoci rady jsou taktéž vymezeny zákonem o krajích. Při výkonu působností odpovídá rada zastupitelstvu. viz §109-111 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích viz §117-121, finanční a kontrolní výbor §119 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích viz §122 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích zákon č. 129/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení) viz §31-35 zákona č. 129/2000 Sb. o krajích viz §57 - 60 zákona č. 129/2000 Sb. o krajích 19 Podobnou funkci jako má starosta v případě obcí, má v případě kraje hejtman26 , tzn. že zastupuje kraj navenek. Hejtman má své zástupce - náměstky hejtmana, které ze svých řad volí zastupitelstvo. Zástupce supluje hejtmana v době jeho nepřítomnosti, jedná a rozhoduje ve věcech, které jsou svěřeny hejtmanovi. Pro zabezpečení výkonu veřejné správy na území kraje má rozhodující význam krajský úřad27 . Plní jak konkrétní úkoly z oblasti samostatné působnosti, tak vykonává přenesenou působnost kraje, s výjimkou těch záležitostí, které byly zákonem svěřeny zastupitelstvu nebo zvláštnímu orgánu. Krajský úřad je typickým regionálním správním úřadem. Je tvořen ředitelem a zaměstnanci kraje zařazenými do krajského úřadu. Clení se na odbory a oddělení. Ředitel stojí v čele krajského úřadu, je zaměstnancem kraje. Za plnění úkolů v samostatné i přenesené působnosti, svěřených krajskému úřadu, odpovídá ředitel hejtmanovi. Výbory28 jsou podobně jako u obcí iniciativním a kontrolním orgánem zastupitelstva, které si je zřizuje. Clen zastupitelstva je pak jejich předsedou. Povinně se zřizují výbory kontrolní, finanční a pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost. U krajů, kde se více než 5% obyvatel hlásí k jiné národnosti než české, se zřizuje výbor pro národnostní menšiny. Komise29 jsou iniciativním a poradním orgánem rady kraje. 2.3 Veřejná správa vykonávaná zájmovou samosprávou Vedle přenosu pravomocí k výkonu veřejné správy ze státu na jednotky územní samosprávy došlo současně i k přenosu této pravomocí na orgány zájmové samosprávy, tedy především na profesní komory, které v zákonem stanoveném rozsahu jako subjekty veřejné správy vykonávají veřejnou správu na konkrétním, přesně vymezeném úseku. Zájmová samospráva jakožto veřejnoprávní korporace má 26 viz §61 - 64c zákona č. 129/2000 Sb. o krajích 27 viz §66 - 70 zákona č. 129/2000 Sb. o krajích 28 viz §76 - 79 zákona č. 129/2000 Sb. o krajích (finanční výbor, kontrolní výbor a výbor pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost §78) 29 viz §80 zákona č. 129/2000 Sb. o krajích 20 při výkonu veřejné správy v dané souvislostí postavení správního úřadu, a to i přesto, že nebyla k výkonu veřejné správy primárně určena a jejím prvořadým úkolem je správa záležitostí vlastních členů. Veřejnou správu vykonávají dvě základní skupiny zájmové samosprávy, a to profesní organizace a vysoké školy. V případě profesních organizací je pro ně typickým znakem povinné členství v nich, jako podmínka pro výkon činností, jejichž správu tyto organizace zajišťují. Patří sem zejména: Česká lékařská komora,Ceská stomatologická komora, Komora auditorů České republiky, Komora daňových poradců ČR, Česká komora architektů, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Notářská komora ČR, Komora veterinárních lékařů ČR, Komora patentových zástupců a Česká advokátní komora. Každá z uvedených komor je zřízena zákonem a každá z nich má stanoveny orgány, ale kromě nich si může vytvářet vlastní organizační strukturu. Vzhledem k tomu, že jedním z hlavních úkolů při výkonu veřejné správy na daném úseku je disciplinární pravomoc vůči svým členům s pravomocí rozhodovat o správních disciplinárních deliktech, vytvářejí profesní komory vlastní kárné, kázeňské či disciplinární orgány, rozhodující o těchto správních deliktech. Zde se můžeme zamyslet nad tím, proč jsou v rámci decentralizace veřejné správy přenášeny pravomoci na zájmovou samosprávu, tedy veřejnoprávní korporace zájmové samosprávy. Dle mého názoru je důvod těchto přesunů prostý. Pro vysvětlení je velice důležitý princip subsidiarity. Do pravomocí zájmové samosprávy tedy náleží rozhodovat o takových záležitostech, které se týkají pouze členů zájmové samosprávy(např. lékařských komor). Patří sem např. nastavení pravidel pro provádění činnosti, stanovení sankcí při porušení těchto pravidel apod. O těchto věcech musí rozhodnout osoby či skupiny osob, které se v dané problematice vyznají a kterých se tato problematika především týká. Z tohoto důvodu se o některých záležitostech rozhoduje nikoliv na úrovni centra, kdy by takové rozhodnutí mohlo být nepřiměřené, ale na úrovni zájmové samosprávy. 21 2.4 Veřejná správa vykonávaná jinými osobami Zde se jedná o přenos pravomocí k výkonu veřejné správy ze státu na jiné osoby, odlišné také od územní nebo zájmové samosprávy. Tyto subjekty, kterými jsou zpravidla právnické nebo podnikající fyzické osoby, jsou státem autorizováni zpravidla k certifikaci věcí, popř. atestaci osob, kdy ověřují shodu jejich vlastností či schopností s požadovaným standardem. Jedná se zejména o subjekty provádějící puncování kovů, tormentaci zbraní, popř. certifikaci způsobilosti vozidel k provozu na pozemních komunikacích, zkušební komisaře apod. Při výkonu své pravomoci nemají postavení veřejného činitele, mají však postavení správního úřadu. Nerozhodují sice autoritativně o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických a právnických osob, tato práva však autoritativně osvědčují. 22 3 KOMPETENCE VEREJNE SPRÁVY Každému zvýše uvedených orgánů veřejné správy je svěřen určitý soubor prostředků (pravomoci), pomocí něhož plní tyto orgány vymezený okruh úkolů (působnost) a jsou za plnění těchto úkolů zodpovědné. Blíže se budeme zabývat otázkou působnosti a pravomocí i jejich druhy. Vymezení působnosti patří k základním otázkám výstavby veřejné správy a jeho pečlivé provedení k základním předpokladům výkonnosti veřejné správy. Rozlišujeme působnost věcnou (reálnou) a působnost územní a ojediněle ještě působnost osobní, a to v případech, kdy řešení určité věcné problematiky se neuplatňuje obecně (vůči všem subjektům), ale u vybraných kategorií subjektů se přikazuje zvláštnímu správnímu úřadu. Je tedy zřejmé, že osobní působnost není zvláštním druhem působnosti, ale pouze možnou alternativou věcné působnosti. Věcná působnost se podle rozsahu dělí na všeobecnou a dílčí. Všeobecná správní působnost znamená, že na určitém území vykonává správní agendu v zásadě jen jeden vykonavatel veřejné správy (správní úřad). Za výkon dílčí působnosti jsou zodpovědná ministerstva a jiné správní úřady centrální i místní. Vymezuje se tak rozdělení veřejných úkolů dle jejich věcné příbuznosti. Tak se vytvoří nejprve odvětví veřejné správy, označovaná také jako obory nebo resorty (zdravotnictví, doprava, sociální péče, finance atd.), jejichž správu a odborné vedení zajišťuje dle zákona určité resortní ministerstvo či jiný správní úřad. Uzemní působnost můžeme rozčlenit na působnost celostátní nebo regionální, tj. na menším prostoru než je stát, a to podle toho, jaké území pokryje působnost subjektu, kterému byl přikázán určitý okruh veřejných úkolů. Při výstavbě veřejné správy dochází k použití hledisek věcných i územních a k jejich efektivní kombinaci, a to při současném sledování několika principů organizace veřejné správy. Jedná se o principy centralizace a koncentrace, resp. decentralizace a dekoncentrace. 23 Principy centralizace a decentralizace vyjadřují tendenci po vertikální linii buď soustřeďovat určité pravomoci na vyšších úrovních správních jednotek nebo celých soustav, anebo naopak je delegovat na nižší úrovně. V centralizovaném systému veřejné správy rozhoduje o všech otázkách státní centrum, decentralizovaný systém se vyznačuje tendencí přenášet část výkonu veřejné správy ze státu na jiné právní subjekty, včetně pravomoci a odpovědnosti. S tímto procesem je spojena tendence přibližovat výkon veřejné správy ,,klientele". To má v podstatě dvojí aspekt: rozhodovat na úrovni, která disponuje dostatkem informací k řešení problému, současně však dbát na vysokou odbornost rozhodování. Principy koncentrace se projevují jako horizontální nebo vertikální slučování či rozlučování správních úřadů a orgánů spojených se změnou správní agendy v rámci jednoho organizačního systému veřejné správy. Horizontální koncentrace a dekoncentrace znamená soustředění veškerých úkolů správy na stejné úrovni do jednoho úřadu, dekoncentrace je proces opačný. Vertikální koncentrace nebo dekoncentrace spočívá v takovém rozdělení působnosti mezi vyšším a nižším stupněm, které představuje buď soustředění působnosti úřadu na vyšší úrovni nebo naopak její delegování na úřad nižší úrovně.30 Aby byl správní úřad nebo orgán schopen vykonávat veřejnou správu v rozsahu své působnosti, potřebuje k tomu určité materiální, finanční, osobní a právní prostředky. Zvláštní postavení mezi právními prostředky zaujímá pravomoc, kterou lze popsat jako oprávnění vykonávat veřejnou moc vrchnostenskou. Proto se též pravomoc přikazovaná zákonem správním úřadům nebo jiným orgánům veřejné moci označuje jako mocenská nebo vrchnostenská. V oblasti veřejné správy se uskutečňuje pravomoc zejména31 : 30 HENDRYCH, D. Správní věda. Teorie veřejné správy. Praha: ASPI Publishing, 2003, str. 85 31 HENDRYCH, D a kolektiv Správní právo Obecná část, 4. změněné a doplněné vydání. Praha: C. H. BECK, 2001. 24 ˇ vydáváním nařízení nebo příbuzných abstraktních aktů, * vydáváním správních (tj. konkrétních) aktů, * uzavíráním veřejnoprávních smluv, * správním dozorem. 3.1 Kompetence jako mocenské rozhodování veřejné správy Mocenská (vrchnostenská) forma veřejné správy je charakteristická základním trianglem: nařízením, správním aktem a donucovacím opatřením. Vrchnostenská správa je vykonávána formou veřejného práva, při jejím výkonu tedy existují jasné vztahy nadřízenosti a podřízenosti v rámci veřejnoprávních vztahů. V rámci této kapitoly se tedy blíže zaměříme na vrchnostenskou formu veřejné správy a budeme stručně definovat jednotlivé složky výše uvedeného ,,trianglu" - nařízení, správní akt a donucovací opatření. Nařízení je právní předpis, který vydal k tomu zmocněný orgán nebo úřad veřejné správy k provedení zákona. Pravomoc vydávat nařízení se teoreticky přisuzuje vládě, všem správním úřadům, popř. i jiným vykonavatelům veřejné správy, kterým zákon svěřil působnost v oboru státní správy. Ústava České republiky stanovuje, že vydávat nařízení mohou následující orgány veřejné správy: * vláda, * ministerstva a ostatní správní úřady, * stanovené orgány obcí a krajů. Druhou složkou tzv. ,,trianglu" vrchnostenské formy veřejné správy je správní akt. Správní akty jsou nejrozšířenější skupinou správních úkonů. Správní akt je jednostranný správní úkon (rozhodnutí), kterým správní úřad v konkrétním případě řeší právní poměry jmenovitě určených osob. Poslední složkou ,,trianglu" jsou donucovací úkony (opatření). Máme-li tento nástroj vrchnostenské moci veřejné správy stručně popsat, musíme uvést, že se jedná 25 o faktickou (neformální) správní činnost, která je uskutečňována na základě zákona a jejímž prostřednictvím jednotlivé úřední osoby v konkrétních případech zasahují do správních poměrů fyzických, popřípadě i právnických osob. V případě, že nastanou zákonem předvídané okolnosti, vzniká povinnost, popř. možnost, donucovací úkon provést. Donucovací úkony mohou být okamžitou reakcí na vzniklé okolnosti(v tomto případě jde o bezprostřední zásahy), ale mohou také vynucovat dříve uloženou povinnost (exekuční úkony). Podobu donucovacího úkonu může mít také prostředek k zajištění nějakého formálního procesu (zajišťovací úkon; až na výjimky ovšem zajišťovací úkony nespočívají v přímém donucení). Stručně jsme tedy charakterizovali jednotlivé nástroje (můžeme vlastně říci i znaky) vrchnostenské formy veřejné správy a nyní můžeme přejít k vymezení dalších kompetencí - poskytování veřejné služby. 3.2 Kompetence jako poskytování veřejné služby V rámci této subkapitoly se budeme zabývat uspokojováním potřeb veřejnosti (veřejných potřeb), a to formou poskytování veřejných služeb. Veřejné statky a služby slouží k uspokojování veřejných potřeb a jsou zabezpečovány z veřejných výdajů. Dynamika růstu veřejných potřeb však řádově předstihuje dynamiku růstu zdrojů potřebných k produkci statků a služeb, pomocí kterých jsou veřejné potřeby uspokojovány. Limitovanost zdrojů na uspokojení veřejných potřeb vede k určitému systému preferencí jednotlivých okruhů veřejné spotřeby. ,,Podle těchto preferencí se jednotlivé veřejné služby dají seskupit do tzv. funkčních bloků veřejných služeb: 32 * blok celospolečenských veřejných služeb, kam patří veřejná správa, policie, justice a armáda, * blok veřejných služeb orientovaných na rozvoj a kultivaci lidského potenciálu, kam patří školství, kultura, zdravotnictví, sport a sociální služby, 32 HALÁSEK, D. a kol. Rozhodování ve veřejném sektoni.Vydám první. Ostrava: Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava, 2004, str. 64 - 66 26 ˇ blok činností a služeb orientovaný na vědecké poznávání a informační systémy, do kterého se především začleňují věda a výzkum, shromažďování, uchovávání a zpřístupňování souborů informací (zabezpečují knihovny, galerie, veřejné informační systémy, muzea, skanzeny apod.) a masmédia, * blok technické a sociální infrastruktury, do kterého řadíme zejména zásobování vodou a energiemi, spojová zařízení a telekomunikace, dopravní infrastrukturu, bydlení a sociální infrastrukturu, * blok činností orientovaných na ochranu životního prostředí, do kterého řadíme zejména regulační nástroje legislativní povahy, projekční přípravu, státní dozor nad lesním, vodním, odpadovým a jiným hospodářstvím, ve všech ekologických souvislostech, * blok hospodářsko-politických aktivit, zaměřených na podporu strukturálních efektů v některých odvětvích národního hospodářství." Veřejné potřeby a jejich uspokojování veřejnými službami podle výše uvedených šesti bloků jsou vhodným rámcem pro strukturalizaci a realizaci veřejného sektoru. 3.3 Faktory ovlivňující kompetence veřejné správy Kompetence veřejné správy podléhají mnoha vlivům, které výrazně, či méně výrazně, ovlivňují chování a rozhodování veřejné správy. Tato kapitola si klade za cíl naznačit v podstatných rysech základní existující omezení (limity), které působí na kompetence veřejné správy, vztažené přímo k rozhodovací činnosti ve veřejné správě. Omezení mohou být vnitřní (mají základ v organizační struktuře či vlastní činnosti subjektu veřejné správy) nebo vnější (leží vně rozhodovacího subjektu veřejné správy a ovlivňují jej zvnějšku). Některé limity pak působí objektivně, tzn. závisle na zájmech, cílech, činnosti a zpravidla mimo dosah vlivu subjektů vykonávajících veřejnou správu. Spočívají tedy převážně ve vnějším prostředí, ve kterém subjekt rozhodování působí, a to v prostředí materiálním, společenském, právním, politickém apod. Jiná omezení jsou zase spíše povahy subjektivní a spočívají uvnitř subjektu rozhodování, v jeho organizační 27 struktuře, vlastnostech, schopnostech, dovednostech a mnohdy také zájmech a preferencích příslušných rozhodujících orgánů. Nyní můžeme přejít k vymezení jednotlivých typů omezení rozhodovací činnosti prováděné orgány veřejné správy v rámci kompetencí jim daných (působnosti, pravomoci, odpovědnosti). 3.3.1 Vnější omezení kompetencí veřejné správy První oblast omezení při rozhodování ve veřejné správě nalézáme v takových faktorech, které nevycházejí z organizační struktury či činnosti veřejné správy. Jedná se o vnější faktory, které na veřejnou správu působí zvnějšku, a sice právní faktory, politické faktory, judikatura soudů, faktory materiální a finanční povahy, a v neposlední řadě čas. O omezeních politické povahy se pouze zmíníme, i když je jasné, že tato omezení jsou velice podstatná. Je zřejmé, že výkon veřejné správy sleduje převážně politické cíle vládnoucí politické moci, i když výkon veřejné správy by měl být spíše činností politicky neutrální a řídit se objektivními pravidly, jako je efektivnost, kvalita apod. Blíže se zaměříme na omezení právní povahy. Tato skupina omezení je podřízena zásadě legality a zásadě legitimity. Subjekty veřejné správy jsou obzvláště ve svém externím rozhodování vázány zákony v tom, co činí, i v tom, jakými formami tak činí, a zároveň nemohou překročit rámec své působnosti, tedy okruhu záležitostí a společenských vztahů, v nichž mohou realizovat svou rozhodovací činnost. Právní limitace rozhodovacích činností veřejné správy se vztahuje především k rozhodování ve sféře mocenskoochranné nebo také k regulativní funkci veřejné správy. Dotýká se přitom všech fází rozhodovacího procesu - od stanovování úkolů až po fázi realizační a kontrolní, a dále až po možné uplatňování právní odpovědnosti vůči správnímu orgánu, resp. konkrétnímu jeho členu nebo zaměstnanci, který postupoval v rozhodovacím procesu nezákonně nebo překročil meze své pravomoci. Neméně podstatným omezujícím faktorem je také judikatura Ústavního soudu a správních soudů. Rozhodování Ústavního soudu se uplatňuje jako limit pro činnost veřejné správy obzvláště ve vztahu k rozhodnutím vydaným ve formě obecně 28 závazných předpisů, dále v řízení o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím, opatřením nebo jiným zásahům orgánů veřejné správy do ústavně zaručených základních práv nebo svobod, v řízení o ústavních stížnostech orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu, a též v rozhodování sporů o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nespadá-li řešení podle zákona do kompetencí jiných orgánů. Omezujícím faktorem závazným pro konkrétní projednávanou věc je pak judikatura správních soudů. Nezanedbatelným limitujícím faktorem je čas. Respektování včasnosti rozhodnutí a dosažení racionálního a vhodného rozhodnutí mohou být někdy v přímém rozporu. Ke zmírnění tohoto rozporu také mimo jiné slouží princip omezené racionality, kdy je v přijatelném (nebo normovaném) čase - lhůtě, s limitovaným množstvím a kvalitou informací, přijímáno uspokojivé (přijatelné) rozhodnutí. Tam, kde je stanovení určitých lhůt nebo termínů v kompetencích rozhodovacího subjektu, tzn. záleží na volné úvaze tohoto subjektu, a zejména tam, kde před veřejností zavazuje sám sebe, mělo by být postupováno uvážlivě a přiměřeně dané situaci, aby nedocházelo případným prodlužováním nebo odsunováním přijetí rozhodnutí k narušování autority orgánu veřejné správy. Poslední skupinou omezení patřících do vnějších omezení kompetencí veřejné správy jsou omezení materiální a finanční povahy. Materiální nebo finanční limity se mohou do činnosti veřejné správy promítat zcela zásadním způsobem, neboť mnohdy určují hranice možností pro naplňování rozvojových úkolů veřejné správy(organizátorské funkce) a pro poskytování veřejných služeb. Uvedená omezení mají mnohdy dopad také v některých dalších limitech, např. v limitu lidského činitele (dostatečné ohodnocení kvalitních pracovníků, spokojenost pracovníků s materiálními podmínkami a otázky jejich následného setrvání ve veřejné správě) nebo v limitu informačním (dostupnost kvalitní počítačové techniky a kvalitního programového vybavení a propojení příslušných informačních sítí). Materiální a finanční omezení jsou propojena s efektivností činnosti veřejné správy (a souvztažnými pojmy - hospodárnost, úspornost, účelnost, přiměřenost), a to zejména 29 s efektivností v jejím ekonomickém aspektu, kterým se detailně zabývají ekonomické vědy.33 3.3.2 Vnitřní omezení kompetencí veřejné správy Tato skupina omezení vychází přímo z organizační struktury veřejné správy, z její činností či z různých pravidel a předpisů užívaných uvnitř organizace. Patří sem zejména organizační omezení, omezení spočívající v lidském činiteli, dále sem patří interní směrnice a předpisy a v neposlední řadě také cíle a jejich stanovování, na které se zaměříme nejdříve. Můžeme rozlišit situace, kdy má být cíl či úkol stanoven orgánem moci zákonodárné (tzn. je obsažen přímo v právním předpisu, který rovněž stanoví rozsah a formy rozhodování) nebo je obsažen v aktu moci soudní (usměrňuje rozhodování veřejné správy), tzn. jiným subjektem, než je rozhodující subjekt veřejné správy. Na druhé straně však existují také takové úkoly či cíle (zpravidla dílčí), jejichž stanovení je v pravomoci subjektu rozhodování, tzn. volné stanovení cílů. Zde si můžeme položit otázku, zda nenechat stanovování cílů pouze na vyšších instancích veřejné moci. Dle mého názoru by bylo takové rozhodnutí špatné. Je totiž zřejmé, že cíle stanovené nadřízeným subjektem a cíle stanovené subjektem na nižší úrovni organizační struktury by se měly navzájem doplňovat. Jako příklad můžeme uvést volné stanovování cílů u samosprávných celků, které si své (menší) cíle stanovují samy v rámci samosprávné činnosti. Tyto cíle jsou stanoveny v zájmu obyvatel žijících na území samosprávného celku. Jsou však ovlivněny také základními cíli, které jsou sledovány výkonem veřejné správy v celé společnosti (z pohledu národu). Tyto základní cíle jsou zpravidla formulovány v právních předpisech s velkou právní silou. Omezení interními směrnicemi a instrukcemi je odvozeno od limitu právního, patřícího do skupiny vnějších omezení. Jedná se o obecně závazné právní předpisy, které stanoví organizační strukturu a vztahy uvnitř systému veřejné správy. Interní 33 SKULOVÁ, S. Rozhodování ve veřejné správě. Vydání druhé přepracované. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1996, str. 80-93. 30 směrnice či pokyny často slouží subjektům vykonávajícím veřejnou správu jako vodítko k interpretaci ustanovení zákonů, popřípadě prováděcích předpisů. Činnost veřejné správy a její efektivnost je samozřejmě také závislá na složitosti její organizační struktury, na vhodném uspořádání a kvalitě prvků v systému veřejné správy a dále na vzájemných vazbách mezi těmito prvky. Příliš složitá struktura a velký počet prvků v systému veřejné správy povede ke zpomalení rozhodování, naopak příliš jednoduchá struktura veřejné správy a malý počet prvků v systému povede ke snížení kvality rozhodnutí. Jedním z typických omezujících faktorů vnitřní povahy je také lidský faktor, a to z toho důvodu, že člověk je základní stavební jednotkou organizační struktury veřejné správy. Rozhodování veřejné správy může být do značné míry ovlivňováno mírou sladění zájmů veřejných, nebo jiných obecných, které mají být respektovány nebojsou cílem takového rozhodování, se zájmy osob či skupin, podílejících se na rozhodování. S ohledem na skutečnost, že na činnost veřejné správy je kladen požadavek objektivity a respektování stanovených cílů a úkolů, měly by být vždy k dispozici dostatečné mechanismy proti nežádoucímu subjektivismu v rozhodování, ať už preventivní, průběžné, nebo následné. Dalším problémem je vzdělanost pracovníků ve veřejné správě. Mnohdy se při jednání s pracovníkem veřejné správy můžeme setkat se skutečností, že danému problému rozumí nedostatečně, nebo že danému problému rozumí, ale nedovede jej srozumitelně vysvětlit, čímž se mezi pracovníky veřejné správy a veřejností vytváří určitá bariéra, která zapříčiňuje nespokojenost veřejnosti s výkonem veřejné správy. Nutno dodat, že se uvedená problematika vztahuje především k veřejné správě na regionální či lokální úrovni, kde dochází k přímému kontaktu mezi veřejnou správou a veřejností. Zmíním se ještě o jednom omezujícím faktoru, a tím jsou informace. U tohoto faktoru není jednoznačně možné zařazení do skupiny vnějších či vnitřních omezujících faktorů. Informace mohou získávat subjekty veřejné správy jak ze svého okolí, tak přímo od jednotlivých složek organizační struktury. U informačního omezení se jedná o možnost a schopnost subjektu veřejné správy získávat, zpracovávat a hodnotit informace relevantní pro rozhodovací činnost, a to průběžně v celém rozhodovacím procesu. Informace o společnosti zahrnují celou řadu oblastí, 31 oborů a problémů. Soubor takových informací má významné aspekty technické, vědní, ale též sociální. Nejde tedy pouze o informace ekonomické či technickoekonomické, ale o informace všeho druhu, přičemž pouze jednu složku obecného informačního systému v moderní společnosti tvoří systém informací o právu(systém právních informací). Důležitá je také dostupnost potřebných informací pro konkrétní rozhodování, která se pak odráží v možnosti rozlišovat rozhodovací situaci na rozhodování za jistoty, za rizika nebo za nejistoty. Můžeme také sledovat propojení limitu informačního s limitem právním. Jako příklad můžeme uvést např. právní úpravu ochrany osobních údajů v informačních systémech34 . 34 SKULOVÁ, S. Rozhodování ve veřejné správě. Vydání druhé přepracované. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1996, str. 80-93. 32 4 REFORMA UZEMNI VEREJNE SPRÁVY Nalézt vhodnou a jednotnou definici pojmu reformy veřejné správy (správni reformy) je velice obtížné, neboť si pod tímto pojmem můžeme představit např.: * změnu územně-správního členění státu, * vytvoření územní samosprávy, * zlepšení fungování státní správy apod. Můžeme tedy konstatovat, že za reformu se vydává jak komplexní přestavba systému, případně i zásadní změna činnosti (fungování) veřejné správy, či organizační restrukturalizace, tak víceméně dílčí modernizace či jiné zdokonalování.35 Později se budeme věnovat analýze změn kompetencí obcí pro proběhnutí reformy územní veřejné správy. Rozhodl jsem se analýzu provést na příkladu odboru životního prostředí na Městském úřadě ve Vsetíně. Nejdříve se však vraťme zpět k samotnému průběhu reformy územní veřejné správy. Tato reforma proběhla v letech 2000 - 2003 a byla rozdělena do dvou fází36 . 4.1 Zřízení krajského stupně veřejné správy - první fáze reformy územní veřejné správy Cílem reformy územní veřejné správy v její první realizační fázi bylo vymezení právního rámce, logistických a finančních podmínek pro vytvoření a činnost orgánů vyšších územních samosprávných celků. 35 VIDLÁKOVÁ, O. Reformy veřejné správy. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2000, str. 8 36 BAROŠ, L...et. al. Reforma veřejné správy v České re/wW/ce.Uspořádali J. Marek a M. Pánkova. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, úsek pro reformu veřejné správy, 2003. 33 V roce 2000 byl přijat právní rámec zcela zásadních zákonů, důležitých pro fungování krajů. Přijaté zákony lze rozčlenit do dvou skupin:37 * Zákony organizační a kompetenční, garantované MV: zákon č. 128/2000 Sb., o obcích(obecní zřízení), zákon č. 129/2000 Sb., o krajích(krajské zřízení), zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, zákon č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech, zákon č. 131/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze. * Zákony finanční a majetkové, garantované Ministerstvem financí České republiky, na jejichž tvorbě úsek pro reformu veřejné správy MV spolupracoval: zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů( rozpočtová pravidla), zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), zákon č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, zákon č. 220/2000 Sb., o změnách některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. 12. listopadu 2000 byla zvolena zastupitelstva krajů. Zastupitestva zvolila rady krajů a hejtmany krajů a byly vytvořeny i další zákonem předvídané orgány. 37 BAROS, L...et. al. Reforma veřejné správy v České re/wW/ce.Uspořádali J. Marek a M. Pánkova. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, úsek pro reformu veřejné správy, 2003. 34 V návaznosti na nově přijaté zákony byly nastaveny další podmínky pro činnost krajských úřadů a orgánů krajů, zahrnující obzvláště personální naplňování krajských orgánů, majetkové převody související s převodem zřizovatelských funkcí k příspěvkovým organizacím a organizačním složkám státu, zabezpečujícím základní obslužnost krajů v oblasti školství, kultury, dopravy, zdravotnictví a sociální péče. Dále bylo zajištěno metodické řízení postupu prací a vzdělávání v souvislosti se zřízením krajského stupně, vypracování pracovních náplní jednotlivých útvarů krajských úřadů a jejich zaměstnanců, jakož i vypracování vzorového organizačního řádu a příprava sídel budoucích krajských úřadů. Jedním z nejvýznamnějších kroků první fáze reformy veřejné správy, spočívající v decentralizaci a dekoncentraci při výkonu veřejné správy v České republice, byl zákon o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze. Tímto zákonem se přenesly působnosti z ministerstev, ze školských a okresních úřadů na kraje, v přenesené i samostatné působnosti. Významné působnosti se přenesly v následujících oblastech:38 * V oblasti školství. Do samostatné působnosti přešla zřizovatelská funkce ke středním odborným školám a učilištím, jazykovým školám, speciálním základním školám při zdravotnických zřízeních, základním uměleckým školám, dětským domovům apod. Jednalo se o 2399 subjektů, které byly do 30. září 2001 převedeny na kraje a které je budou provozně a investičně zabezpečovat, kromě výdajů hrazených státem(mzdy, učebnice, školní pomůcky a potřeby). Dále pak zanikly školské úřady na úrovni okresů a jejich působnost přešla na orgán kraje v přenesené působnosti. Jedná se především o kontrolní funkce ve vztahu ke školám. Kraj v přenesené působnosti rozhoduje o výjimkách při přijímání žáků na střední školy, uděluje souhlas ke slučování 38 BAROŠ, L...et. al. Reforma veřejné správy v České re/wW/ce.Uspořádali J. Marek a M. Pánkova. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, úsek pro reformu veřejné správy, 2003. 35 škol, souhlas se zrušením škol, které zřizuje obec, přiděluje těmto školám finanční prostředky hrazené státem apod. * V oblasti kultury. Kraj na úseku památkové péče v přenesené působnosti metodicky řídí výkon státní památkové péče v kraji, plní úkoly orgánu státní památkové péče, rozhoduje o opatřeních v případě neplnění povinností vztahujících se k národní kulturní památce. Kraj v samostatné působnosti schvaluje koncepci rozvoje státní památkové péče v kraji v souladu s koncepcí státní památkové péče v ČR. * V oblasti sociálního zabezpečení. Kraj v přenesené působnosti promíjí podmínku trvalého pobytu pro dávky státní sociální podpory. O dávkách tak rozhodují v prvním stupni vybrané obce s rozšířenou působností, o odvolání pak kraje v přenesené působnosti. V samostatné působnosti kraj zřizuje a spravuje zařízení sociální péče a ústavy sociální péče vykonávající diagnostickou službu, rozhoduje o přijetí do ústavů sociální péče, které spravuje, o ukončení pobytu v nich, o přemístění do jiných ústavů, které spravuje, o úhradě za poskytované služby apod. * V oblasti stavebního řízení, územního plánování a regionálního rozvoje. Kraj zde vykonává jak přenesenou, tak samostatnou působnost. V přenesené působnosti vykonává zejména působnost nadřízeného orgánu územního plánování pro obce, pořizuje územní plány velkých územních celků. Vedle toho kraj v přenesené působnosti provádí stavební řízení a vydává rozhodnutí, jde-li o stavbu nebo opatření, jež se má uskutečnit v územním obvodu dvou nebo více okresů. V samostatné působnosti přísluší kraji schvalování územních plánů velkých územních celků pro svá území. * V oblasti zdravotnictví. Zde přešlo málo působností. Jedná se o řízení ochrany před alkoholismem a plnění úkolů státní protidrogové politiky a zřizování a spravování záchytných protialkoholních stanic. * V oblasti vnitra. Kraj rozhoduje o vydávání, pozastavování, odnímání a případně navracení osvědčení strážníkům obecní policie. * V oblasti zemědělství, myslivosti, rybářství a vodního hospodářství. Konkrétní působnost kraje v přenesené působnosti tvoří například rozhodování o zařazení lesů do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení, rozhodování o ukládání pokut, schvalování plánů pro lesy ve větší výměře než 36 1000 hektarů. Kraj se stává součástí soustavy orgánů státní správy myslivosti. Konkrétně se jedná například o působnost při povolování honiteb (udělování výjimky), při povolování farmových chovů zvířat. V oblasti rybářství kraj po projednání s Českým rybářským svazem a Moravským rybářským svazem vytváří z vod, v nichž státu náleží rybářské právo, rybářské revíry. Na úseku vodního hospodářství se např. kraj vyjadřuje ke stavbám ovlivňujícím hospodaření s vodou, rozhoduje ve vodohospodářských věcech hraničních toků. * V oblasti dopravy. Zde existuje významné ustanovení, podle něhož se kraj stal vlastníkem silnic druhé a třetí třídy, nalézajících se na jeho území. Vedle toho kraj v přenesené působnosti například povoluje zvláštní užívání silnic druhé a třetí třídy formou přepravy těžkých anebo rozměrných nákladů a užívání těžkých a rozměrných vozidel, dále rozhoduje o zařazení pozemní komunikace do kategorie silnic druhé a třetí třídy. Na kraj v přenesené působnosti přešel výkon státní správy, spočívající v udělování a odebírání oprávnění k provozování stanic technické kontroly a v kontrole jejich činnosti, a to z okresních úřadů. Kraj v přenesené působnosti vykonává dozor nad prací osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě dozor nad silniční nákladní dopravou provozovanou zahraničními dopravci, dozor nad mezinárodní dopravou osob, s výjimkou mezinárodní autobusové linkové dopravy osob. * V oblasti životního prostředí. Na kraje byly přeneseny významné kompetence v oblasti nakládání s odpady. Kraje tyto kompetence vykonávají v přenesené i v samostatné působnosti. Kraj v přenesené působnosti vede a zpracovává evidenci odpadů a tuto zpřístupňuje občanům. V samostatné působnosti kraj zpracovává koncepce odpadového hospodářství kraje. Kraj je zařazen do soustavy orgánů ochrany zemědělského půdního fondu, soustavy orgánů posuzujících vliv na životní prostředí, orgánů ochrany přírody a ochrany ovzduší. Kraj v přenesené působnosti posuzuje stavby, činnosti a technologie vymezené zákonem. Kraj se v samostatné působnosti spolu s Ministerstvem životního prostředí České republiky podílí na zpracování prognóz a koncepcí strategie ochrany přírody v České republice a zpracovává koncepce ochrany ovzduší. Kraj v přenesené působnosti vede evidenci udělených a odňatých autorizací opravňujících osoby ke školení o nakládání s nebezpečnými látkami. V samostatné působnosti podporuje osvětu, výchovu a 37 vzdělávání široké veřejnosti v oblasti ochrany životního prostředí. Krajský úřad plní také úkoly při zajišťování připravenosti kraje na řešení krizových situací. Kraje dále také v přenesené působnosti plní úkoly státní správy na úseku požární ochrany. 4.2 Druhá fáze reformy územní veřejné správy Druhá fáze reformy územní veřejné správy logicky navazuje na první fázi reformy, která spočívala ve zřízení krajů, jako vyšších územních samosprávných celků s přenesenou působností ve věcech státní správy. Základním cílem druhé fáze reformy bylo další rozvinutí decentralizačních a dekoncentračních procesů. V této souvislosti došlo v letech letech 2002 - 2003 k přesunutí kompetencí, které byly dosud vykonávány orgány státní správy, na obce a kraje, ať již do samostatné, nebo do přenesené působnosti. Ve druhé fázi reformy územní veřejné správy se současně sleduje cíl integrace správního systému. Předcházejícím zákonodárstvím byl zaveden na úrovni obcí i krajů tzv. spojený model výkonu veřejné správy, tj. orgány samosprávy vykonávají v přenesené působnosti také státní správu. Další skutečností, která podmiňuje druhou fázi reformy územní veřejné správy, se stalo nevyhovující územně správní uspořádání z roku 1960. V rámci územně správní reformy provedené v uvedeném roce byla opomenuta mnohá přirozená mikroregionální centra a narušeny geograficky odůvodněné a historicky vžité správní obvody. Tato situace se stala zdrojem trvalého napětí mezi příslušnými městy, zejména v okresech, kde důsledky reformy z roku 1960 byly obzvláště výrazné. Všechny uvedené důvody směřovaly v rámci koncepce reformy územní veřejné správy k úsilí o nahrazení okresních úřadů výkonem státní správy zejména v obcích, z menší části pak v krajích, výjimečně i k přenosu některých kompetencí okresních úřadů na jiné orgány státní správy. 38 Zmíněná koncepce předpokládala zejména výběr obcí, na které měla být převedena většina kompetencí okresních úřadů, tzv. obcí s rozšířenou působností. Prvotní výběr těchto obcí byl proveden na základě geografických analýz a dále upraven při projednávání v orgánech státní správy, ve vládě a v Parlamentu České republiky. V souvislosti s ukončením činností okresních úřadů bylo nutné řešit i řadu věcných problémů, které souvisely zejména s přechodem pracovníků, s přechodem majetku spravovaného okresními úřady na samosprávy a s výkonem odvolacího řízení a správního dozoru v situaci, kdy zaniká jeden stupeň státní správy se všeobecnou působností. 4.3 Ukončení činnosti okresních úřadů Při naplňování cílů druhé fáze reformy územní veřejné správy byla k 31. prosinci 2002 ukončena činnost okresních úřadů a jejich působnosti byly přeneseny převážně na orgány územních samospráv (kraje a obce s rozšířenou působností) a v některých případech na územní správní úřady. Legislativní rámec druhé fáze reformy územní veřejné správy byl schválen v červnu 2002. Tvoří jej následující zákony39 : * zákon č. 231/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 129/2000 Sb., o krajích(krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, * zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce a o souvisejících změnách, * zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, * zákon č. 313/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích(obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, 39 BAROŠ, L...et. al. Reforma veřejné správy v České republice.Uspořádali J. Marek a M. Pánkova. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, úsek pro reformu veřejné správy, 2003. 39 ˇ zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, * zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činností okresních úřadů. 4.4 Obce s rozšířenou působností a přenesené kompetence Zákonem o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností byl definován nový typ obcí, tzv. obce s rozšířenou působností. Obce s rozšířenou působností jsou obcemi, na které byla přenesena velká část kompetencí okresních úřadů, které k 31. prosinci 2002 ukončily svoji činnost. Pro ilustraci, na místo 76 okresních úřadů (včetně měst Plzeň, Brno a Ostrava) vzniklo k 1. lednu 2003 celkem 205 obcí s rozšířenou působností. Hlavním kritériem pro výběr obcí s rozšířenou působností se stala minimální velikost jejich správního obvodu - 15 000 obyvatel - spolu s dostupností obcí do centra. Na vytváření správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které jsou stanoveny vyhláškou Ministerstva vnitra České republiky, se pak podílela většina obcí České republiky. Na obecní úřady s rozšířenou působností se přenáší výkon státní správy např. na úseku: * evidence obyvatel, * vydávání občanských průkazů a cestovních dokladů, * řidičských průkazů, vedení registru motorových vozidel, * vodoprávního řízení, * odpadového hospodářství, * ochrany životního prostředí, * státní správy lesů, * myslivosti a rybářství, * dopravy a silničního hospodářství, 40 ˇ dávek a služeb sociální péče, * sociálně právní ochrany dětí, * péče o staré a zdravotně postižené občany, * péče o nepřizpůsobivé občany. Pro přenos působností byla zvolena následující kritéria: dostupnost pro občany, efektivnost, kvalita a hospodárnost výkonu veřejné správy na příslušném stupni, četnost vydaných prvoinstančních rozhodnutí na jednotlivých úsecích státní správy, náročnost přenášených působností na kvalifikovanost zaměstnanců úřadu z hlediska zajištění lidských zdrojů pro tuto činnost, omezení přenosu prvoinstančního rozhodování na stupeň kraje z důvodu nežádoucího zvyšování rozsahu odvolacího řízení na ústředních správních úřadech, snaha přenést výkon působností s větší frekvencí, které mají přímou vazbu k občanovi, na nejnižší, tj. obecní úroveň, aj. Na krajskou úroveň byly přeneseny kompetence s menší frekvencí. Krajským úřadům se po zrušení okresních úřadů např. svěřilo: * odvolací řízení proti rozhodnutím obcí ve správním řízení v první instanci, * kontrola výkonu státní správy orgány obcí a metodická pomoc obcím, * výkon dozoru nad zákonností ve státní správě a samosprávě obcí (Ministerstvo vnitra České republiky pozastaví výkon právních předpisů obcí nebo opatření v samostatné působnosti obce a předkládá návrhy soudům na jejich zrušení), * rozhodování o oddělení části obce (ve vymezených případech jmenuje správce obce ředitel krajského úřadu), * oprávnění rozhodnout v případech nečinnosti obecních úřadů v přenesené působnosti o jejím výkonu správy jiným obecním úřadem. Cílem praktické části, k níž byla tato kapitola teoretickým úvodem, je tedy provést analýzu změn souvisejících se zrušením okresního úřadu a zejména zdůraznit změny v kompetencích konkrétního odboru Městského úřadu ve Vsetíně jako obecního úřadu s rozšířenou působností. 41 5 ANALÝZA DOPADŮ REFORMY ÚZEMNÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY NA ODBOR ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ NA MĚSTSKÉM ÚŘADĚ VE VSETÍNĚ Změny v kompetencích u obcí s rozšířenou působností po zrušení okresních úřadů proběhly prakticky dvěma, resp. třemi způsoby. Prvním z nich byla situace, kdy se rozšířila stávající základna kompetencí na již existujících úsecích jednotlivých odborů obecních úřadů, tzn. organizační struktura odborů zůstala zachována. Druhým druhem změn v kompetencích pak byla situace, kdy se organizační struktura odborů změnila, tzn. na odbor přecházely zcela nové kompetence a vytvářely se nové úseky, jako organizační složky odborů. Příkladem odboru, kde právě k takovému rozšíření kompetencí došlo, je právě odbor životního prostředí, který mi byl doporučen k provedení analýzy po konzultaci s tajemníkem Městského úřadu ve Vsetíně. Třetím druhem změn v kompetencích také případ, kdy byly určité kompetence, resp. úseky odborů naopak rušeny. K takovým případům došlo na modelovém odboru také. Později v textu na tyto skutečnosti upozorním. Dále tedy bude následovat analýza změn v kompetencích odboru životního prostředí na Městském úřadě ve Vsetíně (dále jen OŽP) po zrušení Okresního úřadu ve Vsetíně, včetně analýzy personálních změn, analýzy změn v organizační struktuře odboru, analýzy četnosti provedených úkonů před zrušením a po zrušení okresního úřadu a v neposlední řadě analýzy dopadu reformy na kvalitu poskytovaných služeb veřejnosti (např. dostupnost, spádovost apod.). Při získávání informací jsem vycházel jednak z materiálů Městského úřadu ve Vsetíně (organizační struktury, procesní mapy, výroční zprávy), z osobních konzultací s pracovníky na OŽP a dále také z právních předpisů, které zachycují přesun kompetencí z okresních úřadů na kraje a obce z rozšířenou působností40 40 zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce a o souvisejících změnách a další (viz kapitola 4.3 Ukončení činnosti okresních úřadů) 42 5.1 Změny organizační struktury odboru Jak už jsem dříve uvedl, odbor životního prostředí (OZP) je případem nikoliv nejrozsáhlejších, ale nejčistších změn v kompetencích po zrušení okresního úřadu. To znamená, že na odbor přešly zcela nové kompetence, které nebylo možno zařadit do stávajících úseků OZP. Takovéto rozšíření kompetencí pak vedlo ke vzniku nových složek v organizační struktuře odboru - nových úseků. Změny v organizační struktuře OZP zachycují následující schémata. První schéma znázorňuje organizační strukturu v roce 2002, tedy před zrušením okresního úřadu, druhé pak organizační strukturu v roce 2003, tzn. po zrušení okresního úřadu. Obr. 1: Organizační struktura OŽP v roce 2002 Vedoucí OZP Odbor životního prostředí Usek: Ochrana přírody a krajiny, péče o městskou zeleň Zemědělství a ochrana zemědělského půdního fondu Vodoprávní úřad a ochrana ovzduší Odpadové hospodářství Útulek pro psy a kočky Úsek dopravy Zdroj: Organizační řádMěÚ Vsetín z roku 2002 Organizační struktura v roce 2002 byla velice jednoduchá, neexistovaly žádná oddělení. Vedoucím orgánem byl vedoucí OZP, kterému podléhaly dvě organizační složky. První z nich byl obecně odbor životního prostředí, který vykonával svou činnost na uvedených úsecích a druhou pak byl úsek dopravy, který byl sice začleněn do OZP, avšak v organizační struktuře byl relativně samostatný. 43 Obr. 2: Organizační struktura OŽP v roce 2003 Odd. ochrany krajiny a přírody Usek: Ochrana přírody a krajiny Zemědělství a ochrana zemědělského půdního fondu Lesní hospodářství a myslivost Lesní hospodářství a ochrana PUPFL Péče o městskou zeleň Vedoucí OZP Odd. vodního a odpadového hospodářství Usek: Vodoprávní úřad Ochrana ovzduší + rybářské lístky Odpadové hospodářství Souhrnná stanoviska odboru Odd. krizového řízení Usek: Krizové řízení Civilní služba a odvodní řízení BZOP, požární ochrana a SDH Utajované skutečnosti a obrana státu Zdroj: Organizační řád MěÚ Vsetín platný od 1.1. 2003 Po zrušení okresního úřadu došlo k následujícím změnám. OŽP byl rozdělen do tří oddělení, která vykonávala svoji činnost na úsecích uvedených na obrázku 2. Úsek dopravy, jako bývalá samostatná organizační jednotka, byl i se svými kompetencemi přesunut na jiný odbor MěÚ ve Vsetíně. Počet úseků, na nichž OŽP vykonával své činnosti se v roce 2003 se více než zdvojnásobil a sice z původních šesti úseků (počítáme-li i úsek dopravy) na nynějších třináct. 5.2 Personální zajištění V úvodu této subkapitoly je vhodné nejdříve uvést několik absolutních čísel, která ilustrují plánované a skutečně provedené přesuny pracovníků v souvislosti s průběhem reformy územní veřejné správy, resp. konkrétně se zrušením okresních úřadů. ,,Z celkového počtu 19.050 funkčních míst na okresních úřadech bylo usnesením určeno 15.060 funkčních míst pro územní samosprávné celky, z toho pro 44 obce s rozšířenou působností 12.984 a pro kraje 2.076 funkčních míst . Ve skutečnosti přešlo k 1. lednu 2003 na obce s rozšířenou působností 10.220 zaměstnanců bývalých okresních úřadů (79% zurčeného počtu), na kraje 1.334 zaměstnanců (64% z určeného počtu)".42 Personální změny, které na OZP na MěÚ ve Vsetíně proběhly po zrušení okresního úřadu, kopírují rozšíření organizační struktury OZP z 9 úseků(oddělení) na 17 úseků (oddělení)43 , kterému odpovídá rozšíření personální základny OŽP z 10 na 21 pracovníků. Konkrétní rozložení pracovníků mezi jednotlivé úseky (oddělení) OZP zachycují následující dvě tabulky. Tab. 1: Personální zajištění odboru k 31. 12. 2002 Oddělení, úsek Poěet pracovníků Vedoucí odboru Úsek zemědělství a ochrany zemědělského půdního fondu Vodoprávní úřad a úsek ochrany ovzduší Úsek odpadové hospodářství Úsek ochrany přírody, krajiny a péče o městskou zeleň Silniční správní úřad; dopravní úřad Majetková správa místních komunikací Silniční správní úřad; speciální stavební úřad Útulek pro psy 2 Celkem 10 Zdroj: Výroční zpráva za rok 2002 V roce 2002 čítala personální základna OŽP na MěÚ ve Vsetíně 10 pracovníků, kteří byli rozděleni mezi 9 úseků. Z tabulky je zřejmé, že činnost OŽP usnesení vlády č. 695 ze dne 26. června 2002 42 MACHÁČEK, J. Vzdělávání vedoucích úředníků a vedoucích úřadů územních samosprávných celků - Uzemní a právní aspekty reformy veřejné správy(učební text). Zlín, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2005, 43 stran. 43 viz kapitola 5.1 Změny organizační struktury odboru 45 nebyla personálně náročná, činnost jednotlivých úseků zabezpečovala jedna osoba, výjimkou je oddělení Útulku pro psy, kde byli na správu vyčleněni dva pracovníci. Tab. 2: Personální zajištění odboru k 31. 12. 2003 Oddělení, úsek Poěet pracovníků Vedoucí odboru Vedoucí oddělení ochrany přírody a krajiny, úsek ochrany přírody a krajiny Úsek zemědělství a ochrany zemědělského půdního fondu Úsek lesního hospodářství a myslivosti 2 Úsek lesního hospodářství a ochrany pozemků určených k plnění funkce lesa Úsek péče o městskou zeleň Vedoucí oddělení vodního a odp. hospodářství, vodoprávní úřad Vodoprávní úřad 2 Technik vodoprávního úřadu Úsek ochrany ovzduší, rybářské lístky Úsek odpadového hospodářství 2 Souhrnná stanoviska odboru Vedoucí oddělení krizového řízení Úsek civilní služby a odvodního řízení Úsek BOZP, PO, SDH Úsek utajovaných skutečností a obrany Správa a údržba krytů 2 Celkem 21 Zdroj: Výroční zpráva za rok 2003 Ze srovnání obou tabulek vyplývá skutečnost, že personální základna se s rozšířením organizační struktury více než zdvojnásobila. Zvýšil se také počet personálně ,,náročnějších" úseků, a sice z jednoho v roce 2002 na čtyři v roce 2003, jejichž činnost zajišťují vždy 2 pracovníci. Dva z těchto personálně ,,náročnějších" 46 úseků byly nově vytvořeny po zrušení okresních úřadů (úsek lesního hospodářství a myslivosti; správa a údržba krytů), jeden vznikl rozdělením původního úseku kvůli prudkému nárůstu kompetencí. Počet pracovníků OŽP se nemění ani v roce 2004, zůstává stejný, tzn. 21 pracovníků. Pokud se zaměříme na přesuny pracovníků z různých organizačních útvarů veřejné správy, zjistíme, že personální základna nynějšího OŽP je vytvořena jak z pracovníků bývalého OŽP (v roce 2002), tak z pracovníků, kteří původně byli umístěni na jiných odborech MěU ve Vsetíně, a podstatná část, téměř 50% podíl současných pracovníků, pochází ze zrušeného Okresního úřadu ve Vsetíně. Přesuny pracovních sil nám přehledně zachycuje následující schéma. Obr. 3: Přesuny pracovníků po zrušení Okresního úřadu ve Vsetíně Odbor správní agendy (OSA) Odbor ŽP v roce 2002 (OŽP) Odbor správy a údržby majetku (OSÚM) Pozn.: Pracovník odboru správní agendy byl zároveň evidován i jako pracovník odboru životního prostředí v roce 2002, proto je součet přesunutých pracovníků dohromady 21 osob. 5.3 Změny kompetencí OŽP Při provádění analýzy změn kompetencí jsem vycházel jednak z právních předpisů, kde jsou jednotlivé přenášené kompetence zaznamenány44 , a dále z původních a současných procesních map pro OŽP na MěU ve Vsetíně. Pomocí 44 zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce a o souvisejících změnách 10 OZP v roce 2003 21 pracovníků 10 Okresní úřad ve Vsetíně 47 uvedených zdrojů můžeme jasně určit, které z kompetencí spadajících do činnosti OŽP vykonával do svého zrušení 31. prosince 2002 okresní úřad. Budeme postupovat po jednotlivých úsecích, které náleží do organizační struktury OŽP od 1. ledna 2003. Současně na úrovni jednotlivých úseků srovnáme četnosti jednotlivých úkonů v rámci existujících kompetencí. 5.3.1 Oddělení ochrany přírody a krajiny Oddělení ochrany přírody a krajiny odboru životního prostředí zajišťuje v rámci přenesené působnosti státní správu na úseku ochrany a tvorby životního prostředí, ochrany přírody a krajiny, zemědělství, ochrany zemědělského půdního fondu, ochrany zvířat proti týrání, lesního hospodářství, myslivosti a ochrany lesního půdního fondu. V rámci samostatné působnosti zajišťuje péči o městskou zeleň. Oddělení je organizačně rozděleno do pěti úseků. V souladu se zákonem o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon)45 , zákonem o myslivosti46 a s dalšími předpisy, byly na úseku lesního hospodářství a myslivosti v roce 2003 v rámci kompetencí, které byly kompletně přesunuty ze zrušeného okresního úřadu, vykonány následující činnosti: * Lesní hospodářství: zajišťoval zpracování lesních hospodářských osnov (zpracovává se cca 5000 ha lesa) soustřeďoval údaje lesní hospodářské evidence o lesích ve svém správním obvodu a postupoval je pověřené organizační složce státu (výměra lesa v působnosti MěÚ Vsetín činí 39402 ha) - vykonával dozor nad dodržováním lesního zákona, předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jejich základě * Myslivost: rozhodoval o konání chovatelské přehlídky loveckých trofejí kontroloval plnění plánu mysliveckého hospodaření 45 zákoně. 289/1995 Sb. 46 zákone. 449/2001 Sb. 48 Tab. 3: Četnost úkonů na úseku lesního hospodářství a myslivosti Správní řízení a ostatní činnost Rok Správní řízení a ostatní činnost 2002 2003 Stanovení podmínek ke konání organizovaných nebo hromadných sportovních akcí v lese Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 4 Uložení opatření k zajištění bezpečnosti osob a majetku před škodami, které by mohly být způsobeny padáním kamenů, sesouváním půdy, pádem stromů a lavinami z lesních pozemků Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 1 Ochrana lesa před hmyzími škůdci Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 11 Uložení opatření k odstranění zjištěných nedostatků, opatření ke zlepšení stavu lesů a plnění jejich funkcí, o zastavení nebo omezení výroby nebo jiné činnosti v lese v případech hrozících škod Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 24 Rozhodnutí o výjimkách Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 16 Udělení nebo odnětí licence pro výkon funkce odborného lesního hospodáře Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 1 Kontroly a zužitkování zvěře Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 1900* Lovecké lístky Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 83** Ustanovoval mysliveckou stráž v honitbách Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 20 Ustanovoval a odvolával myslivecké hospodáře v honitbách Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 39 Rozhodoval o uznání honiteb, o změnách honiteb, o zařazení honiteb do jakostních tříd Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 54 Zaregistrování honebních společenstev Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 34 Povoloval lov ve zvláštních případech Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 3 Uložení pokut Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 6 Pozn.: *vydáno 1900 plomb pro označování ulovené zvěře **73 loveckých lístků pro občany z ČR a 10 pro cizince Zdroj: Výroční zpráva z roku 2003 Na úseku ochrany přírody a krajiny zajišťuje OZP činnosti dle zákona o ochraně přírody a krajiny. V rámci svých kompetencí určených právě tímto zákonem47 byly vykonány v letech 2002 a 2003 úkony, jejichž četnost v obou letech zaznamenává následující tabulka. Na tomto úseku se kompetence OZP nezměnily. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny 49 Tab. 4: Četnost úkonů na úseku ochrany přírody a krajiny Správní řízení a ostatní činnost Rok Správní řízení a ostatní činnost 2002 2003 Rozhodnutí o skácení dřevin 28 22 (160 stromů) Oznámení o skácení stromů 6 25 (283 stromů) Rozhodnutí o zalesnění 0 9 Rozhodnutí k umístění staveb 0 3 Vyhlášení Památného stromu 1 0 Registrace VKP 1 0 Stanoviska k zalesnění pozemků 0 9 Stanoviska ke změnám ÚP obcí 0 14 Účast na územních, stavebních a kolaudačních řízeních z hlediska dotčeného orgánu státní správy 11 310* Účast najednáních komise ŽP včetně provádění zápisů zjednání 8 10 Účast najednáních Dozorčí rady TS Vsetín s.r.o. jako člen Dozorčí rady 0 4 *Pozn 10 samostatných vyjádření, 300 souhrnných stanovisek Zdroj: Výroční zpráva 2003 Úsek péče o městskou zeleň vznikl osamostatněním z jiného úseku, tudíž došlo pouze k rozdělení kompetencí původního společného úseku. Činnosti, které byly provedeny v roce 2003, byly v kompetencích OZP i před zrušením okresního úřadu. Tab. 5.: Četnost úkonů na úseku péče o městskou zeleň Činnost Rok Činnost 2002 2003 Účast na územních, stavebních a kolaudačních řízeních 11 23 Oznámení o kácení stromů na měst. pozemcích z důvodu havarijního stavu 16 (86 stromů) 16 (96stromů) Žádosti o povolení skácení stromů rostoucích na městských pozemcích 22 (178 stromů) 16 (82 stromů) Výběrová řízení na údržbu veřejné zeleně 2 1 Zajišťování tzv. náhradních výsadeb 66 stromů 48 stromů, 742 keřů Zdroj: Výroční zpráva z roku 2003 50 Kromě v tabulce uvedených úkonů tento úsek zajišťoval průběžně následující činnosti jako majetkový správce: * vedení a aktualizace pasportu městské zeleně (aktualizace stavu a počtu mobilní zeleně, výměr městské zeleně), * pravidelná kontrola údržby městské zeleně (sečení travnatých ploch, nové výsadby, kácení, ořez dřevin, úpravy zelených ploch, rušení neperspektivních a neudržovaných záhonů, zatravňování pozemků atd.), * realizace projektů výsadby zeleně. Na úseku lesního hospodářství a ochrany pozemků určených k plnění funkce lesa (PUPFL) je situace stejná, veškeré kompetence byly přesunuty z okresního úřadu, který je vykonával před svým zrušením. Tab. 6.: Četnost úkonů na úseku lesního hospodářství PUPFL Správní řízení a ostatní činnost Rok Správní řízení a ostatní činnost 2002 2003 Souhlas s územním rozhodnutím, ÚPN Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 80 Odnětí z PUPFL Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 21 Souhlas s dělením PUPFL Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 10 Prohlášení za PUPFL Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 8 Odstranění pochybnosti Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 4 Opatření - zalesnění Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 5 Stanoviska ke změnám územního plánu obcí Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 1 Účast na územních, stavebních a kolaudačních řízeních z hlediska dotčeného orgánu státní správy Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 80 Roční výkaz o odvodech za dočasné a trvalé odnětí z PUPFL pro Ministerstvo životního prostředí ČR Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkU 1 Zdroj: Výroční zpráva z roku 2003 51 Úsek zemědělství a ochrany zemědělského půdního fondu zajišťoval výkon činností dle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu48 a dle zákona o na ochranu zvířat proti týrání49 . Ani na tomto úseku se kompetence OŽP po zrušení okresního úřadu nemění. Tab. 7: Četnost úkonů na úseku zemědělství a ochrany zemědělského půdního fondu Správní řízení a ostatní činnost Rok Správní řízení a ostatní činnost 2002 2003 Odvody ze ZPF 24 28 Odnětí ze ZPF 73 78 Souhlas se změnou kultury 10 9 Prohlášení za součást ZPF 3 0 Osvědčení SHR - registrace 9 7 Osvědčení SHR - zrušení registrace 3 8 Stanoviska k pozemkovým úpravám 0 6 Stanoviska ke změnám ÚPN obcí 0 14 Účast na územních, stavebních a kolaudačních řízeních z hlediska dotčeného orgánu státní správy 85 320* Stížnosti na chov a držení zvířat 5 1 Zpracování ročního výkazu pro MŽP 1 1 Smlouvy o převzetí zvířete z útulku 80 95 * Pozn. 20 samostatných vyjádření, 300 souhrnných stanovisek Zdroj: Výroční zpráva 2003 5.3.2 Oddělení vodního a odpadového hospodářství Oddělení vodního a odpadového hospodářství odboru životního prostředí zajišťuje v rámci přenesené působnosti státní správu na úseku vodního, odpadového hospodářství a ochrany ovzduší. Současně zajišťuje vydávání souhrnných vyjádření zákon č. 334/1992 Sb. zákon č. 246/1992 Sb. 52 k projektové dokumentaci. V rámci samostatné působnosti zajišťuje samosprávu v oblasti odpadového hospodářství. Organizačně je oddělení rozděleno do čtyř úseků. Prvním úsekem náležejícím do tohoto oddělení je vodoprávní úřad. Na tomto úseku byly zajišťovány činnosti dle zákona o vodách50 ve znění pozdějších předpisů vydaných k jeho provedení, dále činnosti speciálního stavebního úřadu dle zákona o stavebním řádu51 a činnosti dle zákona o vodovodech a kanalizacích52 a zákonů souvisejících. Situace na tomto úseku OZP byla stejná jako u úseku péče o městskou zeleň. Činnosti v rámci existujících kompetencí byly prováděny jak v roce 2002, tak i v roce 2003. Tab. 8.: Četnost úkonů na úseku vodoprávního úřadu Správní řízení a ostatní činnost Rok Správní řízení a ostatní činnost 2002 2003 Stavební povolení- rozhodnutí 51 115 Zahájení vodoprávních řízení 319 Kolaudace- rozhodnutí 21 165 Odběr podzemních vod- rozhodnutí. 72 39 Odběr podzemních a povrchových vod, vypouštění odpadních vod 72 39 Procesní rozhodnutí - přerušení řízení 0 17 Účast na územních, stavebních a kolaudačních řízeních z hlediska dotčeného orgánu státní správy 50 593 Zdroj: Výroční zpráva 2003 U úseku ochrany ovzduší a rybářských lístků nastala změna opět pouze v organizační struktuře, prováděné činnosti byly v kompetencích OZP jak v roce 2002, tak i v roce 2003. Svou činnost na tomto úseku prováděl OZP dle zákonů o rybářství53 , dále dle zákona o ochraně ovzduší54 . Zákč. 254/2001 Sb. Zákč. 50/1976 Sb. Zákč. 274/2001 Sb. Zákč. 102/1963 Sb. azák. č. 103/1963 Sb. zákč. 86/2001 Sb. 53 Tab. 9: Četnost úkonů na úseku ochrany ovzduší a rybářských lístků Správní řízení a ostatní činnost Rok Správní řízení a ostatní činnost 2002 2003 Znečišťování ovzduší - platební výměr 4 78 Evidence malých zdrojů znečišťování ovzduší 20 21 Provádění kontrol dodržování zákona 5 10 Projednávání přestupků 0 2 Rybářské lístky 400 385 Zdroj: Výroční zpráva z roku 2003 Dalším úsekem zařazeným do tohoto oddělení je úsek souhrnných stanovisek odboru, který je z hlediska organizační struktury v roce 2003 zcela nový, kompetence byly kompletně přesunuty z okresního úřadu. V tabulce jsou již tradičně uvedeny činnosti a jejich četnosti v jednotlivých letech. Tab. 10: Četnost úkonů na úseku souhrnných stanovisek odboru Souhrnná stanoviska Rok Souhrnná stanoviska 2002 2003 Souhrnná písemná stanoviska OŽP z hlediska dotčeného orgánu státní správy pro územní, stavební a kolaudační řízení Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkÚ 772 Souhrnná písemná vyjádření OŽP jako dotčeného orgánu státní správy k návrhům změn územně plánovací dokumentace obcí Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkÚ 33 Zdroj: Výroční zpráva z roku 2003 Úsek odpadového hospodářství prováděl výkon státní správy v oblasti odpadového hospodářství v souladu se zákonem o odpadech55 , ukládal sankce za porušení zákona o obcích56 a dále dbal na dodržování ustanovení obecně závazné vyhlášky o nakládání s komunálním a stavebním odpadem a obecně závazné vyhlášky o udržování čistoty a pořádku na území města Vsetína a ukládal pokuty za zák. č. 185/2001 Sb. zák. č. 128/2000 Sb. 54 jejich porušování. Kompetence v této oblasti náležely OŽP i před zrušením okresního úřadu. V tabulce jsou opět uvedeny jednotlivé úkony a jejich četnost v letech 2002 a 2003. Tab. 11: Četnost úkonů na úseku odpadového hospodářství Správní řízení a ostatní činnost Rok Správní řízení a ostatní činnost 2002 2003 Nakládání s ,,N" odpady- rozhodnutí 0 127 Nakládání s odpady - upozornění 50 15 Provádění kontrol původců odpadu 70 60 Mapování výskytu černých skládek a autovraků 80 67 Prověřování a vyřizování stížností občanů na porušování OZV 21 28 Projednání přestupků dle § 45 a § 47 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích 3 2 Nakládání s odpady - pokuty 1 1 Účast na územních, stavebních a kolaudačních řízeních z hlediska dotčeného orgánu státní správy 27 400 Zdroj: Výroční zpráva z roku 2003 5.3.3 Oddělení krizového řízení Toto oddělení OŽP na Městském úřadě ve Vsetíně zahrnuje čtyři následující úseky. Úsek civilní služby a odvodního řízení zajišťoval výkon státní správy dle zákona o civilní službě. Kompetence na tomto úseku OZP byly kompletně přesunuty z okresního úřadu. K prováděným činnostem patří: * vedení evidence občanů povinných výkonem civilní služby, * vedení evidence organizací, ve kterých lze civilní službu vykonat, * metodické a odborné řízení organizace, v níž se vykonává civilní služba, * vyřizování podání stížnosti a dotazů občanů i organizací, týkajících se civilní služby, * vydávání správních rozhodnutí ve věcech povolání, přerušení, převedení, prodloužení, ukončení, zproštění, prominutí a odkladu civilní služby, 55 ˇ zpracovávání podkladů pro odvolací řízení, * na vyžádání vystavování potvrzení o výkonu civilní služby. Tab. 12: Četnost úkonů na úseku civilní služby a odvodního řízení Správní řízení a ostatní činnost Rok Správní řízení a ostatní činnost 2002 2003 Nástup výkonu civilní služby Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkÚ 60 Ukončení výkonu civilní služby Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkÚ 73 Zproštění ve výkonu civilní služby Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkÚ 1 Přerušení výkonu civilní služby Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkÚ 4 Odklad výkonu civilní služby Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkÚ 40 Převedení výkonu civilní služby do jiné organizace Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkÚ 1 Prodloužení výkonu civilní služby za zaviněnou nepřítomnost Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkÚ 11 Prodloužení výkonu civilní služby za neplnění povinností Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkÚ 6 Podaná trestní oznámení Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkÚ 3 Vyřazení občana z evidence MěÚ Vsetín z důvodu předání jinému úřadu Za rok 2002 nejsou srovnatelné údaje - činnost zajišťoval OkÚ 10 Zdroj: Výroční zpráva 2003 Činnosti úseku BOZP, požární ochrany a Sboru dobrovolných hasičů jsou sice v roce 2003 v kompetencích OŽP nové, avšak nesouvisí se zrušením okresního úřadu. V minulých letech tyto činnosti zajišťovala pro město externí firma Lex Uherské hradiště v oblasti BOZP a v oblasti požární ochrany pak externí odborník ing. Jiří Přerovský. V oblasti BOZP se jednalo o činnosti, které jsou spolu se svými četnostmi uvedeny v tabulce 13. V oblasti požární ochrany jsou stanoveny úkoly, které vyplývají pro město jako právnickou osobu na základě zákona o požární ochraně57 . Tyto úkoly byly zajišťovány následovně: * stanovení organizace zabezpečení PO, * vypracování požárního řádu města a archivu, * vypracování tématického plánu školení PO a požárních hlídek, zákon č. 133/1985 Sb. 56 ˇ vytvoření a vedení požární knihy pro kino a administrativní budovy, * vytvoření metodických pokynů pro zajištění lékařské péče o členy JSDH, * stanovení podmínek pro zajištění shromažďovacích akcí ve městě. Ostatní činnosti na úseku požární ochrany jsou uvedeny v tabulce 14. Tab. 13: Četnost úkonů na úseku BOZP, požární ochrany a SDH - BOZP Činnost Rok Činnost 2002 2003 Školení o bezpečnosti práce Do konce roku 2002 zajišťovala služby BOZP externí firma LEX Uherské Hradiště. Údaje nejsou k dispozici. vstupní 132 Školení o bezpečnosti práce Do konce roku 2002 zajišťovala služby BOZP externí firma LEX Uherské Hradiště. Údaje nejsou k dispozici. periodická 826Školení o bezpečnosti práce Do konce roku 2002 zajišťovala služby BOZP externí firma LEX Uherské Hradiště. Údaje nejsou k dispozici. mimořádná 54 Školení o bezpečnosti práce Do konce roku 2002 zajišťovala služby BOZP externí firma LEX Uherské Hradiště. Údaje nejsou k dispozici. vedoucích 16 Zařazení pracovních činností a předání OHS Do konce roku 2002 zajišťovala služby BOZP externí firma LEX Uherské Hradiště. Údaje nejsou k dispozici. 202 Metodické pokyny pro ZŠ, MS, lázně, TS, Krizové centrum Do konce roku 2002 zajišťovala služby BOZP externí firma LEX Uherské Hradiště. Údaje nejsou k dispozici. 20 Vstupní, preventivní lékařské zdravotní prohlídky Do konce roku 2002 zajišťovala služby BOZP externí firma LEX Uherské Hradiště. Údaje nejsou k dispozici. 116 Prověrky a kontroly BOZP Do konce roku 2002 zajišťovala služby BOZP externí firma LEX Uherské Hradiště. Údaje nejsou k dispozici. 59 Zdroj: Výroční zpráva 2003 Tab. 14: Četnost úkonů na úseku BOZP, požární ochrany a SDH - požární ochrana Ostatní činnost Rok Ostatní činnost 2002 2003 Požární poplachové směrnice pro budovu MěÚ, kino, lázně, ZŠ Do konce roku 2002 zajišťoval PO pan ing. Jiří Přerovský. Údaje nejsou k dispozici. 13 Začlenění ZŠ a MŠ podle míry požárního nebezpečí Do konce roku 2002 zajišťoval PO pan ing. Jiří Přerovský. Údaje nejsou k dispozici. 16 Začlenění kina, budovy MěÚ a objektů ve vlastnictví města Do konce roku 2002 zajišťoval PO pan ing. Jiří Přerovský. Údaje nejsou k dispozici. 21 Vstupní a periodické školení PO a školení vedoucích Do konce roku 2002 zajišťoval PO pan ing. Jiří Přerovský. Údaje nejsou k dispozici. 974 Uzavření dohod se členy JSDH Do konce roku 2002 zajišťoval PO pan ing. Jiří Přerovský. Údaje nejsou k dispozici. 40 Vytvoření zřizovacích listin JSDH a schválení jmenovacích dekretů velitelů Do konce roku 2002 zajišťoval PO pan ing. Jiří Přerovský. Údaje nejsou k dispozici. 4 Zdroj: Výroční zpráva 2003 57 Úsek krizového řízení zajišťoval výkon činností dle krizového zákona58 v platném znění, dle zákona o integrovaném záchranném systému59 , a dle zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy60 . Tyto činnosti byly v kompetencích OŽP v obou sledovaných letech. Tab. 15: Četnost úkonů na úseku krizového řízení Ostatní činnost Rok Ostatní činnost 2002 2003 Správa a běžná údržba stále tlakově odolných úkrytů (STOU) v majetku města 40 40 Kontrola STOU ujiných organizací 6 3 Metodicky řídil zpracování ,,Plánů krizové připravenosti" určených škol v působnosti ORP Vsetín 13 13 Zdroj: Výroční zpráva z roku 2003 Posledním úsekem spadajícím do tohoto oddělení je úsek utajovaných skutečností a obrany. Na tomto úseku byl vypracován seznam funkcí, u kterých připadá v úvahu seznamování se s utajovanými skutečnostmi. Proběhl rovněž proces seznamování se s utajovanými skutečnostmi, vyhotovení příslušných dokumentů, předložení dokumentace statutárnímu orgánu(na MěÚ Vsetín vykonává tuto funkci OŽP) a následné určení osob ke styku s dokumentací na stupni Vyhrazené. Celkem je na MěÚ ke styku s touto dokumentací určeno 10 osob. V oblasti obrany státu: * byl proveden předběžný dohovor o způsobu zajišťování úkolů pověřené obce dle zákona o obraně61 se zástupcem ÚVS Kroměříž, * byly vystaveny plné moci pracovníkům, kteří budou zajišťovat výběr věcných prostředků, * dle pokynu Krajského úřadu Zlínského kraje byl zpracován obsáhlý materiál ,,Přehled objektů správního území ORP Vsetín, které za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu mohou být napadeny dle zákona62 58 zák. č. 240/2000 Sb. 59 zák. č. 239/2000 Sb. 60 zák. č. 241/2000 Sb. 61 zákoně. 222/1999 Sb. 58 ˇ evidence věcných prostředků pro stav ohrožení státu, * evidence vlastníků věcných prostředků v nezbytném rozsahu, * evidence nezbytných osobních údajů o osobách , které lze určit k pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, * evidence zdravotnických pracovníků. 5.4 Změny správního obvodu OŽP Po zrušení Okresního úřadu ve Vsetíně přešly veškeré jeho kompetence v rámci reformy územní veřejné správy na kraje a obce s rozšířenou působností. V okrese Vsetín byly těmito obcemi Vsetín, Valašské Meziříčí a Rožnov pod Radhoštěm. Tehdejší správní obvod Okresního úřadu ve Vsetíně se tedy po jeho zrušení rozdělil mezi tyto tři obce s rozšířenou působností (u kompetencí, které přešly právě na tyto obce). Konkrétně u Odboru životního prostředí na Městském úřadě ve Vsetíně správní obvod rozšířil o území osmi obcí (z původních 24 obcí na dnešních 32 obcí). V roce 2002 pařily do správního obvodu OŽP MěU ve Vsetíně následující obce: Vsetín, Bystřička, Hošťálková, Hovězí, Huslenky, Halenkov, Jablůnka, Kateřinice, Leskovec, Liptál, Lužná, Malá Bystřice, Pozděchov, Prlov, Pržno, Ratiboř, Růžďka, Seninka, Valašská Polanka, Zděchov, Mikuluvka, Janova, Lhota u Vsetína, Ústí u Vsetína Do správního obvodu OŽP tedy přibyly obce Francova Lhota, Horní Lideč, Karolínka, Lačnov, Lidečko, Nový Hrozenkov, Střelná, Valašská Senice a Velké Karlovice. Obec Mikuluvka naopak přešla do správního obvodu OŽP MěU ve Valašském Meziříčí. § 7 písmeno a) zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, 59 Pokud bychom se zaměřili na vzdálenost uživatelů k veřejným službám v oblasti životního prostředí u těchto devíti obcí, můžeme říct, že se po zrušení okresního úřadu nezměnila, protože okresní úřad, do jehož správního obvodu původně obce náležely, měl sídlo také ve Vsetíně. Obec Mikuluvka přibližně uprostřed vzdálenosti mezi Vsetínem a Valašským Meziříčím, tudíž ani tam k veliké změně nedošlo. 60 6 ZÁVĚR Obsahem této diplomové práce byla charakteristika veřejné správy, tzn. vymezení její organizační struktury a přiřazení kompetencí k jednotlivým složkám veřejné správy, posléze pak analýza změn plynoucích z reformy územní veřejné správy. Podle mého názoru i v současné době přetrvává stav, že pro občany, potažmo celou veřejnost, je problémem získat o těchto věcech adekvátní informace. Právě z tohoto důvodu jsem se snažil vytvořit přehled subjektů a vykonavatelů státní správy a přehled kompetencí, v rámci kterých se činnost subjektů a vykonavatelů státní správy pohybuje. Zde si dovolím v několika bodech zrekapitulovat poznatky plynoucí z mé práce. Dozvěděli jsme se, resp. jsme si připomněli, některá důležitá fakta týkající se výkonu veřejné správy a její organizace. Veřejná správa je vykonávána buď přímo subjekty státu, pak se jedná o státní správu, anebo subjekty územní a zájmové samosprávy, zde jde o samosprávu, které mohou v rámci své přenesené působnosti vykonávat také správu státní. Všechny subjekty veřejné správy mají vymezenu oblast působností a je jim svěřen soubor pravomocí pro výkon těchto působností, tzn. mají určité kompetence. Kompetence veřejné správy lze rozdělit na mocenské rozhodování a poskytování veřejných služeb. Konkrétní činnosti, které veřejná správa vykonává v rámci svých kompetencí, jsou ovlivněny mnoha faktory. Tyto faktory mohou mít povahu vnitřních omezení (např. interní směrnice a předpisy, cíle, lidský faktor) či vnějších omezení (např. čas, politické vlivy, právo). Další kapitoly pak byly věnovány průběhu reformy územní veřejné správy, která proběhla v letech 2000 - 2003. Reforma územní veřejné správy byla rozdělena do dvou navazujících fázi. První z nich spočívala ve zřízení krajů jako vyšších územních samosprávných celků s přenesenou působností ve věcech státní správy, cílem druhé fáze pak bylo další rozvinutí decentralizačních a dekoncentračních procesů. Došlo zde tedy k přesunu kompetencí, které byly dosud vykonávány orgány státní správy (okresní úřady), na obce a kraje. Zrušení okresního úřadu a s ním související změny na obecních úřadech byly podstatou další kapitoly zaměřené na analýzu těchto změn na modelovém případě - 61 odboru životního prostředí na Městském úřadě ve Vsetíně. Byla provedena analýza změn v organizační struktuře odborů, personálních změn, změn v kompetencích odboru a konečně analýza dopadu zrušení Okresního úřadu ve Vsetíně na velikost správního obvodu OŽP a dostupnost služeb pro občany. Změny v organizační struktuře byly výrazné, na OŽP došlo ke vzniku nových úseků, tzn. ke vzniku nových organizačních složek odboru. Na druhé straně však také došlo k přesunu některých stávajících úseků na jiný odbor městského úřadu, tudíž v podstatě opět k částečnému zúžení organizační struktury odboru. Se změnami v organizační struktuře souvisí samozřejmě také personální změny. Původní počet pracovníků odboru se více než zdvojnásobil (z deseti na jednadvacet). Nutno dodat, že deset osob přešlo na sledovaný odbor právě ze zrušeného okresního úřadu. V souvislosti se zrušením okresního úřadu samozřejmě došlo také k přesunu některých kompetencí, které jsou podstatou celé této práce. Kompetence z okresních úřadů byly přesunuty na čtyři nové úseky OŽP a na dva nové úseky pak přešly kompetence jiných institucí, resp. instituce a osoby, které vykonávaly činnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a v oblasti požární ochrany. Pokud se zaměříme na správní obvod OŽP, i ten prošel několika změnami. Správní obvod OŽP na MěÚ ve Vsetíně se rozšířil z území původních 24 obcí na území nynějších 32 obcí. Devět obcí do správního obvodu přibylo, jedna byla naopak přesunuta do jiného správního obvodu. Vzdálenost uživatelů veřejných služeb k centru veřejné správy se nezměnila, neboť i bývalý okresní úřad měl své sídlo ve Vsetíně Reforma územní veřejné správy je dle mého názoru určitě vhodným a důležitým krokem k tomu, aby se výkon veřejné správy více přiblížil občanovi, jako uživateli veřejných služeb. Tímto krokem je jednoznačně sledován princip subsidiarity, tzn. že o konkrétních věcech by měli rozhodovat především subjekty, kterých se dané věci přímo dotýkají a kteří mají na jejich provedení zájem. Sledování principu subsidiarity je také velmi důležité při integraci České republiky do Evropské Unie. Dá se říct, že Česká republika učinila v tomto ohledu krok správným směrem. Pokud bychom se měli zaměřit na kvalitu a dostupnost poskytovaných 62 veřejných služeb, tak i zde ve většině případů došlo určitě ke zlepšení situace. Důvodem tohoto zlepšení (konkrétně pokud srovnáme okresní úřady a obecní úřady) je podle mého názoru fakt, že okresní úřady byly skutečně pouze vykonavatelem státní správy, sledující cíle státu jako celku. Obecní úřady, jako orgán obcí, však již sledují zájmy a cíle společenství lidí žijících na území obce a částečně i v jeho okolí. A pokud máme zhodnotit dostupnost služeb pro občany, i zde došlo určitě ke zlepšení bývalého stavu. Okresní úřad Vsetín měl svůj správní obvod na celém území okresu. Po zrušení okresního úřadu byl jeho správní obvod rozdělen v podstatě do tří menších správních obvodů obcí s rozšířenou působností, což jistě vedlo ke zlepšení dostupnosti služeb pro odlehlejší obce v okrese Vsetín. Na našem modelovém případě však toto zlepšení není znát, protože sídlo správního centra se v našem případě nezměnilo, zůstalo stále ve Vsetíně. Samozřejmě je nezbytné dodat, že změny související se zrušením okresních úřadů nejsou jednorázové, tzn. že v současnosti dochází a v budoucnosti bude docházet k dalším změnám, které se týkají územní veřejné správy. 63 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Publikovaná odborná literatura 1. HENDRYCH, D a kolektiv Správní právo Obecná část. 4. změněné a doplněné vydání. Praha: C. H. BECK, 2001,521 s. 2. GROSPIC, J... et. al. Úvod do regionálních věda veřejné správy. Vydání třetí. Praha: IFEC, s.r.o., 2001.266 s. 3. SKULOVÁ, S. Rozhodování ve veřejné správě. Vydání druhé přepracované. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1996. 173 s. 4. CHANDLER,J. A. Místní správa v liberálních demokraciích. Přeložili S. Skulová a J. Svatoň. Vydání první. Brno: Doplněk,1998. 266 s. 5. POMÁHAČ, R., VIDLÁKOVÁ, O. Veřejná správa. Vydání první. Praha: C. H. BECK, 2002. 278 s. 6. POMÁHAČ, R. Průvodce veřejnou správou. Vydání první. Praha: ISV nakladatelství, 1999. 246 s. 7. ČECHAK, V. Vývoj veřejné správy v Československu České republice (1945 - 2004). Vydání první. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2004. 264 s. 8. BAKES, M... et. al. Veřejná správa a právo. Pocta prof JUDr. Dušanu Hendrychovi k 70. narozeninám. Uspořádali V. Mikule, V. Sládeček a V. Vopálka.Vydání první. Praha: C. H. BECK, 1997. 378 s. 9. HALÁSEK, D. a kol. Rozhodování ve veřejném sektoru.Yydäm první. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 2004. 172 s. O \/ v 10. PUČEK, M. a kol. Řízení procesů výkonu státní správy (Případová studie Vsetín).Vyákm první. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, úsek veřejné správy, odbor modernizace veřejné správy, 2004. 160 s. 11. BAROS, L...et. al. Reforma veřejné správy v České republice.Uspořádali J. Marek a M. Pánkova. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, úsek pro reformu veřejné správy, 2003. 64 s. 12. GROSPIC, J., VOSTRÁ, L. a ČERMÁKOVÁ, J. Reforma veřejné správy v teorii a praxi. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. 407 s. 64 13. HRABALOVÁ, S. Teorie a praxe rozvoje měst a obcí. Vydání první. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004. 99 s. 14. KOUDELKA, Z., ONDRUŠ, R. a PRŮCHA, P. Zákon o obcích (obecní zřízení). Komentář. Druhé aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 1. 2004. Praha: Linde Praha, a. s. - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2004. 379 s. 15. HALÁSKOVÁ, M. Veřejná ekonomika. Ostrava: VSB - Technická univerzita Ostrava, 1. vydání, 2002. 224 stran. 16. ONDRUŠ, R. Správní právo. Brno: Masarykova univerzita v Brně. Ekonomickosprávní fakulta, 2004. 242 stran. 17. HENDRYCH, D. Správní věda. Teorie veřejné správy. Praha: ASPI Publishing, 2003. 196 stran. 18. PEKOVÁ, J., PILNÝ, J. Veřejná správa a finance. Praha: Kodex Bohemia, s. r. o., 1. vydání, 1998. 304 stran. o 19. PRŮCHA, P. Správní právo - Obecná část. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 6. doplněné a aktualizované vydání, 2004. 360 stran. 20. VÍTEK, M. Veřejné služby a jejich správa. Hradec Králové: Gaudeamus, 1. vydání, 2001. 108 stran. 21. MACHÁČEK, J. Vzdělávání vedoucích úředníků a vedoucích úřadů územních samosprávných celků - Uzemní a právní aspekty reformy veřejné správy(učební text). Zlín, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2005, 43 stran. 22. VIDLAKOVA, O. Reformy veřejné správy. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2000, 173 stran. 23. MERKL, A. Obecné právo správní. Praha: Orbis, 1932, 156 stran. Legislativa 1. Zákon č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení) 2. Zákon č. 129/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení) 65 SEZNAM TABULEK Tab. 1: Personální zajištění odboru k 31. 12. 2002 Personální zajištění odboru k 31. 12. 2003 Četnost úkonů na úseku lesního hospodářství a myslivosti Četnost úkonů na úseku ochrany přírody a krajiny Četnost úkonů na úseku péče o městskou zeleň Četnost úkonů na úseku lesního hospodářství a ochrany PUPFL Četnost úkonů na úseku zemědělství a ochrany zemědělského půdního fondu Četnost úkonů na úseku vodoprávního úřadu Četnost úkonů na úseku ochrany ovzduší a rybářských lístků Četnost úkonů na úseku souhrnných stanovisek odboru Četnost úkonů na úseku odpadového hospodářství Četnost úkonů na úseku civilní služby a odvodního řízení Četnost úkonů na úseku BOZP, PO a SDH - BOZP Četnost úkonů na úseku BOZP, PO a SDH - požární ochrana Četnost úkonů na úseku krizového řízení Tab. 2: Tab. 3: Tab. 4: Tab. 5: Tab. 6: Tab. 7: Tab. 8: Tab. 9: Tab. 10 Tab. 11 Tab. 12 Tab. 13 Tab. 14 Tab. 15 66 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK MěU Městský úřad MV Ministerstvo vnitra MŽP Ministerstvo životního prostředí BOZP Bezpečnost a ochrana zdraví při práci JSDH Jednotka sboru dobrovolných hasičů MŠ Mateřská škola N odpady Nebezpečné odpady OHS Okresní hygienická stanice OKP Odbor kontrolní a právní OkÚ Okresní úřad ORP Obec s rozšířenou působností OŽP Odbor životního prostředí PO Požární ochrana PUPFL Pozemek určený k plnění funkce lesa SDH Sbor dobrovolných hasičů SHR Samostatně hospodařící rolník STOU Stále tlakově odolné úkryty TS Technické služby ÚPN Uzemní plán ÚVS Uzemní vojenská správa ZPF Zemědělský půdní fond zš Základní škola 67