M a s a r y k o v a u n i v e r z i t a
P e d a g o g i c k á f a k u l t a
Katedra Sociálni pedagogiky
R e t r o s p e k t i v n í z k u š e n o s t j e d i n c e s e z j i š t ě n í m
m a t č i n y h o m o s e x u a l i t y
Bakalářská práce
Brno 2017
Vedoucí práce: Mgr. Dušan Klapko, Ph.D. Autorka práce: Bc. Martina Hoj saková
Bibliografický záznam
HOJSÁKOVÁ, Martina (2017). Retrospektivní zkušenost jedince se zjištěním matčiny
homosexuality. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická,
Katedra sociální pedagogiky, 2017. 86 s. Vedoucí diplomové práce Dušan Klapko.
Anotace
Bakalářská práce na téma „Retrospektivní zkušenost jedince se zjištěním matčiny
homosexuality" se zabývá oblastí homosexuality. Popisuje zkušenost dětí, jež se narodily
do manželského páru, nicméně jejich matky později navázaly homosexuální vztah. Práce je
členěna na část teoretickou a empirickou. Teoretická část je poté rozdělena do dvou
kapitol, přičemž první se věnuje obecnějšímu popisu proměny rodiny a vymezení pojmu
homoparentalita. Kapitola druhá je již úzce zaměřena na proces coming outu rodiče k dítěti
a popisuje oblasti, které s touto problematikou souvisejí. V empirické části je pomocí
interpretativní fenomenologické analýzy popsána a interpretována zkušenost informantů,
jež se během svého dětství dozvěděli o matčině homosexualitě.
Annotation
Bachelor thesis „Retrospective experience of individual with realization of mother's
homosexuality" deals with topic of homosexuality. Thesis describes children's experience,
who were born into marriage, however, their mothers formed homosexual relationship later
on. Thesis consists of theoretical and empirical part. Theoretical part is subsequently
divided into two chapters, starting from general description of family transformation and
homoparentality concept. Second chapter narrowly focuses on coming out process of
parent towards child and describes areas connected to the issue. In empirical part is
consequently by using interpretative phenomenological analysis described and interpreted
informant's experience with realization of mother's homosexuality.
Klíčová slova
Homosexualita, homoparentalita, rodina, coming out, coming out k dítěti, sexuální
orientace
Keywords
Homosexuality, homoparentality, family, coming out, coming out to children, sexual
orientation
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny
uvedené v seznamu literatury.
V Brně dne 30. března 2017 Martina Hoj saková
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala především vedoucímu práce Mgr. Dušanu Klapkoví,
Ph.D. za jeho odborné vedení a cenné rady, jež mi poskytoval během celého procesu psaní
bakalářské práce. Zároveň zde děkuji také informantům, kteří mi věnovali svůj čas a díky
své otevřenosti mi pomohli tuto práci zrealizovat. Velké díky poté patří Barboře, jež při
mně stálá v průběhu práce a vždy mi s velkou ochotou radila. Děkuji také Rozárii, jejíž
empatie a pochopení mi poskytly značnou podporu ve chvílích, kdy jsem byla na
pochybách.
OBSAH
Ú V O D 8
T E O R E T I C K Á ČÁST 11
1 P R O M Ě N A RODINY 11
1.1 OD TRADIČNÍ RODINY K RODINĚ HOMOPARENTÁLNÍ 11
1.2 HOMOPARENTALITA 12
1.2.1 POSTOJ VEREJNOSTI K HOMOPARENTALITĚ 13
1.2.2 LEGISLATIVNÍ RÁMEC HOMOPARENTALITY 14
2. C O M I N G O U T 16
2.1 COMINGOUT RODIČE K DÍTĚTI 17
2.1.1 DOSAVADNÍ VÝZKUM 17
2.1.2 FÁZE ZJIŠTĚNÍ 19
2.1.3 SVĚŘIT ČI NESVĚŘIT? 19
2.1.4 REAKCE A POCITY DĚTÍ 20
2.1.5 OCHRANA DĚTÍ PŘED STIGMATIZACÍ 22
2.1.6 BENEFITY 22
2.1.7 RADY PRO RODIČE 23
V Ý Z K U M N Á ČÁST 25
1 M E T O D O L O G I E V Ý Z K U M U 25
1.1 CÍL V Ý Z K U M U 25
1.2 VÝZKUMNÝ SOUBOR 26
1.3 STRATEGIE VÝZKUMU A VOLBA METODY 26
1.3.1 INTERPRETATIVNÍ FENOMENOLOGICKÁ ANALÝZA (IPA) 27
1.3.2 ETIKA VÝZKUMU 27
1.4 METODA SBĚRU DAT 28
1.4.1 POLOSTRUKTUROVANÝ ROZHOVOR 28
2 A N A L Ý Z A D A T 29
2.1 PROCES ANALÝZY DAT 29
2.2 UKÁZKA ANALÝZY DAT 30
3 I N T E R P R E T A C E D A T 37
3.1 VOJTA: ANALÝZA PRVNÍHO ROZHOVORU 37
3.1.1 PŘEHLED TÉMAT 37
3.1.2 INTERPRETACE TÉMAT 38
3.2 EMA: ANALÝZA DRUHÉHO ROZHOVORU 48
3.2.1 PŘEHLED TÉMAT 48
3.2.2 INTERPRETACE TÉMAT 49
3.3 SPOLEČNÁ TÉMATA INFORMANTŮ 56
3.4 ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ 58
4 DISKUZE 63
4.1 POLEMIKA NAD METODOLOGIÍ VÝZKUMU 64
4,2 REFLEXE PROVEDENÝCH ROZHOVORŮ 64
7ÁVFR 65
R E S U M É 67
S U M M A R Y 67
S E Z N A M POUŽITÉ L I T E R A T U R Y 68
S E Z N A M P Ř Í L O H 73
P Ř Í L O H Y 74
PŘÍLOHA č. 1: ROZHOVOR S VOJTOU 74
PŘÍLOHA č. 2: ROZHOVOR S EMOU 81
Úvod
„Pak mi to jednou nedalo a podívala jsem se, protože jsme měli doma společný
počítač a tam mamka měla otevřenou emailovou schránku ... a tak ... mně to nedalo
a podívala jsem se tam [...] A takjsem se to dozvěděla, že se zamilovala vlastně do ženy. "
Z výše uvedené citace, patřící účastníci výzkumu, můžeme vytušit, jakým směrem
se následující řádky budou ubírat. Pojďme si však nejprve detailněji představit záměry této
práce.
Při bádání nad počátečním projektem bakalářské práce jsem si stanovila jisté
zásady, které mi měly dopomoci ke vhodnému výběru tématu. Za prvé se téma mělo týkat
oboru sociální pedagogiky a rozkrýt nové oblasti, kde by sociální pedagogové mohli
uplatnit své pole zájmu. Za druhé jsem se chtěla věnovat oblasti, která je mi blízká
a nebudu sejí zabývat prvně, čímž jsem postupně došla k závěru, že středem mého bádání
bude homosexualita.
Jelikož na toto téma vzniklo nepřeberné množství prací, snažila jsem se na onu
problematiku podívat neobvyklým pohledem a prozkoumat další oblasti s ní spojené.
Z tohoto důvodu jsem oslovila mého blízkého přítele, o němž jsem věděla, že si prošel
zkušeností, kdy se sice narodil do manželského páru, nicméně když mu bylo okolo
12 let, manželství se rozpadlo a nedlouho poté se mu matka svěřila s tím, že se zamilovala
do ženy. N a základě jeho zkušenosti mi vykrystalizovalo téma práce, a to:
Zachytit retrospektivní zkušenost jedince se zjištěním matčiny homosexuality.1
Zde se
naskýtá otázka, jak je toto téma vlastně propojené se sociální pedagogikou? Z mého
pohledu úzce, neboť za dobu svého studia jsem se již blíže seznámila s tématem týkající se
homosexuality, konkrétně homoparentality a považuji jej za spjaté s naším oborem, jelikož
právě rodina a menšinové skupiny jsou jedněmi z hlavních oblastí, kterými se sociální
pedagogika zabývá. Rodina, pro mnohé posvátný institut, se během posledních desítek let
značně proměnila, a kdo jiný, než právě sociální pedagog by měl být schopen tyto změny
reflektovat a umět na ně reagovat? Z těchto důvodů se pouštím do této práce, abych se
'Ačkoli nevíme, zda se matky informantů samy identifikují jako homosexuální, tak v práci s termínem
homosexualita pracuji, a to z toho důvodu, že se matky v současnosti vyskytují vně homosexuálního vztahu
a projevují náklonost osobám stejného pohlaví, tudíž je pro účely této práce označujeme jako homosexuální.
Dle Procházky (2002, s. 26) je totiž homosexualita: „převažující nebo výlučná erotická a citová náklonost k
osobám stejného pohlaví. "
8
pokusila porozumět jedincům, jejichž biologická rodina tvořena matkou a otcem se
proměňuje a tradiční model se rozpadá.
Zpočátku práci doprovázely jisté problémy spojené s mými vysokými
ambicemi, kdy jsem se chtěla zaměřit nejen na retrospektivní prožívání žité zkušenosti
jedince, ale také na prožívání matky a rozhovory vést s účastníky ve stylu jejich dialogu.
Z tohoto plánu jsem později ustoupila a zaměřila se detailně jen na postavu dospělých
dětí.2
Pro svoji práci jsem posléze hledala informanty, kteří v té době byli mladší 18 let
a zároveň se nacházeli v takovém věku, kdy si již pamatovali konverzaci se svou matkou
o její sexuální orientaci. Další podmínkou bylo, aby se informanti v té době nacházeli ve
společné domácnosti s dotyčným rodičem. Po delším čase se mi kromě mého kamaráda
podařilo najít další dva informanty, nicméně jeden z nich účast na výzkumu odřekl. I přes
veškeré snahy se mi nepodařilo zajistit dalšího informanta, což mě dále utvrdilo v tom, jak
specifická tato skupina je a jak moc sejí chci věnovat. U těchto dvou jedinců se mimo mé
požadavky vyskytl ještě další společný jev, a to, že obě matky udržovaly a stále udržují
homosexuální vztah. V práci jsem se rozhodla této informace využít a své výzkumné
otázky jsem tak necílila jen k popsání změny sexuální orientace3
vlastní matky, ale také
jsem se snažila zjistit, jak informanti přijmuli matčin vztah, novou partnerku a popřípadě
její děti.
Práce je členěna na teoretickou a výzkumnou část, přičemž obě části jsou dále
rozděleny do dvou kapitol. V první časti se snažím čtenáři poskytnout obecnější pohled na
proměnu tradiční rodiny, kdy vedle modelu matka, otec a děti, vznikají modely nové, jako
například nesezdané páry, rodina s jedním rodičem, registrované páry, homoparentální
rodiny atd. Konkrétně s pojmem homoparentalita pracuji i dále a zaměřuji se na její bližší
představení čtenáři a to také s ohledem, jak na tento typ rodinného uspořádání hledí naše
společnost a legislativa. Ve druhé kapitole teoretické části se již přesouvám k užšímu
vymezení pojmu coming out a pomocí sběru odborných studií se snažím popsat, čím si dítě
prochází ocitne-li se v situaci, kdy se dozví o homosexualitě jednoho ze svých rodičů.
Při studiu literatury se mi podařilo narazit na práce v českém jazyce pouze minimálně, což
jen dosvědčuje, jak málo se této problematice naše prostředí věnuje.
2
Dle Úmluvy o právech dítěte: „...se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle
právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve" (OSN, 1989, s.l).
Termín dítě je pak v práci používán také v rámci označení celoživotního příbuzenského vztahu k rodičům.
Proto v práci nalezneme pojmy jako „dospělé dítě."
3
Sexuální orientaci rozdělujeme na heterosexuální, homosexuální a bisexuální (Weiss, 2010, s. 107).
9
Ve výzkumné části, je na začátku věnován prostor metodologii výzkumu a popisu
interpretativní fenomenologické analýzy, která byla pro práci zvolena, načež se práce již
přesouvá k samotné analýze rozhovorů a jejich interpretaci. Moji celkovou snahou
v předkládané práci tedy bylo zachytit příběhy jedinců, jež si prošli touto zkušeností
a představit čtenáři jejich prožitky v takové podobě, jak o nich informanti sami hovořili.
10
Teoretická část
1 Proměna rodiny
1.1 Od tradiční rodiny k rodině homoparentální
„Rodina je pro všechny záležitost natolik posvátná, že opravdu jen stěží
pochopíme, proč se nám právě v moderní společnosti doslova rozpadá před očima. Existují
samozřejmě různá vysvětlení. Jejich nedostatkem je zpravidla to, že vyvolávají více otázek,
než kolik jich dokáží zodpovědět" (Keller, 2003, s. 44).
Institut rodiny během několika let prošel mnoha změnami a celkově se také
proměňuje vnímání tradiční rodiny jakožto jediného přijatelného modelu. Ve společnosti
se dnes již běžně objevují rodiny s jedním rodičem, nesezdané páry, rodiny rozvedených
rodičů a další různé modely nevlastních rodin (Mareš, 2002; Masáková, 2011; Sobotková,
2007).
S touto proměnou rodiny dochází taktéž k proměně rodičovských rolí, kdy ženy
odkládají mateřství a preferují budování kariéry. Věk prvorodiček se tak posouvá
a průměrný věk je okolo 30 let. Vzhledem k užívání antikoncepce je většina dětí
plánovaných a mnoho rodičů se rozhoduje jen pro jedno dítě, čímž klesá celková
porodnost (Masáková, 2011, s. 28). Podobně hovoří i Matoušek (2003, s. 181): „[...] doba,
kdy se partnerům narodí děti, i počet dětí jsou uváženou volbou jednotlivce."
Dle zprávy O E C D (2016, s. 5) se tak v České republice v současnosti vyskytuje téměř
68 % domácností bez dítěte, 15 % s jedním dítětem, 14 % se dvěma dětmi a necelé 3 % se
třemi či více dětmi.
Zůstaneme-li v oblasti týkající se dětí, ráda bych zde s ohledem na charakter práce
uvedla, že v posledních letech roste počet dětí vyrůstajících ve stejnopohlavních rodinách.
Dle údajů Českého statistického úřadu, získaných z posledního sčítaní lidu z roku 2011,
žilo v domácnostech tvořených stejnopohlavními páry na 879 dětí. Procházka (2014, s. 14)
k tomu však poznamenává, že toto číslo je podhodnocené a dětí z gay/lesbických rodin
existuje více.
Mezi aspekty, podílející se na podobě současné rodiny můžeme zařadit především
změnu postavení ženy ve společnosti, odkládání mateřství, nesezdané soužití, proměnu
konceptu mateřství, vysokou rozvodovost, vznik alternativních rodin či rozšířený životní
11
styl singles, (Možný, 2002; Maříková 2000). Dle sčítání obyvatel bylo totiž zjištěno,
že domácnosti obývané jednotlivci nebo jednou neúplnou rodinou patří
k nej dynamičtějším trendům na našem území. Počet tzv. singles (ve věku 20-39) vzrostl
od roku 2001 z počtu 204 542 na číslo 300 517 jedinců v roce 2011 (Český statistický
úřad, 2014, s. 8).
Přestože se z uvedených informací může zdát, že si institut rodiny do budoucna
nevyhlíží příliš dobře, domnívám se, že není třeba propadat panice, ale přijmout fakt, že se
vedle nás objevují i jiné modely rodin, než tomu bylo v minulosti. Konkrétně to mohou být
právě rodiny tzv. duhové neboli homoparentální, které bych ráda přiblížila v následující
části.
1.2 Homoparentalita
Tématem homoparentality4
se v našem prostředí zabývá například Procházka (2014,
s.ll), jehož definice nám tento pojem pomůže přiblížit: „Pojem "homoparentalita"
odkazuje k rodině s rodiči stejného pohlaví. Můžeme hovořit i o rodině "stejnopohlavní, "
nebo "gay/lesbické" (GL). Zatímco "gay/lesbická rodina" může nevhodně implikovat,
že celá rodina má jakousi sexuální orientaci [...] "
O problematice označování těchto rodin se zmiňuje i Sokolová (2004, s. 84), která
upozorňuje na možný vznik situace v souvislosti s používáním termínu homosexuální
rodiny, jenž je zavádějící a mohl by označovat za homosexuální celou rodinu. Paradoxní je
také jev, který se ve společnosti objevuje, a to vnímání rodiny, v níž rodiče mají
homosexuální dítě, za rodinu heterosexuální. Přitom je-li tomu naopak, a homosexuální
rodiče mají heterosexuální děti, jsou považováni za rodinu homosexuální
(Sokolová, 2004, s. 84). Zavedení pojmu homoparentální rodina poté může být řešením,
neboť přesně vyjadřuje podobu rodiny, kde jsou rodiče homosexuální a děti
heterosexuální.
Homoparentalita je typem alternativní rodiny, objevující se především v posledních
desetiletích, a to dle mého názoru primárně v souvislosti se společenskými
tlaky, odbornými výzkumy a diskuzím, či organizacím, zabývající se touto problematikou.
4
„ V originále „Homoparentalité"; termín byl poprvé použit v roce 1997 francouzskými aktivisty, přičemž
neměl být pouhým poukazem na fakt, že rodiči jsou homosexuální pár, ale měl odrážet i specifickou kvalitu
tohoto modelu " (Minot, 2000, cit. dle Šedivý, 2004 s. 6).
12
Ačkoli je otázka gay/lesbického rodičovství stále citlivé téma vyvolávající v naší
společnosti vášnivé diskuze, není tématem, které bychom mohli opomíjet.
1.2.1 Postoj veřejnosti k homoparentalitě
„Nelze opominout paradox, že hlavní nebezpečí nepředstavuje pro dítě samotná
výchova homosexuální dvojicí, ale právě ta část naší společnosti, která své zamítavé
stanovisko k výchově dětí těmito páry obhajuje starostlivostí o zájmy dítěte"
(Janošova, 2000, s. 68).
V posledních letech můžeme zaznamenat značnou tolerantnost veřejnosti v otázce
soužití homosexuálních párů, přejdeme-li ovšem k otázce rodičovství těchto
párů, vyvolává to ve společnosti bouřlivé debaty. Otázkou, jaké stanovisko zastává právě
česká společnost, se budeme věnovat v následující kapitole.
Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav A V ČR každoročně
vydává zprávu s názvem Postoje veřejnosti k právům homosexuálů. Nej novější data byla
zpracována v červnu 2016, přičemž ukazují, že postoj k adopcím homosexuálů je rok
od roku pozitivnější.5
V roce 2016 se 62 % 6
dotazovaných shodlo, že homosexuální
muži/ženy by měli mít právo adoptovat dítě partnera/ky, se kterým žijí a podílí se na
výchově potomka. Nesouhlas vyjádřila necelá třetina 29 %. V případě adopce dětí z
institucionální péče převážilo souhlasné stanovisko, kdy 48 % odpovědělo rozhodně ano
či spíše ano. Rozhodně ne a spíše ne poté uvedlo 43 % (Čadová, 2016, s. 2-4).
Ačkoli se situace od minulých let zlepšila, stále nalezneme ve společnosti velké
procentuální zastoupení, dívající se k rodičovství homosexuálů odmítavě. Velkým krokem
vpřed by mohla představovat novela zákona o registrovaném partnerství připravena
bývalým ministrem pro lidská práva Jiří Dienstbierem společně s ministrem spravedlnosti
Robertem Pelikánem, jejíž schválení by registrovaným partnerům umožnilo osvojení
biologického dítěte partnera (Srnka, 2016, s. neuvedena). Tato novela byla v říjnu 2016
schválena vládou a dále musí být schválena poslanci a Senátem. Bohužel ještě během
3
„ V letech 2005 až 2013 jsme se opakovaně ve výzkumech ptali na souhlas s právem homosexuálních žen
a mužů adoptovat děti, v letech 2014, 2015 a 2016 jsme zvlášť zkoumali postoje k adopcím dětí partnera či
partnerky a zvlášť k adopcím dětí z ,,ústavu", tzv. dětských domovů, pozitivněji přitom občané vnímají
adopci dětí partnera či partnerky, kterou aktuálně podporují tři pětiny českých občanů. V případě obou
druhů adopcí jsme od minulého šetření zaznamenali pokles nesouhlasných odpovědí [•••]"
(Čadová, 2016, s. 4).
6
V roce 2015 to bylo 59 % pro a 33 % proti.
7
V roce 2015 bylo 44 % za rozhodně ano či spíše ano a 49 % rozhodně ne a spíše ne.
13
psaní práce se ukázalo, že zde není ochota ze strany Parlamentu o novele dále jednat. I přes
ono neschválení si však pojďme připomenout kontroverzní reakce k této problematice, jež
se objevily ve veřejném prostoru, viz mediálně diskutovaná poslankyně Pavlína Nytrová.
Nebo předsedkyně Výboru na obranu rodičovských práv Jana Jochová, která uvedla
v rozhovoru pro časopis Respekt (30. 8. 2016): „Existují studie, které říkají, že děti z
těchto rodin mají větší tendence mít tuto orientaci" (Lauder, 2016, s. neuvedena).
Takovéto názory však můžeme považovat spíše za výkřiky člověka neznalého
problematiky, jehož argumentace není podložena žádnými ověřitelnými důkazy.8
Faktem
nicméně zůstává, že i přes absurditu podobných výroků se s těmito názory ztotožňuje stále
značné procento společnosti. Častými argumenty odpůrců rodičovství homosexuálů jsou
obavy o zdravý vývoj dítěte, absence opačného vzoru, či „přenos" homosexuality z rodiče
na dítě (Janošova, 2000; Sokolová 2004). Obě autorky následně poskytují pádné
argumenty vyvracející tyto obavy. Například dle Janošové (2000, s. 66-67) může dítě
nalézt identifikační vzor i jinde než právě v rodičích, a to sice v sourozencích či
kamarádech. Co se týče vlivu homosexuality rodičů na dítě zdůrazňuje autorka fakt, že
většina homosexuálů se narodila v heterosexuální rodině, čímž názor odpůrců vyvrací.
Podobně hovoří i Sokolová (2004, s. 88), která dodává, že hodnoty a role (např. genderové,
rodičovské), předávané rodinou dětem, nejsou závislé na sexuální orientaci rodičů.
Dále projevuje pochybnosti nad tím, že by děti homosexuálních rodičů kolem sebe
neviděly interakci obou pohlaví, jelikož téměř v každé rodině existuje vztahová síť
příbuzných, čímž se dítě dostává do kontaktu s prarodiči, tetami, strýci atd.
1.2.2 Legislativní rámec homoparentality
K možnosti homosexuálních párů založit rodinu, se staví zákon spíše represivně.
Zákony v ČR nedovolují, aby se rodiči stala dvojice stejného pohlaví, přičemž jednotlivec
bez ohledu na svoji sexuální orientaci může požádat o adopci. Společná adopce je potom
povolena jen manželským párům. Její plné znění nalezneme v občanském zákoníku:
„ Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně může osvojit i jiná
osobaf...] "(89/2012 Sb., § 800, odst. 1 ). Nebo: „Osvojují-li manželé, podávají návrh na
osvojení společně jako společní osvojitelé"(89'/2012 Sb., § 800, odst. 2 ).
Tento fakt nám vyvrací například Fiona Tasker (1999, s. 159), která ve své práci uvádí poznatky, že se
nepotvrdily rozdíly mezi dětmi vyrůstajícími v lesbických a heterosexuálních rodinách. Děti, které vyrostly v
lesbických rodinách byly jen více otevřenější, co se týče možnosti navázání homosexuálního vztahu.
14
Paradoxní na této věci je fakt, že homosexuálni jedinec může být uchazečem
0 adopci, ovšem jeho právo zaniká se vstupem do registrovaného partnerství. Toto pravidlo
bylo až do roku 2016 ustanoveno v zákoně o registrovaném partnerství
č. 115/2006 Sb., a znělo následovně: „Trvajícípartnerství brání tomu, aby se některý z
partnerů stal osvojitelem dítěte. " Ustavní soud v Brně však toto ustanovení zrušil (14. 6.
2016), kdy své rozhodnutí podložil slovy:
[...] podstata problému v tom, že občanský zákoník na straně jedné umožňuje, aby dítě výjimečně osvojila
1 jiná osoba (než manžel), přičemž ale zákon o registrovaném partnerství současně výslovně vylučuje, aby
touto osobou byl někdo, kdo žije v registrovaném partnerství. Dochází tak k situaci, kdy zákonodárce
připustil osvojení dítěte i jedincem, který nežije v manželském svazku, a nestanovil ani žádné omezeni v tom,
zda se jedná o osobu heterosexuální či homosexuální orientace. Na straně druhé však zakazuje, aby tento
jedinec žil v registrovaném partnerství (Sedláčková, 2016, s. neuvedena).
V rozporu s ustanovením byla i pasáž odstavce 3, která naopak zavazovala druhého
partnera k povinnosti o péči o dítě: „Pokud jeden z partnerů pečuje o dítě a oba partneři
žijí ve společné domácnosti, podílí se na výchově dítěte i druhý partner; povinnosti týkající
se ochrany vývoje a výchovy dítěte se vztahují i na tohoto partnera" (115/2006 Sb., § 13,
odst. 3).
Ačkoli rozhodnutí soudu přináší jistou naději, stále se jedná jen o podporu
individuálních adopcí a zákon o registrovaném partnerství zatím rovněž neumožňuje
nebiologickému rodiči osvojit si dítě svého partnera/ky a tím právně ošetřit svůj vztah
k dítěti. Nastane-li tak nějaká krizová situace, například úmrtí biologického rodiče, dítě by
bylo svěřeno do péče jiné osoby, a ne svému druhému rodiči. Tuto spornou situaci se
snažila řešit již zmíněná novela zákona o registrovaném partnerství, která by umožňovala
právě osvojení dítěte druhého partnera.
Další omezení, která se dotýkají stejnopohlavních párů, nalezneme v oblasti
asistované reprodukce dle zákona č. 373/2011 Sb., kdy zákon neumožňuje umělé
oplodnění ženám bez mužského partnera: „Umělé oplodnění lze provést ženě [...] a to na
základě písemné žádosti ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit
společně (dále jen „neplodnýpár")" (373/2011 Sb., § 6, odst. 1). Možnosti lesbických
párů na založení rodiny jsou tedy velmi omezené a u gay páru jsou spíše minimální.
15
2. Coming out
S pojmem coming out se v českém prostředí můžeme setkat například v textech
Stehlíkové, Procházky a Hromady (1995), Janošové (2000), Poláškové (2002), Procházky
(2002), či Sobotkové (2007). Pro účely práce byla vybrána definice dle
Procházky (2002, s. 26) charakterizující coming out jako: „proces rozpoznání,
sebeuvědomění, přiznání své homosexuální orientace a schopnost sdělit ji důležitým
osobám (rodičům, přátelům). "
Coming out je tedy obdobím, během kterého si člověk uvědomuje a přijímá svoji
orientaci a zároveň je schopen zveřejnit j i jiným lidem. Procesy uvědomění si svého já se
většinou odehrávají v období puberty a adolescence. V některých případech však může
dojít k uvědomění mnohem později, a to z několika důvodů. Janošova (2000, s. 20) ve své
práci uvádí, že jedním z nich může být přejímání vzorců chování předchozí generace,
pročež může dojít k sebeuvědomění, až v další životní fázi. Autorka (2000, s. 20) také
zmiňuje: „[•••] že u žen je proces dozrávání sexuality pomalejší než u mužů.
Plné sebeuvědomění homoerotického zaměření může u žen na dlouho zastřít touha po dítěti
a radost z mateřství." Podobně na toto téma hovoří i Procházka (2002, s. 17), jenž
uvádí: „Je mnoho homosexuálů, kteří se ožení či vdají, bývá to z nejrůznějších důvodů.
Někteří si nejsou v době sňatku svého zaměření vědomi nebo si ho alespoň nepřipouští. "
Vstoupí-li homosexuálně zaměřený jedinec do manželství, je zde velká
pravděpodobnost, že svazek nebude fungovat. Dle Janošové (2000, s. 53) se takový vztah
časem rozpadá, protože dochází k oslabení zájmu o partnera. Tento stav může eskalovat až
do úplné absence pohlavního soužití nebo vede k podvojnému řešení, čímž má autorka na
mysli vznik vedlejšího homosexuálního partnerství a následné problémy ve vztahu.
Hovoříme-li o samotném procesu coming outu, jedná se v podstatě o dvě úrovně:
intrapersonální, v jejíž rámci jedinec přijme svou homosexualitu, a interpersonální, kdy
odhalí svou orientaci druhým lidem. Tyto úrovně můžeme rovněž nazvat jako vnitřní
a vnější coming out. Při vnitřním coming outu se jedinec postupně dostává do fáze
sebepoznání, kdy si přizná: „jsem jedním z nich. " Vnější coming out se poté týká odhalení
své orientace okolnímu světu (Beňová, 2007, s. 10). Oba tyto procesy jsou pro jedince
stejně důležité a vzájemně se doplňují.
Je zřejmé, že projít si coming outem není pro jedince lehkým úkolem a tento proces
je ovlivněn mnoha faktory, kdy velkou roli hrají postoje rodiny, okolí a celé společnosti
k homosexualitě.
16
Fáze coming outu
Eli Coleman je autorem jednoho z nej citovanějších modelů, jenž popisuje proces
individuálního coming outu. Jeho model obsahuje pět fází, které se mohou navzájem
prolínat. Stehlíková a kol. (1995, s. 17) tyto fáze charakterizují následovně:9
Na začátku se jedinec ocitá ve fázi tzv. precoming outu, ve které si uvědomuje
svoji odlišnost od ostatních, ale není j i schopen pojmenovat. V další fázi coming outu si
uvědomí, že zdrojem této odlišnosti je jiná sexuální orientace. Jedinec se s ní však
neztotožňuje a odmítají. V dalších fázích dochází k přiznání své sexuální identifikace sobě
samému a později i jinému člověku. Ve fázi explorace jedinec experimentuje se svojí
sexuální identitou a navazuje první sexuální vztahy, mnohdy však bez hlubší citové
odezvy. Dochází také k počáteční sociální adaptaci v gay komunitě. Následně se objevuje
sladění sexuální orientace s citovými vztahy a jedinec navazuje první partnerské vztahy.
V poslední fázi dochází k integraci identity, při níž je sexuální orientace i partnerský život
začleněn do hodnotového systémů.
Ačkoli je tento model velice užitečný, co se týče popsání individuálního coming
outu mnoha gayů/leseb, Lynch a Murray (2000, s. 5-6) podotýkají, že podobné fázové
modely nejsou dostačující, například co se týče zachycení zkušenosti jedinců, jež byli
dříve v manželství s osobou opačného pohlaví. Modely rovněž nepracují s faktem, že tito
jedinci mohou mít děti z předchozího manželství, což společně s věkem potomka hraje
velkou roli při rozhodování podstoupit coming out.
2.1 Coming out rodiče k dítěti
2.1.1 Dosavadní výzkum
Jelikož se tato práce věnuje popisu zkušenosti dítěte se zjištěním homosexuality
u vlastní matky, je namístě zachytit proces svěření se rodiče dítěti a jak děti posléze
reagují. N a tento proces ovšem zatím nebyly vytvořeny žádné modely, jak je tomu při
individuálním coming outu či coming outu dítěte k rodiči, kdy fáze rodičovského coming
outu bývají uváděny následovně: šok, popření, vztek, vyjednávání, deprese, akceptace
(Kubbler-Ross 1969 cit. dle Savin-Williams & Dubé, 1998, s. 7-8).
9
Jednotlivé body coming outu, zde uvádím ve zkrácené podobě, více Stehlíková a kol. (1995, s. 17).
17
V českém prostředí se doposud neobjevilo mnoho studií, které by se tímto tématem
adekvátně zaobíraly a poskytly nám informace o zkušenosti těchto jedinců. Výjimku tvoří
diplomová práce Mgr. Anny Sedláčkové (2009) nesoucí název Specifika dětí
z homoparentálních rodin, ve které autorka zkoumala právě děti z lesbických rodin.
Vzorek poté tvořily dětí pocházející z předchozího heterosexuálního vztahu nebo se do
lesbické rodiny narodily plánovaně. Další přínosný zdroj představuje také práce
Homoparetnální rodiny Lucie Kopřivové (2016), jež dává nahlédnout nejen do struktur
homoparentálních rodin, ale věnuje rovněž prostor dětem z těchto rodin, které poskytují
svůj pohled na život v homoparentální rodině. Je tedy znát, že toto téma se u nás začíná
pomalu otevírat, nicméně nedostatek české literatury indikuje, že nebylo doposud zevrubně
prozkoumáno, přestože je jistě relevantní. Důvod, proč tomu tak může být, spočívá ve
specifičnosti tkvící mimo jiné v neviditelnosti této skupiny ve společnosti.
V zahraničí1 0
je poté situace se zdroji odlišná a najdeme zde několik studií
věnované dané problematice. Za průkopnickou bývá označována práce kolektivu autorů
Golombok, Spencer a Rutter z roku 1983, která se podobně jako další studie, jež vznikaly
v polovině 80. let, zabývaly vlivem lesbických matek na vývoj dítěte (Nedbálková
& Polášková, 2004, s. 2).
Výzkumy poté následně během tří dekád začaly směřovat ohnisko svého zájmu k
hlubšímu prozkoumání této problematiky z perspektivy dospělých dětí, které byly
vychovány právě gay/lesbickými rodiči a zaměřují se také na coming out rodičů, kteří se
později identifikovali jako homosexuální, k dítěti (např. Bozzet 1980; Harris & Turner
1986; Bigner & Bozzet 1990; Turner, Scaden & Harris 1990; Tasker & Golombok 1997;
Tasker, 1999, 2016; Lynch & Murray, 2000; Goldberg, 2007, 2010; Lytle, Foley & Aster,
2013; Daly, MacNeela & Sarma, 2015).
Výše uvedené výzkumy jsou pro tuto práci zásadní, jelikož nám poskytují
informace, jakým způsobem se rodiče svěřují a co je jejich motivací, či proč se naopak
rozhodnou svoji orientaci skrývat. Popisují také reakce dětí na daný fakt a mechanizmy,
které se někteří z nich rozhodly použít k ochraně před stigmatizací. Některé z těchto textů
disponují omezeným přístupem, z tohoto důvodu byla přínosná publikace autorky Abbey
E. Goldberg (2010), shrnující určité poznatky z těchto těžce dohledatelných studií.
Většina zmíněných prací byla vyhledána pomocí databáze E B S C O a S A G E pod heslem:
coming out a coming out to children.
Vzhledem k jazykové bariéře mám na mysli anglicky psané studie.
18
V následující části textu jsem se snažila vytvořit témata, která se v procesu coming
outu rodiče k dítěti ve studiích často objevovala a pro moji práci mi přišla zásadní.
Jsou jimi například oblasti týkající se způsobů, jakými se rodiče mohou dítěti svěřit, reakce
dětí na coming out, strategie, které děti volí, aby se vyhnuly stigmatizaci ze strany okolí či
jaké benefity mohou děti díky této zkušenosti získat. Rozhodla jsem se zde také zařadit
pasáž s doporučeními pro rodiče chystající se podstoupit coming out ke svému dítěti,
neboť mi přišla jako velice nápomocná pro jedince, kteří by se někdy ocitli v podobné
pozici.
2.1.2 Fáze zjištění
„ Coming out k dítěti je dilema, které se týká mnoha gay, lesbických a bisexuálních
rodičů s potomkem z předchozího heterosexuálního svazku " (Tasker, Barret & De Simone,
2010, s. 326).
Studie zabývající se podobným tématem jako tento text zjistily, že se jedinci
mohou dozvědět o sexuální identitě rodiče rozličnými způsoby. Práce uvádí, že některé
děti byly konfrontovány přímo svým rodičem v době rozchodu rodičů nebo nedlouho po
něm. Jiní se o nové identitě dozvěděli od svého heterosexuálního rodiče či jiného člena
rodiny. Taktéž bylo zjištěno, že děti mnohdy mají o sexuální orientaci povědomí dříve, než
vedou rozhovor s rodiči na toto téma. Existuje zde též možnost, která je spíše minimální,
a to, že děti na vše přijdou náhodou, například nalezením literatury s gay tématikou atd.
Ať už se však jedinci dozvědí o sexuální orientaci svého rodiče jakoukoli cestou, je
zapotřebí poskytnout jim dostatek času, aby byly schopné pochopit a přijmout, co tato
změna v jejich životě obnáší (Tasker, 2016, s. 675).
2.1.3 Svěřit či nesvěřit?
Autorky Lytle, Foley a Aster (2013, s. 532-558) uvádí, že zveřejnění orientace
svým dětem s sebou nese mnoho výzev. Rodiče se často bojí, že vystaví své dítě
stigmatizaci a uvedou ho do stresové situace, a proto se v mnoha případech rozhodnou
nesvěřit. N a druhou stranu rozhodnutí neprovést coming out může zhoršit celkový vztah
mezi dítětem a rodičem. Ačkoli se tak rodiče mohou určitým způsobem chránit před reakcí
19
dítěte, autorky zmiňují, že se děti ve výsledku mohou cítit podvedeny, dozví-li se
o orientaci rodiče nepřímo, například od jiného člena rodiny.
Pokud-li se rodič rozhodne podstoupit onen krok, je ve hře několik faktorů
ovlivňující jeho rozhodnutí. Z výzkumu provedený autorkami Lynch a Murray
(2000, s. 6-11) se dozvídáme o důležitosti motivace a načasování. Motivace je následně
ovlivněna „správným" věkem dítěte a možností, že na dítě může mít vliv právě životní styl
rodiče. Co se týče načasování autorky ve své práci zmiňují, že mladší děti mají většinou
menší problémy s přijmutím orientace, než je tomu v případě u adolescentů. Goldberg
(2010, s. 146) uvádí za důvod, že starší děti mohou být již více ovlivněny negativními
názory okolí na homosexualitu a mít větší povědomí o sociální stigmatizaci spojující se
s páry stejného pohlaví.
Lynch a Murray (2000, s. 10) dále zjistily, že podstatným faktorem, jenž může mít
vliv na rozhodnutí jedince svoji orientaci tajit je obava z vlivu na jejich právo na
porozvodovou péči o dítě.
Bozzet (1980, s. 173-179) poté již v 80. letech zjistil, že někteří otcové připravovali
své děti na svěření učením tolerance k odlišným lidem, díky čemuž jejich reakce byly
většinou pozitivní, nicméně se stále mnoho otců rozhodlo svou orientaci tajit, a to ze
stejných důvodů, jež byly uvedeny výše.
2.1.4 Reakce a pocity dětí
Reakce dětí na coming out rodiče se mohou pohybovat na škále od kladného až po
negativní přijetí. Starší, ale stále citované studie od kolektivu autorek Turner, Scaden
a Harris (1990) a Harris a Turner (1986) zkoumaly u gay otců a lesbických matek reakci
jejich děti na toto zjištění, přičemž oba výzkumy zjistily u dětí výskyt různých variací
reakcí. Rodiče z výzkumu autorek Harris a Turner zaznamenali u svých potomků jak
pozitivní reakce, tak i pocity zmatení, neporozumění, strachu, studu, naštvání či šoku,
někteří uvedli, že jejich děti tomu nemohly uvěřit, nebo už o jejich homosexualitě věděly
dříve než se jim sami svěřili (cit. dle Goldberg, 2010, s. 145).
Respondenti z výzkumu Turner a kol. následně popsali reakce u svých dětí spíše
jako neutrální a mírné, ale postřehli i pocity vzteku a zmatení. Přesto však autorky
zaznamenaly, že právě vlídné nebo neutrální reakce se objevily u více jak poloviny dětí
(cit. dle Goldberg, 2010, s. 145).
20
Autorka Goldberg nám nabízí ukázku dvou studií, které pracovaly se zkušenostmi
homosexuálních rodičů s reakcemi svých dětí. Nicméně tyto výpovědi rodičů nemusí být
úplně přesné, jelikož reakce dětí nejsou vždy snadno čitelné (Goldberg, 2010, s. 145).
Ráda bych zde proto představila studie od autorů Lytle a kol. (2013)
a Daly, MacNeela & Sarma (2015), kteří ve své práci postupovali odlišným způsobem a
ptali se dospělých dětí na reakci, když se dozvěděly o nové sexuální orientaci rodiče.
Lytle a kol. (2013) ve své studii provedly rozhovory s 10 jedinci, kteří měli
jednoho rodiče homosexuálního a druhého heterosexuálního. Všichni informanti uvedli,
že se o sexuální orientaci rodiče nedozvěděli přímo od něj - osm z nich to zjistilo vlastní
cestou a dvěma to sdělil heterosexuální rodič. Většina participantů poté uvedla, že i přesto,
že o sexuální orientaci rodiče už věděli předtím, než se jim rodič sám svěřil, jejich reakce
byly různé. Někteří z nich se cítili zrazeni, neboť se jim rodič nesvěřil dříve, mezitím co
pro ostatní tato časová mezera znamenala prostor pro vnitřní vypořádání. Všichni až na
jednoho informanta ze začátku pociťovali hanbu a stud za to, že mají homosexuálního
rodiče. Více jak polovina poté zaznamenala stud za toto rodinné „tajemství", které
udržovali v tajnosti, například tím, že před svými přáteli partnera/ku rodiče označovali za
kamaráda matky nebo otce (Lytle et al., 2013, s. 544-548).
Daly a kol. (2015) zkoumali vzorek 15 jedinců, jejichž rodiče provedli coming out
jako gay, lesba nebo b i s e x u á l . u
V kontrastu s předchozí studií zjistili, že většina
informantů (11) se dozvěděla o sexuální orientaci přímo od L G B rodičů a čtyřem z nich
byla tato informace sdělena od heterosexuálního rodiče. Autoři studie u svých informantů
taktéž zaznamenali reakce naštvání a šoku, nicméně zjistili zajímavou informaci, a to sice,
že děti, jejichž rodiče už žili odděleně, reagovaly mnohem umírněněji. Informanti také dali
najevo, že pro ně bylo podstatné, že se jim rodiče svěřili přímo a nedozvěděli se to jinou
cestou (Daly et al., 2015, s. 1-7).
1 1
Dále jako LGB.
21
2.1.5 Ochrana dětí před stigmatizací
Ať už se jedinci dozví o sexuální orientaci svého rodiče jakoukoli cestou, musí
sami zvážit, jak s tímto faktem naložit a zda se o své rodině okolí svěřit či nikoliv.
Bigner a Bozzet (1990) vytvořili rámec pochopení, jak se děti homosexuálních rodičů
vyrovnávají se stigmatem spjatého s orientací jejich rodičů. Navrhli několik strategií, které
děti mohou použít k vyhnutí se zmíněné stigmatizaci. Strategie nazvali jako: boundary
control, nondisclosure a selective disclosure. V prvním případě dítě může kontrolovat
chování nejen svého rodiče, ale také své, a to tím způsobem, že se například nebude
objevovat na veřejnosti se svým gay/lesbickým rodičem a jeho partnerem/kou.
Děti podobně mohou kontrolovat i ostatní, aby se nedozvěděli o sexuální orientaci jeho
rodiče tím, že si například nebudou zvát své přátelé, kdyby to mělo znamenat odhalení
orientace rodičů. Při zvolení druhé strategie dítě nesdílí s nikým dalším informaci
o sexuální orientaci rodiče a při poslední strategii si dítě vybírá, komu se svěří
(cit. dle Goldberg, 2010, s. 146).
Goldberg (2007, s. 556) ve svém výzkumu zase zaznamenala, že jedinci často volí
právě selektivní metodu, kdy jsou velmi opatrní ohledně osob, které si pouští do života,
čímž se snaží chránit sebe a svou rodinu před homofobními jedinci.
2.1.6 Benefity
Děti s homosexuálním rodičem se samy označují za více svobodomyslnější
a tolerantnější k lidem (Lytle et al., 2013, s. 549). Dle Goldberg (2007, s. 555) též
prokazují větší sounáležitost s menšinami a s lidmi s alternativním stylem života.
Také bylo zjištěno, že tito jedinci jsou více respektující k odlišnosti u lidí a více otevřenější
ke skutečnosti, že by sami mohli navázat homosexuální vztah (Tasker, 1999, s. 159).
Podobné závěry nalezneme i u Sedláčkové (2009, s. 120), jež uvádí: „Děti z plánovaných
lesbických rodin předpokládají heterosexuální vztah, ale vztah homosexuální předem
neodmítají."
22
2.1.7 Rady pro rodiče
Diana Breshears a Carien Lubbe-De Beer v roce 2014 provedly výzkum
s 20 dospělými dětmi, přičemž se participantů ptaly na jejich vlastní zkušenost a následně
je požádaly, zda by jim mohli poskytnout rady pro rodiče chystající se provést coming out.
Informanti posléze poskytli několik návrhů, kterými se řídit před, během a po odkrytí své
sexuální orientace. Tyto návrhy jsem se rozhodla pro přehlednost zanést do tabulky č. 1.
Tabulka č. 1. Rady pro rodiče dle Breshears a Lubbe-De Beer (2014, s. 233).
Před coming outem Během coming outu Po coming outu
Zvážit zralost dítěte Být upřímný a otevřený Dát dítěti čas
Nepodceňovat dítě Očekávat a akceptovat
jakékoli reakce
Svěřovat se postupně
Být vyrovnaný se svou
vlastní sexuální orientací
Uklidnit/ujistit dítě Najít komunitu pro dítě a
rodiče
Učit dítě akceptovat
rozdílnosti
Říci dítěti, co se bude dále
dít
Poskytnout dítěti stabilitu
Svěřit se dítěti co
nejdříve
Očekávat otázky
Nečekat až se samo zeptá Sdílet jen to, co jste
ochotni sdělit
Z výše uvedených informací týkajících se coming outu je podstatné upozornit, že se
nejedná o jednorázovou záležitost, ale jde o dlouhodobý proces, který u někoho může trvat
i celý život. Ne pro každého je totiž snadné projít si všemi fázemi coming outu a z vlastní
zkušenosti znám mnoho jedinců, kteří jsou sice schopni otevřeně mluvit o své sexuální
orientaci před přáteli, ale před vlastní rodinou tuto informaci pečlivě tají. Přičteme-li, že
homosexuální jedinec je i zároveň rodičem, je nasnadě polemizovat s otázkou, co se
odehrává v jeho mysli rozhodne-li se konfrontovat svého potomka/y s pravdou.
Z výzkumů nám vyplývá, že období coming outu k dítěti je náročným procesem jak
pro rodiče, tak i pro jejich děti. Zatím co rodiče musí zvažovat, zda se dítěti vůbec svěřit,
popřípadě kdy a jakým způsobem, děti se zase musí s novou informací vyrovnat.
Z prací vyvstalo, že reakce dětí bývají různé a mohou se tak ocitat v šoku, pociťovat
23
naštvaní nebo vztek. Nicméně velkou roli zde také hraje faktor času, který umožňuje dětem
vše vstřebat a pochopit. Zde bych také ráda uvedla postřeh od autorky Tasker
(2016, s. 675), jež poznamenává, že děti mnohdy prokazují větší míru akceptace, než by
jejich rodiče předpokládali.
24
VÝZKUMNÁ ČÁST
1 Metodologie výzkumu
1.1 Cíl výzkumu
Pro výzkumnou část byly zvoleny tři cíle, jeden hlavní a dva vedlejší. Zvolené cíle
byly následně naplněny rozhovory s informanty.
Hlavní cíl výzkumu:
• Analyzovat retrospektivní zkušenost syna či dcery se zjištěním změny
sexuální orientace vlastní matky.
Dílčí cíle výzkumu:
• Popsat faktory, které ovlivnily přijetí či nepřijetí homosexuálního vztahu
vlastní matky ze strany informantů.
• Vysvětlit výpovědi informantů (syna či dcery) popisující reakce členů rodiny
a blízkého sociálního okolí na vývoj rodinných vztahů následkem změny
sexuální orientace matky.
Hlavní výzkumná otázka:
• Jaká je retrospektivní zkušenost jedince se zjištěním homosexuality
u vlastní matky?
Vedlejší výzkumné otázky:
• Jakým způsobem se informanti dozvěděli o matčině sexuální orientaci?
• Jak informanti reagovali poté, co se dozvěděli o matčině sexuální orientaci?
• Jak informanti vnímají změnu sexuální orientace vlastní matky?
• Jaké faktory vedly k přijetí či naopak nepřijetí homosexuálního vztahu
z pohledu informantů?
• Jaké benefity informanti prožitou zkušeností získali?
• S jakými reakcemi ze strany rodiny a blízkého okolí se informanti setkali?
25
1.2 Výzkumný soubor
Kritéria k zajištění homogenity vzorku byla následující:
• Participanti musejí být starší 18 let.
• Narodili se do heterosexuálního vztahu, nejlépe manželského, v němž
později jeden z rodičů, v tomto případě matka, zjistila svou homosexualitu.
• Dítě tou dobou bylo ve věku, kdy již bylo schopno reflektovat danou situaci
a nacházelo se ve společné domácnosti s matkou.
Prvního informanta se mi podařilo dohledat poměrně snadno díky tomu, že se jedná
o mého kamaráda. Druhého informanta jsem nalezla pomocí metody snowball, kdy se
výzkumník dostane ke skupině informantů přes své známé a kontakty dalších lidí
(Smith, Flowers & Larkin, 2009, s. 49). Poté jsem informantku zkontaktovala, abych
zjistila, zda splňuje mnou výše uvedené podmínky k zařazení do výzkumu.
1.3 Strategie výzkumu a volba metody
Jelikož je hlavním úkolem předkládané práce porozumět a analyzovat individuální
prožitky aktérů, zvolila jsem kvalitativní výzkumnou strategii. Kvalitativní přístup byl
vybrán na základě skutečnosti, že jeho podstatou je hluboká analýza daného problému
a popsání reality z pohledu informantů (Hendl, 2005, 53). Vzhledem k charakteru mé
práce, která se zabývá prožitou zkušeností jedinců, jsem se rozhodla pro fenomenologicky
orientovaný výzkum a k následné analýze dat využít interpretativní fenomenologickou
analýzu1 2
vedoucí právě k onomu porozumění zkušenosti člověka. Výhodou zmíněné
analýzy je především možnost proniknout do hloubky samotných případů a pohlédnout tak
na individuální prožitky informantů (Kostínková Koutná & Čermák, 2013, s. 9).
S ohledem na tuto metodu byla data od informantů sbírána pomocí
polostrukturovaného rozhovoru.
Dále jako IPA.
26
1.3.1 Interpretativní fenomenologická analýza (IPA)
IPA představuje psychologickou metodu rozvíjenou od 90. let 20. století
Jonathanem A . Smithem. Ačkoli původně tato metoda vznikla jako psychologická, dnes už
proniká i do oblastí sociologie, pedagogiky či lékařství.
IPA se jeví jako vhodný nástroj chceme-li objasnit prožitky jedince a zjistit jakou
váhu těmto prožitkům přisuzuje (Smith & Osborn, 2008, s. 53). Jelikož se výzkumník
snaží proniknout do vnitřního světa informanta a zaznamenat jeho zkušenost, tak jak se zdá
být z podhledu informanta, jedná se o popis subjektivní, pročež se IPA řadí mezi metody
využívající pro kvalitativní výzkum. Jednou z výhod této metody je, že výzkumník si zde
může dovolit být flexibilní a ve výzkumném procesu postupovat dle svého zájmu a intuice,
než podle doporučovaných standardů, jelikož podle autorů neexistuje jediná cesta, jak IPU
dělat (Smith & Osborn, 2008, s. 54).
Provázanost s fenomenologií se tedy objevuje ve hledání zkušenosti člověka
v konkrétním čase a kontextu. Dále se zde objevuje hermeneutický přístup pracující
s faktem, že výzkumník jako lidská bytost nemůže nikdy přistupovat k analýze textu bez
svých názorů. Výzkumník je poté během analýzy dat vtažen do dvojité hermeneutiky, kdy
se snaží porozumět informantovi, který se snaží najít porozumění své zkušenosti.
Třetím pilířem IPA je idiografický přístup, jenž deklaruje detailní prozkoumání
konkrétního případu. Cílem je analyzovat zkušenost daného informanta a popsání
podobností či rozdílů mezi informanty. Velkou roli zde hraje homogenita vzorku, neboť
informanti musí reprezentovat zkoumaný fenomén (Smith et al., 2009, s. 11-29).
1.3.2 Etika výzkumu
V rámci výzkumu jsem se snažila brát ohled i na jeho etickou stránku.
Z toho důvodu jsem informanty nejprve kontaktovala telefonicky a posléze emailem, kde
jim byly sděleny detaily. Účast na výzkumu byla dobrovolná a také identita informantů
byla změněna. Před zahájením rozhovorů s ním museli informanti souhlasit, jakožto
i s jeho transkripcí a dalším zacházením. Po přepsání jim byly rozhovory dány k přečtení
a schválení.
27
1.4 Metoda sběru dat
S ohledem na analýzu IPA, kde autoři Smith, Flowers a Larkin (2009, s. 51)
doporučují pro studentské práce vzorek o 3-6 informantech, jsem plánovala zvolit právě
tři informanty. Vzhledem k již zmíněnému odhlášení jednoho z účastníků a obtíži s
hledáním náhrady, jsem byla nakonec nucena výzkum provést s dvěma informanty.
Sběr dat byl proveden pomocí polostrukturovaného rozhovoru, jenž byl
zaznamenán na mobilní telefon a posléze převeden do psané podoby. Data byla sbírána
vícekrát, a to od počátku listopadu 2016 do začátku ledna 2017 pro nedostatečné nasycení
prvotních rozhovorů.
1.4.1 Polostrukturovaný rozhovor
Před samotným rozhovorem jsem informantům poslala projekt své bakalářské
práce a vysvětlila jim detaily našeho rozhovoru. N a doporučení, které zmiňují Smith a kol.
(2009, s. 63) jsem místo, kde se rozhovor měl konat, nechala na informantech.
Před rozhovorem jsem si připravila seznam otázek, jež jsem se naučila, abych
nemusela rozhovor narušovat nahlížením do materiálů. Znalost okruhů otázek mi velice
pomáhala, pokud jsem se chtěla vrátit k otázce, která nebyla informantem zodpovězena.
Rozhovor s prvním informantem byl několikrát opakován a postupně doplňován o další
otázky, dokud jsem neměla jistotu, že je dostačující. Podobné okruhy otázek jsem později
využila i u druhého rozhovoru.
Během rozhovoru se stávalo, že informanti začali mluvit o tématech, která
nezazněla v otázce, ale pro práci se jevila značně přínosná. N a takové situace jsem se
snažila reagovat doplňujícími otázkami a získat tak od informantů detailnější odpovědi.
Výhodou polostrukturovaného rozhovoru je tedy jistá svoboda a flexibilita, kterou
výzkumník má, již oceňuje také Gavora (2010, s. 110), neboť výzkumník má možnost
reagovat na odpovědi a podle toho volit formulace dalších otázek či jejich pořadí. Samotné
pořadí otázek není nutné a není ani podstatné, zda v průběhu rozhovoru zazní všechny.
Během rozhovoru jsem se soustředila nepůsobit direktivně a dávat informantům
dostatečný prostor k odpovědi. N a doporučení Smithe a kol. (2009, s. 60) jsem se snažila
klást otevřené otázky, které by nenaváděly informanty odpovídat určitým způsobem.
28
2 Analýza dat
Z důvodu, že budu interpretativní fenomenologickou analýzu dělat prvně budu se
v práci opírat o jednotlivé kroky,1 3
jak doporučují Smith a kol. (2009, str. 79-80):
1. Analýza jednotlivých výpovědí, zkoumání řádek po řádku.
2. Zachycení vynořujících se témat.
3. Rozvinutí dialogu mezi daty a výzkumníkem.
4. Vytvoření struktury vztahů mezi jednotlivými tématy.
5. Uspořádání dat do formátu, který nám umožní analyzovat nalezená témata.
6. Použití supervize, spolupráce nebo auditu.
7. Zkompletování a popsání výsledků, porozumění kontextu (můžeme využít data,
tabulky i diagramy).
8. Reflexe vlastního vnímání (byla provedena po rozhovorech).
2.1 Proces analýzy dat
Před samotnou analýzou dat je výzkumníkovi doporučováno provést vlastní reflexi
například formou „dialogu sám se sebou" nebo za pomoci jiné osoby (Kostínková Koutná
& Čermák 2013, s. 16-17). Já jsem však reflexi, ve které jsem zaznamenala nastalé
překážky, provedla až po prvním rozhovoru, díky čemuž jsem při druhém rozhovoru
neopakovala tytéž chyby.1 4
Dále výzkumník provede s informanty rozhovory, které je nutné před analýzou
podrobit transkripci a doporučuje se také zaznamenat detaily jako je změna hlasu, pauzy
atd. (Smith et al., 2009, s. 74). Následující fází už je samotná analýza, kterou je možné
provést v několika krocích,1 5
jak uvádí Smith a kol. (2009, s. 82-107):
1. Opakované čtení.
2. Počáteční poznámky.
3. Rozvijení vynořujících se témat.
4. Hledání spojení mezi objevenými tématy.
5. Postup k dalšímu informantovi.
1 3
Jednotlivé kroky analýzy jsou zde uvedeny ve zkrácené podobě, více Smith a kol. (2009, str. 79-80).
" V i z kap. 4.2.
1 3
Jednotlivé kroky jsou zde uvedeny ve zkrácené podobě, více Smith a kol. (2009, s. 82-107).
29
6. Hledání vzorců v popisech informantů.
2.2 Ukázka analýzy dat
Kontakt se samotnými informanty probíhal u nich doma, neboť sami navrhli toto
místo, jako pro ně nej příjemnější. Před samotným zahájením rozhovorů bylo informantům
zopakováno, že vše probíhá anonymně a jejich účast na výzkumu je dobrovolná.
1. Opakované čtení
Jelikož při záznamu rozhovoru na mobilní telefon nebylo možné zachytit
neverbální projevy informanta, snažila jsem se to vyřešit svými poznámkami do notesu,
abych i tyto informace mohla posléze zanést do přepisu. Jednalo se o poznámky typu jak
informant působí nebo kam momentálně upírá svůj zrak. Například zaznamenání si faktu,
že informant při své odpovědi hledí do země mi napovědělo, jaké emoce asi zrovna
prožívá. Při opakovaném čtení přepisu, který doprovázel poslech nahrávky a mé
poznámky, jsem se snažila co nejvíce proniknout do struktur rozhovoru a představit si
samotného informanta.
2. Počáteční průzkumné poznámky
Další fáze, ve které výzkumník vytváří průzkumné komentáře, je časově
nej náročnější. Této fázi jsem se snažila věnovat, co nejvíce prostoru, neboť jsem věděla, že
je zde velké riziko vtažení mých myšlenek, jelikož, jak jsem už uvedla výše
-jeden z informantů je můj dlouholetý přítel. Samotný text jsem si posléze rozdělila na tři
části, kdy jsem si po stranách nechala dostatečné místo pro zápis poznámek.
Takto připravený přepis jsem znova vytiskla a podrobila dekonstrukci. Text jsem na
doporučení, která zmiňují Smith a Osborn (2009, s. 67) četla na přeskáčku a někdy
i pozpátku. Během této fáze jsem do pravého sloupce zanesla průzkumné komentáře, jež
byly trojího rázu:
30
Modrou barvou byly zaznačeny: popisné komentáře zaměřující se na popis obsahu
sdělení.
Červenou barvou: jazykové komentáře zaměřující se na používání jazykových
prostředků.
Černým podtržením: koncepční komentáře zkoumající text na více koncepční úrovni.
Tento krok analýzy jsem několikrát doplňovala o nové myšlenky, které se mi objevily
náhodně a mnohdy i nečekaně.
Tabulka č. 1: Ukázka kroku č. 2 u analýzy IPA: vytváření úvodních poznámek
a komentářů.
Transkripce rozhovoru Úvodní poznámky Koncepční komentáře a
otázky
No tak ... to rozcházení bylo
daleko jako pro mě, takhle tím,
že se rozešli sem to jako vzal,
ale bylo to jako pro mě těžký a
bylo to ... smutný, máš nějakou
rodinu a najednou se to jako
rozpadne a takže mně v tu
chvíli úplně spadl ten model té
rodiny, že já jsem takovej, že
když něco odejde, tak o to moc
nebojujú mám takovej dojem
... takže jakmile to přišlo, že už
to tady není, tak jsem to
přijmul a (hmm) ... přijmul
jsem to ... ale v tu chvíli, mně
jakože bylo úplně jedno, jak to
budou spolu mít, ale chtěl
jsem, aby to bylo v nějaké
normálnosti, že taťka bude mít
holku, která je pro mě
příjemná a mamka taky.
TAKŽE mě v tu chvíli vůbec
nezklamalo, že mamka začala
Rozpor: vzal jsem to vs. bylo to
těžký, smutný
Rodinný model „spadl" +
Časté používám spojek že a ale
Tendence popisovat věci, ale
zároveň se často objevuje rozpor
Je mu to jedno vs. chce
normálnost
Vyslovení Takže s důrazem
Byl pro něj tedy rozchod rodičů
těžší než oznámení mamky, že
má přítelkyni?
Do jaké míry mu pomáhá právě
rozpadnutí rodiny?
Je to nejdůležitější faktor?
Touha po normálnosti.
Co pro Vojtu znamená
normální? Jak my vnímáme
normální?
31
chodit s ženou. Za prvé mně to
nevadilo, bylo to příjemný a za
druhý, že mně úplně odpadl
ten model té rodiny, že by to
tak mělo být. Kdyby to tak
mělo být, že se třeba snaží být
rodiče spolu a najednou by
mamka odešla za Lenkou a
začala by s ní chodit a tím by
se rozpadla rodina, tak by to
bylo pro mě daleko těžší to
přijmout, že ta mamka je s
ženou, ale tím, že mně to už
předtím spadlo, tak mi přišlo
že už jsme někde jinde a to že
si mamka našla nějakou holku
tak jsem z toho byl rád.
Vztah se ženou jako něco
příjemného +
Znova odpadnutí modelu rodiny
Kdyby to bylo naopak, přijal by
to hůře
Potřetí zmiňuje rozpad modelu
Radost ze vztahu mamky +
Bere ten vztah, protože
partnerka mamky, pro něj byla
„příjemná"?
Jak dnes vnímá rodinu? Co je
pro něj správný model rodiny?
Změnil sejeho pohled na institut
rodiny po této zkušenosti?
Tolerance je závislá na
vyřešených vztazích mezi
rodiči?
3. Vynořující se témata
V další fázi jsem si své poznámky opakovaně pročítala a začala z nich vytvářet
vynořující se témata, která jsem zapisovala na levý okraj textu. Vynořující se témata už
dostala srozumitelnější podobu, než poznámky předchozí a některá z nich se dále stala
i tématy nadřazenými.
32
Tabulka č. 2: Ukázka kroku č. 3 u analýzy IPA: postup vzniku vynořujících se témat.
Poznámky a komentáře Vynořující se témata
Rozpor: vzal jsem to vs. bylo to těžký, smutný
(Byl pro něj tedy rozchod rodičů těžší než
oznámení mamky, že má přítelkyni?)
Emotivní prožívání rozchodu rodičů
Rodinný model „spadl" +
(Do jaké míry mu pomáhá právě rozpadnutí
rodiny? Je to nejdůležitější faktor?)
Rozpad modelu rodiny (faktor přijetí)
Je mu to jedno x chce normálnost
(Touha po normálnosti. Co pro Vojtu znamená
normální? Jak my vnímáme normální?)
Touha po normálnosti
Vyslovení Takže s důrazem
Vztah se ženou jako něco příjemného +
(Bere ten vztah, protože partnerka mamky, pro
něj byla „příjemná "?) Příjemná partnerka (faktor přijeti)
Znova odpadnutí modelu rodiny. +
(Jak dnes vnímá rodinu? Co je pro něj správný
model rodiny? Změnil se jeho pohled na institut
rodiny po této zkušenosti?)
Kdyby to bylo naopak, přijal by to hůř
(Tolerance je závislá na vyřešených vztazích mezi
rodiči?)
Vyřešené vztahy mezi rodiči (faktor přijeti)
Potřetí zmiňuje rozpad modelu rodiny
Radost ze vztahu mamky + Radost z nové partnerky (faktor přijeti)
33
Tabulka č. 3: Ukázka kroku č. 2 a 3 u analýzy IPA v originální podobě autorky:
od vytvoření původních komentářů a poznámek k vynořujícím se tématům.
Vynořující
se témata
Transkripce rozhovoru Prvotní
poznámky a
komentáře
[MW >riO©
T©iM» «> Mřn.(.
• " • U I . L V IfWW Yai,»bylo to jako pro mětoMfc bvlo to ~ • .- vj T
Ul U. 1
1—L i u. L
• » , « j a j s e m t a k o v e j , * k d y ž něco odejde, U , ^ ' K JlU "iDu^ ,
>vej dojem... takže jakmile to přišlo.ářuž 1>I^ >" ^ M p u i
_t a k 0 t 0
moc nebojujú mám tako.v
'to tady není,tokjsem to přijmu! a (lm,m). přijmuljsem lo ,1c ,
me jakožefcyio úplné jedno jak to budou spolu mít, ale chtěl jsem. abv ,„ ^ A l t T ľ"™\
l Ä ^ o s , , že talta bude mít holku, která je oro mí
pnjemna a mamka taky TAKŽE mě , t u c M l u "
mamka začala chodit s ženou. Za prvé mně to nevadilo M , to tíhám Mtrnla
l e z a d r u h v ž e m n c ú n l n ě o d n a d l t ™ M „ H » M ^ ~ ' . " •
»pme orjpadl ten modat jtrajmi, ze bv to tak mělo ^ * « J wimU,''.
byt. Kdyby to tak mělo být, že se třeba snaží být rodiíe spolu a najednou b v m R n i g
NnW*
mamka odešla za Lenkou a zaěala by sní chodit a tím by se rozpadlar
" í e r n
" » ' " « ««r»o
rodina, tak by to bylo pro mě daleko těžší to přijmout, » ta mamka její*r
°
s ženou, a l e t í m , , „ u ž i t í m spadlo, .ak mi přišlo^užjsmeAie fc^"
'JlDíls, a to žeisi mamka našla nějakou holku taktom z toho hvl rart , v
„. www- ivvjnav in MÍT v ř r » M / n
A ovlivnilo to nějak vztahy v rodině? Í 0 L
pum)... no tak určitě to ovlivnilo, ale ne nijak markantně, lam není nikdo
Fuxovi CMW '
4. Propojení mezi tématy
Jelikož mi nevyhovovala metoda, při níž by byla vynořující se témata oddělena od
textu a následně rozstříhána, rozhodla jsem seje zapsat znovu na čistý arch papíru a připsat
k nim číslo stránky, kde se nacházejí, což mi později pomáhalo v orientaci a přiřazování
vynořujících se témat k samotnému textu. Témata jsem poté rozstříhala a seskupila do
spolu souvisejících skupin. Při seřazování j sem zjistila, že se některá témata opakují, proto
jsem si zaznamenala, kde se v textu nacházejí a použila téma jen jednou. Takto vzniklým
skupinám jsem vytvořila zastřešující témata, v jejichž rámci se někdy objevuje i další
vnitřní členění. Protože mi vzniklo mnoho témat, rozhodla jsem se některá nepoužít, a to
z toho důvodu, že se obsahově vymykala mé potřebě. K lepší přehlednosti práce s tématy
jsem je umístila na nástěnku, kde jsem s nimi mohla lépe pracovat až do finální podoby.
Následně jsem si znovu pročítala původní rozhovor, abych se ujistila, že mnou
vytvořená témata jsou podložena slovy informanta. V následující tabulce č. 4 jsem se
pokusila nastínit své postupy v uskupování jednotlivých témat. Tabulka č. 5 zde slouží
spíše jako skromný nástin, neboť podrobný seznam podřazených a nadřazených témat je
umístěn u každého informanta v části o interpretaci dat.
34
Tabulka č. 4: Ukázka kroku č. 4 u analýzy IPA: hledání souvislostí mezi tématy
a jejich shlukování.
Tabulka 5: Ukázka kroku č. 4 u analýzy IPA: hledání souvislostí mezi tématy
a jejich shlukování.
Nadřazená a podřazená témata
Ta „naše" rodina
a. Pohled na rodinu
b. Kritické hodnocení komunikace s rodiči
c. Emotivní prožívání rozchodu rodičů
Matčino svěření se dítěti
a. Motivace svěřit se
b. Pozitivní reakce
b l . Faktory ovlivňující přijetí
35
5. Postup k dalšímu informantovi
Ve chvíli kdy, jsem byla hotova s popisem prvního rozhovoru, nechala jsem si
určitý časový odstup a posléze analyzovala stejnou cestou i druhý rozhovor.
6. Hledání vzorce napříč tématy
V poslední fázi jsem se soustředila na nalezení vzorců mezi jednotlivými popisy
informantů viz tabulka č. 8.
36
3 Interpretace dat
3.1 Vojta: analýza prvního rozhovoru
3.1.1 Přehled témat
Tabulka č. 6: Nadřazená a podřazená témata ve zkušenosti informanta Vojty.
Nadřazená a podřazená témata
1. Ta „naše" rodina
a. Pohled na rodinu
b. Kritické hodnocení komunikace s
rodiči
c. Emotivní prožívání rozchodu rodičů
2. Ta „moje mamka"
a. Máma, co má „všechno na háku"
b. Silné pouto
c. Důležitost vztahu
d. Respektování matčina rozhodnutí
3. „Můj" vtah s taťkou
a. Otec „parťák"
b. Potřeba otcova zájmu
c. Vzájemná komunikace
d. Otec jako „bůh"
4. Matčino svěření se dítěti
a. Motivace svěřit se
b. Pozitivní reakce
b l . Faktory ovlivňující přijetí
5. Vnímání nového rodinného
uspořádání
a. Přijetí nové partnerky
b. Jedna máma stačí
c. Noví „bráchové"
d. Přejímání názorů od dospělých
6. Přijetí vztahu ze strany rodiny
a. Vztah otce a partnerky matky
b. „Hol čičí problémy"
c. „Extrémně liberální" rodina
d. Matka obhajuje vztah
e. Přetrvávající konflikt sestry
7. Svěření se blízké osobě a okolí
a. Komu se svěřit?
b. Vyhýbání se konfliktům
c. Touha být zajímavý
8. Vnímání homosexuality
a. U matky
al. Hledání správných slov
a2. Mít přítelkyní je „cool"
a3. Potřeba se informovat
a4. Registrace jako jistota
a5. Víra v manželství rodičů
a6. Nesouhlas s otcovou reflexí
manželství
b. Obecné
b 1. Pozitivní vnímání
b2. Tradiční vs. alternativní
rodina
b3. Homosexualita není
překážka
9. Plusy a mínusy
a. Důsledky prožité zkušenosti
37
3.1.2 Interpretace témat
Při samotné interpretaci dat jsem se snažila obohatit výklad informantů vlastními
postřehy, které jsem následně opírala o jejich citace, tedy jazyk informantů. Za některá
témata jsem se rozhodla vložit kategorii polemika nebo poznámka, jelikož určité pasáže
rozhovorů ve mne vyvolávaly nutkání klást si další otázky či polemizovat s informantem.
V poznámkách se poté spíše snažím upozornit na pasáže, které mi subjektivně přišly
podstatné a na rozdíl od polemiky, zde nevytvářím hypotézy a ani nepolemizuji.
Ohledně grafické úpravy interpretace témat jsem se rozhodla pro značení použít jen
nadřazená témata, a to z toho důvodu, že mi nevyhovovala metoda dělit text i podle
podřazených témat, čímž by se mi narušovala jednolitost textu. Podřazená témata se mi
také mnohdy prolínala, proto jsem velice ocenila, že s nimi můžu pružně zacházet
a interpretovat v celku. Jelikož informanti na některých místech mluvili s důrazem, jsou
určitá slova napsána pro odlišení velkými písmeny.
1. Ta „naše" rodina
Při otázce, kdy jsem Vojtu požádala, aby mi popsal svoji rodinu jsem si všimla, že
jí označuje jako „ta naše rodina", přičemž do ní ale nezařazuje matčinu partnerku
s dětmi, a to i přesto, že spolu ženy žijí již 12 let.
Z jeho hlasu jsem cítila, že mu dělá obtíže najít správná slova jak popsat dění uvnitř
rodiny: „...taková, taková, taková..." Přičemž také vyplynulo, že komunikace v rodině je
komplikované téma: „...že se tam moc nemluvilo, že to bylo takový tichý. "; „...ZE SE TY
VĚCINEVYRIKAVAJI. " Zajímavé ale je, že Vojta říká: „Ze ty věci rodiče spolu nesdílej,
takovej jsem měl pocit. Ani se mnou nic nesdíleli nic tajnýho nebo intimního." Ohledně
svého vztahu k otci nicméně hovoří opačně: „...mně vždycky říkal všechno co cítil."
V další pasáži se dále dozvíme, že otec k němu byl otevřený spíše v rovině přátelské než
osobní. 1 6
Ohledně prožití dvou zkušeností (rozchod rodičů a coming out matky), které se
odehrály takřka ve stejném období, Vojta dává najevo, že rozchod rodičů pro něj byl
zásadnějším okamžikem: „...to rozcházení bylo daleko jako pro mě, takhle tím, že se
rozešli sem to jako vzal, ale bylo to jako pro mě těžký a bylo to ... smutný... "
1 6
Viz kapitola Vztah s otcem.
38
Polemika: Po opakovaném pročítání rozhovoru jsem z Vojty měla celkový dojem,
jako by nebyl schopen u citlivějších témat hovořit přímo, ale měl tendence schovávat
problémy v rodině za slovo „pohoda", které se v textu objevovalo četně krát. Například
při popisu své rodiny: „...se tam moc nemluvilo, že to bylo takový tichý. Jakože pohoda, ale
moc se neřešily problémy... "Nevím, zda je jeho projev ovlivněn našim přátelstvím neboje
to jeho maska před světem, kdy se snaží vše popisovat jako „pohoda"?
2. Ta „moje mamka"
Během rozhovoru Vojta několikrát zmínil slovo „introvert". Tímto slovem označil
členy své rodiny, sebe a rovněž i svou matku. Matku také přirovnává k celkovému obrazu
své rodiny: „...jsem říkal tu rodinu, tak... vnímám i tu mamu, že je taková na jednu stranu
veselá, společenská a taky pořád srandy. Všechno v pohodě, ale přitom no přitom, ale
u toho hodně zranitelná a citlivá. " Vojta zde poté použil slovní obrat „citlivost pod hávem
nějaké pohody". Tato jeho metafora mi velmi pomohla udělat si obraz o tom, jak asi jeho
matka vystupuje před světem. Vojta zde ještě více rozvádí její postavení vůči světu:
„ Ona se tak rozhodla, že bude pro svět ta, co to má všechno na háku, ale samozřejmě, že
to nemá na háku. "
Z mnoha pasáží jsem vycítila, že Vojta má s matkou velmi provázaný citový vztah:
„ Víš tím pádem, že moje mamka bude zajištěná, tak já budu taky spokojenej, protože bude
všechno v pořádku. " Zde mě zaujalo použití slova „v pořádku", kterým označuje stav,
jenž jsem si pro sebe pracovně označila: Matka O.K. = Já O.K. Toto rovnítko mezi postavy
jsem použila záměrně, neboť v další části rozhovoru mluví Vojta stejně a zmiňuje: „...bych
měl pocit, že trpí a z toho bych trpěl. " N a otázku, zda se proměnil Vojtův vztah1 7
k matce
poté, co si našla přítelkyni, Vojta odpovídá záporně: „...sme spolu vždycky měli tak dobrej
vztah a aji teďka máme."; „...že bych třeba nějak obrátil a byl na ni naštvanej tak to
vůbec."
Vojta si zpětně uvědomuje, že v jistých okamžicích vnímal matku v postavení vůči
Lence (současnápřítelkyně matky-pozn. aut.) jako „chudáka". Toto jeho vnímání se ale
mění: „...pakjsem ale došel k tomu, že až takovej chudák není... " Zmiňuje se také o svém
respektování matčina rozhodnutí být s Lenkou, které jí někteří vyčítali:1 8
„A ta mamka se
musí rozhodnout .... jestli to tak chce nebo ne. " Obdobně přistupuje k otázce peněz
O důležitosti vztahu s matkou mluví Vojta v kapitole Svěření se blízké osobě a okolí.
Viz kapitola Přijetí vztahu ze strany rodiny.
39
(„...byly to mamčiny peníze, tak když jí je chtěla dát, tak ať je dá. "), které byly zpočátku
zdrojem hádek mezi Lenkou a Vojtovou sestrou.
3. „Můj" vztah s taťkou
Svůj vztah s otcem popisuje Vojta spíše jako kamarádský, kdy jej nazývá jako
„partácký". Na druhou stranu uvádí, že to někdy bylo až moc přátelské: „...žeprostě to
možná bylo hodně parťácký, a že vlastně místama tam nebyl úplně, že třeba s náma
nejezdil na dovolený, což bylo divný pro mě. " Z Vojtova vyprávění vyplynulo, že mu otec
věnoval hodně času, ale bylo také cítit, že by stál o více jeho pozornosti: „Že mi ani nic
neradil jak klasickej tata ti říká: bež tam udělej toto a tak. Tak todle nikdy nedělal. Takže
když jsem šel na střední tak nic neříkal. "; „...byl čas, kdy jsem potřeboval, aby se víc
zajímal. Někdy jsem prostě chtěl, aby se třeba víc zajímal. " Při rozhovoru o otci jsem
v jeden moment zaznamenala, že se Vojta najednou dostává do kontrastu se svými slovy
a jistým způsobem otcovo chování obhajuje: „...mi dával hodně času, ale některý věci jsem
měl pocit, tak nějak tak jakože zanedbával. Tak omylem, že o tom ani nevěděl. "
Téma, o kterém Vojta také hodně mluvil, byla komunikace. Na jednu stranu hovoří
o otcově otevřenosti: „...mně vždycky říkal všechno, co cítil... " Nicméně na straně druhé
označuje jejich komunikaci za problematickou: „...máme trochu problém komunikovat."
Zajímavé je, že o otcově otevřenosti mluví v minulém čase a o problému v komunikaci
v čase přítomném. Z čehož dovozuji, že špatnou komunikaci vnímá Vojta i dnes.
Ve vztahu k otci dále dodává: „...se mu aji bojím říct něco taťkovi. "; „...že třeba udělá
něco divnýho, tak mu to ani nechcú říkat. "
Na otázku, zda se jejich vztah změnil, odpovídá Vojta kladně a za příčinu označuje
opuštění matky: „...do té doby byl taťka takovej bůh pro mě a pak už nikdy nebyl tak
dokonalej pro mě. Ze mě jako zklamal, tím že si našel novou babu. "
Poznámka: Z pasáže, kdy Vojta obhajuje otcovo chování, jsem měla pocit jako by
si uvědomoval své určité negativní postoje vůči otci, ale zároveň měl potřebu zdůraznit
pochopení pro otcovo jednání a prezentovat ho v dobrém světle.
40
4. Matčino svěření se dítěti
Ohledně svěření se dítěti ze strany matky jsem se snažila od informantů zjistit, co
podle nich mohlo být důvodem, proč se jim matka svěřila či nikoli.
Vojta vidí jako hlavní důvod vyřešení vztahu mezi otcem a matkou, jenž byl již
ukončený: „...nebyl důvod to tajit, protože tata byl pryč, takže v tomhle nebyl problém, že
by jako bylo něco nedořešenýho. " Vyplynulo také, že se matka nebála nepřijetí ze strany
rodiny. Co se týče Vojtovy osoby, cítím, že mu matka věřila, že situaci zvládne a přijme:
„ Takže tím, že nebyl žádnej problém tak věděla, že jsem v klidu a to co mi řekne přijmu
a to co nepřijmu, tak bych se nanejvýš, tak rozbrečel a pak bych to přijmul. Takže neměla
důvod mně lhát, protože tam nebyl žádnej tlak. "
Vojta svoji reakci na matčin coming out popisuje jako pozitivní: „A já jsem byl v tu
chvíli rád, jakože nebude smutná, že není smutná, že má svůj život a našla si lásku."
Vojtova reakce ukazuje mimo jiné to, jak blízký vztah mezi ním a matkou je. Vojta také
sdělil, že matčino svěření „hnedkapřijal" a za důvody považuje svoji bezprostřednost
a otevřenost. Sám sebe poté označil: „...jsem jako byl hodně otevřenej i víc než teď."
Svými otázkami jsem se snažila vypátrat, co vedlo Vojtu k pozitivnímu přijetí matčina
homosexuálního vztahu. Za podstatné Vojta vnímá hlavně upřímnost a důvěru, kterou
k němu tehdy matka měla, což v textu opakovaně zmiňuje: „ Takže zpětně jsem rád, že mně
to řekla a nekecala třeba přede mnou. " Nebo: „ Tam bylo DŮLEŽITÝ, že ona za mnou
přišla a řekla mi to. Takže jsem nebyl vystavenej žádné lži, která by mě třeba mátla
a trápila."
Velkou roli pro Vojtu hrál aspekt rozpadu modelu původní rodiny, který několikrát
označil za faktor, který mu pomohl v přijetí nového matčina vztahu: „TAKŽE mě v tu
chvíli vůbec nezklamalo, že mamka začala chodit s ženou. Za prvé mně to nevadilo, bylo to
příjemný a za druhý, že mně úplně odpadl ten model té rodiny, že by to tak mělo být. "
Na druhou stranu Vojta v rozhovoru přiznává, že kdyby situace byla opačná a vztah
s Lenkou by narušil rodinný model, reagoval by jinak: „...by mamka odešla za Lenkou
a začala by s ní chodit a tím by se rozpadla rodina, tak by to bylo pro mě daleko těžší to
přijmout, že ta mamka je s ženou..." Co také Vojtovi pomáhalo v přijetí, bylo kladné
vnímání Lenky, kterou označuje za „příjemnou ".
41
5. Vnímání nového rodinného uspořádání
Důležitým prvkem v práci pro mě bylo přijetí nové partnerky (a případných jejích
dětí) ze strany informantů, kdy bylo sledováno jak ji vnímají a jakou roli jí přisuzují.
Vojta zprvu Lenku vnímal jako osobu poskytující jeho matce především
emocionální oporu a to pomocí „ útěchy "; „ úlevy " a „jistoty " poté, co byla opuštěna. Dále
naznačuje změnu ve svém přístupu k Lence, kdy Lenku dříve považoval za „uzurpätorku".
„Já jsem byl dřív taky zastánce toho, že Lenka trochu uzurpuje mamku, že je trochu
chudák, pak jsem ale došel k tomu, že až takovej chudák není, že Lenka má jenom přísný že
prostě ví přesně co chce. " Nicméně později už chová k Lence respekt („ ...že jí (hmm)
rešpektujú. "), který přetrvává dodnes.
Vojta poté zdůrazňuje Lenčino pohlaví jako jednu z možností, pro porozumění
s matkou. „JEŠTĚ K TOMU, to není žádnej muž, ale je to žena, takže si asi rozuměly víc,
než kdyby se musela konfrontovat s jinou energií. " Zajímala mne rovněž Vojtova reakce
v případě, kdyby se po matčině boku objevil muž, na což Vojta připustil, že by mu to
mohlo za jistých okolností dělat problémy: „Ale kdyby se tam objevil nejakej ALFA
SAMEC, tak to by mohly nastat potíže. Co by měl takový větší mužství v sobě. " Vzápětí
však dodává: „Ale Lenka je dobrá, tak to bylo v pohodě. " Což by mohlo naznačovat, že
Lenku nebral jako konkurenci ve vztahu k matce.
Co se týče vtahu Vojty a Lenky, označuje ji za „dobrou babu", kterou má rád
a respektuje ji. Za matku ji však nikdy nepovažoval: „No tak jako osobu jí mám strašně
rád, ale jako mamka pro mě nikdy nehrála roli. Jakože já třeba říkám „ dvě mamky ", ale
pocitově to tak nevnímám. " Což je vzhledem k věku, ve kterém se informant v té době
nacházel logické. Podobný vztah popisuje i vůči Lenčiným synům, které začal označovat
za bratry až v pozdějším věku: „ To až jsem byl dospelej tak jsem na to přistoupil, že někde
říkám, že jsou to moji bráchové." Přiznává, že počáteční vztah ke klukům byl spíše
chladnější: „...já jsem je tak nějak bral. "
Co Vojtovi přišlo zajímavé je fakt, že mladší z Lenčiných synů, který vyrůstal
s jeho matkou od jednoho roku, jí nepovažuje za matku: „Aji když Petr byl od jednoho
roku s mojí mamou, tak nikdy jí prostě ... hm nikdy nebylo cítit, že mama je jejich mamka.
Přitom tady s nima byla celou dobu. " Jako příčinu tohoto stavu posléze uvádí rozdělení
rolí, které partnerky zastávaly: „No asi tím, že to nebylo jako model - muž a žena a bylo to
takový rozdělený... "; „...mamka platila mně oběd a Lenka klukům. A když jsem si neuklidil
tak mně mamka nadala, ale Lenka moc ne. "
42
Polemika: Zde se domnívám, že Vojta svůj dřívější názor na syny Lenky mohl
vystavět na přejímání postojů od starších osob, které se pohybovaly v jeho rodinném
prostředí: „A v té naší rodině jsme měli takovou averzi aji vůči nim, že si s nima
nerozumíme. "; „ ... mám pocit, že jsem to měl tak interpretovaný, že jsou takový zlobivý. "
Podobně jako Vojtu mne zaujalo, že mladší syn Lenky nikdy nevnímal Vojtovu matku za
svou. S ohledem na přátelství, které mě pojí s Vojtovou rodinou se domnívám, že velkou
roli ve vnímání partnerek hráli otcové dětí. Ti se po celou dobu podíleli na výchově
a proto partnerky nejspíše neměly potřebu zastávat rodičovskou roli.
6. Přijetí vztahu ze strany rodiny
V předchozí části jsem se snažila interpretovat, jak informant přijal novou matčinu
partnerku a její děti. Nyní se pokusím přiblížit reakci na danou situaci dalšími členy
Vojtovy rodiny.
Vojta se zmiňuje, že mezi jeho otcem a Lenkou zpočátku panovala napjatější
energie, která byla způsobena neshodou ohledně financí: „...jsme byli v tátovým domě
a Lenka tam nic neplatila a byla tam jen tak 4 roky a tata tam pracoval a platil energie
a přitom tam nebydlel jenom tam pracoval. " Vojta posléze připouští, že otcovo chování
chápe: „Což věřím, že se s ní třeba nebavil..." Zároveň ovšem dodává, že se jeho otec
nacházel v pozici, kdy na to nemohl nic říct: „...on byl v takové situaci, kdy opustil mamku,
tak v podstatě jako nemohl nikdy nadávat nebo tak, protože to udělal on dalo by se říct. "
Vojta rovněž vnímá změnu ve vztahu mezi Lenkou a otcem, po přestěhování do vlastního
bytu: „ To třeba tata aji pomáhá Lence něco dělat, aji když tady není mamka."
Změna vztahu mezi otcem a matkou byla dle Vojty způsobena především jejich
rozchodem, než vztahem matky s ženou: „A MAMKA S TÁTOU tam se to změnilo kvůli
něčemu jinýmu, jak sem říkal... "
Vojta popisuje svoji rodinu jako „extrémně liberální", což dle něj byl jeden
z důvodů, proč členové rodiny matčin vztah přijmuli. Vzápětí si ovšem uvědomuje, že ne
všichni to pociťovali stejně: „...mám pocit, že babička druhá Helena (z otcovy strany
pozn. aut.) topřijmula trochu hůř... "; „Babička Eva (z matčiny strany pozn. aut.) ta se
nejspíš podivila „vo co de?", ale byla ... pak byla ráda, že není mamka sama. " Přičemž
poté přiznává: „ S Lenkou teda proběhla občas nějaká hádka. "
Kdo měl největší problém se vztahem matky byla Vojtova sestra Jana (nyní 28 let
- pozn. aut.): „...se třeba hádaly kvůli něčemu, že měly pocit, že se mamka nechá
43
zneužívat. Že mamka platí moc věcí a tak. "; „Tak Janě vadilo, že ona nedostává peníze
a že té Lence mamka koupila hory nebo tak. " Vojta si vysvětluje toto chování sestry
a babičky Evy jako potřebu matku „bránit". Ačkoli Vojta popisuje jako zdroj hádek
peníze, zároveň dodává, že konflikt mezi Lenkou a sestrou přetrvává dodnes. Vojta zde
mnohokrát naznačil, že by to mohlo být způsobené pohlavím: „...Jana má ještě do teďka
s tou Lenkou problémy, takový jako ego holčičí problémy. Jakože spolu tak bojujou
pořád. "; „...tím že je to holka tak mají pořád chuť se hádat. Takže kdyby tam třeba byl
borec, tak by to bylo víc v klidu. " O významu Lenčina pohlaví se Vojtova sestra rovněž
svěřila matce: „Jana jí to říkala vždycky jasně, že jako s babou to je těžký prostě. "
Tyto okolnosti později v matce vyvolaly „sevření" a jak popisuje Vojta, musela tento svůj
vztah „ hrozně obhajovat".
Ohledně vztahu jeho sestry k synům Lenky, hovoří Vojta přímo o nepřijetí, které se
neproměňuje, jak tomu bylo například u jeho osoby: „Jana ta vůbec nebrala kluky jako
bráchy ani teď, ta je nikdy nepřijala do rodiny... "; „Jana je nechtěla nikdy, babička taky
moc ne a já jsem je tak nějak bral. " Poté co obě ženy vstoupily do registrovaného vztahu,
označuje Vojta reakci rodiny jako „normálku". „ ...si nepamatuju, že by se třeba objevil
někdo, komu by to dělalo problémy a vadilo, tak měl nějaký nutkání to řešit. "
Polemika: Zde je zajímavé, jak Vojta pracuje s genderem jedinců, kdy vidíme, že
jej mnohokrát označuje za zdroj konfliktů. Již výše poznamenal, že jemu samotnému by
dělalo potíže, kdyby si jeho matka našla za partnera muže. Z toho důvodu by mohl
považovat, že jeho sestra to má obdobně, pročež jí dělá potíže přijmout matčinu partnerku.
7. Svěření se blízké osobě a okolí
Část rozhovoru, kde Vojta mluví o jeho svěřování, mi přišla pozoruhodná, neboť
jsem se domnívala, že o své situaci a pocitech bude mít potřebu s někým mluvit
(např. blízkým kamarádem). Vojta se však nikomu nesvěřil, neboť měl dle svých slov
možnost vše konfrontoval přímo se svou matkou, což mě ještě více utvrdilo o jejich silném
vztahu: „...si nepamatuju, že bych se někomu svěřoval z kamarádů. "; „Já jsem to s tou
mamkou měl takový, že jsem se o tom mohl bavit s ní, že jsem to potom nepotřeboval
rozebírat jinde. " Na jednu stranu tedy zmiňuje, že důvodem proč neměl potřebu se
s někým bavit o svých pocitech je jeho skrytá vážnost: „...sem navenek jakože úplnej
pohodář, ale přitom sem uvnitř pěkně VAZNEJ." Na stranu druhou ovšem za
pravděpodobně hlavní důvod uvádí, že to pro něj byl problém, který si musel vyřešit
44
hlavně s matkou a ne s nikým jiným, „...jsem to měl vyřešený s tou mamkou, tak jsem to
neviděl jako problém, co bych měl s někým řešit. Ale jako problém mezi mnou a mamkou,
kterej si musíme spolu vyřešit. " V kontrastu k matce se zde poté objevuje postava otce:
„S taťkou jsem o tom neprohodil ani slovo. " Což jen potvrzuje Vojtova slova výše,
0 nekomunikaci s otcem.
Co se týče Vojtova svěření se okolí mluví přímo o pocitech hrdosti, které
pociťoval: „...jsem byl na to pyšnej tehdy, že jsem měl rád odlišnost a že jsme takoví
umělci, tak se mi to líbilo, že to bylo takový COOL ... tak jsem to říkal. " Posléze si ale
všímám rozporu v jeho řeči, neboť na jednu stranu označuje rodinu za „cool", ale na
druhou stranu se svěřuje jen lidem, kteří nevyvolají konflikt, což by vysvětlovalo proč se
nikdy nesetkal s negativní reakcí: „...jsem se nesetkal s žádnou negativní, protože já su
takovej nekonfliktní typ, že jsem to neříkal nikomu, lidem, kteří by měli potenciál k tomu,
aby to nepřijali. "
8. Vnímání homosexuality
Z Vojtových odpovědí ohledně matčiny homosexuality vyplynulo, že to pro něj
bylo spíše něco fascinujícího než nesprávného: „Pro mě to bylo něco zajímavýho, novýho,
ale nic co bych vnímal nějak špatně. To si nevybavujú, že bych měl nějaký stresy z toho
nebo tak."
Na druhou stranu v jeden moment není schopen přímého pojmenování a označuje
homosexualitu matky jako „ta tendence k tomuhle"; „ta věc"; „otevřená takovéto věci".
Vojta si uvědomuje, že tendence k homosexualitě u matky byla skryta odjakživa,
ale projevila se, až v pozdějším věku: „...ta tendence k tomuhle - jakože asi tam byla
vždycky. "; „...se dostala do té fáze, že je otevřená takovéto věci. "
Vojta se ve svém vyprávění dostal do rozporu s jeho a otcovým vnímáním matčiny
homosexuality, kdy je otec toho názoru, že matka byla lesbička celou dobu: „...prostě to
zhodnotil, že mamka je celou dobu lesbička. " Načež Vojta argumentuje, že tomu tak není,
ale že se dostala do fáze, otevřenosti homosexuálnímu vztahu: „...je otevřená být s holkou
1 mužem. " Vyplynulo mi tedy, že Vojta věří, že jeho matka není lesbička celý život a jejich
manželství bylo založené na lásce a nikoli na omylu, pročež když jeho otec označuje
manželství za „omyl", reaguje Vojta opakovaně a důrazně slovy: „...že to SHODIL
ZBYTEČNĚ... "; „...to tak vlastně shodil celý to manželství, tím že mamka je celou dobu
lesbička."
45
Vojta taktéž hovoří o vnímání vztahu jeho matky jako o něčem „zásadně
intimním ". Což v něm vyvolávalo pocity studu, nikoli však z důvodu přítomnosti matčiny
přítelkyně, ale ze studu vyvolaném hovořením o intimních věcech: „...vždycky jsem se
trochu styděl, to je ale věc trochu něčeho jinýho, sem se nestyděl, že jdu říct: „že moje
mamka má holku ", ale že jdu říct něco intimního. " Naopak vnímal fakt, že má jeho matka
přítelkyni jako něco „cool" a „jinýho". U Vojty se také objevila potřeba být informovaný
ohledně fungování lesbického vztahu a proto se obracel na svou matku: „ Tak to sem měl
potřebu se na to zeptat mamky. "; „Ze mě fascinovalo, že penis a vagína mají jasnej úkol,
ale dvě vagíny, tak to mě mátlo no. "
Při rozhovoru ohledně obecného vnímaní homosexuality v dětství a nyní mluví
Vojta velice pozitivně a zmiňuje také vliv vlastní zkušenosti: „...jsme hodně jezdili do
Německa a tam jsou lidi takový hodně cool. Takže se mi to spíš líbilo, že je někdo gay,
protože to byla otázka něčeho světovějšího. Ze to je něco exkluzivní. Tak jsem to tehdy
bral. " Jeho vnímání je dnes obdobné: „...je to úplně v pořádku. Ze to je důvěrně známý...
pro mě ... že to znám. A že nemůžu mít žádnej předsudek, protože to je úplná blbost."
Vojta taktéž nepovažuje adopci homosexuálními páry za problém, neboť jsou ve
společnosti: „...stokrát větší problémy, než jestli děcko vychovávaj dva chlapy nebo dvě
ženský. "; „A spoustu rodin je jakoby nemocných a nezvládaj výchovu děcek. "
Poznámka: Ačkoli Vojta v rozhovoru vystupoval jako člověk se vším „vpohodě"
měla jsem z něj konkrétně v této pasáži pocit, že sám plně nepřijmul orientaci matky.
Na samém začátku používá různá označení pro homosexualitu a nikdy není schopen použít
konkrétní výraz.
9. Plusy a mínusy
V rozhovoru Vojta přemýšlel nad celkovým dopadem prožité zkušenosti.
Naznačuje, že se považuje za více „uvolněného" oproti jiným lidem a použil také slovo
„normální" ve spojitosti vztahů vzniklých z lásky: „...všechno je normální jako, že když je
něco z lásky, ze srdce, tak je to všechno v pořádku. Ze není nic špat, špatnýho, ať už to zní
jakkoliv, když jseš sijistej, že je to s láskou. " Hovoří i o větší toleranci: „A PAK větší vhled
do života asi, větší pochopení v tomhle v těch vztazích. " Zároveň ztišeným hlasem dodává,
že si je vědom i negativního dopadu, který na něm tato zkušenost zanechala: „...mně to zas
asi mohlo nabourat takovou nějakou představu o rodině, že vycházím z modelu své rodiny,
46
takovýho bláznivýho,... "; „Že taťka tam není a mamka je s ženou, takže to není moc
jednoduchý, takže v tomhle mě to asi ovlivnilo podvědomě. "
Polemika: Zde jsem si na sebe kladla otázku, co my lidé vlastně považujeme za
normální? Stačí nám podobně, jako Vojtovi, vnímat vztahy za normální, pokud jsou
z lásky?
47
3.2 Ema: analýza druhého rozhovoru
3.2.1 Přehled témat
Tabulka č. 7: Nadřazená a podřazená témata ve zkušenosti informantky Emy.
Nadřazená a podřazená témata
1. Chvíle odhalení 6. „Zaslepený otec"
a. Touha po pravdě a. Láska, přes oči páska
b. Vyvolané reakce b. Vycházení s partnerkami
2. „Naše vztahy s mamkou" 7. Proč neopustit manželství?
a. Mamka j ako „šéfka rodiny" a. Otec jako „jistota"
b. Negativní zhodnocení vztahu b. Role majetku
c. Touha po mateřské lásce c. Strach odejít
d. Obtížnost ve vzájemné komunikaci
3. Vztah s otcem 8. Matčino svěření se rodině
a. „Kamarádský" vztah a. Pasivní otec
b. Obrana otce b. Utajení před rodinou
c. Vztah se proměňuje
d. Naše tichá komunikace
4. Potřeba se svěřit 9. Vnímání homosexuality
a. Svěření se přátelům a. U matky
b. Touha říci pravdu al .Homosexualita j ako tabu
c. Reakce okolí b. Obecné
d. Pocity studu
5. Přijeté nového vztahu 10. Dopad zkušenosti
a. Pohlaví partnerky nehraje roli a. Nekončící konflikt
b. Vztah s partnerkami matky b. „Rozházené" vztahy
c. Pozitivní vycházení s dcerou c. Touha „oprostit se"
48
3.2.2 Interpretace témat
1. Chvíle odhalení
Ema v rozhovoru zmiňuje, že se o lesbickém vztahu své matky dozvěděla vlastní
cestou po přečtení dopisu v matčině emailové schránce: „ Tam jsem našla pak emaily
milostný, jak si píše s Anetou (první přítelkyně matky - pozn. aut), že si tam vyznávaly
lásku. A tím se mně to tak potvrdilo, že někoho má ...A tak jsem se to dozvěděla, že se
zamilovala vlastně do ženy. " Z Eminých slov jsem měla pocit, že její touha dozvědět se
pravdu byla velice silná, jelikož dokonce vstoupila do matčina soukromí: „...jsem měla
nějaký podezření. Pak mi to jednou nedalo a podívala jsem se... " Ema posléze svoji první
reakci při čtení emailu popsala jako „šok", „...jsem si přečetla ten mail, tak se mi to jen
tak potvrdilo celý. Ale šok to byl i tak, když jsem si to četla." Tento Emin šok byl také
doprovázen strachem způsobeným otázkou - co bude s její s rodinou?: „Že mě napadaly
takový ty klasický myšlenky, že se to rozpadne a oni se rozejdou a že se ta rodina
rozpadne. " Nanedlouho na to se jí matka sama svěřila a tuto obavu vyvrátila, což Emě
přineslo pocit „úlevy", „...to byla taková no taková i trochu úleva, když řekla, že se
nebudou rozvádět s taťkou. " Ema poté s velkým důrazem přiznává naštvání a se smutným
hlasem dodala, že cítila lítost nad nic netušícím otcem: „...no prostě JSEM BYLA
NASRANA, kvůli taťkovi. Kterej je takovej, že se o nás jako rodinu vždycky dobře staral
a hlavně mně to přišlo nefér, že se z něho dělá blbec. "
Polemika: Zde jsem uvažovala co stálo za tím, že Ema nekonfrontovala matku jako
první? Bylo jí už 16 let, bála se, protože jí bez dovolení narušila soukromí nebo měla
strach z rozpadu rodiny?
2. „Naše vztahy s mamkou"
Téma týkající se Emina vztahu s matkou jsem vyhodnotila jako velmi citlivé
a komplikované. Mnohokrát ve své řeči projevila smutek nad danou situací, jež negativně
ovlivňuje vztah mezi ní a matkou. V rozhovoru bylo vidět, že Ema považuje matku jako
hlavu rodinu a používá zde příznačné slovní spojení „mamka jako šéfka v rodině".
Co se týče jejího vztahu k matce, objevuje se zde podstatný faktor, který má na jejich
vzájemný vztah dopad, a to nesouhlas (jí „štve") s matčiným jednáním vůči otci: „...že
nedokázala za TIM TAŤKOU jít, protože jsou spolu dost dlouho a věřím, že tam je
i přátelství mezi nima ...a i přesto mu to nedokázala říct nar ovinu a s nějakou úctou. Že ho
49
nenechala jít, aby i on měl možnost navázat jiný vztah. Pokud ona zjistila, že se jí líbí ženy,
tak je jasný, že to manželství nemá budoucnost." Na druhou stranu cítím z Emy
respektování matčina vztahu: „Neviním jí z toho, že se zamilovala do Anety - to se může
stát každýmu, že se zamiluje. " V Eminých slovech o matce následně zaznívají spíše názory
negativní, než pozitivní: „ Takže z mýho pohledu jsou naše vztahy s mamkou hodně napjatý
a necítím k ní žádnou úctu a vlastně si jí asi nevážím no. Mám z ní i strach se jí s něčím
svěřovat a proto jí nic neříkám. "; „...si našla Anetu a jak sem už řekla, tak to se změnilo
hodně věcí mezi náma. "
Co se týče komunikace s matkou ohledně jejího vztahu, uvádí Ema že jejich debaty
byly spíše povrchní s výjimkou jednoho okamžiku: „...jednou to si vybavujú přesně, to
bylo už u mě v bytě, tak tam se rozplakala a svěřila se mi, že se s ní Aneta rozešla, tak to
jsme se o tom tak poprvé a zatím naposledy bavily. "
Ačkoli je Emin postoj vůči matce v současnosti spíše negativní, bylo z ní cítit přání
na zlepšení vztahů a také vyjadřovala touhu po své matce: „...bych si přála abych jí mohla
a dokázala něco říct, protože dřív mezi náma byl lepší vztah, že si pamatuju, že když jsem
byla menší tak jsem se s ní i hodně mazlila a teď se cítím divně, když jí mám dát pusu. "
Nebo v jiné části rozhovoru Ema popsala, jak její matka projevila větší náklonost své
přítelkyni s dcerou místo Emě, která se už nacházela ve věku dospělosti: „Mně už jako
bylo hodně roků, třeba už 20, ale zároveň mi to bylo líto, že mě to rozbrečelo, že nešla za
mnou. Ze jsem měla pocit, že má nějakou novou rodinu, kam směřuje tu svou lásku a mě
jen tak odbyla, tak to mně bylo líto hrozně v tu chvíli. " Během vyprávění této historky
jsem měla z Emy velmi smutný pocit a cítila jsem, jak se jí to vnitřně silně dotýká.
3. Vztah s otcem
Za zajímavou považuji Eminu odpověď na otázku týkající se jejího vztahu s otcem,
kde jako první zmiňuje, že byl jejich vztah celou situací poznamenaný a posléze hovoří
o vztahu samotném. Jakoby chtěla sdělit, jak moc to jejich vztah ovlivnilo: „ Tak ten vztah
byl tímto hodně ovlivněnej hodně způsobama. " Z Eminých slov jsem také cítila její
potřebu otce bránit a zastávat se ho: „...se o nás jako rodinu vždycky dobře staral a hlavně
mně to přišlo nefér, že se z něho dělá blbec. "
Ohledně jejich vztahu používá Ema označení „kamarádský", „...jsme měli takovej
hezkej kamarádskej vztah, ale zároveň uměl být přísnej, když jsme třeba s bratrem zlobili,
tak to uměl - uměl nám vynadat. Taky se nám hodně věnoval, s náma dělal různý blbosti
50
s Honzou (bratr 30 let -pozn. aut.), takže to bylo takový hezký. " Zároveň také zdůrazňuje
otcovu autoritu, které si váží. Nicméně tato úcta k otci se dle Eminých slov začala vytrácet
po otcově neschopnosti odejít od matky a v jednu chvíli ho v této souvislosti s důrazem
označuje za „HLUPÁKA ". „...nebyl schopnej si dupnout a odejít od mamky, když ona má
celou dobu u toho milenku, tak se mi ten můj pohled na něho změnil, že si ho nedokážu
vážit, tak moc jak předtím... "
Ema taktéž hovořila o dopadu této proměny, projevující se ve vzájemné
komunikaci s otcem, kdy přiznává, že nikdo z nich není schopen o situaci v rodině hovořit
a pojmenovat ji pravým jménem, přičemž s touto spojitostí Ema používá výrazy jako
„vyslovit to"; „popsat to"; „něco divnýho". „...že mi s ním nejde moc mluvit o nějakých
věcech, že tam jde hrozně cítit, že tam něco visí ve vzduchu nevyřešenýho. Tak o tom vůbec
nemluvíme a ani jeden z nás není schopnej to vyslovit a popsat to. "; „... se mi s ním hůř
komunikuje, že on se třeba snaží. Ze se mě ptá třeba: „Jak jde škola? " a podobně. Ale já
nějak nemám chuť mu to oplácet, že třeba moc neodpovídám dlouze nebo tak. Ze cítím,
že tam je něco divnýho. "
Navzdory komplikované komunikaci mezi Emou a otcem, projevila Ema jako první
iniciativu, což mi připadalo potřebné vzhledem k potřebě situaci nějakým způsobem řešit:
„ To jsme šli spolu na večeři a tam jsme se k tomu časem dostali, že jsem se ho zeptala: jak
to mají s mamkou? ... Já jsem se na to ptala, protože - on už to věděl, že ho mamka
podvádí. Tak to bylo tak poprvé, co jsme se o tom bavili. "
4. Potřeba se svěřit
Ema v rozhovoru zmínila, že po odhalení matčina vztahu se ihned potřebovala
někomu svěřit: „...jsem okamžitě volala Sáře, to je moje nej lepší kamarádka a s tou jsme
to řešily hodně a i to řešíme teď. " Ema zde používá přítomný čas a oznamuje mi, že tuto
situaci stále řeší. Tudíž ani po 9 letech není situace uzavřena. Ema se svěřila i dalšímu
kamarádovi, přičemž se dostala do rozporu s jeho radami: „...a ten mi radil ať to neřeším,
že je to věc mezi nima, což mi nedávalo smysl... protože mě se to hodně dotýkalo, tím že je
to moje rodina a moji rodiče. A hlavně to byla pro mě každodenní realita v tom žít. "
Z těchto slov jsem měla dojem, že Ema vystupuje v jistém rozporu se svými slovy ohledně
matky, kdy ačkoli o matce mluví spíše negativně, na veřejnosti svou rodinu a rodiče brání,
neboť jak sama říká, jsou to její rodiče. Ema také udává, že se dodnes svěřuje jen blízkým
lidem, protože situaci považuje za „hodně osobní". Mnohokrát mluví o studu, který ale
51
není vyvolán matčinou homosexualitou, ale situací panující mezi jejími rodiči: „Nestydím
se za to, že se mamce líbí ženy, ale stydím se za to, že je furt v tom manželství, že se stydím
za ty rodiče, že jsou furt spolu. "
Z rozhovoru bylo cítit, že Emu povědomí o matčině vztahu sužovalo a měla touhu
se svěřit: „...víš nějaký tajemství, který tě tíží, ty by jsi to nejraději řekla a zbavila se toho,
ale zároveň to říct nemůžeš, protože ten taťka to neví a ublížilo by mu to. Takže jsem tam
nedokázala nic říct po celou dobu." Podobná chuť svěřit se se objevuje i ve vztahu
k bratrovi, kde jsem z Eminých slov měla dojem, že jí trápí, jak je na ni nahlíženo jako na
„drzou holku", ačkoli jsou příčiny jejího chování vyvolané pocity vůči matce:
„...že jí třeba odsekávám a je tam averze, tak mně třeba Honza vynadá, ať se chovám
k mamce hezky a v tom mě to třeba štve, že lidi okolo nevidí důvod proč já se tak
chovám... "
Při otázce na reakci jejího okolí, když se dozvědělo o vztahu matky, mluvila velice
smutně a bylo cítit, že se jí reakce přátel velice dotýkají: „...reagovali, že je to něco
nestandardního a většinou je hodně zajímají ty vztahy těch rodičů. Občas tam zaznělo, že
je to fakt divný a nechutný, že jsme divná rodina. "
5. Přijetí nového vztahu
Na téma týkající se Emina vztahu s první matčinou přítelkyní Anetou pociťuji
Emino počáteční bránění se vytvořit si k Anetě kladný vztah, ačkoli její vnímání Anety
bylo pozitivní: „No napřed to bylo takový, že jsem si od ní držela odstup ... (ehm) ... ona se
jakože hodně snažila být na mě hodná a milá, to jsem cítila, že je hodná a všechno, ale já
jsem nechtěla ji mít ráda." Toto její odmítání by se dalo vysvětlit jejím prvotním
vnímáním Anety jako někoho, kdo vstupuje a narušuje vztahy v rodině: „...ta Aneta byl
někdo, kdo nám to nabourával tu rodinu... " Ema rovněž uvádí, že jí nevadilo matčino
nalezení partnerky - ženy, ale co jí trápí jsou přetrvávající tajnosti:1 9
To, že to je žena mi
bylo fuk... "; „...jestli by to byla Aneta nebo nějakej Anet mi bylo jedno, ale vadily mi ty
tajnosti co trvají do teď. " Ačkoli Ema popisovala snahu držet si od Anety odstup,
postupem času se jejich vztah proměnil a z Eminých slov jde cítit, že k ní má dodnes velmi
blízko a co mi přišlo podstatné, také zmínění kontrastu se svou matkou: „Časem to ze mě
tak opadlo ta negativnost a hodně jsme se sblížily... "; „...mně se s ní hrozně dobře povídá
a dokážu se jí mnohem více svěřovat, než té mamce třeba. "
1 9
Viz kapitola Dopad zkušenosti.
52
Pozitivní vztah Ema zdůrazňuje i s Anetinou dcerou, nicméně si později
rozvzpomíná na okamžiky, kdy cítila žárlivost: „A tu MAM RADA do teďka Báru. Ze mě
zajímá co dělá, jak se má a je to pro mě blízkej člověk."; „Ze tam nebyla žádná žár,
žárlivost... I když počkat vlastně tam byla žárlivost. " 2 0
Když jsem se zeptala, jak vychází se současnou matčinou přítelkyní, byl z ní cítit
postoj spíše neutrální, až negativní: „...tu Veroniku, tu už nepřijímám, to už nechci. Ze vím,
že je fajn, že je to v pohodě ženská, se kterou je legrace, že je šikovná, ale tam už nevidím
žádnou potřebu a ani chuť. "; „...nějaký pocity vůči ní mám neutrální. "
Polemika: Co se týče vztahu Emy a Anety, domnívám se, že své sympatie mohla
ze začátku potlačovat také kvůli svému otci, vůči kterému se mohla cítit provinile.
Z přístupu k druhé přítelkyni matky mám poté dojem, určité rezignace, což by se dalo
vysvětlit délkou trvajícího problému v kombinaci s faktem, že Ema už nežije s rodiči ve
společné domácnosti.
6. „Zaslepený otec"
Tuto metaforu „zaslepeného otce" zde používám záměrně, neboť Ema otce takto
nazývá v souvislosti k jeho postoji k novému vztahu matky: „...nevěřím tomu, že by
nepoznal, že se to celé opakuje a že je to úplně stejnej model. To mi hlava nebere, že by
byl, tak slepej. " Jak jsem již uvedla výše, Ema hovořila o strachu otce vystoupit ze vztahu,
kdy dále uvedla, že otec: „... buďto tu mamku, tak bezmezné miluje, že dělá že to nevidí... "
Ema také hovoří o otci jako o někom, kdo stále věří v jejich vztah s matkou: „...taťkovi to
dalo pocit, že mu spadla zpátky do klína a že od něho přece neodešla, tak mu to asi pořád
dává nějaký naděje'' S čímž Ema nesouhlasí a dodává: „ Čemuž já nevěřím... "
Zajímavé je, jak otec vychází s manželčinými partnerkami, především s první:
„...se bavili a ten vztah byl přátelskej. "; „Samozřejmě pak se ten jeho vztah asi změnil,
když se to dozvěděl, ale časem se to zase ustálilo a nedávno spolu byli i na kávě, takže se
spolu asi baví normálně. "
Viz téma Vztah s matkou, kde Ema líčí příhodu.
53
7. Proč neopustit manželství?
Vzhledem k tomu, že se Emini rodiče nerozešli, ale stále spolu žijí, napadaly mě
otázky z jakých důvodů matka otce neopustila, když měla současně jiný vztah, či naopak
proč otec neopustil ji? Na ty mi Ema odpověděla, že: „...to může být určitá jistota pro
mamku, že ten taťka je takovej, že by jí nikdy neopustil sám a taky mají společně hodně
majetku, který by se asi musel dělit. " Dalším důvodem může být: „...možná má i strach
v 50 letech začít úplně novej život, nebo se třeba stydí. Určitě tam bude hodně důvodů,
proč to dělá... " Domnívám se tedy, že Ema považuje za důvod matčina setrvání s otcem
životní jistotu, již otec představuje. Oba rodiče taktéž mohou pociťovat strach z vystoupení
z manželství: „...má třeba strach z toho vztahu odejít, protože mamka byla jeho první
holka a od té dobyjsou spolu, takže on nezná nic jinýho. "
8. Matčino svěření se rodině
Matčin coming out matky neproběhl ke všem členům rodiny, ale pouze k Emě
a později, když se otec dozvěděl o jejím vztahu, proběhl s matkou na toto téma rozhovor.
Důvodem, proč se svěřila nejdříve Emě, mohlo být způsobené vzájemnou blízkostí:
„...že dřív jsme si byly bližší a navíc, jsem tam bydlela, takže ten kontakt byl častej."
Emině bratrovi se matka nesvěřila z důvodu rodinné komunikace a vzdálenosti, kdy Honza
v dané době již nežil ve společné domácnosti: „... to může být tím, že nám dělá v rodině
hodně problémy se bavit o citlivých a osobních věcech. Takže si ani neumím představit,
že by to Honzovi řekla. "; „Myslím, že ani babička to neví (z matčiny strany - pozn. aut.).
Ta viděla Anetu párkrát a nebylo tam nic podle čeho by to šlo poznat. " Zajímavá je Emina
zmínka, že společní přátelé jejich rodičů o situaci věděli, což v Emě probouzí pocity studu:
„...tak se stydím před nima. "
Ema později zaznamenala rozhovor mezi otcem a matkou v době, kdy již otec
věděl o matčině vztahu, ale z Eminých slov bylo cítit, že o budoucím směřování jejich
manželství rozhoduje právě matka: „...jsem postřehla v jednu chvíli, kdy on to zjistil, tak
mamka jako šéfka v rodině, tak ona řekla, že se nechce rozvádět a tím tu debatu tak
uzavřela jakoby."
54
Polemika: Znamená to tedy, že se matka dokázala svěřit jen přátelům a blízké
rodině ne?: „A ti lidi z tě party to ví, jaký to je u nás doma... "; „...někteří z nich to věděli,
že mamka má vztah s Anetou..." Je pro ni snazší udržovat „tajné" vztahy, než říci své
rodině pravdu a začít novou životní etapu?
9. Vnímání homosexuality
Pod toto téma jsem se rozhodla zařadit Emin názor jak na matčinu, tak na
homosexualitu obecně. Ema uvedla, že homosexualitu u matky vnímá jako něco, co přišlo
až v pozdějším věku, když se matka zamilovala: „...mamka na to přišla až v 50, když se
zamilovala do Anety... " S ohledem na druhý matčin vztah se ženou j i Ema označuje za
„ lesbičku ". „ Takže je jasný, že to nebylo žádný poblouznění, ale že je prostě lesbička. "
Domnívá se také, že matka dříve neměla příležitost zjistit, že je lesbička vzhledem ke stavu
společnosti, ve které žila: „...neměla příležitost na to přijít, dřív se o tom tak nemluvilo, jak
teď a bylo to prostě tabu. Tak to člověk neměl takovou příležitost jako teď, že se
zaregistruješ na netu na nějakým serveru pro gaye nebo lesby a seš s nima hnedka
v kontaktu."
Homosexualitu poté vnímá jako něco „normálního", co jí nedělá potíže: „S tím
nemám nějaký osobní problém, že by mi to třeba nějak vadilo, když vidím homosexuální
pár." Zároveň ale přiznává jisté překvapení ohledně své matky: „...ale nenapadlo mě
nikdy, že se mě to bude tak osobně dotýkat. Ze najednou zjistíš, že tvoje mamka před
padesátkou začne být na holky, to mě fakt nenapadlo. "
Polemika: Zde mě podobně jako u prvního informanta napadaly otázky spojené
s normálností. Ema hovoří ve spojitostí s homosexualitou jako s něčím normálním.
Znamená to tedy, že je v otázkách týkajících se vztahů otevřenější a nepovažuje za model
rodiny jen ten tradiční?
10. Dopad zkušenosti
V rozhovoru bylo několikrát řečeno, že situace mezi rodiči není doposud vyřešena
a stále trvá. Situace se dle Emy odrazila především na rodinných vztazích, o čemž hovořila
se smutkem v hlase: „Mně to hodně rozházelo vztahy v rodině tak to si odnáším. Už to je
skoro 8 nebo 9 let co to trvá ... tak je to takový těžký a je mi z toho smutno často. Co mi to
asi tak dalo, tak nějaký vědomí, jak nějaký tajnosti můžou poničit vztahy. "
55
Ema také několikrát vyjádřila touhu citově se oprostit, ale z jejího vyprávění jsem
pochopila, že sejí to nedaří a situace sejí stále silně dotýká: „...já jsem tam pak už často
nejezdila, že mi to nebylo příjemný. " Nebo: „Já se třeba snažím se od toho nějak oprostit
a nemyslet na to, ale pak třeba vidím toho taťku nebo někam spolu jedem a zase mi to tam
naběhne, tak se mi to tak jurt vrací... "
3.3 Společná témata informantů
Během interpretace dat jsem si všimla, že informanti ve svým výpovědích jdou
často do kontrastu a jejich zkušenosti jsou v mnoha ohledech odlišné. Tyto jejich rozpory
mi přišly pro práci obohacující a zároveň mi poskytly více pohledů na zkušenost, než
kdyby se jejich odpovědi shodovaly. V následující tabulce č. 8 jsou zaznamenána společná
témata obou informantů, jež mnou byla nově okódována a doplněna o jejich citace.
Tabulka č. 8: Společná témata podložená citacemi informantů.
Společná témata Vojta Ema
Vztah s matkou „...sme spolu vždycky měli tak dobrej
vztah a aji tedka máme. "
„..naše vztahy s mamkou hodně
napjatý a necítím k ní žádnou
úctu... "; „...když si našla Anetu
a jak sem už řekla, tak to se
změnilo hodně věcí mezi náma. "
Vztah s otcem takovej partachej vztah.
„...do té doby byl taťka takovej
bůh... "; „...mějako zklamal, tím že si
našel novou babu."
„...jsme vždycky měli takovej
hezkej kamarádské j vztah....";
„...můj pohled na něho změnil,
že si ho nedokážu vážit, tak moc
jak předtím..."
Způsob zjištění „Já jsem na nic nepřišel sám... "
„...mně řekla, že začla chodit
s Lenkou. "
„...jsem našla pak emaily
milostný, jak si píše s Anetou... "
Vyvolané reakce „...jsem byl v tu chvíli rád... " „...napřed to byl šok velkej...";
„...jsem nevěděla, co bude stou
mojí rodinou. "
Komunikace s rodiči S matkou: „...to že začala být s
ženou sem mohl probrat s ní, kdyby
mě to nějak trápilo... "
S otcem: „S taťkou jsem o tom
S matkou: „...jsme se nikdy
nebavily jakože přímo o tom
vztahu."
S otcem: „Tak o tom vůbec
56
neprohodil ani slovo." nemluvíme... "
Vnímání matčiny
homosexuality
„...tendence k tomuhle - jakože asi
tam byla vždycky... "
„...to podle mě taky nevěděla,
když byla mladá. Ze neměla
příležitost na to přijít... "
Svěření se blízké osobě „...jsem se o tom mohl bavit s ní, že
jsem to potom nepotřeboval
rozebírat jinde."
„...jsem okamžitě volala Sáře... "
Svěření se okolí „...to bylo takový CO OL ... takjsem
to říkal. "; „...jsem to neříkal nikomu,
lidem, kteří by měli potenciál k tomu,
aby to nepřijali."
„...někomu řeknu, kdo je mi
blízkej a mám potřebu se mu s
tím svěřit..."
Postoje k dětem partnerky „Jana je nechtěla nikdy, babička
taky moc ne a já jsem je tak nějak
bral."; „ Tedka už si s nima, ale
rozumím zase výborně."
„A tu MAM RADA do tedka
Báru."; „...počkat vlastně tam
byla žárlivost."
Dopad zkušenosti „...větší vhled do života asi, větší
pochopení v tomhle v těch
vztazích."; „...mohlo nabourat
takovou nějakou představu o
rodině..."
„...Mně to hodně rozházelo
vztahy v rodině... "
F aktory přij etí/nepřij etí „...mně úplně odpadl ten model té
rodiny..."; „...mně to řekla a
nekecala třeba přede mnou. "
„...správný by bylo kdyby se
rozešli..."; Hlavně si o tom
promluvili... "
Reakce rodiny Otec: „Možná byl naštvanej že mu to
shodilo, ten jeho model rodiny... "
Babička (z matčiny strany): „S
Lenkou teda proběhla občas nějaká
hádka."
Babička (z otcovy strany): „...to
přijmula trochu hůř, ale nevím
jak..."
Sestra: „Jana má ještě do tedka
s tou Lenkou problémy... "
Otec: „...mamka jako šéfka
v rodině, tak ona řekla, že se
nechce rozvádět a tím tu debatu
tak uzavřela jakoby. "
Babička (z matčiny strany):
„...ani babička to neví. "
Bratr: „...si myslím, že on to
neví. "
Vnímání partnerky „...jsem byl dřív taky zastánce toho,
že Lenka trochu uzurpuje mamku.. ";
„...je dobrá baba prostě ... ji mám
rád."
„...napřed to bylo takový, že
jsem si od ní držela odstup...";
Časem to ze mě tak opadlo ta
negativnost a hodně jsme se
sblížily...";
Veroniku, tu už nepřijímám, to
57
už nechci. "
Role pohlaví partnerky „...se tam objevil nejakej ALFA
SAMEC, tak to by mohly nastat
potíže. "
„...jestli by to byla Aneta nebo
nějakej Anet mi bylo jedno... "
Vnímání homosexuality „...je to úplně v pořádku. " „Stím nemám nějaký osobní
problém, že by mi to třeba nějak
vadilo, když vidím homosexuální
pár."
Otcové a partnerky matek „...tam byl takovej zvláštní tlak...";
„ To se pak vyčistilo, když se prodal
dům a odstěhovali jsme se semka. "
„...ten jeho vztah asi změnil,
když se to dozvěděl, ale časem
se to zase ustálilo a nedávno
spolu byli i na kávě, takže se
spolu asi baví normálně. "
3.4 Závěrečné shrnutí
Závěry, které vykrystalizovaly z provedené analýzy a interpretace nyní budou
shrnuty do jednotného celku a za pomoci vedlejších otázek se pokusím odpovědět na
hlavní výzkumnou otázku a tím naplnit výzkumný cíl, jenž zní následovně: Analyzovat
retrospektivní zkušenost syna či dcery se zjištěním změny sexuální orientace vlastní matky.
Jakým způsobem se informanti dozvěděli o matčině sexuální orientaci?
Co se týče samotného zjištění informanti uvedli rozdílné způsoby, kterými se
o homosexualitě matky dozvěděli. Vojtovi se matka svěřila přímo, naopak Ema se to
dozvěděla vlastní cestou a matka sejí sama svěřila až později (o způsobech, jakými se děti
mohou dozvědět o sexuální orientaci rodiče viz kap. 2.1.2 ).
Jak informanti reagovali poté, co se dozvěděli o matčině sexuální orientaci?
Podobně jako v odpovědích na první otázku, se objevily rozdíly také v reakcích
informantů, přičemž Vojta přijal matčino svěření okamžitě a cítil za matku radost, zatímco
u Emy se objevil šok a strach o svou rodinu. Úlevu Ema pocítila až následovně, když jí
matka sdělila, že se nebude s otcem rozvádět. Z rozhovorů mi též vyplynulo, že u obou
informantů se vyskytují určité problémy v komunikaci s rodiči. Ačkoli Vojta zmiňuje,
58
že se s matkou o jejím homosexuálním vztahu mohl kdykoli bavit, s otcem byla situace
opačná. Ema zase hodnotí debaty na toto téma s matkou jako povrchní a s otcem dokonce
za něco, o čem vůbec nehovoří. Navzdory tomu však informantka uvedla, že se na toto
téma s otcem bavila, nicméně jen jednou, kdy prolomila vzájemnou komunikační bariéru
- sama otce konfrontovala a zeptala se ho na jeho vztah s matkou.
Jak informanti vnímají změnu sexuální orientace vlastní matky?
Oba informanti prokazují shodu ve vnímání matčiny homosexuality, kdy j i oba
považují za něco, co v matkách „přetrvávalo", ale projevilo se až později. O těchto
případech, kdy si jedinec uvědomí svou orientaci až v pozdějším věku hovoří také
Procházka a Janošova, (viz kap. 2) kdy především u žen může být jejich homoerotické
zaměření zastřeno touhou po dítěti a mateřstvím.
Podle Vojty se tak jeho matka dostala do fáze, otevření homosexuálnímu vztahu
a dle Emy její matka neměla dříve příležitost zjistit svou sexuální orientaci. Vojta též
projevil nesouhlas s tvrzením svého otce, že by jeho matka byla lesbička po celou dobu
a do manželství už vstupovala s vědomím své orientace, což dokládá Vojtovo tvrzení, že se
matka dostala do „této fáze" až v pozdějším věku.
Vojta i Ema shodně považují fakt, že jejich matka má přítelkyni za něco osobního
a intimního. Oba taktéž mluví o studu, jenž ale není vyvolán matčinou homosexualitou.
Zatímco v Emině případě byl vyvolán neschopností rodičů vystoupit z manželství, Vojtovi
zase dělá potíže hovořit o intimních věcech. Ve vztahu informantů k matkám jsem
zaznamenala proměnu jen u Emy, která svůj současný vztah k matce popisovala negativně
a vinila j i z neschopnosti vyřešit si svůj vztah s manželem. Vojta se během rozhovoru
nezmiňoval, že by jeho vztah s matkou kvůli jejímu homosexuálnímu vztahu naznal
výrazné proměny, naopak jejich pouto působí jako velice silné.
Jaké faktory vedly k přijetí či naopak nepřijetí homosexuálního vztahu z pohledu
informantů?
Informanti na toto téma odpovídali různorodě, kdy faktory vyskytující se u Vojty
nejsou přítomny u Emy a naopak. Za hlavní faktor, pomáhající v přijetí, Vojta označil
rozpad modelu původní rodiny. Další aspekty představovaly důvěra a upřímnost, s jakou
s ním matka jednala a kterou velmi oceňuje. O upřímosti hovoří i Ema, nicméně ve smyslu
její absence, kdy právě tajnosti považuje za důvod poničení vztahů v rodině. Ema také
59
naznačila, že rozchod rodičů by mohl celou situaci vyřešit a doufá ve větší potřebu
komunikace mezi rodiči. S ohledem na zjištěné informace se domnívám, že právě vyřešená
situace mezi rodiči je tím nej důležitějším aspektem pomáhající jedincům přijmout nový
vztah ačkoli je homosexuální (viz kap. 2.1.4), jelikož ani jeden z informantů nepovažuje
homosexualitu za překážku při vnímání nového vztahu matky.
Co se týče samotného přijetí matčiny partnerky, domnívám se, že zde hrálo velkou
roli, zda nová partnerka byla tím, kdo podle názorů informantů nabourával rodinné vztahy.
Vojta totiž uvedl, že kdyby byla situace opačná a matčin vztah by stál za rozpadem rodiny,
bylo by pro něj těžší ženu přijmout. Vzhledem k tomu, že si matka našla partnerku až poté,
co se Vojtovi rozpadl tradiční model rodiny, tyto potíže u něj absentují. Ani v případě Emy
nenalézáme pohlaví partnerky jako komplikaci, nicméně zde byla vnímána jako
„nabourávatel" rodiny.
Zjistila jsem rovněž, že informanti se staví do kontrastu ohledně role pohlaví
matčiny přítelkyně. Mezitím co Ema říká, že je jí jedno, jestli se jedná o muže či ženu,
Vojta naznačuje, že přítomnost muže by ho mohla bývala znepokojit. Domnívám se tedy,
že zatímco matčinu partnerku nebral jako konkurenci, z muže by býval mohl cítit
ohrožení. U obou informantů zaznělo, že novou partnerku ze začátku přijmuli s jistým
odstupem, ale postupem času si k partnerkám vytvořili kladný vztah. V případě Emy je
také zajímavé označení bývalé partnerky za někoho s kým si v současnosti velice rozumí,
a to dokonce více než s matkou.
Jelikož mají přítelkyně obou matek potomky, ptala jsem se informantů na jejich
vzájemné vztahy. Z Vojtovy výpovědi mi vyplynulo, že jeho postoje k dětem partnerky
matky mohly být zpočátku ovlivněné názory dospělých osob z jeho okolí, neboť uvedl,
že mu byli Lenčini synové prezentováni jako „zlobiví", postupem času se ovšem jeho
vztah k synům změnil a nyní považuje vzájemné vztahy za výborné. Ema vnímá dceru
první partnerky matky velice pozitivně, upozorňuje však na jeden okamžik, který v ní
vyvolal silnou žárlivost.
Jaké benefity informanti prožitou zkušeností získali?
U informantů j sem se také snažila vypátrat dopad prožité zkušenosti. Oba hovořili
o otevřenosti a pochopení pro různorodé lidské vztahy, nicméně zmínili i negativní
aspekty. Vojta zmínil narušení jeho představy o rodině, s níž je ovšem úzce spjat i odchod
otce od rodiny. Ema s ohledem na specifičnost své situace zase uvedla, že si je vědoma jak
60
zatajování a neřešení matčiných vztahů „rozházelo" vztahy v rodině. Informanti rovněž
prokázali shodu ve vnímání homosexuality, ke které přistupují tolerantně.
S jakými reakcemi ze strany rodiny a okolí se informanti setkali?
Tato otázka se mi podařila naplnit především díky Vojtovým odpovědím, neboť
Ema uvedla, že o matčiných vztazích mnoho lidí z rodiny neví. Oba informanti zmínili,
že reakce členů rodiny a okolí se pohybovaly na škále od pozitivního až po negativní
vnímání. Vojta popsal počáteční neshody mezi otcem a matčinou partnerkou, které byly
způsobené především financemi, jelikož po určitou dobu matka žila s partnerkou v domě,
patřící Vojtovu otci. Informant uvedl, že se vztah mezi nimi změnil k lepšímu až po
přestěhování. Z Emina výkladu jsem zjistila otcovu přetrvávající pasivitu bránící řešení
situace.
Při otázkách, jak reagovali na vztah matky další členové rodiny, Ema uvedla, že
neví o nikom dalším, kdo by o něm věděl. V kontrastu s touto informací zde vystupují
společní přátelé rodičů, kteří o vztahu věděli. Nicméně jak tito přátelé na celkovou situaci
reagovali, Ema netuší. Vojta zase přiznal, že v jeho rodině vznikl konflikt především mezi
partnerkou, jeho sestrou a babičkou (z matčiny strany - poz. aut), kdy Vojta uvedl,
že babička a sestra zpočátku vystupovaly jako matčiny „ochrankyne".
Poměrně silný konflikt taktéž vykrystalizoval mezi sestrou a matčinou partnerkou,
jenž přetrvává dodnes. Vojta zprvu označil za zdroj konfliktu peníze, později ovšem
dodává, že vzhledem k tomu, že konflikt stále trvá, jde spíše o problém způsobený
„hol čičími egy." Za zdroj problému tedy považuje roli pohlaví a domnívá se, že v případě
muže by byla situace klidnější. U Vojtovy sestry se objevuje negativní vztah
k partnerčiným dětem, jež nepovažuje za součást své rodiny.
Co se týče okolí, informanti hovořili o svých zkušenostech rozdílně. Zatímco Vojta
popsal, že se nesetkal s žádnou negativní reakcí, Ema uvedla případy, kdy byla její rodina
označena za „divnou" a „nechutnou".
Kromě nalezení odpovědí na výzkumné otázky se mi v práci podařilo zjistit několik
informací, které bych zde ráda přiblížila, neboť je považuji za obohacující a přínosné.
Zajímavým zjištěním byl například způsob, jakým se informanti svěřovali blízkým osobám
a okolí. Zatímco Vojta uvedl, že neměl potřebu se o tom bavit s někým z kamarádů, jelikož
má s matkou velmi blízký vztah a mohl tak vše řešit s ní, Ema naopak uvedla, že se ihned
svěřila své nej lepší kamarádce. Informanti také prokázali metodu selektivního výběru
61
(viz kap. 2.1.5), co se týče svěřování jedincům z okolí. Ačkoli Vojta vyjádřil hrdost
plynoucí z odlišnosti své rodiny a neprojevuje problémy na toto téma hovořit, v jiné části
rozhovoru uvádí, že se nesvěřuje nikomu, kdo by mohl být konfliktní typ. Ema se zase
svěřuje jen blízkým lidem, neboť, jak již bylo řečeno výše, považuje situaci za velice
osobní a zažila určité negativní zkušenosti. Zmíněná odlišnost ve svěřování by se dala
vysvětlit slovy Sedláčkové (2008, s. 119), která ve své práci zjistila, že: „U dětí ze
smíšených rodin je situace velice individuální. "
Postavu otce považuji za velmi podstatnou a v rozhovoru jsem se jí snažila dát
dostatečný prostor, nicméně toto téma představuje tak obsáhlou kapitolu, že by si
zasloužila samostatné zpracování v rámci nového výzkumu, zaměřeného primárně právě
na zkušenost otce s daným tématem.
Podařil se mi však zjistit dopad skutečnosti, že si matka našla přítelkyni na vztah
informantů s otci. Vojta zmínil, že pro něj prožívání coming outu matky nebylo tak
náročné jako samotný rozchod rodičů, a jeho postoj k otci negativně poznamenalo opuštění
matky a nalezení nové přítelkyně. Naopak Ema popisuje proměnu svého vztahu s otcem
zapříčiněnou právě novým vztahem matky, kdy v ní postoj zaujatý otcem vyvolal pocity
despektu.
62
4 Diskuze
Touto prací jsem se pokusila nahlédnout na prožitou zkušenost jedinců
a zaznamenat ji tak, jak ji oni sami vnímají a prezentují. K pochopení určitých aspektů,
které se objevovaly ve výpovědích informantů, mi pomáhaly poznatky získané
z prostudovaných studií blíže rozebraných v teoretické části věnované coming outu.
Samotné psaní práce bylo nejdříve zahájeno sběrem dat a na základě získaných informací
z rozhovorů se mi zformovala základní témata ke zpracování v teoretické rovině.
Pomocí tohoto postupu se mi v některých místech lépe dařilo provázat analytickou část
s teoretickou a dané poznatky využít v závěrečném shrnutí.
Ačkoli je mi zřejmé, že závěry plynoucí z výpovědí pouze dvou účastníků
výzkumu se nedají považovat za obecně platné, i přesto bych zde ráda představila
nej zásadnějších poznatky, které vyplynuly z provedených analýz. N a prvním místě bych
ráda uvedla, že informanti neprojevili nijak zásadní problém v přijetí matčina
homosexuálního vztahu. Okolnost ztěžující situaci u informantky Emy, byla matčina
neupřímnost a zatajovaní vztahu před otcem. Porovnáme-li totiž výpovědi Vojty a Emy,
uvidíme, že zatímco Vojtův vztah s matkou se po prožité zkušenosti nezměnil, Ema hovoří
o své matce značně negativně a přála by si, aby se její rodiče raději rozvedli. Fakt, že
rodiče prvního informanta byli v době coming outu matky již odloučeni, zatímco rodiče
Emy jsou doposud spolu, mě přivádí k závěrům autorů Daly a kol. (viz 2.1.4 ), kteří ve své
práci popsali reakce dětí na coming out se zjištěním, že děti odloučených rodičů reagují
lépe. Domnívám se tedy, že pro děti je nej důležitější, aby vztahy mezi jejich rodiči byly
vyřešeny a dítě se tak neocitlo v situaci, kdy rodiče přenáší své problémy ve vztahu právě
na něj. Konkrétně splněním těchto podmínek by se dalo vysvětlit vyřešení matčiny
homosexuality u prvního informanta, zatímco v případě druhém je situace stále živá
a způsobující trápení.
Byla bych tedy ráda, pokud by tento text mohl sloužit jako pomocník pro rodiče či
celé rodiny, které se vyskytnou v podobné situaci a budou muset čelit rozhodnutí, zda se
dítěti svěřit a jakým způsobem. Výše totiž můžeme vidět, jaký dopad může celá situace na
jedince mít, postupují4i rodiče nevhodným způsobem. Vzpomeňme výzkum Breshears
a Lubbe-De Beer (viz kap. 2.1.7), zdůrazňující, že pro děti je podstatné, aby k nim rodiče
byli upřímní, otevřeně s nimi hovořili a ujistili je, co se bude dít dál a nezanechali je tak ve
zmatku.
63
4.1 Polemika nad metodologií výzkumu
Pro práci byla zvolena metoda IPA, kterou považuji s ohledem na charakteristiku
mého výzkumu za vhodnou. Tato metoda mi dovolila nahlédnout do nitra prožité
zkušenosti a dát jí konkrétní obrysy. Při práci mi vyhovovalo, že jsem se nemusela držet
přesně daných kroků, ale naopak postupovat flexibilně dle svých zájmů a potřeb. Nicméně
již samotný fakt, že IPA zkoumá životní zkušenost s sebou nese jisté limity, neboť my jako
výzkumníci nemusíme plně pochopit obsah informantova sdělení, jež můžeme mylně
interpretovat. Z tohoto důvodu jsem se snažila všechny své postřehy a domněnky podložit
citacemi informantů, aby nedocházelo ke zkreslení výpovědí a bylo umožněno jejich
ověření.
Limity výzkumu spatřuji i ve vlastní osobě, a to konkrétně ve vedení rozhovorů,
kdy se domnívám, že otázky mohly být více otevřené, aby informant dostal větší prostor
a svobodu se vyjádřit, což přičítám nedostatku zkušeností. Zde taktéž narážíme na
problém, který mohl ovlivnit výpovědi informantů, konkrétně skutečnost, že jeden z nich
je mým blízkým přítelem. Uznávám tedy, že data, která mi poskytl, mohla být do určité
míry zkreslena.
4.2 Reflexe provedených rozhovorů
Po prvním rozhovoru, jsem si uvědomila množství chyb, kterých jsem dopustila
a zhodnotila jsem, že rozhovor je nejen nenasycený, ale že i mé vlastní chování mohlo hrát
roli na informantovy odpovědi. Zprvu jsem neměla otázky dostatečně připravené a dělalo
mi velké problémy držet se rámce a smysluplně reagovat na odpovědi informanta. To jsem
se snažila při dalším setkání napravit a kladené otázky jsem měla naučené, aby mi
pomáhaly jako mapa, pomocí které jsem mohla jedince vést. Díky tomu jsem nebyla tolik
nervózní a mnohem lépe jsem reagovala v případě, že informant odbočil z tématu. Snažila
jsem se také myslet na celkovou řeč těla a nepůsobit křečovitě. Získané poznatky jsem
posléze využila v druhém rozhovoru, u kterého jsem si uvědomovala, že už nebude veden
s kamarádem, ale s neznámou osobou. Samotné rozhovory pro mě byly v jistých částech
emočně velice silné a jejich intenzita se stupňovala s následnou transkripcí a opětovným
čtením. Především druhý rozhovor ve mně vyvolával jak smutek tak i naštvání, pročež mi
analýza trvala déle, než jsem si plánovala. Mnohokrát j sem potřebovala od práce odejít
a vrátit se k ní až po určitém odstupu, který někdy byl i v rámci několika dní.
64
Závěr
Předkládaná práce se zabývá problematikou homosexuality, kdy hlavním cílem
bylo přispět k porozumění zkušeností jedinců, jejichž matky v pozdějším věku navázaly
homosexuální vztah se ženou. Daný cíl se posléze podařil dostatečně naplnit díky
zodpovězení výzkumných otázek, kdy mne zajímalo, jakým způsobem se jedinci dozvěděli
o matčině sexuální orientaci, a jak tato skutečnost ovlivnila další dění uvnitř samotné
rodiny. Zvláštní pozornost byla věnována především procesu přijetí a popsání faktorů,
které ovlivnily vnímání homosexuality a nového vztahu matky ze strany informantů.
Ve svém bádaní jsem se dále zaměřila na zachycení reakcí na matčin homosexuální vztah
ze strany rodiny a okolí. Popsány byly také dopady, prožité zkušenosti na jedince.
V teoretické části jsem zpočátku pracovala v obecnějším rámci, kdy byla čtenáři
představena proměna současné rodiny a byl přiblížen jeden z modelů, který se stále častěji
dostává do povědomí společnosti, a to sice model homoparentální rodiny. Předmětem
mého zájmu bylo popsat, jakým způsobem je v českém prostředí na tento typ rodiny
nahlíženo, a jaké možnosti mají homosexuální páry při založení rodiny. V další části se již
podrobněji věnuji vymezení pojmu coming out, čímž se dostávám ke stěžejnímu bodu
mého výzkumu, jenž je analyzování coming outu rodiče k dítěti. Za pomoci zahraničních
studií byla vytvořena témata, která mohou pomoci porozumět, jak děti vnímají proces
coming outu a jaké reakce se u nich mohou objevit.
V úvodu výzkumné části byly stanoveny cíle a výzkumné otázky, dále byl popsán
výzkumný soubor a metoda, kterou data byla sbírána. V textu je také odůvodněna volba
kvalitativního výzkumu a metody IPA. Pomocí rozepsání jednotlivých kroků metody,
které jsem podložila tabulkami uvádím, způsob provedení analýzy. Nej podstatnější část
textu poté tvoří samotná analýza získaných dat a jejich následná interpretace. Před
zahájením analýzy jsem poskytla přepsané rozhovory informantům k posouzení
a doplnění, a poté, co mi je se souhlasem vrátili, jsem přistoupila k analýze. Po jejím
dokončení jsem se též snažila propojit jednotlivá témata, která mi u informantů vyvstala
a podložit je znova jejich vlastními citacemi. Tato společná témata jsou následně detailně
rozebrána v závěrečném shrnutí a jsou obohacena mými vlastními postřehy, či odkazují na
odborné výzkumy.
Na závěr výzkumné části se pouštím do diskuze nad zjištěnými závěry a polemizuji
nad přínosem práce. Ten spatřuji především v otevření tématu, kterému se na našem území
nedostává tolik pozornosti, co by zasluhovalo.
65
Poněvadž u nás neexistuje dostatek zdrojů, jenž by se této problematice věnoval,
byla práce pojata spíše ze široka, čímž poskytuje základní stavební kámen pro další, hlubší
bádání. Budoucí výzkumníci by se tak mohli zaměřit na konkrétní fenomény, jakými jsou
například proměny genderových rolí, které se v těchto rodinách objevují, či své ohnisko
zájmu směřovat právě na zkušenosti matek, které se v pozdějším věku identifikovaly jako
homosexuální.
Pro mne jakožto sociálního pedagoga bylo nepopsatelně přínosné pustit se do
tohoto výzkumu a nahlédnut pod povrch rodin, které si prošly touto zkušeností,
neboť právě větší zájem a diskuze ze strany veřejnosti a akademické obce na toto téma,
by mohla pomoci rozbít přetrvávající stereotypy spojené s homoparentálními rodinami.
Je tedy podstatné neustále upozorňovat na skutečnost, že mezi námi žijí i jiné typy rodiny
než jen ty tradiční a tak je relevantní se nimi plnohodnotně zabývat.
66
Resumé
Bakalářská práce se zabývá popisem a analýzou zkušeností jedinců se zjištěním matčiny
homosexuality. Zaměřuje se nejen na okamžik, kdy se děti o změně sexuální orientace
dozvěděly, ale mapuje i další oblasti, nichž se daná změna dotkla. Teoretická část
představuje proměnu rodiny a s ni související jevy, které se dnes ve společnosti objevují.
Dále se věnuje tématu spojené s homoparentalitou a to konkrétně, jak j i vnímá česká
společnost či jaké možnosti, na založení rodiny, mají homosexuální páry v rámci
legislativy. Výzkumná část se poté pomocí získaných dat snaží zmapovat prožitou
zkušenost jedinců a tyto prožitky posléze interpretovat a vyhodnocovat.
Summary
Bachelor thesis focuses on description and analysis of individual's experience with
realization of mother's homosexuality. It explores not only on the very moment when child
finds out its mother orientation, but also covers other affected areas. Theoretical part
introduces concept of family transformation and related issues, which are currently present
in society. Subsequently it also deals with topic connected to homoparentality, specifically
with views of Czech society and Czech legislation related to homosexuality. Empirical part
consequently uses acquired data to interpret and evaluate explore individual's experience.
67
Seznam použité literatury
Tištěné zdroje:
• Beňová, K . (2007). Analýza situace lesbické, gay, bisexuálni a transgender menšiny
v ČR. Praha: Úřad vlády ČR.
• Gavora, P. Úvod do pedagogického výzkumu. (2., rozš. české vyd.). Brno: Paido,
2010.
• Goldberg, A . E. (2010). Lesbian and gay parents and their children. Washington,
D C : American Psychological Association.
• Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál.
• Janošova, P. (2000). Homosexualita v názorech současné společnosti. Praha:
Karolinum.
• Keller, J. (2003). Nedomyšlená společnost. (4. vyd.). Brno: Doplněk.
• Kostínková Koutná, J., & Čermák, I. (2013). Interpretativní fenomenologická
analýza. In T. Říháček, I. Čermák, & R. Hytych, Kvalitativní analýza textů: čtyři
přístupy (s. 9-43). Brno: Masarykova univerzita.
• Masáková, V . (2011). Psychologický pohled na vývoj rodiny a potřeby dětí. In L.
Boková, Rodiče, děti a jejich problémy: sborník studií (s. 25-33). Praha: Sdružení
Linka bezpečí.
• Matoušek, O. (2003). Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál.
• Mareš, P. (2002). Hodnota dítěte. In I. Pláňava, M . Pilát (Eds.), Děti, mládež a
rodiny v období transformace (s. 159-175). Brno: Barrister & Principal.
68
Maříková, H., & Čermáková, M . (Eds.). (2000). Proměny současné české rodiny:
(rodina - gender - stratifikace). Praha: Sociologické nakladatelství.
Možný, I. (2002). Česká společnost. Praha: Portál.
Procházka, I. (2002). Coming out: Průvodce obdobím nejistoty, kdy kluci a holky
hledají sami sebe. Brno: STUD.
Smith, J. A., Flowers, P., & Larkin, M . (2009). Interpretative phenomenological
analysis: theory, method and research. Thousand Oaks: Sage Publication.
Smith, J. A., & Osborn, M . (2008). Interpretative phenomenological analysis. In J.
A. Smith, Qualitative psychology: a practical guide to research methods (2nd ed.)
(s. 53-80). Los Angeles, Calif.: S A G E Publications.
Sobotková, I. (2007). Psychologie rodiny. Praha: Portál.
Sokolová, V . (2004). " A co děti?": gay a lesbické rodičovství. In J. Valdrová & K .
Rytířová, Abcfeminismu (s. 81-96). Brno: Nesehnutí.
Stehlíková, D., Procházka, I, & Hromada, J. (1995). Homosexualita, společnost a
AIDS v ČR. Praha: ORBIS.
Šedivý, M . (2004J. Problematika gay a lesbického rodičovství v České republice:
východiska a aktuální diskuze (Přehledová stať). Brno: FSS M U .
Tasker, F. (2016). L B G Q Parents Coming Out to Children. In A . Goldberg, The
SAGE Encyclopedia of LGBTQ Studies (s. 674-677). California: Sage Publication.
Tasker, F., & Golombok, S. (1997). Growing up in a lesbian family: Effects on child
development. New York: Guilford Press.
Weiss, P. (2010). Sexuologie. Praha: Grada Publishing.
69
Elektronické zdroje:
• Breshears, D., & Lubbe-De Beer, C. (2014). A qualitative analysis of adult
children's advice for parents coming out to their children [Online]. Professional
Psychology: Research And Practice, 45(4), 231-238. Získáno 12. 12. 2016 z
http://doi.org/10.1037/a0035520
• Bozett, F. W . (1980). Gay Fathers: How and Why They Disclose Their
Homosexuality to Their Children [Online]. Family Relations, 29(2), 173-179.
Získáno 19. 1. 2017 z http://doi.org/10.2307/584068
• Čadová, N . (2016). Postoje veřejnosti k právům homosexuálů - červen 2016
[Online]. Získáno 25. 2. 2017 z
http://cwm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/cl/a7579/f3/ovl60725.
pdf
• Český statistický úřad. (2014). Analýza: Domácnosti jednotlivců [Online],
Získáno 11. 2. 2017 z https://www.czso.cz/documents/10180/20551799/170226-
14.pdf/6232226f-flcl-4d55-9101-26e04a3ab5fd?version=1.0
• Daly, S. C , MacNeela, P., & Sarma, K . M . (2015). When Parents Separate and One
Parent 'Comes Out' as Lesbian, Gay or Bisexual [Online]. Plos One, 10(12), 1-16.
Získáno 17. 2. 2017 z http://doi.org/10.1371/iournal.pone.0145491
Goldberg, A . E. (2007). (How) does it make a difference? Perspectives of adults
with lesbian, gay, and bisexual parents [Online]. American Journal Of
Orthopsychiatry, 77(4), 550-562. Získáno 17. 2. 2017 z
http://doi.Org/10.1037/0002-9432.77.4.550
• Golombok, S., Spencer, A . , & Rutter, M . (1983). Children in lesbian and singleparent
households: psychosexual and psychiatric appraisal [Online]. Journal Of
Child Psychology And Psychiatry, 24(4), 551-572. Získáno 15. 2. 2017 z
http://doi.Org/10.llll/i.1469-7610.1983.tb00132.x
70
Kopřivová, L . (2016). Homoparentální rodiny (Bakalářská práce) [Online]. Získáno
18. 1. 2017 z https://is.muni.cz/th/322131/pedf_b_bl/Koprivova_finalni_verze.pdf
Lauder, S. (30. 8. 2016). Když někdo po dvaceti letech manželství zjistí, že je lesba,
je to získaná orientace [Online]. Respekt. Získáno 14. 1. 2017 z
https://www.respekt.cz/spolecnost/kdyz-nekdo-po-dvaceti-letech-manzelstvi-zjistize-j
e-lesba-j e-to-ziskana-orientace
Lytle, M . C , Foley, P. F., & Aster, A . M . (2013). Adult Children of Gay and
Lesbian Parents [Online]. The Counseling Psychologist, 41(4), 530-567. Získáno
20. 1. 2017 z http://doi.Org/10.l 177/0011000012449658
Lynch, J. M . , & Murray, K . (2000). For the Love of the Children [Online],
Journal Of Homosexuality, 39(1), 1-24. Získáno 15. 1. 2017 z
http://doi.org/10.1300/J082v39n01 01
Nedbálková, K , & Polášková, E. (2004). Gay a lesbické rodiny [Online]. Získáno
4. 12. 2016 z http://cmps.ecn.cz/pd/2004/texty/pdf/nedbalkova.pdf
OECD. (2016). Family size and household composition [Online]. Získáno 15. 1.
2017 z http://www.oecd.org/els/family/SF_l_l_Family_size_and_composition.pdf
OSN. (1989). Úmluva o právech dítěte [Online]. Získáno 15. 1. 2017 z
http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/umluva-o-pravech-ditete.pdf
Polášková, E. (2002). Homosexuální adolescenti -jejich vztahy s rodiči a vrstevníky
(Diplomová práce) [Online]. Získáno 25. 1. 2017 z
https://is.muni.cz/auth/th/10743/ff_m/text.pdf
71
• Procházka, J. (2014). Homoparentalita, rodičovství leseb a gayů v českém kontextu
[Online]. In M . Kolařík (ed.), Sborník příspěvků z XII národní konference o
manželském, partnerském a rodinném poradenství: Současné podoby partnerského
a rodinného soužití (s. 11-21). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Získáno 3. 2. 2017 z http://docplayer.cz/886281-Xii-narodni-konference-o-
manzelskem-partnerskem-a-rodinnem-poradenstvi-soucasne-podoby-partnerskeho-
a-rodinneho-souziti.html
• Savin-Williams, R. C , & Dubé, E. M . (1998). Parental Reactions to Their Child's
Disclosure of a Gay/Lesbian Identity [Online]. Family Relations, 47(1), 7-13.
Získáno 23. 1. 2017 z http://doi.org/10.2307/584845
• Sedláčková, A . (2009). Specifika dětí z homoparentálních rodin [Online]. In M .
Mitlôhner (ed.), Sborník referátů: 17. Celostátní kongres k sexuální výchově v České
Republice Pardubice (s. 115-121). Brno: Tribun E U . Získáno 15. 1. 2017 z
http://www.planovanirodiny.cz/Pardubice09/sbornik09.pdf
• Sedláčková, M . (2016). Pouhá skutečnost, že osoba žije v registrovaném partnerství,
nemůže být překážkou osvojení dítěte [Online]. In Ústavní soud.
Získáno 15. 1. 2017 z http://www.usoud.cz/aktualne/pouha-skutecnost-ze-osobazij
e-v-registrovanem-partnerstvi-nemuze-byt-prekazkou-osvoj e/
• Srnka, V . (2016). Homosexuálové budou moct adoptovat dítě partnera, navrhuje
novela [Online]. Idnes. Získáno 14. 1. 2017 z http://zprávy.i dnes. cz/novel a-zakona-
o-adopci-deti-partnera-homosexualy-fbz/domáci.
aspx? c=A160314_21123 O_domaci_san
• Tasker, F. (1999). Children in Lesbian-Led Families: A Review [Online]. Clinical
Child Psychology And Psychiatry, 4(2), 153-166. Získáno 25. 1. 2017 z
http://doi.org/10.1177/1359104599004002003
72
• Tasker, F., Barrett, H . , & De Simone, F. (2010). 'Coming Out Tales': Adult Sons
and Daughters' Feelings About Their Gay Father's Sexual Identity [Online].
Australian And New Zealand Journal Of Family Therapy (Anzjft), 37(4), 326-337.
Získáno 6. 1. 2017 z http://doi.Org/10.1375/anft.31.4.326
Zákony:
• Sbírka zákonů č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
• Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých
souvisejících zákonů.
• Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.
Seznam příloh
Příloha č. 1: Rozhovor s Vojtou.
Příloha č. 2: Rozhovor s Emou.
73
Přílohy
Příloha č. 1: Rozhovor s Vojtou
Vojta 24 let, Student VSUP. Momentálně žije v Brně se svou snoubenkou a jejím synem (61et).
Rodiče jsou rozvedení. Vojta má jednu starší sestru 28 let. Když měl Vojta 12 let jeho matka si
našla současnou přítelkyni.
Tučně - otázky a slova autorky
Kurzíva - přímá řeč
CAPS LOCK - slova vyřčena s důrazem
(smích, povzdech, atd) - neverbální projevy, citoslovce
... - pauza
Ahoj, já bych ti ráda ještě jednou vysvětlila, ěím se chci ve své práci zabývat, (vysvětlujipodrobně svůj
výzkum atd.)
Vojta: Jak tě napadlo zajímat se právě o tohle?
No já když jsem přemýšlela na začátku o čem bych chtěla psát, tak pro mě bylo zásadní, aby to bylo
něco co je mi blízké a bude mě to bavit. Tak jsem tak postupem času došla až k mé výzkumné otázce,
která se zabývá zkušeností dětí s homosexualitou vlastní matky.
Tak můžeme jít na to?
No - tak jak jsem ti už popsala to moje téma, tak mohl by jsi mi představit svoji zkušenost s
homosexualitou tvé mamky?
Ty jo, to já nevím vůbec co bych řekl ... nebo spíš kde bych měl začít. Počkej takže homosexualita mojí
mamky. No jakože to celý bylo tak ... že já sem byl malej, když se to celé událo. To sem nad tím třeba tak
nepřemýšlel jak bych mohl teďka. Pro mě to bylo něco zajímavýho, novýho, ale nic co bych vnímal nějak
špatně. To si nevybavujú, že bych měl nějaký stresy z toho nebo tak. To je asi tím, že jsem už od malička
takovej jakože uvolnenej a nejsem nějak vyhranenej vůči něčemu, tak si myslím, že to taky ovlivnilo, proč
jsem to tak přijal, když se naše rodina rozpadla a všechny vztahy se tam pomíchaly - a vzniklo zase něco
novýho. Ale jako nedokážu říct, jestli mě to nějak zásadně ovlivnilo, že mamka pak začla být s ženou ....
Jako jestli bych tedka byl třeba jinej povahově. Jakože asi to muselo na mně třeba (přemýšlí) zanechat
nějaký stopy, ale jaký, to je těžký. Ale jako ... asi jsem víc uvolnenej, než třeba jiní lidi. Že si třeba
uvedomujú, že všechno je normální jako, že když je něco z lásky, ze srdce, tak je to všechno v pořádku. Že
není nic špat, špatnýho, ať už to zní jakkoliv, když jseš si jistej, že je to s láskou. Tak to mně tak dalo ... A
P A K větší vhled do života asi, větší pochopem v tomhle v těch vztazích. Na druhou stranu mně to zas asi
mohlo nabourat takovou nějakou představu o rodině, že vycházím z modelu své rodiny, takovýho
bláznivýho, že prostě je to takový složitý hrozně .... (pokles hlasem). Že tatka tam není a mamka je s ženou,
takže to není moc jednoduchý, takže v tomhle mě to asi ovlivnilo podvědomě. Takže kdyby se to nestalo, tak
ta moje cesta by byla nejspíš jiná (mluví trochu nervózně).
Mohl bys mi říct ještě něco o svojí rodině?
Popsat rodinu (hmm) ... No tak jak bych jí popsal, no ehm ... tak moje rodina prostě. Je taková, jak mě
intuitivně napadne jo?
Jo jo, přesně tak.
Tak je taková v něčem veselá, jako taky velká, nebo byla, že tam vždycky bylo hodně příslušníků, ale v
rámci té naší rodiny, tak tam byla vždycky cítit taková vážnost a někdy taková, taková, taková, ... že se tam
moc nemluvilo, že to bylo takový tichý. Jakože pohoda, ale moc se neřešily problémy, že to bylo takový, ŽE
74
SE T Y VĚCI NEVYŘÍKÁVAJÍ. Že ty věci rodiče spolu nesdílej, takovej jsem měl pocit. Ani se mnou nic
nesdíleli nic tajnýho nebo intimního. Takže taková veselá, ale každej vlastně introvert trošku.
Sebe vnímáš taky jako introverta?
(Hah) no já nevím, v něčem asi jo. Že mně se třeba často stává, že mě něco rozčiluje, ale vlastně to pak
neřeknu. Na druhou stranu je to už lepší, že když je to fakt takový, že sem naštvanej tak normálně jdu a řeknu
to. Ale jako asi nějak obecně sem takovej introvertní, ale přitom legrace. Že třeba nejsem nějak vážnej, ale
přitom sem takovej, že si věci hodně beru do sebe, že je vnímám intenzivně, až že to jde do srdce. To je
taková citlivost schovaná, kterou třeba má aji mama hodně. Že to na ní nepoznáš, když jí znáš chvilku.
To je pravda no, že na první pohled působí vlastně jako srandovní člověk, co má dobrou náladu pořád.
Ale tím, že vás znám, tak to člověk po čase uvidí tu citlivost ve vaší rodině.
Tak celkově to tak cítím aji já, že ta moje mama je taková, vlastně tak jak jsem říkal tu rodinu, tak ... vnímám
i tu mamu, že je taková na jednu stranu veselá, společenská a taky pořád srandy. Všechno v pohodě, ale
přitom no přitom, ale u toho hodně zranitelná a citlivá. Taková jemná jakože a v něčem introvertní. Taková v
něčem prostě citlivost pod hávem nějaké pohody. Že jako pro někoho nemusí být citlivá ... tak moc jak je
(mluví pomaleji).
Že si dělá ze všeho srandu, jak to v životě funguje. Ale jde vidět, že je v tom světě taková zranitelná, že jí ty
věci zasahujou třeba víc než nás. Ona se tak rozhodla, že bude pro svět ta, co to má všechno na háku, ale
samozřejmě, že to nemá na háku. Takže pak se stane todlencto, že se něco stane a ona pak je nešťastná (klesá
hlasem).
A tvůj vztah s mamkou je jaký?
Jakej ... no tak jakože pořád stejnej. My jsme spolu vždycky měli tak dobrej vztah a aji teďka máme. Takže
se nestalo, že bych třeba nějak obrátil a byl na ni naštvanej tak to vůbec ... Takže za mě dobrej (smích).
Daly se třeba vycítit nějaké projevy změny, víš v té orientaci?
Já si myslím, že ta tendence k tomuhle - jakože asi tam byla vždycky. Né že bych šiji uvědomoval, když
jsem byl malej že jo, to mi bylo nějak 12. Já jsem tam nic neviděl, ta věc byla pořád v ní, že jako přišla asi v
době, když jsem jí ještě neznal.
... Buďto generačně nebo z nějakých jejích zkušeností, že se dostala do té fáze, že je otevřená takovéto věci.
Takže předtím neměla žádnou přítelkyni?
Nene, co já vím, tak ne.
A o svém vztahu ti řekla sama, nebo si to zjistil nějak jinak?
Já jsem na nic nepřišel sám. To bylo takový hodně rychlý, že mně to řekl ten tata. Ne počkat ještě jednou, to
bylo takto ... (začíná znova). To byl sled událostí hrozně rýchlej. Tata mně řekl, že se rozchází - a mama to
bylo asi tak, že mně řekla, že začla chodit s Lenkou (současná přítelkyně- pozn. aut). Pak jsme u ní byli na
návštěvě a pak jsme spolu párkrát jeli na výlet. Já nevím na zmrzlině třeba ... to si nepamatuju přesně kde.
Pak mně řekla: „hele já mám Lenku ráda a teď s ní budu, teda budeme žít. " A já jsem byl v tu chvíli rád,
jakože nebude smutná, že není smutná, že má svůj život a našla si lásku.
ONA mně to prostě jenom řekla, aniž by to nějak vysvětlovala (mluví důrazně).
No a jak jsi to přijal?
(Hmmm) ... já jsem to hnedka přijal. Tehdy jsem ani podle mě neměl takový ty no, že jsem jako byl hodně
otevřenej i víc než teď. Sem byl takovej hodně bezprostřední A JEŠTĚ K TOMU to bylo příjemný, protože
Lenka je příjemná, tak jsem neměl žádnej důvod to odmítat, takže to bylo všechno v pořádku. Takže moje
reakce na to celé byla dobrá, a to z toho důvodu, že sem hodně empatickej a třeba až přehnaně, že se vkládám
do někoho, aby se měl dobře. Tak jsem tam měl takovou empatii v tom, aby se měla dobře, poté co j i opustil
taťka. A aby si někoho našla a když jsem zjistil, že chodí s Lenkou, tak se mi ulevilo v tom, že je zajištěná
emočně a že tím pádem jsem v pořádku. Víš tím pádem, že moje mamka bude zajištěná, tak já budu taky
spokojenej, protože bude všechno v pořádku. Takže já jsem byl za to rád, že to zvládla tu situaci. Že třeba by
byla smutná a chtěla by toho tatu zpátky a třeba rok by to trvalo, než by se z toho dostala, tak by to pro mě
bylo mnohem těžší, že bych měl pocit, že trpí a z toho bych trpěl. Teď už by to třeba bylo jiný, ale v té době
by to tak bylo určitě (kouká do země). Takže zpětně jsem rád, že mně to řekla a nekecala třeba přede mnou.
Co myslíš, že mohlo bylo tím důvodem, že se ti mamka svěřila?
No netajila to protože, podle mě věděla, že to je celý v pořádku, že podle mě nebyl důvod to tajit, protože tata
byl pryč, takže v tomhle nebyl problém, že by jako bylo něco nedořešenýho. Já nevím - že by s taťkou třeba
75
ještě byla nebo něco takovýho ... v tomhle to bylo čistý. Já nevím v rámci jako nějaké rodinné morálky to
bylo taky v pohodě, protože tady není nikdo, jakože babička je věřící, ale normální, že jí to nevadí. Takže
tím, že nebyl žádnej problém tak věděla, že jsem v klidu a to co mi řekne přijmu a to co nepřijmu, tak bych
se nanejvýš, tak rozbrečel a pak bych to přijmul. Takže neměla důvod mně lhát, protože tam nebyl žádnej
tlak. A Lenka byla dobrá, takže se asi nemusela bát, že bych ji třeba nepřijmul.
Umíš si představit, co člověk v takové chvíli prožívá? Jaké to pro ni muselo být?
No jasně to si umím představit. Tam je to spojený s tím, že prostě se rozešli s tím s tím tátou. Protože to je
hodně časově blízko sebe. Tak já nevím, já si myslím, že tam u ní to mohlo být v tom. Že ... co si tak umím
představit, že musela prožívat jistou úlevu, když se zamilovala do Lenky a začala s ní být. Protože (hmm) ...
já si myslím, že už nějakou dobu s taťkou měli problémy a už byla ta mamka taková jakože zraněná a tata už
to asi taky nechtěl ten vztah. No a tím, že byla zraněná tak byla jako často s ním třeba i podvědomě v
ohrožení a u té Lenky našla takovou jako útěchu a jistotu, ještě k tomu, když je Lenka taky taková uklidňující
a jako, JEŠTĚ K TOMU, to není žádnej muž, ale je to žena, takže si asi rozuměly víc, než kdyby se musela
konfrontovat s jinou energií. Takže podle mě to byla úleva velká pro mamku.
Pro tebe to bylo také snazší, že si našla ženu?
No já si to tak totiž myslím, že jo. Ale je možný, že by si našla muže, kterej by třeba byl tak jemnej, že by
mně to nevadilo. Ale kdyby se tam objevil nejakej A L F A SAMEC, tak to by mohly nastat potíže. Co by měl
takový větší mužství v sobě. Ale Lenka je dobrá, tak to bylo v pohodě (smích).
Lenka je současná přítelkyně mamky?
Jo ona ani nikoho jiný ho jakože ženu předtím neměla. Doufám, že ani mít nebude (smích).
Proč?
No protože Lenka je dobrá baba prostě ... ji mám rád.
A jak vy dva jste spolu vycházeli?
(Hmm) no já myslím že úplně dobře, byla hodná, bylo nám dobře, to co jsem říkal. A Lenka je taky hodně
taková silná, tak tu sílu jsem taky přijal a hlavně jsem cítil, že to myslí s mamou vážně. Sme pak jezdili na
hezký výlety. To bylo léto to bylo čerstvý to sme byli u moře, tak to bylo dobrý. To sme hned jeli do Itálie.
To bylo takový vzrůšo, to mám rád změny.
A nyní?
No jakože pořád stejný. Že jí mám rád a že jí... (hmm) rešpektujú.
Co pro tebe Lenka znamená?
Jako myslíš jak vnímám třeba její postavení v rodině nebo jak?
No to je na tobě, můžeš říct cokoli.
No tak jako osobu jí mám strašně rád, ale jako mamka pro mě nikdy nehrála roli. Jakože já třeba říkám „ dvě
mamky", ale pocitově to tak nevnímám. To bych v tom asi musel vyrůstat od mala, abych to tak vnímal.
Takže pro mě hrála roli jako žena mé mamky. Určitě jsem jí poslouchal ... a něco mi předala, ale že bych
pocitově měl dvě mamky tak to ne, aji když to tak říkám.
Ona to ví?
Jakože nikdy jsme se o tom nebavili, ale to je takový - automatický, že tam nikdy nebyly snahy dělat mi
M A M K U . To bych se v tom třeba musel narodit a vnímat je fakt zároveň jako dvě mamky. Ale sem už byl
větší tak jsem to nepotřeboval. Sem měl mamu a tatu a nebyla tam ta potřeba prostě.
A jak dlouho už jsou spolu s mamkou?
Jaj no počkej mně bylo tolik v té době (přemýšlí dlouze)... takže to je už nějak počkej 11-12 let? No ty vogo
to je hustý, to teda dobře rychle uteklo (smích).
A Lenku taťka přijal jak?
Jo to mám pocit, že ... tam byl takovej zvláštní tlak, ale to bylo kvůli, (přemýšlí)... Že tam jsem měl vždycky
pocit, že tam něco haprovalo mezi nima, tím že jsme byli v tátovým domě a Lenka tam nic neplatila a byla
tam jen tak 4 roky a tata tam pracoval a platil energie a přitom tam nebydlel jenom tam pracoval. A stávalo
se, že mamka nějak odjela pracovat třeba na 14 dní a byla tam jenom Lenka a tata, a pamatuji si na takovou
chvíli, kdy Lenka si nějak stěžovala mamce na tatu, že je načučenej .... a že je nepríjemnej, že se s ní třeba
nebaví. Což věřím, že se s ní třeba nebavil, že byl naštvanej. Ale to byly takový věci, že on nebyl naštvanej,
ale nevím jak to měl vnitřně, protože on byl v takové situaci, kdy opustil mamku, tak v podstatě jako nemohl
76
nikdy nadávat nebo tak, protože to udělal on dalo by se říct. To se pak vyčistilo, když se prodal dům a
odstěhovali jsme se semka. To třeba tata aji pomáhá Lence něco dělat, aji když tady není mamka.
Mohl by jsi mi popsat tvůj vzat s taťkou?
Jako celkově?
Jojo.
Takže můj vztah s taťkou, s mým tatkou jsme vždycky měli jakože takovej pěknej vztah to rozhodně a
vždycky to byl takovej parťáckej vztah jakože napřímo, že mně vždycky říkal všechno co cítil a že byl
vždycky skoro až kámoš můj, jsem měl dojem v té době, když jsem byl malej. Že se stavěl do takové role
spíš, samozřejmě jako taťky dobrýho, ale aji takovýho PARŤÁKA, že mně třeba do školy v přírodě napsal
dopisy, který oproti dopisům pro ostatní byly takový hrozně uvolněný, že mně tam psal „zdar vole" nebo
„kamošu jak se máš", že byl takovej jako. Že když jsme jeli někam na výlet na kola, tak jsme jeli jako
parťáci, tak jako prostě jako tatka dobrý ... a asi jediný co, tak že todlencto, že prostě to možná bylo hodně
PARŤÁCKÝ a že vlastně místama tam nebyl úplně, že třeba s náma nejezdil na dovolený, což bylo divný
pro mě. Takže jsem míval někdy pocit, že tam nebyl pro mě. Ale věděl jsem že ho mám doma to je v pohodě,
ale oproti jiným tátům si myslím, že byl takovej neprítomnej na některých místech, na kterých jsem chtěl aby
byl. Třeba aby s náma jel na dovolenou nebo tak. A on tam nebyl. Takže jako takovej vztah, že jsem ve stáří
pochopil, že se mu aji bojím říct něco taťkovi. Že jsem takovej jako takovej empatickej k němu, že ho jako
nechcú ničím ohrožovat, že třeba udělá něco divnýho, tak mu to nechcú ani říkat. Že máme jako v klidu
vztah, ale máme trochu problém komunikovat. Že on je něčím introvertní v osobních věcech. Takže já jsem
nevěděl proč s náma nikam nejezdil. Takže to bylo strašně přátelský, ale nikdy ne na tělo. Jsem se s ním
nikdy nehádal, nikdy jsem mu nic nevyčítal. Nevím no ... (váhání). Jakože byl všude, kde ho byla potřeba, to
zase jakože jo, né že by se mi nevěnoval, mi dával hodně času, ale některý věci jsem měl pocit, tak nějak tak
jakože zanedbával. Tak omylem, že o tom ani nevěděl. Že mi ani nic neradil jak klasickej tata ti říká: „bež
tam, udělej toto" a tak. Tak todle nikdy nedělal. Takže když jsem šel na střední tak nic neříkal. Že kdybych
aji řekl, že odjíždím někam do Ameriky tak by řekl „O.K." takže byl čas, kdy jsem potřeboval, aby se víc
zajímal... Někdy j sem prostě chtěl, aby se třeba víc zajímal (povzdech).
Jak on přijmul orientaci mamky a že si našla partnerku?
(Uf)... No jednou mně říkal, něco v tom smyslu, že to tu mamku zranilo to co se dělo mezi něma, tak potom
se nějak stáhla v tom jejich vztahu a tata se pak taky stáhl, že to cítil od té mamky, tak jim to nějak neklapalo.
A ta frustrace potom docílila k tomu, že tatka potom někdy mně řekl něco v tom smyslu, že už CHÁPE proč,
prostě to zhodnotil, že mamka je celou dobu lesbička. Že to tak vlastně shodil celý to manželství, tím že
mamka je celou dobu lesbička. Ale já si MYSLÍM, že to tak není.... že prostě mamka jediný co, je otevřená
být s holkou i mužem. Tady se jim stalo to, že ji tatka zranil ... a pak žili spolu ještě ze setrvačnosti a ona
byla zraněná a on už jí vlastně nechtěl a kvůli tomu to jako tak shodil. Možná byl naštvanej, že mu to shodilo
ten jeho model rodiny, že si teď myslí, že to byl omyl a že ona je celou dobu lesbička, že to byl omyl. To tak
řekl ty vole, že byl jednou otevřenej ke mně a řekl mně, že už pochopil proč ta mama měla tolik kámošek
nebo něco takovýho a proč jim to nešlo (ztišuje hlas a mluví pomalu).
Co tě napadalo v tu chvíli?
No ... že to SHODIL ZBYTEČNĚ, já ho chápu proč to tak říká, ale on to nechápe, proč to tak je, tak to shodil
úplně zbytečně. Ale jako nic jsem mu neřekl v tu chvíli ... no. Ale v sobě jsem si říkal, že to tak není. Že
napřed miloval mamu a pak někoho dalšího. A s Lenkou mu mohlo vadit tak nanejvýš todle, že u toho chlapa
tam potom jede, že ho nekonfrontuje jinej borec, ale že jeho láska - jeho žena je s nějakou ženou, že jo. To
ho asi shazuje v něčem.
Změnil se nějak tvůj vztah s taťkou?
Asi jo trošku, že do té doby byl tatka takovej bůh pro mě a pak už nikdy nebyl tak dokonalej pro mě. Že mě
jako zklamal, tím že si našel novou babu. Ale jako teď úplně v pohodě (smích). Ale jinak tím, že on chodil
pořád do toho domu našeho pracovat tak jsem ho často viděl a pořád jsme dělali spolu věci jako dřív.
Jaký třeba?
No hodně se dřevem a s Fidem (pes) na prochajdy a tak, jakože to se moc nezměnilo naštěstí, že sme se
pořád viděli. Podobně jako předtím než se rozvedli a tatka měl novou babu a mamka taky (smích).
A to se celé událo v podobné době?
77
Jojo vlastně to začlo tím rozchodem rodičů, taťka měl novou přítelkyni už v té době ... a mamka pak poznala
Lenku.
Jak by jsi popsal své prožívaní těchto dvou zkušenosti (rozpad manželství a coming out) ?
No tak ... to rozcházení bylo daleko jako pro mě, takhle tím, že se rozešli sem to jako vzal, ale bylo to jako
pro mě těžký a bylo to ... smutný, máš nějakou rodinu a najednou se to jako rozpadne a takže mně to v tu
chvíli spadl úplně ten model té rodiny, že já jsem takovej, že když něco odejde, tak o to moc nebojujú mám
takovej dojem ... takže jakmile to přišlo, že už to tady není, tak jsem to přijmul a (hmm)... přijmul jsem to ...
ale v tu chvíli, mně jakože bylo úplně jedno, jak to budou spolu mít, ale chtěl jsem, aby to bylo v nějaké
normálnosti, že tatka bude mít holku, která je pro mě příjemná a mamka taky. TAKŽE mě v tu chvíli vůbec
nezklamalo, že mamka začala chodit s ženou. Za prvé mně to nevadilo, bylo to příjemný a za druhý, že mně
úplně odpadl ten model té rodiny, že by to tak mělo být. Kdyby to tak mělo být, že se třeba snaží být rodiče
spolu a najednou by mamka odešla za Lenkou a začala by s ní chodit a tím by se rozpadla rodina, tak by to
bylo pro mě daleko těžší to přijmout, že ta mamka je s ženou, ale tím, že mně to už předtím spadlo, tak mi
přišlo, že už jsme někde jinde a to že si mamka našla nějakou holku tak jsem z toho byl rád.
A ovlivnilo to nějak vztahy v rodině?
(Hmm) ... no tak určitě to ovlivnilo, ale ne nijak markantně, tam není nikdo nijak zásadovej a tvrdej, nikdo
nevyznává nic speciálního. Liberální rodina rozumíš (smích), až extrémně, takže tím pádem to všichni
přijmuli. Co se tam teda stalo ... mám pocit, že babička druhá Helena (babička z otcovy strany -pozn. aut.)
to přijmula trochu hůř, ale nevím jak ty vole. A Eva (babička z matčiny strany - pozn. aut.) se bavila s tátou
úplně jak předtím. Nikdo se nenaštval (tlumí hlas). A M A M K A S TÁTOU tam se to změnilo kvůli něčemu
jinýmu, jak sem říkal... A nikdy na sebe nebyli takoví, že by na sebe křičeli nebo tak. Samozřejmě tam byl
takovej - větší chlad. Po tom co se rozešli se už nikdy nehádali a tak ....
Mohl by jsi více rozvést jak to vzaly ty babiěky?
Tak Eva ty vole to je stejnej typ jak já, jedinec kdo se vymyká v naší rodině byla Helena. Že tam jsou jinak
všichni, že si něco třeba pomyslí, ale jinak to berou v pohodě. Babička Eva ta se nejspíš podivila „vo co
de? ", ale byla ... pak byla ráda, že není mamka sama. S Lenkou teda proběhla občas nějaká hádka. S Janou
(sestra 28 let - pozn. aut.) taky no ... Že se třeba hádaly kvůli něčemu, že měla pocit, že se mamka nechá
zneužívat. Že mamka platí moc věcí a tak.
Ty jsi měl taky podobný pocit?
No mně to bylo jedno, že jsem tam taky bydlel, a byly to mamčiny peníze, tak když jí je chtěla dát, tak ať je
dá. No a s Evou se teda sem tam pohádaly, že měla z Lenky tento pocit. Že j i asi tak bránily tu mamku. A
babička Helena, ta byla taková už daleko od toho, že k nám ani moc nechodila, takže tam nevím vůbec co si
mohla myslet. Ta na to nikdy nic neříkala.
Mohl by jsi více rozvést co vadilo Janě?
Hm ... (váhá) Tak ... tak Janě vadilo, že ona nedostává peníze a že té Lence mamka koupila hory nebo tak.
Teď už né, teď už mají peněz obě stejně. Ale Jana má ještě do teďka s tou Lenkou problémy, takový jako ego
holčičí problémy. Jakože spolu tak bojujou pořád. Lenka třeba chce otevřít okno a vyvětrat a Jana začne
křičet, že je jí hrozná zima, přitom to tam smrdělo, protože se smažil speciální kapr pro Janu. Takže takový
boje tam neustále probíhaj, že ta Jana s ní má problém. Takže tím že je to holka tak mají pořád chuť se hádat.
Takže kdyby tam třeba byl borec, tak by to bylo víc v klidu. Takže já si myslím, že Jana je furt nějaká
naštvaná, protože by se dalo normálně vyvětrat a mohlo se jít dál.
Ty jsi se o jejich vztahu s Janou někdy bavil?
Jo no, protože Jana je hodě otevřená tak to se mnou řešila. Že si na Lenku hodně stěžovala. Já jsem byl dřív
taky zastánce toho, že Lenka trochu uzurpuje mamku, že je trochu chudák, pak jsem ale došel k tomu, že až
takovej chudák není, že Lenka má jenom přísný - že prostě ví přesně co chce. A ta mamka se musí
rozhodnout .... jestli to tak chce nebo ne. A pak na to aji nadávali další, třeba Šárka (kamarádka matky pozn.
aut.), že byla zastánce mamky. Tak tady byly občas takový holčičí hejty na Lenku.
Ty jsi to někdy říkal mamce, tyto tvoje pocity?
Jo jasně ona to ví, tak já jsem to neměl nikdy, až na to že mně někdy bylo té mamky líto - to jsem jí to teda
řekl. Ale Jana jí to říkala vždycky jasně, že jako s babou to je těžký prostě. A mamu to pak už taky svíralo, že
každej člověk má se svým partnerem trable. No ... a mama to pak musela hrozně obhajovat, že to tak chce
prostě. TAKŽE Z OBECNÝHO HLEDISKA je lepší otevřít, otevřít okno a vyvětrat smrádek z oleje než se v
78
tom dusit no ... (smích) takže ony maj boje spolu. No a pak tady ještě byly takový boje voto, že jsme nikdy
nebyli svázaní s Lenkou, že já a kluci od Lenky jsme nebyli jak bráchové. Aji když Petr (mladší syn-pozn.
aut.), byl od jednoho roku s mojí mamou, tak nikdy jí prostě ... hm nikdy nebylo cítit, že mama je jejich
mamka. Přitom tady s nima byla celou dobu. A to stejný já, sem nikdy neměl pocit, že Lenka by byla moje
mama nebo kluci moji bráchové. To až j sem byl dospelej tak j sem na to přistoupil, že někde říkám, že jsou to
moji bráchové.
Čím to mohlo být?
No asi tím, že to nebylo jako model - muž a žena a bylo to takový rozdělený, že se dělalo aji takový to, že
mamka platila mně oběd a Lenka klukům. A když jsem si neuklidil tak mně mamka nadala, ale Lenka moc
ne. Takže už tehdy jsem si říkal, že je to divný, že to tak je. Že jsme na sebe nikdy nebyli zlí, až na Janu teda,
ale taje stará a nebydlela pak s nama, ale přitom to bylo odtažný. Jana ta vůbec nebrala kluky jako bráchy
ani teď, taje nikdy nepřijala do rodiny a já jsem to tak bral jak to je a vždycky jsem se tomu divil, jak to bylo
rozdělený. A v té naší rodině jsme měli takovou averzi aji vůči nim, že si s nima nerozumíme. Ale zase ne
zas tak ve zlým, ale bylo to tam. Tedka už si s nima, ale rozumím zase výborně. Takže bych si s nima možná
rozuměl aji tehdy ... ale já mám pocit, že jsem to měl tak interpretovaný, že jsou takový zlobivý. Jana je
nechtěla nikdy, babička taky moc ne a já jsem je tak nějak bral.
Byl tam třeba někdo s kým jsi se o tom mohl bavit, jak to cítíš, někdo kdo by ti byl oporou v té době?
No vidíš ty vole ... já nevím asi ne (přemýšlí). Já jsem to s tou mamkou měl takový, že jsem se o tom mohl
bavit s ní, že jsem to potom nepotřeboval rozebírat jinde. Že to máme takový klidný s tou mamkou, že ten
problém, nebo to že začala být s ženou sem mohl probrat s ní, kdyby mě to nějak trápilo ... Protože je taková
empatická a já bych o to nemusel, ani nijak prosit, aby se o tom se mnou bavila. S tatkou jsem o tom
neprohodil ani slovo. Ale nevím no si nepamatuju, že bych se někomu svěřoval z kamarádů. Ale jako zase ja
su v tom podobnej jako mamka, že sem navenek jakože úplnej pohodář, ale přitom sem uvnitř pěkně
VÁŽNEJ (mluví více nahlas).
A beru si ty věci. Tak si myslím ... že su taky takovej případ, že dělám, že je všechno v pohodě. Na druhou
stranu já sem ani neviděl důvod to někomu říkat, protože jsem to měl vyřešený s tou mamkou, tak jsem to
neviděl jako problém, co bych měl s někým řešit. Ale jako problém mezi mnou a mamkou, kterej si musíme
spolu vyřešit. Za což může ona, že mi to tak hezky řekla.
A v okolí jsi se svěřoval? Ve škole nebo tak?
Jo tak to bylo tak, že já jsem byl na to pyšnej tehdy, že jsem měl rád odlišnost a že jsme takoví umělci, tak se
mi to líbilo, že to bylo takový COOL ... tak jsem to říkal.
Nyní to vnímáš jak?
Pořád to tak vnímám, to rád říkám, ale vždycky jsem se trochu styděl, to je ale věc trochu něčeho jinýho, sem
se nestyděl, že jdu říct: „ že moje mamka má holku ", ale že jdu říct něco intimního. Tak jsem se styděl, že jdu
říct něco zásadního intimního. Jakože: „ tak já vám jdu říct něco důležitýho. " To je stejný jak se stydím říct
někomu: „Štěpánek není moje děcko", tak mám takovej pocit, že jsem moc vážnej a je to takový trapný.
Takže mně je někdy trapný, když říkám takový věci... že je říkám moc důležitě a vážně. Že se stydím, že jdu
říkat něco intimního a přitom to třeba není intimní. Takže jsem se nestyděl za to, že mamka má přítelkyni,
spíšjsemměl takovou veselost, že to je cool něco jinýho.
S jakými reakcemi okolí jsi se setkal?
(přemýšlí) ... Asi jsem se nesetkal s žádnou negativní, protože já su takovej nekonfliktní typ, že jsem to
neříkal nikomu, lidem, kteří by měli potenciál k tomu, aby to nepřijali. ZASE SE MI ale nestalo, že bych to
musel někde zatajovat a říkat: „moje mamka žije s tatkou " a tak. Nepamatuji si, že bych musel někdy lhát to
ne. Takže nějakou špatnou reakci to ne. To bych si pamatoval. Možná tak zaraženou ... to je tak všechno.
Spíš jsem se divil, když to někdo přijmul, to mně trošku vadilo, že jsem chtěl aby si mysleli, že to je
zajímavý. Že třeba jenom někdo řekl „aha tak jo no. " Ale já jsem chtěl, aby si myslel že to je zajímavý
(smích). Mně to bylo líto, že ho to nezajímá vůbec.
Haha ty seš teda dobrej (smích).
A jak jsi vnímal homosexualitu, než jsi zjistil že mamka je lesbička?
To bohužel nevím, já si ani nepamatuju žadnýho gaye z okolí. Ale asi sem se s tím musel setkávat, my jsme
hodně jezdili do Německa a tam jsou lidi takový hodně cool. Takže se mi to spíš líbilo, že je někdo gay,
protože to byla otázka něčeho světovějšího. Že to je něco exkluzivní. Tak jsem to tehdy bral.
79
Doma jste se o tom bavili?
Tak potom určitě a předtím ne .... I když vlastně jak říkala minule mamka. Tak jsem se jí na to ptal, jak to
jako funguje u dvou holek, jak spolu sexujou a tak.
Takže potřeba zjišťovat si o homosexualitě nějaké informace tam byla?
Jo no ... (hah) to mě zajímalo no takový praktický věci. Že mě fascinovalo, že penis a vagína mají jasnej
úkol, ale dvě vagíny, tak to mě mátlo no (smích). Tak to sem měl potřebu se na to zeptat mamky.
A tvůj postoj k homosexualitě nyní?
No takovej, že je to úplně v pořádku. Že to je důvěrně známý ... pro mě ... že to znám. A že nemůžu mít
žádnej předsudek, protože to je úplná blbost. Nebo nějakou divnou představu. A navíc mamka s Lenkou jsou
registrovaný a vlastně fungujou úplně normálně.
To je super, že do toho šly, jaký to pro tebe bylo?
Hele tak já už jsem byl celkem starej, takže taková normálka. Pro mě nic šokujícího. Ono to hlavně nebylo
nic okázalýho. To řekly jen nejbližší rodině a tak jsme se sešli na radnici a tam se vzaly. Ale zase sem cítil,
že mamka byla hrozně šťastná, že si to tak jako řekly na vážno, že to je asi i nějaká jistota pro ty páry.
No a jak na to reagovala rodina?
Já myslím, že celkem v klidu. Že to už vzali jako normálku. Že si nepamatuju, že by se třeba objevil někdo,
komu by to dělalo problémy a vadilo, tak měl nějaký nutkání to řešit.
A tvůj postoj ohledně manželství homosexuálů a adopcí?
No jasně jako, myslím si že jo. Že na tomhle nezáleží. Ale je to spíš taková otázka nějakých vrstev, co se
mají řešit, a tahle otázka je strašně daleko, že by se mělo v rámci rodičovství řešit něco úplně jinýho. Že jako
jsou tady stokrát větší problémy, než jestli děcko vychovávaj dva chlapy nebo dvě ženský. Tak já nevím
samozřejmě je to lehce napadnutelný, že sou to dva chlapi ... ale vlastně ve spoustě rodinách se stává - že
děcko vychovává jenom matka nebo otec. Takže to bys mohl taky napadnou, že je to (hmm)... taky divný. A
spoustu rodin je jakoby nemocných a nezvládaj výchovu děcek. Takže to vidím jako mnohem větší problémy
než jestli řešit, že dva chlapi vychovávají děcko.
Když se díváš na tuto prožitou zkušenost, je něco co by jsi třeba poradil mamce, aby udělala jinak?
(Jaj) ... no to já nevím, asi ne hele. Tam bylo DŮLEŽITÝ, že ona za mnou přišla a řekla mi to. Takže jsem
nebyl vystavenej žádné lži, která by mě třeba mátla a trápila. Takže za mě dobrý (smích).
Já ti moc děkuju za tvůj ěas a je tu ještě něco co by jsi rád dodal?
Hele asi už sem řekl všechno ©
80
Příloha č. 2: Rozhovor s Emou
Ema (25 let). Žije v Olomouci, ale v současnosti studuje v Brně Filozofickou fakultu. Má jednoho
staršího bratra Honzu (30 let). Když byla Ema ve věku 16 let, našla si její matka přítelkyni.
Tučně - otázky a slova autorky
Kurzíva - přímá řeč
CAPS LOCK - slova vyřčena s důrazem
(smích, povzdech, atd) - neverbální projevy, citoslovce
... - pauza
Ahoj Emo, jsem moc ráda, že jsi na to kývla. Sice jsme si psaly na Facebooku, ale mně to přijde hezčí
se normálně představit, takže já jsem Martina (rozhovor zahajujeme společným seznámením a já
představuji podrobnosti své práce).
Nebude ti vadit, když pomalu začneme? Nebo potřebuješ ještě nějaký čas?
Nene já jsem připravená tak se ptej, na co potřebuješ. Doufám, že ti budu schopná pomoci (úsměv).
Ze začátku bych se tě ráda zeptala, zda bys mi mohla popsat svou osobní zkušenost s homosexualitou
mamky?
... (dlouhá pauza, přemýšlí) Tak ta moje zkušenost je taková ... a nebo počkat já raději začnu takto. Když
jsem byla ve druháku na střední, tak jsem nějak intuitivně vycítila, že se mamka zamilovala, prostě to šlo
nějak poznat, že jsem měla nějaký podezření. Pak mi to jednou nedalo a podívala jsem se, protože jsme měli
doma společný počítač a tam mamka měla otevřenou emailovou schránku ... a tak ... mně to nedalo a
podívala jsem se tam. Tam jsem našla pak emaily milostný, jak si píše s Anetou (první přítelkyně matky pozn.
aut.), že si tam vyznávaly lásku. A tím se mně to tak potvrdilo, že někoho má ... A tak jsem se to
dozvěděla, že se zamilovala vlastně do ženy. (Áaa) potom celkem rychle na to mi to mamka řekla, že za
mnou sama přišla a řekla mi, že je tedka ve vztahu s Anetou, ale že se nemusím ničeho bát, že nebude
odcházet od taťky a nebude se rozvádět (klesá hlasem).
Jak ti bylo v tu chvíli?
Tak napřed to byl šok velkej, NEBO VELKEJ ... tím že jsem už měla tušení předtím a pak jsem si přečetla
ten mail, tak se mi to jen tak potvrdilo celý. Ale šok to byl i tak, když jsem si to četla. A to proto ... (hmm) že
jsem nevěděla, co bude s tou mojí rodinou. Že mě napadaly takový ty klasický myšlenky, že se to rozpadne a
oni se rozejdou a že se ta rodina rozpadne. No a když mi to pak řekla v autě, že jsme byly v kavárně a cestou
domů mi to řekla, tak to byla taková no taková i trochu úleva, když řekla, že se nebudou rozvádět s tatkou.
A tvůj taťka o tom věděl?
... Tatka o tom nevěděl ještě tak 2 roky aspoň (povzdech). Mamka vlastně žila 2 vztahy zaráz, kdy ... prostě
trávila hodně času s Anetou a její dcerou a ... ale zároveň se pak ... se pak večer vracela domů, jako by se nic
nedělo. Takže tatka to takto nevěděl, nedokážu říct jestli něco tušil, A L E CO VÍM, T A K TO NEVĚDĚL.
Ode mě to nevěděl určitě. Já jsem slíbila mamce, že mu to neřeknu a on se to pak dozvěděl taky sám od sebe,
že na to nějak přišel.
Jaký to bylo pro tebe ta situace?
Hmm no .... hmm no napřed to bylo ... i takový zajímavý, že má mamka přítelkyni, ale zároveň jsem no
prostě JSEM B Y L A NASRANÁ, kvůli tatkovi. Kterej je takovej, že se o nás jako rodinu vždycky dobře
staral a hlavně mně to přišlo nefér, že se z něho dělá blbec (klesání hlasu). Že se mi pak nechtělo být ani moc
doma, že mi tam nebylo dobře. Že mi bylo líto se na tatku dívat, že on třeba pro nás vařil večeři, pro mě s
mamkou a mně bylo smutno z toho se na něho jenom dívat.
Mohla by jsi mi víc přiblížit tvůj vztah s taťkou?
Tak ten vztah byl tímto hodně ovlivněnej hodně způsobama. Že s tatkou jsme vždycky měli takovej hezkej
kamarádskej vztah ale zároveň uměl být přísnej, když jsme třeba s bratrem zlobili, tak to uměl - uměl nám
vynadat. Taky se nám hodně věnoval, s náma dělal různý blbosti s Honzou (bratr, 30 let-pozn. aut), takže
81
to bylo takový hezký. A pak mně ho začlo být hrozně líto no (kouká se pryč). Protože to vnímám tak, že je to
nefér vůči němu celou dobu. Na druhou stranu tím, že ... že to trvá už několik let a on nebyl schopnej si
dupnout a odejít od mamky, když ona má celou dobu u toho milenku, tak se mi ten můj pohled na něho
změnil, že si ho nedokážu vážit, tak moc jak předtím, že mi s ním nejde moc mluvit o nějakých věcech že
tam jde hrozně cítit, že tam něco visí ve vzduchu nevyřešený ho. Tak o tom vůbec nemluvíme a ani jeden z
nás není schopnej to vyslovit a popsat to.
Zní to jako pro tebe těžké období, měla jsi třeba za kým jít a promluvit si o tom?
Tak já hnedka jak jsem si to přečetla, tak jsem okamžitě volala Sáře, to je moje nejlepší kamarádka a s tou
jsme to řešily hodně a i to řešíme teď. A potom mi hodně pomáhal Kuba (kamarád -pozn. aut.) a ten mi
radil ať to neřeším, že je to věc mezi nima, což mi nedávalo smysl... protože mě se to hodně dotýkalo, tím že
je to moje rodina a moji rodiče. A hlavně to byla pro mě každodenní realita v tom žít.
A nějakým dalším kamarádům jsi se později svěřila nebo ve škole, v práci ?
No neříkám to jako něco na potkání - je to pro mě něco hodně osobního, něco za co se stydím. Nestydím se
za to, že se mamce líbí ženy, ale stydím se za to, že je furt v tom manželství, že se stydím za ty rodiče, že
jsou furt spolu. Protože máme okolo sebe partu známých, který znám od narození, že jsou to kamarádi rodičů
a jejich děti jsou zase teďka moji kamarádi. A ti lidi z té party to ví, jaký to je u nás doma a mně je to trapný,
tak se stydím před nima Protože někteří z nich to věděli, že mamka má vztah s Anetou, přičemž taťka to
ještě nevěděl.
A jak reagovali lidé ve tvém okolí, když se to dozvěděli?
Tak co na to říkali ti kamarádi rodičů to já nevím, u toho jsem nikdy nebyla. Ale když to já někomu řeknu,
kdo je mi blízkej a mám potřebu se mu s tím svěřit, tak tam je většinou, že reagovali, že je to něco
nestandardního a většinou je hodně zajímají ty vztahy těch rodičů. Občas tam zaznělo, že je to fakt divný a
nechutný, že jsme divná rodina (mluví smutně). Tak to je takový, že se od toho snažím oprostit, že mám svůj
život, ale ... zároveňje mi to vždycky líto, když toto někdo řekne.
Říkala jsi, že máš bráchu Honzu, ten o tom ví?
Tak Honza (bratr 30 let-pozn. aut.) s náma už nebydlel, když se to stalo ... takže ten tam nebyl, když se to
událo a nikdy jsme spolu o tom nemluvili. Takže si myslím, že on to neví. My jsem si spolu nikdy nebyli
nějak blízcí, že ten rozdíl vekovej je dost velkej, že jsme se tak míjeli. To se pak zlepšilo, když se přestěhoval
do vlastního a potom vlastně do zahraničí. Ten vztah pak byl takovej bych řekla spíš formálnější ... (aaa)
dospělejší. Že jsem za ním jezdila a jezdím na návštěvu a jsme schopni se bavit o normálních věcech, ale ne
o ničem osobním, kdo se nám třeba líbí nebo tak, že to furt zůstává na takových povrchních debatách. Někdy
mám chuť mu to říct, protože on je s mamkou takovej, že spolu „PEČOU" a tím, že já třeba s mamkou
komunikujú, tak že jí třeba odsekávám a je tam averze, tak mně třeba Honza vynadá, ať se chovám k mamce
hezky a v tom mě to třeba štve, že lidi okolo nevidí důvod proč já se tak chovám ... Myslím, že ani babička to
neví (z matčiny strany - pozn. aut.). Ta viděla Anetu párkrát a nebylo tam nic podle čeho by to šlo poznat.
Ani s nikým jiným z rodiny jsem se o tom nebavila. Párkrát jsem na to narazila s mamkou a s taťkou jsme se
o tom bavili jednou.
A o ěem jste se spolu bavili?
To jsme šli spolu na večeři a tam jsme se k tomu časem dostali, že jsem se ho zeptala: „jak to mají s
mamkou? "... Já jsem se na to ptala, protože - on už to věděl, že ho mamka podvádí. Tak to bylo tak poprvé,
co jsme se o tom bavili ... On mně říkal, že se to dozvěděl někdy v létě a že z toho byl nešťastnej a že to
bolelo, ale že to časem je lepší a lepší, že už to tak nebolí...
On když se to dozvěděl, tak to s mamkou nějak řešili?
Co JÁ jsem postřehla v jednu chvíli, kdy on to zjistil, tak mamka jako šéfka v rodině, tak ona řekla, že se
nechce rozvádět a tím tu debatu tak uzavřela jakoby. Takže mně se tam nechtělo být doma ... že víš nějaký
tajemství, který tě tíží, ty by jsi to nejraději řekla a zbavila se toho, ale zároveň to říct nemůžeš, protože ten
taťka to neví a ublížilo by mu to. Takže jsem tam nedokázala nic říct po celou dobu. Pak se to dozvěděl a to
jsem si říkala, že musí být trošku HLUPÁK, že: „copotřebuje víc, aby odešel, z toho nezdravýho vztahu, od
mamky?" ... Pak to pokračovalo, že se mi s ním hůř komunikuje, že on se třeba snaží. Že se mě ptá třeba:
„Jakjde škola?" a podobně. Ale já nějak nemám chuť mu to oplácet, že třeba moc neodpovídám dlouze
nebo tak. Že cítím, že tam je něco divnýho. S mamkou je to ještě komplikovanější, já to mám tak, že to chápu
jako její vinu. Neviním jí z toho že se zamilovala do Anety - to se může stát každýmu, že se zamiluje. Ale
82
štve mě, že nedokázala za TÍM TAŤKOU jít, protože jsou spolu dost dlouho a věřím že tam je i přátelství
mezi nima ... a i přesto mu to nedokázala říct narovinu a s nějakou úctou. Že ho nenechala jít, aby i on měl
možnost navázat jiný vztah. Pokud ona zjistila, že se jí líbí ženy, tak je jasný, že to manželství nemá
budoucnost. Takže z mýho pohledu jsou naše vztahy s mamkou hodně napjatý a necítím k ní žádnou úctu a
vlastně si jí asi nevážím no. Mám z ní i strach se jí s něčím svěřovat a proto jí nic neříkám. Co mě trápí a tak
a zároveň (klesá hlasem) mi to chybí, že bych si přála, abych jí mohla a dokázala něco říct, protože dřív mezi
náma byl lepší vztah, že si pamatuju, že když jsem byla menší tak jsem se s ní i hodně mazlila a teď se cítím
divně, když jí mám dát pusu. Mamka to podle mě taky cítí, že to je mezi náma jiný a že by si přála, aby to
bylo ... (hmm) no jako lepší. Že podle mě kdyby se nad tím zamyslela, jak mně asi musí být, tak jí to musí
dojít.
Mohla by jsi blíže popsat váš vztah?
Tak ten náš vztah, co si pamatuju když jsem byla malá tak byl hmm ... takovej pěknej no. To se pak začalo
měnit, když jsem měla pubertu ... že to jsme se i dost hádaly, ale to bylo tou pubertou, že jo. No a pak když si
našla Anetu a jak sem už řekla, tak to se změnilo hodně věcí mezi náma no ... (uf).
A ty jsi neměla někdy potřebu to sama vyřešit?
... (dlouhá pauza) jaj čoveče no měla, jistě že měla a několikrát. To jsem si nacvičovala doma, jak jí to řeknu
všechno, co mi vadí a všechno jí to prostě řeknu. Jenže no znáš to ... samozřejmě jsem to nikdy neřekla.
Proě ne?
... já ... já jsem prostě ... no nesebrala nikdy dostatečnou odvahu, abych o tom začala mluvit (tichý hlas).
Jakou pro tebe hrálo roli, že si našla ženu?
No asi žádnou, ne to mi nevadilo ... To, že to je žena mi bylo fuk, ale co mi vadilo bylo, že ta Aneta byl
někdo, kdo nám to nabourával tu rodinu, takže jestli by to byla Aneta nebo nějakej Anet mi bylo jedno, ale
vadily mi ty tajnosti, co trvají do teď. A na té rodině se to projevuje ...
Můžeš to více specifikovat?
V těch vztazích našich že jsou takový napjatý a mamka je pořád taková, že z ní mám pocit, že je uvnitř
nešťastná a nespokojená a tím pádem tam podle mě vznikla nějaká frustrace vnitřní. Která se projevuje tak,
že je někdy hnusná na okolí. Že se to tak přenáší na okolí a si to tím asi kompenzuje.
Jak se to třeba projevovalo konkrétně?
Jako myslíš nějaký příklad jo?
Jojo třeba.
... Tak například taková moje úvaha, že když chodila s Anetou a vlastně byla třeba doma s taťkou, tak na
něho mnohdy byla hnusná, kvůli každé blbosti a vylívala si na něm zlost, která vycházela z toho, že nemohla
být s Anetou ... To si tak myslím.
Ty jsi Anetu předtím znala?
(hmm) To ne, pro mě to byla úplně cizí paní, že jsem j i nikdy předtím neviděla ... poprvé jsem se o ní
dozvěděla bylo z toho emailu. Pak mi byla normálně představena jakože: „toto je Aneta. " A pak tím, že to
byla žena, tak bylo pro mamku lehký jí představovat před tatkou jako - „kamarádka Aneta." Takže si
pamatuji, že jsme pak jezdili na hodně výletů a hlavně k nám na chatu, kde jsme byli všichni. Protože kdyby
si našla chlapa, tak by asi horko těžko vysvětlovala, že s náma jede na chatu Karel. Na to by tatka hodně
rychle přišel, že Karel není jenom KAMARÁD. Ale tím že to byla žena, tak to mamce dost usnadňovalo
situaci. Že spolu mohly chodit na různý akce a nikdo se tomu vlastně nedivil.
A na tu chatu jste jezdili, kdo všichni?
No já rodiče a Aneta s dcerou. To bylo takto několikrát a já jsem tam pak už často nejezdila, že mi to nebylo
příjemný. Že takto jezdili dost často všichni tři společně. Takže tím, aby spolu s mamkou mohly trávit co
nejvíc času, tak se to muselo slučovat v nějakých chvílích. Například mamka NEMOHLA říct, že teď nebude
tři dny doma a tak, aby mohly být spolu, tak jeli všichni k nám na chalupu i s tím tatkou ...
A když jste byli někde takto spoleěně, tak jak oni mezi sebou fungovali? Jak taťka třeba vycházel s
Anetou?
Tak on jí bral dobře, protože nevěděl jak to mají s mamkou a tak se bavili a ten vztah byl přátelskej. To
nemám pocit, že by spolu nějak nevycházeli nebo by se tatka k ní choval nějak naštvaně nebo odtažitě.
Samozřejmě pak se ten jeho vztah asi změnil, když se to dozvěděl, ale časem se to zase ustálilo a nedávno
spolu byli i na kávě, takže se spolu asi baví normálně. Co mně, ale přišlo šílený, že oni pak dál jezdili na tu
83
chatu nebo i jinam, že jo, společně. To mi prišlo takový dost sebedestruktivní pro toho taťku. Protože na něm
bylo vidět, když to zjistil, že on byl takovej (hmm) ... neštastnej a zranenej. Tak moc nerozumím tomu, že to
pak podstupoval dobrovolně ...
Popsala by jsi mi blíže váš vztah s Anetou?
No napřed to bylo takový, že jsem si od ní držela odstup ... (ehm) ... ona se jakože hodně snažila být na mě
hodná a milá, to jsem cítila, že je hodná a všechno, ale já jsem nechtěla j i mít ráda. Časem to ze mě tak
opadlo ta negativnost a hodně jsme se sblížily a chodíme spolu i teď na kafé a normálně se stýkáme, aji když
už spolu s mamkou nejsou. Protože mně se s ní hrozně dobře povídá a dokážu se jí mnohem více svěřovat,
než té mamce třeba. Takže ten vztah s Anetou je takovej hezkej pořád (více nahlas).
Takže ony dvě se rozešly?
Jo jo to bude tak ... dva roky zpátky, co se rozešly (váhá nad časem). To bylo takový hodně těžký pro
mamku, že brečela dlouho. Ale já tu Anetu chápu, protože si neumím představit být v takovým
komplikovaným vztahu. Kdy mamka ani moc dobře nevycházela s tou její dcerou. Ale jaký spolu měly
problémy tak to nevím.
Jak to pokračovalo mezi rodiči, když se rozešly?
Pro mě tam byla taková naděje ... že ... že by si to už mohli vyříkat a nějak to roseknout. Říct si: „pojdmě to
zkusit znova, tohle bylo jenom přechodný období" nebo: ,,pojdmě se rozejít, neklape nám to. " To se, ale
nestalo a já si myslím, že taťkovi to dalo pocit, že mu spadla zpátky do klína a že od něho přece neodešla, tak
mu to asi pořád dává nějaký naděje. Čemuž já nevěřím, protože ... prostě mamka v tom vztahu zůstává z
jiných důvodů. Navíc si teď našla novou přítelkyni a celé se to opakuje. Takže je jasný, že to nebylo žádný
poblouznění, ale že je prostě lesbička.
Tebe někdy napadlo, že by mohla být lesbička?
Ne VŮBEC (nahlas). Nad tím jsem předtím nikdy neměla důvod přemýšlet. Ona to podle mě taky nevěděla,
když byla mladá. Že neměla příležitost na to přijít, dřív se o tom tak nemluvilo, jak teď a bylo to prostě tabu.
Tak to člověk neměl takovou příležitost jako teď, že se zaregistruješ na netu na nějakým serveru pro gaye
nebo lesby a seš s nima hnedka v kontaktu. Tady se jí stalo to, že mamka na to přišla až v 50, když se
zamilovala do Anety a když nevyšlo tohle tak navázala novej lesbickej vztah. Tak jí to asi tak otevřelo oči,
nebo jak to říct (smích).
A s tou novou přítelkyní je jak dlouho?
To může být něco přes rok - rok a půl myslím. Netuším přesně, kdy to začlo, ani kde se seznámily ... to
nevím.
A spolu máte jaký vztah?
Tak tu Veroniku (současná přítelkyně - pozn. aut.) tu už nepřijímám, to už nechci. Že vím, že je fajn, že je to
v pohodě ženská, se kterou je legrace, že je šikovná, ale tam už nevidím žádnou potřebu a ani chuť (uf).
Jakože se s ní bavím normálně klasika, ale jako nějaký pocity vůči ní mám neutrální.
A co taťka?
No taťka ... no já tomu prostě nerozumím. Že nevěřím tomu, že by nepoznal, že se to celé opakuje a že je to
úplně stejnej model. To mi hlava nebere, že by byl, tak slepej. Takže buďto tu mamku, tak bezmezné miluje,
že dělá že to nevidí a nebo má třeba strach z toho vztahu odejít, protože mamka byla jeho první holka a od té
doby jsou spolu, takže on nezná nic jiný ho.
Jaké jsou podle tebe důvody, že mamka v tom vztahu s taťkou setrvává?
Myslím si, že to může být určitá jistota pro mamku, že ten taťka je takovej, že by jí nikdy neopustil sám a
taky mají společně hodně majetku, který by se asi musel dělit. To podle mě můžou být jedny z důvodů. Taky
si nepamatuju, když jsem ještě bydlela doma a to byl byt v paneláku, takže tam šlo všechno slyšet (smích), že
by tam byl nějaký intimní vztah mezi nima. To si nepamatuju, že by měli sexuální vztah. Takže ta jistota a
majetek asi dělaj hodně. Nevím ... tak možná má i strach v 50 letech začít úplně novej život, nebo se třeba
stydí. Určitě tam bude hodně důvodů, proč to dělá ... (hmm).
Jak si myslíš ty, že by se dala celá situace vyřešit?
Tak správný by bylo kdyby se rozešli, protože podle mě tam ze strany mamky není láska, která tam byla
předtím. Hlavně si o tom promluvili, aby se mezi nima udělalo jasno a čisto, aby mohli pokračovat dál. To si
taťka podle mě zaslouží a má právo na to mít ženu, která by si ho vážila.
Proč si myslíš, že to tvá mamka tajila nebo tají před rodinou?
84
Před tím taťkou si myslím, že si chtěla a pořád chce udržet tu situaci - to pohodlí ... kdy spolu mají
vybudovanej život a kdyby mu to řekla a odešla od něj tak by to ztratila. Oni spolu hodně cestujou a mají
spolu firmu, takže by to byla nejistota pro mamku. Jinak pro zbytek ... proč jim to asi neřekla (ehm)... Tak to
může být tím, že nám dělá v rodině hodně problémy se bavit o citlivých a osobních věcech. Takže si ani
neumím představit, že by to Honzovi řekla.
Ale tobě to přece řekla ne?
Mně jo no ... to je zajímavý. To je asi tím, že dřív jsme si byly bližší a navíc, jsem tam bydlela, takže ten
kontakt byl častej.
Řešila s tebou někdy později ještě tento vztah?
... (ehm) no o tomjsme se nikdy nebavily jakože přímo o tom vztahu. Spíš, že jsme se bavily jak se má Aneta
a co dělá její dcera a takový obyč věci. Ale jednou to si vybavujú přesně, to bylo už u mě v bytě, tak tam se
rozplakala a svěřila se mi, že se s ní Aneta rozešla, tak to jsme se o tom tak poprvé a zatím naposledy bavily.
Že ona mi říkala, že to bere jako zradu od Anety, že jí miluje a já jsem jí říkala ten svůj pohled, že se nemůže
divit, když několik let žijí v takovým vztahu.
A ty ses pak s Anetou viděla?
Jo to jo, ona mně hodně pomáhala s prací do školy, takže jsme se vídaly vlastně pravidelně. To někdy bylo
takový nepříjemný, že mamka pak vyzvídala, jak se má a takový. Tak to jsem vždycky řekla, že dobrý a ať se
mě na to neptá a vyřeší si to sama ...
Jak jsi se zmínila, že Aneta má dceru, tak spolu jste vycházely?
Vlastně ta Bára byla v tu dobu na prvním stupni, že byla ještě malá ... já jsem jí pak i často hlídala, když byla
doma sama. A tu MÁM RÁDA do teďka Báru. Že mě zajímá co dělá, jak se má a je to pro mě blízkej člověk.
Že mi to někdy i bylo příjemný s ní být, že mě to baví i teďka. Že tam nebyla žádná žár, žárlivost (přeřekne
se)... I když počkat vlastně tam byla žárlivost. Že když jsme byli na dovolené s celou partou, jak jsem o nich
už mluvila ... tak tam byla chata, kde v jednom pokoji spalo třeba 12 lidí... A moje mamka večer šla do toho
pokoje a já jsem si myslela, že mi jde popřát dobrou noc, ale ... (smutný hlas) ona vlastně šla dát dobrou noc
Anetě s Bárou. Mně už jako bylo hodně roků, třeba už 20, ale zároveň mi to bylo líto, že mě to rozbrečelo, že
nešla za mnou. Že jsem měla pocit, že má nějakou novou rodinu, kam směřuje tu svou lásku a mě jen tak
odbyla, tak to mně bylo líto hrozně v tu chvíli.
Máš nějakou představu, jak to chce mamka řešit ty své vztahy?
Tak kéž bych jí viděla do hlavy (úsměv). Jenže já si myslím, že ty vztahy co si vytváří jsou už od začátku
nejistý a nemůžou mít dlouhodobější trvání. Takže nevím no jak dlouho to má namyšlený dělat takto.
Mluvila ji o přátelském vztahu s Anetou, s ní jsi se někdy bavila o jejím vztahu k mamce a taťkovi?
No vlastně i jo, nějak před rokem to jsme byli na nějaké společné oslavě a mamka tam tehdy nebyla. Tak to
jsme se pak u piva o tom spolu bavily. Že jsem se jí ptala, jak to mezi nima bylo. A já už si teda přesně
nevzpomínám... ale to mi řekla něco v tom smyslu, že už se to nedalo zvládnout...
Kdyby jsi byla v podobné situaci jako tvoje mamka, co by jsi udělala jinak?
Rozhodně bych nechtěla podvádět nikoho a lhát. To, že se člověk zamiluje do někoho jinýho není nic
špatnýho a pokud tomu vztahu VĚŘÍ, tak by tomu měl být schopen něco obětovat a riskovat. Takže za mě by
to byla upřímnost k lidem, co jsou součástí mého života.
Ještě pár otázek nakonec, jaký by tvůj postoj k homosexualitě před touto zkušeností?
Hele, že to je normální, že ve škole jsme měli několik gayů a lesbu a bylo to v pohodě. S tím nemám nějaký
osobní problém, že by mi to třeba nějak vadilo, když vidím homosexuální pár.
A po této zkušenosti?
Tak pořád stejnej (smích), ale nenapadlo mě nikdy, že se mě to bude tak osobně dotýkat. Že najednou zjistíš,
že tvoje mamka před padesátkou začne být na holky, to mě fakt nenapadlo. Zároveň jsem zjistila, že ty
vztahy jsou stejný jako každý jiný. Že řešíš stejný věci: práci, děcka prostě klasický běžný věci. Že to jako že
seš homosexuál neznamená, že seš nějakej exot, jak se občas může zdát z telky.
Je něco co si z této zkušenosti odnášíš?
Mně to hodně rozházelo vztahy v rodině tak to si odnáším (dívá se do země). Už to je skoro 8 nebo 9 let co to
trvá ... tak je to takový těžký a je mi z toho smutno často. Co mi to asi tak dalo, tak nějaký vědomí, jak
nějaký tajnosti můžou poničit vztahy. Já se třeba snažím se od toho nějak oprostit a nemyslet na to, ale pak
třeba vidím toho taťku nebo někam spolu jedem a zase mi to tam naběhne, tak se mi to tak furt vrací....
85
Z mojí strany je to prozatím vše a mockrát ti děkuji za tvůj ěas a ochotu mluvit na takové citlivé téma.
Nebo je tu ještě něco, co by jsi chtěla dodat?
Tak jestli ti to stačí takto, tak dobrý (úsměv).
86