Masarykova univerzita
Přírodovědecká fakulta
Ustav antropologie
Morfometrie lidských rtů:
studie sexuálního dimorfismu
Magisterská diplomová práce
Mgr. Bc. Zuzana Kotulanová
Vedoucí práce: doc. RNDr. Miroslav Králík, Ph.D.
Brno
2010
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a
s použitím literatury uvedené v seznamu literatury.
Poděkování
Můj první dík patří doc. RNDr. Miroslavu Králíkovi, PhD. bez jehož rad, pomoci a
obětavosti by tato diplomová práce nevznikla. Dále děkuji Mgr. Josefovi Dudovi a Mgr.
Marii Střítecké za souhlas s používáním jejich materiálu a dat v této práci.
Tato práce by také nebyla dokončena bez podpory ze strany mých rodičů a rodiny.
Jejich víra v mé schopnosti a projevovaná láska mi dodávaly naději a sílu.
OBSAH
ABSTRAKT 7
KLÍČOVÁ SLOVA 7
1. ÚVOD A CÍLE PRÁCE 8
2. ANATOMIE A HISTOLOGIE RTŮ 9
2.1. Anatomický popis rtů 9
2.2. Histologická stavba rtů 9
2.3. Svaly kolem štěrbiny ústní 10
2.4. Srovnání musculus orbicularis oris člověka a primátů 12
2.5. Philtrum 14
2.6. Vztah rtů a dentoskeletálního podkladu 15
3. ONTOGENETICKÝ RŮST A VÝVOJ RTŮ 17
3.1. Prenatální růst a vývoj rtů a obličeje 17
3.1.1. Homeotické geny a vývoj obličeje 18
3.1.2. Hormonální řízení prenatálního růstu a vývoje 19
3.2. Postnatální růst a vývoj rtů a obličeje 20
3.2.1. Endokrinní regulace postnatálního růstu a vývoje 20
3.2.1.1. Karlbergův ICP model růstu 21
3.2.1.2. Somatotropní, tyrotropní a kortikotropní hormonální osa 22
3.2.1.3. Gonadotropní osa 23
3.2.1.4. Pohlavní hormony a pohlavně specifické rozložení tukové tkáně 25
3.2.2. Růst a vývoj obličeje 28
3.2.3. Růst a vývoj rtů 29
3.2.4. Růst a vývoj chrupu 31
4. SEXUÁLNÍ DIMORFISMUS A VÝBĚR PARTNERA U ČLOVĚKA 33
4.1. Sexuální dimorfismus 33
4.2. Výběr pohlavního partnera u člověka 34
4.3. Atraktivita obličeje 36
4.4. Propojení atraktivity obličeje a těla 38
4.5. Tvar obličeje a 2D:4D 42
5. METODY HODNOCENÍ RTŮ 45
5.1. Somatoskopie 45
5.2. Antropometrie 45
6. GEOMETRICKÁ MORFOMETRIE 50
6.1. Význačné body 50
6.1.1. Vymezení význačných bodů 50
6.1.2. Booksteinovy typy význačných bodů 52
6.2.Tvar a prostory tvarových proměnných 52
6.3. Superpoziční metody 54
6.4. Metoda tenkých ohebných plátků 55
6.5. Analýza hlavních komponent a kanonická analýza 56
6.6. Analýza křivek pomocí pomocných bodů 56
7. MATERIÁL A METODY 58
7.1. Materiál 58
7.2. Metody geometrické morfometrie 58
7.2.1. Fotografie a výběr vhodných fotografií 58
7.2.2. Věk a tělesné parametry 59
7.2.3. Určení tvaru rtů a obličeje 61
7.2.3.1. Definice význačných bodů a klouzavých pomocných bodů v pohledu en face
61
7.2.3.2. Definice význačných bodů a klouzavých pomocných bodů v pohledu z
profilu 65
7.2.3.3. Digitalizace význačných bodů a klouzavých pomocných bodů 67
7.2.3.4. Posouzení vhodnosti použití metod založených na tangenciálním prostoru
67
7.2.3.5. Určení chyby digitalizace 68
7.2.3.6. Superpozice 68
1.2A. Hodnocení celkové variability a sexuálního dimorfismu tvaru červeně rtů 68
7.2.5. Hodnocení sexuálního dimorfismu tvaru červeně rtů podle věkových kategorií
70
7.2.6. Hodnocení sexuálního dimorfismu velikosti centroidů 71
7.2.7. Souvislost velikosti a tvaru červeně rtů s vybranými tělesnými parametry a
indexy 72
7.2.8. Hodnocení sexuálního dimorfismu vybraných poměrů červeně rtů a obličeje .73
7.3. Somatoskopie krajiny rtů a brady 75
7.3.1. Výběr somatoskopických znaků 75
7.3.2. Přehled somatoskopických znaků krajiny rtů a brady 75
7.3.3. Postup somatoskopického hodnocení 80
7.3.4. Zpracování somatoskopického hodnocení 80
7.3.5. Analýza somatoskopického znaku 12 pomocí metod geometrické morfometrie
81
7.4. Použité programové vybavení 81
8. VÝSLEDKY 83
8.1. Posouzení vhodnosti použití metod založených na tangenciálním prostoru ....83
8.2. Určení chyby digitalizace 84
8.3. Celková variabilita a sexuální dimorfismus tvaru červeně rtů 84
8.3.1. V pohledu en face 84
8.3.1.1. Celková variabilita tvaru červeně rtů 84
8.3.1.2. Sexuální dimorfismus tvaru červeně rtů 89
8.3.2. V pohledu z profilu 93
8.3.2.1. Celková variabilita tvaru červeně rtů 93
8.3.2.2. Sexuální dimorfismus tvaru červeně rtů 98
8.4. Sexuální dimorfismus tvaru červeně rtů podle věkových kategorií 100
8.4.1. V pohledu en face 100
8.4.4. V pohledu z profilu 101
8.5. Sexuální dimorfismus velikosti centroidů 103
8.5.1. V pohledu en face 103
8.5.2. V pohledu z profilu 104
8.6. Souvislost velikosti červeně rtů a tvaru rtů s vybranými tělesnými parametry a
indexy 106
8.6.1. V pohledu en face 106
8.6.2. V pohledu z profilu 107
8.7. Sexuální dimorfismus vybraných poměrů červeně rtů a obličeje 108
8.7.1. Poměr výšky červeně rtů a výšky dolního obličeje 108
8.7.2. Poměr výšky červeně rtů a šířky úst 109
8.8. Výsledky somatoskopické části 111
8.8.1. Výsledky somatoskopického hodnocení 111
8.8.2. Analýza somatoskopického znaku 12 pomocí metod geometrické morfometrie
112
9. DISKUZE 115
9.1. Průběh a chyba digitalizace 115
9.2. Vytváření reálných vizualizací tvaru rtů 115
9.3. Problém asymetrie 116
9.4. Variabilita tvaru červeně rtů 116
9.5. Sexuální dimorfismus tvaru červeně rtů 118
9.6. Sexuální dimorfismus velikostí rtů, obličeje a jejich poměru 119
9.7. Sexuální dimorfismus vybraných poměrů 120
9.8. Vztah velikosti červeně rtů a tvarových proměnných, vybraných tělesných
parametrů a indexů 122
9.8.1. V pohledu en face 122
9.8.2. V pohledu z profilu 123
9.9. Somatoskopické hodnocení 124
9.10. Analýza somatoskopického znaku 12 pomocí metod geometrické morfometrie
125
10. ZÁVĚR 126
11. O AUTORCE 127
12. SLOVNÍK DŮLEŽITÝCH JMEN A POJMŮ 128
13. REJSTŘÍK 131
14. SEZNAM LITERATURY 133
15. SEZNAM ZKRATEK 141
16. PŘÍLOHY 142
Abstrakt
V práci byl hodnocen sexuální dimorfismus tvaru červeně lidských rtů a jejich
velikosti, a to v souvislosti s obličejem, vybranými tělesnými parametry a věkem. Analýza
byla provedena na základě archivních barevných fotografií obličejů vzorku českých
chlapců a dívek ve věku od 6 do 19 let. Fotografie byly zaznamenány v pohledu en face
(188 jedinců) a pohledu z profilu (206 jedinců). Tvar červeně rtů v obou pohledech byl
popsán pomocí metod geometrické morfometrie, dalšími použitými metodami byly
klasická morfometrie a somatoskopie. Zřetelný sexuální dimorfismus tvaru červeně rtů
zjištěn nebyl, tvarová variabilita obou pohlaví se překrývala, nalezeny byly jen tvarové
tendence menšího významu. Je možné, že sexuální dimorfismus červeně rtů nespočívá
přímo v jejich tvaru, ale v relativní velikosti rtů vůči dolnímu obličeji. U žen (dívek) by
mohly menší vertikální rozměry dolního obličeje přispět k vizuálnímu dojmu větších,
plnějších rtů. Souvislost tvaru a velikosti rtů s vybranými tělesnými parametry a indexy
byla nalezena zejména u těch, které lze vztáhnout k tělesnému tuku (obvod pasu, obvod
boků, BMI, WHR), ale jejich interpretace j e omezena věkovým charakterem studovaného
vzorku.
Klíčová slova
rty - sexuální dimorfismus - tvar - hormony - atraktivita - geometrická morfometrie metoda
tenkých ohebných plátků - somatoskopie
7
1. Úvod a cíle práce
Lidský obličej je důležitým vodítkem pro určení pohlaví, věku, etnické příslušnosti,
zdravotního, fyziologického nebo psychického stavu člověka. K hodnocení těchto kategorií
přispívá i celé tělo a také netelesné znaky (oblečení, šperky aj.), ale obličeji se dostává
snad nejvíce pozornosti. Prostřednictvím obličeje, ať už vědomě nebo nevědomě, tak
člověk o sobě vysílá svému okolí signály, neverbálně komunikuje. K obličeji je vázána i
komunikace verbální - zvuky (řeč) jsou sice tvořeny v hrtanu, ale jsou to rty, zuby a jazyk,
které jim dávají konečnou podobu a opět tím připoutávají pozornost k obličeji.
Díky své barvě je červeň rtů výrazným prvkem lidského obličeje. Červení se také
lišíme od ostatních druhů řádu primátů, neboť jejich rty červeň postrádají, jsou tvořeny jen
kožní částí. Proč se u člověka ovšem tento znak vyvinul je zahaleno tajemstvím. Někdy
bývá červeň rtů dávána do souvislosti se sexuální komunikací, jelikož při sexuálním
vzrušení se nápadně mění intenzita jejího zabarvení. Dále rtům bývá přičítána významná
role v atraktivitě obličeje, zejména ženského. Plné rty u žen bývají považovány za
atraktivní a vedle dalších parametrů ženského obličeje a těla bývají dávány do souvislosti
s vyššími hladinami estrogenů během dospívání dívek. Zároveň jsou plné rty chápány jako
znak typický pro ženy, zatímco rty tenké jako znak typický pro muže.
Cílem této diplomové práce je zjistit celkovou variabilitu červeně rtů a zjistit, zda
v rámci tvaru červeně rtů existuje sexuální dimorfismus a případně v čem spočívá; dále se
pokusit odhalit souvislost velikosti a tvaru červeně rtů s některými tělesnými parametry.
K dosažení těchto cílů je použito metod geometrické morfometrie (pro určení tvaru) a
částečně i morfometrie klasické (pro určení rozměrů a poměrů). K těmto metodám je
přidáno i hodnocení somatoskopické, které lze považovat za metodu tradiční a zároveň
metodu, která má blízko k reálnému vnímání a hodnocení vzhledu lidského těla v běžném
životě.
V teoretické části práce je v první kapitole pojednáno o anatomii a histologii rtů.
Dvě navazující kapitoly se věnují ontogenetickému růstu a vývoji rtů a roli rtů při výběru
partnera u člověka a to s důrazem na odlišnosti mezi pohlavími. Tyto kapitoly jsou pojaty
siřeji, neboť nelze pominout, že rty jsou součástí komplexnějšího celku (obličeje, těla).
Další kapitola se zabývá základními metodami hodnocení lidských rtů a detailněji
metodami geometrické morfometrie. Zbylé kapitoly jsou již praktického rázu a jejich
členění je klasické: materiál, metody a výsledky. Práce je zakončena diskuzí opírající se o
zjištěné výsledky.
8
2. Anatomie a histologie rtů
2.1. Anatomický popis rtů
Rty ilabia oris) jsou tvořeny dvěma silnými řasami - horním rtem (labium
superius) a dolním rtem {labium inferius). Svými volnými okraji (kaudálním u horního rtu
a kraniálním u rtu dolního) uzavírají horizontální štěrbinu zvanou štěrbina ústní (rima
oris). Na jejích laterálních okrajích se oba rty stýkají jako koutky ústní (anguli oris).
Přechod kůže horního a dolního rtu v koutku ústním se také nazývá commisura labiorum
(Čihák2002, s. 11).
Horní ret je kraniálně ohraničen dolním okrajem nosu, laterálně šikmo probíhající
rýhou nosortovou (sulcus nasolabialis). Ve střední rovině se na horním rtu nachází
philtrum - je to oblá svislá vkleslina sahající od nosní přepážky k okraji rtu, který je
v místě filtra vyzdvižen jako tuberculum labii superioris. Dolní ret je kaudálně ohraničen
horizontální rýhou bradortovou {sulcus mentolabialis) (Cihák 2002, s. 12). Anatomický
popis rtů je znázorněn na obrázku 1.
1 2
l
9
Obr. 1. Anatomický popis rtů. 1 - labium superius,
2 - sulcus nasolabialis, 3 - philtrum, 4 tuberculum
labii superioris, 5 - rima oris, 6 angulus
oris, 7 - červeň rtů, 8 - labium inferius, 9 sulcus
mentolabialis. Převzato z Cihák 2002, s. 12.
2.2. Histologická stavba rtů
Stavba rtů odpovídá obecné stavbě vrstev trubice trávicí, je tu však rozdíl v tom, že
vazivo na zevním povrchu svaloviny je vazivo podkožní a ret je zvenčí krytý kůží. Kůže
rtů je kryta mnohovrstevným dlaždicovým rohovatějícím epitelem, obsahuje potní a
9
mazové žlázy a chlupy. Červeně zbarvená oblast při volném okraji rtů je přechodem mezi
povrchovou kůží a vnitřní sliznicí rtů. Bývá nazývána jako červeň rtů nebo přechodná
zóna rtů.1
Na povrchu je kryta velmi tenkou kůží neobsahující pigment, a proto je
průsvitná. Díky tomu, že v oblasti červeně rtů jsou ve škáře četné vysoké vazivové papily,
jimiž probíhají krevní kapiláry, získává tato část těla červené zbarvení. Dále se zde
vyskytují drobné mazové žlázy, ale ne chlupy a potní žlázy. Svalovou vrstvu rtů tvoří
především musculus orbicularis oris a dále svalová vlákna svalů do něj připojených (Cihák
2002, s. 12; Malínský 1995, s. 36). Pod vrstvou svalových vláken se nachází tuková vrstva,
a to u horního i dolního rtu. Tato hluboká vrstva podkožního tuku se nachází jak v oblasti
kožního rtu, tak v oblasti červeně (Rohrich, Pessa 2009, s. 267-269). Vnitřní strana rtů
(obrácená do dutiny ústní) - sliznice rtů - je kryta nerohovatějícím vrstevnatým
dlaždicovým epitelem. Podslizniční vazivo obsahuje malé slinné žlázky - glandulae
labiales (Čihák 2002, s. 12).
2.3. Svaly kolem štěrbiny ústní
Svaly kolem štěrbiny ústní jsou jedním z funkčních celků svalů mimických
{musculi faciei). Svaly mimické jsou stejně jako svaly žvýkací (musculi masticatorii)
spojeny s kostmi splanchnokrania a řadí se do vyššího celku svalů hlavy {musculi capitis).
Dalšími funkčními celky svalů mimických jsou svaly kolem štěrbiny očních víček, svaly
na nose, svaly na klenbě lebeční, svaly boltce ušního a hluboká vrstva mimického svalstva
- musculus buccinator. Svaly mimické leží většinou poměrně povrchově, začínají na
kostech nebo na vazivových okrajích jiných mimických svalů a upínají se do kůže.
Kontrakcí těchto svalů se mění kožní vrásy a rýhy na obličeji, mění se poloha a tvar
štěrbiny ústní a štěrbin očních. Svou činností tak určují výraz obličeje (Cihák 2001, s. 376).
Do skupiny svalů kolem štěrbiny ústní patří jednak musculus orbicularis oris a
jednak svaly, které se do něj paprsčitě připojují. Tyto svaly jsou vyobrazeny na obrázku 2.
Musculus orbicularis oris (kruhový sval ústní) obkružuje štěrbinu ústní. Tvoří
pohyblivou výplň rtů a je spoluurčujícím faktorem jejich tvaru (Cihák 2001, s. 376). Tento
sval je v porovnání s ostatními mimickými svaly méně prozkoumaný. Jedná se totiž o sval
komplexní, zkoumání jeho přesné (mikro)anatomie je komplikováno tím, že do něj ze stran
vzařují svalová vlákna jiných mimických svalů (Namnoun et al. 1997, s. 205; Rogers et al.
2009, s. 37). Obvykle bývá uváděno, že je složen ze čtyř úseků vláken, která se napojují do
1
Rty jsou tedy rozděleny na dvě základní části: červeň rtů a kožní část rtů.
10
kruhu. Na svalu bývají rozlišovány dvě části: pars marginalis, která je podkladem červeně
rtů, a pars peripheralis - vnější část, která je při kostech.2
Za hranici mezi nimi je
považována hranice mezi kožní částí rtu a červení. Zapojení těchto částí vytváří jiný typ
pohybu: při mírné kontrakci s převahou pars marginalis dochází ke svírání rtů, při silnější
kontrakci s větší účastí pars peripheralis jsou rty vysunovány dopředu. Laterálně od
koutku úst je v okraji musculus orbicularis oris šlachový a vazivový uzel nazývaný
modiolus, který je místem úponu některých svalů souvisejících se rty (Cihák 2001, s. 377-
378; Rogers etal. 2009, s. 37).
Shora a z laterální strany se do musculus orbicularis oris připojují
v mediolaterálním sledu tyto svaly: musculus levator labii superioris (od okraje očnicej,
musculus zygomaticus minor (od kosti lícní do sulcus nasolabialis), musculus zygomaticus
major (začíná laterálně od předešlého a upíná se do koutku úst), musculus levator anguli
oris (od přední plochy horní čelisti do modiolu) a musculus risorius (z laterální strany od
fascia masseterica k modiolu). Funkcí těchto svaluje zvedání horního rtu a rozšiřování úst
laterálním směrem (Cihák 2001, s. 378).
Zdola se do musculus orbicularis oris postupně od koutku úst k mediánní rovině
připojují: musculus depressor anguli oris (od okraje dolní čelisti k modiolu) a musculus
depressor labii inferioris (od okraje dolní čelisti do musculus orbicularis oris a kůže
dolního rtu). Při jejich kontrakci dochází k stáhnutí koutku úst a dolního rtu (Cihák 2001, s.
378).
Do kůže dolního rtu se ještě upíná musculus mentalis, který začíná při mediánní
rovině na dolní čelisti. Tento sval vtauje kožní sulcus mentolabialis (Cihák 2001, s. 378).
S musculus orbicularis oraje ještě spřízněn jeden sval - musculus buccinator, což
je sval obdélníkovitého tvaru tvořící svalový podklad tváří. Tento sval začíná na raphe
pterygomandibularis a na zevních plochách alveolárních výběžků horní a dolní čelisti,
upíná se do modiolu a vlákny vzařuje i do samotného musculus orbicularis oris (Cihák
2001, s. 379).
2
Takto jsou tyto části označované v anglicky psané literatuře (např. Rogers et al. 2009). Činák (2001, s. 376)
označuje část pars marginalis jako pars labialis a část pars peripheralis jako pars marginalis.
11
Obr. 2. Mimické svaly kolem štěrbiny ústní:
1 - musculus depressor anguli oris
2 - musculus orbicularis oris
3 - musculus risorius
4 - musculus zygomaticus major
5 - musculus zygomaticus minor
6 - musculus levator labii superioris
1- musculus levator labii superioris alaeque
nasi
8 - musculus depressor labii inferioris
9 - musculus levator anguli oris
10 - musculus buccinator
11 - musculus mentalis
Převzato (a upraveno) z Feneis 1996, s. 81.
2.4. Srovnání musculus orbicularis oris člověka a primátů
Z fylogenetického hlediska je červeň rtů důležitější než jejich kožní část. Červeň ve
své velikosti, tvaru a barvě představuje charakteristický znak pro homininy. Jen u
šimpanzů se dají nalézt náznaky tenké červeně (Martin 1956, s. 2045). Lidské rty jsou totiž
oproti jiným primátům při volném okraji jakoby „ohrnuty". Duckworth (1910, s. 349-351)
měl za to, že na tomto ohrnutí se podílí uspořádání svalových vláken ve rtu. Vycházel
z výsledků provedeného zkoumání uspořádání svalových vláken na sagitálním průřezu rtů
u několika druhů primátů. U člověka (a to již v prenatálním vývoji) a v omezené míře u
šimpanze zjistil, že svalová vlákna při volném okraji rtů jsou ohnutá. U orangutana
(Pongo) a gorily {Gorilia gorilia) nalezl již jen náznak tohoto ohnutí, u nártouna
celebeského (Tarsius spectrum) se ohnutí nenacházelo vůbec a navíc se tento druh
odlišoval i větším podílem mazových žláz. Pozorovaná zahnutá vlákna podle něj mohla
pocházet z úponu musculus buccinator do musculus orbicularis oris.
Musculus orbicularis oris je společný mnoha primátům (viz Diogo et al. 2009, s.
302), na anatomické a mikroanatomické úrovni se ovšem dají nalézt rozdíly. Rogers et al.
(2009) provedli mikroanatomickou studii, jejímž cílem bylo srovnat svalová vlákna
musculus orbicularis oris člověka a šimpanze {Pan troglodytes) v oblasti horního rtu
vymezené nosními křídly. Řezy byly vedeny příčně, kolmo na pokožku rtu. Bylo zjištěno,
že u člověka i šimpanze jsou odlišeny již zmíněné dva soubory vláken - pars marginalis a
pars peripheralis. Hustota svalových vláken je u obou druhů větší v pars peripheralis, u
šimpanze je v obou částech hustota větší než u člověka. Svalová vlákna probíhají ve třech
základních směrech - podélném, příčném a šikmém. U člověka jsou příčná vlákna častější
12
v pars peripheralis, podélná vlákna jsou rovnoměrně rozmístěna v obou částech. U
šimpanze oproti člověku se příčná vlákna hojněji vyskytují v pars marginalis, podélná a
šikmá vlákna jsou častější y pars peripheralis, ale pars marginalis obsahuje také husté
svazky podélných vláken. Pars peripheralis byla u šimpanze typicky charakterizována
hustými svazky vláken se zhruba stejným podílem podélných a příčných vláken (Rogers et
al. 2009, s. 38-40). U makaka rhesus (Macaca mulatta) není rozdělení musculus
orbicularis oris na dva segmenty tak jasné a pravidelné, u komby Garnettovy (Otolemur
Garnetti) oddělení není ani naznačeno (Docherty et al. 2008, cit. Rogers et al. 2009, s. 41).
Výskyt dvou odlišených segmentů vláken u člověka a šimpanze oproti některým dalším
primátům by mohl naznačovat, že toto uspořádání se vyvinulo relativně nedávno a je
znakem odvozeným (Rogers et al .2009, s. 41).
Rogers et al. (2009, s. 40-41) srovnávali ještě další parametry. Svalová vlákna
šimpanzů měla větší průměr než u člověka (přibližně třikrát), šimpanzi měli statisticky
významně menší poměr plochy příčného řezu pojivovou tkání k ploše příčného řezu
svalovou tkání než člověk. To naznačuje, že šimpanzi by mohli disponovat větší svalovou
silou musculus orbicularis oris. Kromě toho bylo také zjištěno, že člověk má tlustší vrstvu
škáry.
Rogers et al. (2009, s. 41-42) se snažili přijít na evoluční důvody rozdílnosti
musculus orbicularis oris u člověka a šimpanze. U obou druhů mají rty stejné funkce jsou
prostředkem mimické a vokální komunikace, uplatňují se při příjmu potravy.
Usoudili, že u rtů člověka a šimpanze došlo k evolučnímu odchýlení. Lidské rty se zdají
býti specializované na unikátní hlasovou komunikaci, při níž ani tak není potřeba velké
svalové síly musculus orbicularis oris jako spíš schopnosti provádět jemné, drobné pohyby
při vytváření retních souhlásek (b, m, p, v, f). Zároveň mohou rty u člověka sloužit jako
vizuální prostředek upoutání pozornosti nebo signalizace (při řeči a při posuzování
atraktivity). K tomu přispívá silnější vrstva škáry u člověka, která se podílí na vytvoření
plnosti rtů. Rty šimpanze jsou asi specializované na uchopování a speciální způsob
konzumace ovoce, který spočívá vtom, že celé ovoce je dáno do úst a pomocí rtů je
mačkáno o dolní řezáky, čímž je získána šťáva a dřeň (anglicky je tento způsob označován
jako wadging). Autoři této studie nakonec konstatují, že k úplnějšímu porozumění funkce a
evolučního vývoje funkce musculus orbicularis oris (a rtů) by ale bylo potřeba provést
srovnání u více živočišných druhů, dále se zaměřit na histochemické vlastnosti tohoto
svalu a na nervus facialis, kterým je inervován.
13
2.5. Philtrum
Horní ret člověka je unikátní ještě z jednoho důvodu - tím, že je na něm vytvořeno
philtrum3
a horní hranice červeně horního rtu je členěná, neboť v jejím středu je prohlubeň
(tzv. Kupidův luk, Cupiďs bow). Filtrům je laterálně ohraničeno hřebeny. Neexistuje však
jednotný názor na to, čím jsou tyto hřebeny podmíněny.
Jednou z hypotéz je, že hřebeny jsou podmíněny úpony musculus orbicularis oris
do kůže laterálně od filtra. Vlákna tohoto svalu se podle této hypotézy z obou stran
přibližují ke střední čáře, kříží se a kontralaterálně se upínají do kůže rtu. V oblasti mezi
hřebeny filtra se úpony svalů nevyskytují. Vrcholy Kupidova luku jsou zvedány úponem
mediálních svalových vláken musculus levator labii superioris. Svalová vlákna tohoto
svalu se dále ještě upínají v oblasti dolní třetiny hřebenů filtra, čímž přispívají k jejich
vyzvednutí, a dále se ještě upínají do horního okraje červeně horního rtu, čímž přispívají
k formování Kupidova luku (Latham, Deaton 1976, s. 152-160). Hřebeny filtra se
v embryonálním vývoji objevují ve 14. týdnu, tedy asi o šest týdnů později než jsou
vytvořeny základy rtů. Základy musculus orbicularis oris se objevují v i l . týdnu, což tedy
není v rozporu s tím, že vývoj hřebenů s nimi mohl být spojen (Martin, Jones, Benirschke
1996, s. 119). Výše popsaná křížící se svalová vlákna musculus orbicularis oris jsou podle
jedné studie rozpoznatelná již ve 14. týdnu (Latham, Deaton 1976, s. 152), podle druhé až
v 16. týdnu (Martin, Jones, Benirschke 1996, s. 119); rozdíl je pravděpodobně způsoben
použitými metodami zkoumání, které v prvním případě umožňují podrobnější pohled na
svalová vlákna. Zjištěním podporujícím významnou roli musculus orbicularis oris pro
vznik hřebenů filtra je to, že u jedinců, kteří tyto hřebeny vyvinuté nemají, k takovémuto
křížení nedochází. Příkladem jsou lidské plody postižené fetálním alkoholovým
syndromem nebo makak jávský (Macaca fascicularis) (Martin, Jones, Benirschke 1996, s.
118).
Ve studii Namnoun et al. (1997) je ale role musculus orbicularis oris při formování
hřebenů filtra popírána. V této práci byl vytvořen trojrozměrný model filtra
z digitalizovaných obrázků sériových příčných řezů filtrem. Materiálem zkoumání byla
filtra potracených lidských plodů z třetího trimestru těhotenství. Podle autorů lze v oblasti
filtra rozeznat tři histologický jasně odlišené zóny. První zóna se nachází na rozhraní mezi
tkání filtra a nosního septa, kde se vyskytují četné žlázy, deriváty epidermis a pojivová
tkáň. Převládajícími svalovými vlákny jsou vlákna začínající na horní čelisti a upínající se
3
Dále jako filtrům.
14
laterálně od hřebenů filtra; tato vlákna pravděpodobně pocházejí převážně ze svalů
musculus levator labii superioris alaeque nasi, musculus levator labii superioris a
musculus zygomaticus minor. Druhá zóna kaudálně ohraničená začátkem červeně horního
rtu byla charakterizována ztluštělou škárou, zejména v oblasti hřebenů filtra, svalová
vlákna vypadala podobně jako v první zóně. Křížení svalových vláken přes střední čáru
bylo zaznamenáno jen ojediněle. Zóna třetí nacházející se na hranici kožní části rtu a
červeně se po histologické stránce dramaticky odlišovala od předchozích zón. Chyběly zde
nápadné žlázy, deriváty epidermis a pojivová tkáň. Zato se zde nacházela svalová vlákna
začínající laterálně, křížící se ve střední rovině a upínající se do škáry, množství vláken se
zvyšovalo kaudálním směrem. Tato křížící se svalová vlákna se vyskytovala až v oblasti
kaudálně od konce hřebenů filtra a Kupidova luku - tedy v oblasti červeně rtu. Vlákna
pocházela pravděpodobně z musculus orbicularis oris (pars marginalis). Závěr ze studie
autorů Namnoun et al. (1997, s. 207-208) je tedy takový, že filtrům je převážně tvořeno
ztluštělou škárou a hojnými deriváty epidermis a ne svalovými vlákny, i když je
připouštěno, že k jeho vzhledu mohou přispívat i svalová vlákna výše zmíněných zvedačů
rtů. Minimální vliv svalových vláken na vytvoření „normálně" vypadajícího filtra je
podpořen i tím, že při jednostranném rozštěpu rtu je filtrům vytvořeno, ačkoliv mimické
svalstvo je poškozené.
2.6. Vztah rtů a dentoskeletálního podkladu
Rty jsou v kontaktu s tvrdými tkáněmi obličeje, konkrétně se zuby a alveolárními
výběžky čelistí. Ukazuje se, že některé z těchto tvrdých tkání mají vliv na pozici rtů. Tento
vliv se projevuje zejména na profilu rtů. Pozice rtů je ovlivněna anteroposteriorní pozicí
horních a dolních řezáků (mj. např. předkusem), na horní ret má ještě vliv úhel „nasazení"
horních řezáků, u dolního rtu úhel dolních řezáků takový vliv nemá (Saxby, Freer 1985, s.
152). Subtelny (1959, s. 503) přisuzuje významný vliv i dolním řezákům, konkrétní příklad
je znázorněn na obrázku 3.
15
Obr. 3. Superponované obrysy horních
a dolních řezáků se rty stejného jedince
ve třech různých letech (3, 8 a 17 let).
Se zvětšující se protruzí zubů se
zvětšuje i protruze rtů. Převzato
ze Subtelny (1959, s. 503).
16
3. Ontogenetický růst a vývoj rtů
Tato kapitola se zabývá ontogenetickým růstem a vývojem rtů, a to od prenatálního
období po práh dospělosti. Růst a vývoj rtů je zasazen do kontextu růstu a vývoje obličeje
a celkového somatického růstu, s důrazem na hormonální působení a rozdíly mezi
pohlavími.
3.1. Prenatální růst a vývoj rtů a obličeje
K formaci hlavy a krku významně přispívá tzv. faryngový (žaberní) aparát, který se
sestává z faryngových oblouků, faryngových výchlipek, faryngových štěrbin a
faryngových membrán. Vývoj faryngových oblouků začíná počátkem 4. týdne
embryonálního vývoje migrací buněk neurální lišty do budoucí krční a hlavové oblasti.
Koncem 4. týdne jsou pohledem snadno rozeznatelné čtyři páry faryngových oblouků; pátý
a šestý pár jsou rudimentární. Mezi těmito oblouky jsou vklesliny - faryngové vklesliny.
Zásadní roli ve vývoji obličeje hraje první faryngový oblouk (mandibulární). Ten vytváří
dva výběžky: maxilární, jenž dává vznik maxile, kosti jařmové a šupině kosti spánkové, a
dále výběžek mandibulární, ze kterého vzniká mandibula (Moore, Persaud 2002, s. 216-
219; Malínský 1995, s. 7).
Vývoj obličeje se odehrává především mezi 4. a 8. týdnem prenatálního vývoje.
Koncem embryonální periody má obličej nezpochybnitelnou lidskou podobu, proporce se
však dále vyvíjejí během fetálního období (Moore, Persaud 2002, s. 236). Základ obličeje
se tvoří kolem široké primitivní ústní jamky - stomodea. Stomodeum je ohraničeno pěti
mezenchymovými výběžky, a tak má pětiúhelníkový tvar. Kraniální okraj je tvořen velkým
zaobleným valem - frontonasálním výběžkem, laterální okraje jsou tvořeny maxilárními
výběžky a kaudální okraj je tvořen dvěmi mandibulárními výběžky. Na laterálních částech
frontonasálního výběžku dochází ztlušťováním ektodermu ke vzniku dvou oválných útvarů
- čichových plakod. Mezenchym po obvodu plakod proliferuje a vytváří podkovovité valy,
z laterální strany tak plakody ohraničuje laterální nosní výběžek {processus nasalis
lateralis) a z mediální strany mediální nosní výběžek {processus nasalis medialis).
Cíchové plakody se tak ocitají na dně prohlubní - čichových jamek, které představují
základ nostril a nosních dutin. Mezi mediálními valy zůstává nepárová část původního
frontonasálního výběžku, tzv. area triangularis. Z této oblasti vzniká později kořen a část
hřbetu nosu. Z kraniální části frontonasálního výběžku vzniká čelo (Malínský 1995, s. 8-
17
10; Moore, Persaud 2002, s. 236, 239). Schematické znázornění prenatálního vzhledu
obličeje je na obrázku 4.
Mandibulární výběžky se spojují v mediánní rovině již během 5. týdne a vyvíjí se
z nich dolní ret a mandibula. V 5. týdnu také dochází ke zvětšování maxilárních výběžků,
přibližují se jednak ke střední čáře, jednak k nosním výběžkům. Mediální posun
maxilárních výběžků přiblíží mediální nasální výběžky k sobě navzájem a ke střední čáře.
Laterální nosní výběžky zatím od maxilárních výběžků zůstávají odděleny štěrbinou nasolakrimální
rýhou (sulcus nasolacrimalis). Ke splývání dochází koncem 6. týdne;
propojeny jsou tak postranní části nosu, tvořené laterálními nosními výběžky, s tváří, která
vzniká z maxilárních výběžků. Mezi 7. a 10. týdnem splývají mediální nasální výběžky
mezi sebou i s okolními výběžky maxilárními a laterálními nosními. Fúzí mediálních
nasálních výběžků vzniká tzv. intermaxilární segment, z něj se vytváří střední část horního
rtu (filtrům), premaxilární část maxily s příslušným úsekem dásně a primární patro.
Postranní části horního rtu, větší část horní čelisti a sekundární patro se vyvíjejí
z maxilárních výběžků. Primitivní rty a tváře jsou osídleny mezenchymem druhého páru
žaberních oblouků, jenž se diferencuje vmimické svaly. Svaly žvýkací vznikají
z mezenchymu prvního páru žaberních oblouků (Moore, Persaud 2002, s. 239-242).
Obr. 4. Schematické znázornění prenatální podoby lidského
obličeje u 37 denního embrya. Zkratky: FNP - fronto nasální
výběžek, ST - stomodeum, M A N - mandibulární výběžky,
M A X - maxiální výběžky, MNP - mediální nasální výběžky,
LNP - laterální nasální výběžky. Převzato z Alappat, Zhang,
Chen (2003, s. 430).
3.1.1. Homeotické geny a vývoj obličeje
Kraniofaciální morfologie se vyvíjí pod vlivem komplexních interakcí mezi
embryonálními tkáněmi a vyžaduje přesné řízení buněčného pohybu, buněčného růstu a
diferenciace tkání. Na těchto procesech se podílí mnoho genů, např. geny kódující
transkripční faktory, růstové faktory nebo receptory. Zásadní roli v kraniofaciálním vývoji
18
hrají geny Msx homeotické genové rodiny (Alappat, Zhang, Chen 2003, s. 429).
Homeotické geny jsou souborem genů, které jsou zodpovědné za základní segmentaci
mnohobuněčných živočichů. Produkují proteiny přímo či nepřímo kontrolující transkripci
dalších genů. Každý z homeotických genů obsahuje vysoce konzervativní sekvenci homeobox.
Tato sekvence kóduje 60 aminokyselin dlouhou oblast proteinu homeodoménu,
prostřednictvím které se protein váže na molekulu DNA. Právě tato
specifická vazba umožňuje regulaci exprese jiných genů (Macholán 2009, s. 1316). Msx
geny byly izolovány u mnoha obratlovců včetně člověka. Savčí Msx genová rodina se
sestává ze tří fyzicky oddělených genů: Msxl, Msx2 a Msx 3. Geny Msxl a Msx2 jsou
důležité především pro vývoj oblastí, kde dochází k epitelo-mezenchymálním interakcím
(Alappat, Zhang, Chen 2003, s. 429). Tyto dva geny jsou důležité nejen při kraniofaciálním
vývoji, ale i při vývoji končetin. Způsob exprese genů v zárodku obličeje je nápadně
podobný expresi v zárodku končetin. Dalo by se tedy předpokládat, že homeotické geny
Msxl a Msx2 hrají ve vývoji obličeje i končetin podobnou roli a že exprese genů je řízena
podobnými mechanismy. Experimenty provedené na mezenchymální tkáni obličejových a
končetinových základů u myších a kuřecích embryí ale ukazují, že alespoň v případě genu
Msxl existují buď kvantitativní nebo kvalitativní rozdíly v místních signalizačních
systémech nebo o vývoji rozhodují ještě další faktory (Brown et al. 1993, s. 41).
3.1.2. Hormonální řízení prenatálního růstu a vývoje
O hormonálním řízení prenatálního růstu a vývoje je toho známo mnohem méně
než o řízení růstu postnatálního. Poznatky se mnohdy odvozují ze zvířecích modelů.
Hormony působící na plod pocházejí ze tří zdrojů: z matky, placenty a plodu samotného.
Hlavní řízení růstu je řízeno osou glukóza - inzulín - IGF-I (Sedlák, Bláha 2007a, s. 217).
Glukóza je transponována placentou, její hladina řídí produkci inzulínu, který zase
ovlivňuje produkci insulinu podobnému růstovému faktoru {insulin-growth like factor,
IGF) v játrech a jiných tkáních plodu. V prvních třech měsících se na růstu uplatňuje
především IGF typu II (IGF-II), ve zbytku prenatálního období IGF typu I (IGF-I)
(Gluckman, Pinal 2003, s. 1742S). Spolu s tímto růstovým faktorem se na růstu podílejí
další faktory, např. fibroblastické růstové faktory, epidermální růstový faktor nebo
hemopoetický růstový faktor. Jejich účinek se projevuje ve stimulaci, proliferaci a
diferenciaci tkání. Růstový hormon {growth hormone, GH), který je hlavním hormonem
řídícím postnatální růst, je u plodu vytvářen již 12. týden. Jeho hladiny v druhém trimestru
jsou několikrát vyšší než v postnatálním období (Sedlák, Bláha 2007a, s. 217). Zatímco
19
v postnatálním období řídí růstový hormon růst těla do délky (viz dále), v prenatálním
období tento vliv nevykazuje a řídí pravděpodobně diferenciaci tkání, např. lipogenezi,
angiogenezi (Waters, Kaye 2002, s. 143).
Pohlavní hormon testosteron je u chlapců produkován v Leydigových buňkách
pravděpodobně již od 6.-7. týdne prenatálního života. Obvykle se uvádí, že jeho sekrece je
regulována lidským choriovým gonadotropinem pocházejícím z placenty, není to však
zcela vyjasněné. Produkce testosteronu je nejvyšší ve 14. - 16. týdnu, pak klesá
(Svechnikov, Söder 2008, s. 97-98). U dívek začne být estrogen produkován ve vaječnících
asi o dva týdny později než testosteron u chlapců ve varlatech. Hlavním zdrojem estrogenu
u obou pohlaví je ale placenta (Svechnikov, Söder 2008, s. 102).
3.2. Postnatální růst a vývoj rtů a obličeje
Lebka lidského novorozence je od lebky dospělého člověka proporčně odlišná.
Neurokranium je poměrně velké a má zakulacený tvar a dominuje nad malým obličejem
s bezzubými čelistmi. Neurokranium a oční dutiny se, jakožto schránky pro mozek a oči,
vyvíjejí a rostou dle obecného růstového vzoru nervové tkáně. Rostou tedy rychle
v časném dětství, poté je jejich růst zpomalen. Hlavní část lidského obličeje je spojena
s dýchacím a trávicím traktem, růst odpovídá obecnému vzoru somatického růstu v
dětství roste, ale k výraznému zrychlení dochází v období puberty, k ukončení dochází
v časné dospělosti (Shea 1998, s. 206). Toto je ovšem jen velmi obecný náhled na věc. Ve
skutečnosti mají různé části lidského obličeje trochu odlišné načasování a tempo růstu a
ani růst kostí a měkkých tkání obličeje si zcela neodpovídá.
3.2.1. Endokrinní regulace postnatálního růstu a vývoje
Velikost růstu je závislá na faktorech genetických, environmentálni ch a
endokrinních. Do environmentálních faktorů se řadí výživa, klima, nadmořská výška,
stupeň urbanizace, socioekonomický statut, zdravotní stav a psychosociální faktory.
Endokrinní vlivy navzájem propojují genetické a environmentálni vlivy a jsou oběma
ovlivňovány. Hormony jsou sice vytvářeny na základě genetického kódu v DNA, ale jejich
hladiny jsou řízeny mnoha zpětnými vazbami a podléhají také zevním vlivům (Smahel
2001, s. 79).
Na postnatálním růstu těla se podílí čtyři kaskády hormonů, které se obvykle
nazývají jako: osa somatotropní (nebo též osa růstový hormon - IGF-I), tyrotropní,
20
kortikotropní a gonadotropní (Šmahel 2001, s. 80). Zatímco pro růst je nej důležitější
somatotropní osa, pro vznik rozdílů mezi pohlavími je nej důležitější osa gonadotropní.
3.2.1.1. Karlbergův ICP model růstu
Hormonální působení v postnatálním růstu a vývoji je nejlépe vyjádřené
v Karlbergově ICP modelu růstu. Tento model je založen na matematické analýze
individuálních růstových křivek. Je rozdělen na tři odlišné, aditivní a částečně se
překrývajících období, která odpovídají třem hlavním složkám růstu. Podle počátečních
písmen těchto složek růstu je i model pojmenován - pod I se skrývá infantilní komponenta
růstu (infantile componeni), pod C dětská komponenta růstu (childhood component) a pod
P pubertální komponenta (pubertal component) (Sedlák, Bláha 2007b, s. 219). Grafické
znázornění ICP modelu růstu je na obrázku 5.
Combinational
-
growth
-
/
- - Infancy (1)
Childhood (2)
- ;
—£
y' Puberty (3)
1 1 1 1
-1 1 3 5 7 9 11 13 15 17 19
Age (years)
Obr. 5. Karlbergův ICP model růstu. Na ose x je
věk v letech, na os e y výška pos tavy
v centimetrech. Čárkované křivky představují
jednotlivé komponenty, plná čára kombinovanou
růstovou křivku. Převzato z Karlberg (1987), cit.
Sedlák, Bláha 2007b, s. 219.
Infantilní komponenta působí v prvních třech až čtyřech letech postnatálního života
a přímo navazuje na intrauterinní růst. Hlavním regulátorem růstu v tomto období je IGF-I
spolu s vysokými hladinami fetálních hormonů přetrvávajících z prenatálního období.
Dětská komponenta růstu začíná být aktivní již před dovršením prvního roku života (u
chlapců v průměru v 9. měsíci, u dívek v průměru o měsíc dříve) a působí až do začátku
puberty. V tomto období je hlavním regulátorem růstu osa somatotropní, růstový hormon
stimuluje parakrinní a autokrinní produkcí IGF-I v epifizálních růstových chrupavkách.
Výsledkem je proliferace chondrocytů, následná mineralizace a remodelace kostní tkáně
21
v oblasti epifizálních růstových zón. Pubertální komponenta představuje růst přidaný
k dětské komponentě, projevuje se růstovým zrychlením - tzv. pubertálním růstovým
spurtem. Řízení růstu je určováno především osou somatotropní stejně jako v případě
dětského období, ovšem přidává se tu vliv obnovené sekrece pohlavních hormonů
(testosteronu, estrogenů), které zesilují působení této osy a zároveň působí i přímo na
růstovou chrupavku. Stimulují proliferaci a diferenciaci buněk kostní tkáně a zrychlují
lineární růst kostí dlouhého typu. Nakonec pod jejich vlivem dochází k uzavírání
epifizálních růstových štěrbin. Počátek pubertálního období vykazuje velkou mezipohlavní
a interindividuální variabilitu. U české populace začíná v průměru ve věku 12,5 roku u
chlapců a 10,5 roku u dívek, trvá 4-5 let (Sedlák, Bláha 2007b, s. 219-220).
3.2.1.2. Somatotropní, tyrotropní a kortikotropní hormonální osa
Somatotropní osa je tvořena růstovým hormonem a růstovými faktory
označovanými jako IGF, z nichž se v postnatálním růstu uplatňuje zejména faktor IGF-I
(Smahel 2001, s. 81). Růstový hormon (growth hormone, GH) je hlavním hormonem
postnatálního růstu. Tento hormon je produkován v předním laloku hypofýzy a stimuluje
proliferaci buněk, jejich diferenciaci a proteosyntézu. Sekrece a uvolňování G H je
stimulováno GHRH (growth-hormone releasing hormone) a inhibováno somatostatinem
(SMS). Růstový hormon je uvolňován v pulzech. Nej důležitější roli při sekreci G H hraje
spánek, ve spánku je vylučováno zhruba 70% celkového denního množství tohoto
hormonu. Sekrece GH je ovlivňována také výživou (při hladovění se sekrece zvyšuje), dále
je zvyšována námahou, značným stresem, hypoglykémií a některými jinými hormony,
např. estrogeny. Kvantita sekrece se mění s věkem - zatímco v dětství je zhruba na stejné
úrovni jako v časné dospělosti, výrazného nárůstu dosáhne v pubertě (Sedlák, Bláha
2007b, s. 220-222).
Růstový faktor IGF-I je produkován játry, ale také je autokrinně vytvářen
v proliferační zóně růstové chrupavky. Ovlivňuje proliferaci a diferenciaci chondrocytů,
kostní tkáně a dalších tkání. Jeho sekrece je řízena růstovým hormonem (na základě
negativní zpětné vazby), výživou a imunitním systémem. V období puberty hladina IGF-I
výrazně stoupá díky vlivu pohlavních hormonů, poté jeho hladina pomalu klesá (Sedlák,
Bláha 2007b, s. 223-226).
Pro normální funkci snad všech tkání lidského organismu jsou také důležité
hormony štítné žlázy (tetrajodothyronin, trijodthyronin), které patří do osy tyrotropní. Mezi
jejich nej důležitější účinky patří řízení metabolismu sacharidů a lipidů, diferenciace a
22
maturace tkání a vůbec komplexní ovlivňování růstu a biologického zrání (Sedlák, Bláha
2007b, s. 226-228).
Do osy kortikotropní patří hormony glukokortikoidy, které na růst působí inhibičně,
proto jejich nadbytek omezuje formování kostí. Dalšími hormony této osy adrenální
androgeny z kůry nadledvin, jejichž sekrece je nápadně zvýšená mezi 6-7 rokem.
Důsledkem je krátké zrychlení růstu označované jako mid-growth-spurt nebo též jako
adrenarche (Sedlák, Bláha 2007b, s. 226-228).
3.2.1.3. Gonadotropní osa
Do gonadotropní osy patří pohlavní hormony - testosteron a estrogeny. Tato osa je
řízena hypotalamickým hormonem gonadoliberinem, který stimuluje dva hormony
adenohypofýzy - folikuly stimulující hormon (FSH) a luteinizační hormon (LH). Oba
hormony, souhrnně nazývané jako gonadotropní, působí na pohlavní žlázy. U chlapců
působí na varlata, kde L H vyvolává tvorbu testosteronu (obecně androgenů), a u dívek na
vaječníky, kde vyvolávají produkci estrogenů (Smahel 2001, s. 83). Hladina
gonadotropních hormonů vzrůstá ihned po narození, vyrovnává se tak tím přerušení
působení placentálních hormonů. Vzrůst hladin je vyšší u dívek než u chlapců. Hladiny
gonadotropní ch a tím i pohlavních hormonů dosahují vrcholu ve 3. měsíci, poté klesají.
Celé období dětství je charakterizováno velmi nízkými hladinami pohlavních hormonů, ke
změně dochází až počátkem puberty (Sedlák, Bláha 2007b, s. 228). Počátek puberty je
spojen s maturací limbického systému mozku. Tak je nastartována osa hypothalamushypofýza-pohlavní
žlázy: hypofýza začne produkovat gonadotropní hormony, ty působí na
pohlavní žlázy, takže dochází ke zvýšené produkci pohlavních hormonů (Sedlák, Bláha
2007a, s. 208-209). Tím je započat komplexní sled pubertálních změn: maturace
pohlavních žláz, vývoj sekundárních pohlavních znaků, změny v metabolismu a tělesné
stavbě. Pohlavní hormony se také vedle růstového hormonu a IGF-I významně podílejí na
pubertálním růstovém spurtu (Sedlák, Bláha 2007b, s. 228). U chlapců začíná tento spurt
v průměru ve 12 a půl letech a dosahuje vrcholu (tj. období, kdy jsou přírůstky v tělesné
výšce největší) ve 14 letech. U dívek začíná pubertální růstový spurt v průměru kolem 10
let a vrcholu dosahuje ve 12 letech. Poté růst klesá až je zcela ukončen - u chlapců mezi
17-18 lety (resp. v rozmezí 15,5 -20 let) a u dívek okolo 15 let (resp. v rozmezí 13-18 let)
(Bláha et al. 2005, cit. Sedlak,Bláha 2007a, s. 210).
Estrogeny bývají obvykle nazývány „ženskými hormony" a androgeny „mužskými
hormony". Toto označení není zcela nelogické, uvážíme-li důsledky jejich vlivu, ale je
23
třeba si uvědomit, že oba hormony se vyskytují a působí u obou pohlaví. Androgeny j sou
prekurzory v biosyntéze estrogenů a jsou produkovány v nadledvinách u obou pohlaví.
Hormonální rozdíly mezi mužem a ženou jsou tedy relativní (vyjádřitelné pomocí poměru
hladin hormonů), u žen se většina androgenů přeměňuje na estrogeny, zatímco u mužů se
přeměňuje jen malá část (Frank 2003, s. 217).
Většina pohlavních hormonů u chlapců je produkována Leydigovými buňkami ve
varlatech (testosteron, dihydrotestosteron, dehydroepiandrosteron, androstendion, estradiol
aj.). Zároveň jsou ale vytvářeny z androgenních a estrogenních prekurzorů vylučovaných
varlaty nebo nadledvinami v jiných tkáních. Kromě toho, že tyto pohlavní hormony
ovlivňují růst mužských pohlavních orgánů a produkci spermií, terciální ochlupení,
ovlivňují i vývoj kostry a svalů. Ženské pohlavní hormony (estrogeny4
, progesteron aj.)
jsou u dívek vytvářeny ve vaječní cích a také jsou vytvářeny z prekurzorů v jiných tkáních.
Estrogeny jsou nezbytné pro maturaci ženských pohlavních orgánů a pro vývoj
sekundárních pohlavních znaků (Sedlák, Bláha 2007b, s. 228-229). Estrogeny mají
kritickou úlohu v růstu a minerálním složení kostí u obou pohlaví. Účinky estrogenů
v případě růstu kostí jsou závislé na jeho množství: v malém množství stimuluje růst kostí,
v množství velkém ho naopak zastavují, neboť podporuje uzavírání epifizárních štěrbin
(Frank 2003, s. 220; Alonso, Rosenfield 2002, s. 22). V grafu 1 je znázorněn vývoj hladin
pohlavních hormonů (estradiolu a testosteronu) u dívek a chlapců od početí po dospělost.
Graf 1 Sérové koncentrace estradiolu (plná
čára) a testosteronu (přerušovaná čára) v
procentech dospělé hodnoty u dívek a
chlapců během růstu. Female - žena, male
- muž; foetus - plod, infant - kojenec,
child - dítě, adolescent - dospívající
(období puberty a adolescence). Převzato
z Rosenfield 2002, cit. Alonso, Rosenfield
2002, s. 14.
Foetus Infant Adolescent
Významný mezník pubertálního vývoje u dívek - menarche, první menstruační
krvácení, je zřejmě spojen s výrazným nárůstem hladin estradiolu, FSH a L H v měsících
před touto událostí. Hladina estradiolu se značně zvyšuje během celého roku před
4
Hlavním nejúčinnějším estrogenem je estradiol, dalšími estrogeny jsou estron, estriol a 2-hydroxyestron
(Alonso, Rosenfield 2002, s. 14).
24
menarche, hladiny FSH a L H prudce stoupají během šesti měsíců před menarche, poté se
hladiny všech tří hormonů stabilizují (Legro et al. 2000, s. 1023-1024). Zjiného pohledu
bývá věk menarche dáván do souvislosti s vrcholem pubertálního růstového spurtu. Uvádí
se, že menarche nastává zhruba jeden rok něm (Eveleth 1998, s. 228). Vztah hladiny
estradiolu, růstové rychlosti a načasování menarche je viditelný v grafu 2.
O načasování menarche byla také vyslovena hypotéza, v níž se tvrdí, že nástup
menarche závisí na kritickém množství zásobního tuku (17% hmotnosti), který by měl být
dostatečným zdrojem energie pro těhotenství a laktaci (Frisch, McArthur 1974, s. 949-
950). Tato hypotéza není zdaleka přijímána a podporována, neboť minimální práh
množství tuku nemusí být dosažen a přesto k menarche dojde (Scott, Johnston 1982).
Nedávno byla navržena nová alternativní hypotéza, ve které je kritickým faktorem pro
počátek menstruace rozložení tělesného tuku. Větší obvod boků (tedy uložení tuku
v oblasti boků a hýždí) pravděpodobnost nástupu menarche zvyšuje, zatímco větší obvod
kolem pasu pravděpodobnost snižuje (Lassek, Gaulin 2007, s. 1149).
U českých dívek je průměrný věk menarche 13 let, resp. v rozmezí 12,5-13,5 let
(Sedlák, Bláha 2007a, s. 212).
m RYCHLOST RŮSTU
Graf 2 Rychlost růstu u dívek ve vztahu k sérové koncentraci
estradiolu a věku. Čárkovaná šipka ukazuje věk menarche.
Z grafu je vidět, že menarche nastává zhruba rok po vrcholu
růstového spurtu a během roku před menarche prudce stoupá
hladina estradiolu v séru. Převzato zOrbak et al. (1998, cit.
Šnajderová 2007, s. 55).
3.2.1.4. Pohlavní hormony a pohlavně specifické rozložení tukové tkáně
Během puberty a adolescence se vytváří pohlavně specifické rozložení tukové
tkáně. Dívkám se ukládá podkožní tuk v oblasti hýždí, stehen a prsou. U chlapců podíl
tuku v těle klesá mezi 15. a 17. rokem, potom zase stoupá, zároveň se zvyšuje podíl
25
svalové hmoty (Sedlák, Bláha 2007a, s. 210). Mladí dospelí muži mají málo podkožního
tuku a nevykazují charakteristické centrálně-periferní rozdíly (se stoupajícím věkem se u
mužů začíná tuk ukládat především centrálně - v oblasti břicha). Mladé ženy mají více
podkožního tuku než muži, zejména v oblasti hýždí (Bjorntorp 1991, s. 69, 71). Zvýšené
množství podkožního tuku se u dívek vyvíjí během puberty, což naznačuje, že by estrogen
mohl přednostně podporovat jeho ukládání (Cooke, Naaz 2004, s. 1128).
Kromě toho, že se během puberty a adolescence vytváří pohlavně typické rozložení
tukové tkáně, mění se také podíl tukové tkáně v těle. Dívky mají již během dětství v
průměru vždy lehce více tukové tkáně v těle, ale nápadného rozdílu bývá dosaženo právě
během těchto období - dívky mají dvakrát více procent tuku v těle (Norgan 1998, s. 214).
Kvantitativní vývoj tukové tkáně je znázorněn v grafu 3. Udává se, že v dospělosti mají
muži v průměru 10-15% tuku, zatímco ženy 20-30% (Wells 2007, s. 417).
%
60-|
50
40-
30-
20-
10Percent
fat
• Boys
Girls
_L I I
8 10 12 14 16 18 20
Age (years)
Graf 3. Vývoj procentuálního zastoupení tělesného tuku u
chlapců (boys, plná čára) a dívek (girls, čárkovaná čára) od
narození po časnou dospělost. Na ose y jsou vynesena
procenta tělesného tuku. Převzato z Norgan 1998, s. 214.
Hormony jsou hlavními regulátory tukové tkáně a jsou zásadní pro vývoj a funkci
tukových buněk. Vývoj a fungování tukových buněk ovlivňuje široká řada hormonů a
růstových faktorů, včetně růstového hormonu, glukokortikoidů, katecholaminů, insulinu,
glukagonu, IGF a v neposlední řadě se mezi ně řadí i estrogen. Estrogen byl dlouho
považován za hlavní faktor v řízení vývoje a ukládání tukové tkáně u žen, v posledních
letech se však ukazuje, že ovlivňuje i ukládání tukové tkáně u mužů (Cooke, Naaz 2004, s.
1127). Až donedávna se také věřilo, že lidská tuková tkáň neobsahuje estrogenové
26
receptory, a tudíž že vliv estrogenu je zprostředkován nepřímo. Experimentálně bylo ale
prokázáno, že tuková tkáň estrogenové receptory obsahuje a také že metabolismus
tukových buněk je přímo ovlivňován estrogenem (Pedersen et al. 2004, s. 1874).
Rozlišovány jsou dva základní typy estrogenových receptoru: a a p. Tyto typy se
však liší distribucí a asi hrají i jinou roli v metabolismu tukových buněk. Četnost
estrogenového receptoru a je až o tři řády vyšší než receptoru P, a to jak u viscerálního, tak
podkožního tuku u obou pohlaví. U žen je však četnost receptoru P několikrát vyšší než u
mužů. Z nepoměru četnosti receptoru a a P lze usuzovat, že receptor a je důležitější při
regulaci vlivu estrogenu na tukovou tkáň (Dieudonné et al. 2004, s. C657, C659).
Z experimentálních pokusů na myších vyplývá, že při nefunkčnosti estrogenového
receptoru a se výrazně zvětšuje množství tukové tkáně. Receptor p má pravděpodobně
opačnou funkci - při jeho nefunkčnosti množství tukové tkáně klesá (Cooke, Naaz 2004, s.
1130-1131).
Estradiol zvyšuje přes estrogenový receptor a expresi antilipolytického a2adrenergického
receptoru, což vede ke snížení lipolýzy (rozkladu tuků), ovšem tento
účinek se zdá býti platným jen u podkožní tukové tkáně, ne u viscerální. To naznačuje, že
estradiol prostřednictvím inhibice lipolýzy pravděpodobně udržuje typické ženské
rozložení tuku, kdy převládá ukládání podkožního tuku nad viscerálním (Pedersen et al.
2004, s. 1877).
Hlavním účinkem testosteronu na tukovou tkáň u mužů je pravděpodobně
snižování ukládání tuku prostřednictvím inhibice lipoproteinlipázy, tj. enzymu
podporujícím jeho ukládání, a podporou lipolytického procesu (Bjorntorp 1991, s. 76).
Jeho účinek je pravděpodobně synergicky spojen s růstovým hormonem a navíc je
výraznější v oblasti viscerálního tuku než podkožního (Bjorntorp 1997, s. 23). Mladí štíhlí
muži mají málo tělesného tuku, jak v oblasti břicha, tak pravděpodobně tuku viscerálního.
Sekrece testosteronu je v tomto případě vysoká, takže i jeho vliv na tukovou tkáň je
výrazný. Naopak při nízké sekreci testosteronu se tuk u mužů ukládá viscerálně (Bjorntorp
1991, s. 77-78).
Na histologické stavbě rtů se podílí podkožní tuk, jehož množství ovlivňuje jejich
vzhled. Větší množství tuku dodává rtům „mladistvý vzhled", který je charakterizován
větší plochou červeně a plností (Rohrich, Pessa 2009, s. 268-270). Studie konkrétně
zkoumající spojitost hladiny estrogenu a vzhledu rtů nebyla nalezena. V mnoha článcích
zabývajících se atraktivitou ženského obličeje (např. Johnston, Franklin 1993, s. 197;
Johnston 2006, s. 9; Rhodes 2005, s. 216; Thornhill, Grammer 1999, s. 108) však bývá
27
plnost rtů uváděna jako znak odvíjející se od hladiny estrogenů v dospívání. Ukládání tuku
ve rtech bývá chápáno jako paralela k ukládání podkožního tuku v oblasti hýždí a stehen.
3.2.2. Růst a vývoj obličeje
Obličej je tvořen mnoha různými tkáněmi - kostmi, chrupavkou a měkkými
tkáněmi (pojivová, svalová tkáň). Ve zjednodušeném pohledu lze vidět růst měkkých tkání
obličeje jako přímý odraz růstu kostí obličeje. Ve skutečnosti však růst měkkých tkání
obličeje ne zcela odpovídá růstu kostěného podkladu, ovšem v různé míře (Subtelny 1959,
s. 504).
Postnatální růst obličeje probíhá ve třech základních rovinách: vertikální (výška),
horizontální (šířka), předozadní (hloubka) a vede k podstatným změnám ve velikosti, tvaru
a proporcí obličeje (Farkas, Posnick, Hreczko 1992, s. 309). V růstu se projevuje rozdíl
mezi pohlavími - jak z hlediska kvantitativního, tak z hlediska načasování. Tento
mezipohlavní rozdíl má pravděpodobně své základy již v prenatálním vývoji. Zejména u
neurokrania je patrný již brzy po narození (chlapci mají větší rozměry) a zůstává stejný po
celou dobu růstu a vývoje. Pohlavní rozdíly ve velikosti a tvaru obličeje se ale vyvíjí
především postnatálně a zvyšují se s věkem (Bulygina, Mitteroecker, Aiello 2006, s. 440).
Velká část růstu obličeje je ukončena již ve věku pěti let - základní rozměry
obličeje (jako je morfologická výška obličeje, šířka obličeje, hloubka obličeje) dosahují
v tomto věku od 79,7% do 94,0% dospělých hodnot. Přesto má na celkovém přírůstku
mezi 1. a 18. rokem má větší podíl růst mezi 5. a 18. rokem než mezi 1. a 5. rokem.
Šířkové rozměry obličeje jsou v porovnání s výškovými rozměry ve věku pěti let
vyvinutější. Například šířka mandibuly dosahuje v 5 letech 89,8% u chlapců a 94,1% u
dívek, šířka obličeje (bizygomatická šířka) ve stejném věku dosahuje 81,5% u chlapců a
84,2% u dívek. Výškové rozměry jsou v pěti letech méně vyvinuté: morfologická výška
obličeje dosahuje 79,7% u chlapců a 86,3% u dívek, výška horního obličeje 79,2% u
chlapců a 85,2% u dívek, výška dolní čelisti 84,2% u chlapců a 94,4% u dívek.
Anterioposteriorní rozměry obličeje - hloubka horní čelisti a hloubka dolní čelisti mají
v pěti letech okolo 85% dospělých rozměrů (chlapci v obou případech o něco méně než
dívky). Maturace (přiblížení se hodnotám rozměrů dospělých) výškových a hloubkových
rozměrů je u chlapců v 15 letech, u dívek o 2-3 roky dříve. U šířkových rozměrů to je o rok
dříve, zejména v případě šířky mandibuly (Farkas, Posnick, Hreczko 1992, s. 309-314). Je
však třeba dodat, že růst mírně pokračuje i nadále, a to zejména u chlapců, pravděpodobně
i po 20. roce (Bishara et al. 1984, s. 242-245; Nanda et al. 1990, s. 188). Díky rozdílným
28
přírůstkům se během růstu změní proporce obličeje: obličej se relativně prodlouží, dolní
čelist se v poměru s šířkou obličeje rozšíří a hloubka dolní čelisti se zvětší vzhledem
k hloubce horní čelisti, tedy brada na profilu neustupuje (Farkas, Posnick, Hreczko 1992, s.
309-314).
3.2.3. Růst a vývoj rtů
V případě rtů se dá říci, že během růstu odrážejí změny souvisejících kostí a zubů.
Chrup samotný však neroste zcela v souladu s čelistmi. Během růstu se totiž dolní čelist
„posunuje" dopředu, zuby (a rty) tak relativně ustupují a vyrovnávají se se skeletálním
podkladem (Subtelny 1959, s. 505).
Růst rtů bývá sledován zejména pomocí lineárních rozměrů, mezi nejčastěji měřené
patří výška horního rtu, dolního rtu a šířka úst. Dalšími už ne tak často zjišťovanými
lineární rozměry jsou výška červeně horního a dolního rtu nebo obou dohromady. Blížeji
k tvaru rtů by snad mohla mít plocha červeně, kterou vypočítávali v průřezové studii
Ferrario et al. (2000). Bohužel je nutno tento výpočet brát jen jako přibližný odhad, neboť
je založen na zjednodušeném geometrickém modelu tvaru rtů. Stejné omezení má i v této
práci vypočítávaný objem rtů.
Kvantitativní růst rtů (a většinou i dalších podoblastí obličeje) od dětství po
dospělost je předmětem několika dalších studií. Srovnání jejich výsledků však není zcela
jednoduché kvůli tomu, že jsou v nich používány odlišné metody měření nebo lehce
odlišné definice rozměrů. Růstu rtů bylo věnováno docela dost místa již v rámci bakalářské
práce (Kotulanová 2008, s. 27-30), proto zde bude uveden jen stručně všeobecný souhrn o
růstu rtů (kožní části i červeně) a poté vývoj rozměrů týkajících se červeně rtů (tj. těch,
které by mohly mít souvislost s tvarem rtů).
Ve zjednodušeném shrnutí lze říci, že ve většině rozměrů lineárních rozměrů jsou
v průběhu růstu hodnoty chlapců větší než dívek, a to na statisticky významné úrovni.
Statisticky významné výsledky nebývají zaznamenávány především u nejmladších dětí (6-
8 let) a v období 11-14 let, kdy u dívek již probíhal/proběhl pubertální růstový spurt, a
proto byly jejich hodnoty bližší chlapeckým. Dívky dosahují dospělých hodnot o 2-5 let
dříve než chlapci (Ferrario et al. 2000, s. 421). Rozdíl je i v načasování růstu horního a
dolního rtu. Růst horního rtu je totiž výrazný již během prvních šesti let života, a to
zejména u dívek (Farkas et al. 1992, s. 321). Dolní ret pak u obou pohlaví roste více a po
delší čas (Ferrario et al. 2000, s. 422; Mamandras 1988, s. 406-407). Obdobné
mezipohlavní rozdíly v kvantitě i načasování jsou nacházeny i u tloušťky rtů, tj.
29
anteroposteriorního rozměru (Genecov, Sinclair, Dechow 1990, s. 194-195; Nanda et al.
1990, s. 182-183).
Průměrná celková výška červeně rtů (daná vzdáleností mezi body labrale superius
a labrale inferius) se u chlapců ve věkovém rozmezí 6-18 let zvýšila z 15,11 mm na 18,33
mm, u dívek z 14,36 mm na 17,76 mm. U tohoto rozměru dosahují dívky 95% dospělé
hodnoty ve věkové kategorii 12-13 let, zatímco chlapci až ve věkové kategorii 14-15 let
(Ferrario et al. 2000, s. 418-419).
Vypočítaná plocha červeně obou rtů se u chlapců z počátečních 3,74 cm2
zvýšila na
5,58 cm2
a u dívek z 3,49 cm2
na 5,13 cm2
. Chlapci dosáhli 95% dospělé hodnoty ve
věkové kategorii 15-16 let, dívky o tři roky dříve. Plocha červeně u chlapců byla vždy
větší, ne však vždy byl tento rozdíl statisticky významný - nebyl v mladších věkových
kategoriích (6-7 a 8-9 let) a v období puberty (11-12, 13-14, 14-15 let) (Ferrario et al.
2000, s. 418-420). V grafech 4a a 4b je znázorněn vývoj této veličiny, v grafu 1 jsou na ose
y přímo hodnoty v cm2
, v grafu 2 tyto hodnoty vyjádřeny v procentech dospělé hodnoty.
Ferrario et al. (2000) ještě sledovali vývoj poměru výšky červeně rtů k šířce úst.
Tento poměr byl mezi pohlavími odlišný na statisticky významné hladině jen u dětí ve
věku 8-11 let, kdy byl u chlapců vyšší. Celkově se průměry poměru pohybovaly zhruba
mezi 32,5-36%. Pro srovnání byly vzaty údaje z antropometrického šetření z práce Farkas,
Hreczko, Katic (1994, s. 303-305) a byly vyneseny do grafu 5. Bohužel nejsou rozměry
v této práci testovány na odlišnosti mezi pohlavími. Z grafu je patrné, že poměr je u obou
pohlaví během růstu víceméně stejný, pouze u nej starší věkové skupiny (19-25 let) je vidět
výrazný rozdíl mezi průměrem chlapců a dívek.
Plocha červeně rtů - hodnoty
6 i
věk (v letech)
30
Plocha červeně rtů - procenta dospělé hodnoty
110 i
věk (v letech)
Graf 4a (na s. 30) a 4b (zde nahoře). V grafech je znázorněn vývoj plochy červeně rtů od 6
let po dospělost zvlášť pro obě pohlaví. V horním grafu jsou na ose y vyneseny průměrné
hodnoty plochy v cm2
, v dolním grafu jsou tyto hodnoty vyjádřeny v procentech dospělé
hodnoty. Grafy byly sestaveny dle údajů v práci Ferrario et cd. (2000, s. 418-419).
42
40
1 3 8
Ä 36
E
ä 34
32
30
Poměr výšky červeně rtů a šířky úst
•chlapci
•dívky
1 2 3 4 5 6 7 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19-
25
věk (v letech)
Graf 5. Vývoj poměru výšky červeně rtů k šířce úst od 1 roku po dospělost zvlášť pro obě
pohlaví. Na ose y jsou vyneseny hodnoty poměru v procentech. Graf je sestaven na základě
rozměrů z práce Farkas, Hreczko, Katíc (1994, s. 303-305).
3.2.4. Růst a vývoj chrupu
Prořezávání stálých zubů, které postupně nahrazují zuby dočasné, začíná kolem
šesti let buď první stoličkou, nebo prvním řezákem; v obou případech většinou dříve dolní
než horní (Cihák 2002, s. 28). Prořezávání stálého chrupu a jeho maturace vykazuje jistou
míru odlišnosti mezi pohlavími z hlediska jeho načasování. Pro zuby, jejichž postavení
může ovlivnit vzhled rtů, je tento rozdíl následující. První řezák (li) se začíná prořezávat
zhruba v 6,4 letech u chlapců a 6 letech u dívek, jeho vývoj je ukončen u obou v i l letech.
31
Druhý řezák (I2) se u chlapců začíná prořezávat v 7,4 letech a u dívek v 7,1 letech,
maturace je dosažena ve 13 letech u chlapců a ve 12 u dívek (Demirjian, Levesque 1980, s.
1117-1118).
Jak již bylo zmíněno v kapitole 1.6., polohu horního rtu může významně ovlivnit
zejména anterioposteriorní poloha horních řezáků. Protruze horních řezáků se v ortodoncii
charakterizuje pomocí tzv. incizálního schůdku (overjeť). Incizální schůdek je definován
jako vzdálenost mezi labiálníplochou dolních středních a incizní hranou horních středních
řezáků (Weber 2006, s. 125), pojem je schematicky vysvětlen na
obrázku 6. Velký incizální schůdek (v různých studiích je jeho
hranice různá, např. nad 5 mm nebo 6 mm) je poměrně častým
jevem: u 23% dětí do 11 let, u 15% dětí v rozmezí 11-17 let a u 13%
u dospělých (Proffit 2000, cit. Machytková 2005, s. 16). Zdá se, že u
dětí bývá velký incizální schůdek častejší u chlapců než u dívek
(Ciuffolo et al. 2005, s. 603; Helm 1970, cit. Machytková 2005, s.
15-16), u dospělých jsou však výsledky nejednotné (viz Jonsson
2007, s. 8.el5).
Obr. 6 Schéma
incizálního
schůdku.
Převzato a
upraveno
z Weber 2006, s.
125.
32
4. Sexuální dimorfismus a výběr partnera u člověka
4.1. Sexuální dimorfismus
Sexuální dimorfismus (do češtiny přeložitelné jako pohlavní dvoutvárnosť) je
chápán jako rozdíly v anatomii, fyziologii a chování samců a samic (Králík 2009a, s. 919).
Tento jev je běžný u současných i vyhynulých primátů, tedy i u člověka a jeho evolučních
předchůdců. Do sexuálního dimorfismu spadají jednak primární pohlavní znaky, tedy
znaky přímo spojené s rozmnožováním (pohlavní orgány), a jednak sekundární pohlavní
znaky, které v přímém spojení s rozmnožováním nejsou. Ve studiích sexuálního
dimorfismu se však většinou mluví o sekundárních pohlavních znacích (Plavcan 2001, s.
25).
Za vznikem sexuálního dimorfismu stojí pravděpodobně pohlavní výběr. Pohlavní
výběr je složkou výběru přirozeného (druhou složkou je výběr přírodní) a v evoluci se
objevil se vznikem pohlavního rozmnožování a diferenciací příslušníků jednoho druhu na
samce a samice. Pohlavně se rozmnožujícím jedincům již nestačí dožít se reprodukčního
věku, ale je pro ně také důležité najít (optimálního) sexuálního partnera. Příslušníci
stejného pohlaví tak soupeří o vhodné sexuální partnery. Působením pohlavního výběru
jsou selektováni jedinci s větší sexuální zdatností, tj. jedinci, kteří dokážou získat
sexuálního partnera efektivněji než jejich konkurenti (příslušníci stejného druhu a pohlaví).
Pod efektivností se skrývá dřívější získání partnera, nejlépe partnera kvalitnějšího, který
má větší viabilitu (životaschopnost), tj. který lépe obstojí ve výběru přírodním, anebo
fertilitu (plodivost) a který disponuje sexuální zdatností (Flegr 2005, s. 283). Sekundární
pohlavní znaky mohou být představovány velmi složitými tělesnými strukturami (např.
orgánem nebo kresbou na tělním pokryvu). Jejich vývoj je pravděpodobně řízen mnoha
geny, které se zároveň podílejí i na řízení vzniku a vývoje dalších znaků (Mallet, Jiggins,
McMillan 1996, cit. Flegr 2005, s. 294). Průběh ontogeneze jedince tak může být
promítnut do míry exprese sekundárních pohlavních znaků. Obtížně probíhající ontogeneze
tak pravděpodobně bude mít negativní důsledky na sekundární pohlavní znaky. Sekundární
pohlavní znaky také můžou fungovat jako indikátory zdravotního stavu jedince, aktuálního
fyziologického stavu nebo odrážet míru paratizace (Flegr 2005, s. 294-297).
Existenci rozdílů mezi muži a ženami ve velikosti, tvaru a chování si uvědomuje
snad každý člověk na základě zkušenosti z běžného života. V obecném povědomí tak je, že
muži jsou v průměru vyšší než ženy, mají robustnější znaky hlavy a obličeje, více svalové
hmoty a jsou silnější a rychlejší. Ve všech lidských populacích mají muži také větší zuby a
33
relativně více svalových vláken, ženy mají na těle uloženo více tuku, liší se u nich
prenatální a postnatální hladiny hormonů, rychlosti růstu, různé choroby postihují každé
pohlaví jiným způsobem (Frayer, Wolpoff 1985, s. 429). Předpokládá se, že v evoluci
člověka se výraznou měrou uplatnil pohlavní výběr, díky němu bylo fixováno mnoho
lidských znaků morfologických i týkajících se chování. S rozvojem civilizace také neustále
slábne účinnost přírodního výběru, takže u člověka vrůstá relativní význam výběru
pohlavního (Flegr 2005, s. 298-299). Oproti ostatním primátům se u člověka stala ještě
výrazným faktorem sexuálního dimorfismu kultura, neboť určuje pravidla a normy pro
přístup k sexuálním partnerům, povolené sexuální praktiky a reprodukční vzorce (např.
počet dětí), jednotlivcům je předkládán ideál sexuálního partnera a způsob jeho výběru
(Králík 2009b, s. 917-918).
Sexuální dimorfismus může být vysvětlován ze dvou typů příčin: proximátních a
ultimátních. Proximátní vysvětlení považuje sexuální dimorfismus jako odpověď na
nutriční stres nebo celkové zlepšení prostředí dospívajících jedinců. Ultimátní pohled vidí
sexuální dimorfismus jako genetickou adaptaci na širokou škálu ekologických, sociálních
nebo ekonomických faktorů a tradičně považuje selekci jako primární vysvětlovači
mechanismus (Frayer, Wollpof 1985, s. 431). Proximátní a ultimátní vysvětlení jsou
vysvětleními paralelními, vzájemně se totiž doplňují. Proximátní vysvětlení odpovídají na
otázku „jak", a to ve třech základních možných rovinách - fylogenetické, ontogenetické a
příčinné (v posledním případě uvádí neuronální, biochemické nebo hormonální příčiny).
Ultimátní vysvětlení odpovídají na otázku „proč" a řeší, proč daný znak přispívá
v konkrétním ekologickém kontextu k fitness jedince (Grim 2000, s. 92-93).
4.2. Výběr pohlavního partnera u člověka
Charles Darwin ve svém díle The descent of man, and selection in relation to sex
(1871) sice zavedl termín pohlavní výběr, ale už dále nerozváděl, proč mají samci tendenci
soupeřit mezi sebou a samice jsou zase vybíravější, co se týče pohlavního partnera (Geary,
Vigil, Byrd-Craven 2004, s. 27). O sto let později přišel Robert L. Trivers s myšlenkou, že
za těmito jevy stojí rozdílná míra rodičovské investice. Pod pojmem rodičovské investice
rozuměl jakoukoliv investici rodiče do jednotlivého potomka, která zvýší naději potomka
na přežití (a tedy reprodukční úspěch) na úkor schopnosti rodiče investovat do jiného
potomka (Trivers 1972, s. 139-141). Obvykle to bývají samice, které investují do
rodičovství více, a to již při produkci pohlavních buněk a později při výživě a výchově
potomků. Jejich možnosti v produkci potomků jsou kvantitativně omezeny, a proto musí
34
hledat kvalitního otce, aby potomci měli šanci na kvalitní genotyp. Samci obvykle investují
do rodičovství méně a v počtu potomků nejsou zdaleka tak omezeni jako samice. Nejsou
tedy nuceni hledat kvalitní samici, kvalitu mohou nahradit kvantitou. Vybíravost samic má
ale za následek to, že samci bývají vystaveni intenzivnějšímu pohlavnímu výběru, vyvíjejí
se u nich nápadnější sexuálně dimorfní znaky (Flegr 2005, s. 283). V pohlavním výběru u
člověka dochází kjistému posunu vůči tomuto modelu pohlavního výběru: nejenže tu
probíhá soupeření mezi muži navzájem a ženský výběr, přidává se k nim i soupeření mezi
ženami a mužský výběr (Geary, Vigil, Byrd-Craven 2004, s. 29). U člověka je také
výjimečné to, že muži se mnohem více zajímají o fyzickou atraktivitu potenciálního
sexuální partnerky než ženy. Za tímto jevem může stát to, že u žen je fekundita (tj.
plodivost, schopnost plodit) závislá na věku (Jones 1995, s. 725). U žen totiž fekundita
klesá s věkem - u 30-34 letých žen je na 85% hodnoty 20-24 letých, prudce klesá na 35%
u 40-44 letých a prakticky na 0% u žen po padesátce (Henry 1961, cit. Jones 1995, s. 726).
U mužů k takovémuto markantnímu poklesu fekundity nedochází. Zejména pro muže je
tak důležité odhadovat věk potencionální partnerky na základě fyzického vzhledu (Jones
1997, s. 727).
Výběr sexuálního partnera zahrnuje dva spřízněné adaptativní problémy: jak dávat
najevo svou hodnotu a jak ji určit u druhého pohlaví (Barber 1995, s. 396). Fyzická
atraktivita nebo spíš znaky, které bývají považovány za atraktivní, mohou být viděny jako
signály, které vyjadřují skryté kvality jedince. Koevoluce preferencí a preferovaných znaků
tak může být chápána jako evoluce signalizačního systému, který zahrnuje to, že jedno
pohlaví (vysílači signálů) vlastní signály a druhé pohlaví (přijímači) disponují
psychologickými (kognitivními a motivačními) schopnostmi vnímání a chování na základě
těchto signálů, např. být jimi přitahován (Gangestad, Scheyd 2005, s. 527). Při debatě o
pohlavním výběru se ve spojitosti s teorií signálů často zmiňují tzv. hypotéza/y dobrých
genů a Zahaviho handicapová hypotéza. Jádrem hypotéz dobrých genů, s nimiž do biologie
přišel R. A. Fischer, je představa, že přítomnost určitých znaků může signalizovat kvalitu
samčích genů, a tedy i kvalitu budoucího potomstva. Zahaviho handicapová hypotéza je
postavena na tom, že znaky, které mají plnit funkci signálu informující samice o kvalitě
daného jedince, jsou pro svého nositele nákladné, zatěžují ho. Expresi tohoto znaku si
můžou dovolit jen skutečně kvalitní jedinci, kteří oplývají dostatečnou viabilitou. Znak
tedy musí splňovat dvě podmínky - být zároveň signálem a zátěží. U samců je v mnoha
případech vznik těchto znaků podmíněn vysokou hladinou pohlavních hormonů (např.
testosteronu), které ale snižují obranyschopnost imunitního systému; tento případ bývá
35
nazýván hypotézou imunokompetenčního handicapu (Flegr 2005, s. 291-292). Tyto
hypotézy je však možno vidět jako rozšíření jedné jediné - Zahaviho handicapové hypotézy
(Barber 1995, s. 399-400).
4.3. Atraktivita obličeje
Při výběru partnera je důležitým kritériem fyzická atraktivita, přičemž atraktivita
obličeje je její podstatnou složkou. Ukazuje se, že atraktivita obličeje má univerzální
kritéria, která platí napříč etnickými skupinami, není však jednoduché odhalit, o jaká
kritéria přesně jde a proč jimi jsou. Studie zkoumající atraktivitu obličeje se obvykle
zaměřují na tři předpokládané faktory: bilaterální symetrii, průměrnost a neprůměrné
sexuálně dimorfní znaky (znaky hormonů). Tyto faktory by mohly představovat signály
kvality jedince jako sexuálního partnera, a proto jsou hodnoceny jako atraktivní (Fink,
Penton-Voak 2002, s. 154-156; Rhodes 2006, s. 201).
V biologii jsou u organismů rozeznávány dva typy asymetrií: systematická a
fluktuační. Systematická asymetrie je funkční, bývá podmíněna geneticky a pravděpodobně
se vyvíjí v důsledku působení přirozeného výběru (příkladem může být umístění srdce
v těle savců). Fluktuační asymetrie nebývá podmíněna geneticky a má nesystematický
charakter (Flegr 2005, s. 294). Předpokládá se, že fluktuační asymetrie vzniká v důsledku
poruch a nerovnoměrností v ontogenezi jedince, takže její míra odráží kvalitu ontogeneze
(van Valen 1962, cit. Flegr 2005, s. 294). Jedinci, kteří jsou méně schopní vyrovnat se
s negativním působením patogenů, toxinů a mutací, by měli vykazovat větší fluktuační
asymetrií. Výsledky studií, které zkoumají atraktivitu lidského obličeje ve spojitosti se
symetrií (resp. fluktuační asymetrií), ovšem nejsou jednoznačné. Problémem je mj. to, jak
izolovat vliv samotné symetrie na atraktivitu od ostatních vlivů. Symetrie obličeje asi ale
nejspíš není hlavním vodítkem, podle kterého je hodnocena atraktivita obličeje, resp.
fenotypová a genotypová kvalita jedince (Scheib, Gangestad, Thornhill 1999, s. 1913-
1916).
Studie zkoumající atraktivitu obličeje ve spojení s průměrností se shodují na tom,
že obličeje blížící se populačnímu průměru jsou sice atraktivnější než obličeje méně
průměrné (resp. ty, ze kterých byly průměrné vytvořeny), ale zároveň existují obličeje,
které průměrné obličeje v atraktivitě překonávají. Jedná se o obličeje s některými
rysy zvýrazněnými. Tímto se dostáváme k sexuálně dimorfním znakům, neboť o tyto se
většinou jedná (Alley, Cunningham 1991; Baudouin, Tiberghien 2004; Thornhill,
Gangestad 1999, s. 455-456). U žen jsou těmito atraktivitu zvyšujícími znaky velké oči,
36
prominující lícní kosti, malý nos a a především gracilní čelisti a plné rty (Baudouin,
Tiberghien 2004; Thornhill, Grammer 1999, s. 108). Na obrázku 7 je vidět, že zásadní jsou
změny ve velikosti vertikálního rozměru dolního obličeje.
Obr. 7 - Rozdíly mezi průměrným (a) a atraktivním (b)
ženským obličejem vzniklým pouze modifikací dolní
poloviny obličeje (zvětšení výšky rtů a zmenšení výšky
dolní čelisti). Díky tomu se zdají oči větší a lícní kosti výše
postavené. Převzato z Johnston 2006, s. 10.
Atraktivní rysy mužského obličeje již nejsou tak jednoznačně určitelné, je to
zapříčiněno pravděpodobně tím, že se ženám v průběhu menstruačního cyklu mění
preference. V době, kdy je pravděpodobné početí (při folikulární fázi a ovulaci), preferují
muže s maskulinnějšími znaky v obličeji. Naopak v době, kdy je početí nepravděpodobné
(menstruační fáze, luteální fáze), preferují muže se znaky femininními. Pro tyto změny
v preferencích je nabídnuto následující opodstatnění: při oplodnění mužem s maskulinními
znaky mají potomci šanci na podědění „kvalitních genů", zatímco u mužů s femininními
znaky lze předpokládat větší investice do rodičovství (Penton-Voak et al. 1999, s. 741-
742). Za maskulinní znaky v obličeji lze považovat ty, které vznikají v pubertě vlivem
vysokého poměru testosteronu k estrogenu, díky němu dochází k růstu horní a především
dolní čelisti a nadočnicových oblouků. Maskulinní obličej je tak charakterizován delší a
širší dolní čelistí, hlouběji posazenýma a menšíma očima (díky rozvoji nadočnicového
oblouku) a tenčími rty (Thornhill, Gangestad 2006, s. 132). Experimentálně bylo zjištěno,
že maskulinní rysy obličeje u dospělých mužů pozitivně korelují s hladinou testosteronu
ve slinách (Penton-Voak, Chen 2004, s. 238).
V souvislosti s atraktivitou především ženského obličeje se také někdy hovoří o tzv.
neotenii. Obecně je pod tímto pojmem chápáno opožďování somatického vývoje
37
v porovnaní s vývojem orgánů pohlavních (Wakahara 1996, s. 766). Za charakteristiky
neotenního obličeje u ženy jsou považovány malý obličej ve srovnání s neurokraniem,
relativně velké oči, malý nos a uši, plné rty. Tyto rysy bývají u žen považovány za
atraktivní, u mužů jsou výsledky nejasné (Jones 1995, s. 729). Zároveň jsou ženy
s neotenními znaky v obličeji považovány za mladší než je jejich skutečný věk.
Je možné, že se muži v průběhu evoluce člověka adaptovali na rozeznávání a
preferenci znaků mládí na obličeji žen z důvodu silné souvislosti mezi mládím afekunditou
dospělých žen (Jones 1995, s. 734). Je ale třeba dodat, že neotenní znaky obličeje u žen se
poměrně shodují se sexuálně dimorfními znaky obličeje (znaky hormonů), takže je možné,
že za jejich preferencí je skryto právě toto (Jones 1996, s. 95).
Jokela (2009) zkoumal, zdaje atraktivita obličeje opravdově propojena s plodností
(počtem potomků). Populačním vzorkem bylo zhruba dva tisíce mužů a žen z Wisconsinu
(USA) narozených vletech 1937-1940. Byla u nich hodnocena atraktivita z fotografií ze
středoškolských ročenek, na nichž byl jejich průměrný věk 18,1 let, a poté byla dána do
souvislosti s počtem dětí, které měli hodnocení jedinci ve věku 53-56 let. Bylo zjištěno, že
ženy považovány za atraktivní nebo velmi atraktivní měly o 16%, resp. 6% více dětí než
ženy na druhé straně škály atraktivity. Málo atraktivní muži měli o 13% méně dětí, ostatní
kategorie mužů byly bez rozdílů. Tyto výsledky naznačují, že alespoň u žen
v industrializované společnosti může být atraktivita obličeje spojována s reprodukčním
úspěchem (Jokela 2009). Proti tomu stojí výsledky obdobné studie zkoumající vztah
atraktivity a reprodukční úspěšnosti polských žen, které nedokumentují žádný účinek
atraktivity na reprodukční úspěch (Pawlowski et al. 2008). Je však možné, že podíl na
tomto odlišném výsledku měl malý populační vzorek - jen 47 žen (Jokela 2009, s. 342).
4.4. Propojení atraktivity obličeje a těla
Jak již bylo zmíněno, tvar mužského a ženského těla se liší, což je to způsobeno
odlišným rozložením tkání v těle. Tvarový rozdíl se proměňuje s věkem - maxima
dosahuje v časné dospělosti, kdy tvar ženského těla má tendenci vypadat jako přesýpací
hodiny (díky úzkému pasu) a mužské tělo jako obrácený trojúhelník - tvořený širokými
rameny a štíhlým pasem. Tuková a tukoprostá tkáň se ukládají na specifických místech
těla, tvar těla tak poskytuje cenné informace o jeho složení. Například obvod pasu je
primárně ovlivněn kvantitou tukové tkáně v této oblasti, zatímco šířka ramen je blížeji
spojena s celkovou konstitucí těla a se svaly. S přibývajícím věkem se sexuální
38
dimorfismus tvaru těla snižuje, a to především změnami na ženské straně. Tvar těla mužů
je relativně stabilní (resp. nevykazuje tak výrazné změny v porovnání s ženami), ženám
s přibývajícím věkem ubývá tuku na stehnech a přibývá především v oblasti břicha, takže
obvod pasu se zvětšuje. V osmé dekádě života je sexuální dimorfismus výrazně omezen,
ani jedno pohlaví už nedisponuje tvarovými charakteristikami časné dospělosti (Wells,
Treleaven, Cole 2007, s. 421-424; Wells 2007, s . 416). U žen je předělem v typu ukládání
tuku menopauza - po ní začne převládat androidní (centrální) ukládání tuku nad gynoidním
(periferním) (Ley, Lees, Stevenson 1992, s. 952).
Ke srovnávání tvaru těla mezi pohlavími, resp. ke srovnání rozložení tuku na těle,
bývá používán poměr obvodu pasu a boků (waist-to-hip ratio, dále WHR). Vyšší hodnoty
WHR značí přednostní ukládání tuku v oblasti trupu, nižší hodnoty v oblasti hýždí a boků.
V průběhu dětství a puberty hodnota WHR klesá u obou pohlaví, pokles je výrazný
zejména u dívek. Ve věkovém rozmezí 4,5-14,5 let klesne hodnota u chlapců z 0,896 na
0,839, zatímco u dívek z 0,877 na 0,756 (Mořeno et al. 1997, s. 175-177). Hodnota WHR
dospělých žen bývá nižší než mužů, 0,67-0,80 u premenopauzálních žen oproti 0,85-0,95 u
mužů. Zeny s nižším WHR (okolo 0,7) bývají v industriálni ch společnostech považovány
za atraktivnější než ženy s WHR vyšším, což ukazují experimenty s kreslenými postavami
jako stimuly (Singh 1993) i fotografiemi (Henss 2000). Zeny s nižším WHR jsou také
považovány za zdravější a mající větší reprodukční potenciál (Singh 1993, s. 300).
Hodnota WHR žen podstupujících umělé oplodnění je také negativně korelována
s fekunditou (Zaadstra et al. 1993, s. 486). Singh (1993, s. 304) navrhuje, že pro muže
může fungovat WHR jako prvotní filtr výběru partnerky, jímž vyloučí ženy nezdravé nebo
s nízkou reprodukční kapacitou a také ženy těhotné. Podle Barbera (1995, s. 414) je WHR
příkladem poctivého signálu děditelné fitness (za předpokladu, že systém hormonální
regulace zodpovědný za jeho expresi je děditelný) a reprodukční hodnoty.
Jistý důkaz, že WHR a vůbec celkové rozložení tuku na ženském těle má přímou
souvislost s hladinou pohlavních hormonů a také s fekunditou, přinášejí výsledky jedné
studie. Je to studie polských žen o průměrném věku 29,9 let, kde byl zkoumán vztah mezi
hladinou pohlavních hormonů 17-P-estradiolu a progesteronu a rozložení tuku. Hladiny
hormonů byly určovány ze slin. Bylo zjištěno, že ženy s nízkým WHR a větším obvodem
prsou mají vyšší hladiny obou hormonů, a to zejména estradiolu, než ženy s nízkým WHR
ale menším obvodem prsou a dalšími dvěma zbývajícími kombinacemi. Zároveň ženy
s nízkým WHR měly vyšší hladiny estradiolu i progesteronu než ženy s vyšším WHR, i
když obvod obvod přes prsa byl srovnatelný. Hodnoty WHR negativně korelují
39
s hladinami obou hormonů, u obvodu prsou je statisticky významná pouze negativní
korelace s progesteronem (Jasieňska et al. 2004, s. 1215-1217). Hladiny estradiolu a
částečně i progesteronu hrají významnou úlohu při ovlivňování podmínek důležitých pro
úspěšné početí, pozitivně spolu korelují, mohou být proto považovány za indikátory
fekundity (Lipson, Ellison 1996, s. 2094-2095). S jistou dávkou opatrnosti se dá říci, že
ženy s nízkým WHR a velkým obvodem prsou, které oproti ostatním ženám měly o 27%
vyšší hladinu estradiolu (v průměru napříč cyklem), mají až dvakrát větší šanci otěhotnět
(Jasieňska et al. 2004, s. 1216).
V souvislosti s hodnocením fyzické atraktivity ženského těla se však objevil i
názor, že než WHR je pro něj důležitější tzv. index tělesné hmotnosti {body mass index,
dále jako BMI). Tento index se vypočítá jako poměr hmotnosti člověka v kilogramech a
druhé mocniny jeho tělesné výšky v metrech, jednotkou je tedy kg/m2
. Zatímco WHR je
chápáno jako obraz rozložení tukové tkáně na těle, BMI je dáváno do souvislosti
s celkovým podílem tukové tkáně v těle (Cornelissen, Tovée, Bateson 2009, s. 343).
Změny hodnoty BMI během postnatálního růstu jsou následové: u obou pohlaví se BMI
prudce zvyšuje v prvních měsících života, vrchol je dosažen zhruba v 8 měsících (17,6
kg/m2
), poté hodnota klesá, okolo 5 a půl let se stabilizuje zhruba na 15.5 kg/m2
(u dívek o
něco dříve), poté opět začne stoupat. U dívek stoupá rychleji než u chlapců, ale zatímco u
dívek po 18. roce, kdy dosahuje průměrné hodnoty 21,1 kg/m2
, roste už jen mírně, u
chlapců roste stále výrazně, takže nakonec je průměrné BMI chlapců vyšší než dívek
(Cole, Freeman, Preece 1995, s. 26-27). Později je zase průměrné BMI dospělých žen vyšší
než mužů a u obou pohlaví se s věkem zvyšuje, např. ve 30 letech je průměr BMI u mužů
22,1 kg/m2
a u žen 25,1 kg/m2
(Casey et al. 1992, s. 15).
Nedostatkem WHR při určování atraktivity (resp. reprodukčního potenciálu) ženy
je to, že při stejné hodnotě WHR se ženy mohou lišit hmotností. Tak i anorektické ženy
(které charakterizuje sekundární amenorea, tedy ženy neplodné) mohou mít stejnou
hodnotu WHR jako ženy s normální váhou (Tovée et al. 1997, s. 1475). Výsledky dvou
studií naznačují, že důležitějším faktorem pro atraktivitu ženského těla je BMI, WHR má
oproti němu malý vliv (Tovée et al, 1999, s. 216; Cornelissen, Tovée, Bateson 2009, s.
348). Vztah atraktivity a BMI není lineární, odchýlení od hodnoty B M I 18-19 na jednu
nebo druhou stranu znamená výrazné snížení atraktivity (Tovée et al. 1999, s. 212).
Hodnoty BMI úzce souvisí se zdravím a fertilitou. Se zvyšujícím se BMI se zvyšuje
riziko úmrtí způsobené srdečně cévní příhodou (hodnoty BMI pod 19 jsou nejméně
rizikové), celková úmrtnost je také nej nižší u žen s BMI menším než 19 (při omezení
40
skupinu žen, které nikdy nekouřily cigarety) (Manson et al. 1995, s. 683-684). Vysoké
hodnoty BMI (>25) snižují pravděpodobnost otěhotnění (Lake, Power, Cole 1997, s. 436),
s velmi nízkými hodnotami BMI je spojena sekundární amenorea, ženy se tak stávají
neplodnými. BMI tak může být považována za dobré vodítko při výběru partnera (Tovée et
al. 1999, s. 216).
Furnham, Lavancy, McClelland (2001) se snažili přijít na to, zda při hodnocení
různých aspektů atraktivity žen (atraktivita, smyslnost, zdraví, fertilita a těhotenství) je
důležitější atraktivita obličeje nebo WHR. Bylo zjištěno, že atraktivita obličeje má
mnohem větší význam při hodnocení atraktivity a smyslnosti a mírně větší význam při
hodnocení zdraví a fertility než WHR. Jedině pro hodnocení těhotenství bylo WHR
dobrým indikátorem. Z obdobné studie také vyplývá, že důležitější než WHR pro
hodnocení atraktivity žen je věk odvozený z obličeje (Furnham, Mistry, McClelland 2004,
s. 1182-1184).
Jak již bylo uvedeno, tvar typického mužského těla připomíná obrácený trojúhelník.
S tím také souhlasí výsledky experimentů, které zkoumají vztah atraktivity mužského těla
a některých tělesných parametrů: WHR, BMI a WCR (waist-to-chest ratio, tedy poměr
obvodu pasu a hrudníku). Ukazuje se, že na atraktivitu mužského těla má největší vliv
WCR, s jeho snižováním se zvyšuje atraktivita. Menší vliv má BMI (též ve smyslu
negativní korelace) a zanedbatelný WHR (Maisey et al. 1999, s. 1500). Je třeba ale
poznamenat, že faktorem vstupujícím do hodnocení jsou společensko-ekonomické
podmínky hodnotitelů - pro hodnotitelky z vyspělých industrializovaných společností platí
výše uvedené výsledky. U hodnotitelek z méně vyspělých na zemědělství orientovaných
společností přebírá nejvýznamnější vliv BMI, kdy atraktivita pozitivně koreluje s jeho
hodnotami (Swami, Tovée 2005, s. 389).
Thornhill a Grammer (1999, s. 115) dávají do souvislosti ženské tělo a obličej,
považují je za jedinou „ozdobu"5
, který je poctivým signálem kvality jedince. Svoje tvrzení
podporují experimentem, při kterém byla odděleně zkoumána atraktivita ženského těla a
obličeje na fotografiích. Atraktivita těl (zepředu i zezadu) a obličejů stejných žen pozitivně
korelovaly na statisticky významné úrovni. Pojítkem mezi atraktivitou těla a obličeje je
podle autorů studie hormon estrogen - jeho vliv v ontogenezi dívek (zejména v
5
Ozdoba (ornament) je zde chápána jako nějaký znak, který slouží v kompetici o sexuální partnery. Na první
pohled někdy nemá jiné funkce než přitahovat protější pohlaví (např. paví ocas), při bližším zkoumání se
ukazuje, že signalizuje fenotypovou a genotypovou kvalitu jedince (Thornhill, Gangestad 1999, s. 115).
41
období puberty). Estrogenem podmíněné sekundární pohlavní znaky - jako jsou plné rty a
malá/gracilní dolní polovina obličeje, tuk uložený v oblasti stehen, hýždí a prsou tvoří
společně jedinou „ozdobu", která poctivě signalizuje hormonální zdraví a související
proměnné jako jsou imunokompetence a možná též i vývojové zdraví. Estrogen by také
mohl být stejně handicapujícím pohlavním hormonem jako je testosteron pro muže.
V minulém odstavci citovaná studie autorů Thornhill a Grammer (1999) byla o
několik let později rozšířena o použití metod geometrické morfometrie ve studii týmu
Schaefer et al. (2006). Na obličeji a těle stejného vzorku žen byly digitalizovány význačné
body charakterizující jejich tvar. Konfigurace bodů byly standardizovány prokrústovskou
analýzou, ke znázornění výsledků byla použita metoda tenkých ohebných plátků. Tvar
obličeje a těla byl dán do souvislosti s atraktivitou pomocí regresní analýzy. Bylo zjištěno,
že se zvyšující se atraktivitou se obličej zakulacuje a lokální deformace ukazují, že dochází
ke zmenšení nosu, zmenšení dolní části obličeje (dolní čelisti) a rty se stávají plnějšími
(zejména dolní ret). Při snižování atraktivity se obličej zužuje a prodlužuje, dolní část
obličeje se zvětšuje a rty se zužují. U tvaru těla (zepředu a zezadu) docházelo k největším
změnám v oblasti pasu: při zvyšování atraktivity se zužoval, při snižování rozšiřoval.
Ilustrující deformační mřížky k těmto j evům j sou na obrázku 8.
4.5. Tvar obličeje a 2D:4D
Poměr délky druhého a čtvrtého prstu na ruce (dále jako 2D:4D) je sexuálně
dimorfní, průměrné hodnoty mužů jsou vyšší než žen (Phelps 1952, s. 88; Manning et al.
1998, s. 3001), přičemž tento rozdíl je vytvořen již v prenatálním období (Malas et al.
2006, s. 473) a během postnatálního růstu se nemění (Manning et al. 1998, s. 3000).
V longitudinální studii bylo zjištěno, že poměr zjištěný u dětí je v dospělosti zachován
(Mclntyre et al. 2005, s. 1478). Usuzuje se, že na vývoj tohoto poměru má vliv
koncentrace prenatálního testosteronu. Vysoké koncentrace fetálního testosteronu vedou
k nízkému poměru 2D:4D (Manning et al. 1998, s. 3003). Nízký poměr 2D:4D tak může
sloužit jako marker uterinního prostředí s vysokou koncentrací testosteronu a nízkou
estrogenu, zatímco vysoký poměr 2D:4D může sloužit jako marker vyšší koncentrace
estrogenu a nižší testosteronu (Fink et al. 2005, s. 1996). Z metaanalýzy provedené autory
Honekopp et al. (2007) vyplývá, že poměr 2D:4D není spojen s hodnotami pohlavních
hormonů u dospělých jedinců, což podporuje jeho vypovídací hodnotu o prenatálním
hormonálním stavu.
42
Obr. 8. V horní řadě jsou deformační mřížky znázorňující, k jakým deformacím
sledovaných částí těla dochází při zvyšování atraktivity, v dolní řadě při snižování
atraktivity. Převzato (a upraveno) z Schaefer et al. (2006, s. 197).
Ovšem není to tak zcela jisté, podle Manning et al. (1998, s. 3000) nízký poměr 2D:4D
odpovídá vysokým hodnotám testosteronu u dospělých mužů, zatímco vysoký poměr
pozitivně koreluje s hodnotami luteinizačního hormonu, estrogenu a prolaktinu u mužů i
žen.
Fink et al. (2005) se snažili najít propojení mezi poměrem 2D:4D a tvarem obličeje
pomocí metod geometrické morfbmetrie. Stanovili si dvě základní hypotézy. První byla, že
nízké hodnoty 2D:4D budou odpovídat robustnějším (maskulinnějším) obličejům, zatímco
vysoké hodnoty gracilnějším (femininněj ším) obličejům. Druhou hypotézou bylo, že
pokud tomu tak bude u mužů i žen, tak ovlivňované rysy obličeje budou odlišné od
klasicky uváděných sexuálně dimorfních znaků (které se vyvíjejí za postnatálního působení
hormonů). Samotný výzkum byl proveden na 50 mužích a 56 ženách o průměrném věku
22,8 let. Délka prstů byla měřena digitálním posuvným měřítkem na fotokopiích rukou.
43
. o . • Omuži
zeny
Obr. 9. V horní řadě je zobrazen tvar
obličeje při nízkém poměru 2D:4D
(zprůměrovaná levá a pravá ruka), vlevo
pro muže, vpravo pro ženy. V dolní řadě
jsou tvary obličeje při nízkém poměru
2D:4D. Ve všech případech jde o tvar
vzdálený 6 směrodatných odchylek od
průměru. Převzato (a upraveno) z Fink et
al. (2005, s. 1998 a s. 1999).
Pro určení tvaru obličeje z pohledu en face bylo
definováno 32 význačných bodů a 32 klouzavých
pomocných bodů, které byly nadigitalizovány na
standardizovaných fotografiích probandů.
Konfigurace bodů byly standardizovány
prokrústovskou analýzou a dále analyzovány
pomocí metody tenkých ohebných plátků. Spojení
mezi tvarem obličeje a hodnotami 2D:4D bylo
zjišťováno pomocí regrese tvarových proměnných
na hodnoty 2D:4D. Výsledky nezamítly první
hypotézu: nízké hodnoty 2D:4D odpovídají
maskulinnějším obličejům a naopak, a to u obou
pohlaví. Druhá hypotéza také nebyla zamítnuta.
Vyplývá to z porovnání sexuálního dimorfismu
obličeje (bez ohledu na 2D:4D) a trendů, které
vyplývají z nízké nebo vysoké hodnoty 2D:4D.
Zatímco postnatálně dochází ke změnám
především prodlužováním dolní části obličeje u
mužů, prenatální ovlivnění tvaru spočívá ve změnách „robusticity" (patrné z porovnání
obrázků 9 a 10). Výsledné sexuálně dimorfní znaky obličeje tak jsou možná kombinací
nejméně dvou působících faktorů: prenatálního a postnatálního působení hormonů.
m - » f x 2 m ^ f f ^ m f->mx2
Obr. 10. Sexuální dimorfismus tvaru obličeje (bez ohledu na 2D:4D).
Prostřední deformační mřížky jsou vizualizacemi deformace
průměrného mužského obličeje na ženský (m —> f) a naopak. Ve
vnějších deformačních mřížkách jsou tyto rozdíly dvakrát
zvýrazněny. Převzato z Fink et al. (2005, s. 1999).
44
5. Metody hodnocení rtů
Základní rozdělení metod, které se zabývají hodnocením lidského těla, je rozdělení
na metody kvalitativní a kvantitativní. Kvalitativní metodou je somatoskopie, kvantitativní
antropometrie. K nim může být přidána metoda geometrické morfometrie, která slouží
k hodnocení tvaru. Této metodě bude věnována samostatná a poměrně detailně pojatá
kapitola, neboť je hlavní používanou metodou praktické části této diplomové práce.
5.1. Somatoskopie
Somatoskopická (deskriptívni) charakteristika nějakého znaku používá k jeho
ohodnocení nebo vyjádření slovní výrazy předem dohodnuté a přesně vymezené. K lepší
definici a vyjádření jsou používána kreslená schémata, a to zejména pokud se znak týká
tvaru. Největší část somatoskopických znaků lze vyjádřit jednoduše pouze ve třech
stupních (kategoriích) jejich vytvoření - obecně řečeno může být znak podprůměrný,
průměrný, nadprůměrný (např. malý, střední, velký). Somatoskopie tedy není vyjádřením
absolutního metrického údaje (jak je tomu v antropometrii), ale poskytuje představu o
vztahu nějakého znaku k okolí nebo vyjadřuje tvar. Příkladem může být výška čela, která
ve vztahu k šířce čela a k velikosti obličejové části může být malá, střední nebo velká, i
když absolutní výška zůstává stejná (Titlbachová 1967, s. 73). Je třeba si ale uvědomit, že
znak je ve skutečnosti kontinuální a rozdělení do kategorií je vytvořeno uměle, navíc
hranice těchto kategorií nemohou být přesně definovány (Hulanicka 1973, s. 117).
Somatoskopické znaky u člověka lze rozdělit do tří základních skupin: na znaky na
hlavě, znaky na těle a na zubech. Znaky na hlavě lze dále dělit na znaky týkající se hlavy
jako celku, na znaky jednotlivých krajin hlavy (krajiny čelní, krajiny nosní, krajiny rtů a
brady, krajiny očí), znaky ušního boltce, znaky vlasů a vousů, očí (oční koule)
(Titlbachová 1967, s. 73-122). Hodnocení těchto znaků bývá prováděno přímo na živém
člověku nebo z fotografií.
Vybrané znaky krajiny rtů a brady jsou uvedeny v praktické části diplomové práce
(kapitola 7.3.2.).
5.2. Antropometrie
Antropometrie představuje metody a techniky měření lidského těla založené na
standardizaci používaných bodů, rozměrů a nástrojů, čímž je zajištěna reprodukovatelnost
45
a srovnatelnost různých antropometrických výzkumů lidských populací (Malina 2009, s.
249).
Rozměry měkkých tkání obličeje nebývají jen v zájmu antropologů, ale také lékařů
z oborů ortodoncie, maxilofaciální chirurgie nebo plastické chirurgie. Přispěním obou
skupin vznikla celá řada metod, které zahrnují jak metody přímé antropometrie (prováděné
přímo na živém člověku) nebo nepřímé (prováděné prostřednictvím nějaké zobrazovací
metody), dále metody dvourozměrné a trojrozměrné. Cílem následujících řádků není uvést
vyčerpávající přehled všech možných metod, neboť rozvoj zejména v oblasti
trojrozměrných metod je obrovský (viz přehledová studie Kau et al. 2007). Přiblíženy
budou alespoň ty metody, které byly/j sou používány při hodnocení rtů.
Klasická přímá antropometrie užívá k určení rozměrů standardizované nástroje,
obvykle posuvné měřítko, kefalometr nebo pásovou míru. Pomocí nich jsou prováděna
měření rozměrů mezi přesně definovanými body na hlavě (Farkas 1994, s. 19-20). Mezi
její výhody se řadí přístup k oblastem zakrytým vlasy nebo k těm, které jsou zkresleny při
fotogrammetrických metodách (např. hloubka obličeje) nebo možnost nahmatat kostěný
podklad měkkých tkání. Nevýhodami této metody jsou časová náročnost, požadavek na
jistou zkušenost s měřením u provádějícího člověka a kooperace ze strany měřeného
(Farkas, Deutsch 1996, s. 2).
Další často užívanou metodou (nepřímou a dvourozměrnou) je použití
rentgenových snímků profilu obličeje, na nichž jsou zachyceny měkké i tvrdé tkáně
pomocí speciálního filtru. Obrysy obličeje jsou překresleny a v počítači jsou na nich
digitalizovány přesně definované body. Rozměry jsou pak vypočítány na základě
kartézských souřadnic bodů, kterými jsou určeny. Tato metoda byla použita např. ve
studiích autorů Genecov, Sinclair, Dechow (1990) nebo Nanda et al. (1990).
Paralelně s vývojem předchozí metody, která byla zavedena do praxe v 50. letech
20. století, se začala používat i metoda využívající standardizovaného fotografického
záznamu ke zjišťování parametrů obličeje. Na vytvořených fotografiích jsou
nadigitalizovány antropometrické body a na jejich základě jsou vypočítány rozměry. Tato
metoda je nazývána jako fotogrammetrie iphotogrammetry) (Fernández-Riveiro et al.
2002, s. 59-60). Mezi její nevýhody patří možná deformace obličeje při fotografování a
zkreslení rozměrů při projekci trojrozměrného prostoru do prostoru dvojrozměrného
(Farkas, Deutsch 1996, s. 2).
S rozvojem moderních technologií se začaly objevovat trojrozměrné metody, které
umožňují získat souřadnice antropometrických bodů na obličeji nebo rovnou celý jeho
46
povrch. Zásadní výhodou těchto metod je, že při nich nedochází nich ke zkreslení rozměrů
při projekci trojrozměrného prostoru do prostoru dvojrozměrného (Ferrario et al. 1996, s.
92).
Přímou metodou je získávání trojrozměrných kartézských souřadnic
antropometrických bodů na obličeji pomocí 3D digitizéru. Při této metodě je špička
digitizéru přikládána přímo na antropometrické body na obličeji probanda, jejich
souřadnice jsou ukládány na připojený počítač. Podmínkou je zajištění fixované polohy
hlavy po dobu snímání souřadnic. Oproti klasické antropometrii má tato metoda např.
výhodu v tom, že není tak náchylná ke stlačení měkkých tkání při měření a každý bod je
určen jen jednou, tedy ne několikrát pro každý rozměr zvlášť (Ferrario et al. 1998, s. 10,
14). Schéma provádění digitalizace 3D digitizérem je na obrázku 11.
Optoelektronická metoda na získání trojrozměrných kartézských souřadnic rtů byla
použita ve studii autorů Ferrario et al. (2000, s. 417). Základem této metody je použití
dvou infračervených CCD videokamer propojených s videorekordérem, které
zaznamenávají polohu antropometrických bodů představovaných značkami přímo na
povrchu rtů. Příslušné rozměry jsou pak dopočítány na základě zjištěných souřadnic.
Jinou trojrozměrnou metodou je stereofotogrammetrie (stereophotogrammetry), ve
které je vytvářen trojrozměrný obraz obličeje na základě dvou simultánně vytvořených
fotografií z odlišných úhlů. Mezi výhody této metody patří, že pomocí ní lze získat
Obr. 11. Nákres znázorňující
získávání trojrozměrných souřadnic
antropometrických bodů na obličeji
pomocí 3D digitizéru. Převzato
z Ferrario et al.\99% (s. 11).
47
nejenom lineární rozměry, ale i délku křivek, velikosti ploch a objemů, například právě rtů
(Sawyer, See, Nduka 2009, s. 503).
Laserové skenování je často užívanou technikou v průmyslovém inženýrství pro
získání trojrozměrných dat o objektech. Jedná se o spolehlivou metodu, která slouží např.
k odhalení mikroskopických vad v automobilovém nebo leteckém průmyslu. Laserová
technologie využívá zákonů optiky a slouží k určení vzdálenosti bodů na objektu
prostřednictvím zdroje usměrněného světelného paprsku a detektoru odrazu. Laserový
paprsek je odchýlen zrcadlem na skenovaný objekt, paprsek je rozptýlen a zachycen
detektorem. Vzdálenost bodů a detektoru je vypočítána na základě geometrických zákonů a
data jsou převedena do trojrozměrných souřadnic. Laserové skenovací přístroje se dle
zdroje paprsku rozdělují na dvě základní skupiny: bodové a štěrbinové skenery, pro
skenování povrchu obličeje je z časových důvodů praktičtější typ druhý (Kau et al. 2007, s.
98). Pomocí trojrozměrného laserového skenování je tedy možné během několika vteřin
získat trojrozměrný obraz povrchu obličeje a na něm provést lokalizaci antropometrických
bodů s následným výpočtem rozměrů (Aung, Ngim, Lee 1995, s. 551, 556-557). Příklad
naskenovaného obličeje je na obrázku 12.
Obr. 12 Příklad výsledku trojrozměrného laserového skenování obličeje
(A - levý profil, B- en face) s vyznačenými antropometrickými body.
Převzato z Aung, Nkim, Lee (1995, s. 553).
Možné je i vytvářet odlitky celého obličeje nebo jeho částí. Tato metoda je ale
časově náročná a vyžaduje značný podíl spolupráce od probanda, neboť musí zůstat nějaký
čas bez pohybu a samotný proces mu může být nepříjemný (Altobelli 1994, s. 222).
A B
48
Všechny předchozí metody se zabývaly obličejem jako statickým objektem, lze jej
ale pojmout i jako objekt dynamický - pohyb pak bývá zachycen typicky pomocí
videokamery. V případě rtů může být sledován jejich pohyb při zpracování potravy nebo
mimice (Kau et al. 2007, s. 102).
49
6. Geometrická morfometrie
Morfometrie se zabývá metodami pro popis a statistickou analýzou rozdílů tvaru
uvnitř souboru organismů nebo mezi nimi a analýzou změn tvaru jako důsledkem růstu,
experimentů či evoluce. Morfometrické metody jsou zapotřebí kdykoliv je potřeba popsat
nebo srovnat tvary organismů nebo určitých struktur. Soubory organismů mohou tvořit
zástupci z různých geografických oblasti, vývojových stádií, vlivů prostředí atp. Jako
tradiční morfometrie se označuje postup, při kterém jsou používány vícerozměrné
statistické analýzy na soubory proměnných, které obvykle odpovídají různým naměřeným
vzdálenostem na organismu. Takovýmito rozměry jsou např. délky a šířky objektů a
vzdálenosti mezi určitými body na nich, někdy jsou užívány i poměry nebo úhly. Výsledky
jsou většinou vyjádřeny číselně nebo graficky ve smyslu lineárních kombinací měřených
proměnných. Z těchto výsledků však není možné sestavit původní tvar (Rohlf, Marcus
1993, s. 129).
Na konci 80. let a začátku 90. let 20. století došlo ke změně přístupu ke kvantifikaci
morfologických struktur a způsobu jejich analýzy. Tento posun znamenal soustředění se na
zachycení tvaru objektů zájmu a udržení informace o něm během následných analýz.
Během let byly vypracovány metody pro analýzu obrysů a analýzu význačných bodů,
současně byla také rozvinuta přesná statistická teorie stojící za analýzou tvaru, která
umožnila sloučení vícerozměrných statistických metod a metod pro přímou vizualizaci
biologických tvarů. Tento nový proud v morfometrii je nazýván jako geometrická
morfometrie. Metody geometrické morfometrie se tradičně rozdělují na metody analýzy
obrysů a metody analýzy význačných bodů (Adams, Rohlf, Slice 2004, s. 6). Další text je
soustředěn budeme jen na metody analýzy význačných bodů.
6.1. Význačné body
6.1.1. Vymezení význačných bodů
Význačné body {landmarksf hrají zásadní roli v geometrické morfometrii.
Význačný bod je definován jako bod na objektu, který si odpovídá na všech objektech
v rámci populace nebo mezi populacemi (Diyden, Mardia 1998, cit. Zelditch et al. 2004, s.
6
České překlady anglických termínů z oblasti geometrické morfometrie jsou používány dle návrhu P.
Urbanové a M . Králíka (Urbanová, Králík 2009, s. 290-291). V závorce je kurzívou uveden anglický
ekvivalent.
50
75). V řeči biologické praxe jsou význačné body jednotlivá anatomická místa, která
můžeme rozeznat jako stejná u všech zkoumaných jedinců.
Ideální význačné body splňují pět kritérií (Zelditch et al. 2004, s. 24-31):
- homologie - z biologického i matematického hlediska je tento požadavek prvořadým.
Vyžaduje, aby se body se nacházely na anatomicky stejném místě. Není tedy např. možné
považovat za homologní body, které si jenom funkčně odpovídají. Stejně je tímto
požadavkem zamítnuta homologie v tradiční morfometrii klasicky užívaných rozměrů jako
je např. největší šířka lebky. Body pro měření takovýchto rozměrů se u rozdílných
organismů totiž mohou nacházet na zcela anatomicky odlišných místech lebky. Někdy
však dojde k nutnosti používat body, jejichž homologie je poněkud pochybná. Bývají
označovány jako pomocné body; detailněji o nich bude pojednáno níže.
- stálost vzájemných pozic - metody geometrické morfometrie nemohou být náležitě
použity, pokud se tvary velmi liší. Může k tomu dojít třeba když se nějaký bod posune přes
jiné (např. u jednoho souboru organismů se nachází před zubem a u dalšího za ním) nebo
když zanikne zcela.
- dostatečné pokrytí - je třeba aby význačné body dostatečně pokrývaly zkoumaný tvar
objektu, jinak nemusí být odhaleny jeho změny. Kvůli tomuto kritériu je někdy potřebné
přistoupit ke kompromisu a zmírnit požadavek homologie.
- opakovatelnost - při opakovaném umísťování bodů musí být vždy umístěny na stejné
místo.
- koplanarita bodů - toto kritérium se týká studia trojrozměrných objektů v dvojrozměrném
zobrazení (typicky u fotografie). Aby se zabránilo zkreslení, objekty musí být konzistentně
orientovány před objektivem (v příkladě fotografování), přičemž pro tuto orientaci musí
být zvolena jedna určitá rovina. Při dvourozměrné analýze objektu na fotografii se může
zdát, že nějaký bod se pohybuje v rámci roviny fotografie, ve skutečnosti se však může
pohybovat směrem od ní či k ní. V tomto případě vidíme promítání změny v tomto třetím
rozměru na rovinu fotografie. Pokud je objekt zkoumán trojrozměrnými metodami,
kritérium koplanarity se stává bezpředmětným.
Souhrnem jsou význačné body v ideálním případě homologní anatomická místa,
která nemění svou topologickou pozici vzhledem k ostatním význačným bodům, zajišťují
dostatečné pokrytí tvaru objektu, mohou být opakovaně a spolehlivě nalezeny a leží ve
stejné rovině (Zelditch et al. 2004, s. 24).
51
6.1.2. Booksteinovy typy význačných bodů
Bookstein (1991, s. 63-65) rozdělil význačné body na tři základní typy. Význačný
bod typu 1 je jasně vymezený bod pomocí okolních přilehlých struktur. Jedná se např. o
průsečík tří kostních švů. Význačné body tohoto typu mohou pomoci např. k určení
působení směru sil na příslušné struktury. Význačný bod typu 2 bývá lokálním maximem
nějaké křivky na objektu. Klasickým příkladem jsou konce drápů a špičky zubů predátorů
nebo konce kostěných výběžků. Význačný bod typu 3 bývá definován pomocí vztahu
k jinému bodu, např. jako nejvzdálenější bod na nějaké struktuře od jiného bodu. Někdy
jsou body přechody mezi těmito typy (např. typ 2-3).
6.2.Tvar a prostory tvarových proměnných
Matematické metody, které slouží k analýze tvaru, vycházejí z jeho definice.
Kendall (1977, cit. Zelditch et al. 2004) definuje tvar jako veškerou geometrickou
informaci, která zůstane po odstranění vlivu polohy, velikosti a rotace v prostoru. Určeny
jsou tak tři operace, které nemění tvar objektu - změna jeho polohy, změna jeho velikosti a
změna otočení v prostoru; tvar je na nich nezávislý. Všechny další operace tvar mění
(Zelditch et al. 2004, s. 74).
Na tomto místě je nutné poznamenat další základní kámen analýzy tvaru. Tvar
objektu je definovaný souborem význačných bodů, z nichž každý je určen kartézskými
souřadnicemi. Všechna srovnání tvarů mezi objekty pak probíhají na úrovni celého
souboru význačných bodů - na tzv. konfiguraci význačných bodů, ne jako srovnání mezi
jednotlivými význačnými body. Objekty srovnání jsou tedy celé konfigurace tvořené
K význačnými body, z nichž každý má M souřadnic (pro studium objektů
v dvourozměrném prostoru M=2, v trojrozměrném prostoru M=3). Takováto konfigurace
souřadnic se nazývá konfigurační matice (configuration matrix), má K řádků a M sloupců,
každý řádek představuje souřadnice určitého bodu na objektu (Zelditch et al. 2004, s. 75-
76).
Konfigurační prostor (configuration space) je soubor všech možných K x M matic
popisující všechny možné soubory konfigurací význačných bodů pro daná K a M . Pozice
konfigurační matice je dána pozicí centroidu této matice. Centroid je M-rozměrný vektor,
který se skládá z průměrů kartézských souřadnic. V případě dvourozměrných význačných
boduje tedy centroid dán průměry souřadnic x a y dané konfigurační matice. S centroidem
se pojí nejčastěji užívaná míra velikosti v geometrické morfometrii - velikost centroidu
(centroid size). Vypočítá se jako druhá odmocnina součtu druhých mocnin vzdáleností
52
všech význačných bodů konfigurace od centroidu této konfigurace (Zelditch et al. 2004, s.
77-78). Velikost centroidu je jedinou mírou velikosti, která je matematicky nezávislá na
tvaru. Může tak býn studován vztah mezi velikostí a tvarem (Zelditch et ah, s. 11).
Pro vytvoření prostoru nazývaného pre-shape space je potřeba splnit dvě
podmínky. Jednak konfigurační matrix musí být centrována, což je splněno tím, že průměr
všech jejích souřadnic je 0. Druhou podmínkou je velikost centroidu rovná 1.
V dvourozměrném prostoru má soubor bodů vyhovujících těmto podmínkám podobu
kruhu o poloměru 1 se středem v počátku souřadnic (0, 0). Pro souřadnice každého jeho
bodu platí X 2
+ Y 2
= 1. V trojrozměrném prostoru platí analogicky X 2
+ Y 2
+ Z 2
= 1, body
(reprezentující jednotlivé konfigurace význačných bodů) se nacházejí na povrchu koule a
ke znalosti jejich umístění je potřeba znát pouze směr od středu koule. Obecně lze mluvit i
o povrchu hypersféry umístěné v počátku souřadnic, ale více než trojrozměrný prostor je
těžko představitelný (Zelditch et al. 2004, s. 79-80).
N pre-shape space je sice odstraněn vliv polohy a velikosti, stále však zbývá
odstranit vliv rotace. Na povrchu koule jsou body, které se liší jen rotací, představovány
tzv. vlákny (fibers). Jsou to oblouky na povrchu koule. Díky nim můžeme konečně mluvit
o oddělení tvarů a vzdálenosti mezi nimi. Obvyklým způsobem jak definovat vzdálenost
mezi objekty v prostoru je hledání nej menší možné vzdálenosti mezi body. Na dvou
vláknech (představující dva různé tvary) tedy hledáme dva body, jejichž spojnice - také
oblouk - bude nej kratší. Délka tohoto oblouku se nazývá prokrústovská vzdálenost
(Procrustes distance) (Zelditch et al. 2004, s. 81-83).
Prostor, který obsahuje pouze jediný
bod (jedinou konfiguraci) z každého vlákna,
je označován jako prostor tvarových
proměnných (shape space). Body jsou
vybrány tak, aby prokrústovské vzdálenosti
mezi nimi byly co nej menší. V případě
trojúhelníků jako zkoumaných tvarů si
můžeme povrch koule omezit na polovinu
(druhá polovina obsahuje stejné tvary).
Referenčním trojúhelníkem, k němuž
vztahujeme vzdálenost všech ostatních
trojúhelníků, je rovnostranný trojúhelník
(0.1) P
í oFy
P / • / C O S ( p ) \
(-1.0) (0.0) (1,0)
Obr. 13. Řez prostorem trojúhelníků o
jednotné velikosti centroidu ukazující vztahy
mezi vzdálenostmi mezi referenčním tvarem
(v bodě (0,1)) a A. Prokrústovská vzdálenost
je označena jako p, částečná prokrústovská
vzdálenost jako Dp , plná prokrústovská
vzdálenost jako DF . Převzato z Zelditch et al.
2004, s. 85.
53
umístěný na pólu. Provedeme-li řez tímto prostorem trojúhelníků, dostaneme polokruh,
který je pro názornější představu je znázorněn na obrázku 13. Je vidět, že prokrústovská
vzdálenost není nej kratší, kratší je ještě tzv. částečná prokrústovská vzdálenost (partial
Procrustes distance), která spojuje referenční bod a sledovaný bod A a která prochází
vnitřkem polokoule. Pro ještě kratší vzdálenost - plnou prokrústovskou vzdálenost (full
Procruses distance) musí být zmírněna podmínka na velikost centroidu sledovaného bodu
A. Bod B, v němž je sledovaný tvar (představovaný bodem A) nejblíže referenčnímu bodu,
se nachází na průsečíku poloměru bodu A a kolmici na něj z referenčního bodu (Zelditch et
al. 2004, s. 85). Vytvářením bodů B vzniká další prostor - tzv. Kendallův prostor
(Kendall's shape space) pro trojúhelníky. Jedná se o kouli s poloměrem 0,5 ležící
tangenciálně uvnitř polokoule prostoru tvarových proměnných. Kendallův prostor a
prostory výše popsané neodpovídají zákonům (lineární) euklidovské geometrie, neboť jsou
zakřivené (Zelditch et al. 2004, s. 86). Tento fakt je překážkou ztěžující statistické
testování klasickými metodami vícerozměrné statistické analýzy. Dá se však řešit
vytvořením euklidovského prostoru, který je tangenciální k oběma posledně diskutovaným
prostorům. Bodem stykuje referenční bod. Body z neeuklidovských prostorů jsou pak do
tangenciálního prostoru promítány (Zelditch et al. 2004, s. 96).
6.3. Superpoziční metody
Superpoziční metody jsou metody sloužící ke standardizaci objektů, které chceme
porovnávat. Dochází při nich k naskládání konfigurací význačných bodů na sebe - odtud
pojmenování superpoziční metody. Jsou vytvořeny v souladu s výše nastíněnou teorií tvaru
- pracují pomocí matematických operací, které neovlivňují tvar (změna pozice, velikosti,
rotace). Superpozičních metod existuje několik a liší se vtom, jak jsou použity zmíněné
operace. Patří mezi ně tzv. booksteinovské tvarové souřadnice (Bookstein shape
coordinates), sliding baseline registration, obecná prokrústovská analýza nejmenších
čtverců (Procrustes generalized least squares) a její modifikace, prokrústovské robustní
přizpůsobení (Procrustes resistantfit) (Zelditch et al. 2004, s. 105). Stručně bude osvětlena
jen prokrústovská analýza.
Při prokrústovské analýze jsou nejdříve konfigurace význačných bodů na sebe
navrstvený tak, že poloha centroidu je totožná (v počátku souřadnic). Dále jsou
konfigurace proporčně zmenšeny nebo zvětšeny tak, aby měly jednotkovou velikost
centroidu. V posledním kroku je jedna z konfigurací určena za referenční a ostatní
konfigurace jsou rotovány tak, aby se minimalizovala dílčí prokrústovská vzdálenost mezi
54
každou z nich a referenční konfigurací. Tato prokrústovská analýza probíhá v několika
opakováních - při první je za referenční konfiguraci užita první konfigurace, pak je
spočítána průměrná konfigurace a stává se referenční pro další kolo rotací. Toto pokračuje
dokud není nově vypočítaná referenční konfigurace shodná s předchozí; obvykle k tomu
stačí několik opakování (Zelditch etal. 2004, s. 114-115).
6.4. Metoda tenkých ohebných plátků
Metoda tenkých ohebných plátků (thin-plate spline, TPS) přináší analýze tvaru dvě
základní výhody. Jednak můžeme s její pomocí znázornit změny tvaru, umožňuje vyjádřit
změny mezi jednotlivými význačnými body, což u prokrústovská analýzy bylo omezené.
Jednak přináší tvarové proměnné, na které mohou být použity obvyklé statistické testy (tj.
parametrické). Nemusí se při ní upravovat počet stupňů volnosti, neboť výsledné
koeficienty (zvané skóre dílčích varp, partial warp scores) mají potřebných 2K-4
proměnných, tedy počet rovný stupňům volnosti (Zelditch et al. 2004, s. 129-130).
Změny tvaru se v metodě tenkých ohebných plátků vizualizují prostřednictvím
deformace mřížky. Mřížka představuje jakousi metaforu - idealizovaný nekonečně tenký
kovový plát, který změnu souřadnic v dvourozměrné rovině X, Y převede do změny pozice
v třetím směru - Z, tedy jakoby nad nebo pod rovinu, což je znázorněno právě deformací
mřížky. K těmto deformacím (tvarovým změnám) je potřeba energie, která se označuje
jako deformační energie. Deformační energie má dvě složky: uniformní a neuniformní
komponentu. Uniformní komponenta (afinní, affine/uniform componeni) nevyžaduje
žádnou deformační energii a její vliv se projeví všude stejně. Rozlišuje se šest typů
uniformních deformací pro význačné body o dvou souřadnicích: čtyři z nich nemění tvar
(změna pozice ve směru osy x nebo y, změna velikosti, rotace) a dvě z nich tvar mění. Tvar
mění zúžení/rozšíření (zvětšení jen v jednom směru) a smyk (shear). Neuniformní
komponenta deformační energie (neafinní; non-uniform, non-affine componeni) tvar mění a
její účinky nejsou všude stejné, popisuje místní změny (Zelditch et al. 2004, s. 133-136).
Neuniformní deformace je geometricky rozložena na řadu složek - tzv. dílčích varp
(partial warps) s postupně se zmenšujícími prostorovými účinky deformace (lokálnějšími
účinky), tedy s postupně větší deformační energií. Každá složka popisuje model relativního
posunu význačných bodů vycházejícího z rozmístění význačných bodů v referenčním
tvaru. Každá dílčí varpa je násobena dvourozměrným vektorem - skórem relativních varp
55
{partia! warp scores), který vyjadřuje příspěvek (v obou rozměrech) jednotlivé dílci varpy
v celkové deformaci (Zelditch etal. 2004, s. 143-146).
6.5. Analýza hlavních komponent a kanonická analýza
Tyto dvě metody umožňují popsat rozmanitost tvarů ve zkoumaném souboru.
Analýza hlavních komponent {principál components anály sis, PCA) je prostředek pro
zjednodušení popisu odlišností mezi jednotlivci, kanonická analýza {canonical varietes
anály sis, CVA) je obdobou pro odlišnosti mezi skupinami. Při obou je vytvářen nový
soubor proměnných {hlavní komponenty, kanonické proměnné), které jsou lineárními
kombinacemi původních proměnných (Zelditch et al. 2004, s. 155).
Pří analýze hlavních komponent jsou tvořeny hlavní komponenty tak, aby
popisovaly nej větší podíl celkových rozdílů mezi tvary. Hlavní komponenty j sou na sobě
nezávislé a představují vlastně nový systém souřadnic. S přibývajícím pořadovým číslem
hlavní komponenty klesá její podíl na vysvětlení variability; k vysvětlení většiny rozdílů
obvykle stačí několik prvních hlavních komponent. Pro použití ve statistických testech jsou
počítány ještě skóre hlavních komponent {principál component scores), která jsou
vyjádřením vzdálenosti každého jednotlivce od hlavních komponent (Zelditch et al. 2004,
s. 156-159).
6.6. Analýza křivek pomocí pomocných bodů
V rámci tvarů se mnohdy vyskytnou úseky (křivky), na kterých nelze definovat
význačné body. Je potřeba nějaký způsob, jak by se na těchto křivkách daly určit body,
se kterými by mohlo být zacházeno tak, jako by to byly body význačné. Bez srovnatelných
bodů mezi jedinci by totiž nemohla být používána geometrická teorie tvaru, chybělo by
ospravedlnění pro použití prokrústovských vzdáleností. Řešením je zvolit body, které jsou
rovnoměrně rozmístěny na křivce. Takto vytvořené body se nazývají pomocné body
(semilandmarks). Oproti význačným bodům mají méně stupňů volnosti než počet
souřadnic, který udává jejich polohu. Následnou analýzu tvaru je tedy třeba upravit, aby
odrážela odlišný charakter pomocných bodů. Nejjednodušším řešením je zacházet
s pomocnými body jako s body význačnými. Značnou nevýhodou tohoto postupu aleje, že
pomocné body tak mají na výsledek analýzy větší vliv než by díky svému sníženému počtu
stupňů volnosti měly mít. Pomocné body totiž nesou méně informací než význačné body.
Dalším řešením je zmenšit vliv pomocných bodů - vytvořit váženou prokrústovskou
56
vzdálenost a užít ji jako kritérium optimální superpozice. Jiným přístupem je „přetvoření"
pomocných bodů na tzv. klouzavé pomocné body (sliding semUandmarks) v průběhu
superpozice. V tomto řešení se nejdříve provede klasická prokrústovská analýza, přičemž
význačné body a pomocné body jsou považovány za rovnocenné. Je vypočítána průměrná
konfigurace a zkoumané konfigurace jsou na ni superponovány. Následuje přesunutí
pomocných bodů tak, aby se minimalizovala hodnota deformační energie odpovídající
deformaci referenční konfigurace na konfiguraci cílovou. Pomocné body „kloužou" po
tečně ke křivce v tom určitém pomocném bodu. Tvar křivky ale není znám, proto je tečna
odhadnuta jako přímka rovnoběžná s přímkou procházející dvěmi přilehlými význačnými
nebo pomocnými body. Po tomto klouzání se superpozice opakuje dokud není vypočítaná
průměrná konfigurace shodná s předchozí. Vysvětlující nákres ke klouzavým pomocným
bodům je na obrázku 14. (Zelditch etal. 2004, s. 395-400).
Obr. 14. Tečny na okraji lopatky v místě
pomocných bodů (A) Idealizované odhady založené
na křivce okraje lopatky (B) zvětšený náhled na
část okraje ukazující odhad tečen v místě
pomocných bodů. Tečna pomocného bodu 6 je
rovnoběžná s přímkou procházející pomocnými
body 5 a 7. Převzato z Zelditch et al. 2004, s. 400.
57
7. Materiál a metody
7.1. Materiál
Materiálem pro tuto práci jsou dvě sady fotografií obličejů. První představují
fotografie obličejů žáků 1.-9. třídy Základní školy T. G. Masaryka v Hovoranech v okrese
Hodonín. Na této škole probíhal v prosinci 2006 až únoru 2007 antropologický výzkum,
který byl zaměřen na sexuální dimorfismus tělesných rozměrů, tvaru ruky a otisků prstů.
Zároveň byly pořizovány i fotografie obličeje zkoumaných jedinců, a to s písemným
informovaným souhlasem rodičů dotyčných. Celkový počet vyfotografovaných jedinců byl
237, z toho je 112 chlapců a 125 dívek. Věkové rozmezí těchto jedinců je 6-15,9 let. Druhý
soubor fotografií je tvořen studenty gymnázia v Ústí nad Labem, Jateční 22. Je pořízen
také s informovaným souhlasem rodičů. Obsahuje fotografie 112 jedinců, z toho 50
chlapců a 62 dívek ve věkovém rozmezí 15-19 let. Dohromady tedy bylo k dispozici 349
jedinců čili 162 chlapců a 187 dívek (údaje převzaty z Duda 2007, s. 97).
7.2. Metody geometrické morfometrie
7.2.1. Fotografie a výběr vhodných fotografií
Fotografie byly pořízeny Mgr. Josefem Dudou, který souhlasil s tím, aby byly
zpracovány i autorkou této práce. Fotografováno bylo přístrojem Konica Minolta Dimage
A200 s rozlišením 8 megapixelů za přirozených denních světelných podmínek. Jedinci
seděli při snímání na židli, která byla vzdálená tři metry od fotoaparátu. Výška očí
odpovídala výšce objektivu. Probandi byli vyzváni k odložení brýlí, odstranění vlasů z čela
a k odhalení uší a také k zaujmutí neutrálního výrazu obličeje. Na každém snímku je
přítomno měřítko, které bylo umístěno na stativu vedle židle tak, aby jeho plocha byla ve
v rovině kolmé kose fotoaparátu ve stejné vzdálenosti jako obličej. Každý jedinec byl
fotografován v pohledu zepředu (en face) a z levého profilu. Získané digitální fotografie
byly později upraveny v programu Corel PHOTO-PAINT 11 - byly ořezány tak, aby na
výsledném snímku zůstal pouze obličej a měřítko, uloženy ve formátu tiff s rozlišením
72x72 dpi v režimu barev RGB (24 bitů) (Duda 2007, s. 101).
Pro potřeby této práce ovšem musely být některé fotografie ze souboru, který byl
k dispozici, vyloučeny. Jedinci byli vylučováni zejména z těchto důvodů: mimika (např.
úsměv), nesprávná poloha hlavy (zejména u profilu), špatná technická kvalita fotografie
(rozmazání). Po těchto vyloučeních zůstalo 188 fotografií v pohledu en face (77 chlapců a
61 dívek z Hovoran, 29 chlapců a 21 dívek z Ústí nad Labem) a 206 fotografií v pohledu
58
profil (68 chlapců a 62 dívek z Hovoran, 39 chlapců a 37 dívek z Ústí nad Labem). Je
nutno poznamenat (ač je to z rozdílných počtů zřejmé), že ne všichni jedinci zahrnutí do
analýzy jsou zastoupeni fotografiemi z obou pohledů. Soubory fotografií en face a z profilu
si tedy ne zcela odpovídají.
7.2.2. Věk a tělesné parametry
K jedincům z Hovoran byl k dispozici věk vypočítaný na setiny roku na základě
data narození a data doby fotografování. K jedincům z Ústí nad Labem byl znám věk
v celých číslech. Jejich věk byl zaokrouhlován tímto způsobem: pokud zbývaly jedinci
k dalším narozeninám méně než tři měsíce, byl věk zaokrouhlen nahoru, v opačném
případě dolů (Duda 2007, s. 99). Histogramy věkového složení jsou v grafech 6 a 7 (věk
jedinců z Hovoran je pro potřeby grafů zaokrouhlen podle stejného pravidla jako u jedinců
z Ústí nad Labem).
Histogram věkového složení - en-face
16
14
12
10
o
O.
/
/
ar
/
/
/
/
/
/
/
N i v
/ ^ / S / S / S / s V s
/
/ \f
/n /s
/s/s
/s/s
/s/s
/s/sM
/s/s/ '
/
/
/ > / > / > v s
s
s
10 11 12 13 14 15
věk
16 17 18 19
r I chlapci
C5ä dívky
Graf 6. Histogram věkového složení vzorku fotografií z pohledu en face. Na ose x je
věk v letech na ose y počet jedinců. Modré sloupečky znázorňují chlapce, červené
dívky.
59
Histogram věkového složení - profil
16
14
12
Na
/s
HNhh
m m n \
\
^NnNrlNrjN
10 11 12 13 14 15
věk
16 17 18 19
r I chlapci
BJ dívky
Graf 7 Histogram věkového složení vzorku fotografií z pohledu profil. Na ose x je
věk v letech na ose y počet jedinců. Modré sloupečky znázorňují chlapce, červené
dívky.
K souboru z Hovoran byly k dispozici ještě údaje o tělesných parametrech a o
dalších antropologický relevantních údajích, které byly naměřeny a zaznamenány Mgr.
Marií Stříteckou pro potřeby její diplomové práce. Vybrané údaje byly se svolením jejich
autorky použity i v této diplomové práci
Z tělesných parametrů bylo vybráno několik, u kterých se dala předpokládat
souvislost s růstem a vývojem rtů. Konkrétně se jednalo o tyto parametry (uveden je i zdroj
metody, případně definice, použité měřidlo, jednotka; převzato ze Střítecká 2008, s. 74-
75):
tělesná hmotnost - určená podle Bláhy a kol. (1982, s. 27); digitální osobní váha; kg
- výška postavy - podle Bláhy a kol. (1982, s. 27); vzdálenost antropometrického bodu
vertex od podložky; antropometr; mm
obvod pasu - obvod pasu v nejužším místě trupu, přes spodní oděv; pásová míra; mm
obvod boků - podle Bláhy a kol. (1982, s. 30); obvod boků vmiste největšího
vytvoření hýždí, přes kalhoty nebo sukni; pásová míra; mm
Pomocí těchto parametrů byly vypočítány následující dva indexy:
60
BMI - index tělesné hmotnosti - poměr tělesné hmotnosti a druhé mocniny výšky
v metrech; jednotka kg/m2
WHR - poměr hodnoty obvodu pasu a boků; bez rozměru
Dále byl převzaty údaje o poměru délky druhého a čtvrtého prstu ruky (2D:4D),
šířce dlaně a délce třetího prstu pravé ruky. Délka prstů byla určena vzdáleností mezi
bodem daktylion a bodem na nejproximálnější ohybové rýze prstu v rovině osy prstu. Šířka
dlaně byla určena vzdáleností mezi bodem určeným průnikem ohybové rýhy linea
mensalis s mediálním okrajem dlaně a bodem určeným průnikem ohybové rýhy linea
cephalica s laterálním okrajem dlaně. Ruce byly naskenovány (barevně, rozlišení 300 dpi),
body určující rozměry byly nadigitilizovány v programu tpsDig, příslušné rozměry byly
určeny v programu PAST a převedeny z pixelů na milimetry pomocí měřítka.7
Skenování a
následné kroky k určení rozměrů byly provedeny Doc. RNDr. Miroslavem Králíkem,
PhD., který souhlasil s jejich použitím v této práci. Dále byl ještě vypočítán poměr šířky
dlaně a délky třetího prstu.
7.2.3. Určení tvaru rtů a obličeje
K určení sexuálního dimorfismu tvaru červeně rtů bylo použito metod geometrické
morfometrie založených na analýze význačných bodů a pomocných klouzavých bodů
v dvourozměrném prostoru. Na obou typech snímků (en face, profil) byly definovány
význačné body na rtech a obličeji a doplněny byly pomocnými klouzavými body, které
byly umístěny tak, aby vyjadřovaly tvar červeně rtů (v profilu také kožní části rtů).
7.2.3.1. Definice význačných bodů a klouzavých pomocných bodů v pohledu en face
Tvar rtů a obličeje v pohledu en face byl určen pomocí 25 význačných bodů a 22
klouzavých pomocných bodů. Definice význačných bodů jsou ve většině případů
vytvořeny na základě antropometrických bodů podle Prokopce (1967, s. 40-41), ale jsou
rozšířeny/pozměněny tak, aby zohledňovaly specifický případ fotografie. Body zygion II a
gonion II byly vytvořeny nově. S výjimkou bodů stomion, labrale superius II, labiale
inferius a christa philtri, které byly navrženy speciálně pro potřeby této práce, se jedná o
body, které jsou standardizované používaný na Ústavu antropologie PřF M U a autory
jejich definic jsou RNDr. Petra Urbanová, PhD. a Mgr. Josef Duda.
7
Více o těchto procedurách je napsáno níže.
61
Definice význačných bodů v pohledu en face spolu s jejich číslem a typem
význačného bodu dle Booksteina jsou v tabulce 1, jejich umístění je znázorněno na
obrázcích 15 a 16.
Tabulka 1. Definice význačných bodů v pohledu en face.
význačný bod číslo typ definice
entokanthion (pravý, levý) 3,4 i Bod ve vnitřním koutku oka, místo kde se stýká okraj
horního a dolního víčka na mediálním okraji slzného
jezírka. V případě výskytu kožní nadvíčkové řasy
(epicantus, plica mongolica, plica marginalis fetalis)
přes kterou nelze okraj jezírka vidět, určíme
entokanthion v místě styku této řasy s dolním víčkem.
pupila (pravá, levá) 2,5 i Střed zornice oka. V případech kdy panenky jedince
směřují do strany, je tento bod umístěn ve středu oční
štěrbiny.
ektokanthion (pravý, levý) 1,6 i Vnější koutek oka, místo kde se stýká okraj horního a
dolního víčka. Pokud nelze toto místo nalézt, leží ve
styku pomyslných linií, získaných protažením okrajů
víček. N a méně ostrých snímcích je třeba se vyvarovat
záměny okraje horního víčka s jeho stínem na oční kouli
či se stínem kožní řasy nad víčkem.
subnasale 7 i B o d ležící v úhlu, který svírá obrys nosní přepážky a
horního rtu, resp. nejníže viditelný bod nosu v mediánní
rovině. Standardně leží tento bod v místě styku nosní
přepážky a horního rtu, na některých snímcích je však
nutné tento bod umístit na spodní okraj nosního hrotu.
Je tomu tak zejména v případech špatné pozice hlavy
vůči objektivu či v případě výskytu převislého, tzv.
„římského" nosu či nosu masitého.
alare (pravé, levé) 8,9 3 Nejlaterálněji viditelný bod na nosním křídle. Při špatné
pozici hlavy vůči objektivu se nemusí pozice tohoto
bodu na fotografii shodovat s odpovídajícím bodem na
obličeji in nátura. Je-li na jedné straně tento bod skryt ve
stínu či naopak v přílišném světle, určí se tak, aby byl
osově souměrný s bodem kontralaterálním, přičemž
osou souměrnosti se v takovém případě rozumí
mediánní rovina.
labrale superius I 10 2 Průsečík tangenty proložené horním okrajem červeně
horního rtu s mediánní rovinou. Výšková poloha tohoto
bodu na mediánní ose tak nemusí odpovídat vždy výšce
hranice červeně uprostřed horního rtu, ale vždy
odpovídá nejvýše sahající části hranice rtu po stranách
spodní části filtra.
stomion 11 2-3 B o d ležící v průsečíku ústní štěrbiny a přímky
procházející body labrale superius II a labrale inferius.
labrale inferius 12 2-3 B o d ležící na dolní hranici červeně dolního rtu nejdále
od přímky procházející body 13 a 14 (chelion pravý a
levý). Nemusí nutně ležet v mediánní rovině.
cheilion (pravý, levý) 13, 14 1 B o d ležící v koutku úst v místě styku hranice červeně
horního a dolního rtu. V případě, kdy jsou koutky úst
zakryty kožní řasou, je cheilion umístěn v nejlaterálněji
viditelném bodě ústní štěrbiny.
zygion II 15, 16 2 Nejlaterálněji viditelný bod obličeje ležící na přímce
procházející středy obou zornic. Při špatné pozici hlavy
jsou oba body umístěny asymetricky. Nejzazší místo,
kam je možné bod umístit na přivrácené straně obličeje,
je úpon ušního boltce, případně počátek vlasového
pokryvu.
62
gnathion 17 2 Bod ležící nejvíce dole na spodním okraji dolní čelisti v
mediánní rovině. V případě plynulého přechodu brady v
krk určíme spodní okraj dolní čelisti protažením jejích
patrnějších kontur v laterálních částech. Dalším
pomocným indikátorem tohoto místa může být počátek
nejtmavšího stínu pokračujícího zpod brady kaudálně.
gonion II (pravý, levý) 18, 19 2-3 Nejlaterálněji viditelný bod na dolní čelisti ležící na
přímce procházející bodem stomion kolmo k mediánní
rovině. Na rozdíl od klasického bodu gonion neleží
nezbytně v místě úhlu dolní čelisti.
optyryon 20 2 Průsečík mediálního okraje obočí s mediánní rovinou.
rámus mandibulae (pravý, levý) 21,22 3 Průsečík přímky procházející body 2 a 14 (resp. 5 a 13)
se spodním okraje mandibuly, resp. měkkých částí
spodního okraje obličeje.
crista philtri (pravý, levý) 23,24 2-3 Bod ležící na horní hranici červeně horního rtu v oblasti
laterálního okraje filtra nejdále od přímky procházející
body 13 a 14 (cheilion pravý a levý).
labrale superius II 25 2-3 Bod ležící v prohlubni filtra na horní hranici červeně
horního rtu nejblíže od přímky procházející body 13 a
14 (cheilion pravý a levý). Nemusí nutně ležet
v mediánní rovině.
Na vnějším okraji červeně rtů a v ústní štěrbině bylo umístěno 22 klouzavých
pomocných bodů. Na každém úseku určeném dvěma význačnými body byl umístěn určitý
počet klouzavých pomocných bodů tak, že mezi nimi byly stejné vzdálenosti. Konkrétní
úseky a počty jsou v tabulce 2.
Tabulka 2. Počty a umístění klouzavých pomocných bodů v pohledu en face.
úsek (křivka mezi význačnými počet číslo
body) klouz.
porn. bodů
cheilion (13) - crista philtri (23) 4 26-29
crista philtri (23) - labrale superius II (25) 1 30
labrale superius II (25) - crista philtri (24) 1 31
crista philtri (24) - cheilion (14) 4 32-35
cheilion (14) - labrale inferius (12) 3 36-38
labrale inferius (12) - cheilion (13) 3 39-41
cheilion (13) - stomion (11) 3 42-44
stomion (11) - cheilion 14 3 45-47
63
Obr. 15. Význačné body (zeleně) a klouzavé pomocné body (červeně) na obličeji
v pohledu en face. Klouzavé pomocné body nejsou číslovány z důvodu zachování
přehlednosti obrázku. (Poznámka: osoba na snímku je „figurantka" využitá pro
znázornění bodů, do analýzy není zahrnuta. Se zveřejněním fotografií souhlasila.)
Obr. 16 Detail umístění
význačných bodů (zeleně) a
klouzavých pomocných bodů
(červeně) na červeni rtů
v pohledu en face.
64
7.2.3.2. Definice význačných bodů a klouzavých pomocných bodů v pohledu z profilu
Na obličeji a rtech v pohledu z profilu bylo umístěno 13 význačných bodů a 19
klouzavých pomocných bodů. Definice význačných bodů spolu s jejich pořadovým číslem,
typem dle Booksteina jsou v tabulce 3. U definic je v závorce uveden jejich zdroj,
v některých případech definice odpovídají definicím v pohledu en face. Umístění boduje
znázorněno na obrázcích 17 a 18.
Tabulka 3. Definice význačných bodů v pohledu z profilu.
význačný bod číslo typ definice
glabella 1 2-3 Bod ležící nejvíce vpředu v mediánní rovině mezi obočím
(modifikace Chaconas, Bartroff 1975, s. 14).
sellion 2 2-3 Bod ležící na nejhlubším místě nasofrontálního úhlu
(Farkas 1994, s. 23).
pronasale 3 2-3 Bod ležící na hrotu nosu nejvíce vpředu (Chaconas,
Bartroff 1975, s. 14).
subnasale 4 1 Bod ležící v úhlu, který svírá nosní přepážka a horní ret
(Farkas 1994, s. 23)
labrale superius 5 1 Nejventrálnější bod horního okraje červeně horního rtu
(Chaconas, Bartroff 1975, s. 14).
stomion 6 1 Bod ležící na styku „volného" okraje horního a dolního
rtu (modifikace Chaconas, Bartroff 1975, s. 14).
cheilion 7 1 Bod ležící v koutku úst v místě styku hranice červeně
horního a dolního rtu. Pokud je toto místo zakryto
modiolem nebo tváří, je nutno jej odhadnout protažením
okrajů červeně horního a dolního rtu (viz en face).
labrale inferius 8 1 Nejventrálnější bod dolního okraje červeně dolního rtu
(Chaconas, Bartroff 1975, s. 14).
supramenton 9 2-3 Bod v nejhlubším místě konkavity mezi dolním rtem a
bradou (Chaconas, Bartroff 1975, s. 14).
pogonion 10 2-3 Bod nejvíce vpředu dolní čelisti v mediánní rovině
(Chaconas, Bartroff 1975, s. 14).
gnathion 11 2-3 Bod ležící na dolním okraji dolní čelisti nejvíce dole
v mediánní rovině (viz popis bodů z pohledu en face).
ektokanthion 12 1 Vnější koutek oka, místo kde se stýká okraj horního a
dolního víčka. Pokud nelze toto místo nalézt, leží ve styku
pomyslných linií, získaných protažením okrajů víček (viz
popis bodů v pohledu en face).
tragion 13 1 Bod na horním okraji tragu, ležící v průsečíku tangent
předního a horního okraje chrupavky (Prokopec 1967, s.
40).
Na rtech z profilu bylo umístěno ještě 19 pomocných klouzavých bodů. Tyto body
byly umístěny na ventrálním okraji kožní části rtů8
, na okrajích červeně a v ústní štěrbině.
Na každém úseku určeném dvěma význačnými body byl umístěn určitý počet klouzavých
8
Tyto body nebyly v rámci této diplomové práce využity, pravděpodobně budou využity později pro potřeby
srovnání somatoskopických kategorií metodami geometrické morfometrie.
65
pomocných bodů tak, že mezi nimi byly stejné vzdálenosti. Konkrétní úseky a počty jsou
v tabulce 4. V případě viditelnosti bodu analogickému bodu crista philtri z pohledu en
face byl bod 17 umístěn na toto místo.
úsek (křivka mezi význačnými
body)
počet klouz.
porn. bodů
číslo
subnasale (4) - labrale superius (5) 3 14-16
labrale superius (5) - cheilion (7) 5 17-21
cheilion (7) - labrale inferius (8) 2 22-23
labrale inferius (8) - stomion (6) 3 24-26
stomion (8) - labrale superius (5) 2 27-28
stomion (8) - cheilion (7) 2 29-30
labrale inferius (8) - supramenton (9) 2 31-32
Obr. 17 Význačné body (zeleně) a klouzavé pomocné body (červeně) na obličeji z profilu.
Klouzavé pomocné body nejsou číslovány z důvodu zachování přehlednosti obrázku.
66
Obr. 18. Detail umístění význačných bodů (zeleně) a
klouzavých pomocných bodů (červeně) na červeni rtů v
profilu.
7.2.3.3. Digitalizace význačných bodů a klouzavých pomocných bodů
V programu Corel PHOTO-PAINT 11 (Corel Corporation c2002) byla nejdříve
upravena oblast rtů na fotografiích tak, aby byla zvýrazněna hranice mezi červení rtů a
kožní částí rtů. Měněny byly kontrast, jas a intenzita. Digitalizace význačných bodů a
klouzavých pomocných bodů byla provedena v programu tpsDig2 (Rohlf 2008). Oba
soubory fotografií byly nejdříve randomizovány - pořadí jednotlivců bylo tedy náhodné,
aby se tak předešlo pozičnímu efektu. V prvním kole byla provedena digitalizace
význačných bodů, v druhém kole pak byly doplněny klouzavé pomocné body. Tímto tedy
byly získány kartézské souřadnice bodů, které byly základními vstupními daty pro další
analýzy. V programu tpsDig2 bylo u každého jednotlivce také určeno měřítko, které udává
kolik milimetrů má jeden pixel na fotografii. Díky němu pak mohly být určeny např.
vybrané rozměry v milimetrech.
7.2.3.4. Posouzení vhodnosti použití metod založených na tangenciálním prostoru
Pomocí programu tpsSmall (Rohlf 2003) bylo zjišťováno, zda míra variability
prokrústovských vzdáleností nepřesáhla hranici, po jejímž překročení by zkreslení dat po
promítnutí do tangenciálního prostoru bylo významné. Pokud by bylo, nemohly by být
používány metody založené na tomto promítnutí (např. metoda tenkých ohebných plátků).
Vstupními daty jsou kartézské souřadnice nadigitalizovaných bodů, program provede
generalizovanou prokrústovskou superpozici nej menších čtverců. Porovnávaný jsou pak
vzdálenosti bodů v Kendallově prostoru tvarových proměnných a v tangenciálním prostoru
a také vzdálenosti bodů od konsensu. Následně je provedena regresní analýza těchto
vzdáleností. Pokud je jejím výsledkem vysoký Pearsonův korelační koeficient, nulový
67
intercept a sklon regresní přímky se blíží hodnotě 1, metody založené na aproximaci
tangenciálního prostoru mohou být použity.
Testování bylo prováděno zvlášť pro konfigurace bodů z pohledu en face a
z profilu.
7.2.3.5. Určení chyby digitalizace
Pro stanovení chyby digitalizace bylo náhodně vybráno 20 jedinců (10 chlapců a 10
dívek), na jejichž fotografiích byly význačné body digitalizovány podruhé (s
několikatýdenním časovým odstupem od původní digitalizace). V programu Excel 97
(Microsoft Corporation cl985-1997) byly vypočítány euklidovské vzdálenosti
odpovídajících si význačných bodů u každého jedince v pixelech a poté byly pomocí
měřítka převedeny na milimetry. Pro každý význačný bod byl vypočítán průměr této
vzdálenosti (tj. průměrný rozdíl mezi první a druhou digitalizací bodu). Chyba digitalizace
byla určena pro význačné body en face a profilu.
7.2.3.6. Superpozice
Superpozice konfigurace bodů byla provedena v programu tpsRelw (version 1.46,
Rohlf c2008), který používá generalizovanou prokrústovskou superpozici nej menších
čtverců. Superpozice byla provedena na velikost centroidu rovnající se 1, projekce
proměnných z tvarového prostoru do prostoru tangenciálního byla ortogonální; také byly
definovány pomocné klouzavé body, aby byl jejich jiný status zohledněn při superpozici.
Jako referenční konfigurace při superpozici je zde používána průměrná konfigurace bodů.
7.2.4. Hodnocení celkové variability a sexuálního dimorfismu tvaru červeně rtů
Pro tuto analýzu byly pomocí programu tpsUtil (version 1.40, Rohlf c2008)
vybrány z původní sady nadigitalizovaných význačných a klouzavých pomocných bodů
pouze body definující tvar červeně rtů. V případě pohledu en face byla analýza dále
omezena na levou polovinu rtů (odpovídající levému profilu). Jednalo se o 16 bodů.
Konkrétně to byly význačné body 11, 12, 14, 24-25 a klouzavé pomocné body 31-38, 45-
47. V této výběrové analýze došlo k přečíslování těchto bodů, ale jejich pořadí zůstalo
zachováno: výše vypsané význačné body tak odpovídají v novém číslování bodům 1-5 a
klouzavé pomocné body bodům 6-16.
68
V případě profilu bylo vybráno 18 bodů, konkrétně šlo o význačné body 5-8 a
klouzavé pomocné body 17-30. I u nich došlo k přečíslování, body 5-8 odpovídají v novém
číslování bodům 1-4 a body 17-30 bodům 5-18.
S těmito sadami bodů bylo prováděděno hodnocení tvarové variability v programu
tpsRelw metodou tenkých ohebných plátků; při výpočtech tvarových proměnných byla
zahrnuta uniformní komponenta a hodnota a byla rovná 0. Základním výstupem byly
hodnoty skóre relativních varp. Skóre relativních varp jsou proměnné, které jsou vytvořeny
tak, aby vysvětlovaly co největší podíl celkové tvarové variability. Tento podíl je vyjádřen
v procentech a s pořadovým číslem varpy klesá. Obvykle se v potaz berou jen tzv.
efektivní varpy, které mají předpoklad být statisticky významné. Pro stanovení počtu
efektivních varp bylo v této práci použito pravidlo, kdy za efektivní varpu je považována
ta, která popisuje alespoň tolik procent celkové variability tvaru, jaký je teoreticky podíl
jedné varpy na celkové variabilitě. K vizualizaci tvarových změn, které každá relativní
varpa vysvětluje, bylo použito programu tpsRelw (version 1.46, Rohlf c2008) a tpsSuper
(version 2.1 lf, Rohlf c2004). V prvním jsou deformace tvaru rtů znázorněny pomocí
deformační mřížky, přičemž každá relativní varpa je zde prezentována tvarem
odpovídajícím +-3 směrodatným odchylkám (SD) od počátku souřadnic (v intervalu mezi
-3SD a +3SD leží při normálním rozložení zhruba 99,7% pozorování, což znamená, že
tvary odpovídající +-3SD lze považovat za hranice běžné variability). Za pomocí druhého
programu byly vytvořeny reálné vizualizace těchto hraničních tvarů pomocí zprůměrněné
deformace 30 náhodně vybraných obličejů ze souboru (15 chlapců a 15 dívek) na základě
fixních souřadnic hraničních konfigurací. U rtů z pohledu en face, jejichž tvarová
variabilita byla zkoumána jen na jejich levé polovině, byla tato nadeformovaná polovina
zrcadlově převrácena v programu Adobe Photoshop (version 7.0, Adobe Systems
Incorporated c 1990-2002) a celé rty byly vytvořeny přiložením obou polovin k sobě.
Skóre efektivních relativních varp byla statisticky zhodnocena v programu
Statistka9
(StatSoft, Inc. 1984-2009). Základním testem byla jednofaktorová MANOVÁ vícerozměrná
analýza rozptylu. Jedná se o metodu, která testuje hypotézu, že se soubory
neliší ve svých průměrech, přičemž se tak děje na základě porovnání rozptylů. V testu je
počítána tzv. Wilksova lambda, která může být chápána jako poměr variability uvnitř a
mezi testovanými skupinami. Za kategoriální proměnnou bylo považováno pohlaví
9
V tomto programu byla provedena většina statistických analýz, v případě použití jiného programu na to
bude upozorněno.
69
(případně populace), za vícerozměrnou kontinuální proměnnou byl tvar vyjádřený skóre
efektivních varp. Zamítl-li test MANOVÁ nulovou hypotézu shody mezi pohlavími, byla
dále použita ANOVA - jednorozměrná analýza rozptylu, která je jednorozměrnou
variantou testu MANOVÁ a slouží k odhalení, která z jednotlivých kontinuálních
proměnných přispěla k celkové významnosti vícerozměrného testu. Předpokladem obou
těchto testů je homogenita rozptylů u testovaných souborů, ta byla ověřována pomocí
Leveneova testu.
Dalším používaným testem byla korelační analýza. Korelace je mírou těsnosti
vztahu mezi dvěma nebo více proměnnými a je vyjádřena pomocí (Pearsonova)
korelačního koeficientu (r), jehož rozsah je od -1 do 1; 0 značí nepřítomnost korelace. Čím
vyšší je hodnota koeficientu, tím je vazba těsnější. Pokud proměnné nevykazují normální
rozdělení, může být použita jedna z neparametrických korelací, která vypočítává tzv.
Spearmanův korelační koeficient (p). Tato metoda je založena na pořadí (Lepš 1996, s.
120-123). Pomocí korelační analýzy byl zjišťován vztah mezi věkem a efektivními
relativními varpami.
Statistická významnost všech testů byla ověřována na hladině 5%.
7.2.5. Hodnocení sexuálního dimorfismu tvaru červeně rtů podle věkových kategorií
Soubor jedinců z pohledu en face byl rozdělen na tři věkové kategorie: 6-10 let10
,
10-15 let, 15-19 let. Rozdělení do věkových kategorií odráží jednak období
ontogenetického růstu a vývoje (před pubertou; období puberty; adolescence), jednak
složení souboru (dvě odlišné populace). Do věkové kategorie 10-15 let bylo také zařazeno
6 jedinců zHovoran, kteří byli starší než 15 let (nejstarší z nich měl 15,57 roku), aby
nedošlo k promíchání jedinců z různých populací. První dvě kategorie tak tvoří jedinci
z Hovoran, třetí z Ústí nad Labem.
Soubor jedinců z pohledu profil byl rozdělen na čtyři věkové kategorie: 6-10 let,
10-15 let, 15-18 let a 18-19 let. Do kategorie 10-15 bylo zařazeno 6 jedinců starších než 15
let (nejstarší z nich měl 15,89 roku) ze stejného důvodu jako v případě en face. První dvě
kategorie tvoří jedinci z Hovoran, druhé dvě z Ústí nad Labem. Konkrétní počty chlapců a
dívek v jednotlivých kategoriích jsou uvedeny ve výsledkové části.
1 0
Do této věkové kategorie spadají jedinci staří 6,00-9,99 let, pro zjednodušení zápisu bylo označení
kategorií zkráceno.
70
Analýza tvaru červene rtů byla provedena obdobně jako v případě analýzy celkové
variability tvaru červeně rtů s tím rozdílem, že pro každou věkovou kategorii en face a
profilu byl vytvořen nový prostor tvarových proměnných, tedy každá kategorie měla svou
sadu efektivních relativních varp. Skóre těchto relativních varp byla testována testem
MANOVÁ, případně ANOVA, s cílem testovat nulovou hypotézu, že jsou u chlapců a
dívek stejné. Homogenita rozptylů byla ověřována Leveneovým testem. Statistická
významnost všech testů byla ověřována na hladině 5%.
7.2.6. Hodnocení sexuálního dimorfismu velikosti centroidů
Velikost centroidů je v geometrické morfometrii univerzálním parametrem
velikosti. Pomocí programu tpsRelw (version 1.46, Rohlf c2008) byly zjištěny hodnoty
velikosti centroidů (v pixelech) u každého jednotlivce pro několik konfigurací bodů:
význačné body celého obličeje v pohledu en face, význačné body a klouzavé pomocné
body na rtech v pohledu en face, význačné body celého obličeje v pohledu z profilu a
význačné body a klouzavé pomocné body na rtech v pohledu z profilu. Pomocí měřítka
byly velikosti centroidů převedeny na milimetry. Dále byl vypočítán poměr velikosti
centroidů konfigurace bodů na rtech k velikosti centroidů konfigurace bodů na obličeji
v pohledu en face i z profilu; jeho hodnota byla vynásobena stem a je udávána
v procentech.
Tato data byla statisticky testována pomocí t-testu s cílem zjistit, zda se na
statisticky významné hladině liší u chlapců a dívek. Z testování bylo vyloučeno 5 jedinců
v pohledu en face a 3 jedinci v pohledu z profilu, neboť na jejich fotografiích bylo měřítko
rozmazané a tudíž nepoužitelné. T-test testuje hypotézu, že střední hodnoty dvou souborů
jsou stejné. Pokud data nevykazovala normální rozložení, byl použit neparametrický
Mann-Whitney U test, který testuje hypotézu, že oba soubory pocházejí ze stejného
rozdělení.
Odlišnost mezi pohlavími byla ještě testována pomocí randomizačního
permutačního testu. Permutační testy nepředpokládají normální rozložení. Při
randomizačním testu je z obou souborů vytvořen jeden, z něhož jsou následně náhodně
vytvořeny dva nové soubory (o stejných počtech jako původní) a je vypočítán rozdíl mezi
jejich průměry. Tento cyklus je mnohonásobně opakován (v řádech tisíců). Nakonec je
porovnáno, kolikrát rozdíl mezi průměry náhodně utvořených dvojic souborů byl větší než
rozdíl mezi průměry původní dvojice (při jednostranné alternativní hypotéze). Tento poměr
je chápán jako pravděpodobnost, že pozorovaný rozdíl mohl vzniknout jako náhodné
71
rozdělení z jednoho rozložení dat (Zelditch et dl. 2004, s. 199-200). Dvouvýběrové
permutační randomizační testy byly provedeny v programu Rundom Pro 3 (Jadwiszczak
2009), počet opakování byl 10 OOOx.
Testy byly provedeny zároveň pro všechny jedince a dále zvlášť pro věkové
kategorie 6-10 let, 10-15 let a soubor z Ústí nad Labem (15-19 let).
7.2.7. Souvislost velikosti a tvaru červeně rtů s vybranými tělesnými parametry a
indexy
Pomocí statistických metod byla hledána souvislost velikosti rtů a tvaru červeně rtů
z pohledu en face a profilu s vybranými tělesnými parametry a indexy u souboru
z Hovoran. V případě en face i profilu bylo z analýzy vyloučeno 6 jedinců, k nimž nebyly
k dispozici údaje o tělesných parametrech, v případě en face ještě dalších 5 jedinců a
v případě profilu další 3 jedinci, jejichž měřítka na fotografiích potřebná pro určení
velikosti rtů byla rozmazaná.
Velikost červeně rtů byla představována velikostí centroidu červeně rtů, jehož
výpočet je popsán v předchozí kapitole, rozdíl byl pouze vtom, že v případě pohledu en
face byl omezen na levou polovinu. Vybrané tělesné parametry a indexy byly
představovány tělesnou hmotností, výškou postavy, obvodem pasu, obvodem boků, BMI,
WHR, 2D:4D, délkou třetího prstu, šířkou dlaně a šířko-délkovým poměrem ruky. Tvar byl
představován efektivními relativními varpami, jejichž hodnoty byly převzaty z výsledků
tvarové analýzy celého souboru (Hovoran i Ústí nad Labem). Do analýzy byly zahrnuty i
základní rozměry červeně rtů. V pohledu en face to byla šířka levé poloviny úst určená
vzdáleností mezi body stomion a cheilon levý (body 11 a 14, resp. body 1 a 3 nového
číslování), výška červeně horního rtu určená vzdáleností mezi body stomion a labrale
superius 7/(11 a 25, resp. 1 a 5), výška
červeně dolního rtu určená vzdáleností mezi
body stomion a labrale inferius (11 a 12, resp.
1 a 2) a celková výška červeně rtů určená
vzdáleností mezi body labrale superius II a
labrale inferius (25 a 12, resp. 5 a 2).
Obr. 19. Znázornění rozměru červeně rtu
v pohledu en face. Zkratky význačných bodů: ls Rozměry jsou znázorněny na obrázku 19.
II = labrale superius II, sto = stomion, li =
labrale inferius, ch = cheilion. Rozměry byly definovány dle Ferrario et al.
(2000).
72
V pohledu z profilu to byla hloubka rtů určená vzdáleností
mezi body stomion a cheilion (6 a 7, resp. 2 a 3 v novém číslování),
výška červeně horního rtu určená vzdáleností mezi body labrale
superius II a stomion (5 a 6, resp. 1 a 2), výška červeně dolního rtu
určená vzdáleností mezi body stomion a labrale inferius (6 a 8, resp.
2 a 4) a výška červeně obou rtů určená vzdáleností mezi body labrale
superius II a labrale superius (5 a 6, resp. 1 a 4). Rozměry jsou
vyobrazeny na obrázku 20. Vzdálenosti mezi body byly nejdříve
vypočítány v pixelech v programu PAST a poté v programu
Microsoft Excel 97 pomocí měřítka převedeny na milimetry.
Použitou statistickou metodou byla parciální korelace. Při
parciální korelaci je zjišťována síla vztahu mezi dvěma proměnnými při odstranění vlivu
jiné/jiných proměnných. V tomto případě byl odstraňován vliv věku. Parciální korelace
byla provedena zvlášť pro chlapce a zvlášť pro dívky. Výsledkem byl Pearsonův korelační
koeficient, hladina významnosti byla stanovena na 5%. Před započetím parciální korelace
byla ještě zjišťována normalita rozložení jednotlivých proměnných pomocí ShapiroWilksova
testu. Pokud byla na hladině 5% zjištěno nenormální rozložení, byla proměnná
normalizována pomocí transformací navržených v práci Hendl (2004 , s. 111).
Obr. 20.
Znázornění
rozměrů červeně
rtů v pohledu z
profilu. Zkratky: ls
= labrale superius,
sto = stomion, li =
labrale /n/erius, ch
= cheilion.
7.2.8. Hodnocení sexuálního dimorfismu vybraných poměrů červeně rtů a obličeje
V pohledu en face byly testovány dva poměry ve dvou variantách:
poměr výšky červeně rtů k výšce dolního obličeje: poměr vzdálenosti mezi
význačnými body labrale superius II a labrale inferius (vzdálenost mezi body
25 a 12) a vzdálenosti mezi body subnasale a gnathion (7 a 17); výška dolního
obličeje je definována dle Farkas 1994; poměr byl vytvořen speciálně pro
potřeby této práce
stejný poměr jako předešlý jen s tím rozdílem, že místo bodu labrale superius II
byl použit pro určení výšky červeně rtů bod labrale superius 7(10)
poměr výšky červeně rtů a šířky úst: poměr vzdálenosti mezi body labrale
superius II a labrale inferius (25 a 12) a vzdálenosti mezi body cheilion pravý
a cheilion levý (13 a 14); dle Ferrario et al. (2000)
stejný poměr jako předešlý, ale s použitím bodu labrale superius 7(10)
Toto dvojité definování rozměru výšky červeně rtů je použito z následujícího
důvodu. V literatuře (Ferrario et al. 2000, Farkas 1994) bývá pro určení výšky červeně rtů
73
používán bod labrale superius II (i když je umístěn do mediánní roviny), ale jelikož leží na
hranici červeně v prohlubni filtra horního rtu, při určení výšky červeně rtů je tak zanedbána
určitá část výšky červeně rtů, která odpovídá hloubce filtra. U této varianty ale budou moci
být srovnány výsledky s výsledky jiných studií. Při použití bodu labrale superius I pro
určení rozměru je započítána i hloubka filtra, což více odpovídá reálné výšce červeně rtů.
Rozměry jsou naznačeny na obrázku 20.
Obr. 20 Znázornění rozměrů obličeje a rtů, které
byly použity pro výpočet poměrů. Zkratky
význačných bodů: ch = cheilion (pravý a levý),
sn = subnasale, gn = gnathion, ls I = labrale
superius I, ls II = labrale superius II, li =
labrale inferius.
Vzdálenosti mezi body byly vypočítány stejným postupem, který je popsán
v předchozí kapitole, příslušné poměry vypočítány v programu Microsoft Excel 97.
Poměry uvedené ve výsledcích jsou vynásobeny 100, aby mohly být vyjádřeny jako
procenta.
Z analýzy bylo vynecháno 5 jedinců z Hovoran kvůli nekvalitnímu měřítku.
Rozdíly v poměrech mezi pohlavími byly testovány t-testem nebo Mann-Whitney U testem
a dále permutačním testem, hladina významnosti byla stanovena na 5%. Testy byly
provedeny pro celý soubor a zvlášť soubor z Hovoran a z Ústí nad Labem.
74
7.3. Somatoskopie krajiny rtů a brady
Praktická část somatoskopie rtů a brady měla za cíl dva základní úkoly: vybrat
relevantní znaky z této oblasti a poté provést zhodnocení souboru jedinců z Hovoran a Ústí
nad Labem na základě fotografií.
7.3.1. Výběr somatoskopických znaků
Znaky pro hodnocení byly vybrány ze znaků navrhovaných v pracích Titlbachová
(1967, s. 83-91) a Hulanicka (1973, s. 118). Tyto autorky se v některých znacích
shodovaly (byť třeba s jemnými odlišnostmi), v některých byly unikátní. Zatímco
Hulanicka používá znaky k hodnocení vnitropopulační variability (konkrétně polských
mužů a žen), Titlbachová (pravděpodobně) počítá i s mezipopulačními srovnáními
(populací je zde míněno jiné etnikum). Zásadní otázkou v somatoskopii je počet kategorií
znaku - je třeba se vyvarovat příliš jemnému třídění, lepší je vytvořit jednoduché třídění o
několika (3) kategoriích (Hulanicka 1973, s. 117). Návrh znaků a kategorií v této práci
zohledňuje mezipopulační variabilitu, neboť byl použit i pro hodnocení dalších souborů
jedinců v této práci nezahrnutých.1 1
7.3.2. Přehled somatoskopických znaků krajiny rtů a brady
Následuje přehled vybraných 15 znaků s definicí a ukázkami. V závorce je uvedeno,
podle kterého autora byl znak převzat, případně mírně upraven.
1. Výška horního rtu - jde o kožní ret, tj. vzdálenost od báze septa nosu k hornímu okraji
červeně rtu: 1. malá, 2. střední, 3. velká (Titlbachová 1967)
1 1
Konkrétně se jednalo ještě o archivní soubor fotografií jedinců z Nivnice ze 40. let 20. st. (více o tomto
souboru viz Duda 2007, s. 99-100) a soubor fotografií vysokoškolských studentů vietnamské národnosti ze
70. let. 20. st. (detailněji o souboru viz Huy Hoang 1976). Návrh somatoskopických znaků byl vypracován
primárně pro potřeby Ústavu antropologie PřF M U .
75
2. Výška dolního rtu - jde o kožní ret, tj. vzdálenost od dolního okraje červené části rtu až
k bradové rýze (Titlbachová 1967; Hulanicka 1973, znak 32): malá, 2. střední, 3. velká
3. Šířka filtra: 1. malá, 2. střední, 3. velká {dle nejširší části) (Titlbachová 1967)
4. Tvar filtra: 1. obdélníkové, 2. trojúhelníkové, 3. kapkovité {má oblé strany), 4.
bikonkávní (Titlbachová 1967)
1 2 3 4
Nákresy převzaty z Titlbachová 1967, s. 84; jejich autoremje V. Fetter.
1 Kc, 2
76
5. Šířka rtů: 1. úzké, 2. střední, 3. široké (Titlbachová 1967)
7. Tloušťka červeně dolního rtu: ret je 1. tenký, 2. střední, 3. silný, 4. masitý
(Titlbachová 1967)
8. Prohlubeň v oblasti filtra na horním okraji červeně horního rtu: 1. mělká nebo
úplně chybějící, 2. jasně viditelná, 3. výrazná, hluboká (Hulanicka 1973, znak 27)
9. Profil horního rtu: 1. konkávni, 2. rovný, 3. konvexní (Titlbachová 1967)
77
10. Profil dolního rtu: 1. konkávní 2. rovný, 3. konvexní (Hulanicka 1973, znak 34;
Titlbachová 1967)
11. Relativní protruze rtů: 1. horní > dolní, 2. horní = dolní, 3. horní < dolní (Hulanicka
1973, znak 35)
12. Obrys červeně horního rtu: 1. obloukovitý, 2. lukovitý, 3. s rovnými stranami, 4.
s konkávními stranami, 5. s konvexními stranami (Titlbachová 1967)
3 4 5
Nákresy převzaty z Titlbachová 1967, s. 86; jejich autorem je V. Fetter.
78
14. Tvar brady - 1. hranatý, 2. eliptický, 3. kulatý, 4. prohloubený (Titlbachová 1967)
1 2
hranatý eliptický
3 4
kulatý prohloubený
Nákresy převzaty z Titlbachová 1967, s. 89.
79
15. Profil (prominence) brady - 1. ustupující (relativně vůči profilu horní části obličeje),
2. rovný nebo měkce zakulacený, 3. prominující (Hulanicka 1973, znak 39)
7.3.3. Postup somatoskopického hodnocení
Každý jednotlivý znak byl hodnocen u všech jedinců naráz. Některé fotografie
musely být pro hodnocení upraveny v grafickém editoru (konkrétně šlo o Corel PhotoPaint
11 (Corel Corportion c2002) a měněny byly jas, intenzita a kontrast), k úpravám bylo
přistupováno i v případě některých znaků (např. u znaku 12, kde byla úpravou
zvýrazňována sledovaná horní hranice červeně horního rtu).
Hodnocení bylo zaznamenáno do tabulky v programu Microsoft Excel 97
(Microsoft Corporation 1985-1997) v podobě číselného vyjádření kategorie daného znaku
(např. „2"); v případě, kdy u jedince znak z výše uvedených důvodů hodnocen nebyl, byla
zapsána 0.
7.3.4. Zpracování somatoskopického hodnocení
Výstupem somatoskopického hodnocení jsou kontingenční tabulky, které
procentuálně udávají frekvenci jednotlivých kategorií znaků podle pohlaví. Kontingenční
tabulky byly vytvořeny v programu Microsoft Excel 97. V programu Statistica bylo dále
80
pomocí Pearsonova chí-kvadrát testu testováno, zda jsou frekvence u chlapců a dívek
odlišné na statisticky významné úrovni (a=0.05).
7.3.5. Analýza somatoskopického znaku 12 pomocí metod geometrické morfometrie
Některé znaky v somatoskopii se týkají tvaru, tvar je zde kvalitativně (slovně)
popsán a zařazen do takto popsaných kategorií. Rozvinutí metod geometrické morfometrie
umožnilo i kvantitativní hodnocení tvaru. V rámci této diplomové práce došlo k pokusu o
srovnání těchto metod. Ke srovnání byl vybrán znak 12 - obrys červeně horního rtu, který
má pět kategorií (obloukovitý, lukovitý, s rovnými stranami, s konkávními stranami,
s konvexními stranami). Srovnání proběhlo na souboru z pohledu en face (188 jedinců).
Pro analýzu tohoto obrysu pomocí metod geometrické morfometrie byla vybrána pouze
jeho levá polovina, křivka tedy byla představována význačnými body 14, 24, 25 a
klouzavými pomocnými body 31-35. Tyto body byly nově přečíslovány na body 1-8
(pořadí zůstalo zachováno). V programu tpsSpline (version 1.20, Rohlf c2004) byla
vytvořena na základě již superponovaných konfigurací bodů matice prokrústovských
vzdáleností mezi konfiguracemi bodů (tj. vzálenost každé konfigurace od každé). Tato
matice tvořila vstupní data pro shlukovou analýzu {cluster analysis). Cílem shlukové
analýzy je nalézt v nějakém souboru takové skupiny objektů, které jsou si navzájem
podobné, ale které se liší od objektů ostatních skupin, nebo najít takové skupiny
proměnných, které jsou navzájem korelovány. Tato metoda byla vyvinuta zejména pro
potřeby taxonomie. Základní rozdělení metod shlukové analýzy je na hierarchické a
nehierarchické metody. Hierarchické metody vytvářejí shluky o různé hierarchické úrovni
- shluky nejvyšší hierarchické úrovně se rozdělují na shluky nižší úrovně a ty dále na další.
Výsledek se obvykle znázorňuje pomocí dendrogramu. Nehierarchické metody dělí soubor
na několik shluků stejné úrovně, jejichž počet může být určen předem nebo v rámci
metody určen podle nějakého kritéria (Lepš 1996, s. 151). Shluková analýza byla
provedena v programu PAST (version 1.90, Hammer, Harper cl999-2009). V nabídce byla
zvolena metoda UPGMA (Unweighted Paired-Group Method with Arithmetic Mean), která
se řadí do hierarchických shlukovacích metod a jejím základním výsledkem je
dendrogram.
7.4. Použité programové vybavení
Při analýze tvaru byly použity následující programy: tpsDig2 (version 2.02, Rohlf
c2008), tpsUtil (version 1.40, Rohlf c2008), tpsRelw (version 1.46, Rohlf c2008), tpsSuper
81
(version 1.14, Rohlf c2004), tpsSmall (version 1.20, Rohlf 2003), tpsSpline (version 1.20,
Rohlf c 2004), NTSYSpc (version 2.1 If, Biostatistics Inc. cl986-2002), Microsoft Excel
97 (Microsoft Corporation cl985-1997). Statistické analýzy a grafy byly prováděny
v programu STATISTICA (cz, 9.0, StatSoft, Inc. 1984-2009), PAST (version 1.90,
Hammer, Harper cl999-2009) a Rundom Pro 3 (version 3.14, Jadwiszczak 2009). Úprava
fotografií pro digitalizaci a somatoskopii byla prováděna v programu Corel PHOTOPAINT
11 Windows (version 11.735, Corel Corporation c2002) a ostatní práce s obrázky
v metodické i výsledkové části byly prováděny v programu Adobe Photoshop (version 7.0,
Adobe Systems Incorporated cl990-2002).
82
8. Výsledky
8.1. Posouzení vhodnosti použití metod založených na tangenciálním prostoru
Posouzení bylo provedeno zvlášť pro soubor význačných bodů a klouzavých
pomocných bodů v pohledu en face a v profilu. V tabulce 5 jsou údaje o vzdálenostech
bodů v Kendallově prostoru (prokrústovská vzdálenost) a v tangenciálním prostoru
(tangenciální vzdálenost) od sebe a od konsensu. Je vidět, že výsledky se od sebe moc
neliší. V tabulce 6 jsou výsledky lineární regrese tangenciální vzdálenosti na
prokrústovskou vzdálenost, v grafu 8 jsou příslušné regresní přímky. Ve všech případech je
intercept nulový, sklon regresní přímky se blíží hodnotě 1 a korelační koeficient je 1. Lze
tedy prohlásit, že promítnutím bodů z Kendallova prostoru do prostoru tangenciálního
nedošlo k významnému zkreslení vzdáleností.
en-face profil
Prokrústovská Tangenciální Prokrústovská Tangenciální
vzdálenost vzdálenost vzdálenost vzdálenost
•a tž S
Minimum 0,030203 0,030201 0,036731 0,036729
•a tž S Maximum 0,186279 0,186013 0,234280 0,233730
N e <*> Průměr 0,814890 0,081454 0,104762 0,104701
s •
í) TS B
Minimum 0,031442 0,031437 0,037266 0,037258
•a to o * Maximum 0,102138 0,101961 0,143426 0,142935
N © P
> M Průměr 0,057486 0,057448 0,073862 0,073782
Tabulka 5. Údaje o prokrústovských a tangenciálních vzdálenostech bodů.
enface profil
vzd.od
sebe
Y-intercept 0,000000 0,000000
vzd.od
sebe
Sklon 0,999525 0,999347
vzd.od
sebe
kor. koeficient 1,000000 1,000000
vzd.od
konsen­
su
Y-intercept 0,000000 0,000000
vzd.od
konsen­
su
Sklon 0,999258 0,998790
vzd.od
konsen­
su
kor. koeficient 1,000000 1,000000
Tabulka 6. Výsledky regresní analýzy tangenciální vzdálenosti
na prokrústovskou vzdálenost.
83
Graf 8. Graf lineární regresní závislosti tangenciální vzdálenosti (osa y) na prokrústovské vzdálenosti
(osa x), v radiánech. Nalevo en face, napravo profil.
8.2. Určení chyby digitalizace
V tabulkách 7 a 8 je pro každý význačný bod v pohledu en face a z profilu uvedena
průměrná chyba digitalizace, jednotkou je milimetr. Průměrná chyba se pohybuje
v rozmezí od 0,267 mm do 1,164 mm.
L M 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
chyba [mm] 0,483 0,337 0,421 0,414 0,378 0,467 0,552 0,522 0,489 0,429 0,415
L M 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22
chyba [mm] 0,494 0,485 0,437 0,551 0,780 0,766 0,760 0,798 0,604 0,657 0,683
L M 23 24 25
chyba [mm] 0,419 0,381 0,403
Tabulka 7. Hodnoty průměrné chyby digitalizace 25 význačných bodů v pohledu en face. Chyba
i e uvedena v milimetrech.
L M 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
chyba [mm] 0,471 0,616 0,594 0,424 0,422 0,267 0,598 0,362 0,390 0,456 1,164
L M 12 13
chyba [mm] 0,416 0,361
Tabulka 8. Hodnoty průměrné chyby digitalizace 13 význačných bodů v pohledu z profilu. Chyba je
uvedena v milimetrech.
8.3. Celková variabilita a sexuální dimorfismus tvaru červeně rtů
8.3.1. V pohledu en face
8.3.1.1. Celková variabilita tvaru červeně rtů
Analyzován byl tvar červeně rtů určený 16 body, z nichž 4 body byly význačné a
12 klouzavých pomocných. Pomocí metody tenkých ohebných plátků v programu tpsRelw
bylo získáno 5 efektivních relativních varp (RW1-RW5), které dohromady popisují
84
RW % kum. %
RW1 52,59 52,59
RW2 17,91 70,50
RW3 12,36 82,86
RW4 4,25 87,11
RW5 4,11 91,22
Tabulka 9. V této tabulce je
v prostředním sloupci
uvedeno, kolik celkové
tvarové variability popisují
jednotlivé varpy. V pravém
slouci jsou uvedena
kumulativní procenta
vyčerpané tvarové
variability.
91,22% variability tvaru rtů. Detailní výsledky pro každou
efektivní relativní varpu jsou v tabulce 9.
Relativní varpa 1 (RW1) popisuje 52,59% celkové
variability tvaru červeně rtů. Její vliv je znázorněn deformační
mřížkou dvou hraničních tvarů na obrázku 3 (ve směru osy
x). Směrem ke kladným hodnotám této varpy dochází
k rozšiřování rtů ve vertikálním směru a zužování
v horizontálním směru, hranice červeně rtů (na křivkách mezi
body 4-3-2) se stávají konvexnějšími. Horní i dolní ret se tak
stávají plnějšími. Směrem k záporným hodnotám dochází
k zužování rtů ve vertikálním směru a prodlužování
v horizontálním směru, rty se stávají tenčími.
Relativní varpa 2 (RW2) popisuje 17,91% celkové variability tvaru červeně rtů.
Deformační mřížky znázorňující její působení jsou na obrázku 21 (ve směru osy y).
Směrem ke kladným hodnotám dochází k největším změnám v oblasti horního okraje
červeně horního rtu (na křivce mezi body 3 a 4), body jsou posouvány směrem „dovnitř"
rtu. Tím se stává tato křivka lehce konvexní a zároveň se zužuje červeň rtů v této oblasti.
Dolní ret je mírně vertikálně rozšiřován, zejména v oblasti mezi body 11-16. Celkově tak
lze říci, že u rtů kladných hraničních hodnot relativní varpy 2 je dolní ret plnější než horní.
Směrem k záporným hodnotám relativní varpy 2 se stává výše zmíněný horní okraj
červeně horního rtu konvexním. Spodní okraj dolního rtu (body 3, 11, 12) se posunuje
směrem „dovnitř" rtu. Rty v záporných hraničních hodnotách varpy 2 jsou nápadné díky
konvexnímu tvaru horního okraje horního rtu v úseku mezi body 3 a 4 (cheilion a christa
philtri), horní ret tak působí oproti dolnímu plnějším dojmem.
Reálné vizualizace hraničních tvarů relativních varp 1 a 2 jsou na obrázku 22.
85
Obr. 21. Na tomto obrázku je uprostřed umístěn bodový graf skóre prvních dvou relativních varp: RW1 na
ose x a RW2 na ose y (počátek souřadnic je uprostřed grafu, ne v rohu). Body v grafu představují
jednotlivce, chlapci jsou modře, dívky červeně. Elipsy vymezují 95% interval spolehlivosti a jsou odrazem
variability daných varp u daného pohlaví. Okolo grafu jsou umístěny deformační mřížky znázorňující, jaké
deformace popisují varpy. Konfigurace bodů v těchto mřížkách představuje hraniční tvary odpovídající
poloze +-3SD od počátku souřadnic. Body 1-5 jsou význačné body, 6-16 klouzavé pomocné. Graf byl
vytvořen v programu PAST (version 1.90, Hammer, Harper cl999-2009), deformační mřížky v programu
tps Relw (version 1.46, Rohlf c2008).
Obr. 22. Reálné vizualizace
hraničních tvarů z obrázku 21.
Uprostřed je tvar rtů
odpovídající počátku
souřadnic, okolo něj pak tvary
odpovídající +-3SD od něj.
Levý a pravý tvar odpovídá
hraničním hodnotám relativní
varpy 1 (RW1), horní a dolní
relativní varpy 2 (RW2).
Vytvořeno v programu
tpsSuper (version 1.14, Rohlf
c2004).
86
Relativní varpa 3 (RW3) popisuje 12,36% celkové variability tvaru červeně rtů.
Deformační mřížky znázorňující její působení jsou na obrázku 23 ve směru osy x, reálné
vizualizace na obrázku 24. Směrem ke kladným hodnotám relativní varpy 3 dochází ve
vertikálním směru k rozšiřování horního rtu a naopak k zužování rtu dolního. Plnost
horního a dolního rtu je tak vyrovnána. Směrem k záporným hodnotám je horní ret ve
vertikálním směru zužován a dolní ret rozšiřován, dolní ret je tak výrazně plnější než ret
horní.
Relativní varpa 4 (RW4) vysvětluje 4,25% celkové variability tvaru červeně rtů.
Popisuje změny tvaru zejména v oblasti „trojúhelníku" vymezeného body 4-7 (tedy oblasti
prohlubně na horním okraji červeně horního rtu). Směrem ke kladným hodnotám relativní
varpy 4 je tato oblast vertikálně rozšiřována, prohlubeň se rozšiřuje (křivka mezi body 4 a
5). Zároveň je horní ret v oblasti vymezené body 7-10, 3, 15-16 horizontálně zužován.
Prohlubeň filtra tak proporčně zaujímá více místa na horním rtu. Dále je ještě zužován
dolní ret ve vertikálním směru. Směrem k záporným hodnotám sledované varpy dochází
k jevu opačnému, prohlubeň filtra se zužuje a stává se méně hlubokým. Dolní ret se
vertikálně zvětšuje, je tedy v porovnání s horním rtem plnější, ačkoliv jeho dolní okraj
(mezi body 3, 1-13) je méně zaoblený.
i T - •
RW3 »3SD
RW3: -3SD
R W 4 : - 3 S D
Obr.23. Na tomto obrázku je uprostřed umístěn bodový graf skóre relativních varp RW3 na ose x a RW4 na
ose y, body v grafu představují jednotlivce. Okolo grafu jsou umístěny deformační mřížky znázorňující,
jaké deformace tyto varpy popisují. Detailnější popis viz obr. 21.
87
Obr. 24. Reálné
vizualizace
hraničních tvarů
relativních varp 3 a
4. Detailnější popis
viz obr. 22.
Relativní varpa 5 (RW5) popisuje 4,11% celkové variability tvaru červeně rtů a její
vliv je znázorněn na obrázku 26 (ve směru osy x). Směrem ke kladným hodnotám této
varpy dochází u horního rtu k vertikálnímu zužování oblasti mezi body 8-10, 3, 15-16,
zbytek horního rtu se spíš v tomto směru rozšiřuje, zejména v oblasti pod bodem 4. Dolní
ret se vertikálně zužuje v oblasti při koutku ústním, zbytek rtu se spíš lehce rozšiřuje.
Celkově lze říci, že ret v kladných hraničních hodnotách relativní varpy 5 je
charakterizován výrazně lomenou křivkou horního rtu a nápadným zúžením rtů při ústním
koutku. Směrem k záporným hodnotám relativní varpy 5 dochází k jevům opačným, rty tak
získávají vnější okraje rtů jsou konvexní, prohlubeň filtra není tak výrazná. Reálné
vizualizace hraničních tvarů relativní varpy 5 jsou na obrázku 25.
RW5: -3SD [0,0] R W 5 : +3SD
Obr. 25. Vizualizace hraničních tvarů rtů relativní varpy 5.
Detailnější popis viz obr. 22.
88
RW6: +3SD
RW6: -3SD
Obr. 26. Na tomto obrázku je uprostřed umístěn bodový graf skóre relativních varp RW5 na ose x a RW6
na ose y, body v grafu představují jednotlivce. Okolo grafu jsou umístěny deformační mřížky
znázorňující, jaké deformace tyto varpy popisují. Detailnější popis viz obr. 21.
8.3.1.2. Sexuální dimorfismus tvaru červeně rtů
Mnohorozměrnou analýzou rozptylu (MANOVÁ) byl prokázán statisticky
významný rozdíl mezi pohlavími (\=0,&96, F=4,24, p=0,001). Předpoklady ovšem nebyly
splněny - relativní varpa 2 neměla u obou pohlaví homogenní rozptyly (Levenův test:
F=5,35, p=0,022). Nehomogennost rozptylů mohla být způsobena nevyrovnaným počtem
chlapců (106) a dívek (82). Proto bylo pětkrát po sobě vyloučeno z analýzy 24 náhodně
vybraných chlapců a byla znovu testována homogenita rozptylů, ale ta byla buď opět
zamítnuta nebo byla zjištěná hladina významnosti testu hraniční. Zdá se, že chlapci mají u
této varpy stabilně větší rozptyl. Pomocí jednofaktorové analýzy rozptylu (ANOVA) bylo
zjištěno, že na 5% hladině významnosti se chlapci a dívky liší ve varpě 2 (F=5,87,
p=0,016) a varpě 4 (F=10,62, p=0,001), odlišnosti u ostatních varp nejsou na této hladině
statisticky významné. Rozložení skóre varp 2 a 4 jsou zobrazeny v grafech 9 a 10.
89
Graf 9. Krabicový graf hodnot relativní varpy 2 (RW2)
seskupený dle pohlaví, nalevo jsou hodnoty chlapců (-1),
napravo dívek (1). Zdá se, že chlapci mají tendenci
k záporným hodnotám, dívky ke kladným.
Krabicový g raf skóre RW4 seskupený dle pohlaví (en-face)
pohlaví
n
Medián
• 25%-75%
I Rozsah neodleh.
° Odlehlé
;Í Extrémy
Graf 10. Krabicový graf hodnot relativní varpy 4 (RW4)
seskupený dle pohlaví, nalevo jsou hodnoty chlapců (-1),
napravo dívek (1). Zdá se, že chlapci mají tendenci ke
kladným hodnotám, dívky k záporným.
Korelační analýzou byl zjišťován vztah mezi věkem a jednotlivými relativními
varpami. Pro všechny jednotlivce byl statisticky významný korelační koeficient pro
relativní varpu 2 (r=-0,35) a relativní varpu 5 (r=-0,33). Analýza byla provedena i
90
RW korel. koeficient chlapci dívky
RW1 0,11 0,04 0,22
RW2 -0,35 -0,31 -0,42
RW3 0,05 0,08 0,03
RW4 -0,08 -0,07 -0,12
RW5 -0,33 -0,27 -0,39
Tabulka 10. Korelační koeficienty vazby věku a
jednotlivých relativních varp. V prvním sloupci
jsou pro obě pohlaví dohromady, v dalších dvou
zvlášť pro obě pohlaví. Statisticky významné
koeficienty jsou tučným písmem.
odděleně pro obě pohlaví. Zdá se, že u
chlapců je vazba s oběma relativními
varpami o něco méná těsná než u dívek a
navíc se u dívek na statisticky významné
úrovni projevuje vazba s relativní varpou 1
(r=0,22). Znamená to, že s přibývajícím
věkem se rty dívek stávají plnější. Detailní
výsledky jsou v tabulce 10.
Testem MANOVÁ bylo zjištěno, že tvar červeně rtů se na statisticky významně liší
mezi soubory z Hovoran a Ústí nad Labem (\=0,79, F=ll,56, p=0,000). Jednorozměrná
analýza rozptylu ukázala, že statisticky významné jsou rozdíly v relativních varpách 2
(F=34,94, p=0,000) a 5 (F=ll,76, p=0,001). Rozložení skóre těchto varp jsou v grafech 11
a 12.
Graf 11. Krabicový graf skóre relativní varpy 2
(RW2) seskupený dle populace; nalevo Hovorany (-
1), napravo Ústí nad Labem (1). Jedinci z Hovoran
mají tendenci ke kladným hodnotám, jedinci z Ústí n.
L. k záporným.
91
0.08
Krabicou/ g raf skóre R W5 seskupený dle populace (en-face)
0.06
0,02
in
1
-0,02
populace
a
Medián
• 25%-75%
I Rozsah neodleh.
° Odlehlé
;Í Extrémy
Graf 12 Krabicový graf skóre relativní varpy 5
(RW5) sekupený dle populace, obdobný
předchozímu grafu. Jedinci z Ústí nad Labem mají
oproti jedincům z Hovoran tendenci k záporným
hodnotám. Poznámka: ačkoliv se zdá být rozptyl
skóre jedinců z Hovoran větší než jedinců z Ústí nad
Labem, není tomu tak alespoň na statisticky
významné hladině.
Jelikož byl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi populacemi ve tvaru červeně
rtů u relativní varpy 2, která se týká i sexuálního dimorfismu, byl sexuální dimorfismus
tvaru dodatečně testován zvlášť pro soubor z Hovoran a z Ústí nad Labem. U souboru
z Hovoran mnohorozměrná analýza rozptylu zamítla shodu mezi pohlavími (X=0,9\,
F=2,61, p=0,028), v jednorozměrné analýze rozptylu pak byla shoda mezi pohlavími
zamítnuta u relativní varpy 2 (F=4,34, p=0,039) a relativní varpy 4 (F=6,50, p=0,012).
Oproti výsledkům celého souboru tu ale byl rozdíl v tom, že u relativní varpy 2 měly obě
pohlaví tendenci ke kladným hodnotám, dívky výrazněji. U souboru z Ústí nad Labem byla
taktéž zamítnuta hypotéza shody mezi pohlavími (MANOVÁ: X=0,36, F=2,63, p=0,036),
v jednorozměrné analýze rozptylu byl rozdíl mezi pohlavími statisticky významný pouze
v případě relativní varpy 4 (F=4,34, p=0,042). Ačkoliv rozdíl mezi pohlavími u varpy 2
nebyl statisticky významný, u obou pohlaví byla tendence k záporným hodnotám, u
chlapců více. Zdá se tedy, že relativní varpa 2 se více týká rozdílu mezi populacemi než
rozdílu mezi pohlavími. Naopak relativní varpa 4 vykazuje sexuální dimorfismus stabilně,
jak je patrné z grafu 13.
92
Graf 13. Bodový graf skóre relativní varpy 4 (RW4) vynesený
proti věku kategorizovaný dle pohlaví. Průběh je naznačen
proložením (model negativního exponenciálního prokládání).
Zdá se, že mezipohlavní rozdíl v relativní varpě 4 je v rámci
sledovaného věkového období stabilní.
RW % kum. %
RW1 47,12 47,12
RW2 25,61 72,73
RW3 8,62 81,36
RW4 5,22 86,58
RW5 3,9 90,48
8.3.2. V pohledu z profilu
8.3.2.1. Celková variabilita tvaru červeně rtů
Pro analýzu variability tvaru červeně rtů v pohledu z
profilu bylo použito 18 bodů, z nichž body 1-4 byly význačné
a body 5-18 klouzavé pomocné. Pomocí metody tenkých
ohebných plátků v programu tpsRelw bylo určeno 5
efektivních relativních varp (RW1-RW5), které dohromady
popisují 90,48% variability tvaru červeně rtů, detailní
výsledky j sou uvedeny v tabulce 11.
Z deformačních mřížek na obrázku 27 můžeme
usuzovat, že relativní varpa 1 (RW1; vysvětlující 47,12%
variability) směrem ke kladným hodnotám zužuje rty v
horizontálním směru, zvláště v oblasti mezi body 2 a 3 (stomion a cheilion). Oblast horního
rtu mezi body 2 a 1 {stomion a labrale superius))Q deformována v šikmém směru. Body 1
a 5 se přibližují. Rty tak dostávají tvar, kde převládá vertikální rozměr nad horizontálním,
horní ret je oploštěn a v horizontálním směru přečnívá nad dolním, dolní ret má naopak
Tabulka 11.Podíly
jednotlivých efektivních
relativních varp na
vysvětlení variability tvaru
v pohledu profil. Ve
sloupci napravo jsou
kumulativní procenta
vyčerpané tvarové
variability.
93
plnější tvar. Směrem k záporným hodnotám relativní varpy 1 dochází v oblasti mezi body
2 a 3 k rozšiřování v horizontálním směru. Ve vertikálním směru je v podstatě celý ret
smršťován. Body 1 a 5 se oddalují. Ve výsledném tvaru pak převládá horizontální rozměr
nad vertikálním a také poměr mezi částí rtů s volným okrajem a druhou částí rtů (tj. před a
za bodem 2) je výrazně nakloněn části druhé. Vizualizace reálných podob hraničních tvarů
jsou na obrázku 28.
RW2: +3SD
Obr. 27. Na tomto obrázku je uprostřed umístěn bodový graf skóre prvních dvou relativních varp (RW1 na
ose x a RW2 na ose y; počátek souřadnic je uprostřed grafu, ne v rohu). Body v grafu představují
jednotlivce, chlapci jsou modře, dívky červeně. Elipsy vymezují 95% interval spolehlivosti a jsou odrazem
variability daných varp u daného pohlaví. Okolo grafu jsou umístěny deformační mřížky znázorňující, jaké
změny tvaru vysvětlují varpy. Konfigurace bodů v těchto mřížkách představuje hraniční tvary odpovídající
poloze +-3SD od počátku souřadnic. Body 1-4 jsou význačné body, 5-18 klouzavé pomocné. Graf byl
vytvořen v programu PAST (version 1.90, Hammer, Harper cl999-2009), deformační mřížky v programu
tps Relw (version 1.46, Rohlf c2008).
94
Obr. 28. Reálné vizualizace
hraničních tvarů z obrázku
27. Uprostřed je tvar rtů
odpovídající počátku
souřadnic (konsensus), okolo
něj pak tvary odpovídající +-
3SD od něj. Levý a pravý tvar
odpovídají hraničním
hodnotám relativní varpy 1
(RW1), horní a dolní relativní
varpy 2 (RW2). Vytvořeno
v programu tpsSuper (version
1.14, Rohlfc2004).
Relativní varpa 2 (RW2), jejíž působení je vysledovatelné z deformačních mřížek
ve směru osy y na obrázku 27, vysvětluje 25,61 % variability tvaru. Směrem ke kladným
hodnotám dochází k zúžení horního rtu podél jeho podélné osy, což je způsobeno tím, že
se body na horní hranici horního rtu (1, 3, 5-9) posunují šikmo doleva dolů. Dolní ret je
také mírně zúžen v horizontálním směru. Tento hraniční tvar rtů lze charakterizovat
nepoměrem tloušťky horního a dolního rtu - dolní ret převládá nad horním. Zároveň volný
okraj horního rtu výrazně přesahuje přes volný okraj rtu dolního. Směrem k záporným
hodnotám relativní varpy 2 dochází k celkovému zužování v horizontálním směru, zejména
v oblasti mezi body 2 a 3. Horní ret je dále rozšiřován ve vertikálním směru. Rty
odpovídající hraničním záporným hodnotám varpy 2 mají spíše vertikální charakter, plnost
horního a dolního rtu je vyrovnaná.
Relativní varpa 3 (RW3), jejíž vliv je viditelný z deformačních mřížek ve směru
osy x na obrázku 29, vysvětluje 8,62 % celkové variability tvaru. Směrem ke kladným
hodnotám je dolní ret zkracován v horizontálním směru, horní ret je naopak v tomto směru
prodlužován. Volný okraj dolního rtu (vymezen body 2, 4, 12-14) je oploštěn a oproti
výchozímu tvaru (konsensu) je méně vypouklý. U horního rtu je volný okraj relativně
prodloužen. Body 1 a 5 se přibližují. Směrem k záporným hodnotám relativní varpy 3
dochází k zužování horního rtu v horizontálním směru, a to zejména části před bodem 2. U
dolního rtu dochází k šikmo orientovanému protažení, takže volný okraj dolního rtu se
stává vypouklejším a působí plnějším dojmem.
Relativní varpa 4 (RW4) vysvětluje 5,22% variability celkového tvaru. Směrem ke
kladným hodnotám se horní ret rozšiřuje ve vertikálním směru (body na horní hranici
červeně horního rtu (1, 3, 5-9) posunují šikmo doprava nahoru), toto rozšíření je výrazné
zejména mezi čtveřicí bodů 1, 5, 6, 16. Dolní ret se v tomto směru naopak zužuje. U tohoto
RW2 -3SD
95
hraničního tvaru rtů horní ret lehce převládá nad dolním, svou plnost vzhledem ke
konsensu výrazně zvětšil. Směrem k záporným hodnotám se body ohraničující červeň
horního rtu posunují „dovnitř", takže celý ret se podél své podélné osy zužuje. Dolní ret se
rozšiřuje ve vertikálním směru, hlavně v oblasti bodů 4, 11-13. Ret v tomto hraničním
tvaru je charakterizován velmi tenkým horním rtem a ve srovnání s ním plným rtem
dolním. Vliv relativní varpy 4 je zobrazen na obrázku 29, na obrázku 30 jsou reálné
podoby hraničních tvarů relativních varp 3 a 4.
Obr.29. Na tomto obrázku je uprostřed umístěn bodový graf skóre relativních varp RW3 na ose x a
RW4 na ose y, body v grafu představují jednotlivce. Okolo grafu jsou umístěny deformační mřížky
znázorňující, jaké deformace tyto varpy popisují. Detailnější popis viz obr. 27.
96
Obr. 30. Reálné
vizualizace hraničních
tvarů rtů z obrázku (pro
relativní varpy 3 a 4.
Uprostřed je tvar rtů
odpovídající počátku
souřadnic (konsensus),
okolo něj pak tvary
odpovídající +-3SD od
něj. Detailnější popis viz
obr. 28.
Relativní varpa 5 (RW5) vysvětluje 3,90% variability celkového tvaru, vizualizace
změn, které vysvětluje, je na obrázku 31 ve směru osy x. Směrem ke kladným hodnotám
dochází u přední poloviny horního rtu k zužování ve směru vertikálním a zároveň
k podélnému prodlužování; oblast mezi pěticí bodů 3, 8, 9, 17, 18 je rozšířena
v úhlopříčném směru (z levého dolního rohu mřížky do pravého horního). Dolní ret je
v přední polovině mírně zužován v horizontálním směru, část při štěrbině ústní (tedy mezi
body 2, 17, 18) je spíše horizontálně prodlužována. Bod 4 (labrale inferius) je lehce
posunut dozadu, volný okraj dolního rtu se tak stává vypouklejším. Směrem k záporným
hodnotám se oblast horního rtu mezi čtveřicí bodů 1, 5, 6, 16 rozšiřuje ve vertikálním
směru, oblast mezi body 6, 7, 8, 17, 2 15 se zužuje v horizontálním směru, zbylá zadní část
horního rtu se zužuje podél podélné osy rtu. Dolní ret se ve své zadní polovině zužuje
v horizontálním směru. Bod 4 se posunuje lehce dopředu a nahoru. Volný okraj dolního rtu
je plošší. Reálné podoby hraničních tvarů relativní varpy 5 jsou na obrázku 32.
Na obrázku 31 je sice vyobrazen vliv relativní varpy 6 (RW6), ale jelikož již není
považována za efektivní, nebude její vliv popisován.
97
RW4 -3SD
Obr. 31. Na tomto obrázku je uprostřed umístěn bodový graf skóre relativních varp RW5 na ose x a
RW6 na ose y, body v grafu představují jednotlivce. Okolo grafu jsou umístěny deformační mřížky
znázorňující, jaké deformace tyto varpy popisují. Detailnější popis viz obr. 27.
1 1 1
Obr. 32. Reálné vizualizace hraničních hodnot relativní
varpy 5 z předchozího obrázku. Uprostřed je tvar rtů
odpovídající počátku souřadnic (konsensus), okolo něj
pak tvary odpovídající +-3SD od něj.
RWS: -3SD (0,0)
8.3.2.2. Sexuální dimorfismus tvaru červeně rtů
Mnohorozměrnou analýzou rozptylu byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi
pohlavími (A,=0,94, F=2,42, p=0,037). Pomocí jednofaktorové analýzy rozptylu bylo
zjištěno, že na 5% hladině významnosti se chlapci a dívky liší ve varpě 2 (F=10,43,
p=0,001), odlišnosti u ostatních varp nejsou na této hladině statisticky významné.
Rozložení hodnot relativní varpy 2 odděleně pro obě pohlaví je znázorněno v krabicovém
grafu 14.
98
Krabicou/ graf skóre RW2 seskepený dle pohlau (profil)
0,3
0,2
0,1
0,0
pohlau
a
Medián
• 25%-75%
I Rozsah neodleh.
o Odlehlé
Extrémy
Graf 14. je krabicovým grafem skóre relativní varpy 2
kategorizovaným podle pohlaví, nalevo jsou chlapci (-1),
napravo dívky (1). Chlapci mají tendenci ke kladným
hodnotám, dívky k záporným.
RW korel. koeficient chlapci dívky
RW1 -0.22 -0.32 -0.11
RW2 -0.09 -0.06 -0.13
RW3 0.03 0.06 0.01
RW4 -0.13 -0.08 -0.19
RW5 0.27 0.21 0.33
Tabulka 12. Korelační koeficienty (r) vztahu věku a
jednotlivých relativních varp. V prvním sloupci
jsou koeficienty pro obě pohlaví dohromady,
v dalších dvou zvlášť pro obě pohlaví. Statisticky
významné koeficienty na hladině p<0,05 jsou
tučným písmem.
Dále bylo zjišťováno, zda
jednotlivé relativní varpy korelují
s věkem. Z korelační analýzy vyplynulo,
že na statisticky významné hladině
korelují varpy 1 a 5, konkrétní hodnoty
korelačních koeficientů jsou v tabulce 12.
Pokud byly ale zjišťovány korelační
koeficienty pro jednotlivá pohlaví,
výsledky byly odlišné. U chlapců korelují
na statisticky významné hladině relativní varpa 1 a 5, zatímco u dívek pouze relativní
varpa 5. Obě pohlaví se takto odděleně tedy shodují na pozitivní korelaci s relativní varpou
5, u dívek je vazba silnější.
Mnohorozměrnou analýzou rozptylu (MANOVÁ) bylo zjištěno, že tvary červeně
rtů souboru z Hovoran a z Ústí nad Labem se na statisticky významné úrovni liší (X=0,9l,
F=4,16, p=0,001). Prostřednictvím jednorozměrné analýzy bylo zjištěno, že skóre relativní
varpy 5 se mezi populacemi liší na statisticky významné úrovni (F=15,07, p=0,000),
krabicový graf skóre této varpy je k vidění v grafu 15.
99
0,10
0,08
0,06
0,04
0,02
0,00
-0,02
-0,04
-0,06
-0,08
-0,10
-0,12
Krabicový g raf skóre RW5 seskupený dle populace (profil)
populace
a
Medián
• 25%-75%
I Rozsah neodleh.
o Odlehlé
Extrémy
Graf 15. Krabicový graf skóre relativní varpy 5
v pohledu profil kategorizovaný dle populace: Hovorany
nalevo (-1), Ústí nad Labem napravo (1). Zdá se, že
jedinci z Hovoran mají tendenci k záporným hodnotám,
jedinci z Ústí nad Labem ke kladným.
8.4. Sexuální dimorfismus tvaru červeně rtů podle věkových kategorií
8.4.1. V pohledu en face
V kategorii 6-10 let bylo 33 jedinců (15 chlapců a 18 dívek). Výsledky provedené
mnohorozměrné analýzy rozptylu (MANOVÁ) nezamítly shodu mezi pohlavími (A,=0,73,
F=2,01,p=0,110).
V kategorii 10-15 let bylo 105 jedinců (62 chlapců a 43 dívek). Stejně jako
v předchozím případě nebyla shoda mezi pohlavími zamítnuta (k=0,96, F=0,84, p=0,527).
V kategorii 15-19 let bylo 50 jedinců (29 chlapců a 21 dívek). U této kategorie
mnohorozměrná analýza rozptylu zamítla shodu mezi pohlavími (A,=0,81, F=2,73,
p=0,041). V jednorozměrné analýze rozptylu však výsledky ani jedné ze čtyř efektivních
varp nebyly statisticky významné, pouze výsledky relativní varpy 4 se dané hladině
významnosti přibližovaly (F=3,20, p=0,080). Rozložení skóre RW4 je znázorněno v grafu
16, deformační mřížky relativní varpy 4 jsou na obrázku 33.
100
Krabicový graf skóre RW4 jedinců z Ústí n. L. kategorizovaný dle pohlaví (en-face)
0,06 i . . 1
° Medián
| • 25%-75%
I Rozsah neodleh.
1
° Odlehlé
pohlaví " Extrémy
Graf 16. Krabicový graf skóre relativní varpy 4
věkové kategorie 15-19 let (jedinci z Ústí n. L.)
kategorizovaný dle pohlaví. Nalevo jsou chlapci
(-1), napravo dívky (1). Zdá se, že chlapci mají
tendenci k záporným hodnotám, dívky ke
kladným.
RW4: -3SD RW4: +3SD
Obr. 33. Deformační mřížky znázorňující působení
relativní varpy 4 v pohledu en face u věkové
kategorie 15-19 let.
8.4.4. V pohledu z profilu
V kategorii 6-10 let bylo 21 jedinců (9 chlapců a 12 dívek). Mnohorozměrná
analýza rozptylu nezamítla shodu mezi pohlavími (1=0,59, F=2,12, p=0,119).
V kategorii 10-15 let bylo 109 jedinců (59 chlapců a 50 dívek). Mnohorozměrná
analýza rozptylu neprokázala významné rozdíly mezi pohlavími (A=0,94, F=l,30,
p=0,272).
V kategorii 15-18 let bylo 42 jedinců (20 chlapců a 22 dívek). Ani v tomto případě
MANOVÁ neprokázala statisticky významné rozdíly mezi pohlavími (\=0,7&, F=2,08,
p=0,091), ale alespoň byla významnost hraniční. Jednorozměrný test ANOVA zamítl
101
shodu mezi pohlavími u relativní varpy 2 (F=6,38, p=0,016). Krabicový graf skóre této
varpy je zobrazen v grafu 17, deformační mřížky na obrázku 34.
Graf 17. Krabicový graf skóre relativní varpy 2 věkové
kategorie 15-18 let kategorizovaný dle pohlaví: chlapci nalevo
(-1), dívky napravo (1). Chlapci mají tendenci ke kladným
hodnotám, dívky k záporným.
V kategorii 18-19 let bylo 34 jedinců (19 chlapců a 15 dívek). Mnohorozměrná
analýza rozptylu nezamítla shodu mezi pohlavími (A,=0,77, F=l,64, p=0,182).
102
8.5. Sexuální dimorfismus velikosti centroidů
8.5.1. V pohledu en face
Rozdíl velikosti centroidů rtů mezi chlapci a dívkami byl statisticky významný u
souboru z Ústí nad Labem (Mann-Whitney U test: Z=2,10, p=0,035; permutační test:
p=0,035). Průměrná hodnota chlapců (21,793 mm) byla větší než průměrná hodnota dívek
(20,714 mm). Podrobné výsledky jsou v tabulce 13.
centroid
rtů
n chlapci n dívky Mann-Whitney U test
permutační
test
průměr a SD
chlapci [mml
průměr a SD
dívky |min|
celý soubor 103 80
U=3658,0,Z=1,30,
p=0,194 p=0,105
17,733
(3,380)
17,054
(3,198)
kategorie 6
10 let 12 16
U=95,00, Z=0,02,
p=0,981 p=0,872
16,112
(2,753)
15,958
(2,186)
kategorie
10-15 let 62 43
U=l 157,00, Z=l,14,
p=0,253 p=0,432
16,147
(2,317)
15,674
(2,666)
Ústí n. L.
(15-19 let) 29 21
U=197,00, Z=2,10,
p=0,035 p=0,035
21,793
(1,780)
20,714
(1,663)
Tabulka 13. Výsledky statistických testů srovnávajících průměry velikosti centroidů rtů v pohledu
en face mezi pohlavími. Tučně jsou zvýrazněny statisticky významné výsledky. V posledních
dvou sloupcích jsou uvedeny průměrné hodnoty a směrodatné odchylky testovaného parametru
(podobně je tomu v dalších tabulkách).
Rozdíl velikosti centroidů obličeje mezi pohlavími nebyl statisticky významný ani
u jednoho souboru a stejně tak poměr velikosti centroidů rtů a velikosti centroidů obličeje.
Výsledky j sou v tabulkách 14 a 15.
centroid
obličeje
n chlapci n dívky
Mann-Whitney U
test/t-test
permutační
test
průměr a SD
chlapci [mml
průměr a SD
dívky [mm|
celý
soubor 103 80
U=3719,00,Z=1,13,
p=0,256 p=0,139
54,872
(8,896)
53,313
(8,962)
kategorie 6
10 12 16
U=84,00, Z=-0,53,
p=0,593 p=0,965
51,110
(9,815)
51,255
(6,505)
kategorie
10-15 62 43
U=l 140,00, Z=l,25,
p=0,210 p=0,256
50,921
(6,495)
49,116
(7,340)
Ústí n. L.
(15-19 let) 29 21 t=l,16, p=0,252 p=0,258
64,875
(3,776)
63,473
(4,771)
Tabulka 14. Výsledky statistických testů srovnávajících průměry velikosti centroidů obličeje
v pohledu en face mezi pohlavími.
103
pomer
centroidů
n chlapci n dívky
Mann-Whitney U
test/ t-test
permutační
test
průměr a SD
chlapci ľ%l
průměr a SD
dívkv Í%1
celý
soubor 103 80 t=0,98, p=0,330 p=0,456
32,238
(2,247)
31,932
(1,889)
kategorie 6
10 let 12 16
U=75,00, Z=0,95,
p=0,341 p=0,363
31,630
(1,602)
31,112
(1,385)
kategorie
10-15 let 62 43 t=-0,38, p=0,707 p=0,687
31,720
(2,210)
31,880
(2,068)
Ústí n. L.
(15-19 let) 29 21 t=l,76, p=0,084 p=0,081
33,598
(2,018)
32,661
(1,609)
Tabulka 15. Výsledky statistických testů srovnávajících průměry poměru velikosti centroidů rtů
k velikosti centroidů obličeje v pohledu en face mezi pohlavími.
Korelační analýzou bylo zjištěno, že velikosti centroidů rtů a centroidů obličeje
statisticky významně pozitivně korelují s věkem (pro rty je Spearmanův korelační
koeficient p=0,55, pro obličej p=0,51), pro poměr velikosti centroidů rtů a obličeje je
korelační koeficient nižší (r=0,33).
8.5.2. V pohledu z profilu
Rozdíl mezi velikostí centroidů rtů chlapců a dívek nebyl statisticky významný ani
ujedná z testovaných skupin. V tabulce 16 jsou konkrétní výsledky.
centroid
rtů
n chlapci n dívky
Mann-Whitney U
test/t-test
permutaění
test
průměr a SD
chlapci ímml
průměr a SD
dívky ímml
celý
soubor 106 97
U=4988,00, Z=0,36,
p=0,715 p=0,614
6,438
(1,494)
6,334
(1,369)
kategorie 6
10 let 9 10
U=25,00,Z=-1,59,
p=0,lll p=0,104
5,104
(1,128)
6,062
(1,130)
kategorie
10-15 let 58 50
U= 1374,00, Z=0,47,
p=0,642 p=0,557
5,760
(1,133)
5,586
(1,013)
Ústí n. L.
(15-19 let) 39 37 t=l,38, p=0,172 p=0,169
7,754
(1,037)
7,418
(1,085)
Tabulka 16. Výsledky statistických testů srovnávajících průměry velikosti centroidů rtů v pohledu
z profilu mezi pohlavími.
Ro
104
zdil velikosti centroidu obličeje byl statisticky významný u souboru z Ústí nad Labem (ttest:
t=5,54, p=0,000; permutační test: p=0,000). Chlapci měli průměrnou hodnotu vyšší
(43,177 mm) než dívky (39,867 mm). Všechny výsledky jsou v tabulce 17.
centroid
obličeje
n chlapci n dívky
Mann-Whitney U
test/t-test
permutační
test
průměr a SD
chlapci [mml
průměr a SD
dívky |mm|
celý
soubor 106 97
U=4390,00,Z=1,80,
p=0,073 p=0,045
36,958
(6,000)
35,381
(5,233)
kategorie 6
10 let 9 10
U=30,00,Z=-1,18,
p=0,236 p=0,187
31,720
(4,487)
34,720
(4,981)
kategorie
10-15 let 58 50
U=1227,00, Z=l,37,
p=0,170 p=0,124
33,590
(4,125)
32,193
(4,253)
Ústí n. L.
(15-19 let) 39 37 t=5,54, p=0,000 p=0,000
43,177
(2,507)
39,867
(2,698)
Tabulka 17. Výsledky statistických testů srovnávajících průměry velikosti centroidu obličeje v
pohledu z profilu mezi pohlavími.
Rozdíl poměru velikosti centroidu rtů a velikosti centroidu obličeje nebyl statisticky
významný ani ujedná skupiny. Výsledky jsou v tabulce 18.
pomer
centroidu
n chlapci n dívky
Mann-Whitney U
test/t-test
permutační
test
průměr a SD
chlapci Í%1
průměr a SD
dívky Í%1
celý
soubor 106 97 t=-l,65,p=0,100 p=0,096
17,316
(2,160)
17,830
(2,276)
kategorie 6
10 let 9 10
U=30,Z=-1,18,
p=0,236 p=0,139
15,976
(1,811)
17,350
(1,980)
kategorie
10-15 let 58 50 t=-0,55, p=0,583 p=0,456
17,110
(2,223)
17,336
(1,992)
Ústí n. L.
(15-19 let) 39 37
U=590,00,Z=-1,36,
p=0,173 p=0,177
17,933
(1,953)
18,625
(2,527)
Tabulka 18. Výsledky statistických testů srovnávajících průměry poměru velikosti centroidu rtů
k velikosti centroidu obličeje v pohledu profil mezi pohlavími.
Korelační analýzou bylo zjištěno, že velikost centroidu rtů, velikost centroidu
obličeje v pohledu z profilu je v poměrně těsné vazbě s věkem (pro rty r=0,53, pro obličej
r=0,58); u poměru těchto dvou proměnných vazba není tak těsná (r=0,22), všechny tři
korelační koeficienty byly statisticky významné na hladině 5%. V grafu 18 je znázorněn
vývoj velikosti centroidu rtů v závislosti na věku.
105
Graf 18. Bodový graf závislosti velikosti centroidu rtů a
věku v pohledu profil. Modré kroužky představují chlapce,
červené čtverečky dívky. Vývoj velikosti je naznačen
lineárním proložením pro každé pohlaví zvlášť.
8.6. Souvislost velikosti červeně rtů a tvaru rtů s vybranými tělesnými
parametry a indexy
Vzájemná závislost mezi velikostí červeně rtů (reprezentovanou velikostí centroidu
červeně rtů) a vybranými tělesnými parametry a indexy, základními rozměry rtů a
efektivními relativními varpami popisujícími tvarovou variabilitu červeně rtů byla
zkoumána pomocí parciální korelace (odstraněn byl vliv věku). Níže jsou uvedeny
nej důležitější výsledky týkající se velikosti červeně rtů a tvarových proměnných. Ostatní
výsledky jsou uvedeny v příloze v tabulkách 1-4.
8.6.1. V pohledu en face
U chlapců (n=73) byla zjištěna statisticky významná pozitivní korelace velikosti
červeně rtů s hmotností (r=0,29), obvodem pasu (r=0,26), obvodem boků (r=0,33), BMI
(r=0,32), relativní varpou 1 (r=0,32) a všemi čtyřmi zahrnutými rozměry červeně rtů:
šířkou úst (r=0,39), výškou červeně horního rtu (r=0,42), výškou červeně dolního rtu
(r=0,47) a výškou červeně horního a dolního rtu (r=0,49). Relativní varpa 1 negativně
koreluje s WHR (r=-0,33) a pozitivně se všemi třemi výškovými rozměry červeně rtů (u
všech tří je r>0,71). Relativní varpa 2 koreluje na dané hladině významnosti s délkou
třetího prstu (r=-0.26) a výškou dolního rtu (r=0,26). Relativní varpa 3 pozitivně koreluje
106
s šířkou úst (r=0,33) a výškou horního rtu (r=0,41). Všechny výsledky jsou v příloze
v tabulce 1.
U dívek (n=55) velikost červeně rtů na 5% hladině významnosti pozitivně koreluje
s hmotností (r=0,29), relativní varpou 1 (r=0,47) a všemi čtyřmi zahrnutými rozměry
červeně rtů: šířkou úst (r=0,49), výškou červeně horního rtu (r=0,34), výškou červeně
dolního rtu (r=0,69) a výškou červeně horního a dolního rtu (r=0,68). Relativní varpa 1
vykazuje stejně jako u chlapců úzkou vazbu se třemi výškovými rozměry červeně rtů (u
všech tří je r>0,65). Relativní varpa 2 koreluje s výškou dolního rtu (r=0,37) a celkovou
výškou červeně rtů (r=0,32). Relativní varpa 3 negativně koreluje s výškou dolního rtu
(r=-0,39) a pozitivně s výškou horního rtu (r=0,49). Relativní varpa 4 negativně koreluje
s šířkou úst (r=-0,3l) a s výškou dolního rtu (r=-0,40), ale pozitivně s výškou horního rtu
(r=0,34). Všechny koeficienty jsou uvedeny v příloze tabulce 2.
8.6.2. V pohledu z profilu
U chlapců (n=64) na 5% hladině významnosti koreluje velikost centroidu pouze
negativně s relativní varpou 1 (r=-0,27) a pozitivně s relativní varpou 4 (r=0,39) a všemi
čtyřmi rozměry červeně rtů: hloubkou rtů (r=0,60), výškou horního rtu (r=0,42), výškou
dolního rtu (r=0,45) a výškou červeně obou rtů (r=0,52). Relativní varpa 1 pozitivně
koreluje s výškou horního rtu (r=0,53) a celkovou výškou rtů (r=0,42) a negativně koreluje
s hloubkou rtů (r=-0,67). Relativní varpa 2 negativně koreluje s výškou horního rtu
(r=-0,25), výškou dolního rtu (r=-0,43) a celkovou výškou rtů (r=-0,42). Relativní varpa 3
negativně koreluje s hloubkou rtů (r=-0,42), výškou dolního rtu (r=-0,47) a celkovou
výškou rtů (r=-0,33). Relativní varpa 4 pozitivně koreluje s hloubkou rtů (r=0,28), výškou
horního rtu (r=0,44) a celkovou výškou rtů (r=0,34). Relativní varpa 5 pozitivně koreluje
s celkovou výškou rtů (r=0,25). Detailní výsledky jsou v příloze v tabulce 3.
U dívek (n=56) velikost centroidu rtů pozitivně koreluje s obvodem boků (r=0,27) a
stejně jako u chlapců se všemi čtyřmi rozměry rtů: hloubkou rtů (r=0,45), výškou horního
rtu (r=0,38), výškou dolního rtu (r=0,68) a celkovou výškou rtů (r=0,58). Korelace
jednotlivých varp s rozměry rtů jsou lehce odlišné od výsledků u chlapců. U dívek byla ale
navíc zjištěna pozitivní korelace relativní varpy 1 s některými tělesnými rozměry:
hmotností (r=0,31), obvodem pasu (r=0,39), obvodem boků (r=0,27), BMI (r=0,36), WHR
(r=0,33), šířkou dlaně (r=0,51) a délkou 3. prstu (r=0,28). Dále relativní varpa 3 pozitivně
koreluje s šířko-délkovým poměrem ruky (r=0,33). Relativní varpa 5 pozitivně koreluje
107
s šířkou dlaně (r=0,32) a délkou 3. prstu (r=0,34). Detailní výsledky jsou v příloze
v tabulce 4.
8.7. Sexuální dimorfísmus vybraných poměrů červeně rtů a obličeje
8.7.1. Poměr výšky červeně rtů a výšky dolního obličeje
Tento poměr byl testován ve dvou variantách, které se lišily tím, který bod labrale
superius byl použit pro určení výšky červeně rtů. Při užití bodu labrale superius / je brána
v potaz maximální výška červeně, při užití bodu labrale superius II, který je umístěn
v prohlubni filtra, je výška celková výška červeně rtů v určitém smyslu podhodnocena.
Výška dolního obličeje se neměnila.
Rozdíl poměru výšky červeně rtů při užití bodu labrale superius II k výšce dolního
obličeje mezi pohlavími byl statisticky významný pro celý soubor (Mann Whitney U test:
p=0,033; permutační test: p=0,034). Průměrná hodnota chlapců (21,187%) byla menší než
dívek (23,042%). U souboru z Hovoran nebyla shoda mezi pohlavími zamítnuta, u souboru
z Ústí nad Labem byly výsledky o něco průkaznější než u celého souboru (p=0,016, resp.
p=0,012). Průměrná hodnota měla stejnou tendenci: byla nižší u chlapců (21,770%) než u
dívek (24,163%). Výsledky testů jsou v tabulce 19, v grafu 19 je vynesen sledovaný poměr
proti věku.
lsll-li/sn-
gn
n chlapci n dívky Mann-Whitney U test
permutační
test
průměr a SD
chlapci ľ%l
průměr a SD
dívky f%l
celý soubor 103 80
U=3362,00, Z=-2,13,
p=0,033 p=0,034
21,817
(3,945)
23,042
(3,643)
Hovorany 74 59
U=1953,00,Z=-1,04,
p=0,299 p=0,267
21,836
(4,206)
22,607
(3,637)
Ústí n. L. 29 21
U=181,00, Z=-2,42,
p=0,016 p=0,012
21,770
(3,249)
24,163
(3,455)
Tabulka 19. Výsledky statistických testů srovnávajících průměry poměru výšky červeně rtů a
výšky obličeje mezi pohlavími ve variantě s použitím bodu labrale superius II. V posledních dvou
sloupcích jsou uvedeny průměrné hodnoty a směrodatné odchylky testovaného parametru.
108
Graf 19. Bodový graf poměru výšky červeně rtů k výšce dolního
obličeje (osay; pro hodnotu v % je třeba vynásobit 100)
vynesený proti věku (osa x). Varianta s použitím bodu labrale
superius II. Chlapci jsou modře, dívky červeně. Vývoj poměru
je naznačen lineárním proložením pro každé pohlaví zvlášť.
Rozdíl poměru výšky červeně rtů při užití bodu labrale superius I k výšce dolního
obličeje mezi pohlavími byl statisticky významný sice pouze u souboru z Ústí nad Labem
(Mann-Whitney U test: p=0,039; permutační test: p=0,029), ale pro celý soubor byly na
hranici dané hladiny významnosti (p=0,057; p=0,050). Dívky měly v průměru větší
hodnoty než chlapci. Konkrétní výsledky jsou v tabulce 20.
lsl-li/sn-gn n chlapci n dívky Mann-Whitney U test
permutační
test
průměr a SD
chlapci ľ%l
průměr a SD
dívky Í%1
celý soubor 103 80
U=3442,00,Z=-1,91,
p=0,057 p=0,050
24,863
(3,975)
25,980
(3,615)
Hovorany 74 59
U=1951,00,Z=0,08,
p=0,294 p=0,297
24,882
(4,223)
25,624
(3,643)
Ústí n. L. 29 21
U= 199,00, Z=-2,06,
p=0,039 p=0,029
24,814
(3,328)
26,981
(3,420)
Tabulka 20. Výsledky statistických testů srovnávajících průměry poměru výšky červeně rtů a
výšky obličeje mezi pohlavími ve variantě s použitím bodu labrale superius I.
8.7.2. Poměr výšky červeně rtů a šířky úst
Tento poměr byl stejně jako předešlý poměr počítán ve dvou variantách.
Rozdíl poměru výšky červeně rtů s užitím bodu labrale superius II a šířky úst mezi
pohlavími byl statisticky významný jen v případě souboru z Ústí n. L. (t-test: t=-2,10,
109
p=0,041; permutační test: p=0,042). Průměrná hodnota chlapců (31,155 %) je nižší než
dívek (34,522 %). Výsledky jsou v tabulce 21.
lsll-li/ch-
ch
n chlapci n dívky
Mann-Whitney U
test/ t-test
permutační
test
průměr a SD
chlapci ľ%l
průměr a SD
dívky f%l
celý soubor 103 80
U=3743,00,Z=-1,06,
p=0,290 p=0,242
31,162
(6,170)
32,652
(5,493)
Hovorany 74 59
U=2177,00, Z=-0,02,
p=0,980 p=0,862
31,802
(6,358)
31,986
(5,425)
Ústí n. L. 29 21 t=-2,10, p=0,041 p=0,042
31,155
(5,742)
34,522
(5,371)
Tabulka 21. Výsledky statistických testů srovnávajících průměry poměru výšky červeně rtů a šířky
úst mezi pohlavími ve variantě s použitím bodu labrale superius II.
Při použití bodu labrale superius I nebyla v žádném testu zamítnuta shoda mezi
pohlavími, jen u souboru z Ústí nad Labem se hladina významnosti testu blížila určené
hladině statistické významnosti (t-test: p=0,070; permutační test: p=0,071) a hodnota
poměru dívek byla vyšší. Výsledky jsou v tabulce 22.
lsl-li/ch-ch n chlapci n dívky
Mann-Whitney U
test/ t-test
permutační
test
průměr a SD
chlapci ľ%l
průměr a SD
dívky f%l
celý soubor 103 80 t=-0,90, p=0,371 p=0,372
36,020
(6,246)
36,813
(5,497)
Hovorany 74 59 Z=0,01,p=0,991 p=0,993
36,246
(6,478)
36,257
(5,502)
Ústí n. L. 29 21 t=-l,85,p=0,070 p=0,071
35,444
(5,680)
38,373
(5,300)
Tabulka 22. Výsledky statistických testů srovnávajících průměry poměru výšky červeně rtů a šířky
úst mezi pohlavími ve variantě s použitím bodu labrale superius I.
110
8.8. Výsledky somatoskopické části
8.8.1. Výsledky somatoskopického hodnocení
Pro lepší orientaci ve výsledcích je zde nejdříve v tabulce 23 uveden přehled
hodnocených somatoskopických znaků a jednotlivých kategorií.
znak kategorie 1 kategorie 2 kategorie 3 kategorie 4 kategorie 5
1 výška horního rtu malá střední velká - -
2 výška dolního rtu malá střední velká - -
3 šířka filtra malá střední velká - -
4 tvar filtra obdélníkové trojúhelníko
vé
kapkovité bikonkávní -
5 šířka rtů úzké střední široké - -
6 tloušťka červeně horn. rtu tenký střední silný masitý -
7 tloušťka červeně doln. rtu tenký střední silný masitý -
8 prohlubeň filtra mělká,
chybějící
jasně
viditelná
výrazná,
hluboká
- -
9 profil horního rtu konkávni rovný konvexní - -
10 profil dolního rtu konkávni rovný konvexní - -
11 relativní protruze rtů horní>dolní horní=dolní horní < dolní - -
12 obrys červeně horního rtu obloukovky lukovitý s rovnými
stranami
s konkáv.
stranami
s konvex.
stranami
13 linie úst rovná konvexní zvlněná konkávni -
14 tvar brady hranatý eliptický kulatý prohloubený -
15 profil brady ustupující rovný,
měkce
zakulacený
prominující
Tabulka 23. Přehled somatoskopických znaků a jejich kategorií.
Níže jsou v tabulkách 24 a-c uvedeny zjištěné frekvence jednotlivých kategorií
znaků podle pohlaví. Tučně jsou zvýrazněny výsledky, které se na statisticky významné
hladině liší u pohlaví.
a znak 1 znak 2 znak 3 znak 4 znak 5
m f m f m f m f m f
1 16,0% 18,3% 25,2% 44,4% 17,9% 35,4% 29,7% 29,3% 26,4% 30,5%
2 65,1% 64,3% 62,6% 44,4% 60,4% 59,8% 47,3% 49,3% 70,8% 67,1%
3 18,9% 17,1% 12,2% 11,1% 21,7% 4,9% 23,1% 21,3% 2,8% 2,4%
4 - - - - - - 0,0% 0,0% - n
106 82 107 99 106 82 91 75 106 82
b znak 6 znak 7 znak 8 znak 9 znak 10
m f m f m f m f m f
1 38,7% 43,3% 26,4% 24,4% 22,6% 31,7% 58,9% 72,7% 49,5% 56,6%
2 54,7% 48,8% 57,6% 63,4% 67,0% 62,2% 36,5% 25,3% 48,6% 36,4%
3 6,6% 4,9% 16,0% 12,2% 10,4% 6,1% 4,7% 2,0% 1,9% 7,1%
4 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% - - - - - n
106 82 106 82 106 82 107 99 107 99
111
c znak 11 znak 12 znak 13 znak 14 znak 15
m f m f m f m f m f
1 34,6% 23,2% 1,90% 4,9% 10,4% 18,3% 6,6% 2,4% 29,9% 32,3%
2 59,8% 73,7% 2,8% 11,0% 14,2% 11,0% 41,5% 35,4% 54,2% 52,5%
3 5,6% 3,0% 77,4% 69,5% 74,5% 69,5% 47,2% 62,2% 5,9% 15,2%
4 - - 4,7% 8,5% 1,0% 1,2% 4,7% 0,0% - -
5 - - 13,2% 6,1% - - - - - n
107 99 106 82 106 82 106 82 107 99
Tabulky 24a, b, c uvádějí výsledky somatoskopického hodnocení; řádky představují jednotlivé
kategorie, pomlčka značí, že daný znak nemá tuto kategorii; m - chlapci, f - dívky. V dolním řádkuje
uveden počet hodnocených jedinců (n).
Pro srovnání jsou zde v tabulce 25 uvedeny frekvence znaků 2, 8, 10, 11 a 15, které
jsou převzaty z Hulanicka (1973, s. 121). V této práci bylo na základě fotografií en face a z
profilu hodnoceno 200 mužů a 200 žen polského původu ve věku 20-40 let.
znak 2(32) znak 8 (27) znak 10 (34) znak 11 (35) znak 15 (39)
m f m f m f m f m f
1 16,5% 26,5% 32,5% 35,5% 31,0% 35,0% 18,5% 15,0% 23,0% 18,5%
2 46,0% 41,0% 53,5% 50,5% 35,0% 38,5% 74,0% 72,0% 48,0% 43,0%
3 37,5% 32,0% 14,0% 14,0% 34,0% 26,5% 7,5% 13,0% 29,0% 38,5%
n 200 200 200 200 200 200 200 200 200 200
Tabulka 25. Výsledky somatoskopického hodnocení pěti znaků z práce Hulanicka (1973, s. 121),
původní čísla znaků j sou uvedena v závorce; m - muži, f - ženy, n - počet hodnocených j edinců.
8.8.2. Analýza somatoskopického znaku 12 pomocí metod geometrické morfometrie
Do analýzy bylo zahrnuto všech 188 jedinců z pohledu en face, u každého bylo
z předchozího somatoskopického hodnocení známo, do jaké kategorie znaku spadá
(frekvence jednotlivých kategorií jsou v předchozí kapitole). Dendrogram vzešlý ze
shlukové analýzy (metody UPGMA) je na obrázku 35, jedinci jsou představováni čísly od
1 do 188, každé číslo má barvu podle toho, do které somatoskopické kategorie jedinec
spadá.
Na první pohled je zřejmé, že vytvořené hierarchické vztahy v dendrogramu a
kategorie somatoskopického hodnocení si příliš neodpovídají. V ideálním případě by čísla
tvořila shluky stejné barvy, což se děje jen v omezené míře. Při pohledu na hierarchické
vztahy je nápadné, že jedinec číslo 57 je zařazen sám do jedné skupiny a všichni ostatní
jsou ve druhé, která se ještě dále člení. Pro hrubou představu o tvaru byly vybrány 4 větší
skupiny jedinců (1-4, na obrázku 35 jsou skupiny označeny černými číslicemi), je třeba
zdůraznit, že však nejsou na stejné hierarchické úrovni (pouze skupiny 3 a 4). Tvar těchto
112
skupin je představován jejich konsensy (obrázek 34). Skupina 2 je charakterizována
konvexním tvarem mezi body 1 a 2 (cheilion a christa philtri) a výraznou prohlubní filtra
(mezi body 2 a 3, christa philtri a labrale superius II), u skupiny 3 a 4 je křivka mezi body
1 a 2 rovnější, liší se proporcí filtra ke zbytku křivky. Při zpětném pohledu na fotografii
jedince č. 57 tvořícím skupinu 1 bylo zjištěno, že jeho horní ret je extrémně tenký a filtrům
mělké, a asi proto byl tento tvar vyčleněn zcela zvlášť (kromě toho neobvyklá tenkost rtu
mohla negativně ovlivnit kvalitu digitalizace). V dendrogramu jsou barevně odlišeny
nejenom somatoskopické kategorie, ale i pohlaví. Je tak vidět, že např. skupina 2 je tvořena
pouze chlapci.
2
3
Obr. 34 Průměrné tvary obrysu červeně horního rtu čtyř vybraných
skupin jedinců vybraných na základě výsledků shlukovací analýzy.
113
Obr. 35 Dendrogram vzešlý ze shlukovací analýzy v programu PAST (version 1.90, Hammer, Harper cl999-2009). Jedinci jsou představováni čísly, ve sloupci
blíže k modrým linkám vyjadřujícím hierarchické vztahy jsou barevně rozlišeny podle somatoskopických kategorií (barvy kategorií: 1- světle modrá, 2 - zelená, 3
- červená, 4 - tmavě modrá, 5. fialová), v druhém sloupci jsou barevně rozlišeni dle pohlaví (chlapci jsou modře, dívky červeně). Černé číslice 1-4 označují čtyři
skupiny, jejichž tvar byl vizualizován.
9. Diskuze
9.1. Průběh a chyba digitalizace
V pohledu z profilu byl bod cheilion ve většině případů schován za modiolem,
případně tvářemi, a proto musel být odhadován na základě prodloužení okrajů červeně rtů.
Chyba digitalizace význačných bodů se pohybovala v rozmezí od 0,3 mm do 1,2 mm.
Význačné body na červeni rtů vykazovaly menší průměrnou chybu: 0,3-0,5 mm, největší
chyba byla u bodu cheilion (6) v profilu (0,6 mm). Z ostatních bodů na obličeji byla
největší chyba zaznamenána především u bodů, jejichž umístění bylo určeno pomocí
jiných význačných bodů (např. body gonion IIpravý a levý (body 18 a 19) v pohledu en
face). V pohledu z profilu byla největší chyba zaznamenána u bodu gnathion - téměř 1,2
mm. Menší průměrnou chybu u význačných bodů na červeni rtů si lze vysvětlit kontrastem
červeně a okolní světlé pokožky, který napomáhá lepšímu umisťování bodů. Větší
průměrnou chybu u některých bodů v pohledu en face si lze vysvětlit tím, že jejich
umístění bylo závislé na jiných význačných bodech, a proto se do jejich umístění promítala
i chyba těchto bodů. Bod gnathion (bod 11) v profilu je lépe určitelný na živém člověku
(nahmatáním), na fotografii je to obtížnější.
Při digitalizaci klouzavých pomocných bodů byl největší problém zaznamenán u
digitalizace těchto bodů na horním okraji červeně horního rtu při koutku ústním, a to
v pohledu en face i profil Tyto body se obtížně digitalizovaly zejména v případě velmi
tenké červeně horního rtu. Tento problém je viditelný i v reálných vizualizacích hraničních
tvarů červeně rtů.
9.2. Vytváření reálných vizualizací tvaru rtů
Reálné vizualizace hraničních tvarů rtů odpovídaj ich rozsahu tří směrodatných
odchylek od průměrného tvaru (+ 3SD až - 3SD) byly tvořeny s cílem převést poněkud
neživotně vypadající deformační mřížky vzešlé z metody tenkých ohebných plátků blíže ke
skutečnému vzhledu rtů. V pohledu en face ale byly tyto vizualizace vytvořeny spojením
levé poloviny rtů a jejich zrcadlového obrazu. Tento úkon byl prováděn v grafickém
editoru, osa pro překlápění tedy nemohla být přesně určena, výsledné tvary rtů tím mohou
být pozměněny a nemusí zcela odpovídat tvarům v deformačních mřížkách.
115
9.3. Problém asymetrie
Při definici některých význačných bodů na červeni rtů v pohledu en face byly rty
chápany jako samostatný objekt nezávislý na obličeji. Proto nebyly definice dvou bodů labrale
superius II a labrale inferius vázány na mediánní rovinu, ale na rovinu danou body
cheilion pravý a cheilion levý. Důsledkem tohoto se projevila asymetrie levé a pravé
„poloviny" červeně rtů, která je částečně viditelná ve výsledcích. Tato asymetrie byla
zanedbána. Tato asymetrie by se projevila i bez omezení analýzy na levou polovinu rtů a i
při definici výše zmíněných bodů klasicky v mediánní rovině, neboť je známo, že lidský
obličej není dokonale bilaterálně symetrický podle mediánní roviny (Perret et al. 1999).
9.4. Variabilita tvaru červeně rtů
Pomocí metody tenkých ohebných plátků bylo zjištěno, že nejvíce variability tvaru
červeně rtů v pohledu en face (necelých 53%) je představováno změnami v plnosti rtů - na
jedné straně jsou rty výrazně tenké, na druhé plné. Jak ukazují výsledky parciální korelace
tato změna tvaru se týká zejména rozměrů výškových, šířka rtů se sice také mění, ale ne
tak výrazně. Mění se tak poměr výšky červeně rtů a šířky úst (u plných rtů je poměr
vyrovnanější). Již méně variability (zhruba 18%) je představováno zejména změnami
laterálního okraje červeně horního rtu (mezi body crista philtri a cheilion). Při konvexním
tvaru se zároveň plnost horního rtu vyrovnává dolnímu, při opačném tvarové tendenci lehce
konkávni hranici, je hornímu rtu ubíráno na plnosti po stranách, takže dolní ret
působí plnějším dojmem. Tato změna se zdá býti spojena s rozdílem mezi populacemi.
Konvexní tvar rtu je typičtější pro jedince z Ústí nad Labem, naopak lehce konkávni tvar je
typičtější pro jedince z Hovoran (zejména dívky). Je nutno připustit možnost, že mezi
populacemi z Hovoran a z Ústí nad Labem mohou existovat rozdíly ve fyzickém vzhledu.
Hovorany jsou malá obec na jihovýchodní Moravě, Ústí nad Labem je větší město na
severu Cech, předky jeho obyvatel mohou častěji tvořit Němci. Stejně tak s věkem i
populačními rozdíly je spojena jiná tvarová změna (odpovídající RW5), kdy s přibývajícím
věkem je trend k zakulacenějšímu tvaru rtů a mělčí prohlubni filtra (a taktéž u jedinců
z Ústí n. L.), zatímco v mladším věku (a u jedinců z Hovoran) je tendence k tenčím a
„ostřejším" laterálním třetinám rtů a hloubejší prohlubni filtra.
Shrnuté řečeno na základě působení efektivních relativních varp se zdá, že základní
změny tvaru rtů v pohledu en face se týkaj i změn plnosti obou rtů zároveň, změn
laterálního okraje horního rtu (od lehce konkávního ke konvexnímu), poměrů plnosti
116
horního a dolního rtu, změn v šířce a hloubce filtra, u dolního okraje dolního rtu pak změn,
které vedou k zaoblení nebo zrovnění jeho tvaru. Tyto změny tvaru červeně rtů dobře
odpovídají somatoskopickým znakům týkajících se červeně rtů v této práci hodnocených,
které navíc jsou jen výběrem z širšího spektra znaků týkajích se rtů. K somatoskopickým
znakům by bylo vhodné přidat znak hodnotící plnost obou rtů současně, případně znak
hodnotící tvar dolního okraje dolního rtu nebo poměr plnosti horního a dolního rtu.
Největší variabilita tvaru červeně rtů v profilu (47%; odpovídá RW1) se týká
poměru hloubky rtů k výšce rtů, tedy na jedné straně jsou rty, kde převládá vertikální
rozměr nad horizontálním a zároveň horní ret je tenčí než dolní, na druhé straně jsou rty, u
kterých převládá horizontální rozměr nad vertikálním a plnost rtů je vyrovnaná. Dále se
stejně jako v pohledu en face také mění poměr plnosti horního a dolního rtu. Ke změnám
dochází i ve tvaru volných okrajů rtů: okraj dolního rtu může být výrazně konvexní, nebo
naopak plošší. Ve vzájemném postavení rtů může horní ret přečnívat nad dolním, naopak
nebo mohou být rty vyrovnané (tyto změny odpovídají somatoskopickému znaku 11).
Mění se viditelnost bodu analogickému k význačnému bodu christa philtri v pohledu en
face a také oblast volného prostoru mezi volnými okraji rtů.
Tvarové rozdíly vysvětlené relativní varpou 1 jsou spojené s věkem s
přibývajícím věkem se zvětšuje hloubka rtů, a to výrazněji u chlapců než u dívek. To lze
spojit s růstem hloubky obličeje (hloubky střední třetiny obličeje - tj. mezi body tragion a
subnasale, hloubky dolní třetiny obličeje - tj. mezi body tragion a gnathion). Z údajů
v práci Farkas, Poscick, Hreczko (1992, s. 313) vyplývá, že u hloubky obličeje je větší část
růstu (60%) situována do období mezi 5. a 18. rokem v porovnání s prvními pěti lety,
přičemž chlapci dosahují víceméně dospělých hodnot o rok až dva později než dívky a
jejich rozměry jsou větší.
S věkem je ještě spojena taková změna tvaru červeně rtů, kdy se s přibývajícím
věkem stává dolní ret plnějším a jeho volný okraj vypouklejším, viditelná část červeně
horního rtu při ústním koutku se rozšiřuje a prohlubeň filtra se stává mělčí. Popsaný trend
je typický pro jedince z Ústí nad Labem a zdá se, že je analogií výše popsané tvarové
změny v pohledu en face.
Je třeba poznamenat, že některé z popisovaných změn mohly být ovlivněny
nepatrnou změnou polohy hlavy způsobující ne zcela dokonalý en face a profil, což
změnilo viditelnou oblast červeně rtů. Dále mohly být ovlivněny změnou svalového napětí
ve rtech, ztíženou lokalizací některých klouzavých pomocných bodů a u profilu neideální
lokalizací bodu cheilion.
117
9.5. Sexuální dimorfismus tvaru červeně rtů
V pohledu en face i z profilu byl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi tvarem
červeně rtů chlapců a dívek. Je však třeba poznamenat, že tyto rozdíly jsou jen tendencemi
k určitým tvarům než opravdu jasný a oddělený sexuální dimorfismus ve tvaru.
V pohledu en face se zdá, že chlapci mají tendenci k hlubšímu a širšímu filtru a
relativně vyrovnanému poměru plnosti obou rtů, dívky zase k mělčímu a užšímu filtru
s plnějším dolním rtem, i když méně zaobleným tvarem dolního okraje dolního rtu
(odpovídá relativní varpě 4, popisuje 4,25 % variability). Tato odlišnost je stabilní po celou
dobu růstu.
Z korelační analýzy závislosti věku a tvarových proměnných vyplývá, že rty dívek
mají tendenci se s věkem stávat plnějšími (poměr celkové výšky červeně rtů k šířce rtů se
zvyšuje), zatímco u chlapců tento trend zaznamenán nebyl. Tento trend by se dal spojit
s přibýváním podkožní tukové tkáně u dívek, což je způsobeno zvyšováním poměru hladin
estrogenu k testosteronu v období puberty.
U profilu byl zjištěn následující mezipohlavní rozdíl ve tvaru červeně rtů. Chlapci
mají tendenci k velmi tenkému hornímu rtu a poměrně plnému rtu dolnímu, přičemž horní
ret výrazně dopředu přesahuje přes dolní. Dolní hranice dolního rtu je téměř horizontální.
Dívčí rty jsou v plnosti vyrovnané, hloubka rtů v předozadní rovině je menší, dolní hranice
dolního rtu svírá s horizontálou úhel asi 45 stupňů - volný okraj dolního rtu je tak
proporčně delší. U somatoskopického znaku 11 - relativní protruze rtů, tj. znaku
odrážejícímu vzájemné postavení rtů v profilu, sice nebyla vyvrácena hypotéza shody mezi
pohlavími, ale zjištěné frekvence kategorií alespoň naznačovaly tendenci přesahu horního
rtu přes dolní u chlapců (kategorie 1).
Při testování mezipohlavních rozdílů v pohledu en face a z profilu u věkových
skupin byl nalezen statisticky průkazný sexuální dimorfismus ve tvaru rtů. Jednalo se o
pohled en face a kategorii 15-19 let, která odpovídá jedincům z Ústí nad Labem (p=0,041).
Chlapci měli tendenci k širšímu a hlubšímu filtru a výrazněji zvlněnou linii úst (tvar
štěrbiny ústní) a vyrovnanější plnosti rtů (zatímco dívky k plnějšímu rtu dolnímu). Zdá se
však, že šířka filtra mohla být ovlivněna nesymetrickým umístěním bodů labrale superius
II a labrale inferius.
V pohledu z profilu se dané hladině významnosti přibližovaly výsledky u věkové
skupiny 15-18 let (p=0,091). Tvarové tendence u obou pohlaví byly obdobné jako výše
popsané u celkového rozdílu mezi pohlavími.
118
Vytvořením věkových skupin mělo být dosaženo omezení vlivu věku na případný
sexuální dimorfismus tvaru červeně rtů. Zdá se ale, že s omezením na věkové skupiny se
výše popsaný sexuální dimorfismus vytratil. Je možné, že vytvořené skupiny byly příliš
malé na to, aby se v nich sexuální dimorfismus projevil (celková variabilita tvaru rtů byla
větší) anebo např. u věkové kategorie 10-15 let byl vyrušen dřívějším nástupem
pubertálního růstového spurtu u dívek.
Ačkoliv tvarové tendence červeně rtů by se teoreticky měly projevovat stejně v en
face i z profilu, nemusí tomu tak vždy být. Možná by bylo potřeba zjistit, jak se různé tvary
rtů jeví z en face a z profilu a zda si odpovídají, tak jak si to teoreticky představujeme.
Odlišnosti můžou být způsobeny i tím, že je zkoumán trojrozměrný objekt na
dvojrozměrné fotografii, takže dochází k jisté (ale neurčené) deformaci tvaru. Také je třeba
připomenout, že jedinci tvořící soubor pohledu en face nejsou zcela totožní s jedinci
tvořícími soubor z profilu, což se pravděpodobně promítá i do výsledků.
Je třeba také poznamenat, že tento výzkum je průřezový. Ideálnějším typem
výzkumu by zřejmě byl longitudinální výzkum, který sleduje vývoj určitého parametru (v
tomto případě by se jednalo o tvar rtů) u vzorku jedinců po celou dobu jejich růstu od
dětství po dospělost. Tak by se daly srovnat např. ontogenetické trajektorie jednotlivců
samotných anebo seskupených podle pohlaví a zjistit, zda podléhají nějakému
univerzálnímu modelu, nebojsou pro každého individuální.
9.6. Sexuální dimorfismus velikostí rtů, obličeje a jejich poměru
Velikost červeně rtů byla porovnávána prostřednictvím velikosti centroidu.
Hypotéza shody velikosti červeně rtů mezi pohlavími byla zamítnuta jen v pohledu en face
u souboru z Ústí nad Labem (tedy věkově v rozmezí 15-19 let), kdy rty chlapců byly větší
než dívek (p=0,035). Neprůkaznost sexuálního dimorfismu u souborů kategorie 6-10 let a
10-15 let může být způsobena tím, že u dětí ve věku 6-8 let a 10-14 let je odlišnost
rozměrů a ploch červeně rtů u chlapců a dívek taktéž neprůkazná (v druhém případě zřejmě
díky dřívějšímu nástupu růstového spurtu u dívek). Po 14. roce až do dospělosti už jsou
zase rozměry červeně rtů a jejich plocha statisticky významně větší u chlapců (Ferrario et
al. 2000, s. 420-421). U velikosti rtů v profilu nebyla hypotéza shody mezi chlapci a
dívkami zamítnuta ani u jedné věkové skupiny, i když velikost centroidu vykazovala
tendenci směrem k větším hodnotám u chlapců. Zároveň je ale třeba poznamenat, že
některé děti (chlapci i dívky) již ve věku kolem 8 let mají srovnatelnou nebo větší velikost
119
rtů (ať už ven face nebo profilu) s hodnotami jedinců ve věku 17-19 let, tedy jedinců
téměř dospělých.
U velikosti obličeje se daly předpokládat obdobné výsledky jako u velikosti rtů.
Rozměry obličeje jsou u mladých dospělých mužů na statisticky významné úrovni větší
než u žen (Lundstrom et al. 1992). Statisticky významná odlišnost mezi pohlavími byla ale
zjištěna jen u souboru z Ústí nad Labem v pohledu z profilu (p=0,000), velikost obličeje
chlapců byla větší.
Zvětšování rozměrů rtů a obličeje v průběhu růstu potvrzuje i těsná vazba velikosti
rtů a obličeje s věkem (korelační koeficienty u en face i profilu jsou pro obě pohlaví
dohromady mezi 0,5 a 0,6).
V atraktivitě ženského obličeje jsou zdůrazňovány plné rty. Je možné, že k „efektu
plných rtů" by mohl přispívat poměr mezi velikostí rtů a obličeje. Ženské rty i obličej jsou
sice svými absolutními rozměry menší než mužské (v dětství i dospělosti), aleje možné, že
poměr jedné vybrané části obličeje a obličeje jako celku je odlišný. Ideální by bylo
porovnávat plochy, velikost centroidu konfigurace bodů na červeni rtů v obou pohledech a
velikost centroidu konfigurace bodů na obličeji v pohledu en face poměrně dobře postihují
plochu, ale v pohledu z profilu už tomu tak není. Shoda poměru velikosti červeně rtů a
velikosti obličeje mezi pohlavími nebyla zamítnuta ani u jedné z testovaných skupin,
v pohledu en face se hladině významnosti přibližovaly výsledky testu souboru z Ústí nad
Labem (věk 15-19 let), přičemž průměrný poměr chlapců byl o něco vyšší než dívek.
V pohledu z profilu byl tento trend opačný. To je pravděpodobně způsobeno tím, že
velikost centroidu použitá jako měřítko velikosti obličeje má v pohledu en face blížeji
k opravdové ploše obličeje, zatímco v profilu se více týká vertikálních rozměrů.
9.7. Sexuální dimorfismus vybraných poměrů
Rozdíl poměru výšky červeně rtů k výšce dolního obličeje by také mohl vypovídat
o relativní velikosti rtů vůči obličeji, resp. o tom, jak budou rty v kontextu obličeje působit.
Výška červeně rtů byla počítána ve dvou variantách, s užitím bodu labrale superius II,
který je umístěn v prohlubni filtra, a bodu labrale superius I, který zjednodušeně řečeno
odpovídá maximální výšce červeně horního rtu. Při výpočtech výšky rtů ale muselo dojít
k zanedbání jistých odchýlení - jelikož body labrale superius II a labrale inferius nemusí
být v mediánní rovině, nemusí být tedy ve stejné rovině jako body určující výšku dolního
obličeje (subnasale a gnathion). To bylo také zanedbáno při porovnávání výsledků této
práce s výsledky jiných studií.
120
Rozdíl sledovaného poměru mezi pohlavími ve variantě s použitím bodu labrale
superius II byl statisticky významný jak pro celý soubor (p=0,033), tak pro soubor z Ústí
nad Labem (p=0,016). V obou případech byl poměr u dívek větší než poměr u chlapců (v
souboru z Ústí nad Labem 21,8 % u chlapců a 24,2% u dívek). Pro porovnání byly použity
údaje o rozměrech výšky červeně rtů a výšky dolního obličeje z Farkas, Hreczko, Katic
(1994, s. 303-305), které jsou k dispozici k jedincům starým 1-25 let. Bohužel k těmto
datům nejsou údaje o statistické významnosti případných rozdílů mezi pohlavími.
Ze závislosti vývoje poměru na věku je patrné, že poměr u obou pohlaví s věkem stoupá,
zhruba okolo 10 let se stabilizuje, hodnoty poměrů dívek jsou od tohoto období vyšší než
chlapců. U mladých dospělých (19-25 let) je poměr výrazně vyšší u žen než u mužů
(28,1%, resp. 23,8%). Hodnoty poměrů v této diplomové práci vycházely o něco menší než
ve studii Farkase. Podíl na tom pravděpodobně nese mnohem menší vzorek jedinců,
populační rozdíly, dále také jiná metoda měření a výše zmíněné zanedbání týkající se rovin
těla.
Při použití bodu labrale superius I pro výpočet výšky červeně rtů byly výsledky
obdobné jako v předchozím případě, jen méně průkazné. Zdá se tedy, že rty dívek zabírají
na výšku větší část dolního obličeje, což může přispívat k k tomu, že vizuálně působí na
pozorovatele větším dojmem. Je ovšem třeba mít na paměti, že výška rtů je pouhý rozměr
s omezenou vypovídací hodnotou, celkové vizuální působení rtů se pravděpodobně odvíjí
na komplexnější rovině. Je však třeba dodat, že dolní třetina obličeje je velmi významným
faktorem atraktivity ženského obličeje - atraktivní ženy mají oproti průměrným ženám
menší výšku dolního obličeje, celkově se vzhled jejich obličeje přibližuje dětskému, který
má omezeny vertikální rozměry ve prospěch horizontálních (Sforza et al. 2009).
Vývoj poměru výšky červeně rtů a šířky úst během růstu od 6 do 18 let sledovali
Ferrario et al. (2000). Rozdíl poměru mezi pohlavími byl statisticky významný jen u dětí
ve věku 8-11 let, kdy chlapci měli vyšší hodnoty poměru než dívky. Z údajů Farkas,
Hreczko, Katic (1994, s. 303-305) pro děti a dospělé ve věku 1-25 let byl sestaven graf a
zdá se, že poměry chlapců a dívek jsou víceméně stejné, jenom u dospělých (souhrnná
věková kategorie 19-25 let) je hodnota poměru u mužů výrazně nižší než u žen. Tomu by
odpovídaly i výsledky v této práci - u souboru z Ústí nad Labem (15-19 let) byl sledovaný
poměr na statisticky významné hladině vyšší u dívek než u chlapců. Průměrné hodnoty
vypočítané v této práci se pohybují mezi 31-35%, což zhruba odpovídá hodnotám
vypočítaným Ferrariem (32-36%); hodnoty poměrů vypočítané na základě rozměrů
udávaných Farkasem, mají větší rozsah (31-41%). Odlišnosti se opět dají přičítat důvodům
121
zmíněných v dřívějším odstavci. Při použití bodu labrale superius I pro výpočet výšky rtů
už rozdíl mezi pohlavími nebyl průkazný na dané hladině významnosti, jen u souboru
z Ústí nad Labem sejí přibližoval (při zachování smyslu rozdílu). Ačkoliv poměr výšky a
šířky rtů má u dívek ve starší věkové skupině tendenci být vyšší než u chlapců, což lze brát
jako ukazatel toho, že plnosti dívčích rtů (při stejné šířce úst mají dívky větší výšku), má i
tento poměr stejné omezení jaké je v diskuzi o poměru výšky červeně rtů k výšce dolního
obličeje.
9.8. Vztah velikosti červeně rtů a tvarových proměnných, vybraných tělesných
parametrů a indexů
Vztah byl určován pomocí parciální korelační analýzy s kontrolou na věk, a to u
souboru z Hovoran (věkově v rozmezí 6-15 let) pro každé pohlaví zvlášť.
9.8.1. V pohledu en face
Velikost rtů u chlapců pozitivně koreluje s hmotností, obvodem pasu, obvodem
boků a BMI (Pearsonův korelační koeficient r se pohybuje kolem 0,3). U dívek je sice
vazba s těmito parametry o něco méně těsná a není statisticky významná, ale dá se říci, že
vztah těchto tělesných parametrů a velikosti rtů je víceméně stejný. Zároveň tyto parametry
pozitivně korelují s rozměry rtů, nejvíce s šířkou úst. S výškou postavy sice velikost rtů
koreluje také pozitivně, ale ani u chlapců ani dívek statisticky významně. Obvod pasu,
obvod boků a BMI bývá spojován s obsahem tukové tkáně v těle, i když u dětí na rozdíl od
dospělých není tento vztah tak jednoznačný. Např. stejná hodnota BMI může být vytvořena
z různých kombinací kvantity tukové a tukoprosté tkáně a zejména u štíhlých dětí mohou
být rozdíly v BMI ovlivněny především rozdíly v kvantitě tukoprosté tkáně (Freedman et
al. 2005, s. 7). Zároveň můžeme tyto parametry spojit s šířkovými rozměry těla, což by
korespondovalo i s rozšiřováním úst.
U chlapců je snižování hodnoty WHR, což znamená feminizaci (nižší hodnoty
WHR jsou typičtější pro ženy, Singh 1993), spojena se změnou tvaru rtů - rty se stávají
plnějšími, tedy se taktéž feminizují. U dívek je závislost statisticky nevýznamná. Je možné,
že neprůkaznost tohoto vztahu u dívek nebo naopak průkaznost u chlapců je způsobena
tím, že hodnoty WHR se u obou pohlaví během dospívání vyvíjejí odlišně. U chlapců
pozvolna klesají, u dívek klesají výrazněji, zvláště v období puberty (viz Mořeno et al.
1997).
122
U chlapců je ještě významný vztah délky 3. prstu a jisté tvarové změny. Při
prodlužování 3. prstu se stává laterální okraj horního rtu konvexnější a filtrům širší a
hlubší. Délku 3. prstu můžeme vztáhnout k výšce postavy (s níž je v těsné vazbě, r=0,84) a
celkovému somatickému růstu. Je možné, že zjištěný vztah je odrazem nerovnosti
kalendářního věku a věku biologického. Biologický věk se od kalendářního může výrazně
lišit, může být např. urychlen nebo zpomalen (Sedlák 2007, s. 231). Chlapci, kteří jsou na
svůj kalendářní věk somaticky vyspělejší, jsou tak vyšší a mají i delší prsty. To
koresponduje s tím, že popsaná tvarová změna je spojena s přibývajícím věkem.
9.8.2. V pohledu z profilu
Není překvapivé, že velikost rtů v profilu u chlapců i dívek pozitivně koreluje se
všemi rozměry rtů. U chlapců je ještě také významný vztah velikosti rtů s takovou
tvarovou změnou, kdy se zvětšuje hloubka rtů a horní i dolní ret jsou plnější. U dívek je
tato korelace nevýznamná, což je zřejmě způsobeno faktem, že dívky mají tendenci
k menší hloubce rtů.
U dívek je nápadná pozitivní korelace tvaru rtů charakterizovaná malou hloubkou
rtů, poměrně plným dolním rtem a tenčím horním rtem (odpovídají kladným hodnotám
RW1) s hmotností, obvodem pasu, obvodem boků, BMI a WHR (Pearsonův korelační
koeficient r má hodnotu kolem 0,3). U chlapců jsou korelační koeficienty sice stejné
tendence (pozitivní), ale nejsou statisticky významné. Tyto tělesné parametry se dají (s
jistými výše zmíněnými výhradami) spojit s množstvím tukové tkáně a jsou navzájem
v těsné vazbě. Směrem ke kladným hodnotám RW1 se nápadně zmenšuje hloubka rtů, je
možné, že toto je spojeno s množstvím tukové tkáně ve tvářích - s přibývajícím tukem jsou
tváře kulatější a rty se tak v profilu možná zplošťují - jinými slovy zmenšuje se jejich
předozadní hloubka. Množství tukové tkáně v tvářích {corpus adiposum buccae) vysoce
pozitivně koreluje s hmotností a BMI (Gravante, Lo Grasso 1997, [abstrakt]) a také
viscerálním tukem (Levine, Ray, Jensen 1998, s. 1947), alespoň u dospělých. Spojitost
množství tukové tkáně ve tvářích a menší hloubky rtů v profiluje ovšem jen hypotéza.
Vztah poměru 2D:4D, který je považován za ukazatel prenatálního hormonálního
nastavení (Fink et al. 2005, s. 1996), a velikosti nebo tvaru rtů nebyl statisticky významný
ani v případě en face, ani profilu. Výsledky studie Fink et al. (2005) sice naznačovaly
jistou tendenci k plnějšímu tvaru rtů u mužů a žen při vyšších hodnotách poměru 2D:4D,
ale zde se nepotvrdily.
123
K provedené parciální korelační analýze se vztahuje jeden problém. Při
odstraňování vlivu věku a při zjišťování závislostí mezi jednotlivými proměnnými byla
předpokládána lineární závislost. Je však možné, že mezi proměnnými je jiný typ
závislosti, který tak nebyl odhalen.
9.9. Somatoskopické hodnocení
Znak 4 - tvar filtra se ukázal jako nekonzistentní z hlediska použitelnosti pro
hodnocení z fotografií, neboť hrany filtra jsou u některých jedinců nevýrazné a splývají
s okolím. Proto bylo u některých jedinců hodnocení tohoto znaku vynecháno.
Statisticky významný rozdíl mezi pohlavími ve frekvencích jednotlivých kategorií
byl zjištěn pouze u tří znaků: výšky dolního rtu (znak 2; pro dívky je typičtější malá výška
- kategorie 1), obrysu červeně horního rtu (znak 12; pro chlapce je typičtější kategorie 5 s
konvexními stranami, pro dívky je typičtější lukovitý nebo s konkávními stranami kategorie
2 a 4) a tvaru brady (znak 14; pro dívky je typičtější kulatý - kategorie 3, pro
chlapce prohloubený a hranatý - kategorie 1 a 4). Zjištěný rozdíl mezi pohlavími u obrysu
červeně horního rtu je možná uměle způsoben malým počtem jedinců v kategoriích 1, 2, 4
a 5. Pří srovnání výsledků hodnocení u pěti znaků (2, 8, 10, 11, 15), které byly hodnoceny i
ve studii Hulanicka (1973) je vidět, že se od výsledků v této studii odlišují. Příčin může být
několik - mezipopulační rozdíly (Češi/Moravané oproti Polákům), věk (děti a dospívajcí
oproti dospělým), subjektivita hodnocení, případně další faktory jako jsou velikost
zkoumaných souborů a odlišnost fotografiií. Hulanicka (1973, s. 126-128) se také ve své
práci zabývala spolehlivostí somatoskopického hodnocení. U sta jedinců bylo s časovým
odstupem ohodnoceno znovu všech 63 znaků hlavy v této práci definovaných, a to stejným
hodnotitelem. Podíl odlišně určených kategorií byl 4-39% (např. u znaku profil dolního rtu
to bylo 26%, tj. u 26 jedinců ze 100 byla jedinci přisouzena jiná kategorie než při prvním
hodnocení). Vzal-li se ale v potaz soubor všech hodnocených znaků, počet chyb při
opakovaném hodnocení jedince byl vždy menší než počet rozdílů v kategoriích mezi
dvěma jedinci. Stručně řečeno to znamená, že největší chyba opakovaného hodnocení byla
menší než nejmenší rozdíl mezi dvěma jedinci (Hulanicka 1973, s. 153). To však nemění
nic na zjištění, že chyba u jednotlivých znaků byla poměrně vysoká a je možné, že jsou jí
zatíženy i výsledky somatoskopického hodnocení v této práci.
124
9.10. Analýza somatoskopického znaku 12 pomocí metod geometrické
morfometrie
Srovnání somatoskopických kategorií znaku 12 - obrysu červeně horního rtu s
výsledky hierarchické shlukové analýzy založené na uchopení tohoto znaku metodami
geometrické morfometrie přineslo rozporuplné výsledky. Jedinci patřící do jedné kategorie
byli v dendrogramu vzešlém ze shlukové analýzy rozptýleni, shluky netvořili. Tento rozdíl
si lze vysvětlit mj. tím, že při analýze tvaru geometrickou morfometrií se na kategorizaci
(hierarchizaci) tvarů pravděpodobně mnohem více podílí detaily, např. relativní šířka nebo
hloubka prohlubně filtra, které na roztřídění do somatoskopických kategorií nemají takový
vliv. Také různé stupně zakřivení laterálního okraje červeně horního rtu jsou v analýze
tvaru geometrickou morfometrií více zohledňovány než v somatoskopii. Použitá
shlukovací metoda není jedinou, která mohla být užita, jiné výsledky by pravděpodobně
přinesla nějaká nehierarchická shlukovací metoda (např. shluková analýza K-průměrů).
Propojení somatoskopie a geometrické morfometrie by si asi zasloužilo důkladnější
pozornost.
125
10. Závěr
K posouzení sexuálního dimorfismu tvaru červeně rtů bylo použito metod
geometrické morfometrie založených na analýze význačných a klouzavých pomocných
bodů. Byly zjištěny určité tvarové tendence rtů chlapců a dívek, zřetelný a jasně vymezený
tvarový sexuální dimorfismus však nalezen nebyl. V pohledu en face se zdá, že tvar
červeně rtů chlapců má tendenci k širší a hlubší prohlubni filtra a vyrovnanější plnosti
horního a dolního rtu. Dívčí rty mají tendenci k plnějšímu rtu dolnímu a mělčí a užší
prohlubni filtra. Plnost rtů se u dívek oproti chlapcům v průběhu dospívání s věkem
zvětšuje. V pohledu z profiluje pro chlapce typičtější přesah horního rtu přes dolní, tenčí
horní ret oproti plnějšímu dolnímu. U dívek je plnost rtů vyrovnaná, rty mají menší
anterioposteriorní hloubku a volné okraje rtů jsou relativně delší a konvexnější.
Je možné, že odlišnost mezi mužskými a ženskými rty nespočívá v přímo v jejich
tvaru, ale v relativní velikosti rtů vůči obličeji, a to zejména jeho dolní polovině. Zejména
vertikální rozměry obličeje jsou u žen výrazně menší než u mužů. Výsledky této práce
naznačují, že u starších dívek (15-19 let) je výška červeně rtů v poměru k výšce dolního
obličeje větší, takže rty u těchto dívek mohou vizuálně působit větším dojmem.
Souvislost tvaru a velikosti červeně rtů s některými tělesnými parametry a indexy
byla zjištěna u parametrů souvisejících s množstvím tělesného tuku (obvod pasu, obvod
boků, BMI, WHR). Tyto výsledky je však třeba interpretovat s opatrností, neboť u dětí
jsou méně jasně vázány na množství a distribuci tělesného tuku než u dospělých.
Celková variabilita tvaru červeně rtů v pohledu en face byla z více než poloviny
charakterizována změnami celkové plnosti rtů - na jedné straně byly rty tenké, u nichž
výrazně převládala šířka úst nad výškou červeně rtů, na druhé straně byly rty plné, u nichž
byl poměr šířky a výšky vyrovnanější. Další variabilita červeně rtů spočívala ve změnách
poměru plnosti horního a dolního rtu, tvaru laterálního okraje červeně horního rtu, šířky a
hloubky prohlubně filtra. V pohledu z profilu se nejvíce variability týkalo předozadní
hloubky rtů, přesahu horního rtu přes dolní a poměru plnosti horního a dolního rtu.
Sexuální dimofismus tvaru červeně rtů v této práci byl studován na dětech a
dospívajících ve věkovém rozmezí 6-19 let. Ačkoliv byly podnikány úpravy, aby byl
omezen možný vliv věku na mezipohlavní rozdíly, nelze závěry zcela ztotožňovat
s výsledky, které by byly získány na základě vzorku dospělých mužů a žen.
126
Studijní zájmy Zuzany Kotulanové (Brno, 10. 3. 1983) již
od dětství oscilují mezi humanitními a přírodními vědami. Po
několika letech na základní škole s rozšířenou jazykovou výukou
byla přijata do třídy s matematickým zaměřením na Gymnáziu
Brno, třída Kapitána Jaroše 14. Po maturitě zamířila na
Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity studovat obor
Vědecké informace a knihovnictví. Ten v roce 2007 úspěšně
ukončila a získala titul Mgr. Zároveň však v roce 2004 začala
souběžně studovat obor Antropologie na Přírodovědecké fakultě
téže univerzity a tohoto oboru se drží doteď.
127
12. Slovník důležitých jmen a pojmů
2D:4D - poměr délky druhého a čtvrtého prstu na ruce. Tento poměr vykazuje sexuální
dimorfismus: u mužů bývá nižší než u žen, a to již v dětství; tento rozdíl se vyvíjí
pravděpodobně již v prenatálním období vlivem vysokého poměru hladiny testosteronu
k estrogenu.
adolescence - období v ontogenetickém vývoji člověka následující po pubertě, ve kterém
je ukončen růst a psychický vývoj jedince; časově se zařazuje mezi 17 a 20 let.
analýza, prokrústovská - jedna ze superpozičních metod, slouží ke standardizaci objektů.
V jejím průběhu jsou postupně odstraňovány geometrické informace nesouvisející s tvarem
(velikost, posunutí, rotace) na základě kritéria nej menších čtverců.
analýza, shluková {cluster analysis) - mnohorozměrná statistická metoda, jejímž cílem je
nalézt v souboru takové skupiny objektů, které jsou si navzájem podobné, ale které se liší
od objektů ostatních skupin, nebo najít takové skupiny proměnných, které jsou navzájem
korelovány. Dělí se na dvě hlavní skupiny: hierarchické a nehierarchické metody,
androgeny - pohlavní hormony vznikající ve varlatech a v malém množství v kůře
nadledvin. Patří ke steroidním hormonům. Nejvýznamějším androgenem je testosteron,
dalšími jsou androstendion, androsteron.
ANOVA {Analysis of Variances) - analýza variance, statistická metoda; obecně se jedná o
celé odvětví statistiky. Zde je používána ve své nejjednodušší podobě - jako jednocestná
ANOVA (one-way ANOVA), která testuje nulovou hypotézu, že se střední hodnoty souborů
mezi sebou neliší, přičemž jednotlivé soubory jsou tříděny jedním faktorem. Jejím
předpokladem je normalita a homogenita rozptylů. Za platnosti nulové hypotézy se dá
předpokládat, že soubory jsou výběry z téhož základního souboru. Variance základního
souboru je odhadnuta na základě variancí uvnitř jednotlivých skupin a na základě této
variance je předpovězena variabilita mezi skupinami. Tato předpověď je poté porovnána se
skutečnou variabilitou mezi skupinami. Pokud je variabilita mezi skupinami
nepravděpodobně velká (testováno F-testem), pak je nulová hypotéza zamítnuta,
antropometrie - metody a techniky měření lidského těla založené na standardizaci
používaných bodů, rozměrů a nástrojů, čímž je zajištěna reprodukovatelnost a
srovnatelnost různých antropometrických výzkumů lidských populací
centroid - střed (těžiště) konfigurace bodů, jeho kartézské souřadnice jsou průměrem
kartézských souřadnic všech bodů konfigurace.
bod, klouzavý pomocný - pomocný bod, který je při standardizaci tvaru objektů posouván
po určité trajektorii, dokud nejsou prostorové rozdíly mezi tvary minimální,
bod, pomocný - bod na křivce (povrchu) definovaný pomocí polohy na této křivce (např.
pravidelným rozmístěním na ní). Nesplňuje tedy požadavek homologie a nese méně
informace než význačný bod.
bod, význačný - v biologii je význačný bod chápán jako diskrétní, homologní anatomické
místo, které si odpovídá mezi jedinci nebo populacemi
Bookstein, Fred L. - americký biometrik, statistik a matematik. Působí na University of
Washington (Seattle, USA) jako ředitel Fetal Alcohol and Drug Unit, je profesorem
statistiky, psychiatrie a behaviorálních věd. Je hlavním tvůrcem metod geometrické
morfometrie (např. prokrústovské analýzy, Booksteinových tvarových souřadnic),
dimorfismus, sexuální - pohlavní dvoutvárnost, rozdílnost samců a samic jednoho druhu
v anatomii, fyziologii a chování.
estrogeny - ženské steroidní pohlavní hormony, které jsou tvořené především ve
vaječnících, dále v kůře nadledvin a v tukové tkáni. Přirozeným estrogenem je zejména
estradiol (dále estriol, estron). Jejich hladina u dospělé ženy kolísá s menstruačním cyklem.
128
V pubertě jsou estrogeny zodpovědné za růst pohlavních orgánů a vývoj sekundárních
pohlavních znaků.
fekundita - plodivost, schopnost plodit potomky.
fertilita - plodnost, počet potomků jedné ženy (případně muže).
fitness - biologická zdatnost, ústřední pojem evoluční biologie, který je těžko vyjádřitelný
pomocí obecnějších pojmů. Zdatnost jako objektivně daná obecná vlastnost neexistuje, lze
pouze měřit, jak se navenek projevuje, a to spočítáním potomků jednotlivých organismů.
Tento pojem je sice v určitém smyslu nadbytečný, ale zjednodušuje komunikaci mezi
vědci.
geometrická morfometrie - skupina postupů kvantitativní analýzy velikosti a tvaru
objektů pomocí geometrických metod a vícerozměrné statistiky, která se prudce vyvíjí od
konce 80. let 20. století. Tradičně se rozděluje na metody analýzy význačných bodů a
metody analýzy obrysů. K jejím zakladatelům patří především Fred L. Bookstein.
fluktuační asymetrie - malé náhodné odchylky od symetrie u bilaterálních znaků jedince,
na jejich vzniku mají pravděpodobně hlavní podíl poruchy v průběhu ontogeneze jedince,
hypotéza dobrých genů - hypotéza byla formulována v roce 1958 R. A. Fisherem.
Základem hypotézy je představa, že přítomnost určitých znaků u samce může signalizovat
kvalitu jeho genů, a tedy i kvalitu budoucího potomstva tohoto samce,
hypotéza handicapů (Zahaviho hypotéz) - hypotézu formuloval v roce 1975 evoluční
biolog Amotz Zahavi. Jejím předpokladem je, že pro samici může být za určitých
podmínek výhodné vybírat si za otce svých potomků samce s handicapem, např. samce
s nejdelšími pery. Dlouhá pera totiž představují pro svého nositele značnou nevýhodu
(handicap) v boji o přežití. Jestliže se tedy samec s abnormálně dlouhými pery, tj.
s abnormálně velkým handicapem, dožil reprodukčního věku, je skoro jisté, že se musí
jednat i o jinak nadprůměrně zdatného jedince.
ICP model - model růstu člověka navržený švédským auxologem Johanem Karlbergem.
Růst člověka od narození do dospělosti je vněm rozdělen na tři odlišné, ale aditivní a
částečně se překrývající části (komponenty), z nichž každá odráží jinou hormonální fázi
růstového procesu. První komponenta je I komponenta (Infancy, infantilní), která trvá od
narození do 3.-4. roku. Růst je řízen především růstovým faktorem IGF-I. Komponenta C
(Child, dětská) začíná být aktivní již kolem 1 roku života a je řízena především růstovým
hormonem. K této komponentě se v období puberty přidává vliv komponenty třetí - P
(Puberty, pubertální), ve které se přidávají k vlivu růstového hormonu hormony pohlavní
(estrogeny, androgeny). Ty způsobují zrychlení růstu těla a pohlavní dozrávání (vývoj
pohlavně dimorfních znaků a dozrávání gonád).
Kendall, David George (1918-2007) - britský statistik, autorita v oblasti aplikované
pravděpodobnosti. Věnoval se stochastické geometrii a statistické teorii tvaru. Jeho
definice tvaruje základem metod geometrické morfometrie.
MANOVÁ (Multivariate Analysis of Variance) - vícerozměrná analýza variance. Jedná se
o vícerozměrnou variantu testu ANOVA, jde tedy o porovnávání více závislých
proměnných zároveň. Místo jednorozměrného F je počítáno F vícerozměrné (Wilksova
lambda).
menarche - první menstruační krvácení u dívek. Bývá spojováno s určitou hranicí
procentuálního zastoupení tuku v těle. U českých dívek nastává v průměru ve 13 letech (v
rozmezí 12.5-13.5 let).
metoda tenkých ohebných plátků (thin-plate spline, TPS) - metoda geometrické
morfometrie sloužící k řešení nelineárnosti prostoru tvarových proměnných a k vizualizaci
tvarových změn pomocí deformační mřížky (jako metafory deformace nekonečně tenkého
kovového plátku na určitý tvar). Deformace je vyjádřena prostřednictvím deformační
energie, která se skládá ze dvou složek: afinní (uniformní), kdy je deformační energie
129
nulová, a neafinní (neuniformní), kdy je deformační energie nenulová. Neafinní složka je
dále kombinována do dalších tvarových proměnných (např. relativních varp), které jsou
využitelné v parametrických statistických testech.
metody analýzy význačných bodů - skupina metod geometrické morfometrie, která
popisuje tvar a jeho změny pomocí tzv. význačných bodů. Vstupními daty jsou kartézské
souřadnice význačných bodů, které jsou standardizovány pomocí jedné ze superpozičních
metod (např. prokrústovskou analýzou). Výstupem je soubor tvarových proměnných
(matematické vyjádření tvaru), který je dále podrobován statistickým analýzám,
neotenie - opožďování vývinu některých tělesných orgánů v porovnání s vývojem orgánů
pohlavních.
pohlavní výběr (sexual selection) - výběr k němuž dochází při soupeření příslušníků
stejného pohlaví a druhu o partnery pro rozmnožování. Působením pohlavního výběru jsou
selektováni jedinci s větší sexuální zdatností, tj. jedinci, kteří dokážou získat sexuálního
partnera efektivněji než jejich soupeři (tj. získat ho rychleji a kvalitnějšího). Pohlavnímu
výběru se přičítá vznik sexuálního dimorfismu.
puberta - období pohlavního dozrávání charakterizované nástupem funkce pohlavních
žláz jak v hormonální funkci, tak v tvorbě pohlavních buněk. Zvětšují se a dozrávají
pohlavní orgány, objevuje se stydké ochlupení. U dívek je započat menstruační cyklus a
dochází k růstu prsou, u chlapců se začíná tvořit semeno. Vyvíjejí se sekundární pohlavní
znaky (typ ochlupení, rozložení tuku, změna hlasu aj.). Mění se i psychická složka
osobnosti - např. se projevuje touha po samostatnosti; rozvíjí se citová stránka a sexuální
zájmy. Na konci puberty je jedinec fyzicky připraven k plození. Puberta nastupuje dříve u
dívek.
somatoskopie - jedna z antropologických metod. K hodnocení nějakého znaku používá
slovní výrazy předem dohodnuté a přesně vymezené. Často se jí vyjadřuje vztah znaku
k okolí nebo jeho tvar.
spurt, pubertální růstový (pubertal/adolescent growth spurt, pubertální růstový výšvih) růstové
urychlení během vývoje jedince podmíněné synergickým účinkem růstového
hormonu a pohlavních hormonů. U českých chlapců začíná v průměru ve 12,5 letech a
kulminuje ve 14 letech, u dívek začíná v 10 letech a kulminuje ve 12 letech,
testosteron - mužský pohlavní steroidní hormon, který vzniká především ve varlatech
v Leydigových buňkách. Jeho tvorba je řízena hypofyzárním luteinizačním hormonem.
V době vývoje plodu má vliv na vznik mužských pohlavních orgánů. Později jeho tvorba
stoupá opět až v pubertě, kdy se testosteron podílí na vývoji sekundárních pohlavních
znaků.
tvar - v geometrické morfometrii je tvar chápán jako geometrická informace o objektu
nezávislá na zvětšení tohoto objektu, jeho poloze a otočení v prostoru,
velikost centroidu - vypočítá se jako druhá odmocnina součtu druhých mocnin
vzdáleností všech bodů konfigurace od centroidu této konfigurace. Jeho velikost je
matematicky nezávislá na tvaru.
vzdálenost, prokrústovská (Procrustes distance) - vzdálenost mezi dvěma konfiguracemi
význačných bodů v Kendalově tvarovém prostoru. Je přibližně rovna odmocnině součtu
druhých mocnin vzdáleností mezi homologními body, když jsou konfigurace
superponovány Prokrústovskou analýzou.
WHR (waist-to-hip ratio) - poměr obvodu pasu a boků, ukazatel rozložení tuku na těle.
Tento poměr vykazuje sexuální dimorfismus, u dospělých žen se pohybuje zhruba
v rozmezí 0,67-0,80 a u mužů 0,85-0,95. Po menopauze se hodnoty u žen přibližují
mužským. Nízké WHR (okolo 0,7) bývá spojováno s atraktivitou ženského těla.
130
13. Rejstřík
2
2D:4D 42,43,61,72
A
adolescence 25
adrenarche 23
analýza hlavních komponent 56
analýza, kanonická 56
analýza, prokrústovská 44,54,55,57,67,68
antropometrie 45
asymetrie, fluktuační 36
atraktivita 8,13,27,35,36,38,40,41,42,120,121
BMI 40,41,61,72,106,122,123,126
bod, klouzavý pomocný 57,61,63,66,71,81
bod. pomocný 56
bod, význačný 50,51,61,62,65,71,81
Bookstein, F. L 52
centroid 52,54
D
Darwin, Charles 34
digitalizace 67,68,84,115
dimorfismus, sexuální
8,28,33,34,39,43,58,61,89,92,98,100,103,108,
118,119,126
estrogeny 8,20,22,23,25,26,28,42,118
fekundita 35,38,39,40
fertilita 33
filtrům
9,14,15,74,76,87,88,108,113,116,117,118,123,
124,125,126
fotogrammetrie 46
H
homeotické geny 19
hypotéza, handicapová 35,36
Karlbergův ICP model růstu 21
Kendall, D. G 52
M
menarche 24
metoda tenkých ohebných plátků 55,69
metody, superpoziční 54
modiolus 11,65,115
morfometrie, geometrická
42,43,45,50,51,61,81,125,126
morfometrie, tradiční 50
Msx geny 19
musculus orbicularis oris 10,11,12,13,14
N
neotenie 37
primáti 12,34
prostor, Kendallův 54,67,83
prostor, tangenciální 54,67,83
puberta 21,22,23,25
pubertální růstovýspurt
22,23
R
receptory, estrogenové 27
S
skenování, laserové 48
somatoskopie 45,75
stereofotogrammetrie 47
svaly mimické 10
S
šimpanz 12,13
131
T
testosteron 20,22,23,24,27,35,37,42
tuk
10,25,26,27,28,34,38,39,40,42,118,122,123,12
6
V
velikost centroidu
52,53,71,72,103,104,105,106,107,119,120
výběr, pohlavní 33
výběr, přirozený 33
vzdálenost, prokrústovská 53,81,83
W
WHR 39,40,41,61,72,106,122
Z
zuby 15,29,31
132
14. Seznam literatury
ADAMS, D. C , ROHLF, F. J., SLICE, D. E. (2004): Geometric morphometries: ten years
of progress following the "revolution". Italian journal of zoology, vol. 71, iss. 1, p. 5-16.
ALAPPAT, S., ZHANG, S. Y., CHEN, Y. P. (2003): Msx hox gene family and
craniofacial development. Cell Research, vol. 13, no. 6, p. 429-442.
ALLEY, T. R., CUNNINGHAM, M . R. (1991): Averaged faces are attractive, but very
attractive faces are not average. Psychological Science, vol. 2, no. 2, p. 123-125.
ALONSO, L. C , ROSENFIELD, R. L. (2002): Oestrogens and puberty. Best Practice &
Research Clinical Endocrinology and Metabolism, vol. 16, no. 1, p. 13-30.
ALTOBELLI, D. E. (1994): Computer-assisted acquisiton of facial surface topography. In
FARKAS, L. G. (ed.). Anthropometry of Head and Face. 2nd ed. New York: Raven Press,
p. 219-233.
AUNG, S. C , NGIM, R. C. K., LEE, S. T. (1995): Evaluation of the laser scanner as a
surface measuring tool and its accuracy compared with the direct facial anthropometric
measurements. British Journal of Plastic Surgery, vol. 48, no. 8, p. 551-558.
BARBER, N . (1995): The evolutionary psychology of physical attractiveness: sexual
selection and human morphology. Ethology and Sociobiology, vol. 16, no. 5, p. 395-424.
BAUDOUIN, J.-Y., TIBERGHIEN, G. (2004): Symmetry, averageness, and feature size in
the facial attractiveness of women. Acta Psychologica, vol. 117, no. 3, p. 313-332.
BISHARA, S. E. (1984): Changes in facial dimensions and relationship between the ages
of 5 and 25 years. American Journal of Orthodontics, vol. 85, no. 3, p. 238-252.
BJORNTORP, P. (1997): Hormonal control of regional fat distribution. Human
Reproduction, vol. 1, suppl. 1, p. 21-25.
BJORNTORP, P. (1991): Adipose tissue distribution and function. International Journal
of Obesity, vol. 15, suppl. 2, p. 67-81.
BOOKSTEFN, F. L. (1991): Morphometric tools for landmark data: geometry and biology.
Cambridge: Cambridge University Press. 435 s. ISBN 0-521-58598-8.
BROWN, J. M . et al. (1993): Experimental analysis of the control of expression of the
homeobox-gene Msx-1 in the developing limb and face. Development, vol. 119, no. 1, p.
41-48.
BULYGINA, E., MITTEROECKER, P., AIELLO, L. (2006): Ontogeny of facial
dimorphism and patterns of individual development within one human population.
American Journal of Physical Anthropology, vol. 131, no. 3, p. 432-443.
CASEY, V. A. et al. (1992): Body mass index from childhood to middle age. American
Journal of Clinical Nutrition, vol. 56, no. 1, p. 14-18.
CIUFFOLO, F. et al. (2005): Prevalence and distribution by gender of occlusal
characteristics in a sample of Italian secondary school students. European Journal of
Orthodontics, vol. 27, no. 6, p. 601-606.
COLE, T. J., FREEMAN, J. V., PREECE, M . A. (1995): Body mass index reference
curves for the UK, 1990. Archives of Diseases in Childhood, vol. 73, no. 1, p. 73-79.
COOKE, P. S., NAAZ, A. (2004): Role of estrogens in adipocyte development and
function. Experimental Biology and Medicine, vol. 229, no. 11, p. 1127-1135.
CORNELISSEN, P. L., TOVEE, M . J., BATESON, M . (2009): Patterns of subcutaneous
fat deposition and the relationship between body mass index and waist-to-hip ratio.
Journal of Theoretical Biology, vol. 256, no. 3, p. 343-350.
CIHAK, R. (2001): Anatomie 1. 2. vyd. Praha: Grada. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.
CIHAK, R. (2002) Anatomie 2. 2. vyd. Praha: Grada. 470 s. ISBN 80-247-0143-X.
DEMIRJIAN, A., LEVESQUE, G.-Y. (1980): Sexual differences in dental development
and prediction of emergence. Journal of Dental Research, vol. 59, no. 7, p. 1110-1122.
133
DIEUDONNE, M . N . et al. (2004): Evidence for functional estrogen receptors a and P in
human adipose cells: regional specifities and regulation by estrogens. American Journal of
Physiology: Cell Physiology, vol. 286, no. 3, p. C655-C661.
DIOGO, R. et al. (2009): On the origin, homologies and evolution of primate facial
muscles, with a particular focus on hominoids and a suggested unifying nomenclature for
the facial muscles of the Mammalia. Journal of Anatomy, vol. 215, no. 3, p. 300-319.
DUCKWORTH, W. L. H. (1910): A note on the sections of the lips of primates. Journal of
Anatomy and Physiology, vol. 44, no. 4 , s. 349-353.
DUDA, J. (2007): Pohlavní dimorfismus lidského obličeje - morfometrická studie:
diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ustav
antropologie. 204 s.
EVELETH, P. B. (1998): Menarche. In ULUACZEK, S. J., JOHNSTON, F. E., PREECE,
M . A. (eds.). The Cambridge Encyclopedia of Human Growth and Development.
Cambridge: Cambridge University Press, p. 228.
FARKAS, L.G. et al. (1992): Growth patterns of the nasolabial region: a morphometric
study. Cleft Palate-Craniofacial Journal, vol. 29, no. 4, p. 318-324.
FARKAS, L. G. (1994): Examination. In FARKAS, L. G. (ed.). Anthropometry of the head
andface. 2nd ed. New York: Raven Press, p. 3-56.
FARKAS, L. G., DEUTSCH, C. K. (1996): Anthropometric determination of craniofacial
morphology. American Journal of Medical Genetics, vol. 65, is. 1 p. 1-4.
FARKAS, L. G., HRECZKO, T. A., KATIC, M . J. (1994): Craniofacial norms in north
American Caucasians from birth (one year) to young adulthood. In FARKAS, L. G. (ed).
Anthropometry of the head andface. 2nd ed. New York: Raven Press, p. 241-336.
FARKAS, L. G., POSNICK, J. C , HRECZKO, T. M . (1992): Growth patterns of the face:
a morphometric study. Cleft Palate-Craniofacial Journal, vol. 29, no. 4, p. 308-315.
FENEIS, H. (1996): Anatomický obrazový slovník. 2. vyd. Praha: Grada Publishing. 464 s.
ISBN 80-7169-197-6.
FERNÁNDEZ-RIVEIRO, P. et al. (2002): Linear photogrammetric analysis of the soft
tissue facial profile. American Journal of Orthodontics and Dentofacial Orthopedics, vol.
122, no. 1, p. 59-66.
FERRARIO, V. et al. (1996): Facial three-dimensional morphometry. American Journal of
Orthodontics and Dentofacial Orthopedics, vol. 109, no. 1, p. 86-93.
FERRARIO, V. et al. (1998): Preliminary evaluation of an electromagnetic threedimensional
digitizer in facial anthropometry. Cleft-Palate Craniofacial Journal, vol. 35,
no. 1, p. 9-15.
FERRARIO, V. et al. (2000): Normal growth and development of the lips: a 3-dimensional
study from 6 years to adulthood using a geometric model. Journal of Anatomy, vol. 196,
no. 3, p. 415-423.
FINK, B. et al. (2005): Second to fourth digit ratio and face shape. Proceedings of the
Royal Society: Biological Sciences, vol. 272, no. 1576, p. 1995-2001.
FINK, B., PENTON-VOAK, I. (2002): Evolutionary psychology of facial attractiveness.
Current Directions in Psychological Science, vol. 11, no. 5, p. 154-158.
FLEGR, J. (2005): Evoluční biologic 1. vyd. Praha: Academia. 559 s. ISBN 80-200-1270-
2.
FRANK, G. R. (2003): Role of estrogen and androgen in pubertal skeletal physiology.
Medical and Pediatric Oncology, vol. 41, no. 3, p. 217-221.
FRAYER, D. W., WOLPOFF, M . H. (1985): Sexual dimorphism. Annual Review of
Anthropology, vol. 14, p. 429-473.
FREEDMAN, D. S. et al. (2005): Relation of BMI to fat and fat-free mass among children
and adolescents. International Journal of Obesity, vol. 29, no. 1, p. 1-8.
134
FRISCH, R. E., MCARTHUR, J. A. (1974): Menstrual cycles: fatness as a determinant of
minimum weight for height necessary for their maintenance or onset. Science, vol. 185, no.
4155, p. 949-951.
FURNHAM, A., L A V A N C Y , M . , MCLELLAND, A. (2001): Waist to hip ratio and facial
attractiveness. Personality and Individual Differences, vol. 30, no. 3, p. 491-502.
FURNHAM, A., MISTRY, D., MCLELLAND, A. (2004): The influence of the age of the
face and the waist to hip ratio on judgements of female attractiveness and traits.
Personality and Individual Differences, vol. 36, no. 5, p. 1171-1185.
GANGESTAD, S. W., SCHEID, G. J. (2005): The evolution of human physical
attractiveness. Annual Review of Anthropology, vol. 34, p. 523-548.
GEARY, D. C , VIGIL, J., BYRD-CRAVEN, J. (2004): Evolution of human mate choice.
Journal of Sex Research, vol. 41, no. 1, p. 27-42.
GENECOV, J. S., SINCLAIR, P. M . , DECHOW, P. C. (1990): Development of the nose
and soft tissue profile. The Angle Orthodontist, vol. 60, no. 3, p. 191-198.
GLUCKMAN, P. D., PINAL, C. S. (2003): Regulation of fetal growth by the
somatotrophic axis. Journal of Nutrition, vol. 133, no. 5, p. 1741S-1746S.
GRAVANTE, G., LO GRASSO, S. (1997): Bichat's fat-pad: correlations with some
anthropometric parameters [Abstract]. Annals of Human Biology, vol. 24, iss. 2, p. 181-
185.
GRFM, T. (2000): Paralelní vysvětlení. Vesmír, roč. 79, č. 2, s. 92-93.
HENDL, J. (2004): Přehled statistických metod: analýza a metaanalýza dat. 1. vyd. Praha:
Portál. 583 s. ISBN 80-7178-820-1.
HENSS, R. (2000): Waist-to-hip ratio and female attractiveness. Personality and
Individual Differences, vol. 28, no. 3, p. 501-513.
HÔNEKOPP, J. et al. (2007): Second to fourth digit length ratio (2D:4D) and adult sex
hormones level. Psychoneuroendocrinology, vol. 32, no. 4, p. 313-321.
HULANICKA, B. (1973): Anthroscopic features as a measure of similarity. Materiály i
prace antropologiczne, vol. 87, p. 115-153.
HUY HOANG, P. (1976): Základní antropologická charakteristika vysokoškolských
vietnamských studentů v Brně: diplomová práce. Brno: Universita J. E. Purkyně v Brně,
Přírodovědecká fakulta, Katedra biologie živočichů a člověka, Oddělení antropologie. 37 s.
+ příl.
CHACONAS, S. J., BARTROFF, J. D. (1975): Prediction of normal soft tissue facial
changes. The Angle Orthodontist, vol. 45, no. 1, s. 12-25.
JASIENSKA, G. et al. (2004): Large breasts and narrow waists indicate high reproductive
potential i women. Proceedings of The Royal Society of Sciences: Biology, vol. 271, no.
1545, p. 1213-1217.
JOHNSTON, V.S. (2006): Mate choice decisions: the role of facial beauty. TRENDS in
Cognitive Sciences, vol. 10, no. 1, p. 9-13.
JOHNSTON, V. S., FRANKLIN, M . (1993): Is beauty in the eye of the beholder?
Ethology and Sociobiology, vol. 14, no. 3, p. 183-199.
JOKELA, M . (2009): Physical attractiveness and reproductive success in humans.
Evolution and Human Behaviour, vol. 30, no. 5, p. 342-350.
JONES, D. (1995): Sexual selection, physical attractiveness and facial neoteny. Current
Anthropology, vol. 36, no. 5, p. 723-736.
JONES, D. (1996): Physical attractiveness and the theory of sexual selection: results from
five populations. Ann Arbor: University of Michigan Press. 174 p. ISBN 0-915703-40-8.
JONSSON, T. et al. (2007): Orthodontic treatment experience and prevalence of
malocclusion traits in an Icelandic adult population. American Journal of Orthodontics and
Dentofacial Orthopedics, vol. 131, no. 1, p. 8.ell-8e.l8.
135
KAU, C. H. et al. (2007): Three-dimensional surface acquisition systems for the study of
facial morphology and their application to maxillofacial surgery. The International Journal
of Medical Robotics and Computer Assisted Surgery, vol. 3, no. 2, p. 97-110.
KOTULANOVÁ, Z. (2008): Sexuální dimorfismus lidských rtů: bakalářská práce. Brno:
Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ustav antropologie. 94 s.
KRÁLÍK, M . (2009a): Sexuální dimorfismus. In MALINA, J. a kol. Atropologický slovník.
l.vyd. Brno: CERM, s. 919. ISBN 80-7204-560-0.
KRÁLÍK, M . (2009b): Sexuální dimorfismus u člověka. In MALINA, J. a kol.
Atropologický slovník. 1. vyd. Brno: CERM, s. 917-918. ISBN 80-7204-560-0.
LAKE, J. K., POWER, C , COLE, T. J. (1997): Women's reproductive health: the role of
body mass index in early and adult life. International Journal of Obesity, vol. 21, no. 6, p.
421-428.
LAS SEK, W. D., GAULIN, J. C. (2007): Brief communication: menarche is related to fat
distribution. American Journal of Physical Anthropology, vol. 133, no. 4, p. 1147-1151.
LATHAM, R. A., DEATON, T. G. (1976): The structural basis of the philtrum and the
contour of the vermilion border: a study of the musculature of the upper lip. Journal of
Anatomy, vol. 121, no. 1, p. 151-160.
LEGRO, L. S. et al. (2000): Rapid maturation of the reproductive axis during
perimenarche independent of body composition. The Journal of Clinical Endocrinology &
Metabolism, vol. 85, no. 3, p. 1021-1025.
LEPS, J. (1996): Biostatistika. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Biologická
fakulta. 166 s. ISBN 80-7040-154-0.
LEVTNE, J. A., RAY, A., JENSEN, M . D. (1998): Relation between chubby cheeks and
visceral fat. The New England Journal of Medicine, vol. 339, no. 26, p. 1946-1947.
LEY, C. J., LEES, B., STEVENSON, J. C. (1992): Sex- and menopause-associated
changes in body-fat distribution. American Journal of Clinical Nutrition, vol. 55, no. 5, p.
950-954.
LIPSON, S. E , ELLISON, P. T. (1996): Comparison of salivary steroid profiles in
naturally occurring conception and non-conception cycles. Human Reproduction, vol. 11,
no. 10, p. 2090-2096.
LUNDSTRÔM, A. et al. (1992): A proportional analysis of the soft tissue facial profile in
young adults with normal occlusion. The Angle Orthodotist, vol. 62, no. 2, p. 127-133.
MACHOLÁN, M . (2009): Homeotické geny. In MALINA, J. a kol. Atropologický slovník.
1. vyd. Brno: CERM, s. 1316. ISBN 80-7204-560-0.
MACHYTKOVÁ, G. (2005): Velký incizální schůdek. Část 1 - etiologie a důvody léčby.
Ortodoncie, roč. 14, č. 1, s. 15-22.
MAISEY, D. S. et al. (1999): Characteristics of male attractiveness for women. The
Lancet, vol. 353, iss. 9163, p. 1500.
MALAS, M . A. (2006): Fetal development of the hand, digits and digit ratio (2D:4D).
Early Human Development, vol. 82, no. 7, p. 469-475.
MALINA, J. (2009): Antropometrie. In MALINA, J. a kol. Atropologický slovník. 1. vyd.
Brno: CERM, s. 249. ISBN 80-7204-560-0.
MALÍNSKÝ, J. (1995): Histologie a embryológie orofaciální oblasti. 1. vyd. Olomouc:
Vydavatelství Univerzity Palackého. 103 s. ISBN 80-7067-547-0.
MAMANDRAS, A. H. (1988). Linear changes of the maxillary and mandibular lips.
American Journal of orthodontics and Dentofacial Orthopedics, vol. 94, no. 5, s. 405-410.
MANNING, J. T. et al. (1998): The ratio of 2nd and 4th digit length: sperm numbers and
concentrations of testosterone, luteinizing hormone and oestrogen. Human Reproduction,
vol. 13, no. 11, p. 3000-3004.
136
MANSON, J. E. (1995): Body weight and mortality among women. The New England
Journal of Medicine, vol. 333, no. 11, p. 677-685.
MARTIN, R. (1956): Lehrbuch der Anthropologic in systematischer Darstellung. 1.
Lieferung. 3. Aufl. Stuttgart: Gustav Fischer Verlag.
MARTIN, R. A., JONES, K. L., BENIRSCHKE, K. (1996): Absence of the lateral philtral
ridges: a clue to the structural basis of the philtrum. American Journal of Medical
Genetics, vol. 65, no. 2, p. 117-123.
MCINTYRE, M . H. et al. (2005): The development of sex differences in digital formula
from infancy in the Fels longitudinal study. Proceedings of the Royal Sciences: Biological
Sciences, vol. 272, no. 1571, p. 1473-1479.
MOORE, K. L., PERSAUD, T.V.N. (2002): Zrození člověka: embryológie s klinickým
zaměřením. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství. 564 s. ISBN 80-8586694-3.
MORENO, L. A. et al. (1997): Indices of body fat distribution in Spanish children aged 4.0
to 14.9 years. Journal of Pediatric Gastroenterology & Nutrition, vol. 25, iss. 2, p. 175-
181.
NAMNOUN, J. D. et al. (1997): Three-dimensional reconstruction of the human fetal
philtrum. Annals of Plastic Surgery, vol. 38, iss. 3, p. 202-208.
NANDA, R. S. et al. (1990): Growth changes in the soft tissue facial profile. The Angle
Orthodontist, vol. 60, no. 3, p. 177-190.
NORGAN, N . G. (1998): Body composition. In ULIJACZEK, S. J., JOHNSTON, F. E.,
PREECE, M . A. (eds.). The Cambridge Encyclopedia of Human Growth and Development.
Cambridge: Cambridge University Press, s. 212-215.
PAWLOWSKI, B. et al. (2008): Is female attractiveness related to final reproductive
success? Collegium Antropologicum, vol. 32, no. 2, p. 457-460.
PEDERSEN, S. B. et al. (2004): Estrogen controls lipolysis by up-regulating a2Aadrenergic
receptors directly in human adipose tissue through the estrogen receptor a. The
Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism, vol. 89, no. 4, p. 1869-1878.
PENTON-VOAK, I. S. et al. (1999): Menstrual cycle alter face preference. Nature, vol.
399, no. 1561, p. 741-742.
PENTON-VOAK, I. S., CHEN, J. (2004): High salivary testosterone is linked to masculine
male facial appearance in humans. Evolution and Human Behavior, vol. 25, iss. 4, p. 229-
241.
PERRET, D. I. (1999): Symmetry and human facial attractiveness. Evolution and Human
Behaviour, vol. 20, iss. 5. , p. 295-307.
PHELPS, V. R. (1952): Relative finger index length as a sex-influenced trait in man.
American Journal of Human Genetics, vol. 4, no. 2, p. 72-89.
PLAVCAN, M . J. (2001): Sexual dimorphism in primate evolution. Yearbook of physical
anthropology, vol. 44, p. 25-53.
PROKOPEC, M . (1967): Somatometrie. In FETTER, V. et al. Antropologie. 1. vyd. Praha:
Academia, s. 73-122.
RAS, F. et al. (1996): Quantification of facial morphology using stereophotogrammetry demonstration
of a new concept. Journal of Dentistry, vol. 24, no. 5, p. 369-374.
RHODES, G. (2006): The evolutionary psychology of facial beauty. Annual Reviews of
Psychology, vol. 57, p. 199-226.
ROGERS, C.R.et al. (2009): Comparative microanatomy of the orbicularis oris muscle
between chimpanzees and humans: evolutionary divergence of lip function. Journal of
Anatomy, vol. 214, no. 1, p. 36-44.
ROHLF, F. J., MARCUS, L. F. (1993): A revolution in morphometries. Trends in ecology
& evolution, vol. 8, no. 4, p. 129-132.
137
ROHRICH, R. J., PESSA, J. E. (2009): The anatomy and clinical implications of perioral
submuscular fat. Plastic and Reconstructive Surgery, vol. 124, no. 1, p. 266-271.
SAXBY, P. J., FREER, T. J. (1985): Dentoskeletal determinants of soft tissue morphology.
The Angle Orthodontist, vol. 55, no. 2, p. 147-154.
SAWYER, A. R , SEE, M . , NDUKA, C. (2009): 3D stereophotogrammetry quantitative lip
analysis. Aesthetic Plastic Surgery, vol. 33, no. 4, p. 497-504.
SCOTT, E. C , JOHNSTON, F. E. (1982): Critical fat, menarche, and the maintenance of
menstrual cycles. Journal of Adolescent Health Care, vol. 2, iss. 4, p. 249-260.
SEDLAK, P. (2007): Biological age. In In BLÁHA, P., SUSANNE, C H , REBATO, E.
(eds.). Essentials of Biological Anthropology. Prague: Charles University in Prague, The
Karolinum Press, p. 231-244. ISBN 80-246-1338-3.
SEDLAK, P., BLÁHA, P. (2007a): Ontogenetic development of the man. In BLÁHA, P.,
SUSANNE, CH., REBATO, E. (eds.). Essentials of Biological Anthropology. Prague:
Charles University in Prague, The Karolinum Press, p. 161-217. ISBN 80-246-1338-3.
SEDLAK, P., BLÁHA, P. (2007b): The endocrine regulation of growth and development.
In BLÁHA, P., SUSANNE, C H , REBATO, E. (eds). Essentials of Biological
Anthropology. Prague: Charles University in Prague, The Karolinum Press, p. 217-230.
ISBN 80-246-1338-3.
SFORZA, CH. et al. (2009): Soft-tissue facial characteristics of attractive italian woman as
compared to normal women. The Angle Orthodontist, vol. 79, no. 1, p. 17-23.
SHEA, B. T. (1998): Postnatal craniofacial growth. In ULIJACZEK, S. J., JOHNSTON, F.
E., PREECE, M . A. (eds.). The Cambridge Encyclopedia of Human Growth and
Development. Cambridge: Cambridge University Press, p. 206-208.
SCHAEFER, K. et al. (2006): Female appearance: facial and bodily attractiveness as
shape. Psychology Science, vol. 48, no. 2, p. 187-204.
SCHEIB, J. E., GANGESTAD, S. W., THORNHILL, R. (1999): Facial symmetry,
attractiveness and cues of good genes. Proceedings of the Royal Society of London:
Biological Scineces, vol. 266, no. 1431, p. 1913-1917.
SINGH, D. (1993): Adaptive significance of female physical attractiveness: role of waistto-hip
ratio. Journal of Personality and Social Psychology, vol. 65, no. 2, p. 293-307.
STEWART, D. R. et al. (1993): Enhanced ovarian steroid secretion before implantation in
early human pregnancy. Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism, vol. 76, no. 6,
p. 1470-1476.
STRITECKÁ, M . (2008): Sexuální dimorfismus člověka v průběhu postnatálního růstu a
vývoje: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ustav
antropologie. 160 s., 18 s. příl.
SUBTELNY, J. D. (1959): A longitudinal study of soft tissue facial structures and their
profile characteristics, defined in relation to underlying skeletal structures. American
Journal of Orthodontics, vol. 45, no. 7, p. 481-507.
SVECHNIKOV, K., SÖDER, O. (2008): Ontogeny of gonadal sex steroids. Best Practice
& Research Clinical Endocrinology & Metabolism, vol. 22, no. 1, p. 95-106.
SWAMI, V., TOVÉE, M . J. (2005): Male physical attractiveness in Britain and Malaysia.
Body Image, vol. 2, no. 4, p. 383-393.
SMAHEL, Z. (2001): Principy, teorie a metody auxologie. Praha: Univerzita Karlova
v Praze, Nakladatelství Karolinum. 158 s. ISBN 80-246-0295-4.
SNAJDEROVÁ, M . (2007): Pohlavní vývoj ženy a primární hypoestrinní stavy. In FAIT,
T., SNAJDEROVÁ, M . a kol. (eds). Estrogenní deficit. 1. vyd. Praha: Maxdorf, s. 46-85.
THORNHILL, R., GANGESTAD, S. W. (1999): Facial attractiveness. Trends in Cognitive
Sciences, vol. 3, no. 12, p. 452-460.
138
THORNHILL, R., GANGESTAD, S. W. (2006): Facial sexual dimorphism,
developmental stability, and susceptibility to disease in men and women. Evolution of
Human Behaviour, vol. 27, no. 2, p. 131-144.
THORNHILL, R., GRAMMER, K. (1999): The body and face of woman: one ornament
that signals quality? Evolution and Human Behaviour, vol. 20, iss. 2, p. 105-120.
TITLE-ACHOVÁ, S. (1967): Somatoskopie. In FETTER, V. et al. Antropologie. 1. vyd.
Praha: Academia, s. 73-122.
TOVEE, M . J. et al. (1997): Supermodels: stick insects or hourglasses? The Lancet, vol.
350, no. 9089, p.1474-1475.
TOVEE, M . J. et al. (1999): Visual cues to female physical attractiveness. Proceedings of
the Royal Society of London: Biological Sciences, vol. 266, no. 1415, p. 211-218.
TRIVERS, R. L. (1972): Parental investment and sexual selection. In CAMPBELL, B.
(ed.). Sexual selection and the descent of man 1871-1971. Chicago: Aldine, p. 136-179.
URBANOVÁ, P., KRÁLÍK, M . (2009): Kvantitativní popis tvaru pomocí metod
geometrické morfometrie. In SVOBODA, J. A. Čas lovců: aktualizované dějiny paleolitu.
Brno: Nadace Universitas, CERM, s. 277-291.
WAKAHARA, M . (1996): Heterochrony and neotenic salamanders. Zoological Science,
vol. 13, no. 6, p. 765-776.
WATERS, M . J., KAYE, P. L. (2002): The role of growth hormone in fetal development.
Growth Hormone & IGF Research, vol. 12, no. 3, p. 137-146.
WEBER, T. (2006): Memorix zubního lékařství. 1. vyd. Praha: Grada. 430 s. ISBN 80-247-
1017-X.
WELLS, J. C. K. (2007): Sexual dimorphism of body composition. Best Practice &
Research Endocrinology & Metabolism, vol. 21, no. 3, p. 415-430.
WELLS, J. C. K , TRELEAVEN, P., COLE, T. J. (2007): BMI compared with 3dimensional
body shape. The American Journal of Clinical Nutrition, vol. 85, no. 2, p.
419-425.
ZAADSTRA, M . et al. (1993): Fat and female fecundity. British Medical Journal, vol.
306, no. 6876, p. 484-487.
ZELDITCH, Miriam L. et al. (2004): Geometric morphometries for biologists: a primer.
San Diego: Elsevier Academic Press. 443 p. ISBN 0-12-77846-08.
Pouze citovaná literatura
BLÁHA, P. a kol. (1982): Antropometrie československé populace od 6 do 35 let:
Československá spartakiáda 1980. Praha: Oddělení zdravotnického zajištění vrcholového
sportu. 401 s. Citováno podle: Střítecká 2008.
BLAHA, P. et al. (2005): The 6th national-wide anthropological research of child and
adolescents 2001, Czech republic. Praha: SZÚ. Citováno dle Blaha, Sedlák 2007a.
DOCHERTY, B. A. et al. (2008): Comparative microanatomy of primate facial
musculature. American Journal of Physical Anthropology, vol. 135, suppl. 46, p. 91.
Citováno podle: Rogers et al. 2009.
DRYDEN, I. L., MARDIA, K. V. (1998): Statistical shape analysis. Chichester: John
Wiley & Sons. 347 s. ISBN 0-471-95816-6. Citováno podle: Zelditch 2004.
HELM, S. (1970): Prevalence of malocclusion in relation to development of dentition.
Acta odontologica Scandinavica, suppl. 58, vol. 28, p. 1-122. Citováno podle: Machytková
2005.
HENRY, L. (1961): Some data on natural fertility. Eugenics Quarterly, vol. 8, no. 2, p. 81-
91. Citováno podle: Jones 1995.
KARLBERG, J. (1987): Modeling of human growth. Goeteborg: Universitas regia
Gothoburgensis. Citováno podle: Sedlák, Bláha 2007b.
139
KENDALL, D. G. (1977): The diffusion of shape. Advances in Applied Probability, vol. 9,
no. 3, p. 428-430. Citováno podle: Zelditch etal. 2004.
MALLET, J., JIGGINS, C. D., MCMILLAN, W. O. (1996): Evolution: Mimicry meet the
mitochondrion. Current Biology, vol. 6, no. 8, p. 937-940. Citováno podle: Flegr 2005.
ORBAK, Z. et al. (1998): Pelvic ultrasound measurements in normal girls: relation to
puberty and sex hormone concentration. Journal of Pediatric Endocrinology and
Metabolism, vol. 11, no. 4, p. 525-530. Citováno podle: Snajderová 2007.
PROFFIT, W. R. (2000): Contemporary orthodontics. 3rd ed. St. Louis: Mosby. 742 p.
Citováno podle: Machytková 2005.
ROSENFIELD, R. L. (2002): Puberty in the female and its disorders. In SPERLING, M .
(ed.). Pediatric endocrinology. 2nd ed. Philadelphia: Saunders. ISBN 0721695396.
Citováno podle: Alonso, Rosenfield 2002.
van VALEN, L. (1962): A study of fluctuating asymmetry. Evolution, vol. 16, no. 2, p.
125-142. Citováno podle: Flegr 2005.
Použitý software
Adobe Systems Incorporated (1990-2002): Adobe Photoshop, version 7.0.
Biostatistics Inc. (1986-2002): NTSYSpc, version 2.1 If.
Corel Corporation (2002): Corel PHOTO-PAINT, version 11.735.
HAMMER, O., HARPER, D. A. T. (1999-2009): PAST: Paleontological Statistics
software package for education and data analysis, version 1.90.
JADWISZCZAK, P. (c2009): Rundom Pro, version 3.14.
Microsoft Corporation (1985-1997): Microsoft Excel 97 SR-2.
ROHLF, F. J. (2003): tpsSmall, version 1.20.
ROHLF, F. J. (2004): tpsSpline, version 1.20.
ROHLF, F. J. (2004): tpsSuper, version 1.14.
ROHLF, F. J. (2008): tpsRelw, version 1.46.
ROHLF, F. J. (2008): tpsUtil, version 1.40.
ROHLF, F. J. (2008): tpsDig, version 2.12.
StatSoft, Inc. (2009): STATISTICA (data analysis software system), version 9.0.
140
15. Seznam zkratek
ANOVA (Analysis of Variance) - analýza variance
BMI (body mass index) - index tělesné hmotnosti
CCD (charge-coupled device) - zařízení s vázanými náboji
CS (centroid size) - velikost centroidu
DNA (deoxyribonucleic acid) - deoxyribonukleová kyselina
FSH - folikuly stimulující hormon
GH (growth hormone) - růstový hormon
gn - gnathion
go - gonion
ch - cheilion
IGF-I (insulin-like growth hormone) - insulinu podobný růstový hormon (typ I)
L H - luteinizační hormon
li - labrale inferius
ls - labrale superius
MANOVÁ (Multivariate Analysis of Variance) - vícerozměrná analýza variance
např. - například
obr. - obrázek
př. n. 1. - před naším letopočtem
RW (relative warp) - relativní varpa
SD - směrodatná odchylka
sn - subnasale
st. - století
sto - stomion
USA - Spojené státy americké
Ústí n. L. - Ústí nad Labem
WHR (waist-to-hip ratio) - poměr obvodu pasu a boků
WCR (waist-to-chest ratio) - poměr obvodu pasu a hrudníku
141
16. Přílohy
Tabulka 1: Výsledky parciální korelační analýzy - chlapci (en face)
Tabulka 2: Výsledky parciální korelační analýzy - dívky (en face)
Tabulka 3: Výsledky parciální korelační analýzy - chlapci (profil)
Tabulka 4: Výsledky parciální korelační analýzy - dívky (profil)
142
chlapci (enface);
n=73
hmotn
ost
výška
obvod
pasu
obvod
boků
BMI WHR
šířka
dlaně
délka
3.
prstu
šířko-
délk.
poměr
ruky
2D:
4D
RW1 RW2 RW3 RW4 RW5
šířka
rtů
výška
horn.
rtu
výška
doln.
rtu
celk.
výška
rtů
CS
hmotnost 1,00 0,80 0,90 0,91 0,92 0,14 0,79 0,77 -0,03 0,20 0,04 -0,08 0,08 0,12 0,21 0,47 0,22 0,22 0,24 0,29
výška 0,80 1,00 0,60 0,65 0,49 0,05 0,74 0,84 -0,19 0,23 -0,03 -0,13 0,11 -0,08 0,14 0,37 0,12 0,09 0,11 0,15
obvod pasu 0,90 0,60 1,00 0,88 0,89 0,38 0,60 0,60 -0,06 0,14 0,02 0,00 0,10 0,21 0,19 0,43 0,22 0,19 0,22 0,26
obvodboků 0,91 0,65 0,88 1,00 0,88 -0,09 0,68 0,59 0,08 0,21 0,18 -0,04 0,10 0,12 0,17 0,32 0,28 0,30 0,32 0,33
BMI 0,92 0,49 0,89 0,88 1,00 0,17 0,65 0,56 0,09 0,14 0,07 -0,05 0,05 0,23 0,21 0,42 0,23 0,25 0,26 0,32
WHR 0,14 0,05 0,38 -0,09 0,17 1,00 -0,04 0,14 -0,29 -0,11 -0,33 0,07 0,05 0,17 0,07 0,29 -0,11 -0,20 -0,18 -0,10
šířka dlaně 0,79 0,74 0,60 0,68 0,65 -0,04 1,00 0,79 0,26 0,23 0,03 -0,19 0,04 0,09 0,08 0,35 0,14 0,19 0,18 0,17
délka 3. prstu 0,77 0,84 0,60 0,59 0,56 0,14 0,79 1,00 -0,38 0,23 -0,05 -0,26 0,10 -0,02 0,04 0,44 0,13 0,09 0,12 0,12
šířko-délk. poměr
ruky
-0,03 -0,19 -0,06 0,08 0,09 -0,29 0,26 -0,38 1,00 0,00 0,11 0,13 -0,08 0,16 0,05 -0,15 0,01 0,13 0,09 0,10
2D:4D 0,20 0,23 0,14 0,21 0,14 -0,11 0,23 0,23 0,00 1,00 -0,08 -0,12 0,01 -0,16 0,18 0,11 -0,22 0,00 -0,10 0,19
RW1 0,04 -0,03 0,02 0,18 0,07 -0,33 0,03 -0,05 0,11 -0,08 1,00 0,12 0,02 -0,02 0,00 -0,19 0,72 0,87 0,88 0,32
RW2 -0,08 -0,13 0,00 -0,04 -0,05 0,07 -0,19 -0,26 0,13 -0,12 0,12 1,00 0,03 0,05 -0,02 0,09 0,10 0,26 0,21 0,12
RW3 0,08 0,11 0,10 0,10 0,05 0,05 0,04 0,10 -0,08 0,01 0,02 0,03 1,00 -0,05 0,05 0,33 0,41 -0,06 0,14 0,15
RW4 0,12 -0,08 0,21 0,12 0,23 0,17 0,09 -0,02 0,16 -0,16 -0,02 0,05 -0,05 1,00 -0,18 0,14 0,07 -0,07 -0,02 0,00
RW5 0,21 0,14 0,19 0,17 0,21 0,07 0,08 0,04 0,05 0,18 0,00 -0,02 0,05 -0,18 1,00 0,06 0,05 0,07 0,07 0,00
šířka rtů 0,47 0,37 0,43 0,32 0,42 0,29 0,35 0,44 -0,15 0,11 -0,19 0,09 0,33 0,14 0,06 1,00 0,32 0,13 0,23 0,39
výška hom. rtu 0,22 0,12 0,22 0,28 0,23 -0,11 0,14 0,13 0,01 -0,22 0,72 0,10 0,41 0,07 0,05 0,32 1,00 0,67 0,88 0,42
výška doln. rtu 0,22 0,09 0,19 0,30 0,25 -0,20 0,19 0,09 0,13 0,00 0,87 0,26 -0,06 -0,07 0,07 0,13 0,67 1,00 0,94 0,47
celk. výška rtů 0,24 0,11 0,22 0,32 0,26 -0,18 0,18 0,12 0,09 -0,10 0,88 0,21 0,14 -0,02 0,07 0,23 0,88 0,94 1,00 0,49
CS 0,29 0,15 0,26 0,33 0,32 -0,10 0,17 0,12 0,10 0,19 0,32 0,12 0,15 0,00 0,00 0,39 0,42 0,47 0,49 1,00
H
dívky (enface);
n=55
hmotn
ost
výška
obvod
pasu
obvod
boků
BMI WHR
šířka
dlaně
délka
3.
prstu
šířko-
délk.
poměr
ruky
2D:
4D
RW1 RW2 RW3 RW4 RW5
šířka
rtů
výška
hom.
rtu
výška
doln.
rtu
celk.
výška
rtů
CS
hmotnost 1,00 0,62 0,88 0,96 0,91 0,06 0,53 0,33 0,18 0,04 0,17 -0,07 -0,06 -0,11 0,04 0,42 0,19 0,37 0,36 0,29
výška 0,62 1,00 0,42 0,60 0,30 -0,25 0,55 0,64 -0,17 -0,13 -0,03 0,14 -0,07 -0,06 -0,04 0,35 0,06 0,22 0,19 0,21
obvod pasu 0,88 0,42 1,00 0,85 0,91 0,45 0,56 0,30 0,24 0,02 0,20 -0,07 -0,09 -0,08 0,01 0,33 0,17 0,32 0,32 0,25
obvod boků 0,96 0,60 0,85 1,00 0,90 -0,07 0,54 0,35 0,17 0,03 0,14 -0,16 -0,08 -0,09 0,08 0,40 0,19 0,33 0,33 0,24
BMI 0,91 0,30 0,91 0,90 1,00 0,23 0,50 0,14 0,37 0,08 0,19 -0,12 -0,07 -0,07 0,09 0,36 0,20 0,31 0,33 0,19
WHR 0,06 -0,25 0,45 -0,07 0,23 1,00 0,10 -0,06 0,18 0,00 0,19 0,15 -0,03 -0,05 -0,12 -0,03 0,03 0,12 0,11 0,10
šířka dlaně 0,53 0,55 0,56 0,54 0,50 0,10 1,00 0,59 0,38 0,15 -0,04 0,14 -0,10 0,08 0,08 0,18 0,05 0,05 0,06 0,06
délka 3. prstu 0,33 0,64 0,30 0,35 0,14 -0,06 0,59 1,00 -0,52 -0,03 -0,09 -0,03 -0,20 -0,13 -0,03 0,26 -0,11 0,17 0,08 0,18
šířko-délk. poměr
ruky
0,18 -0,17 0,24 0,17 0,37 0,18 0,38 -0,52 1,00 0,20 0,06 0,17 0,14 0,21 0,12 -0,09 0,18 -0,14 -0,02 -0,13
2D:4D 0,04 -0,13 0,02 0,03 0,08 0,00 0,15 -0,03 0,20 1,00 -0,18 -0,09 0,03 -0,03 -0,02 0,02 -0,09 -0,14 -0,15 -0,04
RW1 0,17 -0,03 0,20 0,14 0,19 0,19 -0,04 -0,09 0,06 -0,18 1,00 0,22 -0,06 0,10 0,08 -0,10 0,66 0,68 0,82 0,47
RW2 -0,07 0,14 -0,07 -0,16 -0,12 0,15 0,14 -0,03 0,17 -0,09 0,22 1,00 -0,04 -0,15 -0,32 0,13 0,09 0,37 0,32 0,19
RW3 -0,06 -0,07 -0,09 -0,08 -0,07 -0,03 -0,10 -0,20 0,14 0,03 -0,06 -0,04 1,00 0,21 -0,03 0,00 0,49 -0,39 -0,06 -0,22
RW4 -0,11 -0,06 -0,08 -0,09 -0,07 -0,05 0,08 -0,13 0,21 -0,03 0,10 -0,15 0,21 1,00 0,20 -0,31 0,34 -0,40 -0,14 -0,17
RW5 0,04 -0,04 0,01 0,08 0,09 -0,12 0,08 -0,03 0,12 -0,02 0,08 -0,32 -0,03 0,20 1,00 -0,13 0,12 -0,02 0,04 -0,07
šířka rtů 0,42 0,35 0,33 0,40 0,36 -0,03 0,18 0,26 -0,09 0,02 -0,10 0,13 0,00 -0,31 -0,13 1,00 0,21 0,46 0,45 0,49
výška horn. rtu 0,19 0,06 0,17 0,19 0,20 0,03 0,05 -0,11 0,18 -0,09 0,66 0,09 0,49 0,34 0,12 0,21 1,00 0,30 0,70 0,34
výška doln. rtu 0,37 0,22 0,32 0,33 0,31 0,12 0,05 0,17 -0,14 -0,14 0,68 0,37 -0,39 -0,40 -0,02 0,46 0,30 1,00 0,89 0,69
celk. výška rtů 0,36 0,19 0,32 0,33 0,33 0,11 0,06 0,08 -0,02 -0,15 0,82 0,32 -0,06 -0,14 0,04 0,45 0,70 0,89 1,00 0,68
CS 0,29 0,21 0,25 0,24 0,19 0,10 0,06 0,18 -0,13 -0,04 0,47 0,19 -0,22 -0,17 -0,07 0,49 0,34 0,69 0,68 1,00
H
-p-
chlapci
(profil); n=64
hmotn
ost
výška
obvod
pasu
obvod
boků
BMI WHR
šířka
dlaně
délka
3.
prstu
šířko-
délk.
poměr
ruky
2D:
4D
RW1 RW2 RW3 RW4 RW5
hloub
kartu
výška
horn.
rtu
výška
doln.
rtu
celk.
výška
rtů
CS
hmotnost 1,00 0,85 0,91 0,94 0,92 0,10 0,86 0,82 -0,07 0,04 0,14 0,10 0,05 0,18 -0,10 0,06 0,27 0,07 0,20 0,16
výška 0,85 1,00 0,69 0,75 0,59 -0,03 0,84 0,89 -0,23 0,07 0,12 0,11 0,06 0,20 -0,14 0,07 0,22 0,01 0,13 0,08
obvod pasu 0,91 0,69 1,00 0,91 0,91 0,36 0,70 0,68 -0,09 0,02 0,19 0,07 0,01 0,12 -0,07 0,00 0,27 0,10 0,21 0,15
obvod boků 0,94 0,75 0,91 1,00 0,89 -0,06 0,77 0,70 -0,01 0,07 0,18 0,01 -0,03 0,20 -0,12 0,02 0,29 0,15 0,26 0,21
BMI 0,92 0,59 0,91 0,89 1,00 0,18 0,71 0,61 0,05 0,00 0,14 0,08 0,04 0,12 -0,05 0,04 0,26 0,10 0,20 0,19
WHR 0,10 -0,03 0,36 -0,06 0,18 1,00 -0,03 0,08 -0,22 -0,13 0,04 0,17 0,08 -0,15 0,10 -0,06 0,00 -0,08 -0,07 -0,13
šírka dlaně 0,86 0,84 0,70 0,77 0,71 -0,03 1,00 0,84 0,13 0,07 0,00 0,17 0,18 0,26 -0,19 0,16 0,21 -0,03 0,07 0,13
délka 3. prstu 0,82 0,89 0,68 0,70 0,61 0,08 0,84 1,00 -0,42 0,07 0,12 0,18 0,09 0,31 -0,11 0,10 0,24 -0,02 0,12 0,07
šířko-délk. poměr
ruky
-0,07 -0,23 -0,09 -0,01 0,05 -0,22 0,13 -0,42 1,00 -0,01 -0,24 -0,02 0,13 -0,13 -0,10 0,11 -0,08 -0,01 -0,09 0,12
2D:4D 0,04 0,07 0,02 0,07 0,00 -0,13 0,07 0,07 -0,01 1,00 0,05 0,03 -0,07 0,03 0,05 0,02 0,02 -0,07 0,03 0,04
RW1 0,14 0,12 0,19 0,18 0,14 0,04 0,00 0,12 -0,24 0,05 1,00 0,04 0,03 -0,02 0,10 -0,67 0,53 0,21 0,42 -0,27
RW2 0,10 0,11 0,07 0,01 0,08 0,17 0,17 0,18 -0,02 0,03 0,04 1,00 0,09 -0,18 0,12 0,23 -0,25 -0,43 -0,42 -0,13
RW3 0,05 0,06 0,01 -0,03 0,04 0,08 0,18 0,09 0,13 -0,07 0,03 0,09 1,00 -0,03 -0,08 -0,44 0,15 -0,47 -0,33 -0,19
RW4 0,18 0,20 0,12 0,20 0,12 -0,15 0,26 0,31 -0,13 0,03 -0,02 -0,18 -0,03 1,00 0,04 0,28 0,44 0,00 0,34 0,39
RW5 -0,10 -0,14 -0,07 -0,12 -0,05 0,10 -0,19 -0,11 -0,10 0,05 0,10 0,12 -0,08 0,04 1,00 0,13 0,16 0,05 0,25 0,18
hloubka rtů 0,06 0,07 0,00 0,02 0,04 -0,06 0,16 0,10 0,11 0,02 -0,67 0,23 -0,44 0,28 0,13 1,00 -0,10 0,19 0,11 0,60
výška horn. rtu 0,27 0,22 0,27 0,29 0,26 0,00 0,21 0,24 -0,08 0,02 0,53 -0,25 0,15 0,44 0,16 -0,10 1,00 0,53 0,84 0,42
výška doln. rtu 0,07 0,01 0,10 0,15 0,10 -0,08 -0,03 -0,02 -0,01 -0,07 0,21 -0,43 -0,47 0,00 0,05 0,19 0,53 1,00 0,84 0,45
celk. výška rtů 0,20 0,13 0,21 0,26 0,20 -0,07 0,07 0,12 -0,09 0,03 0,42 -0,42 -0,33 0,34 0,25 0,11 0,84 0,84 1,00 0,52
CS 0,16 0,08 0,15 0,21 0,19 -0,13 0,13 0,07 0,12 0,04 -0,27 -0,13 -0,19 0,39 0,18 0,60 0,42 0,45 0,52 1,00
dívky (profil);
n=56
hmotn
ost
výška
obvod
pasu
obvod
boků
BMI WHR
šířka
dlaně
délka
3.
prstu
šířko-
délk.
poměr
ruky
2D:4
D
RW1 RW2 RW3 RW4 RW5
hloub
kartu
výška
horn.
rtu
výška
doln.
rtu
celk.
výška
rtů
CS
hmotnost 1,00 0,67 0,91 0,97 0,91 0,20 0,61 0,48 0,03 0,07 0,31 -0,22 0,09 -0,06 0,16 -0,19 0,40 0,35 0,40 0,23
výška 0,67 1,00 0,48 0,63 0,34 -0,12 0,47 0,73 -0,39 0,00 0,12 -0,24 -0,18 -0,12 0,19 -0,03 0,16 0,33 0,31 0,23
obvod pasu 0,91 0,48 1,00 0,88 0,91 0,54 0,63 0,42 0,11 0,08 0,39 -0,15 0,18 -0,09 0,21 -0,31 0,38 0,22 0,32 0,12
obvod boků 0,97 0,63 0,88 1,00 0,90 0,08 0,59 0,46 0,03 0,07 0,27 -0,25 0,14 -0,02 0,14 -0,17 0,43 0,38 0,41 0,27
BMI 0,91 0,34 0,91 0,90 1,00 0,33 0,58 0,25 0,26 0,11 0,36 -0,16 0,24 -0,03 0,09 -0,26 0,43 0,26 0,33 0,14
WHR 0,20 -0,12 0,54 0,08 0,33 1,00 0,27 0,06 0,20 0,05 0,33 0,15 0,10 -0,15 0,20 -0,31 0,05 -0,20 -0,05 -0,20
šířka dlaně 0,61 0,47 0,63 0,59 0,58 0,27 1,00 0,55 0,32 0,11 0,51 -0,12 0,22 -0,11 0,32 -0,37 0,41 0,11 0,30 0,06
délka 3. prstu 0,48 0,73 0,42 0,46 0,25 0,06 0,55 1,00 -0,61 -0,04 0,28 -0,10 -0,11 -0,05 0,34 -0,06 0,29 0,22 0,34 0,21
šířko-délk. poměr
ruky
0,03 -0,39 0,11 0,03 0,26 0,20 0,32 -0,61 1,00 0,13 0,15 0,02 0,33 -0,06 -0,11 -0,29 0,04 -0,16 -0,13 -0,19
2D:4D 0,07 0,00 0,08 0,07 0,11 0,05 0,11 -0,04 0,13 1,00 0,21 -0,04 -0,05 0,08 0,13 -0,07 0,17 0,01 0,17 -0,15
RW1 0,31 0,12 0,39 0,27 0,36 0,33 0,51 0,28 0,15 0,21 1,00 -0,10 0,11 -0,05 0,23 -0,70 0,62 0,16 0,48 -0,08
RW2 -0,22 -0,24 -0,15 -0,25 -0,16 0,15 -0,12 -0,10 0,02 -0,04 -0,10 1,00 -0,11 0,01 -0,16 0,33 -0,41 -0,45 -0,48 -0,13
RW3 0,09 -0,18 0,18 0,14 0,24 0,10 0,22 -0,11 0,33 -0,05 0,11 -0,11 1,00 0,11 -0,03 -0,47 0,33 -0,30 -0,16 -0,18
RW4 -0,06 -0,12 -0,09 -0,02 -0,03 -0,15 -0,11 -0,05 -0,06 0,08 -0,05 0,01 0,11 1,00 -0,14 0,20 0,19 -0,36 -0,04 -0,08
RW5 0,16 0,19 0,21 0,14 0,09 0,20 0,32 0,34 -0,11 0,13 0,23 -0,16 -0,03 -0,14 1,00 0,01 0,35 0,26 0,48 0,22
hloubka rtů -0,19 -0,03 -0,31 -0,17 -0,26 -0,31 -0,37 -0,06 -0,29 -0,07 -0,70 0,33 -0,47 0,20 0,01 1,00 -0,28 0,18 0,00 0,45
výška horn. rtu 0,40 0,16 0,38 0,43 0,43 0,05 0,41 0,29 0,04 0,17 0,62 -0,41 0,33 0,19 0,35 -0,28 1,00 0,53 0,84 0,38
výška doln. rtu 0,35 0,33 0,22 0,38 0,26 -0,20 0,11 0,22 -0,16 0,01 0,16 -0,45 -0,30 -0,36 0,26 0,18 0,53 1,00 0,85 0,68
celk. výška rtů 0,40 0,31 0,32 0,41 0,33 -0,05 0,30 0,34 -0,13 0,17 0,48 -0,48 -0,16 -0,04 0,48 0,00 0,84 0,85 1,00 0,58
CS 0,23 0,23 0,12 0,27 0,14 -0,20 0,06 0,21 -0,19 -0,15 -0,08 -0,13 -0,18 -0,08 0,22 0,45 0,38 0,68 0,58 1,00