Třebíčský pluton představuje v rámci Českého masivu největší
známou intruzi durbachitu –
ultradraselného amfibol-biotitického granitu s vyrostlicemi
draselného živce, který byl
intrudován během variské orogeneze. Tato studie ukazuje, jak
geologická stavba a orientace
minerálů ovlivňují propustnost této horniny.
Vnitřní struktura plutonu byla charakterizována kombinací
terénních strukturních
měření a analýzy anizotropie magnetické susceptibility (AMS).
Výsledky poukazují na
výraznou foliaci a lineaci způsobenou přednostní orientací
paramagnetických minerálů. Vzorky
byly odebrány z lomu Kamenná v různých směrech vůči foliaci a
lineaci durbachitu.
Studie se zaměřuje na kvantifikaci anizotropie permeability
durbachitu z Třebíčského
plutonu a její interpretaci v kontextu geologické stavby a
petrografických vlastností horniny.
Vzorky byly navrtány ve stanovených orientacích a následně
laboratorně testovány metodou
pulse-decay, která umožňuje měření permeability velmi málo
propustných hornin.
Na základě získaných dat byla interpretována souvislost mezi
permeabilitou a
anizotropní stavbou horniny. Koeficienty permeability
analyzovaných vzorků se pohybují v
řádu 10⁻¹⁹ m². Ve směrech paralelních k magnetické foliaci byla
zjištěna přibližně o 20 % vyšší
permeabilita než ve směrech kolmých či šikmých.
Naše výsledky, poprvé zaznamenané u durbachitových hornin,
naznačují, že anizotropie
permeability velmi pravděpodobně odpovídá tenzoru druhého řádu,
tedy ji lze popsat
elipsoidem. To má zásadní význam pro pochopení migrace fluid v
deformovaných granitických
horninách a zároveň potvrzuje teoretické modely anizotropní
permeability v reálném
geologickém prostředí.