MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her Efektivita zimního přípravného období u fotbalistek SK Líšeň kategorie juniorky Magisterská práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Ladislav Bedřich, CSc. Vypracovala: Mgr. Eliška Houšťová Obor: Tělesná výchova a sport Brno 2018 Prohlašuji, že jsem závěrečnou magisterskou práci vypracovala samostatně pod vedením doc. PhDr. Ladislava Bedřicha, CSc, uvedla jsem všechny použité literární a odborné zdroje a dodržovala zásady vědecké etiky. V Brně, dne 20.4. 2018 Mgr. Eliška Houšťová Poděkování Děkuji doc. PhDr. Ladislavu Bedřichovi, CSc. za pomoc při vedení diplomové práce. Děkuji také PaedDr. Karlu Večeřovi za cenné připomínky a praktické rady. A v neposlední řadě děkuji rovněž realizačnímu týmu a hráčkám SK Líšeň kategorie juniorky za jejich vstřícný přístup a poskytnuté informace a data. Anotace Eliška Houšťová: Efektivita zimního přípravného období u fotbalistek SK Líšeň kategorie juniorky. Konkrétně se práce zaměřuje na monitoring a zjišťování změn ve výsledcích vybraných motorických testů u výše uvedených fotbalistek. Klíčová slova fotbal, ženský fotbal, zimní přípravné období, motorické schopnosti Annotation Eliška Houšťová: Efficiency of the winter preparatory period of the woman's football players SK Líšeň category junior. The main aim of the thesis is monitoring and determine the changes in the results of selected motor tests in the aforementioned football players. Keywords football, women's football, winter preparation period, motor abilities Obsah ÚVOD 7 1 SYNTÉZA POZNATKŮ 8 1.1 Charakteristika fotbalu 8 1.1.1 Historie fotbalu 8 1.1.2 Současný fotbal 9 1.1.3 Ženský fotbal 10 1.2 Periodizace tréninkového procesu 13 1.2.1 Letní přípravné období 14 1.2.2 Podzimní hlavní období 15 1.2.3 Zimní přechodné období 15 1.2.4 Zimní přípravné období 15 1.2.5 Jarní hlavní období 16 1.2.6 Letní přechodné období 16 1.3 Tréninkový proces ve fotbale 17 1.3.1 Kondiční trénink 17 1.4 Motorické schopnosti 18 1.4.1 Kondiční schopnosti 19 1.4.2 Koordinační schopnosti 26 1.5 Motorické dovednosti 28 1.6 Motorické učení 29 1.7 Sportovní příprava dětí a mládeže ve fotbale 31 1.7.1 Charakteristika věkové kategorie 14-18 let 32 1.8 Specifika tréninku dívek a žen 34 2 CÍL, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A ÚKOLY PRÁCE 39 2.1 Cíl práce 39 2.2 Výzkumné otázky 39 2.3 Úkoly práce 39 3 METODIKA 40 3.1 Teorie testování 40 3.1.1 Účely testování 40 3.1.2 Výběr a vlastnosti testů 40 3.2 Charakteristika zkoumaného výběru 41 3.3 Vybraná testová baterie 42 3.3.1 Vertikální skok 43 3.3.2 Cooperův test 44 3.3.3 Přeskoky přes švihadlo 44 3.3.4 Člunkový běh 4 x 10 m 45 3.3.5 T běh 45 3.3.6 Jacíkův motorický test 46 3.3.7 Předklon ve stoji 47 3.4 Sběr výzkumných dat 48 3.5 Statistické zpracování dat 48 4 VÝSLEDKY 51 4.1 Vertikální výskok 53 4.2 Cooperův test 55 4.3 Přeskoky přes švihadlo 58 4.4 Člunkový běh 60 4.5 T běh 64 4.6 Jacíkův motorický test 66 4.7 Předklon ve stoji 68 5 DISKUZE 72 6 ZÁVĚR 74 POUŽITÉ ZDROJE 75 SEZNAM ZKRATEK 78 SEZNAM OBRÁZKŮ 79 SEZNAM TABULEK 80 RESUMÉ 82 ÚVOD Fotbal patří mezi jednoznačně nej populárnější kolektivní míčové sporty na světě. Přestože je fotbal stále brán spíše jako „mužský" sport, v posledních několika desetiletích nabírá na popularitě a rozvoji velmi intenzivně i ženský fotbal. Fotbal se neustále vyvíjí a zrychluje, na hráče jsou kladeny stále větší nároky, ať už v oblasti fyzické, technické, taktické nebo psychické. Tato náročnost fotbalu je velmi úzce spjatá s individuálními motorickými schopnostmi a dovednostmi každého hráče. Proto je na jej ich rozvoj kladeno stále více pozornosti a je nutné tyto aspekty vhodně trénovat a rozvíjet u každého hráče. Právě rozvoj motorických schopností byl důvod, proč jsem si vybrala toto téma jako svou diplomovou práci. Téma této diplomové práce vychází z mé trenérské praxe. Sama působím již několik let jako aktivní hráčka fotbalu a v posledních několika sezonách již také jako trénerka. V současné sezoně (2017/2018) působím u týmu juniorek brněnského klubu SK Líšeň jako asistentka trenéra. Po konzultaci s ostatními dvěma trenéry jsme došli ke shodě ohledně pravidelného testování našich svěřenkyň. Přestože v minulosti hráčky některé testy absolvovaly, tak tyto testy neměly pravidelnost a stálost, a proto jsou jejich výsledky ne úplně prokazatelné a vypovídající. Jako první období pro naše nově sestavené testování jsme zvolili zimní přípravné období, ve kterém právě dochází k nej výraznej Šímu nárůstu objemu kondičních tréninkových jednotek (TJ). Tyto tréninky jsou zaměřeny především na rozvoj motorických schopností. Z tohoto faktu vychází následně nejen název mé práce Efektivita zimního přípravného období u fotbalistek SK Líšeň kategorie juniorky, ale také hlavní cíl celé práce - monitoring a zjišťování změn ve výsledcích motorických testů fotbalistek kategorie juniorky v zimním přípravném období. Kromě výše uvedeného cíle, se rovněž zaměřím nato, u kterých motorických schopností se jejich úroveň snížila, a u kterých naopak zvýšila. V neposlední řadě mě bude zajímat také jaká je významnost rozdílu v naměřených hodnotách po skončení zimního přípravného období. Jestliže je v textu použitý výraz trenér či hráč, je tím rovněž myšlena i trénerka a hráčka. 7 1 SYNTÉZA POZNATKU 1.1 Charakteristika fotbalu Fotbal je kolektivní míčová hra řadící se mezi nej populárnější sporty na světě. Tuto sportovní hru hrají proti sobě dvě jedenáctičlenná družstva. Každé utkání je vymezeno hřištěm tvaru obdélníku, časem a pravidly a je řízeno rozhodčím. Cílem týmů je dopravit míč dovoleným způsobem do branky soupeře. Vítězí tým, kterému se podařilo vstřelit více branek. Vzhledem k relativní nenáročnosti tohoto sportu na vybavení, podmínky, pravidla či prostor, je jedním z nej rozšířenějších sportů vůbec. Jeho obliba je celosvětově na velmi vysoké úrovni, sledovanost velkých fotbalových akcí a lig patří mezi nej sledovanější ve světě. 1.1.1 Historie fotbalu Počátky hry, která připomínala fotbal, sahají až do starověku. Od té doby se na různých místech planety hrály různě obměněné míčové hry, které by se daly považovat za předchůdce fotbalu. Např. v Číně se hrála hra ts'nh-küh, v Řecku episkyros a harpaston, v Římě harpastum atd. Nejvíce se fotbal začal rozvíjet ve středověku v Anglii, Itálii a Francii, z angličtiny také pochází původní pojmenování tohoto sportufootball (Večeřa a Nováček, 1995). Nej větší rozmach a rozvoj fotbalu se připisuje Anglii. Do této země se počátky fotbalu dostaly pravděpodobně díky okupaci Římanů. Římané totiž považovali míčové hry za součást vojenského tréninku, a tudíž je praktikovaly i na podrobených či dobytých územích (Baddiel, 2003). Tyto hry ovšem často neměly žádná pravidla a byly často tak násilné, že se je několik panovníků pokusilo zakázat. Např. ve 12. století, kdy se hrál „fotbal" v ulicích Londýna, mezi vesnicemi a tým byl tvořen mnohdy i několika stovkami hráčů, byl „fotbal" městskými i královskými dekrety zakazován. Naštěstí pro budoucnost fotbalu však byly tyto hry natolik oblíbené, že je lidé hráli i navzdory zákazům (Večeřa a Nováček, 1995). Důležitým mezníkem ve vývoji fotbalu bylo 18. a 19. století. V té době začaly v Anglii vznikat první zápasy a soutěže, a to mezi školními a následně univerzitními družstvy. Tyto zápasy vyžadovaly již oficiální pravidla, která byla roku 1840 pojmenována Cambridge Rules, později Thring's Rules (1862). Toto následně vyústilo v roce 1863 v založení Football Association (FA). Tuto asociaci založili zástupci londýnských klubů a školních týmů (Večeřa a Nováček, 1995). Protože však v této době byl fotbal tvořen pravidly, která dovolovala i hru rukama a srážení soupeřů, bylo rozhodnuto, že se pravidla rozdělí na pravidla pro fotbal a ragby. V roce 1872 se již uskutečnil také první mezinárodní fotbalový zápas mezi Skotskem a Anglií. O 10 let později byla 8 ustanovena mezinárodní komise, která upravovala a schvalovala mezinárodní pravidla fotbalu (Bedřich, 2006). Postupně se fotbal začal z Anglie rozšiřovat do Evropy a odtud dále do celého světa. S nárůstem počtu fotbalových klubů v jednotlivých státech vznikaly rovněž jednotlivé národní fotbalové organizace. V roce 1904 byla v Paříži založena Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA), která je nadřazená všem ostatním fotbalovým organizacím po celém světě. O několik let později začaly vznikat také kontinentální nebo teritoriální fotbalové asociace, v Evropě to je od roku 1954 Evropská unie fotbalových asociací (UEFA). Tyto kontinentální asociace či konfederace si řídí soutěže na daném území a i těmto organizacím je FIFA nadřazená. Na našem území se fotbal objevil koncem 19. století zásluhou tělocvikáře Sommera, který působil léta v cizině a odtud fotbal „přivezl". V roce 1892 se odehrálo první veřejné utkání v Roudnici nad Labem, kde právě Sommer vyučoval. Od té doby se fotbal u nás neustále vyvíjel a rozšiřoval, vznikaly nové kluby, pod různými názvy vznikal fotbalový svaz, různě se zakládaly a upravovaly soutěže. V této době byl také československý fotbal dosud nejúspěšnější. Na evropské i světové scéně dosahoval častých velkých úspěchů především na úrovni československé reprezentace. Teprve po rozdělení Československa v roce 1993 se hlavním svazem na našem území stal Českomoravský fotbalový svaz - ČMFS (Večeřa a Nováček, 1995). Od roku 2011 byl tento svaz přejmenován na dnešní Fotbalovou asociaci České republiky (FAČR). 1.1.2 Současný fotbal Fotbal je sportem, ve kterém dochází k nepravidelnému zatížení hráčů, a to od maximální intenzity až po intenzitu mírnou. Převažuje v něm střídání vysoce intenzivních sprinterských úseků s momenty o velmi nízké intenzitě, která bývají vyplněna lehkým poklusáváním nebo jen chůzí. Převaha dané intenzity v utkání je dána několika faktory, mezi které patří např. úroveň soupeře či důležitost utkání. V posledních letech se čím dál častěji klade důraz na větší všestrannost hráčů, na jejich rychlejší práci (s míčem i bez míče) a jejich celkovou technickou, taktickou i psychickou přípravu. Čím dál více trenérů podněcuje i defenzivní hráče k aktivnímu podporování útoku, brankářem počínaje. Tato náročnost fotbalu je velmi úzce spjatá s individuálními schopnostmi a dovednostmi každého hráče. Proto je na jejich rozvoj kladeno stále více pozornosti (Večeřa a Nováček, 1995). Fotbal klade na hráče vysoké fyzické, technické, taktické i psychické nároky. Všechny tyto aspekty je proto nutné zahrnout do tréninkového cyklu a u hráčů je rozvíjet. 9 1.1.3 Ženský fotbal Přestože fotbal byl v minulosti chápán jako „mužský sport", v posledních desetiletích se velmi intenzivně začíná rozvíjet také ženský fotbal. Do povědomí veřejnosti se dostal na konci 20. století, avšak jeho evropské začátky se datují již do konce 19. století, kdy v roce 1894 založila v Anglii Netti Honeyball první oficiální ženský tým British Ladies Football Club. Postupně se ženský fotbal dostával stále více a více do světové povědomí. V USA dokonce schválila vláda program, díky kterému byl ženský fotbal zařazen mezi univerzitní sporty a je tak možné na něj získat stipendium. Díky tomuto kroku patří v současnosti USA k předním státům na úrovni ženské fotbalové reprezentace. V roce 1971 vyzvala UEFA národní fotbalové asociace, aby převzaly řízení a rozvoj ženského fotbalu. Asociace, které přijaly toto doporučení ještě v 70. letech (Německo, Norsko či Švédsko) patří v současnosti mezi nej lepší na světě. V současnosti má ženský fotbal podobnou strukturu ligových i mezinárodních soutěží jako mužský fotbal. Na mezinárodní úrovni jsou pořádána mistrovství světa (první proběhlo roku 1991 v Číně), evropské šampionáty a ženský fotbal je také od OH v Atlante roku 1996 zařazen jako olympijský sport (Hunt, 2006). V České republice je ženský fotbal pouze na amatérské úrovni, na rozdíl od ženských soutěží v Anglii, Norsku, Španělsku, Brazílii či Německu (zde mají společnou soutěž s Rakouskem), které jsou plně profesionální. Sekce ženského fotbalu spadá pod FAČR, konkrétně jej řídí Komise fotbalu žen. Stejně jako u mužů, i ženské týmy jsou kategorizovány dle věku hráček. Věkové kategorie žen v podstatě odpovídají věkovým kategoriím mužů (viz tabulka 1). Zeny mají ovšem oproti mužům jednu výhodu, kterou často uplatňují především hráčky hrající na vesnicích nebo v menších klubech, kde není založen ženský či spíše dívčí tým. Soutěžní řád FAČRu totiž dovoluje hrát dívkám do 15ti let v týmech se stejně staršími, maximálně o rok mladšími chlapci. V praxi to tedy znamená, že fotbalistka ve věku 15 let hraje soutěžní zápasy s kluky ve stejném věku. Pokud během probíhající sezony dovrší dívka 16ti let, může dohrát aktuální sezonu, ale do další již s chlapci nastoupit nemůže. V takovýchto případech se tedy stává, že hraje šestnáctiletá dívka v jednom týmu s patnáctiletými chlapci. 10 Věkové kategorie pro sezonu 2017/2018 (ve které je tato práce psána) jsou dle FAČR následující: Tabulka 1: Věkové kategorie pro sezonu 2017/2018 (www.zeny.fotbal.cz) Kategorie Ročníky ženy po dovršení 15. let a starší dorostenky 2000-2004 starší žákyně 2003-2006 mladší žákyně 2005-2008 starší přípravka 2007-2012 po dovršení 5 let mladší přípravka 2009-2012 po dovršení 5 let V sezoně 2017/2018 byly soutěže žen rozděleny následovně: Kategorie ženy K aktuální sezoně jev ČR několik soutěží pro kategorii žen - I. liga, II. liga, Česká fotbalová liga žen (CFLZ) a divize. I. liga (stejně jako II. liga) se hraje celostátně a v sezoně 2017/2018 v ní působí 8 klubů SK Slávia Praha, FC Hradec Králové, 1. FC Slovácko, A C Sparta Praha, FC Slovan Liberec, Lokomotiva Brno Horní Heršpice, FC Viktoria Plzeň a FK Dukla Praha. Ve II. lize působí rovněž 8 týmů, konkrétně 1. FC Olomouc, A B C Braník, DFK Bohemians 1905, FC Nesyt Hodonín, FC Zbrojovka Brno, FK Čáslav, F K Rakovník a SK DFO Pardubice. Pouze v Čechách existuje ještě Česká fotbalová liga žen, která s v hierarchii ženských soutěží řadí mezi II. ligu a divizi. Tuto soutěž hraje 10 týmů. Divize jsou již rozdělené na soutěže hrané na Moravě a Slezsku a soutěže hrané v Čechách. V Čechách jsou aktuálně čtyři divizní skupiny, na Moravě a ve Slezsku jsou skupiny tři. Týmy jsou do jednotlivých skupin zařazeny tak, aby byly regionálně blíže u sebe (z ekonomického hlediska klubů). Mimo tyto tři soutěže existují v některých krajích také např. krajské přebory (KP), případně okresní přebory (OP). Příkladem může být KP žen ve Zlínském kraji, který hraje aktuálně 7 týmů. 11 Kategorie juniorky (dorostenky) Ligy dorostenek (juniorek) jsou celkem tři. Celostátní je pouze I. liga dorostenek, kterou aktuálně hraje 8 týmů. II. liga je následně rozdělena na Moravu a Cechy. V Cechách ji hraje 7 týmů, na Moravě 6. Kromě II. ligy se však na Moravě hraje tuto sezonu také oficiálně III. liga dorostenek ve formátu 5+1. Tato III. liga je rozdělena do tři skupin, v každé skupině jsou tři týmy. Rozdělení do skupin jez toho důvodu, aby byla tato soutěž pro všechny týmy ekonomicky a časově dostupná. Zápasy III. ligy se hrají v termínech mimo hlavní sezonu, tedy tak, aby nezasahovaly do zápasů II. ligy dorostenek potažmo do zápasů žen jednotlivých klubů, a jsou hrány turnajově systémem každý s každým. Kategorie žákyně Kategorie žákyň je rozdělena na starší a mladší žákyně. Starší žákyně mají v Cechách k dispozici I. ligu starších žákyň Cechy, kterou hraje 8 týmů a II. ligu starších žákyň Cechy, ve které působí 7 týmů. Na Moravě existuje pouze jedna soutěž určená starším žákyním a to I. liga starších žákyň Morava. V této soutěži hrají čtyři týmy. V kategorii mladších žákyň jsou pouze dvě soutěže v celé republice, a to I. liga mladších žákyň Cechy a paralelně sní I. liga mladších žákyň Morava. V Cechách tuto soutěž hraje 8 týmů, na Moravě pouze čtyři. Kategorie přípravky Stejně jako kategorie žákyň, se i kategorie přípravek dělí na starší a mladší. Starší přípravky mají soutěž rozdělenou do tří skupin, ve které je vždy pět týmů. Mladší přípravka má pouze jednu soutěž složenou ze sedmi týmů. Kromě výše uvedených soutěží mají možnost týmy žen a juniorek hrát také celorepublikové pohárové soutěže, stejně jako je to ve fotbale mužů. Pro ženy je možnost přihlásit se do Poháru FACR, pro juniorky je Pohár dorostenek. 12 Reprezentace žen V současné době dochází k rozvoji ženských fotbalových reprezentací. Počet týmů se již rozrostl na kategorie ženy a dále mládežnické WU19, WU17, WU16 a WU15. Avšak ani jedna z kategorií zatím bohužel nedosáhla výraznějšího úspěchu na mezinárodní scéně. 1.2 Periodizace tréninkového procesu Tréninkový proces je třeba svědomitě připravovat a plánovat. Takto zpracované a evidované materiálny fotbalového týmu lze následně zpětně vyhodnotit a získat tak informace o jeho efektivitě, což může posloužit pro zlepšení úrovně tréninkového procesu. Celý tréninkový proces lze rozdělit do různě dlouhých cyklů, jejichž návaznost a posloupnost je nutné dodržovat: • megacykly (dlouhodobé) • makrocykly (celoroční) • mezocykly (střednědobé) • mikrocykly (krátkodobé) • tréninková jednotka Pro potřeby této diplomové práce je třeba věnovat největší pozornost makrocyklům. Z tohoto důvodu jsou ostatní plány tréninkových cyklů popsány jen stručně. Megacykly Megacykly označují víceleté plány, nejčastěji stanovené na 2 - 4 roky. Synonymem pro tyto plány může být také označení perspektivní plány. Makrocykly Celoroční plány zvané makrocykly jsou rozděleny v našich podmínkách (klimatické podmínky a uspořádání soutěží do systému podzim - jaro) do šesti etap (viz tabulka 2, s. 14). Každá tato etapa má svá specifika, která jsou popsána níže (Votík, 2005). 13 Tabulka 2: Periodizace tréninkového procesu (Votík, 2005) Letní přípravné období Podzimní hlavní období Zimní přechodné období Zimní přípravné období Jarní hlavní období Letní přechodné období červenec- srpen srpen-listopad prosinec- leden leden-březen březen- červen červen- červenec 4-8 týdnů 13-15 týdnů 4-6 týdnů 10-12 týdnů 13-15 týdnů 2-4 týdny 1.2.1 Letní přípravné období Letní přípravné období je prvním obdobím, ve kterém se tým připravuje na novou sezonu. Po letním přechodném období, kdy měli hráči více volna, a tudíž méně zátěže, je třeba opět dostat hráče do pravidelného rytmu TJ. Obsah tohoto přípravného období je totožný s obsahem zimního přípravného období, rozdíl je v časovém bloku, kterým jsou tato období vymezena - u letního je to zpravidla 4 - 8 týdnů; u zimního 10 - 12 týdnů. Z tohoto důvodu probíhají všechny uvedené zásady a specifika tohoto období v kratším časovém úseku. Přípravná období lze dále rozdělit do čtyř mezocyklů: • předpřípravný blok - cílem tohoto bloku je postupně připravit organismus na zatížení a usnadnit tak jeho adaptaci. Omezit pokles trénovanosti a změnou prostředí a aktivit čelit stereotypnosti přípravy (Votík, 2005). • První přípravný blok (kondiční) - důraz je kladen na rozvoj kondičních schopností, především vytrvalostních a komplexního posilování, nelze však zanedbávat ani technickou přípravu. Vysoký tréninkový objem klade nároky na psychické schopnosti a celkovou odolnost hráčů. • Druhý přípravný blok (smíšený) - obsah tréninku se mění ve prospěch herního. V kondičním tréninku je kladen důraz především na rozvoj rychlostních, koordinačních a explozivně silových schopností, více jsou využívány herní formy. TJ bývá zaměřena také na technicko-taktickou a psychologickou přípravu. Zdokonaluje se součinnost skupin hráčů i celého týmu, nacvičují se standardní situace. Narůstá počet přípravných utkání a postupně vedou k stabilizaci optimální sestavy, rozestavení hráčů i systému hry. • Třetí přípravný blok (vylaďovací) - jde o posledních 7-10 dní, které předcházejí prvnímu mistrovskému zápasu. Struktura, organizace i obsah TJ je zcela shodný s TJ v hlavním období. V závěru tohoto mezocyklů je kladen důraz na psychické vyladění a „ nabuzení " týmu k mistrovským utkáním (Votík, 2005). 14 1.2.2 Podzimní hlavní období Hlavním cílem tohoto období je udržení optimální výkonnostní úrovně všech hráčů po celou dobu tohoto období, tj. od prvního do posledního soutěžního utkání (což je velmi náročné, neboť forma některých hráčů často kolísá). Vzhledem k tomuto cíli je nutné neustále udržovat vysoký funkční stav organismu hráčů a dokázat aplikovat a využívat natrénovanou úroveň, kterou hráči získali v předchozím přípravném období. Obsah TJ je z velké části zaměřen na udržení kondice, a především na nácviku a herním tréninku (neboť zvýšení kondice je záležitost především přípravného období, v hlavním období se tyto dovednosti pouze udržují). Nezanedbatelnou součástí příprav na každé utkání je také psychická příprava, která se odvíjí od výsledků a herních projevů jednotlivých hráčů i celého týmu. Proto je důležité, aby trenér dokázal nejen kvalitně připravovat TJ, ale také dobře vést a následně hodnotit utkání. Trenér musí volit takové prostředky, které povedou k dlouhodobému udržení optimální výkonnosti všech hráčů (Fajfer, 2009). 1.2.3 Zimní přechodné období Hlavní náplní přechodného období (zimního i letního) je regenerace. Nejen ta tělesná, neboť toto období bývá často věnováno také rehabilitacím, doléčení případných zranění z průběhu sezony apod., ale důležitá je také psychická regenerace. Je potřeba, aby si hráči odpočinuli také psychicky, nabrali, případně posílili, svou motivaci pro druhou poloviny sezony atd. Zimní přechodné období bývá často vyplněno různými jinými sporty, než je fotbal (např. plavání, florbal, basketbal...) tak, aby hráči měli široký záběr sportovního pohybu, který je udrží v dobrém trénovaném stavu. U těchto aktivit není důležitá vysoká zátěž, jako spíše pravidelnost a pestrost (především u mládežnických kategorií). Během vánočních svátků, které do tohoto období spadají, dostávají hráči na amatérských úrovních absolutní volno. Svědomití hráči by ovšem měli toto volno trávit aktivním, nikoli pasivním, odpočinkem tak, aby se neustále udržovali v pravidelnej ším pohybu a neměli tak velký pohybový deficit v přípravném období, které následuje (Fajfer, 2009). 1.2.4 Zimní přípravné období Toto období odpovídá svým obsahem letnímu přípravnému období. V první etapě je hlavním úkolem zvýšit funkční limity jednotlivých orgánů a soustav hráčů. Svou malou, ale nezastupitelnou část by v tomto období měl mít také rozvoj techniky. Ve druhé etapě tohoto období je třeba převést získanou kondici do specifických herních dovedností. Z toho důvodu má v této etapě mnohem větší prostor technika a herní trénink. V poslední, třetí etapě je kladem důraz na kvalitu, proto je dáván velký prostor herním TJ a také přípravným utkáním, která slouží jako adekvátní příprava na mistrovské zápasy. Součástí přípravných období (letního i zimního) by měla být také dostatečná regenerační kompenzace, neboť toto období je pro hráče velmi náročné a jsou zatěžování nejen fyzicky, ale také psychicky. Proto je vhodné plánovat i adekvátní regeneraci. Rovněž je důležité mít na paměti, že kondiční tréninky nejsou pouze výsadou přípravných období a je nutné je 15 zařazovat i do hlavních období, aby nedocházelo ke stagnaci kondičních schopností hráčů (Fajfer, 2009). 1.2.5 Jarní hlavní období Stejně jako podzimní hlavní období, i jarní začíná prvním a končí posledním soutěžním zápasem. Hlavním cílem je udržet, ideálně neustále zvyšovat, sportovní formu všech hráčů. Ke splnění tohoto cíle je třeba se zaměřit především na zdokonalování techniky a taktiky, neustále dbát o udržení kondice, kterou hráči získali v přípravném období a také dbát důraz na psychologickou přípravu, která hraje ve formě hráče rovněž podstatnou roli. Hlavním ukazatelem aktuální hráčovy formy je jeho výkonnost v utkání. Doporučený poměr TJ je 80-85 % herního tréninku a 15-20 % kondičního tréninku (Fajfer, 2009). 1.2.6 Letní přechodné období Druhé přechodné období v tréninkovém procesu bývá v létě, po ukončení hlavního jarního období. Začátek tohoto období se odvíjí od soutěže a aktuální výkonnosti týmu. Některé týmy končí své jarní hlavní období posledním mistrovským zápasem v soutěži, jiné hrají ještě poháry, případně se někteří hráči mohou účastnit různých výběrových či reprezentačních akcí. Těmto týmům / hráčům se tak začátek tohoto přechodného období posouvá a celé se o tento čas krátí. Stejně jako v zimním přechodném období, i tady je největší důraz kladen na regeneraci, případně doléčení zranění. Zpravidla bývá toto období kratší, než jeho zimní alternativa, a často bývá využívána hráči k čerpání dovolené. Na amatérských úrovních můžou dovolené zasahovat nejen do přechodného období, ale také do následujícího - letního přípravného období, v některých extrémních případech až do hlavního podzimního období. Nicméně i v tomto období by se nemělo zapomínat na TJ, byť by měly mít především charakter doplňkových sportů (plavání, tenis aj.) a regenerace (Votík, 2016). Mezocykly Mezocykly jsou období nebo části období v délce trvání zpravidla 2-8 týdnů. Často bývají označovány jako plány operativní (Votík, 2016). Mikrocykly Krátkodobé většinou týdenní plány jsou nazývány mikrocykly. Tyto plány se liší svojí strukturou a obsahem v závislosti na počtu tréninkových jednotek daného týmu, období, věku, pohlaví a úrovni soutěže (Votík, 2005). 16 Tréninková jednotka Základní organizační formu celého tréninkového procesu tvoří tréninková jednotka (TJ). Nejčastěji a nejjednodušeji se TJ rozděluje do čtyř částí, které jsou specifické a zároveň na sebe navazují, a proto je třeba dodržovat jejich pořadí při realizaci samotné TJ. První část se nazývá úvodní. V této části jsou hráči seznámeni s obsahem a rozložením TJ, trenér předává hráčům organizační případně jiné nutné informace a také je motivuje k práci na tréninku. V další fázi TJ - průpravné je nutné organismus hráče nejčastěji pomocí jednoduchých her a kvalitního strečinku řádně připravit na zátěž v následující hlavní části. V hlavní části dochází k realizaci hlavního náplně TJ. Dle jejího obsahu lze TJ také dělit na různé typy, např. nácvičnou, kondiční, regenerační atd. Poslední částí TJ je část závěrečná. Tato část je zaměřená na relaxaci, protažení, uvolnění, kompenzaci atd. svalové zátěže, kterou hráči během TJ absolvovali (Votík, 2016). 1.3 Tréninkový proces ve fotbale Ve fotbale se rozlišují následující druhy tréninkového procesu: • nácvik, • herní trénink, • kondiční trénink, • regenerace, • psychologická příprava. Pro potřeby této práce je nej důležitějším druhem kondiční trénink. 1.3.1 Kondiční trénink Kondiční trénink je druhem tréninkového procesu, při kterém se rozvíjí pohybové (motorické) schopnosti hráčů a to především nespecifickými prostředky (tj. bez míče). Nejčastěji se pod pojmem kondiční trénink vybavují cvičení v posilovně, posilování s vlastní vahou, běh v terénu apod. (Votík, 2005). V současné době se však v kondiční přípravě užívá čím dál častěji i rozvoj specifickými prostředky. Zkušený trenér dokáže vymyslet cvičení tak, aby bylo zaměřeno kondičně, ale zároveň bylo realizováno co nejblíže fotbalu (Bedřich, 2006). Kondiční trénink (nebo také kondiční příprava) lze rozlišit na obecný, který je zaměřen na rozvoj všech pohybových schopností různorodými cvičeními. Jeho cílem je co nej všestrannější rozvoj hráče a proto převažuje v tréninku mládeže. Druhým typem je speciální kondiční trénink, ve kterém 17 je rozvoj pohybových schopností zaměřen na potřeby daného sportu, tj. rozvíjí se hlavně ty pohybové schopnosti, které jsou důležité pro rozvoj fotbalových dovedností (Bedřich, 2006). Cílem kondiční přípravy je primárně rozvoj pohybových schopností. Toho lze dosáhnout pouze za předpokladu správného postupu, tedy díky přiměřenému a postupnému zatěžování a také díky správných postupů (metod) při rozvíjení jednotlivých pohybových schopností. Je také nutné mít na paměti, že v jedné TJ nelze rozvíjet všechny pohybové schopnosti najednou. Je důležité tyto schopnosti v rámci jedné TJ správně skombinovat. Zcela nevhodné je například kombinovat rozvoj síly a následně rychlosti nebo rozvoj vytrvalosti a poté rychlosti (Bedřich, 2006). Při sestavování tréninkového procesuje nutné promyslet minimálně následujících šest bodů: • výběr cvičení, • pořadí cvičení, • intenzita cvičení, • objem cvičení, • frekvence tréninků, • délka odpočinku (Martens, 2006). Ve větších týmech přebírají kondiční trénink specializovaní trenéři - kondiční trenéři. Bohužel, ve valné většině týmů (a u žen obzvlášť) jsou tito trenéři spíše výjimkou, než stabilní součástí realizačního týmu. 1.4 Motorické schopnosti Motorické nebo také pohybové schopnosti lze definovat jako vrozené předpoklady k pohybu, které nelze získat, ale lze je (alespoň do určité míry) rozvíjet dlouhodobým tréninkovým působením (Bedřich, 2006). Rovněž se motorické schopnosti mohou chápat jako relativně samostatné soubory vnitřních předpokladů lidského organismu k pohybové činnosti, v níž se také projevují (Perič a Dovalil, 2010). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že motorické schopnosti jsou vrozené vlastnosti (do jisté míry ovlivněny geneticky), které se projevují v pohybové činnosti (jinak jsou skryté), a které lze vhodným způsobem rozvíjet. Díky tomu se stávají důležitým aspektem sportovního výkonu a představují potenciál pro zdokonalování se v pohybových činnostech. Zároveň je však třeba si uvědomit, že jejich rozvoj nemůže být nekonečný a je limitován možnostmi (biomechanikou) lidského těla. 18 Motorické schopnosti j sou relativně stálé v čase, což znamená, že změna jejich úrovně se neprojeví ze dne na den, ale je třeba dlouhodobějšího úsilí. V každé pohybové činnosti člověka se uplatňují různou měrou rychlost, síla, vytrvalost a koordinace. Právě na tyto aspekty se motorické schopnosti také dělí - viz obrázek 1 (Perič a Dovalil, 2010). Generální motorická schopnost Kondiční schopnosti („energetické") Hybridní schopnosti („smíšené") Koordinační schopnosti („informační") přesnost identifikace tvaru přesnost hodnoceni úhlu komplexní orientace Obrázek 1: Rozdělení motorických schopností (Měkota a Novosad, 2005) 1.4.1 Kondiční schopnosti Mezi kondiční schopnosti se řadí schopnosti silové a vytrvalostní, částečně také schopnosti rychlostní. Nejvíce jsou tyto schopnosti ovlivňovány energetickými procesy a faktory, tedy způsobem získávání a využívání energie. Úroveň kondičních schopností je dána souladem bioenergetických systémů (dýchací, cévní aj.), biochemických dějů, psychických projevů či fyziologických funkcí (Měkota a Novosad, 2005). Cílem rozvoje kondičních schopností by v první řadě mělo být rozvoj pohybových schopností. Vhodným tréninkem (objem zatížení, frekvence TJ atd.) lze pohybové schopnosti do určité míry rozvíjet a tuto úroveň nadále udržovat (Bedřich, 2006). 19 Silové schopnosti Silové schopnosti lze definovat jako „předpoklady jedince, které mu umožňují překonávat odpor nebo proti odporu působit prostřednictvím svalového napětí". Často jsou právě silové schopnosti považovány za základní motorické schopnosti, bez kterých se ostatní motorické schopnosti nemohou projevit (Votík, 2005, s. 145). Nicméně záleží na typu pohybové činnosti (sportu), která určuje, jak velkou měrou a jaký druh síly pro její průběh bude nejdůležitější. Logicky nejvíce se silové schopnosti uplatní u sportů, kde se překonává nějaký odpor - náčiní (vzpírání), vlastního těla (gymnastika), soupeře (úpoly) nebo prostředí (plavání). Čím dál častěji je však v poslední době kladen důraz na rozvoj silových schopností také u sportovních her, fotbal nevyjímaje. Zde se síla uplatňuje především v osobních soubojích nebo také při kopech či hodech (Lehnert, 2010). Druhy silových schopností: • statická, • dynamická. Statická síla se projevuje izometrickou kontrakcí svalu, při kterém se zvyšuje napětí, ale nemění se délka svalu. Tato síla se většinou projevuje bez pohybu, tj. jedná se o udržení těla či nějakého předmětu v dané poloze. Dynamická sílaje charakteristická izotonickou kontrakcí. U tohoto typu svalové kontrakce se mění délka svalu, ale naopak se nemění (nebo jen minimálně) napětí. Tato síla se na rozdíl od síly statické projevuje pohybem, ať už celého těla nebo jen některé jeho části (Lehnert, 2010). Dynamická síla se dále dělí na: • výbušnou, • rychlou, • vytrvalostní, • maximální. Výbušná nebo také explozivní síla je uplatňována především u hodů, kopů, odrazů apod. Explozivní síla je síla, kterou lze dosáhnout maximálního zrychlení v konečné fázi pohybové činnosti (Lehnert, 2010). 20 Rychlou silou se rozumí schopnost dosáhnout co nej většího svalového impulsu v časovém intervalu, ve kterém se pohyb musí provést. Rychlá síla se nejvíce uplatní např. při úderech v boxu nebo výpadu v šermu (Měkota a Novosad, 2005). Ve fotbale se tento typ síly projevuje při zrychlení (ostré vyražení) nebo naopak brzdění (prudké zastavení či rychlé změny směru). Síla vytrvalostní je charakteristická tím, že organismus je schopen odolávat únavě při déle trvajícím silovém výkonu. Typickými sporty jsou veslování či cyklistika. Úroveň silové vytrvalosti je závislá na úrovni maximální síly a také na energetickém zásobování svalu. Při tréninku se proto rozlišuje podle intenzity na maximální silovou vytrvalost, submaximální silovou vytrvalost a aerobní silovou vytrvalost (Lehnert, 2010). Maximální síla se udává jako základní síla pro ostatní druhy síly. Je charakteristická překonáním vysokého odporu malou rychlostí při jednom opakování (Lehnert, 2010). Typická j e maximální síla např. u vzpěračů. Při fotbale je rozvoj maximální síly zaměřen především na dolní končetiny, ovšem cílem není zvětšit objem svalstva, ale jeho optimální rozvoj (Votík, 2005). Ve fotbale je třeba se nejvíce zaměřovat na rozvoj silové vytrvalosti, maximální síly a rychlé síly (Votík, 2005). K rozvoji silových schopností jsou nejčastěji používány následující metody: • metoda maximálních úsilí - jde o překonávání nej vyšších možných odporů bez nárůstu svalové hmoty. Ve fotbale se používá k rozvoji statické a maximální síly. • Metoda opakovaných úsilí - vede k nárůstu svalové hmoty a jedná se o několikanásobné opakování s nižším odporem a v nižší rychlosti. Pro fotbal jej vhodná k rozvoji maximální síly a vytrvalostní síly. • Metoda rychlostní - je vhodná pro rozvoj dynamické síly. Pro její rozvoj se používá střední velikost odporu v co nej rychlejším provedení pohybů. • Metoda kontrastní - kombinuje metodu opakovaných úsilí a metodu rychlostní. • Metoda plyometrická - je rozvíjena seskoky a výskoky, je náročná na kolenní kloub a tudíž nevhodná pro děti a začátečníky. • Metoda silově vytrvalostní - rozvíjí především vytrvalostní sílu a je charakteristická velkým počtem opakování při nízkém odporu. • Kruhový provoz - v současnosti velmi častá metoda, která spočívá v daném pořadí několika stanovišť, kde se hráči po určitém časovém úseku střídají. Dle zaměření každého stanoviště pak dochází k rozvoji dané pohybové schopnosti (Votík, 2005). 21 Při rozvoji silových schopností je důležité dbát na několik aspektů, které pomohou zefektivnit tento rozvoj a zároveň eliminují jakékoliv možné nepříjemné vliv na zdraví hráče. Jedním z nejdůležitějších je respekt k individuálním zvláštnostem a věku, neboť posilování v posilovnách není vzhledem k fyzickému vývoji vhodné pro děti (z důvodu možného poškození pohybových struktur). Důležité je také zařadit vhodné kompenzační cviky jako součást posilování a dbát na posilování všech partií, nejen těch, které jsou primárně ve fotbale využívány. Je také důležité posilovat po celý rok (celou sezonu), nikoli jen v přípravných obdobích, aby nedocházelo k přílišným výkyvům nárůstu silových schopností. U mladších kategorií by se mělo posilování zaměřovat především na posilování s vlastním tělem, využívat např. úpolových her a jiných soutěžních forem, které děti baví a motivují, a zaměřovat se spíše na posilování svalů, které slouží k opoře a držení těla (Votík, 2005). Vytrvalostní schopnosti Vytrvalostní schopnosti jsou definovány jako schopnost dlouhodobě provádět pohybovou činnost odpovídající intenzity, aniž by se snížila její efektivita, a tudíž je to zároveň i schopnost překonávat únavu (Lehnert, 2010). Vytrvalost má velké uplatnění také v běžném životě, nejen u aktivních sportovců, neboť je důležitá pro tělesnou zdatnost a zdraví - má velmi pozitivní vliv na kardiovaskulární a respirační systém. Zároveň zvyšuje také psychickou odolnost jedince, především ve stresových situacích (Měkota a Novosad, 2005). Ovlivnění, tedy rozvoj vytrvalostních schopností je poměrně snadná a není přímo závislá na senzitivním období člověka. Vytrvalostní schopnosti lze dělit dle délky trvání pohybové činnosti: • rychlostní, • krátkodobá, • střednědobá, • dlouhodobá. Rychlostní vytrvalost je v délce do 20 s a úzce souvisí s rychlostními schopnostmi. Energeticky je zajišťována zónou ATP-CP a její rozvoj zajišťuje delší udržení maximální rychlosti, což využijí především sprinteři (Votík, 2005). Krátkodobá vytrvalost trvá do 2 min. a její energetickou zónou je L A . Její rozvoj je soustředěn především na zvyšování odolnosti jedince proti „zakyselení", které je způsobeno nahromaděním laktátu (kyseliny mléčné) ve svalové tkáni. Toto má za následek snížení intenzity a efektivity vykonávané pohybové činnosti a prodloužení doby regenerace (Votík, 2005). 22 Střednědobá vytrvalost je charakteristická délkou trvání 3 - 8 minut. Energetické zajištění probíhá v zóně L A - O 2 . Pohybová činnost je v submaximální intenzitě a ve fotbale je možné ji rozvíjet nejen pomocí terénních běhů (v délce cca 2-2,5 km), ale také formou průpravných her. Tato forma však vyžaduje dostatečnou technickou vyspělost hráčů, aby bylo zachováno patřičné zatížení (Votík, 2005). Dlouhodobá vytrvalost nastává při pohybové činnosti trvající déle jak 8 minut v nízké či střední intenzitě. Zdroje energetického krytí je zóna O 2 a je uplatňována především ve vytrvalostních sportech typu dlouhých běhů v atletice (maratón) či v běhu na lyžích, ale projeví se také u méně aktivně sportujících lidí, např. při turistice, dlouhodobé chůzi v terénu, horských výstupech apod. (Měkota a Novosad, 2005). Pro účely fotbalu se k jejímu rozvoji používají nespecifické - terénní běhy, běhy na lyžích, i specifické prostředky - hry malých forem. Metody rozvoje vytrvalostních schopností: • metoda nepřerušovaného zatížení, • metody intervalové. Metody nepřerušovaného zatížení (kontinuální) jsou prováděny v nízké až střední intenzitě, které nejsou v průběhu přerušovány. Tyto metody se uplatňují při rozvoji střednědobé a dlouhodobé vytrvalosti. Mezi tyto metody se řadí: • metoda souvislá - probíhá v nízké až střední intenzitě bez přerušení po dobu více jak 30 min. • metoda střídavá - pohybová činnost je delší než 30 min. ve střídající se intenzitě zatížení bez přerušení, • fartlek - je specifickou variantou střídavé metody, která se uplatňuje při běhu v terénu, kdy se rovnoměrný běh prokládá různě dlouhými úseky se zrychleným během (Votík, 2005). Intervalové metody se od předchozích liší plánovaným rozložením cvičení na fázi zatížení a fázi odpočinku. Pomocí těchto metod se rozvíjí především vytrvalost rychlostní a krátkodobá. Mezi intervalové metody patří: • metoda intenzivní, • metoda extenzivní, • metoda střednědobá, • metoda krátkodobá, • metoda rychlostní. 23 Metoda intenzivní probíhá v intervalu zátěži (IZ) 45-90 s, interval odpočinku (10) by měl být v poměru 1:2. Metoda extenzivní má délku 8-15 min. a IZ:IO v poměru 1:0,5 (6-8 min.). Metoda střednědobá se vyznačuje zatížením 3-5 min. při IZ:IO 1:1 nebo 1:0,5. Metoda krátkodobá má interval zátěže 20 s - 2 min. a poměr mezi zátěží a odpočinkem by měl být IZ:IO 1:3 či 1:4. Metoda rychlostní je stanovena s délkou zatížení do 20 s. Poměr IZ a IO by měl být minimálně 1:6, může však být i více (Votík, 2005). Intervaly odpočinku mezi jednotlivými intervaly zatížení (případně sériemi) je vhodné trávit aktivním způsobem a vyhýbat se pasivnímu postávání či dokonce sezení nebo ležení hráčů. Mezi vhodné způsoby trávení aktivního odpočinku lze zařadit jakékoliv méně fyzicky náročné pohyby v nízké intenzitě, které mohou být i s míčem, např. hlavičkování (jednotlivě nebo ve více hráčích), manipulace s míčem na místě (technika a cit pro míč) nebo žonglování. Vhodné je také zařadit nějaké protahovací či uvolňovací cviky, případně výklus (Votík, 2016). Při rozvíjení vytrvalostních schopností ve fotbale by měly převažovat průpravné hry, které jsou delšího časového intervalu s menším počtem hráčů (3 v 3, 4 v 4). V poslední době se dbá více na využívání rozvoje vytrvalosti právě formou specifických prostředků, tedy herní metodu, která nejen vede k větší motivaci hráčů, ale také je pro fotbal specifičtější a pohyby více odpovídají pohybům uplatňovaným v samotné hře. Cvičení na rozvoj těchto schopností je třeba do tréninkového procesu zařazovat průběžně, ideálně alespoň 2x týdně. Vyjma průpravných her lze v rámci fotbalového tréninku využívat také překážkové dráhy, plávání, bruslení atd. (Votík, 2005). Rychlostní schopnosti Rychlostní schopnosti lze charakterizovat jako schopnosti k provedení pohybové činnosti vysokou či maximální rychlostí ve velmi krátkém čase. Rychlostní schopnosti lze dělit natři větší kategorie: • reakční rychlost, • acyklickou rychlost, • cyklickou rychlost (Bedřich, 2006). 24 Reakční rychlost se posuzuje jako schopnost co nejrychlejší reakce na daný podnět (signál, znamení). Tento podnět může být zvukový (hlas trenéra), optický (pohyb soupeře) nebo taktilní (dotek). Podle počtu použitých podnětů se pak rozlišuje reakční rychlost: • s j ednoduchou reakcí, • s výběrovou reakcí. Jednoduchá reakce je reakce na jeden neměnný, předem daný podnět, na který je naučená přesně odpovídající jedna odpověď (výstřel - vyběhnutí z bloku v atletice). Výběrová reakce se liší od jednoduché tím, že se zde uplatňuje více podnětů nebo více odpovědí na ně. Při situaci, kdy na hráče letí míč (tedy jeden podnět) má hráč několik možných odpovědí zpracovat, přihrát, vystřelit apod. Může také docházet k situaci, kdy je několik podnětů a na ně několik možných odpovědí. Příkladem může být situace dvou útočících hráčů na brankáře, při které musí brankář reagovat na několik podnětů (střelba, přihrávka atd.) a na základě nich se rozhodnout k odpovědi - chytat, přesunout se apod. (Perič a Dovalil, 2010). Acyklická rychlost je rychlost jednorázově provedeného pohybu. Tento pohyb je proti malému odporu a je v maximální rychlosti. Jako příklad se uvádí pohyb nohy při kopu, smeč ve volejbale apod. Při cyklické rychlosti je záměrem v co nejkratším čase překonat jistou vzdálenost nebo se v prostoru přemístit. Není to tedy izolovaný pohyb jen některé části těla, ale jde o pohyb celého těla (Perič a Dovalil, 2010). Do této kategorie rychlosti spadá akcelerační rychlost, rychlost se změnami směru, hráčská rychlost apod. (Bedřich, 2006). Vzhledem k velmi silně geneticky podmíněným předpokladům je trénovatelnost této schopnosti nejnižší ze všech ostatních pohybových schopností. Proto je třeba tuto schopnost nejvíce rozvíjet v senzitivním období člověka, kdy je možný největší nárůst této schopnosti, a následně ji pravidelnými cvičeními udržovat. U rozvoje rychlostních schopností je třeba dbát na správný poměr IZ:IO (alespoň 1:6) a stejně tak na IO mezi jednotlivými sériemi. Stejně jako u rozvoje jiných pohybových schopností je vhodné IO vyplnit aktivně (strečink, manipulace s míčem, výklus apod.), aby se organismus lépe zregeneroval, ale zároveň zůstal dostatečně připravený nervosvalový systém na další zátěž. Velmi důležitým podnětem k rozvoji je v případě fotbalové TJ zařazovat cvičení na stimulaci rychlosti na začátek hlavní části TJ tak, aby organismus nebyl unaven a hráč tak mohl při cvičení pracovat na maximum. Vhodné je rovněž, aby hráči byli v dobré nejen fyzické, ale také psychické kondici, byli plně soustředěni a cvičili v pozitivní atmosféře (Votík, 2005). 25 1.4.2 Koordinační schopnosti Za koordinační schopnosti se považují takové vrozené předpoklady, které umožňují efektivně koordinovat vlastní pohyby, přizpůsobovat je měnícím se podmínkám a rovněž si osvojovat pohyby nové a provádět i složité pohybové činnosti. Největší zastoupení v řízení těchto pohybů má centrální nervový systém (CNS). Pro fotbalisty jsou koordinační schopnosti velmi důležité pro správný nácvik techniky. Proto je vhodné s rozvojem koordinace začít již v útlém dětství (ideálně zároveň s rozvojem rychlosti - rychlostně-koordinační cvičení) a to na začátku každé TJ (Votík, 2005). Často dochází k záměně či mylnému považování za synonyma termínů koordinace a obratnost. Koordinací se rozumí vnitřní řízení pohybu (CNS + nervosvalový aparát); obratnost je následně vnějším projevem koordinace (Perič a Dovalil, 2010). Koordinační schopnosti zahrnují několik jednotlivých schopností. Mezi základních sedm se řadí: • diferenciační schopnost, • orientační schopnost, • reakční schopnost, • rytmická schopnost, • rovnováhová schopnost, • schopnost sdružování, • schopnost přestavby. Diferenciační schopnost je dána schopností rozlišení a učení míry použití síly, času a prostoru pro vyřešení dané pohybové činnosti. Důležitým aspektem je také vnímání, ve fotbale konkrétně tzv. pocit míče. Příkladem diferenciační schopnosti může být přihrávka, kdy hráč musí přizpůsobit sílu přihrávky v závislosti najejí délce (Měkota a Novosad, 2005). Orientační schopnost se charakterizuje jako schopnost měnit polohu či pohyb těla v čase a prostoru vzhledem k jinému pohyblivému podnětu (hráč-spoluhráč na hřišti). Reakční schopnost je schopností, kdy je hráč schopen rychlé a účelné reakce na vzniklý podnět. Typickým příkladem ve fotbale je reakce na odražený míč. Tato schopnost velmi úzce souvisí s reakční rychlostí. Rytmická schopnost je taková, která umožňuje změnu rytmu pohybové činnosti (rytmus běhu) nebo změnu tempa hry. Je vnímána ze dvou úhlů pohledu - prvním je, že člověk je schopný rytmus vnímat (akusticky či vizuálně), druhý úhel je ten, že člověk dokáže rytmus vyjádřit a využít v pohybové činnosti (Měkota a Novosad, 2005). 26 Rovnováhová schopnost je schopnost udržet tělo v rovnováze, či rovnováhu obnovit, ve stálých, ale hlavně v proměnlivých podmínkách jako jsou rotace, letové fáze, rychlé změny polohy či pohybu apod. V dnešní době se velmi uplatňují cvičení na různých balančních pomůckách nebo cvičení zaměřená na zpevnění středu těla (tzv. core). Tato cvičení mohou velmi výrazně pozitivně ovlivnit rovnováhovou schopnost člověka (Měkota a Novosad, 2005). Schopnost sdružování se projevuje tím, že člověk dokáže sladit dílčí pohyby těla do celkově harmonického pohybu, a to jak prostorově, tak časově. Je velmi důležitá při sportovních hrách, neboť se uplatňuje při řešení herních situací (např. při kontaktu s míčem). Pokud člověk tuto schopnost dobře ovládá, jeho pohyby jsou plynulé, ekonomické a estetické. Poslední zmíněnou schopností je schopnost přestavby. Ta umožňuje přizpůsobit pohybovou činnost změněným podmínkám, které mohou být zapříčiněny změnou terénu, činnosti soupeře nebo např. změnou herní situace. Stejně tak jako vnější podmínky však tuto změnu mohou vyvolat i ty vnitřní, např. únava (Měkota a Novosad, 2005). Metody rozvoje koordinačních schopností: • metoda obměňování, • metoda kontrastní. Metoda obměňování spočívá v obměňování a neustálém opakování cvičení. Toto obměňování může být zaměřeno na různé možnosti provedení cvičení (tedy různé pohybové činnosti), jako je např. změna rychlosti, změna směru, změna výchozí či finální polohy apod. Stejně tak se však mohou měnit i podmínky při daném cvičení, např. použití nějaké náčiní, změna startovního signálu, časové omezení, tlak soupeře aj. (Měkota a Novosad, 2005). Kontrastní metoda rozvíjí koordinační schopnosti pomocí protikladných pohybových činností. Pokud jsou totiž prováděné pohybové činnosti značně rozdílné (kontrastní), zvyšují pohybovou zkušenost mnohem účinněji než u pomalého postupu při metodě obměňování (Měkota a Novosad, 2005). Velmi často se k rozvoji koordinace používají cvičení na nářadí či s náčiním (kruhy, hrazda, švihadla). Zvláště u nižších věkových kategorií se hojně uplatňují různé druhy překážkových drah. Další možností jsou např. zrcadlová cvičení, akrobatická cvičení, manipulace s předměty (např. házení či chytání různých předmětů) nebo také rytmická cvičení. V současnosti se koordinační schopnosti velmi často rozvíjejí pomocí balančních pomůcek (bosu, čočky, vibrační tyč, koordinační žebřík). Mezi prostředky k rozvoji koordinace lze zařadit také méně fyzicky náročná cvičení zaměřená pouze na změnu polohy či pohybu části těla. Sem by se daly zařadit cviky se zavřenýma očima, protisměrná cvičení horních a dolních končetin nebo rozdílná rytmizace 27 stejného pohybu končetin. U sportovních her se také často využívají různě obměněná pravidla drobných her, např. u honiček. Důležité však je poskytovat dopomoc u cviků, která jsou nová, velmi složitá, případně u kterých hrozí větší riziko úrazu (cviky na hrazdě, na kruhách apod.), a to zvláště u mladších kategorií (Perič a Dovalil, 2010). Rozvoj koordinačních schopností je nejvíce patrný v senzitivním období. Důležitými aspekty jejich rozvoje je pestrost, složitost a neustálé opakování cvičení. Velmi přínosná je kombinace různých již osvojených pohybů a cvičení hráčů pod tlakem (čas, rychlost, složitost). Vzhledem k tomu, že j sou koordinační schopnosti základním předpokladem pro zvládnutí techniky daného sportu, je důležité tyto schopnosti rozvíjet jak nespecifickou formou, tak také specifickou, tedy koordinačními cvičeními s míčem. Velký důraz by se měl klást na přesnost, správnost a plynulost při provádění cvičení. Z tohoto důvodu by hráči měli být plně koncentrovaní a cvičení by měla být zařazována na začátek (ideálně každé) TJ, kdy je únava CNS a svalů minimální. Mezi jednotlivými IZ a 10 by měl být dostatečně velký interval, aby se organismus dokázal téměř plně zotavit a hráč tak mohl cvičit opět na maximum (Votík, 2005). 1.5 Motorické dovednosti Motorické (pohybové) dovednosti lze chápat jako učením získané předpoklady ke správnému, rychlému a ekonomickému provedení dané pohybové činnosti (Bedřich, 2006). Na rozdíl od schopností tedy dovednosti nejsou vrozené, ale naučené. Každým dalším tréninkem se tyto dovednosti zdokonalují, zefektivňují a zrychlují. Ve fotbale se často užívá termín fotbalová dovednost. Jde o označení tzv. sportovní dovednosti, tedy dovednosti, která se uplatňuje především nebo pouze při výkonu v daném sportu. Fotbalové dovednosti tedy chápeme jako komplex výkonových předpokladů hráče získaný tréninkem. Navenek se fotbalové dovednosti projevují účelovou koordinací pohybů, vnitřně jsou zajišťovány energetickým metabolismem a neurofyziologickými mechanismy (Bedřich, 2006). Osvojení dané dovednosti závisí na několika předpokladech - motorické schopnosti, senzomotorické schopnosti a kognitivní schopnosti. Vztah mezi motorickými schopnostmi a motorickými dovednostmi je tedy dán tím, že každá pohybová činnost předpokládá jistou úroveň pohybových schopností. A současně se jedna schopnost může uplatnit v několika různých dovednostech (Měkota a Novosad, 2005). 28 1.6 Motorické učení Motorické učení je specifický druh učení, jež je pro sportovce nepostradatelné, neboť je to dlouhodobý děj, při kterém dochází k osvojování pohybových činností. Dokonalé osvojení těchto pohybových činností je hlavním úkolem každého sportovního tréninku. Tento děj lze rozdělit na čtyři fáze: • generalizace, • diferenciace, • automatizace, • tvořivá koordinace (viz tabulka 3). Tabulka 3: Motorické učení (Bedřich, 2006) Fáze Znaky Název Úroveň dovedností Mentální aktivita Proces v CNS 1. počáteční seznámení, instrukce, motivace generalizace nízká vysoká iradiace 2. zpevnění, zpětná aferentace, slovní kontrola diferenciace střední střední koncentrace 3. zdokonalování, retence, koordinace automatizace vysoká nízká stabilizace 4. transfer, integrace, anticipace, výkon tvořivá koordinace sportovní mistrovství vysoká tvořivá asociace Ve fázi generalizace se hráč seznamuje s pohybovou dovedností, která je pro něj nová a provádí první pokusy o její provedení. V této fázi je důležitá motivace, vysvětlení a dokonalá ukázka od trenéra a rovněž maximální koncentrace a aktivita hráče. Pohyb bývá nedokonalý s častými chybami. Druhá fáze - diferenciace - je charakteristická lepší koordinací v daném pohybu. Dochází také k odstraňování chyb, čímž se pohybová dovednost stává plynulejší a stabilnější (Bedřich, 2006). Automatizace je fáze, ve které je koordinace pohybů na velmi vysoké úrovni, pohybová dovednost je na vysoké úrovni a plně zvládnutá. Díky mnohonásobnému opakování a neustálému 29 zdokonalování v předchozích fázích je průběh nově naučené pohybové dovednosti zautomatizovaný a přesně uplatnitelný i v měnících se (zápasových) podmínkách a také při únavě či vysoké intenzitě pohybu. Poslední fáze zvaná tvořivá koordinace je fáze, kdy dochází k modifikacím naučené pohybové dovednosti. Tato fáze je individuální a spočívá v kreativitě každého jedince, jak dokáže spojit několik dovedností v celek a uplatnit je v herní praxi. Zároveň tato fáze dokazuje, že hráč pohybovou dovednost zvládá na maximální vysoké úrovni a i ve velmi složitých a proměnlivých podmínkách. Ve výsledku dochází k tvorbě originálních řešení a nových nadstandardních prvků (Bedřich, 2006). Při motorickém učení lze uplatnit několik způsobů učení. Tyto způsoby se ve většině případů prolínají, kombinují a různě na sebe navazují. Mezi základní způsoby učení se řadí: • učení nápodobou, • instrukční učení, • zpětnovazební učení, • problémové učení, • ideomotorické učení. Učení nápodobou spočívá ve vytvoření si představy dané činnosti na základě zrakového vjemu. Proto je více než nutná kvalitní ukázka žádaného pohybu. Tento způsob je nejvíce uplatňován u malých dětí, které ještě nejsou dostatečně schopné vnímat složitější slovní instrukce. Učení instrukční je založeno na slovním popisu a vysvětlené podstaty činnosti. Jeho použití je především u činností, které jsou náročnější a jejichž průběh lze rozfázovat na jednodušší činnosti, které se postupně spojují v žádaný celek. Tento způsob učení se nedoporučuje u mladších dětí. Podstatou zpětnovazebního učení je princip pokus - omyl. Zpětnou vazbu lze získat od trenéra nebo ji vnímá hráč sám. Tento způsob je velmi účinný, pokud se s ním správně pracuje. Problémové učení je jedním z nejobtížnějších způsobů, neboť je založeno na zkušenosti, samostatnosti a tvořivosti hráče. Je svým způsobem protikladem předchozího zpětnovazebního učení, protože každému provedení dané činnosti předchází myšlenkové řešení. Ideomotorické učení je v podstatě učení se v představách. Hráč si v klidové pozici představuje průběh motorické činnosti, vnímá její aspekty v jednotlivých částech i vcelku. Toto učení pochopitelně nemůže nahradit praktické učení, nicméně může být jeho vítaným doplněním. Obzvláště v případech, kdy hráč nemůže trénovat, např. během zranění (Buzek, 2007). 30 1.7 Sportovní příprava dětí a mládeže ve fotbale Sportovní příprava dětí by měla být jednoznačně odlišná od sportovní přípravy dospělých. Děti nelze brát jako „malé dospělé". Je třeba jim trénink přizpůsobit ve všech ohledech fyziologických, psychických, sociálních i anatomických. Mimo to je také potřeba respektovat individualitu každého hráče. U dětí dochází k nerovnoměrnému vývoji, může se tedy stát, že v jedné věkové kategorii budou všichni hráči stejného kalendářního věku, ale odlišného biologického (díky zpomalenému nebo naopak zrychlenému vývoji). Nejvíce to bývá patrné na výšce dětí, kdy je markantní pakliže hraje hráč proti hráči o dvě hlavy vyššímu, byť stejně (kalendářně) starému. Pokud se na tato specifika nebude brát v tréninku dětí zřetel, může dojít ke špatnému rozvoji či dokonce poškození mladého hráče. Důležité je také děti nepřetežovat, protože dlouhodobý intenzivní trénink v mladém věku může být více škodlivý než prospěšný (Votík, 2005). Mezi hlavní rozdíly v tréninku dospělých a dětí by měl patřit především cíl sportovní přípravy. Zatímco u dospělých je cílem jednoznačně úspěch v soutěži a co nejvíce výher, u dětí by měl být prioritou rozvoj individuálního herního výkonu (IHV). A to i na úkor výsledků u mladších kategorií. Trenér by se měl zaměřovat na kvalitní individuální růst každého hráče, což obnáší např. také častější střídání hráče na různých postech. Oproti tomu v tréninku dospělých je trenérovým úkolem především najít ideální sestavu a tu měnit co nejméně tak, aby byl tým co nejvíce stabilizovaný, sehraný a odváděl co nejlepší výkony. IHV rozvoj hráčů je zastíněn týmovým herním výkonem (THV), který má pro dospělý fotbal větší prioritu (Votík, 2005). Další aspekt, na který je třeba brát zřetel je, že dítě by nemělo být dlouhodobě konstantně zatěžováno. Mnohem účinnější se jeví dynamické formy zatěžování. Také je třeba myslet na doplňková nefotbalová cvičení, která by měla u dětí tvořit alespoň 50 % celkového objemu tréninkového zatížení. V tomto věku je také úlohou trenéra naučit mladé hráče jistým návykům rozcvičení před zátěží, uvolnění po zátěži, základy pitného režimu a hygieny. Oproti dospělým hráčům je u mládeže rozdíl také v předávání instrukcí. Čím jsou hráči mladší, tím by měly být instrukce srozumitelnější, jednoznačnější a stručnější (Buzek, 2007). Ve fotbale se sportovní příprava dětí a mládeže dělí na několik kategorií. Nejčastěji na věkovou kategorii 6-10 let, 10-14 let a 14-18 let (Votík, 2005). Pro potřeby této práce postačí charakteristika věkové kategorie 14-18 let, tedy dorostenecké kategorie, do které spadají hráčky, jejichž motorické schopnosti byly předmětem zkoumání této práce. 31 1.7.1 Charakteristika věkové kategorie 14-18 let Tato věková kategorie je poslední mládežnickou kategorií. Po ní následují už jen dospělí. Hráči a hráčky v tomto věku jsou charakterističtí náladovostí, psychickou labilitou, kuráží a snahou po originalitě, což jsou důsledky puberty. V tomto období také může nastat problém s docházkou hráčů na tréninky, se životosprávou pripadne může výrazně opadnout jejich celkový zájem o fotbal. Ve většině případů jsou za těmito problémy rovněž hormonální změny, které vyvolávají náhlý enormní zájem o vztahy s opačným pohlavím. Důležitá je proto v tomto období role trenéra, který musí mít přirozenou autoritu, být spravedlivý a rozhodný. Také by se měl orientovat v psychologii, aby dokázal hráčům porozumět a umět poradit (Votík, 2005). Kromě psychických změn prochází hráči také těmi fyzickými. Dochází k velkému nárůstu svalové hmoty (u dívek méně výrazně), zlepšují se silové a rychlostní schopnosti. V tomto věku je také nejlepší předpoklad pro rozvoj vytrvalosti, převážně dlouhodobé a rychlostní (Votík, 2005). Sportovní příprava mládeže v dorosteneckém věku by se měla zaměřovat nejen rozvoj motorických schopností a fotbalové techniky, ale už také mnohem výrazněji na rozvoj taktiky. U nižších věkových kategorií není třeba hráče taktikou výrazně zatěžovat. V dorosteneckém věku je však tato příprava již neodmyslitelná. V tréninku techniky je třeba se více zaměřit na zdokonalování vedení míče a obcházení soupeře, na odebírání míče soupeři a také se mnohem důkladněji věnovat brankáři a poskytovat mu speciální brankářské tréninky. U motorických schopností je největší předpoklad rozvoje ve vytrvalosti, proto by se cvičení na tyto schopnosti měly objevovat v TJ. Ideálně v podobě herních cvičení v minihrách (2:2, 4:4 atd.). Silové schopnosti lze u této kategorie rozvíjet také v posilovně, ovšem musí se dbát na správné provedení cviků a jejich vhodné zaměření. Větší důraz by se měl klást také na strečink. S přibývající zátěží a zralostí organismu je důležité udržovat všechny svaly a klouby v ideálním stavu, aby nedošlo k jejich poškození nebo ke zranění hráče. Na trénink taktiky je dobré nahlížet ze tří pohledů - individuálně, skupinově a týmově. U individuální taktiky jde převážně o nácvik a zdokonalování obranných a útočných herních činností jednotlivce (HCJ). Při skupinové taktice jsou tyto HCJ jednotlivých hráčů uplatňovány při kombinacích se spoluhráči při herních cvičení nebo průpravných hrách. Týmová taktika je pak zaměřená především na rozestavení hráčů v zápasech a vzájemné souhře a porozumění jednotlivých hráčů v různých řadách - obranných, středových a útočných. V obranné řadě lze jmenovat např. komunikaci při organizaci přebírání hráčů nebo krytí prostoru, řešení obranných standardních situací, vytváření prostoru pro rychlý protiútok nebo schopnost vystavení soupeře do ofsajdu. Středová řada je typická pro kvalitní přechodovou fázi z obrany do útoku, dobrou útočnou přípravu a také se snaží co nejrychleji získat míč pod kontrolu pro svůj tým. Útočná řada se nejvíce uplatňuje ve finální fázi útoku, při řešení útočných standardních situací, ale také při aktivním napadání obránců s cílem zisku míče co nej blíže u jejich brány. Vzájemná 32 kooperace všech tří výše uvedených řad odráží velmi často herní projev týmu a má podíl i na jeho výkonnosti (Fajfer, 2009). Rozdíly shrnuje tabulka 4. Tabulka 4: Rozdíly v tréninku mládeže a dospělých (Bedřich, 2006) Trénink mládeže Trénink dospělých Hlavní cíl tréninku rozvoj herního výkonu úspěšnost v utkání - soutěži Hlavní úkol tréninku naučit hrát fotbal příprava na utkání - soutěž Dominantní tréninkové rysy proces učební proces výchovný perspektivnost přiměřenost zatížení proces pracovní (profesionalismus) proces zdatnostní aktuálnost opakovaná maximalizace zatížení Výchova důsledně prvořadá úzká spolupráce s rodiči relativně časté kompromisy osobní nezávislost hráče Priorita herního výkonu individuální herní výkon týmový herní výkon Význam utkání prostředek rozvoje herního výkonu prostředek kontrolní cílová činnost Hodnocení výkonu v utkání do kategorie dorostenecké bezprostředně po utkání s časovým odstupem Didaktická činnost trenéra značně odlišné nároky na vedení TJDidaktická činnost trenéra pestrost didaktických řídících stylů Konečné výsledky trenérské práce zřetelné obvykle s víceletým odstupem zřetelné a požadované souběžně s tréninkovým procesem 33 1.8 Specifika tréninku dívek a žen Organismu muže a ženy vykazuje jisté odlišnosti, které je třeba při sportovním tréninku respektovat. Mezi tyto aspekty patří především anatomické, fyziologické a psychologické odlišnosti. Většina změn mezi ženy a muži začíná v období puberty. Do této doby jsou rozdíly mezi dívkami a chlapci minimální, ale v době puberty, kdy se začínají aktivovat pohlavní hormony, které mají výrazný vliv na nadcházející změny, dochází k značným odlišnostem ve vývoji dívek (žen) a chlapců (mužů). Sportovní příprava žen by se proto měla od sportovní přípravy mužů lišit. Nerespektování níže uvedených aspektů při tréninku žen by mohlo vést k jejich neadekvátnímu rozvoji a problémům (Lehnert, 2010). Specifika tréninku dívek a žen lze rozdělit do několika aspektů: • anatomické, • fyziologické, • psychologické, • kondiční, • technické a taktické. Anatomické rozdíly Z anatomických rozdílů lze uvést např. výšku těla, která je zhruba o 6 % nižší. Zeny mívají také kratší končetiny, užší ramena a širší boky. Naopak ženy disponují často větší stabilitou, neboťjejich těžiště je níže položené než u mužů. Svalová hmota u žen tvoří asi 36 % celkové hmotnosti, zatímco u mužů svaly tvoří přibližně 44,8 %. Tento rozdíl je dán především vlivem pohlavních hormonů. Mužské hormony zvyšují (od období puberty) množství svalové hmoty v těle, proto mají muži svalové hmoty více. U procentuálního zastoupení tuku v těle jsou čísla opačná, ženy mají tuku více (22-26 %) a to především v dolní části těla, muži mají tuku v těle méně (14-18 %) a je soustředěn především v horní polovině těla (Dovalil, 2002). Fyziologické rozdíly Mezi fyziologické rozdíly patří především odlišnosti u srdce. Ženské srdce je zhruba o 20 % menší, což způsobuje nejen jeho nižší výkonnost, ale také vyšší srdeční frekvenci při námaze, která menší srdeční objem supluje. Rovněž systolický krevní tlak je u žen nižší nežli u mužů. Zeny mají i méně krve a tím pádem i nižší počet červených krvinek. Tento fakt znamená, že je u žen nižší transport kyslíku krví a také menší zastoupení železa v krvi (které je ještě snižováno v době menstruace). Objem plic je u žen rovněž nižší než u mužů - nižší celkový objem, ventilační hodnoty i vitální 34 kapacita plic. Další fyziologický rozdíl lze najít např. u bazálního metabolismu, který mají muži cca o 15 % vyšší. Co se týče množství tělesné vody v těle, ženy jsou v rozmezí 50-60 %, muži 55-65 %. Naopak ženy mají vyšší toleranci na zvýšenou teplotu (Lehnert, 2010). Nej specifičtější situace bývá v období menstruace ženy, dále v průběhu těhotenství a následném porodu. Nejčastěji ve věku 12-13 let dochází u dívek k první menstruaci (menarche). Doba nástupu menstruace je individuální a závisí na několika faktorech, které jej ovlivňují, např. na tukové zásobě organismu. U sportujících dívek může k menarche dojít později (řádově až o několik měsíců). V době menstruace ženy je třeba trénink přizpůsobit a individualizovat. V závislosti na stavu každé ženy, jak tento stav zvládá, je někdy třeba trénink úplně vynechat. Rozhodně by se v tréninku v této době nemělo objevovat posilování břišních svalů a skoky či poskoky (Lehnert, 2010). Menstruace nemá vliv pouze na fyzické, ale také na psychické rozpoložení ženy. Často dochází ke změnám nebo obecně pesimističtější náladě, jejímiž projevy bývá podrážděnost, deprese, větší únava, bolesti břicha a hlavy, v některých případech také pocity závratě nebo zvracení. Tento přirozený jev ovlivňuje rovněž výkonnost hráček. A rovněž je to ryze individuální. U některých hráček byla pozorována snížená výkonnost, u některých naopak zvýšená (Votík, 2005). U déle sportujících žen je pak možné, že se dostaví nějaké poruchy menstruačního cyklu, např. primární amenorea (opožděný nástup první menstruace), sekundární amenorea (absence tří po sobě jdoucích menstruačních cyklů) nebo oligomenorea (nepravidelný cyklus). Tyto poruchy jsou pravděpodobně způsobeny zvýšeným energetickým výdajem v kombinaci s nižší tukovou zásobou organismu a neadekvátním kalorickým příjmem či nedostatkem proteinů v potravě (toto riziko je především u vegetariánek). Mohou být vyvolané ale také dlouhodobým nadměrným tréninkovým zatížením. Výše zmíněné poruchy menstruačního cyklu však mohou také vést k nižšímu vylučování ženských pohlavních hormonů (estrogenu a progesteronu) a tím být příčinou vzniku předčasné osteoporózy. Estrogen je totiž hormon, který je nezbytný pro metabolismus kostní tkáně, neboť usnadňuje vstup vápníku do kosti, a jeho nedostatečná hladina v krvi by mohla osteoporózu vyvolat. Především u mladších sportovkyň je pak důsledkem osteoporózy předčasný úbytek kostní hmoty, snížení hustoty kostních minerálů, větší křehkost kostry, únavové zlomeniny končetin, kyčle a páteře a další muskuloskeletární zranění. Rovněž jejich následná hojivost a rekonvalescence je delší. Jako prevence proti osteoporóze přirozeně slouží např. sporty s větším podílem dynamického zatížení (fotbal, volejbal, gymnastika) než vytrvalostně zaměřené sporty (Lehnert, 2010). V případě těhotenství a následném porodu bývá situace velmi individuální a záleží nejen na rozpoložení ženy, ale také na průběhu jejího těhotenství. Přibližně do 5. měsíce se pohyb, případně lehčí forma tréninku doporučuje. Vhodnější jsou pochopitelně aktivity vytrvalostního charakteru o nízké intenzitě, případně speciální cvičení pro těhotné. Rozhodně by se ženy v tomto období měly vyvarovat kontaktním sportům a sportům, kde hrozí riziko zranění, kam fotbal 35 bohužel spadá (Lehnert, 2010). Po porodu je vhodné začít s tréninkovým nasazením nejdříve 5 týdnů po porodu, soutěžní nasazení až po cca 6 měsících (Dovalil, 2002). Psychologické rozdíly Nej větší rozdíly v psychologické charakteristice žen jsou v psychické labilite, v prioritách a svědomitosti. Zeny jsou totiž obecně psychicky labilnější, méně odvážné, ale naopak pečlivější a svědomitější. Na rozdíl od mužů bývají ženy také více emociální a náchylnější na jakýkoliv vnější podnět (trenér, rozhodčí, soupeřky...). Mnohem svědomitěji než muži však ženy pracují jak během tréninků, tak i v zápasech a úkoly plní velmi odpovědně (Votík, 2005). Mimo to jsou ženy také obecně méně agresivní a trénink má v jejich hodnotovém žebříčku nižší prioritu než u mužů. Na paměti je třeba mít také dietní intervence, které jsou u žen běžnější nežli u mužů (změny vnějšího vzezření, změny tělesné hmotnosti apod.). Zeny jsou také přirozeně komunikativnější, proto by měl i trenér být spíše komunikativnější typ (Lehnert, 2010). Zeny mají také nižší osobní odvahu nebo také osobní statečnost, tj. předpoklad nebát se a jít do souboje a do míče za jakoukoli cenu (ovšem nikoli bezhlavě a brutálně). Role trenéra je v psychologickém aspektu žen celkově velice důležitá, ne-li nej důležitější. Ženský (a pochopitelně i dívčí) fotbal je v České republice na amatérské úrovni. Hráčky se tomuto sportu věnují ve svém volném čase, proto nejen kolektiv hráček, ale také trenér je důležitou součástí týmu. Trenér u ženského týmu má rozdílnou pozici, než u mužského. Např. motivace by měla jednoznačně převažovat ta pozitivní nad negativní. Negativní motivace totiž může výrazně narušit psychiku hráčky. Hráčky jsou motivované, pokud se hrou baví a těší se z pokroků. Pokroky přicházejí ruku v ruce se spokojeností se svým a týmovým výkonem. Navození hráček do tohoto stavu lze dosáhnout např. tím, že tréninky končí cvičením nebo hrou, která hráčky baví, občasnými změnami prostředí tréninků, soutěžemi, ve kterých j sou nastavené podmínky tak, aby vyhrály i ty, které by jinak úspěšné nebyly apod. Přínosné je rovněž čas od času zorganizovat týmovou aktivitu mimo hřiště, např. týmovou večeři nebo si zajít zahrát jiný sport. Hráčky se u této akce nejen stmelí, ale také uvolní, pobaví, zasmějí (Debra, 2009). Trenérova osobnost hraje v tréninku žen důležitou roli - trenérův projev, jeho vlastnosti a schopnosti. Vzhledem k větší psychické labilite hráček (nežli hráčů) je třeba, aby trenér byl nejen teoretický a praktický odborník na fotbal, ale také dobrý psycholog. Především vlastnosti jako slušné vyjadřování, spravedlivost, empatie, důvěra, pozornost a další jsou více než vítané (Votík, 2005). Mezi další charakteristiky trenéra patří rovněž vzdělanost a zkušenost. Užitečné rady a kvalitně připravené tréninky, jsou v očích hráček hodnoceny velmi kladně. Stejně tak dobrý koučink. Trenér musí umět ovládat své emotivní výlevy, neboť každý takový neuvážený projev může mít výrazný negativní dopad na sebevědomí a psychiku hráčky. Příkladem zde může být křičení na hráčky během zápasu, což je bohužel, velmi časté (www.zeny.fotbal.cz). Kromě vztahu trenér - hráčka je vhodné udržovat dobré vztahy také 36 v kolektivu (tj. mezi hráčkami navzájem). Dobrá atmosféra týmu a přátelské vztahy mezi hráčkami jsou totiž základními pilíři pro individuální psychickou pohodu každé hráčky. Fotbal je kolektivní sport, a proto je velmi důležité, aby hráčky jako kolektiv vystupovaly a byly tzv. dobrá parta. U většiny ženských týmů figurují jako trenéři muži. Jen minimálně, a pokud, tak především u mladších kategorií, se objevují trénerky ženy. Tento fakt jistě není na škodu, nicméně více porozumění a empatie budou zřejmě prokazovat trénerky ženy, zvláště, j sou-li bývalými hráčkami a mají tedy zkušenosti se svými vlastními trenéry. Na druhou stranu muži mívají obecně více respektu a přirozené autority, proto se může stát, že pokud nebude trénerka dostatečně silná osobnost, nemusí být hráčkami tak uznávaná a respektovaná, jak by situace vyžadovala, a týmové i individuální výkony tak mohou být od hráček nižší (Lehnert, 2010). Kromě výše uvedeného je třeba také zmínit fakt, že ženy (především v období puberty) často přenáší emoce a své trable i na trénink či do zápasu, což může mít pochopitelně vliv na jejich výkon. Také se může stát, že se hráčky z nějakého důvodu rozpláčou. Často to bývá z frustrace, zlosti či zklamání. Velký vliv na to však může mít i trenér, který může nepřiměřeným a nevhodným chováním psychiku hráček natolik rozrušit, že dojde k slzám (Coffin, 2009). Kondiční rozdíly V rozvoji silových schopností u žen nedochází k takovému nárůstu svalové hmoty jako u mužů. Pravděpodobně z důvodu nižší hladiny testosteronu (muži mají hladinu testosteronu lOx - 20x vyšší). Rozvoj síly je také omezen nárůstem produkce ženských pohlavních hormonů a nárůstem tukové tkáně v období puberty (Lehnert, 2010). V silovém tréninku žen je třeba dbát větší důraz na posilování břišních svalů a svalů pánevního dna. Vhodnou metodou je pak metoda silově vytrvalostní, tedy metoda s větším počtem opakování a menším odporem (30-50 % tělesné hmotnosti) (Votík, 2005). Zeny mají velmi dobré předpoklady pro rozvoj vytrvalostních schopností. Rozdíly oproti mužům jsou totiž nepatrné, dokonce díky vyššímu počtu pomalých svalových vláken mohou ženy dosahovat lepších předpokladů pro jejich rozvoj nežli muži (Dovalil, 2002). Důležité je ovšem dbát na postupné zvyšování zátěže. Rychlost zvýšení úrovně ve vytrvalosti je sice nižší, nežli u mužů, ale zato se takto dosažená úroveň mnohem déle udrží (Lehnert, 2010). Při rozvoji rychlosti je třeba dbát v potaz rychlejší nástup únavy u žen a pomalejší proces zotavení. Proto je třeba na rozdíl od tréninku mužů prodloužit intervaly odpočinku a také více zohledňovat psychické rozpoložení hráček (Votík, 2005). Předpoklady k rozvoji koordinačních schopností jsou u žen velmi vysoké. Zeny mají také přirozeně větší cit pro ekonomiku pohybu (Votík, 2005). U některých typů pohybů využívají ženy více švihu, jejich pohyby jsou plynulejší, zatímco pohyby mužů jsou více silové a akcelerační. Oproti ženám 37 jsou muži také zdatnější v dovednostech zaměřených na zasažení cíle (ve fotbale střela na bránu). Naopak ženy jsou lepší ve vnímání rytmu, v rovnováze, ve spolupráci, v jemné motorice a v prostorové orientaci. Taktéž u flexibility vykazují ženy lepších výsledků, a to především díky anatomickým rozdílům. Např. volnější kloubní spojení ženám dovoluje větší kloubní rozsah. Dostatečná flexibilita v optimálním rozsahu je prevencí vůči zraněním a také napomáhá zvyšovat výkonnost (Lehnert, 2010). Technické a taktické rozdíly V technické a taktické přípravě mužů a žen jsou rozdíly minimální. Přesto se však dají najít prvky, které jsou pro ženy obtížnější, než pro muže. U technických dovedností je to hlavičkování, síla při střelbě, přihrávky na dlouhou vzdálenost a některé brankářské činnosti, např. chytání vysokých míčů (www.zeny.fotbal.cz). Technicky slabší mohou být ženy také v driblingu, střelbě, přihrávkách na dlouhou vzdálenost a v prvním doteku. Přestože je vcelku nereálné očekávat, že se ženský fotbal vyrovná mužskému, specifickým přístupem, kvalitními tréninky a dobrým koučováním lze dosáhnout výrazného omezení těchto rozdílů (Kirkendall, 2007). Mezi taktické patří rychlost hry a rychlost při rozhodování, zahrávání standardních situací, krytí míče tělem (www.zeny.fotbal.cz). Specifika tréninku žen jsou tedy patrné z nižší trénovatelnosti, pomalejšímu zvyšování výkonnosti a rychlejšímu podléhání únavě (Votík, 2005). Proto by jejich trénink měl být méně namáhavý, což lze ovlivnit také jiným rozvržením tréninkového procesu (např. kratší závodní období a naopak delší přechodné). Rovněž by se mělo u žen dbát zvýšené pozornosti na vyšší příjem železa (kterého mají přirozené méně než muži, viz výše) a vápníku, neboť u žen je větší pravděpodobnost vzniku osteoporózy (Dovalil, 2002). 38 2 CÍL, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A ÚKOLY PRÁCE 2.1 Cíl práce Monitoring a zjišťování změn ve výsledcích motorických testů fotbalistek kategorie juniorky v zimním přípravném období. 2.2 Výzkumné otázky V O l : U kterých pohybových schopností se jejich úroveň po zimním přípravném období zvýšila a u kterých snížila? V02: Jaká je významnost rozdílu v naměřených hodnotách po skončení zimního přípravného období? 2.3 Úkoly práce Úl: Teoretický rozbor dané problematiky na základě dostupných zdrojů. Ú2: Zvolení testovaného souboru a výběr testů. U3: Provedení testů. Ú4: Vyhodnocení výsledků. U5: Stanovení závěrů. 39 3 METODIKA 3.1 Teorie testování Testování se provádí u odpovídajícího vzorku populace (jedinci stejného pohlaví, věku, specializace, výkonnosti) v temže testu. Na základě těchto porovnání lze poté určit nad- , podči průměrnost testovaného hráče (Dovalil, 2002). Při provádění testu je však třeba mít na paměti, že je nutné dbát na standardizaci podmínek. Tj. dbát o co nej větší možnou míru stejných vnějších podmínek při (opakovaném) testování (povrch, teplota, pomůcky atd.). Stejně tak je důležité dbát na dobrý fyzický i psychický stav hráčů před testováním, aby nebyly výsledky zkresleny jejich fyzickým oslabením (přetrénovanost, únava z tréninku předchozí den, nedoléčené zranění, namožený sval apod.) (Psotta, 2006). 3.1.1 Účely testování Testování se provádí za různými účely. Ve fotbalovém prostředí je to nejčastěji pro: • zjištění aktuálního stavu trénovanosti hráče, • hodnocení efektivity tréninkového procesu či efektivity použité nové metody v tréninkovém procesu, • sledování hráčovy výkonnosti na požadovanou úroveň (nejčastěji při návratu po zranění), • hodnocení talentů a výběru nových potencionálních hráčů (Psotta, 2006). 3.1.2 Výběr a vlastnosti testů Každý zvolený test by měl splňovat jistá kritéria (viz níže). Na základě těchto kritérií se zvyšuje schopnost testu rozlišit či porovnat výkonnostní rozdíly hráče. Proto je důležité při výběru testu zvážit, zda má tyto vlastnosti: • spolehlivost (reliabilita) - test by měl být přesný s minimální možností chybného měření, • platnost (validita) - výsledky testu by měly odrážet správný pohybový obsah, pro který byl test konstruován, • citlivost - značí míru schopnosti testu poukazovat na změny hráčovi výkonnosti při změně tréninku, 40 • objektivita - charakterizuje míru přesnosti výsledků při testování různými testujícími, • proveditelnost - poukazuje na materiální, organizační, hodnotící a jiné nároky při realizaci testu, • hospodárnost - srovnání finanční a časové náročnosti testu v porovnání s jeho přínosem (Psotta, 2006). 3.2 Charakteristika zkoumaného výběru Zkoumaný výběr tvořili hráčky fotbalové klubu SK Líšeň. Konkrétně se jednalo o hráčky věkové kategorie juniorky (ve věkovém rozmezí 14-18 let. Celkem se testování zúčastnilo 15 hráček všech postů. SK Líšeň juniorky Ve sledované sezóně 2017/2018 působí tým juniorek v 2. lize dorostenek Morava a současně hrají také 3. ligu dorostenek Morava 5+1 sk. C. Po podzimní části skončil tým na 6. místě ve 2. lize a na 2. místě ve 3. lize. Hráčky ve sledovaném období, tedy přes zimní přípravu, trénují 2x, od jarních prázdnin (tj. od 12. 2.) 3x týdně. Tréninky probíhají v posilovně SOS a VOS Sokolské (obrázek 2), na UT v ulici Chalabalova (obrázek 3) a v tělocvičně ZS Vedlejší. Obrázek 2: Posilovna SOŠ a VOŠ Sokolská (autor) 41 Obrázek 3: Hřiště Chalabalova (autor) 3.3 Vybraná testová baterie Testová baterie pro potřeby této práce byla z části vytvořena z testů, které byly už v minulosti měřeny u juniorek SK Líšeň (dříve u juniorek Kohoutovic a Svratky) a z části doplněna o další testy tak, aby byly rámcově pokryty všechny motorické schopnosti. Výsledná testová baterie tedy obsahuje testy předklon ve stoji, vertikální skok, přeskoky přes švihadlo, Jacíkův motorický test, t běh, Cooperův test a člunkový běh 4 x 10 m. Sestavení těchto testů je dáno na základě dostupných pomůcek a prostoru, ve kterém testování a následné TJ probíhají. Tyto testy mají především zhodnotit efektivnost tréninkového procesu v zimním přípravném období a také sledovat výkonnost jednotlivých hráček v rámci progresu za toto období. 42 3.3.1 Vertikální skok Vertikální skok nebo také výskok dosažný je jednoduchý test, který měří výbušnou sílu dolních končetin. Zaměření: explozivní síla dolních končetin Pomůcky: souvislá stěna min. 3 m vysoká, metr, křída Provedení: Testovaná hráčka se postaví bokem ke stěně, vzpaží a nejvyšší místo, kde se prsty dotkne stěny, se označí (obrázek 4). Po celou dobu stojí hráčka na plných chodidlech. Následně se hráčka přesune cca 15 cm od stěny, mírným podřepem a zapažením odrazem snožmo snaží vyskočit co nejvýše a v nejvyšším bodě se prsty dominantní ruky dotknout stěny. Pro snadnější rozeznání místa doteku lze prsty namočit do vody nebo nabarvit křídou (Neuman, 2003). Hodnocení: Měří se rozdíl mezi výškou doteku při stoji na plných chodidlech a výškou doteku dosažené při maximálním výskoku. Test se provádí s max. třemi pokusy. Obrázek 4: Vertikální výskok (autor) 43 3.3.2 Cooperův test Cooperův test je dvanáctiminutový běh. Test zavedl americký lékař Kenneth Cooper, který se věnoval propagaci rozvoje tělesné zdatnosti (Neuman, 2003). Zaměření: dlouhodobá aerobní vytrvalost, kardiovaskulární kapacita Pomůcky: stopky Provedení: Na pokyn časoměřiče všechny hráčky startují hromadně. Po dobu 12 minut se snaží uběhnout co nejdelší vzdálenost. Není dovoleno se zastavit, v případě, že hráčka již nemůže běžet, přejde do chůze. Po uplynutí času se hráčky na místě okamžitě zastaví. Hodnocení: Měří se metry, které každá hráčka za 12 minut uběhla (s přesností na 10 m). 3.3.3 Přeskoky přes švihadlo Zaměření: vytrvalost, kardiovaskulární systém, koordinace Pomůcky: švihadlo, stopky Provedení: Hráčky jsou rozděleny do dvojic. Testovaná hráčka se snaží po dobu 2 minut provést co nejvíce přeskoků přes švihadlo. Skákat je možné pouze snožmo bez meziskoků. Druhá hráčka počítá přeskoky (viz obrázek 5). Hodnocení: Celkový počet přeskoků za danou dobu. Obrázek 5: Přeskoky přes švihadlo (autor) 44 3.3.4 Člunkový běh 4 x 10 m Clunkový běh se používá velmi často pro hodnocení rychlostních schopností, konkrétně pro měření rychlosti se změnami směru. Existuje několik variant jeho použití, např. 5 x 10 m, 4x 10 m, s přenášením předmětů (medicinbalů) apod. (Měkota a Kovář, 1995). Zaměření: rychlost, agilita Pomůcky: stopky, dva kužele Provedení: Dva kužele jsou ve vzdálenosti 10 m od sebe. Na pokyn vybíhá hráčka od prvního kužele z polovysokého startu k druhému. Ten obíhá tak, aby dráha tvořila osmičku, a vrací se zpět k prvnímu kuželu, který oběhne a opět běží ke druhému. Druhého kužele se dotkne rukou a končí u prvního kužele (viz obrázek 6). Hodnocení: Měří se čas, za který testovaná hráčka trasu zvládla uběhnout s přesností na 0,1 s. Provádí se dva pokusy s pauzou alespoň 5 minut. 10 m Obrázek 6: Schéma člunkového běhu (autor) 3.3.5 T běh T běh slouží k testování rychlosti a agility (hbitosti) v pohybu vpřed, vzad a cvalem stranou. Tyto pohyby se uplatňují u většiny sportovních her, proto je pro fotbal vhodným testem k měření speciální rychlosti (www.sportvital.cz). Zaměření: rychlost, agilita Pomůcky: čtyři kužele, stopky Provedení: Na pokyn vybíhá hráč od prvního kužele k prostřednímu, toho se dotkne a cvalem stranou pokračuje ke kuželu vlevo. Po jeho doteku se opět cvalem stranou přesouvá ke kuželu na druhé straně, kterého se rovněž dotkne. Poté se co nejrychleji musí dotknout startovního kužele (již neběží cvalem stranou), u kterého test končí (viz obrázek 7, s. 45). Hodnocení:Měří se uběhnutý čas s přesností na 0,1 s. 45 3.3.6 Jacíkův motorický test Jacíkův motorický test je pojmenovaný podle ostravského pedagoga, který jej zavedl. Často bývá tento test označován také jako celostní motorický test, neboť je náročný nejen na obratnost, ale také na sílu a vytrvalost. Zaměření: koordinace, síla, vytrvalost Pomůcky: stopky Provedení: Hráčka střídá během testu čtyři polohy - leh na zádech - stoj - leh na břiše - stoj (obrázek 8). Výchozí poloha je leh na zádech s připažením, poté přechází do stoje spatného s připažením, následuje leh na břiše s připažením a opět stoj, ze kterého přechází zpět do lehu na záda. Přechod mezi jednotlivými polohami je libovolný, ale je nutné dbát na přesné dodržení každé polohy. Test trvá 2 minuty. Hodnocení: Za každou správně provedenou polohu je započítán 1 bod. Výsledek testu je součet dosažených bodů = změn poloh za dobu 2 minut. Obrázek 8: Polohy u Jacíkova motorického testu (autor) 46 3.3.7 Předklon ve stoji Zaměření: flexibilita - hamstringy, bedra Pomůcky: lavička, metr Provedení: Hráč stojí na lavičce, obě dolní končetiny propnuté v mírném stoji rozkročném. Postupně se hráč předklání a snaží se tahem dosáhnout co nejhlouběji. V maximální vzdálenosti pak alespoň 3 s vydrží (viz obrázek 9). Hodnocení: Měří se přesah konečků prstů pod úrovní chodidla v cm. Obrázek 9: Předklon ve stoji (autor) 47 3.4 Sběr výzkumných dat Sběr výzkumných dat probíhal terénním testováním. Všechna testování probíhala ve srovnatelných podmínkách tak, aby byli co nejvíce objektivní a spolehlivé. Testované hráčky byly v tréninkovém oblečení i obuví vhodné k prostředí prováděných testů, neboť testování bylo zakomponováno do tréninkového cyklu a bylo prováděno v rámci TJ. Před vlastním testováním byly hráčky svými trenéry důkladně rozcvičeny - s přihlédnutím k nastávajícím testům. Každý test byl před samotným měřením hráčkám vysvětlen a názorně předveden. Následně si hráčky mohly test „nanečisto" vyzkoušet, aby nedošlo k žádné chybě či zbytečným nedorozuměním. 3.5 Statistické zpracování dat Pro jednotlivá měření byla data zpracována v programu MS Excel 2007. Dále bylo potřeba provést Shapiro-Wilkův test pro kontrolu normality rozložení dat. Tímto testem bylo určeno, že všechna data pocházejí z normálního rozložení dat. Následně byl spočítán párový t-test v programu Statistica 13. Z tohoto programu byly využity také hodnoty aritmetického průměru, směrodatné odchylky a hodnot maxima a minima dosažených výsledků. Výpočet Cohenova d byl proveden v online nástroji dostupném na http://www.socscistatistics.com/. Minimální a maximální hodnota (min. / max.) jsou hodnoty, které označují nevyšší a nejnižší dosaženou hodnotu v souboru. Aritmetický průměr (x) je definován jako průměr všech hodnot ve statistickém souboru. Jeho hodnota se spočítá tak, že se součet všech hodnot vydělí jejich počtem. Vypočtený průměr pak udává, jaká stejná část z úhrnu hodnot připadá na jednu jednotku souboru (Hlinecký, 2014). Směrodatná odchylka (s) je definována jako kvadratický průměr hodnot znaku od jejich odchylek aritmetického průměru. Její hodnota vypovídá o tom, jak moc se od sebe liší naměřené hodnoty. Čím je její hodnota větší, tím jsou si naměřené hodnoty vzájemně méně podobné a naopak (Hlinecký, 2014). „Shapiro-Wilkův test normality testuje hypotézu, která tvrdí, že náhodný výběr Xi,...,Xn pochází z rozložení N. Test je založen na zjištění, zda body v Q-Q plotu jsou významně odlišné od regresní přímky proložené těmito body. Shapiro-Wilkův test se používá především pro výběry menších rozsahů, n < 50" (Budíková, Lerch a Mikoláš, 2005, s. 121). 48 Párový t-test slouží k porovnání dat, která pocházejí ze souboru, u něhož bylo prováděné dvojí měření - první měření před použitím změny, druhé měření po aplikaci dané změny. Test vychází z rozdílů naměřených párových hodnot u srovnávaných variačních řad. Párový t-test zodpovídá otázku, zda střední hodnota naměřená před změnou je rovna či rozdílná naměřené hodnotě pozměně. K provedení výpočtu je nutné znát hodnoty aritmetického průměru a směrodatné odchylky. Na základě těchto hodnot se vypočítá t-test a jeho výsledek se porovná s tabulkovou kritickou hodnotou, která udává, zdaje výpočet statisticky významný nebo nevýznamný na hladině a. Hladinu významnosti (p) vyjadřuje pravděpodobnost, kdy odchylka překročí kritickou hodnotu. Pro tuto práci byla zvolena hladina významnosti 0,05 (5%). Je-li p < 0,05 jedná se o statisticky významný rozdíl, tj. změna byla účinná, neboť způsobila změnu střední hodnoty u měření po její aplikaci. Je-li p > 0,05 jedná se o statisticky nevýznamný rozdíl, protože střední hodnota naměřená před použitím změny se neliší od střední hodnoty naměřené po jejím použití. Lze tedy konstatovat, že aplikovaná změna nebyl účinná (Hlinecký, 2014). Grafické znázornění t-testu je v této práci prezentováno pomocí krabicových grafů. Popis grafu uvádí obrázek 10. •i 7 ú 5Í 5Í 45 40 Box&Whisker Plot JACIK PRE vs. JACIK POST maximum Quartil 3 Medián Quartil 1 minimum JACIK PRE JACIK POST • Mean • MearttSD I Mean±1.96*SD Obrázek 10: Vysvětlivky pro čtení krabicového grafu (autor) 49 Cohenovo d Pro určení hladiny věcné významnosti byl použit koeficient Cohenovo d. Tento statistický ukazatel je založen na rozdílu průměru dvou skupin. Jednou z hlavních výhod koeficientu je jeho nezávislost na rozsahu výběru. Je-li Cohenovo d v intervalu 0,2-0,5, jedná se o malou věcnou významnost. Je-li Cohenovo d v intervalu 0,5-0,8, označuje se jako střední věcná významnost. Je-li Cohenovo d vyšší než 0,8, jedná se o velmi věcně významný výsledek (Votava, 2016). 50 4 VÝSLEDKY Tato kapitola prezentuje naměřené výsledky monitoringu motorických testů. Jednotlivé hráčky jsou uvedeny pod pořadovým číslem, nikoli pod svým jménem. Kompletní tabulka výsledků všech hráček ze všech testuje uvedena v příloze 1. Zkoumaný výběr tvořily hráčky brněnského klubu SK Líšeň věkové kategorie juniorky. Celkem se vybraným testům podrobilo 15 hráček. Všechny měřené hráčky byly testovány dvakrát. Vstupní (prediktivní) měření bylo prováděno v tělocvičně ZS Vedlejší dne 12. 1. 2018 a na UT Chalabalova dne 17. 1. 2018, tedy před zimním přípravným obdobím. Výstupní (sumativní) měření proběhlo tamtéž dne 23. 3. 2018 v tělocvičně a dne 28. 3. 2018 na UT. Mezi oběma měřeními uběhlo 10 týdnů. První (vstupní) testování probíhalo ve dvou dnech, respektive dvou TJ. V prvním dni se hráčky testovaly na sílu, vytrvalost a koordinaci. Byly prováděny testy vertikální skok, přeskoky přes švihadlo, předklon ve stoji a Jacíkův motorický test. Další den probíhaly testy rychlostní a vytrvalostní, tedy člunkový běh 4 x 10 m, Cooperův test a T běh. Druhé (výstupní) měření mělo stejný scénář jako měření první, tedy opět bylo rozděleno do dvou dnů. První den byly měřeny testy v tělocvičně, tj. vertikální skok, přeskoky přes švihadlo, předklon ve stoji a Jacíkův motorický test, druhý den probíhaly testy na UT, tedy člunkový běh 4 x 10 m, Cooperův test a T běh. Níže uvedené tabulky, obrázky a grafy zaznamenávají naměřené hodnoty z vybraných testů z obou testování (vstupní i výstupní) a jejich komparace (individualizované a normativní). Byly provedeny komparace v rovinách individualizovaných (kdy je hráč srovnáván sám se sebou, tedy se svými předešlými výkony) a částečně také normativních (kdy je hráč srovnáván s ostatními). Pro normativní srovnání byla použita data naměřená v bakalářské práci P. Vlachovského (2009), konkrétně z testů člunkového běhu a hlubokého předklonu. Autor tyto testy prováděl v roce 2009 u fotbalistek 1. FC Slovácko věkového rozmezí 11-18 let. Pro normativní srovnání Cooperova testu byla použita data z bakalářské práce V. Tomšíkové (2012), která prováděla uvedený test u juniorek FC Zbrojovky Brno v roce 2012. 51 U normativního srovnání jsou stejnou barvou zvýrazněny stejné věkové kategorie (přepočítáno z roku 2009, kdy prováděl testování Vlachovský). Ročníky bez barvy (černě psané) nebylo možné vzájemně porovnat z důvodu absence stejně starých hráček u týmu SK Líšeň (obrázek 11). 1995 2004 14 let 1994 2003 15 let 1993 2002 16 let 1992 2001 17 let 1991 2000 18 let Obrázek 11: Věkové kategorie pro normativní srovnání (autor) Pro níže uvedené tabulky 5, 6, 9, 10, 13, 14, 15 a přílohu 1 platí následující legenda: zlepšení stagnace | zhoršení j 52 4.1 Vertikální výskok Tabulka 5: Vertikální výskok (autor) Hráčka / ročník Výsledky [cm] 1. měření 2. měření č. 1 č.2 č.3 č.4 č.5 č.6 č. 7 č.8 č.9 č. 10 č. 11 č. 12 č. 13 č. 14 č. 15 2000 2000 2001 2001 2002 2002 2002 2003 2003 2003 2003 2004 2004 2004 2004 x min. max. s 36,333 38,9 27 28,5 45 50 5,6558 6,3082 T-test (p) Cohenovo D 0,002199 0,599978 Jak lze vyčíst z tabulky 5, p4iodnota vypočítaného t-testu je 0,002199 (p < 0,05), což znamená, že nulovou hypotézu lze zamítnout. Změna je signifikantní, tedy statisticky významná. Cohenovo d prováděné k výpočtu věcné významnosti, dosáhlo hodnoty 0,599978. Dle tohoto výsledku lze říci, že rozdíl mezi prvním a druhým měřením je věcně středně významné. Zlepšení oproti prvnímu měření je patrné také z obrázku 12 (s. 53), kde lze graficky porovnat zvýšení průměru a hodnot minima a maxima. 53 Box & Whisker Plot VERTIKÁLA PRE vs. VERTIKÁLA POST VERTIKALA_PRE VERTIKALA_POST • Mean • Mean±SD I Mean±1.96*SD Obrázek 12: Vertikální výskok - krabicový graf (autor) Individuální srovnání 60 50 40 e 30 20 10 0 4 nmnnHT UNII lílllll 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 hráčka 11. měření 12. měření Obrázek 13: Vertikální výskok - individuální srovnání (autor) Dle obrázku 13 je patrné, že výkony hráček ve vertikálním výskoku se za dané období zlepšily (s výjimkou hráčky č. 12). V průběhu zimního přípravného období tedy došlo ke zlepšení. 54 4.2 Cooperův test Tabulka 6: Cooperův test (autor) Hráčka / ročník Výsledky [m] 1. měření 2. měření č. 1 č.2 č.3 č.4 č.5 č.6 č. 7 č.8 č.9 č. 10 č. 11 č. 12 č. 13 č. 14 č. 15 2000 2000 2001 2001 2002 2002 2002 2003 2003 2003 2003 2004 2004 2004 2004 x min. max. s 1 6981 1710 1 770 I 1 780 1 715 I 1 735 1 6501 1614 1 671 I 1 834 1 6301 1615 1 4781 1614 1 660 I 1 780 1 6981 2 152 1 705 1 1710 1 750 I 1 796 1 854 I 1 834 1 808 I 1 960 1 580 I 1 760 1 740 I 1 720 1 693,800 1 774,267 1 4 7 8 1 614 1 854 2 152 91,6462 140,0359 T-test (p) Cohenovo d 0,028788 1,484973 Tabulka 6 udává naměřené hodnoty z Cooperova testu. Hodnota p z prováděného t-testu vyšla 0,028788, což opět značí signifikantní změnu. Hodnota Cohenova d je 1,484973. Tato hodnota udává věcně velmi významný výsledek. Průměrný výsledek je u druhého měření prokazatelně vyšší (viz obrázek 14, s. 55), stejně jako hodnoty minima a maxima, která se zvedly o 136 m, respektive téměř o 300 m. 55 2100 2000 1900 1800 1700 1600 1500 1400 Box & Whisker Plot COOPER PRE vs. COOPER POST COOPER PRE COOPER_POST • Mean • Mean±SD I Mean±1.96*SD Obrázek 14: Cooperův test - krabicový graf (autor) Individuální srovnání 2 500 2 000 1 500 l l l k j i • 1li J I 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 hráčka 11. měření 12. měření Obrázek 15: Cooperův test - individuální srovnání (autor) Zlepšení není patrné u všech hráček, naopak u některých došlo k poklesu výkonu. Nej výraznější změna je patrná u hráčky č. 9 (obrázek 15). Výsledky většiny ostatních hráček jsou relativně vyrovnané. 56 Normativní srovnání Tabulka 7: Cooperův test - normativní srovnání (Tomšíková, 2012) Cooperův test [m] statistické Fotbalistky Fotbalistky Dívky ZŠ Dívky ZŠ ukazatele 1996-1997 1998-1999 1996-1997 1998-1999 X 2271,1 2026,9 1872 1692,1 s 133,7 103,3 411,8 266,8 medián 2250 2000 1650 1600 min. 2150 1900 1400 1500 max. 2600 2250 2700 2700 R 450 350 1300 1200 Tabulka 8: Cooperův test - normativní srovnání (autor) SK Líšeň SK Líšeň FC Zbrojovka Brno FC Zbrojovka Brno ročník 1996-1997/ 2002-2003 ročník 1998-1999 /2004 ročník 1996-1997/ 2002-2003 ročník 1998-1999/ 2004 X 1 785,85 m 1 818,5 m 2 271,1 m 2 026,9 m Min. 1 614 m 1 720 m 2 150 m 1 900 m Max. 2 152 m 1 834 m 2 600 m 2 250 m Tabulka 8 ukazuje srovnání výsledků Cooperova testu mezi hráčkami FC Zbrojovka Brna (tabulka 7) a SK Líšeň ve stejné věkové kategorii. Z výsledků aritmetického průměru je patrné, že hráčky Zbrojovky dosáhly lepších výsledků. 57 4.3 Přeskoky přes švihadlo Tabulka 9: Přeskoky přes švihadlo (autor) Výsledky Hráčka / ročník 1. měření 2. měření č. 1 2000 224 173 č.2 2000 218 222 č.3 2001 313 310 č.4 2001 111 62 č.5 2002 140 186 č.6 2002 172 173 č. 7 2002 112 130 č.8 2003 232 235 č.9 2003 155 159 č. 10 2003 69 75 č. 11 2003 220 226 č. 12 2004 148 206 č. 13 2004 120 162 č. 14 2004 149 220 č. 15 2004 76 108 X 163,933 176,467 min. 69 62 max. 313 310 s 66,4922 65,1513 T-test (p) 0,178013 Cohenovo d 0,019041 Z výsledku prováděného t-testu, jehož hodnota je 0,178013, je patrné, že se jedná o statisticky nevýznamnou změnu, neboť p > 0,05 a změna je tedy nesignifikantní. Rovněž výsledek Cohenova d (0,019041) ukazuje, že se jedná o malou věcnou významnost. Z tabulky 9 lze dále vyčíst, že i další statistické hodnoty - průměr, minimální a maximální dosažená hodnota - jsou výrazně lepší při prvním měření. Totéž potvrzuje i obrázek 16 (s. 58). 58 350 300 250 200 150 100 50 Box & Whisker Plot ŠVIHADLO PRE vs. ŠVIHADLO POST SVIHADLO_PRE SVIHADLO_POST • Mean • Mean±SD I Mean±1.96*SD Obrázek 16: Přeskoky přes švihadlo - krabicový graf (autor) Individuální srovnání 11. měření 12. měření Obrázek 17: Přeskoky přes švihadlo - individuální srovnání (autor) Na základě obrázku 17 lze vyvodit, že většina hráček dosáhla při druhé měření zlepšení. Některé velmi výrazně, např. hráčka 14, která se zlepšila o 71 přeskoků (to je téměř 6x větší zlepšení oproti průměru). Naopak jsou zde i hráčky, které dosáhly výrazného zhoršení. Mezi ty lze zařadit především hráčky č. 1 a č. 4. 59 4.4 Člunkový běh Tabulka 10: Člunkový běh (autor) Výsledky [s] Hráčka / ročník 1. měření 2. měření č. 1 2000 10,54 10,52 č.2 2000 11,01 11,23 č.3 2001 10,67 10,63 č.4 2001 11,06 11,06 č.5 2002 10,81 10,84 č.6 2002 10,99 10,78 č. 7 2002 10,86 10,77 č.8 2003 11,49 11,19 č.9 2003 11,13 11,14 č. 10 2003 11,2 11,34 č. 11 2003 11,64 11,61 č. 12 2004 11,78 11,63 č. 13 2004 11,66 11,64 č. 14 2004 11,53 11,49 č. 15 2004 11,13 11,12 X 11,16667 11,13267 min. 10,54 10,52 max. 11,78 11,64 s 0,379072 0,36753 T-test (p) 0,312741 Cohenovo d 0,012625 Z obrázku 18 (s. 60) lze vyčíst, že hodnoty průměru, minima a maxima ze druhého měření jsou horší, než hodnoty z měření prvního, byť rozdíly nejsou nijak extrémní. Výsledek t-testu v tabulce 10 udává hodnotu 0,312741, která poukazuje na to, že v naměřených hodnotách není signifikantní rozdíl. Cohenovo d vyšlo 0,012625, tedy značí malou věcnou významnost. 60 12,0 11,8 11,6 11,4 11,2 11,0 10,8 10,6 10,4 10,2 Box & Whisker Plot CLUNKAC PRE vs. CLUNKAC POST CLUNKAC_PRE CLUNKAC_P0ST • Mean • Mean±SD I Mean±1.96*SD Obrázek 18: Člunkový běh - krabicový graf (autor) Individuální srovnání 11. měření 12. měření 10 11 12 13 14 15 hráčka Obrázek 19: Člunkový běh - individuální srovnání (autor) Velmi různorodé hodnoty ukazuje obrázek 19. U některých hráček došlo ke zlepšení, ale u spousty nikoliv. V některých případech jsou naměřené hodnoty stejné nebo jen velmi minimální (v rámci 0,01 s). Výsledky jsou tedy velmi rozmanité. 61 Normativní srovnání Tabulka 11: Člunkový běh - normativní srovnání (Vlachovský, 2009, upraveno) Člunkový běh 4 x 10 m Hráč č. Ročník Výkon [s] X 1 1990 11 2 1990 11,75 3 1990 10,53 11,09 4 1991 10,59 5 1991 11,72 11,16 6 1992 10,94 7 1992 11,03 10,99 8 1993 10,84 9 1993 10,69 10 1993 10,78 10,77 11 1994 11,09 12 1994 11,5 13 1994 11,22 11,27 1995 11,91 15 1995 11,12 16 1995 11,66 11,56 17 1996 12,19 18 1996 11,5 19 1996 12,19 11,96 20 1997 11,07 21 1997 12,28 22 1997 11,72 11,69 23 1998 12,07 24 1998 12,34 25 1998 12,06 12,16 Tabulka 12: Člunkový běh - normativní srovnání (autor) Výsledky [s] Hráčka / ročník 1. měření 2. měření X č. 1 2000 10,54 10,52 č.2 2000 11,01 11,23 10,88 č.3 2001 10,67 10,63 č.4 2001 11,06 11,06 10,85 č.5 2002 10,81 10,84 č.6 2002 10,99 10,78 č. 7 2002 10,86 10,77 10,8 č.8 2003 11,49 11,19 č.9 2003 11,13 11,14 č. 10 2003 11,2 11,34 č. 11 2003 11,64 11,61 11,32 č. 12 2004 11,78 11,63 č. 13 2004 11,66 11,64 č. 14 2004 11,53 11,49 č. 15 2004 11,13 11,12 11,47 62 Průměrné výsledky z člunkového běhu vyznívají velmi rovnocenně pro obě porovnávané skupiny hráček (obrázek 20). Individuálně však dosáhly hráčky 1. FC Slovácka výsledků lepších. Nejmenší výkonnostní rozdíl je u ročníků 1993 resp. 2002, kdy jsou hodnoty individuální i zprůměrované téměř shodné (viz tabulky 11a 12). 1. FC Slovácko • SK Líšeň 10,2 1991/2000 1992/2001 1993/2002 1994/2003 1995/2004 ročník hráčky Obrázek 20: Člunkový běh - normativní srovnání (autor) 63 4.5 T běh Tabulka 13: T běh (autor) Výsledky [s] Hráčka / ročník 1. měření 2. měření č. 1 2000 12,26 12,15 č.2 2000 12,3 12,38 č.3 2001 12,54 12,46 č.4 2001 13,34 13,63 č.5 2002 13,72 13,54 č.6 2002 13,65 13,53 č. 7 2002 12,47 12,9 č.8 2003 12,47 12,41 č.9 2003 12,56 12,56 č. 10 2003 13,4 13,29 č. 11 2003 12,84 12,76 č. 12 2004 14,14 14,22 č. 13 2004 12,65 12,41 č. 14 2004 13,13 12,28 č. 15 2004 14,03 13,19 X 13,033 12,914 min. 12,26 14,14 max. 12,15 14,22 s 0,6398 0,6177 T-test (p) 0,198493 Cohenovo d 0,018924 Tabulka 13 udává hodnoty t-testu, která je 0,198493. Tato hodnota znamená, že dosažené změny jsou ne signifikantní a změny jsou tudíž statisticky nevýznamné. Cohenovo d má hodnotu 0,018924, která spadá do kategorie malé věcné významnosti. Hodnoty minima a maxima se v porovnání prvního a druhého měření výrazně nezměnily. Naopak průměr dosažených výsledků je při druhém měření horší, jak lze vidět na obrázku 21 (s. 64). 64 14,4 14,2 14,0 13,8 13,6 13,4 13,2 13,0 12,8 12,6 12,4 12,2 12,0 11,8 11,6 11,4 Box & Whisker Plot T-BEH PRE vs. T-BEH POST T-BEH_PRE T-BEH_POST • Mean • Mean±SD I Mean±1.96*SD Obrázek 21: T běh - krabicový graf (autor) Individuální srovnání 14,5 14 13,5 S 13 B 11,5 11. měření 12. měření Obrázek 22: T běh - individuální srovnání (autor) Obrázek 22 zobrazuje výsledky testu t běhu. Velkých rozdílných hodnot dosáhly především hráčky č. 14 a č . 15. Obě však mají paradoxně lepší výsledek naměřený při prvním testování. 65 4.6 Jacíkův motorický test Tabulka 14: Jacíkův motorický test (autor) Výsledky Hráčka / ročník 1. měření 2. měření č. 1 2000 58 64 č.2 2000 58 60 č.3 2001 76 80 č.4 2001 49 53 č.5 2002 54 50 č.6 2002 54 55 č. 7 2002 47 47 č.8 2003 50 53 č.9 2003 60 64 č. 10 2003 59 6! č. 11 2003 57 5, č. 12 2004 50 5! č. 13 2004 53 56 č. 14 2004 56 60 č. 15 2004 55 «X 55,73 58,46 min. 47 76 max. 47 80 s 6,8292 8,0344 T-test (p) 0,002558 Cohenovo d 0,036659 Dle obrázku 23 (s. 66) jsou všechny hodnoty z druhého měření lepší, než z měření prvního. Vzrostly hodnoty průměru z 55,73 na 58,46, hodnoty minima i maxima vzrostly rovněž, a to celkem výrazně (téměř dvojnásob). P4iodnota t-testu je 0,002558, což značí signifikantní změnu a hodnota Cohenova d je 0,036659, která však udává malou věcnou významnost (viz tabulka 14). 66 80 75 70 65 60 55 50 45 40 Box & Whisker Plot JACIK PRE vs. JACIK POST JACIK_PRE JACIK_POST • Mean • Mean±SD I Mean±1.96*SD Obrázek 22: Jacíkův motorický test - krabicový graf (autor) Individuální srovnání 90 80 70 60 a 50 i ť 40 30 20 10 0 rn i r i w r r 11 n i n 1111111 I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I 10 11 12 13 14 15 hráčka 11. měření 12. měření Obrázek 23: Jacíkův motorický test - individuální srovnání (autor) U 13 z 15 hráček je dle obrázku 24 patrné zlepšení u Jacíkova testu. Pouze jediná hráčka dosáhla při druhém měření horšího výsledku a jedna hráčka dosáhla výsledku stejného. 67 4.7 Předklon ve stoji Tabulka 15: Předklon ve stoji (autor) Výsledky [cm] Hráčka / ročník 1. měření 2. měření č. 1 2000 14 ,0 č.2 2000 12 č.3 2001 16 č.4 2001 7 č.5 2002 7 č.6 2002 4 4 č. 7 2002 3,5 4 č.8 2003 8,5 č.9 2003 14,5 11,5 č. 10 2003 8,5 7 č. 11 2003 9 9 č. 12 2004 9 č. 13 2004 14 č. 14 2004 10 č. 15 2004 13 •x 10 7,5 min. 3,5 3 max. 16 15 s 3,8173 3,4589 T-test (p) 0,000262 Cohenovo d 0,001784 Hodnoty, které udává tabulka 15 a obrázek 25, nejsou z hlediska progresu pozitivní. Průměr je u druhého měření horší o 2,5 cm, u hodnot minima a maxima jsou rozdíly v řádech 0,5 cm a 1 cm. Z výsledku počítaného t-testu (0,000262) je patrné, že změny jsou signifikantní, tedy statisticky významné. Výsledek spočítaného Cohenova d (0,001784) poukazuje na malou věcnou významnost. 68 Box & Whisker Plot PRESAH PRE vs. PRESAH POST PRESAH PRE PRESAH_POST • Mean • Mean±SD I Mean±1.96*SD Obrázek 24: Předklon ve stoji - krabicový graf (autor) Individuální srovnání 11. měření 12. měření Obrázek 25: Předklon ve stoji - individuální srovnání (autor) 69 Pouze jediná hráčka dosáhla ve druhém měření zlepšení oproti prvnímu měření (obrázek 26). Další dvě mají shodné hodnoty z obou měření (hráčka č. 6 a č. 11), zbylé hráčky mají ve druhém měření hodnoty horší. Většina z nich dokonce výrazně horší (např. hráčka č. 15 o 6 cm). Normativní srovnání Tabulka 16: Předkon ve stoji - normativní srovnání (Vlachovský, 2009, upraveno) Kloubní pohyblivost Hráč č. Ročník Výkon [cm] X 1 1990 -15 -11 2 1990 -3 -113 1990 -15 -11 4 1991 -14 -125 1991 -10 -12 6 1992 0 -7,57 1992 -15 -7,5 8 1993 -11 -9,3 9 1993 -17 -9,310 1993 0 -9,3 11 1994 -14 -12,7 12 1994 -12 -12,713 1994 -12 -12,7 14 1995 -2 -8,7 15 1995 -14 -8,716 1995 -10 -8,7 17 1996 -5 -4,7 18 1996 -4 -4,719 1996 -5 -4,7 20 1997 -4 3,7 21 1997 11 3,722 1997 -4 3,7 23 1998 -3 -0,8 24 1998 2 -0,825 1998 -1 -0,8 Tabulka 17: Předklon ve stoji - normativní srovnání (autor) Výsledky [cm] Hráčka / ročník 1. měření 2. měření X č. 1 2000 14 10 č.2 2000 12 11 10,5 č.3 2001 16 15 č.4 2001 7 3 9 č.5 2002 7 3 č.6 2002 4 4 č. 7 2002 3,5 4 3,7 č.8 2003 8,5 7 č.9 2003 14,5 11,5 č. 10 2003 8,5 7 č. 11 2003 9 9 8,6 č. 12 2004 q č. 13 2004 14 9 č. 14 2004 10 7 č. 15 2004 13 7 7 70 Při porovnání dosažených výsledků z druhého měření s výsledky naměřenými Vlachovským (tabulka 16), dosáhly hráčky Líšně horších výsledků. Pouze u 14ti letých hráček, tedy u ročníku 1992 respektive 2001, mají hráčky Líšně výsledky lepší (tabulka 17). Velký rozdíl je převážně u hráček věku 15 a 16 let, kdy Vlachovský uvádí průměry naměřených hodnoty 12,7 cm a 9,3 cm, líšeňské hráčky dosáhly průměrných hodnot pouze 8,6 cm a 3,7 cm. Grafické znázornění srovnání druhého měření obou týmů zobrazuje obrázek 27. 14 11. FC Slovácko i SK Líšeň 1991/2000 1992/2001 1993/2002 1994/2003 1995/2004 ročník hráčky Obrázek 27: Předklon ve stoji - normativní srovnání (autor) 71 5 DISKUZE Získané výsledky pomohou realizačnímu týmu juniorek SK Líšeň k sestavení tréninkových jednotek v následujícím zimním přípravném období tak, aby došlo k výraznějšímu progresu hráček za toto období. Zároveň by bylo vhodné na toto testování navázat i v dalších etapách tréninkového cyklu a nastavený režim testování udržovat. Pro lepší přehlednost o získaných datech bylo provedeno kromě individuálního srovnání také srovnání normativní. Z práce Srovnání mládežnických věkových kategorií ve fotbale žen (Vlachovský, 2009) byly převzaty výsledky z testů předklonu ve stoji a člunkového běhu. Vzhledem k tomu, že autor použil stejné testy na stejnou věkovou kategorii hráček fotbalu, se srovnání nabízelo. U srovnání výsledků předklonu ve stoji dosáhly hráčky SK Líšně nižších výsledků než hráčky 1. FC Slovácka, které testoval Vlachovský. Pouze u jedné kategorie (14 let) mají hráčky Líšně výsledky lepší. Jen pro zajímavost byl spočítán průměr líšeňských hráček také z prvního měření. Vzhledem k individuálně lepším výsledkům hráček ve většině případů, jsou také průměrné hodnoty vyšší. V prvním měření jsou hráčky Líšně horší pouze v ročnících 2003 (10,1 cm) a 2002 (4,8 cm). Zbylé ročníky dosáhly lepších hodnot, než naměřil Vlachovský. Pro potřeby této práce jsou však směrodatnější hodnoty naměřené při druhém testování. Při komparaci průměrných výsledků z člunkového běhu byly naměřené hodnoty mnohem vyrovnanější. Alespoň co se týče celkového srovnání skupiny. Nicméně individuálně dosáhly hráčky 1. FC Slovácka výsledků lepších. Nabízí se rovněž srovnání s daty získanými testováním Tomšíkové, která srovnávala motorickou výkonnost u hráček fotbalu a u dívek navštěvujících ZS. Z této práce lze použít výsledky člunkového běhu, které lze porovnat s výsledky dosaženými hráčkami SK Líšeň. Na základě tohoto srovnání vyšlo najevo, že juniorky Zbrojovky dosáhly ve všech ohledech lepších výsledků, než hráčky Líšně stejné věkové kategorie. Vzhledem k hodnotám vypočítaným t-testem pro určení statistické významnosti, kdy u tří testů byla zjištěna staticky nevýznamná (nesignifikantní) změna a u čtyř testů staticky významná (signifikantní) změna, je třeba vzít v potaz také úvahy o možných příčinách zlepšení výsledků, ke kterým došlo díky jiným aspektům, než je zlepšení (příp. zhoršení) úrovně pohybových schopností. Všechny testy byly vybrány tak, aby byla zaručena co největší míra jejich spolehlivosti, platnosti a objektivity. Přesto je však možné, že naměřené hodnoty mohly být ovlivněny také např. zlepšením technické stránky provádění jednotlivých testů či jejím psychickým rozpoložením. 72 Vliv může mít také tréninková docházka a případné další volnočasové pohybové aktivity, kterým se hráčka ve volném čase věnuje. Proto až následná další testování by prokázala, jaká je skutečná míra progresu testovaného souboru v dlouhodobějším časovém horizontu. Pokud by na základě diskuze realizačního týmu došlo v budoucnosti ke změnám v aplikované testované baterii (např. přidáním dalšího testu), bylo by možné provést i další srovnání. Např. u testů absolutní rychlosti (30 metrů letmo), skoku snožmo, agility testu nebo vytrvalostního testu na 2 000 m existují tabulky od Komise fotbalu žen zveřejněné v roce 2010 (www.fotbal- trenink.cz). Mimo testování pohybových schopností u fotbalistek bylo již řadou autorů prováděno také testování jejich fotbalových dovedností. Někteří autoři také ve své práci uvádí kombinovanou testovou baterii, která je zaměřená na pohybové schopnosti i fotbalové dovednosti hráček fotbalu. Jako příklad lze uvést testovou baterii sestávající z tappingu, skoku dalekém z místa odrazem snožmo, hlubokým ohnutým předklonem v sedě a chytáním tyče (testování pohybových schopností) a slalomem mezi kužely a střelbou na přesnost pro testování fotbalových dovedností (Macková, 2011). Testováním pohybových schopností a fotbalových dovedností fotbalistek se zabývá také řada zahraničních autorů. Jeden z nich (respektive kolektiv autorů) sestavil testovou baterii z testů 20 m sprint, t běh se střelbou, agility test bez míče a s míčem a test na výbušnost a změnu směru (Kutlu a Yapici a Yilmaz, 2017). Nicméně i přes výše uvedené jsou získaná data a jejich porovnání pro realizační tým a i hráčky osobně přínosem. 73 6 ZÁVĚR Cílem diplomové práce byl monitoring a zjišťování změn ve výsledcích motorických testů fotbalistek kategorie juniorky v zimním přípravném období. K testování byla použita testová baterie obsahující sedm testů, zaměřených na kondiční i koordinační pohybové schopnosti hráček. Pro porovnání naměřených hodnot byly použity statistické charakteristiky jako je aritmetický průměr, t-test a Cohenovo d. První výzkumná otázka zněla: U kterých pohybových schopností se jejich úroveň po zimním přípravném období zvýšila a u kterých snížila? Ke zlepšení došlo u šesti ze sedmi testů. Pouze u testu předklonu ze stoje byla průměrná naměřená hodnota z druhého měření horší, než hodnota z měření prvního. Druhá výzkumná otázka byla: Jaká je významnost rozdílu v naměřených hodnotách po skončení zimního přípravného období? Statistická významnost určená hodnotou p z t-testu vyšla ve třech případech jako statisticky nevýznamná (nesignifikantní) na hladině alfa 5 %. Jednalo se o testy přeskoky přes švihadlo, t běh a člunkový běh. V ostatních případech, tedy u Jacíkova testu, předklonu ve stoji, vertikálního výskoku a Cooperova testu, byla naměřená změna staticky významná (signifikantní). Kromě t-testu byl u všech naměřených hodnot proveden také test Cohenovo d, díky kterému lze rozhodnout, zdaje efekt, tj. naměřená změna velká, střední či malá. Na základě tohoto testu tedy lze konstatovat, že pouze u Cooperova testu došlo k velmi věcně významné rozdílnosti hodnot a u testu vertikálního výskoku byla zjištěna střední věcná významnost. U zbylých pěti testů stanovilo Cohenovo d věcnou významnost malou (nízkou). 74 POUŽITÉ ZDROJE BADDIEL, Ivor. Zelená je tráva, fotbal, to je hra. 1. vyd. Překlad Viktor Faktor. Praha: Fragment, 2003, 96 s. ISBN 80-720-0786-6. BEDŘICH, Ladislav. Fotbal: rituální hra moderní doby. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-3927-2. BUDÍKOVÁ, Marie, Tomáš LERCH, Štěpán MIKOLÁŠ. Základní statistické metody. Brno: Masarykova univerzita, 2005. ISBN 80-210-3886-1. BUZEK, Mario. Trenér fotbalu "A" UEFA licence: (učební texty pro vzdělávání fotbalových trenérů). I. díl, Obecné kapitoly. Praha: Olympia, 2007. ISBN 978-80-7376-032-8. COFFIN, Karen. Coacinhg girls - A Survival Guide. Coaches' Quarterly [online]. 2009 [2018-03- 10]. Dostupné z: http://www.wiaa.com/ConDocs/Con470/Coaching%20Girls.pdf DEBRA, LaPrath. Coaching girls' soccer successfully. Leeds: Human Kinetics, 2009. ISBN-13: 9780736072120. DOVALIL, Josef. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia, 2002. ISBN 80-7033-760-5. FAJFER, Zdeněk. Trenér fotbalu mládeže (16-19 let). Praha: Olympia, 2009. ISBN 978-80-7376-051-9. Fotbal.cz [online]. ESports.cz © 2018 [2018-03-09]. Dostupné z: https://zeny.fotbal.cz/dokumenty- ke-stazeni/p84 Fotbal.cz [online]. ESports.cz © 2018 [2018-03-16]. Dostupné z: https://zeny.fotbal.cz/trenerdivek-1 -cast/a2229 Fotbal.cz [online]. ESports.cz © 2018 [2018-03-16]. https://zeny.fotbal.cz/chlapecky-vs-divci- fotbal-l-cast/a2073 Fotbal-trenink.cz :zelené stránky fotbalového tréninku [online]. Fotbal-trenink.cz © 2010 [2018- 03-09]. Dostupné z: http://www.fotbaltrenink.cz/index.php ?option=com_content&view=article&id=564:testovani&catid=46:ensky- fotbal&Itemid=135 HLINECKÝ, Ondřej. Rozvoj a testování vybraných koordinačních schopností fotbalistů v kategorii žáků. Brno, 2014. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, fakulta kineziologie. Vedoucí práce Tomáš Vespalec. 75 HUNT, Chris. Světová encyklopedie fotbalu. Praha: Olympia, 2006. Vyd. 1. ISBN 80-7033-965-9. KIRKENDALL, Donald T. Issues in training the female player. British Journal of Sports Medicine [online]. 2007, 41(1) [2018-03-16]. ISSN 1473-0480. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2465241/ KUTLU, Mehmet, Hakan YAPICI a Abdullah YILMAZ. Reliability and Validity of a New Test of Agility and Skill for Female Amateur Soccer Players. Journal of Human Kinetics [online]. 2017, 56, s. 219 - 227 [2018-03-16]. ISSN 1899-7562. Dostupné z https://www.semanticscholar.org/paper/Reliability-and-Validity-of-a-New-Test-of-Agility-KutluYapici/8546fb2487a3bb 1526a8d 18bc956712c22ef 11b7 LEHNERT, Michal. Trénink kondice ve sportu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. ISBN 978-80-244-2614-3. M A C K O V A , Martina. Srovnáni motorické výkonnosti a tréninkových plánů dvou týmů ve fotbale žen. Brno, 2011. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sportovních studií, katedra kineziologie. Vedoucí práce Martin Zvonař. MARTENS, Rainer. Úspěšný trenér. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1011-0. MEKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. MĚKOTA, Karel a Rudolf KOVÁŘ. UNIFITTEST (6-60): test and norms of motor performance and physical fitness in youth and in adult age. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995. ISBN 80-7067-581-0. MORAVEC, Roman. Teória a didaktika sportu. Bratislava: Fakulta telesnej výchovy a sportu Univerzity Komenského v Bratislave, 2004. ISBN 80-89075-22-3. NEUMAN, Jan. Cvičeni a testy obratnosti, vytrvalosti a sily. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-730-2. PERIČ, Tomáš a Josef DOVALIL. Sportovní trénink. Praha: Grada, 2010. Fitness, síla, kondice. ISBN 978-80-247-2118-7. PSOTTA, Rudolf. Fotbal : kondiční trénink : moderní koncepce tréninku, principy, metody a diagnostika, teorie sportovního tréninku. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-0821-3. Social Science Statistics [online]. Jeremy Stangroom © 2018 [2018-04-05]. Dostupné z: http://www.socscistatistics.com/effectsize/Default3.aspx 76 Sportvital [online]. Sportvital © 2017 [2018-03-09]. Dostupné z: http://www.sportvital.cz/sport/t- test-hbitosti TOMSIKOVA, Vendula. Srovnávací studie motorické výkonnosti mladých hráček fotbalu a dospívající populace. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sportovních studií, katedra kineziologie. Vedoucí bakalářské práce Josef Pavlík. VEČERA, Karel a Vojtěch NOVAČEK. Sportovní hry. III., Kopaná. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1995. ISBN 80-210-1076-2. VLACHOVSKY, Petr. Srovnání mládežnických věkových kategorií ve fotbale žen. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sportovních studií, katedra sportovních her. Vedoucí bakalářské práce Pavel Vacenovský. VOTAVA, Michal. Porovnání výsledků motorických testů vybrané věkové skupiny fotbalistů v závislosti na tréninkovém cyklu. Brno, 2016. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sportovních studií, katedra kineziologie. Vedoucí práce Tomáš Vespalec. VOTÍK, Jaromír. Trenér fotbalu "B" UEFA licence. 2. vyd. Praha: Olympia, 2005. ISBN 80-7033-921-7. VOTÍK, Jaromír. Fotbal: trénink budoucích hvězd. Druhé, doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-271-0029-3. 77 SEZNAM Z K R A T E K CNS - centrální nervový systém ČFLŽ - Česká fotbalová liga žen ČMFS - Českomoravský fotbalový svaz FA - Fotbalová asociace (The Football Association) FAČR - Fotbalová asociace České republiky FIFA - Mezinárodní federace fotbalových asociací (Federation Internationale de Football Association) HČJ - Herní činnost jednotlivce IHV - individuální hemí výkon 10 - interval odpočinku IZ - interval zátěže OP - Okresní přebor KP - Krajský přebor SKL - SK Líšeň THV - týmový herní výkon TJ - tréninková jednotka UEFA - Unie evropských fotbalových asociací (Union Européenne de Football Association) UT - umělá tráva WU19 - ženy ve věku do 19 let včetně (Women's Under 19) 78 SEZNAM OBRÁZKU Obrázek 1: Rozdělení motorických schopností (Měkota a Novosad, 2005) 19 Obrázek 2: Posilovna SOŠ a VOŠ Sokolská (autor) 41 Obrázek 3: Hřiště Chalabalova (autor) 42 Obrázek 4: Vertikální výskok (autor) 43 Obrázek 5: Přeskoky přes švihadlo (autor) 44 Obrázek 6: Schéma člunkového běhu (autor) 45 Obrázek 7: Schémat běhu (autor) 46 Obrázek 8: Polohy u Jacíkova motorického testu (autor) 46 Obrázek 9: Předklon ve stoji (autor) 47 Obrázek 10: Vysvětlivky pro čtení krabicového grafu (autor) 49 Obrázek 11: Věkové kategorie pro normativní srovnání (autor) 52 Obrázek 12: Vertikální výskok - krabicový graf (autor) 54 Obrázek 13: Vertikální výskok - individuální srovnání (autor) 54 Obrázek 14: Cooperův test - krabicový graf (autor) 56 Obrázek 15: Cooperův test - individuální srovnání (autor) 56 Obrázek 16: Přeskoky přes švihadlo - krabicový graf (autor) 59 Obrázek 17: Přeskoky přes švihadlo - individuální srovnání (autor) 59 Obrázek 18: Člunkový běh - krabicový graf (autor) 61 Obrázek 19: Člunkový běh - individuální srovnání (autor) 61 Obrázek 20: Člunkový běh - normativní srovnání (autor) 63 Obrázek 21: T běh - krabicový' graf (autor) 65 Obrázek 22: Jacíkův motorický test - krabicový graf (autor) 67 Obrázek 23: Jacíkův motorický test - individuální srovnání (autor) 67 Obrázek 24: Předklon ve stoji - krabicový graf (autor) 69 Obrázek 25: Předklon ve stoji - individuální srovnání (autor) 69 7 9 SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Věkové kategorie pro sezonu 2017/2018 (www.zeny.fotbal.cz) 11 Tabulka 2: Periodizace tréninkového procesu (Votík, 2005) 14 Tabulka 3: Motorické učení (Bedřich, 2006) 29 Tabulka 4: Rozdíly v tréninku mládeže a dospělých (Bedřich. 2006) 33 Tabulka 5: Vertikální výskok (autor) 53 Tabulka 6: Cooperův test (autor) 55 Tabulka 7: Cooperův test - normativní srovnání (Tomšíková, 2012) 57 Tabulka 8: Cooperův test - normativní srovnání (autor) 57 Tabulka 9: Přeskoky přes švihadlo (autor) 58 Tabulka 10: Člunkový běh (autor) 60 Tabulka 11: Člunkový běh - normativní srovnání (Vlachovský, 2009, upraveno) 62 Tabulka 12: Člunkový běh - normativní srovnání (autor) 62 Tabulka 13: T běh (autor) 64 Tabulka 14: Jacíkův motorický test (autor) 66 Tabulka 15: Předklon ve stoji (autor) 68 Tabulka 16: Předkon ve stoji - normativní srovnání (Vlachovský, 2009, upraveno) 70 Tabulka 17: Předklon ve stoji - normativní srovnání (autor) 70 80 Příloha 1: Souhrnná tabulka testování Hráčka / ročník č. 1 č.2 č.3 č.4 č.5 č.6 č. 7 č.8 č.9 č. 10 č. 11 č. 12 č. 13 č. 14 č. 15 2000 2000 2001 2001 2002 2002 2002 2003 2003 2003 2003 2004 2004 2004 2004 T-test (p) Cohenovo d JACIK VERTIK. SKOK 55,73 58,46 0,002558 0,036659 10 0,000262 0,001784 163,93 176,46 0,178013 0,019041 45 36 44,5 27 37 33,5 37,5 41 37 27 44,5 32,5 35 35 32,5 2 • 50 37 46 34 39 34 39 44 8,5 47 31 36 42 33 36,33 38.9 0,002199 0,599978 COOPER 1 698 1 770 1 715 1 650 1 671 1 630 1 478 1 660 1 698 1 705 1 750 1 854 1 808 1 580 1 740 j : 1 710 1 780 1 735 1 614 1 834 1 615 1 614 1 780 2 152 1 710 1 796 1 834 1 960 1 760 1 720 1 693,80 1 774,26 0,028788 1,484973 T BEH 12,26 12.3 12,54 13,34 13,72 13,65 12,47 12,47 12,56 13.4 12,84 14,14 12,65 13,13 14,03 1 13,03 12,15 2,38 12,46 13,63 13,54 13,53 12,9 12,41 12,56 13,29 12,76 4,22 12,41 12,28 13,19 12,91 0,198493 0,018924 CLUN. BEH 11,166 11,132 0,312741 0,012625 RESUMÉ Magisterská práce na téma „Efektivita zimního přípravného období u fotbalistek SK Líšeň kategorie juniorky" je zaměřená na monitoring a zjištění změn pohybových schopností ve výsledcích motorických testů. Je uvedeno sedm testů zaměřených na různé pohybové schopnosti hráček. Práce by mohla posloužit trenérům dívčí mládeže jako inspirace při tvorbě vlastní testové baterie k zaznamenávání efektivity tréninkového cyklu a rozvoji pohybových schopností v tréninkovém procesu. SUMMARY The master's thesis " Efficiency of the winter preparatory period of the woman's football players SK Líšeň category junior" is focused on the observation and detection of changes of physical abilities in the results of motor tests. There are seven tests aimed at players' different physical abilities. The work could provide for youth woman's team coaches as an inspiration in creating their own test batteries to record the effeciency of the training cycle and the development of physical abilities in the training process.