Posudek vedoucí práce
Mgr. Pavel Doboš: Imaginativní geografie a mediální reprezentace vzdáleného utrpení
Ambiciózním cílem práce Pavla Doboše bylo doplnit analytický přístup Lillie Chouliaraki k mediálním
reprezentacím vzdáleného utrpení o dimenzi imaginatívni geografie/geografií. Jeho práce přitom
vycházela z předpokladu, že při analýze podobných mediálních sdělení není podstatná pouze
mediální agenda jako taková, ale také kontext, který ji ovlivňuje. Klíčové z úvodních teoretických
kapitol jsou především kapitoly „Vzdálené utrpení a motivace k jednání" a „Imaginatívni geografie
jako rozšiřující koncept", ve kterých autor předkládá své výhrady vůči kritické diskursivní analýze
Chouliaraki a vysvětluje, jakým způsobem je vhodné ji rozšířit o koncept imaginatívni geografie. Tento
svůj postup pak aplikuje na vybraných mediálních sděleních. Výsledkem jeho analýzy je pak popis
imaginativních geografií reprezentací různých typů konfliktů na blízkém východě i v Africe, které
dobře odkazují k tomu, že na tom, kde se odehrává násilí, o kterém média zpravují, velmi záleží.
Pokud mám obecně shrnout, co považuji za největší klad či slabinu předložené práce, musím říci, že
v obou případech jde o totéž - relativně rozsáhlý analyzovaný materiál, podrobná analýza dle
Chouliaraki doplněná o koncept imaginativních geografií, to vše znamenalo velký objem textu, který
bylo nutné zpracovat tak, aby odpovídal formálním požadavkům diplomové práce. Současně se ale
domnívám, že právě množství a rozmanitost analyzovaných zpravodajských sdělení umožnilo
předložit dostatečně výmluvný popis různých typů imaginativních geografií, ukázat jejich význam a
tím také obhájit revizi či doplnění postupu KDA Chouliaraki.
Za sebe musím říci, že by se mi líbilo literárnější zpracování a snad i jiná strukturace textu, ovšem
každý v průběhu práce navrhovaný model měl své výhody a nevýhody. Ostatně to jsou zásadní
nástrahy, se kterými se obyčejně musí vypořádat texty na hranici oborů. Chci ale zdůraznit, že jakkoli
se předložená analýza pohybuje na pomezí kulturní geografie, mediálních studií a sociologie, jsem
přesvědčena, že na poli sociologie obstála. I přesto, že zde pro mne zůstává otevřená teoretická
otázka po tom, nakolik jsou imaginatívni geografie jednotlivých oblastí faktorem ovlivňujícím
zpravodajská sdělení a nakolik jsou jimi sami tvarovány. (Tuto otázku si ovšem autor nekladl.)
Pavel Doboš svou práci pravidelně konzultoval, pracoval ale v zásadě samostatně, protože si téma
zvolil sám, na základě předchozích zkušeností a svého širšího odborného zájmu. O tom, že jde o
studenta, který je dobře obeznámen s problematikou, jíž se zabývá, pak svědčí nejenom široký
seznam literatury na konci předkládané práce.
Předloženou diplomovou práci doporučuji k obhajobě a předběžně navrhuji hodnocení B.
V Brně 9. 6.15, Barbora Vacková