Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií
Antikoncepce a společnost
soubor publicistických textů
Contraception and society
collection of publicistic articles
Bakalářská diplomová práce
Petr Velan
B R N O 2009
Anotace
Soubor publicistických textů zachycuje fenomén antikoncepce ve společnosti z několika
možných perspektiv. Rozšiřuje mediální perimetr a předkládá čtenáři méně známé
skutečnosti, které s fenoménem antikoncepce souvisejí. Texty se zaměřují na možné sociální,
zdravotní a environmentálni důsledky antikoncepčních metod.
Čtenářsky atraktivní žánry feature, reportáž a interview zkoumají společensky naléhavé téma
a předkládají mediálně neobvyklý obraz antikoncepce. Mimo jiné texty přinášejí aktuální
informace z prostředí vědecké komunity, od odborné i laické veřejnosti.
Teoretická část bakalářské práce vymezuje konceptuálni východiska z oblasti teorie médií,
sociálních, přírodních a lékařských věd. Samostatná kapitola se věnuje použitým
publicistickým žánrům.
Praktická část práce obsahuje pět publicistických článků (tři rozhovory, reportáž a feature)
doplněných fotografiemi a závěrečným autorským shrnutím této části.
Klíčová slova
antikoncepce, hormonální antikoncepce, přirozené metody plánování rodičovství, životní
prostředí, porodnost, farmaceutický průmysl, publikum, média, mediální produkt, nastolování
témat, žánry.
Annotation
A collection of publicistic articles catch phenomenom of contraception from number of a
possible perspectives. It spreads media's perimetr and offers less known contexts that are
connected with issue of contraception or according relevant indicias could be connected.
Texts aim at the possible social, health and environmental consequences of contraceptive's
methods.
Feature, report and interview as an attractive genres for readers investigate socially relevant
topic and put forward outcome for the general. Texts are offering information from scientific
community, from physicians and specialist's or non-professional public.
2
Theoretical part of bachelor work defines conceptual models of media theory, social, natural
and medial sciences. It devotes a separate chapter to the used publicistic genres.
The practical part includes five publicistic figures (free interviews, report and feature)
completing with photos and five author's final summary of journalist's activity.
Key words
Contraception, hormonal contraception, natural family planning, environment, fertility,
pharmaceutical industry, audience, media, media product, agenda-settings, genres.
3
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně
s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii.
V Brně, 22. prosince 2009
P E T R V E L A N
P O D Ě K O V Á N Í
Děkuji vedoucímu práce Ing. Rudolfovi Burgrovi za trpělivost, připomínky, rady a podněty.
5
1 Ú V O D 9
2 C Í L E A V Ý C H O D I S K A 10
2.1 TEORETICKÝ KONTEXT MÉDIÍ 10
2.1.1 Objektivita 10
2.1.2 Novinář činitelem v společenského procesu (teorie nastolováni témat) 11
2.1.3 Recyklace a kumulace témat 11
2.1.4 Revoluce nebude 12
2.1.5 Publicistika jako zrcadlo odrážející neviditelné 13
2.1.6 Cílová skupina 14
2.1.7 Teoretický kontext médií ajeho odraz vpraktické části práce 14
2.2 TEORETICKÝ KONTEXT SOUVISLOSTÍ S ANTIKONCEPCÍ 14
2.2.1 Reprodukční strategie ajejí radikální proměna 14
2.2.2 Měnící se paradigma sexuality 15
2.2.3 Západ reprodukční strategie 16
2.2.4 Pokles porodnosti a sex 17
2.2.5 Hormonální antikoncepce 17
2.2.6 Metody antikoncepce 20
2.2.7 Lékaři a producenti zdraví 23
2.2.8 Teoretický kontext antikoncepce a jeho obraz v praktické části práce 24
3 P O U Ž I T É P U B L I C I S T I C K É Ž Á N R Y 24
3.1 PUBLICISTICKÝ ŽÁNR FEATURE 25
3.1.1 Definice feature 25
3.1.2 Základní znakyfeature 25
3.1.3 Proč feature ? 26
3.2 PUBLICISTICKÝ ŽÁNR REPORTÁŽ 26
3.2.1 Definice reportáže 26
3.2.2 Základní znaky reportáže 27
3.2.3 Proč reportáž? 28
3.3 PUBLICISTICKÝ ŽÁNR INTERVIEW 28
3.3.1 Definice interview 28
3.3.2 Základní mechanismy interview 29
6
3.3.3 Proč interview? 30
4 M E T O D Y P R Á C E N O V I N Á Ř E 3 1
4.1 REŠERŠE 31
4.2 PRÁCE V TERÉNU 31
4.2.1 Rozhovory 31
4.2.2 Reportáže (feature) 32
4.2.3 Pozorování 32
4.2.4 Dotazování 32
4.2.5 Záznam 33
4.2.6 Zpracování materiálů 33
4.2.7 Limity tvůrčího procesu 35
5 P R A K T I C K Á Č Á S T 3 6
5.1 ROZHOVOR S HELENOU MÁSLOVOU 36
5.2 ROZHOVOR S JAROSLAVEM PETREM 48
5.3 ROZHOVOR S V Í T E M UNZEITIGEM 59
5.4 REPORTÁŽ 68
5.5 FEATURE 73
6 R E F L E X E P R A K T I C K Ý C H V Ý S T U P Ů 7 9
6.1 REFLEXE ROZHOVORU S HELENOU MÁSLOVOU 79
6.1.1 Příprava na rozhovor 79
6.1.2 Rozhovor. 79
6.1.3 Zpracování nahrávky 80
6.1.4 Shrnutí 80
6.2 REFLEXE ROZHOVORU S JAROSLAVEM PETREM 81
6.2.7 Příprava 81
6.2.2 Rozhovor 81
6.2.3 Zpracování nahrávky 81
6.2.4 Zhodnocení 82
6.3 REFLEXE ROZHOVORU S V Í T E M UNZEITIGEM 82
6.3.1 Příprava 82
6.3.2 Rozhovor 83
6.3.3 Zpracování 83
7
6.3.4 Zhodnocení 83
6.4 REFLEXE REPORTÁŽE ZE SEMINÁŘE PŘÍPRAVA N A SPOLEČNÝ ŽIVOT V MANŽELSTVÍ . 83
6.4.1 Příprava 84
6.4.2 Přímá účast 84
6.4.3 Zpracování materiálu 84
6.4.4 Závěr 84
6.5 REFLEXE FEATURE Z A PILULKU K MOŘI 85
6.5.1 Příprava 85
6.5.2 Rešerše a sběr materiálu 85
6.5.3 Zpracování materiálu 85
6.5.4 Zhodnocení 85
7 Z Á V Ě R 86
8 Z D R O J E A L I T E R A T U R A 87
9 J M E N N Ý R E J S T Ř Í K 89
10 S E Z N A M F O T O G R A F I Í V P R A K T I C K É Č Á S T I P R Á C E 90
8
1 ÚVOD
Inspirací k napsání souboru publicistických textů o antikoncepci je dokumentární film
Hormonální akvárium. Tato bakalářská práce může být chápána jako doplňující zdroj
informací k poeticky pojatému dílu studentky FA M U Terezy Tary vyprávějícímu
v podobenstvích ryb o antikoncepci.
Moderní metody antikoncepce umožnily ženám postavit vlastní sexualitu nad prostý
akt zajišťující reprodukci populace. Anthony Giddens (1992, in Možný, 2006: 241) nazývá
toto osvobození sexu od těhotenství plastickým sexem, který chápe jako novou svobodu pro
autonomní utváření své vlastní sexuality. Výsledkem je podle Giddense ustavení ženské
sexuální autonomie a homosexuality coby možnosti svobodné volby. Problémem plastického
sexu je odumírání pocitu zodpovědnosti, který je suplován technikou antikoncepce a
převedení původně reprodukční činnosti na prostý akt slasti, nyní oddělený od tisíce let
trvajícího reprodukčního procesu. Nabízí se souvislost s poselstvím Neila Postmana. Ačkoliv
se Postman zabývá v knize s příznačným názvem „Ubavit se k smrti" vlivem televize na
proměnu veřejného (mediálního) prostoru a její tendencí převádět jakákoliv témata na zábavu,
praktické projevy zprostředkované mediální zkušenosti můžeme vidět právě v přístupu
k antikoncepci. Pokles plodnosti a snižování počtu dětí u rodin ve vyspělých zemích1
můžeme
také chápat jako civilizační parafrázi názvu Postmanovy knihy.
Jedním z cílů praktické části práce je předložit čtenáři „inovovaný" mediální obraz
antikoncepce. Většina dostupných článků z hlavních médií v České republice se širšímu
kontextu vyhýbá. Pro ilustraci přístupu médií může posloužit příklad z veřejnoprávní televize,
který uvádí lékařka Helena Máslová: „Akademickými tituly ověšený privátní gynekolog
Lubomír Rotta pak nad sklenicí vína vychválí přednosti syntetických hormonů a další
pokračování pravidelného pořadu České televize Co mohupro sebe udělat aneb Jak být ženou
po celý život končí. Jen notorický šťoural si přitom v závěrečných titulcích všimne, že pořad
vznikl za přispění firmy Schering. Společnosti, jíž patří největší podíl na českém trhu se
syntetickými hormony, se tak podařil husársky kousek: pod rouškou osvětového a
vzdělávacího pořadu propaguje na veřejnoprávní obrazovce v atraktivním vysílacím čase své
1
Jitka Rychtaříková uvádí v publikaci České ženy: vzdělání, partnerství, reprodukce a rodina (2003), že ženy
narozené v roce 1960 měly podle sčítání 1991 v průměru 1,776 dítěte, zatímco jejich „kolegyně", ženy stejně
staré při sčítání 2001 a narozené v roce 1970 měly v průměru pouze 1,454 dítěte. Podle Rychtaříkové nejmladší
generace nejen že nedosáhnou úrovně prosté reprodukce, ale jejich konečná plodnost bude citelně nižší.
9
výrobky. Na zmínku o tom, že hormonální antikoncepce obsahuje umělé estrogeny, důvodně
podezřelé z podílu na vzniku rakovinyprsu, už přitom nezbývá čas "}
2 C Í L E A V Ý C H O D I S K A
Cílem této práce je předložit čtenáři v souboru pěti publicistických textů souvislosti s
fenoménem antikoncepce. Prostřednictvím čtenářsky atraktivních žánrů upřesním a rozšířím
dosavadní mediální obraz antikoncepce. Texty prezentují publiku názory odborníků, výsledky
souvisejících studií, ale také odhalují mediálně opomíjené oblasti, kterých se fenomén
antikoncepce dotýká. Mocí a funkcí publicistických textuje předkládat témata v kontextu a
nezkresleně. To také považuji za cíl této práce. Téma antikoncepce volím při vědomí aspektů
uvedených v následujících odstavcích teoretických východisek věnujících se praktické
činnosti médií.
2.1 Teoretický kontext médií
2.1.1 Objektivita
William Faulkner pravil, že fikce je častokrát přesnější než skutečnost. Legendární postava
americké žurnalistiky Thomas S. Hunter glosoval objektivitu následovně: „Jediná věc, kterou
jsem kdy viděl a která se blížila objektivní žurnalistice, byl uzavřený okruh průmyslové
televize, který sledoval kapsáře v obchodním domě ve Woody Creek v Coloradu ".3
Evropské pojetí znamená, že objektivita výpovědi závisí na nepredpojatosti, věcnosti,
nestrannosti. Osobně dávám přednost americkému chápání objektivity jako ekvivalentu
pojmu slušnost. Novinář nemá dělat nic jiného než nepřekrucovat a nepotlačovat fakta - musí
nechat hovořit jasně všechna fakta, která jsou závažná a dostupná.
2
Máslová, H. 2003. Vem si prášek. Respekt, http://respekt.ihned.cz/cl-36187030-vem-si-prasek (2.5.2009)
3
Šmíd 2006: 40-41.
10
2.1.2 Novinář činitelem v společenského procesu (teorie nastolování témat)
Hypotéza o nastolování témat (agenda-setting)4
pracuje s představou, že existuje spojitost
mezi tématy v médiích a tím, co zajímá veřejnost. „Ačkoliv se jim (médiím) nepřipisuje
schopnost ovlivňovat, co si myslíme, do značné míry určují, o čem přemýšlíme. "5
Podobně to
shrnují D. McQuail a Trenaman (1961, in McQuail, 2002: 388), kteří hovoří o tom, že
„ doklady svědčí silně pro to, že lidé přemýšlejí o tom, coje jim řečeno, ale na žádné úrovni si
nemyslí to, coje jim řečeno ".
Otázku antikoncepce hlavní česká média příliš nerozebírají. Jak už bylo naznačeno
výše na uvedeném příkladu České televize, informace o antikoncepci se výrazně omezují na
hormonální variantu a vyhýbají se širšímu kontextu. Pokud negativní dopady na zdraví žen
některé texty zmiňují, mají sklon hormonální antikoncepci obhajovat - jako příklad uvádím
závěr článku internetového magazínu Proženy.cz: „Shrneme-li fakta a informace o této formě
ochrany početí, vyjde nám, že pozitivní účinky hormonální antikoncepce naštěstí vyváží ty
negativní".6
V zájmu zachování profesionálního „zdrojování" zpráv (můžeme to chápat jako snahu
o objektivitu) zmíní novinář i stinné stránky hormonální antikoncepce, ale hlubší souvislosti
jsou překračovány v mílových botách rutinní žurnalistiky. V deníku MF Dnes bylo otištěno
v období září 2008 - březen 2009 šest textů, jejichž hlavním tématem je antikoncepce. Jejich
společným jmenovatelem je, že poskytují prostor jen hormonální variantě. Pouze jeden článek
(Kdy se bát antikoncepce) zmiňuje zdravotní rizika, kterým se ženy při užívání antikoncepce
vystavují.7
V širších souvislostech se antikoncepci věnují pouze některé alternativní
feministické projekty a vědecké magazíny.
2.1.3 Recyklace a kumulace témat
Mediováné sdělení nabývá na váze současně s tím, jak často bývá opakováno. Tato
„kumulativní recyklace" je zapříčiněna shodou novinářů o hodnotách výběru zpráv. Dalším
důvodem pro vznik názorové shody a z ní vyplívající malé pestrosti názorů jsou dle Noelle-
4
Tento termín je chápán jako schopnost vytvářet témata (Lazarsfeld a kol. 1944, in McQuail 2002: 338). Jev byl
poprvé zkoumán při prezidentských volbách McCombsem a Shawem (1972, 1993, in McQuail 2002: 338).
5
Kunczik, 1995: 199.
6
Maixnerová, Lucie. 2008. Antikoncepce - v čem škodí? http://www.prozeny.cz/magazin/sex-a-vztahy/vse-osexu/1070-hormonalni-antikoncepce-v-cem-je-spatna
(21. 12. 2009).
7
Zdroj: http://mfdnes.newtonit.cz/. Relevantní texty byly vyhledány zadáním hesla „antikoncepce".
11
Neumannová (in Kunczik, 1995: 126) profesní podmínky žurnalistů se vzájemným
ovlivňováním a snahou po úspěchu.
Toto obíhání tématu ve stejných soustředěných kruzích navozuje dojem, že život
s antikoncepcí nenese žádná zdravotní, sociální a environmentálni rizika a pokud ano, vždy je
po ruce lékař, který situaci vyřeší. Ponejvíce média násobí dojem, že první, co musí
dospívající dívka na prahu dospělosti učinit, je zajít za specialistou a nechat si předepsat
antikoncepční pilulky.
2.7.4 Revoluce nebude
McQuail (2002: 21) spatřuje zásadní sílu médií vtom, že jsou zdrojem moci - mechanismem
k prosazování inovací, generují a umožňují přenos informací, které jsou důležité pro
fungování společnosti a institucí. Podle něj jsou „prostředím pro události veřejného života a
zdrojem výkladů sociální reality a představ o ní" a považuje média za „zdroj uspořádaných a
veřejně sdílených významových soustav, které hodnotově i empiricky vymezují, co je
normální".
Teorie utvrzování konsenzu vychází z představy, že média mají sklon (nebo vlastnost)
potvrzovat společenský status quo a není v podstatě možné v nich najít zásadní protesty proti
zavedeným institucím. Funkčnost utvrzování je zajišťována mechanismem opomíjení. Warren
Breed (in McQuail, 2002: 400) došel v padesátých letech „převrácenou obsahovou analýzou"
novin v USA k závěru, že listy opomíjely soustavně zprávy, které se negativně dotýkaly
některých fundamentálních hodnot americké společnosti (náboženství, rodina, vlastenectví,
apod.). Systematické odvracení pozornosti od některých témat bylo potvrzeno několika
dalšími obsahovými analýzami v jiných částech světa.8
McQuail v souvislosti s teorií
opomíjení konstatuje, že média jsou většinou majetkem velkých obchodních kruhů nebo
(nepřímo) státu, a že koncentrace vlastnictví médií stále roste.9
Z toho důvodu mají masová
média tendenci k zastávání „korporativně liberálního pohledu, který je postojem odpovědným
kapitalismu". Takovou kontrolu považuje McQuail za „mocnější a závažnější, než jakoukoliv
tendenci k předpojatému výběru na rovině redakce ".
8
Glasgow Media Group (1976; 1980; 1985, in McQuail 2002: 400).
9
Viz. Golding a Elliot, 1979, in McQuail, 2002: 400.
12
2.1.5 Publicistika jako zrcadlo odrážející neviditelné
„Filosof médií" Karel Hvízdala hovoří o rozdílu mezi ikonickou a alfabetickou kulturou a
předkládá myšlenku dvou rozdílných pojmů - info a informace. Info je pouhým zdáním
informace. Seriózní médium by mělo podávat takové informace, aby čtenář nebyl nucen
rozhodovat se na základě pouhého zdání (info), ale nabízet kontext (souvislosti, historii a
názory několika odborníků). Šéfredaktor Der Spieglu Stefan Aust říká, že v okamžiku, kdy se
přestanou informace produkovat a číst, přestane se ve společnosti rozhodovat.10
Nevybavuji
si, kdo řekl následující, ale nemohu tento postřeh vynechat: „Společnost, která si neklade
otázky po závažných souvislostech bývá snadněji manipulovatelná a je postupně vtažena do
vleku ideologie". Neil Postman (1999: 166) uvádí, že o „ideologii můžeme hovořit, je-li
nastolen určitý životní styl a vztahy mezi lidmi a myšlenkami, které nedoprovází konsensus,
diskuse, ani opozice, nýbrž jen ochotné následování". Nadto autor považuje takovou ideologii
za důsledek způsobu vedení veřejné komunikace. Protože se Postman zabývá jazykem
televize, mohlo by se zdát, že jeho závěry nemusejí být platné univerzálně pro všechny typy
masových médií. Ten k tomu také ale říká, že jedna (americká) instituce za druhou si osvojuje
televizní jazyk a zapojuje se do velké televizní komunikace.11
Jako ilustrace může posloužit
rostoucí důraz na obrazový doprovod tištěných médií na úkor psaného textu.
Za jeden z důvodů bývá považováno soupeření o čtenáře. Poté, co týdeník Respekt
změnil formát a stal se z něj celobarevný magazín, získal titul skokan roku 2007 a výrazně
vzrostl jeho prodaný náklad. Zatímco za prosinec 2006 činil jeho prodaný náklad 15 236
kusů, ve stejný měsíc o dva roky později to bylo 26 666 kusů. Vypadá to, že zásadní vliv má
změna formátu a barevnosti. Dle mého názoru to neznamenalo v případě Respektu snížení
nároků, které texty kladou na čtenáře. Většina médií bojuje o čtenáře tím, že se postupně
unifikují, jejich obsah se trivializuje. Od změny Respektu neuběhly ani dva roky, ale přesto si
troufám tvrdit, že jeho proměna může být příkladem, jak usilovat o čtenáře a současně udržet
informační hodnotu média.
1 0
Hvížďala 2003:41.
1 1
O tom, jak by mohla vypadat „ztelevizovaná" masová média v budoucnosti vypovídá s nadsázkou americký
film Idiocracy.
13
2.1.6 Cílová skupina
Potenciálním publikem praktické části jsou čtenáři zpravodajského týdeníku Respekt. Velká
část jeho čtenářů (38 %) jsou manažeři a profesionálové s nejvyššími příjmy a rozhodovacími
pravomocemi.12
Za období duben až září roku 2009 zaznamenal Media projekt u Respektu
průměrný prodaný náklad 28 089 výtisků. Dle odhadů čtenosti za stejné období si jedno
vydání Respektu přečte zhruba 100 tisíc čtenářů.1 3
2.1.7 Teoretický kontext médií a jeho odraz v praktické části práce
V porovnání s praktickou činností médií, jejíž některé aspekty a projevy jsou popsány
v předchozích odstavcích, vzniká tato práce oproštěna vlivů mediálně tržního prostředí,
profesní rutiny nebo postupů. To poskytuje možnost nabídnout čtenáři texty psané ve
veřejnoprávním duchu „alfabetické kultury", jak o ní výše hovoří Karel Hvížďala. Pro tuto
práci to znamená poskytnout kontext - nechat hovořit všechna zjistitelná a ověřitelná fakta,
nabízet názory odborníků a tkát tuto síť souvislostí zasahující do mediálně nezmapovaných
prostor. Tohoto ducha dle mého názoru naplňuje masové médium Respekt a jeho čtenáři, kteří
jsou zamýšleným cílovým publikem textů v praktické části práce.
2.2 Teoretický kontext souvislostí s antikoncepcí
2.2.1 Reprodukční strategie a její radikální proměna
Ivo Možný (2006: 20) říká, že padesátá až osmdesátá léta jakoby podtrhla a sečetla celé zrání
moderního věku a poslední dekáda minulého století už aspiruje na to, být počátkem úplně jiné
epochy. Sociální teoretikové považovali až do druhé půlky dvacátého století rodinu za stálý
stabilizační prvek společnosti, který se po dlouhou dobu neměnil. Rodina padesátých let
dvacátého století se příliš neodlišovala od své podoby na počátku naší civilizace - model otec,
matka a děti. Na tento koncept rodiny odkazují už nej starší etické a morálně normativní spisy.
Před dva a půl tisíci lety Konfucius tvrdil, že by přibylo štěstí a prosperity, kdyby se každý
choval řádně ve svém rodinném životě a jeho přes dva tisíce let starý filosofický směr je
1 2
Respekt online. 2009. http://respekt.ihned.cz/tiskove-zpravy/cl-36365410-respekt-nejdynamicteji-rostoucimcasopisem
(18.12.2009).
1 3
Unie vydavatelů ČR. 2009. http://www.uvdt.cz/Upload/737.pdf. (18.12.2009).
14
doposud velmi aktuální. Význam dodržování pravidel rodinného života zmiňují i nej starší
posvátné židovské knihy a dochované indické texty z druhého tisíciletí před naším
letopočtem.
Nástup postmoderny mění mnohé, včetně vnímání role rodiny. Jako stavební prvek je
postupně nahrazována atomizovanými jedinci a je zdůrazňována legitimita individualismu.
2.2.1.1 Měnící se paradigma sexuality
Rozdíly v lidském sexuálním chování většina autorů klasifikuje dle třídní, etnické a
náboženské kategorizace. Vedle toho je možné sledovat proměny kulturních vzorců sexu
v historickém kontextu.
První sexuální revoluce je spojována s nástupem a šířením křesťanství, které drtivě
zatlačilo do pozadí antické sexuální mravy a pro nás geograficky bližší kmenové zvyky
Slovanů. Církev sex spojila s hříchem a tabuizovala mimomanželský.
Druhá sexuální revoluce se odehrála na přelomu druhé poloviny šestnáctého století a
váže se k renesančnímu návratu antického ideálu. V této době se zvyšuje počet
nemanželských porodů. Přísný požadavek na monopol manželství opět zformulovali až na
konci osmnáctého století romantici, kteří však navíc vyjádřili požadavek vlastní volby
partnera a zrušení dvojí sexuální morálky pro muže a ženy.
Třetí revoluce z šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století je považována za
poslední. Je spojována se sociálními faktory, především s rostoucí životní úrovní a vyšší
mírou sociálního zabezpečení, sekularizací a zvyšováním úrovně vzdělání u žen. Možný
(2006: 139) jako další důležitou příčinu třetí sexuální revoluce vidí především antikoncepční
pilulky, které umožnily oddělit sex od reprodukce i romantické lásky a vytvořili ze sexu
samostatný zdroj slasti.
„ Z okrajové pozice ostýchavě obcházených témat dostaly se intimní vztahy, sexualita a
láska náhle mezi nejfrekventovanější témata sociologie posledního desetiletí. I empirická
sociologie vrší studie o nejrůznějších dílčích jevech, jako měnící se povaha milostných
schůzek, vliv médií na prožívání sexu a lásky, milostná aféra heterosexuální i homosexuální,
nevěra, zálety... Nejvýznamnější je ovšem posun této problematiky směrem k těžišti
nejobecnější sociologické teorie společnosti. Jako by si sociologie uvědomila, že ohromná
destruktivní síla ekonomických a sociálních mechanismů, uvízlých ve smyčce posilující zpětné
vazby imperativu ekonomického růstu, začíná se prolamovat k nejpečlivěji chráněnému jádru
15
lidské intimity, boříc kulturní valy staletých sexuálních tabu s důsledky, jež nikdo nedokáže
předvídat. " u
2.2.1.2 Západ reprodukční strategie
Podle Jitky Rychtaříkové (Hamplová; Pykálková; Rychtaříková 2003: 41) bude většina
světového obyvatelstva žít ve výhledu deseti let na úrovni prosté reprodukce. Autorka tvrdí,
že již nyní není zajištěna schopnost reprodukce obyvatel vyspělého západního světa. Tento
trend lze pozorovat v posledních dvaceti letech. Zatímco na počátku devadesátých let to byla
pouze Itálie a Španělsko, kde úhrnná plodnost (průměrný počet živě narozených dětí na 1
ženu) byla nižší než 1,3, koncem devadesátých let se tato situace objevuje v třinácti dalších
zemích Evropy. Pro reprodukční obnovu obyvatelstva je nutná hodnota 2,1 dítěte na ženu.
V Česku byla obnova populace na nejnižší úrovni v roce 1999, kdy úhrnná plodnost činila
1,13 a lze vysledovat vzestup na 1,17 v roce 2002. Nutno dodat, že jakousi naději podal
„porodní výkon husákových dětí". Obecně mají odborníci za to, že až tato skupina odrodí své
děti, tak opět úhrnná plodnost poklesne. Možný (2009: 259) předpokládá, že slabší ročníky
přijdou opět před rokem 2010.
Následující odstavce se věnují číslům, která vystihují reprodukční chování české
společnosti. Zatímco úhrnná plodnost v roce 1986 byla 1,94, tak rok 2002 vykazuje hodnotu
1,17. Neméně zajímavým údajem je průměrný věk matek při porodu. V roce 1986 byla žena
prvorodička průměrného stáří 22,4 let a v roce 2002 průměrný věk stoupá na 25,6 roků.
V roce 2008 je průměrný věk matek při prvním porodu 27,1 roků. O proměně role rodiny ve
společnosti svědčí procentuální podíl narozených dětí mimo manželství ze všech živě
narozených. V roce 1986 to bylo 7,4, v roce 2002 25,3 a za rok 2007 je to 34,5.
Rychtaříková (2003: 49) k hodnotám úhrnné plodnosti dodává, že devadesátá léta se
v České republice dají označit jako období historicky nejvýraznější ho poklesu úhrnné
plodnosti, posunu narození dětí do vyššího věku a narůstání podílu dětí narozených mimo
manželství. Před Českou populaci je postaven zásadní problém, protože úhrnná plodnost
českých žen z roku 2002, tedy 1,1-1,2 (okolo 120 dětí na 100 žen) představuje jednu
z nejnižších hodnot na světě. Česká populace se dostává do kleští tzv. záchovné plodnosti.15
V roce 2005 (uvedený baby boom husákových dětí) sice překonal počet narozených dětí po
desetileté přestávce hranici narozených sto tisíc dětí, ale ani to nemá šanci vyrovnat propast
1 4
Možný 2006: 14.
1 5
Záchovná plodnost znamená, že se v další generaci obnovuje alespoň stejný počet potenciálních matek
16
mezi počtem umírajících a narozených. Je to zhruba o devadesát tisíc narozených dětí méně,
než když nynější rodičky samy přicházely na svět. Opakuji již výše zmíněný údaj, že pro
obnovu populace je nutné rodit alespoň 2,1 dítěte na ženu.1 6
Není zcela jasné, kolik bude mít
Česká republika obyvatel, až budou nyní narozené děti dožívat. Je možné, že migrující cizinci
do jisté míry bílá místa populační mapy zaplní. Jisté aleje, že ona mapa bude naprosto odlišná
od podoby stávající, protože při zachování současné míry reprodukce budou žít v druhé
polovině 21. století na území České republiky méně než tři miliony původních obyvatel.17
2.2.1.3 Pokles porodnosti a sex
Výše uvedené teorie o poklesu porodnosti si všímají některých proměnných způsobujících
změny v reprodukční strategii, ale souvislosti budou patrně mnohem širší. Společnost se mění
celá, a to pramení z několika souvisejících důvodů.
Možný (2006: 21) vysvětluje, proč se instituce rodiny, která byla považována
donedávna za nej stabilnej ší výtvor naší civilizace, tak zásadně proměnila. Po staletí neměnná
role rodiny v křesťanském kulturním okruhu si držela monopol na legitimní sex a v dvacátém
století tento monopol padl. „ ... nejprve se stal legitimní sex předmanželský, a po té se začaly
klást otazníky nad monopolním právem manželského partnera na sex toho druhého. " Ztráta
monopolu na sex by ještě nutně nemusela znamenat ztrátu legitimizace reprodukčního aktu,
kterou rodina po celou dobu byla. Poprvé v historii lidstva je však možné sex a reprodukci od
sebe účinně oddělit díky technologickému pokroku.
2.2.2 Hormonální antikoncepce
„Až v polovině dvacátého století se dostala člověku poprvé vjeho dějinách do rukou masově
dostupná a v poslední generaci už i naprosto účinná antikoncepce. "1S
Hormonální
antikoncepce, nitroděložní tělísko, vasektomie a podobné metody jsou jedním z důvodů, proč
rodina přestala fungovat jako základní stavební kámen reprodukční strategie. Nejenže rodina
ztratila monopol na plození dětí, ale mnohdy se vůbec nároku na plození dětí vzdává. Podíl
dobrovolně bezdětných párů stoupá v celém západním světě a v Německu tvoří více než
1 6
Možný 2006: 261.
1 7
Zdroje:
Hamplová; Pykálková; Rychtaříková 2003. České ženy: vzdělání, partnerství, reprodukce a rodina.
Český statistický úřad. 2003. http://www.czso.ez/csu/2008edicniplan.nsf/t/B900435612/$File/400708a4.pdf
(22.12.2009).
1 8
Možný 2006: 22.
17
třetinu z uzavřených manželství. Dříve bylo uzavření manželství nutné pro budoucí
rodičovství, které bylo chápáno jako přirozený výsledek párového života. Je nutné si
uvědomit, že skutečně spolehlivé metody antikoncepce má společnost k dispozici teprve po
první generaci. „Celé věky předtím konstituce páru znamenala konstituci páru rodičovského,
a rodičovství... je na celý život. "19
Silnou vzestupnou tendenci v používání hormonálního typu antikoncepce můžeme
sledovat mezi lety 1992 až 1993, přičemž stále narůstá počet žen, které ji používají.
Hormonální antikoncepci nebo nitroděložní variantu antikoncepce v roce 1997 používalo 31,
8% žen fertilního věku.2 0
O deset let později počet žen užívajících antikoncepci stoupá na
54,7 % a čísla říkají, že vysoce převažuje antikoncepce hormonální. Největší podíl
hormonální antikoncepce je v Praze (91 % lékařem řízené antikoncepce tvoří antikoncepce
hormonální), nej slabší na Vysočině a v Královehradeckém kraji (84 %).2 1
2.2.2.1 Hormonální antikoncepce a podezření
Není možné přesně vyjádřit všechna rizika produkce a užívání syntetických hormonů. Jsou
k dispozici studie, které vliv prokazují, ale vesměs si nechávají pootevřená zadní vrátka a
očekává se potvrzení, či vyvrácení výsledků následujícími pokusy.
Časopis National Geographic uveřejnil v roce 2007 článek,2 2
který popisuje, jak malé
množství estrogenu (hormony obsažené v antikoncepci) může mít za následek vyhubení
celých rybích populací. Kanadští vědci provedli pokus, kdy do uzavřeného jezera přidávali po
dobu tří let do vody estrogen tak, aby dosáhli koncentrace blízké v běžně znečištěné vodě
poblíž městských aglomerací. Výsledek byl, že samci produkovali j ikry a současně u nich
klesala schopnost vytvářet spermie. Podobně decimující účinek na pohlavní buňky vědci
pozorovali u samic. Po dvou letech rybí populace v experimentálním jezeře zkolabovala. Po
stejně dlouhé době od zastavení experimentu se ryby nevzpamatovaly a nebyly schopné
reprodukce.
1 9
Možný 2006: 116.
2 0
15 až 49 let.
21
Ustav zdravotnických informaci a statistiky ČR. 2009. Aktuální informace č. 18/09 - Činnost oboru
gynekologie a péče o ženy v roce 2008.
http://www.uzis.cz/download.php?ctg=20í&kind=21í&year=2009í&mnu_id=6200í&mnu_action=normal.
(18.12.2009).
22
National geographic. 2009. http://news.nationalgeographic.com/news/2007/05/070521-sex-fish.html.
(18.12.2009).
18
Otázkou zůstává i to, zda hormonální antikoncepce ovlivňuje výběr partnera. Vědecký
časopis Trends in Ecology a Evolution uveřejnil článek bioložek Alexandry Alvergneové a
Virpi Lummaové,2 3
který shrnuje výsledky několika studií zabývajících se vlivem hormonální
antikoncepce na činnost mozku a lidskou psychiku. Dle výsledků mají ženy v době ovulace
zálibu v mužích se štíhlým pasem a čistou pletí. To vede k výběru mužů, kteří jsou nositeli
kvalitní dědičné informace a jsou sexuálně zdatní. Naopak ženy svým hormonálním stavem
vysílají signály, na které reagují muži. Ti spontánně preferují ženy s nenarušenou plodností a
některé studie dokazují, že hormonální antikoncepce tyto přirozené poměry narušuje a mění
preference při výběru partnera. Zeny ztrácejí slabost pro geneticky odlišné muže a přitahují je
muži, se kterými sdílejí větší podíl dědičné informace.24
Autorky docházejí k závěru, že „užívání hormonální antikoncepce může narušit
schopnost žen vybrat si skutečně kvalitní muže ". Na druhou stranu připouštějí, že studie byly
prováděny v laboratorních podmínkách a jejich výsledky musí ověřit další výzkumy.
2.2.2.1.1 Žena, pilulka a podezření
O vlivu hormonální antikoncepce na zdraví žen se vedou spory. Staví se k ní kriticky jen málo
lékařů, a ne všichni jsou ochotni potvrdit případná rizika do záznamu. Výjimkou je lékařka
Jana Bajerová. Její článek v publikaci „Antikoncepce, co potřebujete vědět... ale nikdo o tom
nemluví"2 5
se zabývá možnými dopady na ženský organismus. Lékařka mě upozornila, že
čerpá pouze zvláštních zkušeností, a že žádný ucelený přehled nežádoucích účinků
neexistuje.
Za nejzávažnější hrozbu považuje trombózu a plieni embólii, která je způsobena tím,
že hormonální antikoncepce zvyšuje sklon k větší srážlivosti krve. Za další hrozby považuje
infarkt myokardu, mozkové příhody, j aterní problémy, nárůst váhy, kožní potíže, červené uzly
a vypadávání vlasů. Upozorňuje také na fakt, že ženy dlouhodobě užívají antikoncepci, aby
zabránily početí, a pak podstupují hormonální stimulaci, aby vůbec byly schopné mít dítě. Její
slova o nežádoucích účincích potvrzují například „osvětové" stránky hormonalniantikoncepce.cz
nebo příbalové informace, které jsou volně dostupné na stránkách Státního
ústavu pro kontrolu léčiv.
2 3
Alvergne; Lummaa. 2009. Does the contracentive pili alter mate choice in humans?
http://www.cell.com/trends/ecology-evolution/fulltext/S0169-5347%2809%2900263-8. (18.12.2009).
2 4
Alela je konkrétní forma genu a každý člověk je nositelem 3-5 alel. Homozygotním stav (genotyp tvořený
jediným typem alel) je smrtelný. Tedy čím jsou od sebe genotypy více vzdáleny, tím lépe.
2 5
Publikace je volně ke stažení zde: http://www.prolife.cz/?a=51&t=l
19
Přibalová informace antikoncepce Qlaira krížiku vzniku trombózy uvádí: „Užívání
jakékoliv kombinované pilulky (včetně pilulky Qlaira) zvyšuje u žen riziko vzniku žilní krevní
sraženiny (venózní trombózy) v porovnání s ženami, které žádné antikoncepční pilulky
neužívají". K výskytu nádorových onemocnění nabízí stejný text tuto informaci: „Rakovina
prsu byla zjištěna o něco málo častěji u žen, které užívají kombinované pilulky, ale není
známo, zda je toto opravdu způsobeno užíváním pilulek Například je možné, že více nádorů
je zjištěno u žen užívajících kombinované pilulky proto, že tyto ženy jsou lékařem vyšetřovány
častěji. Po ukončení užívání kombinované hormonální antikoncepce výskyt nádorů prsu
postupně klesá. Je důležité, abyste si pravidelně kontrolovala prsy, a v případě, že nahmatáte
nějakou bulku, kontaktovala svého lékaře.
Ve vzácných případech byly u uživatelek antikoncepčních pilulek hlášeny benigní
nádory jater a ještě vzácněji maligní nádory jater. V ojedinělých případech tyto tumory
způsobovaly život ohrožující vnitřní krvácení. Informujte svého lékaře, jestliže budete mít
neobvyklé, silné bolesti břicha.
Některé studie naznačují, že dlouhodobé užívání pilulek zvyšuje pro ženy riziko vzniku
rakoviny děložního hrdla. Není však jasné, dojaké míry zvyšují toto riziko sexuální chování a
další faktoryjako infekce lidským papilloma virem (HPV) ". 2 6
2.2.3 Metody antikoncepce27
Přerušovaný pohlavní styk: muž krátce před ejakulací přeruší pohlavní styk a k uvolnění
semene dochází mimo rodidla ženy. Výhodou je dostupnost a jednoduchost použití,
nevýhodou nízká spolehlivost (Pearl Index 8-20)28
.
Bariérová metoda: použití překážky, která zabraňuje spojení spermií a vajíčka. Výhodou
jednoduchost použití a finanční dostupnost. Nevýhodou může být alergie na materiál, jako
komplikace při užívání. Spolehlivost bariérových metod je obecně nízká (PI 5-12).
2 6
antikoncepce Qlaira, tablety, příbalová informace. http://www.schering.cz/html/pi/Qlaira.pdf. (13.11.2009).
2 7
zdroje pro tuto kapitolu:
Centrum naděje a pomoci. 2009. http://www.cenap.cz/ (8.11.2009).
Hormonální antikoncepce: Krása má nové jméno. 2009. http://www.hormonalni-antikoncepce.cz/ (8.11.2009).
Ludmila Lázničková. Přirozené metody plánování rodičovství:Průvodce symptotermální metodou. Brno: 2003.
Zdeňka Rybová, Antikoncepce: Co potřebujete vědět... ale nikdo o tom nemluví. Hnutí pro život.
http://www.prolife.cz/download/sklad/b004-antikoncepce.pdf (8.11.2009).
2 8
Spolehlivost antikoncepčních metod vyjadřuje takzvaný Pearl index (PI), který udává počet neplánovaných
otěhotnění na sto žen během jednoho roku.
20
Chemická antikoncepční metoda (čípky, vaginální tablety, pěny, krémy, želé): snižuje
pohyblivost spermií nebo je zcela likviduje. Výhodou je jednoduchost použití a finanční
dostupnost. Nevýhodou nízká spolehlivost, proto je doporučována jako doplňková metoda.
Může mít vedlejší nežádoucí účinky: alergie, vznik nepříznivého prostředí v pochvě, může
podporovat rozvoj kvasinkových infekcí.
Nitroděložní tělísko: vznik aseptického zánětu v děloze - zánětlivé buňky pak pohlcují
spermie. Dochází také ke změnám děložní sliznice a tím k časně potratovému efektu. Tělíska
potažená hormonem navíc do určité míry potlačují ovulaci, zahušťují hlen děložního čípku a
brání pohyblivosti spermií. Výhodou je spolehlivost (plastová tělíska: PI okolo 3, s obsahem
hormonu: dle výrobců PI 0,14), jednoduchost použití. Nevýhodou j sou menstruační poruchy,
možnost vzniku pánevního zánětu nebo nebezpečí protržení dělohy při zavádění.
Hormonální antikoncepce:
• potlačení ovulace - ve vaječní cích nedochází k dozrávání vajíček;
• zahušťuje hlen děložního hrdla a tím ztěžuje pohyb spermií;
• má vliv na změny děložní sliznice;29
• ztěžuje vajíčku cestu vejcovody (tzv. tubární transport);
• brání uhnízdění lidského embrya, pokud už k oplodnění došlo.
Výhodou je vysoká spolehlivost a jednoduchost použití. Nevýhodou množství nežádoucích
účinků. „K nejčastějším patří napětí prsou, změny tělesné hmotnosti, změny nálady, poruchy
libida, žaludeční obtíže, ovlivnění faktorů krevního srážení a z toho plynoucí nebezpečí vzniku
žilních trombóz (uzavřeníprůchodnosti cév), špinění v průběhu celého cyklu, vzestup krevního
tlaku a poruchy funkce jater. Pokud se při užívání HAK vyskytnou úporné bolesti hlavy,
doporučuje se hormonální antikoncepci okamžitě vysadit. Za rizikový faktor při užívání HAK
je považováno kouření. Riziko tromembolické nemoci je 33 násobné oproti neuživatelkám
HAK. Je zde také nárůst rizika infarktu myokardu a ischemické mozkové příhody."30
Spolehlivost metody je vysoká - PI kolem 1.
2 9
„Výstelka děložní sliznice nedosáhne takové tloušťky, aby se mohlo vajíčko uhnízdit." Antikoncepce TriRegol,
tablety (příbalová informace, 4.7.2008)
30
Centrum naděje a pomoci. 2009. http://www.cenap.cz/a-m-hormon.php). (8.11.2009).
21
Hormonální antikoncepce se dělí do několika podskupin dle kombinace účinných látek, nebo
dle způsobu aplikace:
Antikoncepční pilulky (orální kontraceptiva):
• metoda tzv. kombinovaná obsahuje 2 typy hormonů - estrogen a progestin;31
• metoda jednosložková obsahuje pouze progestin.
Transdermální metoda - náplasti;
Transvaginální metoda - kroužek zavedený do pochvy;
Injekční metoda - aplikuje se jednorázově do svalu na tři měsíce;
Implantáty - vlákna nebo kapsle, které se zavádějí do paže na 3 až 5 let;
Nitroděložní tělísko uvolňující hormon progestin.
Do této skupiny hormonálních přípravků patří i tzv. postkoitální antikoncepce, která po styku
podáním vysoké dávky hormonů a jejich následného prudkého snížení vyvolá odloučení
děložní sliznice (potratový účinek).
Sterilizace: Chirurgická metoda zneprůchodnění vejcovodů nebo chámovodů, která je
v podstatě nevratná. Je vysoce spolehlivá, ačkoliv dochází k 10 až 30 otěhotněním na 1000
sterilovaných žen během 10 let. Tento způsob antikoncepce nemá vliv na libido ani potenci,
ale objevují se psychické potíže pramenící z vědomí nevratnosti.
Přirozené metody plánování rodičovství: Dle definice Světové zdravotnické organizace
(WHO) se jedná o metody, kterými lze o těhotenství usilovat, nebo se mu vyhýbat na základě
sledování ukazatelů a příznaků plodných a neplodných fází v menstruačním cyklu.
Jednou z metod přirozeného plánování rodičovství je Symptotermální metoda.
Sledováním nejméně dvou ukazatelů se stanovují plodné a neplodné dny. Zena vyhodnocuje
změny hlenu děložního krčku, nebo změny na děložním čípku a současně sleduje průběh
bazálni tělesné teploty32
. Pearl index této metody bývá udáván 2,2 - 2.9. Nevýhodou je
3 1
Estrogeny jsou ženské primární pohlavní hormony, který vznikají ve váčcích vaječníku. Progesteronje tvořen
v žlutém tělísku vaječníku a v placentě a podílí se na přípravě těhotenství.
3 2
Bazálni tělesná teplota je teplota klidová, naměřená nejlépe ráno hned po probuzení v tělesné dutině.
22
náročnost, kterou klade na oba partnery. Výhodou je finanční dostupnost (prakticky zadarmo),
navíc nemá negativní dopad na životní prostředí a je zdravotně nezávadná.
2.2A Lékaři a producenti zdraví
Světový den antikoncepce je prezentován jako osvětová a mediální kampaň za účinnnou
antikoncepci. Indoktrinuje tezí, že nejvhodnější možná volba hormonální antikoncepce
existuje pro každého. Souvislost se jeví vjiném světle po vstupu do tiráže webových
stránek.3 3
Farmaceutická firma Bayer-Shering Pharma A G a její logo se vyskytuje často na
místech, kde lze čerpat informace o antikoncepci v domnění, že se jedná o nezávislý
informační zdroj. Obvykle se skrývá skromněji v pozadí, ale bez ostychu vítalo návštěvníky
celostátní konference České gynekologické a pôrodnícke společnosti v roce 2009 přímo na
hlavním transparentu. Podobným případem jsou „osvětové" portály o antikoncepci, kde
garantují texty přední čeští gynekologové, ale stránka je provozována některým
z farmaceutických producentů.3 4
To, že existuje zainteresovanost lékařů na farmaceutických firmách je známý fakt.
Nelze v této souvislosti nepřipomenout reportáž České televize, která natočila lékařku při
přijetí úplatku od novináře vydávajícího se za zástupce farmaceutické společnosti. O tom,
nakolik je taková praxe mezi lékaři rozšířená, může vypovídat vlažná reakce Lékařské
komory i odborné veřejnosti.
Lékař Richard Balon ve svém článku Pilulka na každý problém3 5
popisuje vztah mezi
farmaceutickými firmami a lékaři následovně: „Zástupci některých farmaceutických
společností v USA navštěvují ordinace vybraných lékařů alespoň jednou za měsíc a , časté
předepisovače' i dvakrát týdně. Poskytují jim propagační materiály, vzorky léků (v České
republice se je pak někteří lékaři snaží prodat lékárníkům, což ve Spojených státech není
možné), dárky, různá jídla (dovážejí jim obědy z restaurací), podporu cest na kongresy,
lokální sympozia a další vzdělávání. Neodvážili by se ale nabídnout lékaři za zvýšené
předepisování léku peníze (což prý se v České republice občas stane). Odhaduje se, že
farmaceutické společnosti utratí ve Spojených státech ročně 11 miliard dolarů na propagaci
a marketing, tj. zhruba 8000 až 13 000 dolarů najednoho lékaře za rok".
3 3
http://www.your-life.com/en/home/world_contraception_day/index.php a dále pokračovat na privacy
statement
3 4
např. www.antikoncepce.cz; www.hormonalni-antikoncepce.cz
3 5
Balon, R. 2000. Lékaři afarmaceutické firmy: Pilulka na každý problém. Vesmír.
http://www.vesmir.cz/clanky/clanek/id/424. (8.11.2009).
23
Autor však vidí vážnejší hrozbu ve stycích farmaceutických společností se
zkorumpovanými experty akademických center. To, jak jsou vazby mezi výzkumníky a
farmaceuty pevné, popisuje Balon na příkladu časopisu New England Journal of Medicíne.
Jeho pravidla vyžadují, aby redakční úvod k důležité klinické studii psal někdo, kdo nemá
žádný finanční vztah ke společnosti vyrábějící produkt, který je předmětem zájmu. Někdy je
však velmi obtížné najít vůbec někoho, kdo má potřebné znalosti a přitom nemá finanční
vztah s výrobcem. Autor varuje před vzájemnou závislostí, která vede k tomu, že „ ...studenti
a klinici se spoléhají na některé léky a přístroje víc, než by měli. Mladí lékaři se učí chybnému
závěru, že pro každý problém existuje pilulka, a zvykají si na dárky a finanční podporu
ovlivňující jejich další vzdělávání".36
V závěru článku navrhuje Balon několik možných kroků, jak vzájemnou závislost omezit
a současně vztahy lékařů a farmaceutů zprůhlednit: omezit či upravit styky farmaceutických
firem s mediky a začínajícími lékaři; tyto styky mají probíhat pod supervizí učitelů finančně
nezainteresovaných v podnikání příslušných firem; vyslovuje požadavek, aby české lékařské
časopisy zavedly povinné přiznání finančních vztahů u všech publikovaných původních prací,
krátkých sdělení a souhrnných článků.
2.2.5 Teoretický kontext antikoncepce a jeho obraz v praktické části práce
Interpretace výsledků výzkumů týkajících se hormonální antikoncepce jsou opatrné a vždy
jsou spojené s výrazem „může" - hormonální antikoncepce může mít vliv... atd. Tato
nejistota, co může vlastně všechno ovlivňovat a dohady, jaké jsou její dopady, je pobídkou,
proč se v textech praktické části budu této oblasti věnovat. I kdyby byly výsledky současných
studií budoucími vyvráceny, hrozba environmentálních, sociálních a zdravotních rizik
hormonální antikoncepce je natolik závažná, že považuji za nutné sejí zabývat.
3 POUŽITÉ PUBLICISTICKÉ ŽÁNRY
Pro pestrost a informační hustotu jsem zvolil použití několika publicistických žánrů současně:
publicistického interview, feature a reportáže. Některé znaky těchto žánrů jsou společné a
texty věnované popisu žánrů se vzájemně doplňují.
tamtéž
24
3.1 Publicistický žánr Feature
3.1.1 Definice feature
Název feature pochází anglo-americké žurnalistiky. Tento pojem pod sebe zahrnuje několik
subžánrů, kterým se budu věnovat dále v textu. Odpovídající český ekvivalent anglického
názvu je termín story.
Richard Keeble (1994: 194) říká, že feature je myšlení v obrazech a malovaní obrazů
ze slov.3 7
Keeble se věnuje subžánrů news feature, který podle něj usiluje především o
obsahovou sytost komentováním, analýzou, backroundem, rozmanitostí zdrojů a usiluje o
proniknutí do hloubky tématu.3 8
Podle Melvina Menchera (2003: 190) dělí někteří editoři news stories (volně
přeloženo zpravodajské články) na tři typy. Spot news story: obsahují informace takové
důležitosti, že musí být ihned předloženy veřejnosti; news feature: doplňují spot news tím, že
používají názorný příklad konkrétního člověka, nebo nabízejí interpretační pozadí a
vysvětlení; feature jako takové, které má za cíl pobavit/informovat publikum a je kladen
důraz na příběh.3 9
Bruče D. Itule, Douglas A. Anderson (2003: 123) odlišují feature zpravodajské a
publicistické. Zpravodajské hard news, které co neúspornějším způsobem zachycují pět W a
H souvisejících s událostí; publicistické soft news, jejichž hlavní poselství je skryto
v backroundu - příběhy lidí, míst a věcí, které tvarují svět, národ nebo komunitu.40
3.1.2 Základní znaky feature
V nej obecnější rovině označuje termín feature rozsáhlejší reportážní útvar, který mimo
standardizovaného reportážního postupu mixuje metody z jiných žánrů. Někteří autoři
považují feature za formu reportáže a jiní jej chápou jako samostatný žánr. Podle některých
3 7
Thinking visually, painting pictures with words
3 8
News features tend to contain more comment, analysis, colour, backround and a greater diversity of sources
than news stories and explore a larger number of issues at greater depth.
3 9
Spot news story: contains material of such significance that it must be reported immediately to the public;
News feature: Uses information that supplements the spot news, usually by providing the human element behind
the breaking news or by giving backround through interpretation and explanation; Feature: Aims to entertain
and/or inform with writing that emphasizes storytelling.
4 0
A news story can be hard, chronicling as concicely as posslible the who, what, where, when, why and how of
an event. Or it can be soft, standing back to examine the people, places and things that shape the world, nation or
community.
25
disponuje feature oproti reportáži větší schopností doložit obecné, abstraktní obsahy na
aktuálním a živém príkladu ze života.
Rozdíl mezi feature a zprávou zase popisuje Jules Loh (in Melvin Mencher, 2003:
192). „Autor zprávy vám řekne, že most se zbortil a kolik aut spadlo, zatímco autor feature
k tomu navíc doplní, jaké to bylo."41
V následujícím textu se věnuji blíže publicistickému
žánru reportáž. Vzhledem ke společným postupům, které feature a reportáž používají,
odkazuji tímto čtenáře k následujícímu textu.
3.1.3 Proč feature?
Podle mého názoru je obměna abstrakce a názorného příkladu nejen znakem a základním
funkčním mechanismem feature, ale i jeho nej silnější stránkou. To, že je součástí souboru
textů, smazává jeho limity. Pokud se feature vyskytuje jako samostatný útvar, lze jeho slabiny
spatřovat ve zkratkovitosti, kterou zapříčiňuje omezovaný rozsah (čtenář to prostě musí učíst
bez pocitu, že by četl vysokoškolská skripta). Feature nabízí pouze fragmenty reality.
Netroufám si posoudit, zda je to špatné, či dobré, protože právě tato vlastnost nutí autora
vybrat z případných rozhovorů a dostupných pramenů ty skutečně podstatné. Z toho důvodu
volím feature. Vzdálený svět farmaceutických firem promítá přes příběhy obyčejných lidí do
bezprostřední blízkosti čtenáře.
3.2 Publicistický žánr reportáž
3.2.1 Definice reportáže
Pro Egona Ervína Kische (in Mojmír Grygar, 1961: 15) byla reportáž „literární stravou
budoucnosti". Domníval se, že román nemá budoucnost. „Nebude románů nebude knih
s vymyšleným dějem. Román je literatura minulého století... Věřím, že jednou lidé nebudou
chtít čisti nic jiného o světě než pravdu." Možná neměl tento zuřivý reportér pravdu v
předpovědi budoucnosti a lidé budou věnovat pozornost vymyšleným příběhům i nadále. Nic
na knižním trhu nenasvědčuje tomu, že by to tak nemělo být. Skutečností ale je, že umělecká
tvorba tenduje k zobrazování autentické události. Důkazem budiž rozmach dokumentárního
filmu, nebo literatury používající stále větší množství autentických prvků.
4 1
The news writer tells you the bridge fell in and how many cars fell off. The feature writer tells you what it was
like to have been there.
26
Andrej Tušer (1999: 112) tvrdí, že reportáž je nejtypičtějším žánrem publicistiky
emocionálního typu. Podle Ľudovíta Jacze (1982, in Tušer, 1999: 112) je reportáž na jedné
straně dokumentárně-obrazové svědectví o aktuálním jevu, a na straně druhé, pokud obsahuje
oznámení, má blízko ke zpravodajství. Nelze však vyloučit analytický prvek - stavebním
kamenem reportáže jsou fakta.
3.2.2 Základní znaky reportáže
3.2.2A Děj
A. Tušer (1999: 113) považuje za dominující prvek reportáže děj. Novinář na základě
osobního poznání, dojmů a pocitů vykresluje atmosféru prostředí a události. Zpravidla
postupuje chronologicky, opisuje příběh, jak se děje a skutečnost nezkresluje.
3.2.2.2 Faktografíčnost
M. Grygar (1961: 79) o zobrazení skutečnosti v reportáži soudí, že je to umělecké zobecnění
životních faktů, jako zvláštní způsob analýzy skutečnosti. Při této činnosti je reportérovi
zapovězeno jakkoliv uplatňovat nárok obměňovat, upravovat, subjektivně osvětlovat daná
fakta života. Tento imperativ se logicky dostává do kolize s tvůrčí fantazií při tvorbě
reportáže, která je založena na bezprostřední reprodukci individuálního empirického poznání.
M. Grygar (1961: 88) vysvětluje projevy subjektivity (pravděpodobnost, že stejná událost
nebude dvěma individualitami zachycena totožně) následovně:
• každý skutečnostní fakt je spjat s okolními fakty nevyčerpatelným, nekonečným
množstvím nej různějších vztahů;
• vidění určitého faktu poznávajícím, vnímajícím subjektem je vždy ovlivňováno
jednak vlastnostmi tohoto subjektu, jednak záměrem, konkrétním přístupem člověka
k danému faktu.
Uvedené náhledy na problém hodnověrného zachycení skutečnosti zcela nepostihují šířku
problému. Fakta mohou být vystižena v co nej věrnější podobě, a přesto je možné podat obraz
události složený pouze z „vyhovujících" fragmentů. E.E. Kisch (in Grygar, 1961: 90) si
v třicátých letech dvacátého století všímal reklamních prospektů zvoucích turisty na Cejlon.
27
„ V těchto brožurách není anijedenfakt smyšlený, apřece je prospekt lživý, ukazujejen malou
část pravdy." Kisch si povšimnul, že prospekty ukazují přírodní krásy, luxus turistických
hotelů, popisují národopisné zvláštnosti života ostrovanů, ale naprosto opomíjejí jejich kruté
vykořisťování, bídu, nemoci a politické bezpráví.
3.2.3 Proč reportáž?
Reportáž je osobní svědectví autora o nějaké specifické události, či situaci. Reportáž
umožňuje zobrazit konkrétní skupinu lidí, jejich chování, hodnoty a postoje v souvislosti s
tématem této práce. Její text čtenářům ukazuje komunitu, která na problém antikoncepce
pohlíží jiným způsobem, než většinová společnost a odhaluje samotnou existenci jiného úhlu
pohledu.
V čem naopak podle mě reportáž tah ztrácí je informační vydatnost. Může mnohé
naznačit, ale do větší hloubky problému, na rozdíl od feature, proniknout nedokáže. Reportáž
je jako surfovaní po hladině. Feature se podobá potápění.
3.3 Publicistický žánr interview
3.3.1 Definice interview
Interview se poněkud vyděluje mechanismem svojí geneze z ostatních publicistických žánrů.
Jeho výsledek závisí nejen na schopnostech novináře, ale výsledek určuje také zpovídaná
osoba.
Richard Keeble (1994: 61) říká, že novinářské interview je úmyslná (cílená)
konverzace se specifickými dispozicemi a může sloužit několika účelům: vyhledávat
exkluzivní informace, přinášet nová nebo potvrzovat stávající fakta, poskytovat názory nebo
zobrazovat stav něčí mysli. Interview lze podle něj použít ke zpovídání osobnosti a snažit se
odkrýt lež nebo špatné chování.4 2
Melvin Mencher (2003: 326) dělí interview do dvou základních skupin: news
interview, jehož hlavním úkolem je shromáždit informace za účelem vysvětlení záměru,
4 2
An interview is intentional conversation. Journalist should always be aware of the interview purposes: they
may be seeking exclusive, new information or confirming established facts; they may be providing opinion or
evidence of someone's state of mind. They may be investigating a subject and seeking to expose a lie or a
wrong-doing.
28
události nebo myšlenky zmíněné ve zpravodajství; profile interview, které je zacíleno na
individualitu.4 3
Podle Barbory Osvaldové (2009: 5) je novinář při interview něco jako médium.
Překladatelem převádějícím z jazyka zpovídaného do jazyka, jemuž recipienti rozumí. Podle
autorky se dá vést rozhovor jako dialog, v němž novinář ustupuje do pozadí, nebo rozpravou,
kdy je autor sám takovou osobností, že může partnerovi směle oponovat a prosazovat svůj
názor.
3.3.2 Základní mechanismy interview
Publicistický rozhovor je možné rozdělit na tři základní typy:
• standardizované, kdy si novinář dopředu připraví otázky a postup;
• relativně volné je založeno na stanoveném cíli a používá psychologické postupy;
• hloubkové interview, které se snaží odhalit motivaci, souvislosti a pozadí problému.
Mária Follrichová (in Otázky žurnalistiky, 2004: 171) uvádí tři základní modely pro sestavení
interview:
• dialogicky (otázka - odpověď);
• monologický (souvislá odpověď na otázku, otázky jsou pouze usměrňující a nejsou
zveřejňovány);
• rozpravou (novinář a zpovídaný jsou rovnocennými partnery).
Richard Keeble (1994: 62) varuje před některými překážkami, které může zpovídaná osoba
klást vědomě, nebo i bez záměru:4 4
• zdroj se může mýlit;
4 3
News interview: The purpose is to gather information to explain an idea, event or situation in the news; Profile
interview: The focus is on an individual.
4 4
The source may be confused, yet afraid to admit this. They mey be afraid to speak true opinion; they could
lose their job or face social or professional isolation. The source may be lying, conveying misinformation,
propaganda or seeking revenge. They may be intimidated by the presence of a reporter and so not express their
true feelings. The source may be flattered by the interest of the journalist and be more extrovert and 'colourful'
than they normally are. They may forget or hide important details. They may be sepaking in a foreign language
and sou unable to express what they mean. They may be making fun of the whole process of interviewing.
29
• může se obávat vyjádřit svůj skutečný názor;
• může lhát;
• je možné, že je nervózní z přítomnosti reportéra, a tak nevyjadřuje své skutečné
pocity;
• připadá v úvahu, že je polichocen zájmem novináře a přibarvuje nebo přehání;
• je možné, že zapomene nebo schová důležité detaily;
• stává se, že hovoří cizím jazykem a je nemožné vyjádřit, co skutečně míní;
• může si rovněž z celého interview dělat legraci.
Na závěr výčtu Keeble zdůrazňuje, že osobnost reportéra a jeho dispozice (zaujatost), včetně
řeči těla, ovlivňují vztah se zpovídanou osobou a výsledné reakce. K tomu autor dodává, že
různí reportéři mohou zachytit odlišné odpovědi. Některý zpovídaný se lépe uvolní
v přítomnosti ženy, někomu jinému se lépe konverzuje se starším mužem. Výzkum ukázal, že
odlišnou reakci na otázky vyvolává barva pleti reportéra.4 5
3.3.3 Proč interview?
Rozhovor nabízí možnost proniknout k podstatě předmětu zájmu, která může být hledána až
v druhém sledu třeba v ukrytých smyslech odpovědí, v jejich atmosféře a charakteru.
Pokud novinář není v popisovaném tématu rovnocenným partnerem zpovídanému,
nemá mnoho možností, jak v případě pochybností o pravdivosti předkládaných tvrzení použít
protiargumentů. To je limitující faktor rozhovoru. Zbraní, která zvyšuje možnost
argumentace, zůstává příprava. V jiných publicistických žánrech novinář částečně uniká
argumentačnímu peklu tím, že klade do souvislostí výroky jiných, ale v tomto případě nese
svou kůži na trh sám.
Tento žánr poskytuje něco navíc. Rozhovory v praktické části práce nepopisují jen
fenomén antikoncepce. Nabízejí i odraz osobností aktérů a strukturu jejich myšlení.
4 5
The reporter's personality and bias, even their body language, are likely to affect the relationship with the
source and the kinds of responses solicited. A different reporter might draw different answers. Someone may
respond more openly to a woman reporter, another may feel more relaxed with an older man. Research has
shown that interviews by black and white people draw different kinds of responses.
30
4 METODY PRÁCE NOVINÁŘE
4.1 Rešerše
Podmínkou pro dobrý výsledek práce je hloubka, do jaké se reportér obeznámí s tématem.
Čím víc novinář ví, tím se zvyšuje jeho potenciál podávat o jevech, událostech, situacích a
chování lidí odpovídající obraz. Na druhou stranu může být sama obeznámenost limitujícím
faktorem. Někteří autoři varují, že je-li novinář předávkován informacemi, přestává být
zvídavý. Obeznámenost s tématem se stává bariérou znemožňující odhalování souvislostí.
Proto žurnalista musí mít na paměti, že cílem textů není on, ale publikum a musí být schopen
zachovat velkou dávku empatie.
Podle Lynette Sheridan Burnsové (2004: 117) je tvorba žurnalistických výstupů
subjektivní proces. Tomu by odpovídala teorie, že novináři záměrně oslovují osoby, ač
odborně kompetentní, které potvrzují jejich vnitřní stanoviska. Dobrý novinář tohle ví a vždy
musí dbát na to, aby jeho názor neukrajoval z palety zprostředkovaných názorů. Profesionální
přístup požaduje, aby novináři porovnávali informace a využívali doplňkové zdroje. Několik
odborníků může při pohledu najeden problém zastávat různé názory nebo podávat zkreslené
informace.
4.2 Práce v terénu
4.2.1 Rozhovory
Při kontaktovaní aktérů rozhovorů se může reportér setkat s maximální vstřícností a ochotou.
Na druhé straně jej očekávají i temperamentní odmítnutí. Někteří respondenti jsou ochotní
poskytnout rozhovor, ačkoliv se jedná „pouze" o studenta žurnalistiky. Jednou z motivací
může být zájem šířit doposud opomíjené informace dál všemi dostupnými způsoby. Druhou
skupinu tvoří lidé, kteří si nepřejí odhalovat z určitých důvodů svoje karty, a rozhovor pro ně
představuje riziko.
31
4.2.2 Reportáže (feature)
Reportážní tvorba se podobá mechanismu sběru dat při provádění kvalitativního výzkumu.
Novinář se dostává do prostoru, kde se jeho činnost přibližuje činnosti vědce, ač nutně existují
rozdílné postupy. M. Grygar (1961: 88) soudí, že ve vědě je počet cest k pravdivému poznání
omezen, ale v umění přístupů existuje nekonečné množství. Reportážní tvorba se stává
kombinací umění a vědy. Novinář sbírá a shromažďuje fakta, ale současně je uměleckou
metodou interpretuje a uvádí do souvislostí. M. Grygar (1961: 82) tvrdí, že „umělec při
typizaci analyzuje životní jevy, zobrazuje život člověka a vše, co s ním souvisí vcelku a
globálně, kdežto vědec studuje skutečnost z přesně vymezeného úhlu a předmět studia je
přesně ohraničen". Reportáž je podle něj „založena za bezprostřední reprodukci
individuálního empirického poznání" (1961: 79).
4.2.3 Pozorování
Svět pozorujeme od útlého dětství, ale až vědec nebo reportér používá výsledky pozorování
jako klíč pro praktický výstup. Novinář stejně jako vědec povyšuje náhodné nestrukturované
pozorování na úroveň promyšleného sledování jevů.
Jan Hendl (2006: 191) uvádí, že pozorovatel může hrát několik rolí podle potřeby.
Může být rovnoprávným účastníkem, když zatají svou pravou identitu a stává se
právoplatným členem skupiny. Nebo totožnost nezastírá a funguje jako tazatel.
B. Osvaldová považuje pozorování za rozhodující a nej důležitější metodu práce na
reportáži. Autor podle ní používá dva typy pozorování: pohled účastníka a pohled
nezainteresovaného pozorovatele. Autorka zdůrazňuje, že „pozorování bez vědomé
interpretace je pozorování zbytečné". Až autorův výklad a jeho představivost tvoří základ
46
prace
4.2.4 Dotazování
Zkušení novináři říkají, že pro začátek dotazování je důležité vzbudit ve zpovídané osobě
důvěru. Člověk, který důvěřuje a necítí se ohrožován může prozradit v navozené atmosféře
mnohem víc, než by prozradil, bude-li nucen být stále ve střehu.
Barbora, O. 2005. Reportáž a reportéři. http://www.zurnalistika.cz/?p=17/ (20.11.2009).
32
Jindřich Šidlo (in Osvaldová, ed. 2009: 64) říká, že začít zhurta se nemusí vyplatit a
lepší variantou je začít s takzvanou ice-breaking question a závažné pasáže posunout na
později. Prostě přesvědčit zpovídaného, „žejste ho nepřišli vymazat z povrchu Země".
Jakub Šofar (in Osvaldová, ed. 2009: 49) uvádí nutné body pro vedení rozhovoru:
dopředu vyjasněné směry útoku, důležitá zranitelná místa, kritické faktory, kritickou sílu a
kritickou slabost. Považuje za důležité provést nouzové plánování. Zde se opět dostáváme
k výše uvedené kombinaci žurnalistiky svedou, protože podle autora rozhovor „překračuje
hraniční hvozdy nejen do psychologie, sociologie či antropologie, ale i mnohem dál".
4.2.5 Záznam
Pokud není reportér vybaven fenomenální pamětí, jako monsieur de Blowitz, pařížský
korespondent londýnských Times z 19. století, je nucen pozorovaná fakta odpovídajícím
způsobem zaznamenat. Pro případ reportáže radí 7. Hendl (2006: 197, 198) pozorovatelům
vytvořit si dvě skupiny poznámek:
• popisné poznámky popisující prostředí, lidi a jejich chování a činnosti, co se dělo a
v jakém pořadí, své chování a reakce na ostatní;
• reflektující poznámky týkající se vlastních úvah o pozorovaném.
Podmínku seriózní žurnalistiky je zachování doslovných citací. V případě rozhovoru
doporučují mnozí žurnalisté kombinovat psaní poznámek a souběžné zaznamenávání na
diktafon. Ondřej Neff (in Osvaldová, ed. 2009: 42) preferuje písemný záznam, který už
během rozhovoru stylizuje. Diktafon používá pouze pro kontrolu. Univerzální pravidlo však
neexistuje a zaleží na individuálních schopnostech novináře, zdaje schopen psát, poslouchat i
pružně reagovat na tvrzení dotazovaného.
4.2.6 Zpracování materiálů
4.2.6.1 Kompozice reportáže a feature
Podle B. Osvaldové (2004: 91, 92) je kompozice záměrné uspořádání tematických a
jazykových složek díla v jeden celek, v němž mají jednotlivé prvky pevné místo a jejich
33
uspořádání podléhá i jazyková výstavba jednotlivých částí. Kompozice realizuje autorův
záměr a vyjadřuje smysl i charakter díla. Její částí jsou vztahy časové, příčinné a místní.
Autorka uvádí šest kompozičních podob:
• chronologická - děj se řadí za sebou;
• rámcová - do základního příběhu se vkládají další;
• retrospektivní - konečný výsledek děje předchází počátečnímu vývoji;
• paralelní - dvě nebo více dějových linií probíhá najednou;
• řetězová - hlavní hrdina spojuje za sebou jdoucí události
• dramatická - skládá se z expozice, kolize (zauzlení), krize (vyvrcholení), peripetie
(náhlý obrat) a katastrofy (rozuzlení).
Stephan Rufi-Mohl (2005: 57) uvádí, že každá reportáž má úvod, stať a závěr. Nutné je
upoutat hned zkraje pozornost čtenáře a při střídání věcných informací a detailů neztratit
„červenou nit". U feature reportáže doplňuje reportážní kompozici analýza pozadí a
souvislostí. Závěr by měl být elegantní, vypointovaný, anebo navazovat smyčkou na úvod
textu.
4.2.6.2 Rozhovor
J. Sídlo (in Osvaldová, ed. 2009: 65) soudí, že největší část práce na rozhovoru začíná
v okamžiku, kdy novinář vypne diktafon. Sídlo odhaduje, že při hodině nahraného záznamu se
odpad blíží 60 procentům. Autoři rozhovorů se shodují, že univerzálně platné pravidlo pro
jejich zpracování neexistuje. Shoda nepanuje vtom, zda má novinář poskytnout zpovídané
straně rozhovor k autorizaci, či nikoliv. Tiskový zákon nic takového neukládá, takže
autorizace je volbou novináře, který musí posoudit, zda by textu prospělo, aby se na něj
zpovídaný podíval.
Zpracování rozhovoru poskytuje poměrně široké pole možností: přesouvat celé pasáže
textu do logických celků, je dovoleno dopsat otázku, která při samotném rozhovoru
nezazněla. J. Sídlo (in Osvaldová, ed. 2009: 66) ale upozorňuje, že povoleny jsou pouze
otázky neutrální a nikoho nezvýhodňující. Co je v tisku nepřípustné, je vytrhávat odpovědi
z kontextu, zkreslovat a vynechávat: měnit smysl výpovědi dotazovaného.
34
4.2.7 Limity tvůrčího procesu
V případě rozhovoru neexistuje shoda, zda je dobré se dopředu kvalitně připravit, nebo
předstoupit před zpovídanou osobu coby nepopsaný list. Marta Švagrová (in Osvaldová, ed.
2009: 52) vidí v obojím úskalí. „Když všechno víte dopředu, důležitý dotaz ani nemusíte
položit a také se znalostmi přicházíte o přirozenou zvídavost". Autorka se nakonec kloní
k závěru, že vědět co nejvíc je výhodou. A co je podle ní nej důležitější? Nedělat rozhovor
s člověkem, který mě nezajímá, nemá co říct, nebo kterého si nevážím - tedy v případě, že
nejsem investigativní novinář. O. Neff (in Osvaldová, ed. 2009: 44) to shrnuje lapidárně:
„Nebavte se s pitomcem. Když vám ho šéf přidělí, hoďte se marod".
Richard Keeble (1994: 207) se ptá, do jaké míry má novinář povinnost zůstat stranou a
zachovávat neutralitu, objektivitu a vyváženost. Podle něj je novinář neustále v konfliktu
s nevyhnutelnými vnitřními pocity sympatie, soucitu a solidarity. Podle mého názoru může
být limitujícím faktorem obyčejná zdvořilost, nebo naopak nedostatek drzosti (nedostatek
odvahy). To je otázka na zkušené novináře, co například pociťují, hovoří-li třeba
s prezidentem, zda to limituje nějakým způsobem výsledek práce a nakolik může rutina limity
vytěsnit.
Jiným faktorem může být odbornost novináře. Ve většině případů podává novinář
obraz události, nebo fenoménu z pozice poučeného laika. Čím méně se v tématu orientuje, tím
nesnadnější je odhalování relevantních souvislostí. Nutno dodat, že média málokdy poskytují
dostatek času za zpracování tématu. Tvůrci textů jsou limitováni redakčními uzávěrkami a
rychlost výroby médií zabraňuje pronikání ke skutečné podstatě popisovaných událostí.
V tomto smyslu jsou možnosti této práce téměř ideální. Odbornost je ale dvousečnou zbraní.
Je-li autorův text přespříliš erudovaný, může kvůli obtížnosti ztrácet čtenáře. Na druhou
stranu některé novinářské produkty cílí na elitní publikum a vysokou odbornost přímo
vyžadují - navzdory předpokladu snížení čtenosti. To je případ týdeníku Respekt a některých
jeho textů věnujících se třeba ekonomice. Publikum samotné může být limitujícím faktorem
obráceným naruby.
35
5 PRAKTICKÁ ČÁST
5.1 Rozhovor s Helenou Máslovou
Nejraději bych léčila zadarmo
S lékařkou Helenou Máslovou o antikoncepci, západní medicíně a ideálním
příkladu
Hormonální antikoncepce je považována za nejsnadnější způsob jak zabránit nechtěnému
početí. Helena Máslová má jasno vjednom: „ Vždy existujejiné řešení. "
Hovoří se čím dál víc o tom, že hormonální antikoncepce může mít špatný vliv na zdraví
žen. Co řeknete dospívající dívce, když přijde s tím, že ji chce předepsat?
Odpovědět je velmi složité. Hlavně se snažím poskytnout argumenty, aby se mohla svobodně
rozhodnout, protože většinou jsou předkládány pouze informace propagující hormonální
antikoncepci a zcela chybí věta, která by se měla dodat - hormonální antikoncepce není zcela
bez rizika.
To není zrovna obvyklý přístup, aby se lékař snažil o osvětu.
Matka, která přivleče dceru ke gynekologovi, má nějaký důvod a většinou je to strach
z nechtěného těhotenství. Nedůvěřuje sexuálnímu chování své dcery. Existují samozřejmě
výjimky. Například aby dcera měla lepší pleť, ale těch není tolik. Pro mě je otázka, jestli je
možné při individuálních rozhovorech ovlivnit současný trend. Celospolečenské vědomí
chápe věk patnácti let jako zlom, kdy se zahajuje sexuální život, kdy je normální brát
antikoncepci a být přitom do jisté míry promiskuitní. Takže skutečně začít osvětou - s tím, že
to není normální. Normální je užít si panenství, dětský věk. Ale v té chvíli už se dostávám
do protipólu obecného vědomí a mainstreamu, a to obvykle nejsou mladé dívky schopné
přijmout. Zvláště pak při jedné návštěvě. Takže bych seji snažila několika sezeními, jemně a
36
nenásilně dovést to bodu, kdy antikoncepci odmítne a nebude se chovat rizikově. Aby se
spolehla na jiné metody, když už má lásku a chce zahájit sexuální život,.
Jaké jiné metody byste jí doporučila?
Chráněný sex. Tedy používání kondomu, což není oblíbená metoda zvlášť mezi mladými.
Co vlastně o negativních účincích hormonální antikoncepce víme?
Každá krabička antikoncepce obsahuje přibalový leták, kde jsou negativní účinky
vyjmenovány. Nejsou uváděny úplně všechny. Jen ty, které jsou stoprocentně prokázané.
Navíc si troufnu tvrdit, že devadesát procent uživatelek ten leták stejně nikdy nečte a
podvědomě si tak odmítají zanést svoje svědomí tím, že dělají něco nebezpečného. Tím, že to
nečtou, si chrání svoji duši, ale poškozují si tělo. Normální by také bylo, aby gynekolog, který
antikoncepci předepisuje tyto informace zmínil. Obvykle se to také neděje. Dřív byla
povinnost dělat alespoň j aterní testy, ale to už také neplatí. Takže nyní se už nedělá vůbec nic.
Hematologický ústav podal návrh, aby se povinně prováděl screening poruch
srážlivosti krve. Důvodem je vyšší výskyt žilních trombóz a smrtelně nebezpečných
sukcesivních plicních embólií u uživatelek hormonálních preparátů. Bohužel nebyl tento
screening zařazen mezi hrazené výkony. Přesto bych ho všem dívkám před nasazením
antikoncepce doporučila. V běžné praxi někdy chybí i to nej základnější, co nic nestojí dotaz,
zda někdo v rodině měl plieni embólii či trombózu.
Na j aterní testy jsem se chtěl zeptat, protože na stránkách antikoncepce.cz, kde texty
garantuje doktor Čepičky...
Ano, doktor Cepický je můj oponent, co se týká antikoncepce a léčím několik jeho
pacientek...
...v těch textech Čepičky doslova tvrdí, že provádět jaterní testy je zbytečné.
Za prvé je nutné říct, a pokud je mi známo, tak stránky antikoncepce.cz jsou celé financovány
firmou Bayer Schering Pharma. Což znamená, že pan doktor Cepický je pravděpodobně
nějakým způsobem touto firmou placený a hájí tedy její zájmy. Je to jeden z nej větších
37
výrobců hormonální antikoncepce, která je zase ve světovém měřítku druhý nej prodávanější
lék po antidepresivech. Motivace výrobce, aby běžnými marketingovými nástroji zvyšoval
svůj obrat a spotřebu, je logická. A protože je to firma tržní, která se chová tržně - na tom není
co zkoumat a čemu se divit.
Je otázka, kde má lékař povinnost udělat filtr mezi tržními potřebami farmaceutického
průmyslu a potřebami pacienta. Pan doktor velmi oprávněně říká, že jaterní testy není třeba
dělat. Z předepsaných postupů byly vyřazeny na základě studie zkoumající souvislost užívání
antikoncepce a poruch jaterních funkcí. Závěr byl, že degradace hormonů z antikoncepce
narušuje jaterní funkce u menšího procenta žen, než aby byla nutná rutinní kontrola a
zatěžoval se tak rozpočet zdravotní pojišťovny. Přesto by měly jaterní testy zůstat u těch
dívek, kde je podezření na konzumaci alkoholu. Po prodělání žloutenky bych nasazení
antikoncepce nikdy nedoporučila.
Na zmíněných stránkách se ta společnost zříká výslovně odpovědnosti za pravidelné
uveřejňování nových informací nebo uvádění informací zde uvedených do souladu se
skutečností v čase. Jak je možné to chápat?
Jsou si velmi dobře vědomi právních důsledků - na rozdíl ode mě. Já tady dávám rozhovory a
nechráním se nijak proti případným právním důsledkům v euforickém opojení svojí vlastní
pravdou. Oni se chovají velmi profesionálně. To znamená, že když vy uveřejníte nějaký
článek, na jehož základě na ně někdo podá žalobu, třeba paní, co dostala trombózu, tak tohle
je jejich ochrana. Což je logické a přirozené.
Je možné tomu rozumět tak, že se dopředu zříkají odpovědnosti za své vlastní tvrzení,
které se může týkat přímo zdraví lidí? My něco říkáme, ale zodpovědnost za to
v žádném případě neneseme.
Já celkově považuji veškeré propagační materiály o antikoncepci za velmi neetické.
Doktor Čepičky také tvrdí, že antikoncepce tu byla odjakživa a kdyby nebylo jí, tak
lidstvo zahyne na populační explozi.
Má svým způsobem pravdu, ač neodděluje antikoncepci od hormonální antikoncepce.
Existovala antikoncepce ve smyslu střídmosti. Lidé neměli pravidelný sexuální styk dvakrát
38
týdně, ale třeba dvakrát měsíčně v době, kdy žena neovulovála. Ve věku, kdy jsem začala
přemýšlet o antikoncepci, babička říkala, že nejlepší antikoncepce je aspirin mezi kolena.
Vrátím-li se zpět kvaši otázce, tak se vlastně pan doktor vyjadřuje velmi ekologicky a v
souladu s názory na ochranu planety, protože světová populace stále narůstá a s ní i
vyprodukované množství odpadu. Hormony však užívá prakticky jen západní bílá populace, a
ta se potýká už dvacet let s poklesem porodnosti pod hranici prosté obnovitelnosti. Dokonce
se hovoří o etnické sebevraždě.
V jednom textu píšete, že hormonální antikoncepce je jednou z příčin neplodnosti u
mužů. Existují data, o která je možné toto tvrzení opřít? Údajně výzkumy nic takového
nepotvrdily?
Takový výzkum se velmi těžko dělá. Za prvé je třeba říct, že většinu studií financují
farmaceutické firmy. Nezávislé studie z grantů tvoří jen malou část. Já jsem se zúčastnila ještě
jako studentka jedné studie, která se zabývala vlivem hormonální antikoncepce na kvalitu
pleti. Bylo mi dvacet a moje kolejní strava včetně nocí nad skripty vykonala své. Pravidelně
probíhalo odečítaní kvality pleti. Paní doktorka vzala tužku a zeptala se: tak, kolik máme
pupínků? Hm, tak napíšeme třeba tři. Vůbec to neodpovídalo skutečnosti. Já v žádném
případě neříkám, že všechny studie probíhají takto, akorát já mám jednu zkušenost s touto
konkrétní studií. Takže jsme zase u tržního zájmu, kterému jde o to, aby dopadla dobře.
Pokud však studie ukáže průkazně, že lék je škodlivý, tak se samozřejmě zastavuje a ani se
nedokončí. U antikoncepce nejsou většinou průkazně hned po nasazení vidět vážné
komplikace a proto se těžko prokazuje spojitost. Většina se projevuje až s delším odstupem,
takže odhalit přímou návaznost na její užívání skutečně není jednoduché.
A ty nepohyblivé spermie?
Tento názor vyslovila poprvé nikoliv medicínská studie, ale studie biologická, která
zkoumala, proč se zvyšuje transexualismus u ryb a obojživelníků, kteří jsou nejvíce
v kontaktu s toxickými látkami ve vodě. Zjistilo se, že příčinou je nadlimitní množství
hormonů ve vodě: estrogeny, pseudoestrogeny a fytoestrogeny. Až čtyřicet procent zdrojů
pitné vody je kontaminováno hormony estrogenového typu. Zájem lékařů se začal odvíjet až
39
od této myšlenky biologů. Je pravda, že stoupá počet neplodných mužů, a že se v posledních
deseti až dvaceti letech horší kvalita spermatu. Ten trend je naprosto jasný a zřejmá je i
návaznost na velké aglomerace, kde se antikoncepce užívá. Jedná se o kvalitativní změny i
kvantitativní úbytek spermií v řádech. Klesá počet spermií v ejakulátu, navíc se snižuje jejich
pohyblivost, a s tím i schopnost penetrovat do vajíčka.
Někde jste použila termín resuscitace spermií.
To je práce lékařů nebo laborantů v IVF (centrum umělého oplodnění), kteří mají za úkol i
z mizerného spermatu vybrat tu s těch polomrtvých spermií a pomoct jí do vajíčka injekčním
vpichem, který naruší obal. Sama by neměla sílu se tam dostat. Otázkou je, zdaje to etické či
nikoliv, zda je takto počaté těhotenství validní. Mám sama několik kamarádek, které tuto
metodu podstoupily a je to pro ně velice citlivé téma.
Kdy je podle vás v pořádku a vhodné použít hormonální antikoncepci?
Kdy je v pořádku použít hormonální antikoncepci?
Kdy nemáte dilema?
Já s tím mám problém vždy. Dovedu si ale představit, že existují situace, kdy je to
nej praktičtější řešení. Vždy je možné použít jiný způsob ochrany. Souvisí to také se
sexuálním chováním ženy. To je těžká otázka. Aby žena nepotřebovala antikoncepci, je nutné
mít uspořádané vztahy, zejména partnerské. Pořád mluvím v množném čísle, protože
hormonální antikoncepce také bohužel reflektuje promiskuitní chování.
Nechce-li mít žena dítě a vede aktivní sexuální život, zvolí antikoncepci, protože se
nechce spoléhat žádným způsobem na své partnery. Když má žena jednoho partnera, tak se na
něj většinou spolehnout může. Obzvlášť pak, jsou-li spolu dlouhou dobu.
A v takovém případě těhotenství nemusí být takový problém.
Přesně tak. I když to nevyjde a objeví se dítě, tak by to pro ten pár mělo být zvládnutelné.
Takže vlastně nevím, kdy je skutečně vhodné použít hormonální antikoncepci. Možná u
hypersexuálních žen s velkým temperamentem, jejichž sexuální život je bohatý a nechtějí
40
riskovat početí. V tomto případě je hormonální antikoncepce volbou, která je bezpečná,
praktická, účinná a rychlá. Opakované interrupce jsou samozřejmě ještě větším zásahem do
fyzického a psychického zdraví ženy. Dobře si to pamatují některé ženy z osmdesátých let,
kdy už přestával fungovat monogamní celoživotní model partnerství, ale ještě nebyla
dostupná hormonální antikoncepce.
A žádný jiný důvod nevidíte? Říká se, že hormonální antikoncepce zlepšuje pleť, snižuje
riziko vzniku rakoviny.
Jak říkám, moje zkušenost je jiná. Mě samotné se pleť nezlepšila a některé mým pacientkám
se naopak po nasazení antikoncepce pleť zhoršila. Antikoncepce funguje tak, že snižuje
sekreci exokrinních žláz, tedy snižuje mastnotu pleti, což do jisté míry zabraňuje vzniku akné.
Jenže také snižuje poševní sekreci, což může zhoršovat sexuální prožívání. Ale hlavně se ví,
že hormonální antikoncepce zhoršuje výběr partnera.
Jak?
Sekrece nefunguje přirozeně. Pot je jiný, sekrece vaginálních žlázek je jiná, feromony jsou
utlumeny a tak dále. Představte si slečnu, která si navíc odstraní ochlupení, tedy rezervoár
feromonů, aplikuje antiperspirant a matoucí deodorant, prokrvenost rtů jako sekundární
pohlavní znak má přemalovaný rtěnkou a přijde někam do společnosti, kde probíhá výběr
partnerů. Takový výběr je naprosto devalvován a odstřižen od přirozeného výběru, který se
děje v živočišné říši. Zabraňuje se výběru kompatibilního genotypu. Víme totiž, že k
přirozenému výběru dochází na základě čichových vizuálních a hmatových vjemů, které pak
kladou správně dohromady odpovídající genotypy. Výběr naší slečny je ochuzen o
podvědomý výběr a spoléhá se pouze na racionální informace. Zena si vybere partnera, který
s ní geneticky nesouzní, a pak z toho je přesně ten neplodný pár, který se trápí a není schopen
početí. Je to začarovaný kruh. Antikoncepce nejenže ovlivňuje kvalitu spermií, ale má svůj
podíl i na takzvaných funkčních poruchách početí. Výsledkem je, že každý šestý pár je
neplodný a jejich počet stále vzrůstá.
Když tohle víme, proč lékaři antikoncepci předepisují?
41
Protože je po ní poptávka. Když budete vyrábět nějaký produkt, tak se budete snažit, aby se
co nejlíp prodával. Ohromné částky plynou do přímé a nepřímé reklamy. Prolistujte si časopis
Bravo, to je v podstatě návod jak užívat hormonální antikoncepci. Tedy sofistikované metody,
jak indoktrinovat mládež. Takže slečna nepřichází za doktorem Cepickým s tím, že má starost
o svoji reprodukční strategii, ale s tím, že chce antikoncepci. Tudíž přichází už zformulovaná
poptávka. A protože lékaři jsou v podstatě hodní lidé, kteří chtějí pomáhat, tak vyhoví. Lékař
nepředepíše antikoncepci proto, že by chtěl ženě ublížit. On tomu skutečně věří.
Druhá věc je, že lékař vyrůstá v systému, kde je jeho vzdělání do značné míry
financováno farmaceutickým průmyslem. Kdyby nějaký zákon zakázal farmaceutickým
firmám financovat kongresy, přednášky a semináře, tak tady nebude jediný atestovaný lékař,
protože stát to, až na výjimky, neplatí. Takže firmy koncipují přednášky tak, aby bylo jasné,
to se netýká pouze antikoncepce, že tenhle lék je opravdu nutný. Samozřejmě máme medicínu
založenou na faktech, což znamená, že každé předepisování léku závisí na výsledcích studií.
A hádejte, kdo ty studie platí? Farmaceutické společnosti.
Dochází podle vás k masovému porušování Hippokratovy přísahy?
Hippokratova přísaha říká i to, že lékař léčí zadarmo. Už tato první formule je v rozporu se
skutečností a já sama bych nejraději léčila zadarmo. Ideální stav by byl, kdyby mě někdo živil
a šatil. Myslím, že to je velmi očišťující a člověk to dělá s radostí. S pocitem, že lidem
pomáhá. Bohužel to prostě není možné. Vzdálenost od Hippokratovy přísahy se zvětšuje.
Není to dáno jen tržním vlivem farmaceutického průmyslu, který ovlivňuje zdravotní péči ve
smyslu Polypragmasie (nadužívaní léků), ale i profesionalizací všech oborů ve smyslu
specializačního úzkoprofilového vymezení. Ztratil se komplexní lidský pohled na pacienta se
všemi socio-psycho-somatickými souvislostmi.
Vidíte nějakou naději na změnu stávajícího stavu?
Trend je jasný. Reprodukční chování se mění revolučním způsobem. Dříve byla velká část
práce gynekologa postavená na snaze zabránit početí a v posledních deseti, pěti letech se to
překlopilo. Zeny mají problémy vůbec přijít do jiného stavu, pak mají problém
s těhotenstvím, pak mají problém porodit, kojit atak dále. Cíl je nyní naprosto jiný.
Jaký panuje přístup k antikoncepci na západě? Je pohled více kritický?
42
Obecně ano. Je to dáno hlavně tím, že existují alternativní informační zdroje, které
nabourávají většinové pojetí. V Německu nebo ve Francii je zvlášť pohled mladých dívek
rezervovanější. Je to taková vlna, která se začíná překlápět i u nás a začínají se objevovat
pochybnosti. Ztrácí se bezmezná důvěra. Je to asi i otázka vzdělání. Domnívám se, že
hormonální antikoncepci masověji užívají sociálně slabší skupiny s nižší vzdělaností.
Mezi lékaři nejsou kritické hlasy k hormonální antikoncepci skoro vůbec slyšet. A když
ano, tak spíš v tom smyslu, že negativní dopady úplně nevylučují, ale převládají
pozitivní účinky. Z čeho pramení váš kritický postoj?
Hledala jsem vhodnou formu antikoncepce pro sebe a narážela na rozporné informace. Na
konci bylo zjištění, že s hormonální antikoncepcí to není vůbec tak jednoduché, jak je nám
předkládáno. To byl začátek mého zájmu.
V Číně lékaře platili za zdravé pacienty
Proč se zabýváte psychosomatickou medicínou?
Měla jsem nějaké problémy sama se sebou i v rodině, konkrétně u dětí. Konvenční medicína
nebyla schopna zcela pomoci a díky tomu jsem pochopila dvě zásadní věci, které současná
západní medicína nedokáže postihnout. Zaprvé je velké množství specializací, ve kterých se
běžný pacient nedokáže orientovat a prostě se ztratí. Druhá věc je propracovaný diagnostický
a terapeutický systém založený na farmaceutickém průmyslu a na sofistikovaných
chirurgických postupech. Prostě skvěle fungují nemoci, kde lze operovat a kde je možné
cíleně léčit následek nemoci...
Není to považováno za výsadu západní medicíny?
Ano, ale právě úplně nefunguje tato medicína při začátcích nemoci, kdy není schopna
reagovat na symptomy, které nelze zobrazit nebo se neodrážejí v laboratorních výsledcích.
Takže hovoříme o preventivní medicíně, která snad vyjma primární kardiológie nefunguje.
43
Západní medicína začíná fungovat v okamžiku, kdy se člověk dopracuje do závažnějšího
klinického obrazu. Pak se teprve stává plnohodnotným pacientem.
Pozorujete pacienta očima tradičních medicín?
Mně se líbí koncept, který dřív fungoval v Číně, než tam pronikla západní medicína. Tam se
platil lékař, který měl zdravé pacienty. Když mu nějaký onemocněl, přestal být placen do té
doby, než ho uzdraví. To je úplně obrácená motivace a mě připadá naprosto logická. Číňané
říkali, že dobrý lékař nemoci předchází, průměrný se ji snaží léčit a špatný už léčí jenom
komplikace. Z tohoto pohledu je evropský lékař jen průměrný anebo špatný.
Další čínské přísloví praví, že sto lékařů dokáže i zdravého uléčit k smrti.
Zajímávaje právě další věc, která vychází z mého pozorování. Člověk se setkává se starými
lidmi, kteří jsou zvyklí masově konzumovat zdravotní péči a užívat dlouhodobě léky. Mají
například patnáct léků, jsou dobře vyšetřeni a mají nejlepší péči od několika specialistů.
Těmto lidem se přes veškerou léčbu zdravotní stav nezlepšuje, naopak umírají předčasně. A
vedle nich existuje skupina takzvaných exkluzivních seniorů, kterým je přes osmdesát i
devadesát let, jsou ve vynikající formě a nikdy zdravotní systém příliš nevyužívali. Rozdíl
mezi nimi není ani tak v diagnózách, jako v přístupu a psychické kondici. Každý, kdo pracuje
se starými lidmi, tak zná tyto vitální starce a ví, že nevyužívají masově ani farmaceutický
průmysl, ani zdravotní péči. Instinktivně dodržují prevenci, nepřejídají se, mají dostatek
pohybu a otužují se. Jednou mi jeden pacient řekl, že na to, aby byl člověk zdravý, musí mít
tak trochu hlad a musí mu být tak trochu zima.
Zdravotní systém tedy vytváří svoje vlastní pacienty?
Na to existují celé studie mapující bezpečnost nemocnic, iatrogenní poškození, predávkovaní
léky a tak dále. Každý geriatr ví, že metabolismus starých lidí je zpomalený a léková
interakce může být nebezpečná. Předepíší-li léky různí specialisté, není kontrola.
Z ideálu do temnoty
44
Mezi gynekology převažují muži. Nečiní tento fakt ženám problémy? Nepřejí si v této
roli právě ženu?
Na mě se neustále obrací ženy, které hledají gynekoložku. Pořád a bez přestání otázky, jestli
neznám nějakou gynekoložku, která by byla jemná, citlivá, která by tomu trošku rozuměla.
Bohužel musím odpovídat nezlob se, neznám, nevím. Znám několik gynekoložek, které jsou
sice skvělé ženské a nechci se jich dotknout, ale přebraly modely svých mužských kolegů.
Což ale není jejich chyba. Tlačí je k tomu prostředí. Je to částečně operativní obor, a to
vyžaduje fyzickou zdatnost a sílu - tyto dispozice mají muži. Myslím, že by bylo dobré
rozdělit obor na dvě části. Ta, která operuje a samotnou gynekologii. Tak by vznikl prostor
pro jemnější práci.
Jak chápete jako žena-lékařka roli ženy ve společnosti?
Moje motto je, že medicína má být úzce propojena se sociologií. Definice Světové
zdravotnické organizace říká, že zdraví člověka je zdraví tělesné, duševní a sociální. Tři
oblasti, které jsou jedno, a pokud se člověk necítí komfortně sociálně, velmi pravděpodobně
onemocní.
Západní medicína nedokáže dát odpověď, proč doposud zdravá třicátnice najednou leží
v nemocnici s karcinomem prsu, když před deseti lety tato nemoc trápila pouze staré
pacientky. Medicína poskytne ženě nejmodernější péči, ale neptá se, co tomu předchází. Jak
žila? Jaká byla její role ve společnosti? Cítila se komfortně? Kolik měla dětí, jak rodila? Co
její identita?
Spousta otázek...
... právě. Existují výzkumy, které dávají karcinom prsu do souvislosti s kojením. Zeny, které
mají víc dětí a kojily delší dobu, pravděpodobně karcinom prsu nedostanou a naopak. Takže
to už jsme v sociální oblasti.
Myslíte, že ideální model ženy je mít jednoho partnera a spoustu dětí?
Netroufla bych si vůbec podsouvat nějaký model, který v současné době stejně nefunguje.
Můžu ho sice považovat za ideální, ale to je tak všechno. Každý si musí vybrat vlastní. Jedna
45
zrných pacientek je matka čtyř dětí, která rezignovala na svojí kariéru, ačkoliv byla velmi
talentovaná studentka. Vzdala se všeho a podporovala kariéru svého muže, který ji po patnácti
letech, čtyřech porodech, dlouhé periodě kojení a sebeobětování oznámil, že odchází žít
s kolegyní z práce. Ten model funguje jen někdy a nelze na něj spolehnout. Její manžel jí
nesebral jen manželství, ale podtrhl celou její existenci. Ztratila svoji jedinou sociální roli.
Bez něj byla nic, protože žádnou profesní roli neměla. Psychiatr jí předepsal léky a řekl, že
trpí patologickou závislostí. To, co bylo v devatenáctém století znakem hluboké lásky oddanost,
věrnost, sebeobětování, je dnes považováno za rysy patologické osobnosti. Z role
ideální ženy pro společnost se dostala do naprosté sociální temnoty.
Helena Máslová (nar. 1968). Zakladatelka Centra psychosomatické péče. Pracovala na
gynekologicko-porodnickém oddělení, v léčebně dlouhodobě nemocných a jako internistka.
V současnosti se věnuje psycho-gynekologii zkoumající ženské zdraví a reprodukci z pohledu
psychosomatických souvislostí. Píše články o medicíně. Je matkou tří dětí.
46
Fotografie z rozhovoru s Helenou Máslovou
5.2 Rozhovor s Jaroslavem Petrem
Padá vám chleba namazanou stranou dolů. Zrušte máslo
S biologem Jaroslavem Petrem o hormonální antikoncepci, vědě a o Principu
Lososi, kteří kladou u břehu Britské Kolumbie jikry, byli původně samci, říká Jaroslav Petr
z Výzkumného ústavu živočišné výroby. Znamená skutečně používání hormonální
antikoncepce hrozbu pro životní prostředí? Jak takové hrozby může společnost řešit?
Výsledky výzkumů říkají, že ženami vylučované zbytky hormonální antikoncepce
pokračují neporušené čističkami vod a zasahují do vývoje pohlaví u ryb. Jak to vidí
biolog?
Biologové odhalili změny pohlaví u ryb víceméně náhodou. Něco se tušilo. Víme, že padesát
pět tisíc chemikálií pouštíme do přírody. To prostě musí něco dělat. Velké překvapení není, že
když pustíme do přírody hormon, tak se chová jako hormon. Antikoncepce používá hormon
upravený tak, aby byl jeho účinek silnější, dlouho vydržel a nebyl metabolizován.
Z farmakologického pohledu je to úžasně dobře vymyšlené, ale v přírodě, kam to zákonitě
přijde, je to problém. Zena všechno neodbourá, ale většinu vyloučí močí. Pak to putuje
kanalizací do čističky odpadních vod, které na to vůbec nejsou zařízené. Když se
konstruovaly, byla hormonální antikoncepce v plenkách a nikoho nenapadlo, že by to nějak
fungovalo. Navíc se projevuje další efekt. V čističkách zapřaháme bakterie k rozkládání látek
a někdy rozkládají úplně, někdy částečně, někdy pouze metabolizují. Hormon, o kterém se
bavíme, zmáknou jenom trochu a pustí ho zpátky. Proteče čistírnou odpadních vod
pozměněný činností bakterií a dostává se mezi vodní organismy. Je účinnější než původní
hormon z antikoncepční pilulky.
Co to může způsobit?
Britové v jedné řece chytili plotice a ukázalo se, že samci nejsou samci. Když rozřízli varlata,
objevili žloutek, jakoby se zakládala j ikra. To bylo velké zděšení. Shodou okolností byla proti
proudu fabrika, která vyráběla antikoncepci. Takže si řekli, aha, něco jim tam vyteklo a to je
48
následek. Ale i proti proudu nad fabrikou na tom byly ryby stejně. V jiných řekách jsou na
tom ryby stejně a v ústí řek do moře jsou na tom platýzi podobně. V Britské Kolumbii, kterou
máme z biologických filmů vtištěnou do paměti jako neposkvrněnou přírodu, se ukázalo, že
losos, který tam táhne a vypouští j ikry, byl původně samec, ale něco nám ho přeměnilo na
samici.
Hormonální antikoncepce dokáže změnit pohlaví živočicha?
U nižších živočichů není pohlaví tak pevně zakódované. U plazů stačí změna teploty při
inkubaci vejce a místo kluků jsou holky. Co hormony umí, dokázali v Kanadě jedním
elegantním pokusem. I když... elegantním? Jsou to pokusy, které je možné dělat jenom
v Kanadě. Tam je vybráno asi čtyřicet jezer, která jsou bezodtoká. Voda do nich jenom
přitéká a pak se odpařuje. Rozdělili jezero na půlku igelitovou stěnou. Po něm jezdil hoch na
loďce a hadičkou cmrndal roztok antikoncepčního prostředku, aby jeho koncentrace byla
obdobná jako v postižených řekách, což jsou miliardtiny gramů. To ale stačí, protože v těchto
koncentracích hormony fungují. Proběhlo to a sledovali jednu rybu - střevli. Ta během pěti
let zmizela. Je krátkověká, takže musí rychle přicházet nové pokolení. Pokus narušil
rozmnožování - samci nebyli schopní produkovat mlíčí, samice měly sníženou plodnost a
populace zkolabovala. Tohle antikoncepce v přírodě způsobuje jen jednou svojí látkou, o
které víme.
O dalších látkách nevíme?
Nej šílenější na tom je, že to nejsou jen hormony, ale i látky, o kterých jsme si mysleli, že
nemůžou fungovat jako hormon. Například tributylcin, který se používal na nátěry lodí,
protože na něm nerostou nejrůznější vodní řasy a živočichové. Najednou se zjistilo, že
v přístavech jsou neplodné mušle. Samice měly zúženou vývodnou cestu, která pouští vajíčka
ven, což je příznakem toho, že se mění na samce. Soudilo se, že to je jenom v přístavech kvůli
malé cirkulaci vody, a že lodě jsou tam dlouho. Jenže na dně pod zámořskými dálkovými
linkami jsou mušle postižené úplně stejně. Prostě stačí minimální koncentrace. A to je případ,
kdy ty látky známe! Hormonální antikoncepce tvoří jen část skupiny látek, kterým říkáme
hormonální disruptory. Já jim říkám hormonální buldozery - narušují křehkou rovnováhu
hormonů v těle.
49
Druhá šílená věc je ta, že v přírodě vzniká jakýsi koktejl a selský rozum končí. Víme,
že tahle látka působí tak, druhá onak a myslíme si, že to lehce spočítáme - nespočítáme. Jejich
účinek se může potírat, násobit, sčítat. Těch látek je moc a my se divíme, že přibývá
neplodných párů. Doktoři vám řeknou, že to, co se učili před dvaceti lety jako hranici počtu
spermií pro neplodnost u mužů, je dneska bráno jako norma.
Existuje prokázaná souvislost mezi neplodností u lidí a používáním hormonální
antikoncepce?
To je přesně to, co se velmi těžko odhaduje. Nevíte, co všechno působí. Nelze vytáhnout
jeden faktor jako králíka z klobouku za uši a říct, to je on. Nevíte, kolik dalších králíků tam je
a co spolu všechno dělají. Víme jedno, že těch látek přibývá. Navíc se objevují další látky, na
které se nesoustředíme.
Než pustíte chemikálii do provozu, tak se otestuje, ale dlouho se testovala jenom
toxicita, tedy jestli je to jedovaté, nebo ne. Pustíte to na nějaké buňky a ony buď chcípnou,
nebo nechcipnou. Pustíte to na nějakou žoužel nebo živočichy a zase čekáte - chcípnou,
nechcipnou. Pak se ředí, až ta látka nic nezabíjí a je neškodná. A kdybyste ředil ještě tisíckrát,
tak se dostanete do koncentrací, kdy ta látka najednou začne fungovat jako hormon. Například
kadmium, což je vysoce toxická látka, působí v nízkých koncentracích jako hormon. Můžete
samozřejmě vytáhnout jednu látku v laboratorních podmínkách, ale čím víc jste přesnější
v laboratoři, tím míň to odpovídá realitě - zmatení a chaosu molekul. Prostě říct, že z tohoto
experimentu vyplývá pro život takový závěr, nemusí být jednoduché.
Hledání zelené labutě
To se dostáváme k tomu, že věda je vlastně hypotéza.
Na začátku je hypotéza a pak jí testujeme. Nehledáte sto bílých labutí. Hledáte jednu zelenou,
která popírá, že všechny labutě jsou bílé. Existují výjimky elementárních věcí, jako že jedna a
jedna jsou dvě a součet úhlů v trojúhelníku je přesně tolik. Ale pak se může stát, že pravda je
ještě složitější. Newtonovy zákony platí, ale platí za určitých rychlostí. Když se rychlost
zvedne, tak je to najednou trošku jinak - a to už je Einstein.
50
Vědec se většinu svého života mýlí, nebo je velmi nepřesný. To je součástí vědy.
Důležité je, že věda postupuje nějakou metodikou. Macešství k hypotéze je základním
principem. Když něco vyzkoumáte, musíte publikovat a ostatní vám to rozcupují. Omyl je
součástí vědy a poznání je vždycky omezené - technicky, časově, kapacitou, financemi a tak
dále. Nemyslím si, že je hřích, když někdo vymyslí antikoncepci a pustí ji do světa, a pak se
dodatečně ukáže...
Vždycky pracujeme s určitou mírou rizika. Pokud jedete z Brna do Prahy po dálnici,
podstupujete značné riziko, že nedojedete a můžete přijít k nějaké úhoně. Ale přesto nejdete
přes hory a doly pěšky, kde by se vám to nemohlo stát, protože pro vás je přínos, že budete za
dvě hodiny v Praze větší než riziko, že se připletete do havárky. To riziko vám za to stojí.
Barák může spadnout...
...a stejně ho stavíme.
A bydlíme v něm. Vždy je to určité riziko. Teď je otázka, na níž se velmi nesnadno odpovídá.
Kdy je vědecký výsledek zralý na to, aby se stal technologií? Měříme různým metrem, který
je hodně gumový. Studentů se vždycky ptám, jestli by povolili technologii, která zabije tisíc
lidí ročně. Ne, nikdo by ji nepovolil. Říkám fajn, zastavíme silniční dopravu. Je složité říct u
čehokoliv, že byla chyba pustit to ven. U antikoncepce si to nemyslím.
Rozumíme světu díky vědě lépe?
Jsem o tom přesvědčený. Kdybych si to nemyslel, tak se tím nemůžu živit. Nebo to budu dělat
pro peníze. Troufnu si říct, že díky vědě je svět o něco lepší. Jsem optimista. Myslím, že
klady převažují. Překonaných teorií a zatracených hypotéz jsou mraky. Mnohem víc, než
teorií a hypotéz, na které přísaháme.
Lidé, kteří přicházejí jako první s tím, že neplatí to, na co jsme padesát let přísahali a
přepisovali z učebnice do učebnice, většinou mají těžký život. Budu volně citovat
Schopenhauera. Všechny důležité objevy procházejí třemi fázemi. V první fázi jsou
zesměšňovány, v druhé jsou zuřivě popírány a v třetí jsou přijímány jako samozřejmost. Už
jen to, že se dožíváme dvakrát tak vysokého věku než naši prapředci. Otázka je, čím ten život
vyplníme. Jestli člověk po osmdesátce trávící život v léčebně dlouhodobě nemocných o to
vůbec stojí. Určitě věda přinesla spoustu dobrých věcí, ale nelze říct, že to jsou ty světlé
zítřky.
51
A v jaké fázi, dle Schopenhauera, se nachází zjištění, že to, co lidé pouští do vody, může
zásadně ovlivnit život?
Je to akceptované jako samozřejmost.
Moc se o tom nemluví.
Veřejnost, pozor. Je rozdíl, co se děje ve vědecké komunitě a co ve veřejnosti. To je
komplikovaný proces, aby veřejnost byla objektivně informovaná o stavu poznání. Vědci
říkají, ať to dělají novináři. Když to dělají novináři, tak vědci říkají, novináři to dělají špatně,
takhle se to nedělá. Pak se ale vědci hrozí, jak si lidé vykládají jejich obor. Když ale přijdete
za vědcem, aby vysvětlil svůj obor a necháte ho třeba napsat popularizační článek, napíše ho
tak, aby se neshodil před čtyřmi dalšími kolegy, kteří tomu rozumí tak jako on. Napíše ten
článek pro ty čtyři kolegy, ale ne pro deset milionu Cechů, kterým je to určené. Výsledek je,
že vzniká prostor pro jednoduché příběhy.
Klasickým příkladem jsou kampaně o jaderné energii. Nikdo z nás není jaderný fyzik
a málokdo rozumí tomu, co se s uranem vevnitř děje, a proto je tak jednoduché přijít
s jednoduchým příběhem, že to může bouchnout. To už si umí představit každý, protože na
atomový hřib nad Temelínem nám fantazie stačí. A teď, když má přijít fyzik a vysvětlit, proč
to bouchnout nemůže, tak musí jít na neutrony, štěpné poměry a už je složitý, nezajímavý a
nudný. Ten samý případ je hormonální antikoncepce.
Jak si vysvětlujete, že to nezajímá politickou elitu?
Tu nezajímají fakta, ale hlasy voličů. Ve chvíli, kdy bude veřejnost natolik informovaná, že
bude něco pociťovat jako problém, tak si to politik nějakým průzkumem zjistí a spočítá.
Přinese to tolik a tolik hlasů a v té chvíli to bude velmi aktuální problém. Politici nejsou
hlupáci. Chovají se velmi racionálně z hlediska svého zájmu. Když tedy pomineme, že by to
měla být služba veřejnosti a podíváme se na jejich individuální zájem, to jest udržet si
mandát, být zvolen. Mít moc to nejsou jenom peníze, ale i postavení a prestiž. Je i naše vina,
že nejsme schopní to do nich dostat. Je ale blbost chodit za politikem a vysvětlovat, co jsou
endokrinní disruptory. Nedělejme si iluze, on to třeba i ví. V politice je spousta biologicky
vzdělaných lidí, kteří mají velmi přesnou představu. Musíme to vysvětlit lidem, aby to začali
52
cítit jako problém. Pak někdo řekne, my uvolníme tolik a tolik milionů na vývoj nových
čistících technologií, které si s těmi hormony poradí.
Jaké by znečisťování vody mohlo mít následky?
Jestli se chce někdo zesměšnit, tak začne předpovídat. Vize rozhodně nejsou příznivé nebo
lákavé. Je to jako když se plánuje dovolená. Vylíčíte šest průšvihů a nastane sedmý, který vás
ani nenapadne. Lidové noviny na konci roku chtějí, abych řekl jaký nej větší objev očekáváme
v příštím roce. Říkám, že ten největší vůbec neočekáváme. Proto je největší.
Přesto se o to pokuste.
Myslím, že to může vést k vymírání živočichů, což ukázal ten pokus se střevlí v Kanadě.
Může to celkově ovlivnit fungování přírody. Experiment zjistil, že špačci, kteří pijí vodu
s hormony, lépe zpívají. Protože zpěvné centrum má co dělat s rozmnožováním a je řízené
hormony. Jsou atraktivní pro samice, což můžeme chápat jako pozitivní prvek znečištění
prostředí. Ale zase mají narušenou imunitu. Všechno spolu souvisí. Hormony a imunita, to je
trojnožka, na které organismus stojí. Nelze hnout s jednou nohou a myslet si, že ty dvě to
nepoznamená. Efekty jsou často nečekané a paradoxní. U lidí to může vést k tomu, že
reprodukce nebude úplně v pořádku.
Jedna americká teorie se zabývá tím, čemu my zemědělci říkáme disruptivní selekce.
To znamená, že se populace dělí na dvě části. Jedna je velmi chytrá a zajišťuje chod
společnosti, ale pokud se chytrolín s chytrolínkou vezmou, tak mají málo dětí. Ta teorie říká,
že tato chytrá populace nakonec vymře a zbudou hloupější, kteří se na řízení společnosti
nepodílejí. A americkou společnost čeká krach, protože nebude dostatek lidí, kteří by ji řídili a
nějak rozumně spravovali. Tahle situace může být vyhraněná i tím, že zplodit dítě není už teď
hračka.
Údajně hormonální antikoncepce mění sekreci žláz a tak vlastně falšuje feromony.
Genotypy k sobě nepasují a pak má pár problémy s plodností.
Otázka lidských feromonů je hodně složitá, protože nevíme, jestli máme funkční takzvaný
vomeronazální orgán, kterým feromony vnímáme. Jedna část biologů tvrdí, že ano a druhá
část říká nikoliv a naše tělo není schopné na feromony reagovat. Přičemž zase existují pokusy,
53
které dokazují synchronizaci cyklu u žen, které obývají ženské svobodárny. Holky na koleji,
když tam budou dostatečně dlouho, mají podobný menstruační cyklus, což vypadá na vliv
feromonů. Takže abych se vrátil k otázce, co všechno hormonální znečištění přinese?
Předpokládat, že to bude něco pozitivního, je naivní. Asi něco špatného. Ale jak moc špatné
to bude, co se tím dá dělat a jaké netušené průšvihy objevíme? To, čeho se bojíme, se může
ukázat jako okrajový problém. Nebo se zjistí, že jsme to viděli příliš černě. Zatím nevíme.
Jdeme temným lesem.
Existuje řešení, jakž tohoto uzavřeného kruhu ven?
Je to o to složitější, že nelze ukázat jednoznačně konkrétní látku a říct, že ta za to může.
Odhaduje se, že z padesáti pěti tisíc molekul, které pouštíme do přírody, může mít tisíc
hormonální účinky. A ne všechny látky jsou synteticky produkované. Objevuje se velmi často
kontrast přírodního a umělého. Přírodní je dobré, umělé je špatné. Například ekologické
zemědělství používá přirozená hnojiva, žádné umělé pesticidy, takže je dobré. Takhle to
všichni chápeme. Ale dialýza na umělé ledvině určitě není špatná věc jenom proto, že je
umělá. A j sou věci, které jsou přírodní a dobré nejsou. Přírodní katastrofa například.
Člověk produkuje hormony, vy i já. I moje manželka, která neužívá hormonální
antikoncepci. A to jsme ještě ořezávátka ve srovnání se skotem. Britové udělali hormonální
inventuru a zjistili, že jenom lidé a hospodářská zvířata - drůbež, prasata a skot vyprodukují
ročně tunu estrogenů. A to jsou přírodní hormony.
A to řešení?
Je několik řešení. Jedno je, že zakážete antikoncepci. Druhé je, že antikoncepci necháte, a
budete ji dál vyvíjet, aby neměla takové razantní účinky. Musíme to poznat. Zjistit, které
všechny látky působí jako endokrinní disruptory. To znamená dát obrovské množství peněz
na výzkum. Jenže první věc je poznat a druhá věc je, až ty informace budeme mít, co budeme
dělat? Nejednoduší je zákaz. Jak říká Nohavica - máslo bych zrušil. Padá vám chleba
namazanou stranou dolů? Zrušíte máslo a máte po problému. Ale není to tak jednoduché.
Klasická ukázka jsou fungicidy - prostředky chránící úrodu proti plísním. Mnohé z nich jsou
endokrinní disruptory. Zakážeme je, ale v té chvíli za ně nemáme náhradu jiných neškodných
fungicidů. To znamená, že budeme mít zaplísněnější úrodu a plísně produkují látky, které se
chovají jako endokrinní disruptory. Nám na jedné straně ubude endokrinních disruptorů
54
z hlediska fungicidů, ale přibude nám jich jako mykotoxinů. Z louže pod okap. Jednoduché
řešení složitých problémů neexistuje. Je potřeba poměřovat, co nás to stojí a co nám to
přináší. Takže buď něco zakážeme úplně, nebo najdeme náhradu a některé látky se budeme
snažit omezit. Případ od případu, velmi diferencovaně. A postupně budou naskakovat nové a
nové problémy. Náhražky můžou být zase něco zcela nového, o čem netušíme. Nekonečný
příběh.
Věda nikdy neobsáhne všechno
Jste věřící?
Často se potkávám s panem doktorem Váchou, který vystudoval bohoslovectví a molekulární
biologii. Mimo jiné je to vynikající expert na etické otázky. A on říká, že církev ví, co bude
říkat za sto let. A to je pro mě, jako pro experimentálního vědce, těžko přijatelné. Když my
vědci dostaneme nová fakta, tak hypotézu hodíme do koše a všechno je jinak.
Dawkins říká, že se mu Bůh do přírody nevejde. Já ho tam taky nemůžu dostat.
Dovedu si představit princip, který je úplně nad tím. Přírodní zákon, který se může blížit
tomu, jak lze chápat Boha. Je tam ale jeden velký rozdíl. Věřící téměř vždy věří v možnost
komunikace. Ze může v modlitbě vyjádřit přání a Bůh to slyší. Já nevěřím, že je možné
komunikovat. A v té chvíli si myslím, že nejsem věřící. I když zase - věřím. Zrzavý říká, že
v evoluční biologii je značné množství víry, protože biologové věří, že to tak proběhlo. Nikdo
z nich se nemůže vrátit zpátky a podívat se, jak dinosauři vychcípali. Vždycky bude
nepoznané, což je prostor pro to, abychom si tam vložili Boha, nebo obecný princip. Myslím
si, že je dobře, když tuhle možnost máme. Hloupé je, když máme fakta vědecky prokázaná, za
momentálního stavu poznání samozřejmě, a my si je extrapolujeme do dat. Překrucujeme si
je-
Například?
Globální oteplování je klasická ukázka kroucení. Jedni to kroutí tak a druzí to kroutí tak.
Pravda není ani bílá, ani černá, ale bývá strakatá. Takže pravdu budou mít asi obě strany, ale
55
už se to dostává do pozice jakési víry. Popírači globálního oteplení, to jsou kacíři! Upálit! Na
hranici s nimi! A naopak. Tohle si myslím, že je nebezpečné. Nejděsivější je, když někdo
přijde s tím, že je to úžasně jednoduché, že je to právě tak. To se mně rozsvěcují oranžová
výstražná světla, protože jednoduché návody na složité věci nefungují. Člověk, který tvrdí, že
má jednoduchý návod na řešení složitého problému, je buď úplně hloupý a věří tomu, že ho
má, anebo je naopak velmi chytrý, a to, že nabízí tohle řešení, má jiný důvod. Chce nás
někam dostat. Mě učil pan profesor Bílek a ten mi vždycky říkal: Jardo, poslouchej, co ti lidi
říkají, ale ptej se, proč ti to říkají.
Český rozhlas vysílá váš pořad o životních strategiích v přírodě. Jakou byste navrhl
lidem?
Na nás přírodní zákony nedoléhají buď vůbec, nebo slabě, anebo zprostředkovaně. Jakoby
poroučíme větru a dešti a vymanili jsme se z opravných mechanismů, kterým podléhají
pavouci a mravenci. Ze bychom si navrhli nějakou optimální strategii? Nelze říct - lidi, když
tohle budete dělat, tak to takhle dopadne. Lze říct, když tohle budete dělat, není jisté, že to
takhle dopadne a už vůbec není jisté, že to bude skvělé. Život je tak pestrý a složitý. Myslet si,
že vymyslíme recept na život... Nevymyslíme. Jde o to, rozhodovat s největší mírou znalostí.
A tady už se logicky zase promítá věda, která dává poznatky. Čím víc jich budeme mít, tím
menší je šance, že se dopracujeme k blbému rozhodnutí.
A nepřináší věda čím dál víc informací, které už ale nestíhá nikdo dávat do kontextu?
Vědci zaostávají. Necháváme to na novinářích a navíc se ukazuje, že ve Spojených státech
ubývá novinářů, kteří se věnují vědě. Deníky tyto stránky ruší a to znamená, že dramaticky
ubývá prostor pro prezentaci vědy veřejnosti. Navíc je potřeba hledat kanály, jak informace
do společnosti dostat. Není problém podávat je v novinách, nebo po drátě generaci
sedmdesátníků, ale daleko zajímavější je boj o generaci, které je patnáct. Takzvaná generace
ypsilon používá youtube, facebook. Pokud si tohle neuvědomíme, tak nemáme šanci jim
informace dát, protože se prostě míjíme. Je to střet dvou kultur, které žijí vedle sebe, ale
vůbec si nerozumí, protože nemají kontaktní plochu. Tohle je problém. Věda je v popularizaci
kostrbatá.
Jak to zlepšit?
56
Honza Černý z přírodovědecké fakulty říká, že musíme chytit ty nej chytřejší a získat je pro
vědu. Já to chápu, ale vadí mně, když to tím končí. Získáme-li pro vědu ty, co mají IQ 130 a
zbytek zůstane vědou naprosto nedotčený, je to v háji. Pokud nebudeme šířit informace
zeširoka, budeme mít populaci, která, když to řeknu slušně, bude negramotná a o to snáz
manipulovatelná. Pak je jednoduché nabízet jednoduché příběhy o atomovém hřibu nad
Temelínem. A z toho mě jímá hrůza. Protože politici ve chvíli, kdy je volí vědecky
nevzdělané voličstvo, nejsou nucení vůbec zohledňovat existenci vědy a jejích výsledků. Proč
by to dělali? Vypadá to spíš, že stát bude podporovat natáčení původních českých
nekonečných seriálů a získá si nehynoucí slávu a spoustu voličstva. Na endokrinní disruptory
logicky nedojde. Budeme považovat za problémy věci, které objektivně problémy nejsou a
nebudeme se bát věcí, kterých bychom se bát měli. Tak se chováme.
Když to promítneme do rozdílu životních strategii lidí a zvířat, tak lidská strategie je asi
odlišná v tom, že zvířata se nebojí, ale jsou donucena situaci řešit.
Protože zvířata, která to nevyřeší, nejsou. My jsme právě schopní, když to nevyřešíme, najít
alternativní řešení, které není příčinné, ale kauzální. Neodstraníme endokrinní disruptory, ale
vyvineme asistovanou reprodukci. Reknu-li to ošklivě a zjednodušeně, budeme neplodní, ale
všichni se budeme klonovat. Příčinu pomineme. Buď nás to nenapadne, nebo to bude
nepohodlné anebo drahé. Hlavně, ať to moc nestojí. Klasická ukázka je nemoc šílených krav
ve Velké Británii. Když se tam objevily první případy, tak Margaret Thatcherová řekla, nějak
to vyřešte, ale ať to moc nestojí. Důsledkem byla nová varianta Kreutzfeld-Jacobsonovy
choroby. Aby to moc nestálo, tak se dál ve školních jídelnách v mletém mase objevovaly
mozky a míchy zvířat, přestože se vědělo, že to není dobře. To je ukázka cesty do pekel.
Jaroslav Petr (nar. 1958). Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Pracuje ve
Výzkumném ústavu živočišné výroby. Zabývá reprodukční biologií a přednáší na vysokých
školách. Popularizuje vědu v Českém rozhlasu, Lidových novinách a v Respektu. Píše sci-fi
povídky.
57
Fotografie k rozhovoru s Jaroslavem Petrem
5.3 Rozhovor s Vítem Unzeitigem
To je jejich věc
S gynekologem a porodníkem Vítem Unzeitigem o hormonální antikoncepci,
ženách v oboru a farmaceutických firmách
Způsobů, jak bránit otěhotnění je několik. Jak se jeden z předních gynekologů a propagátorů
hormonální antikoncepce dívá na jiné metody, a proč je podle něj hormonální varianta tak
žádoucí. Nevidí problém v provázanosti lékařů a farmaceutických firem? Vít Unzeitig
nebezpečí ovlivnění farmaceutickými společnostmi odmítá. Rozhovor vznikl na kongresu
České gynekologicko-porodnické společnosti.
Co dobrého přinesla společnosti hormonální antikoncepce?
Ze zdravotního hlediska je to snížení rizika některých chorob spojených se sníženými
hladinami estrogenů v těle a souvislost se sníženým počtem těhotenství. Je to určitá ochrana
před nežádoucím těhotenstvím, některými nádory. Je to ochrana před silným a zbytečným
krvácením, před bolestmi, čili takové zlepšení kvality života ženy. To už se dostáváme
k psychosociálnímu aspektu. Zeny netrpí, jsou daleko spokojenější v rodině, s dětmi,
v manželství. Ekonomický aspekt je nabíledni, protože došlo k možnosti regulovat populaci
jako takovou, která se do devatenáctého, dvacátého století vyvíjela téměř exponenciálně. Cíli
z hlediska populačního to bylo skutečně žádoucí, jelikož kdyby to takto šlo dál, dojde
k přelidnění planety, problémům se stravováním, vodou a se vším, co s tím souvisí. Já
považuji objev antikoncepční pilulky za největší vynález dvacátého století.
Jaké jsou její stinné stránky?
Možná to, že se na ní příliš spoléhá a některá mladší děvčata užívají antikoncepci
s přesvědčením, že se jim nemůže tím pádem nic stát a trošičku znevažují hodnoty
vzájemných vztahů a určitých citových vztahů. Dříve byly dívky opatrnější, nakonec i muži,
protože měli strach, aby nedošlo k nežádoucímu otěhotnění. Samozřejmě to může vést
k určitému promiskuitnímu typu chování.
59
Já nejsem moc filosof a nechci se do toho pouštět, ale vím, že antikoncepce je jedna
z medikamentózni ch metod, které skutečně společnost rozdělují na dva velmi vyhraněné
tábory. Jedni, kteří s ní zásadně souhlasí, používají ji a jedni, kteří s ní zásadně nesouhlasí a
nikdy by jí nepoužili a naopak těm, co jí používají, to vyčítají.
Z celkového množství používané antikoncepce připadá v Praze jedenadevadesát procent
na hormonální variantu. Nehrozíte se takové jednostranné převahy?
Nehrozím, protože dávky jsou dneska zhruba patnáctiprocentní proti dávkám před čtyřiceti
lety. Šlo to výrazně dolů a navíc se změnila molekula tak, aby byla co nejvíc podobná
přirozenému progesteronu, který vytváří vaječníky. Těžká syntetika, která se zkraje používala
je naštěstí pryč. Díky snížení celkové hladiny hormonů se dá říct, že žena zajeden cyklus
užívání pilulek má nižší spotřebu hormonů, než kdyby nechala proběhnout normální
menstruační cyklus. Sice se to nezdá, ale když celkovou produkci za měsíc spočítáme, při
užívání moderní nízkodávkované antikoncepce, tak celkové množství spolykaných hormonů
je nižší, než za přirozená. Čili já se toho nebojím.
Ptám se taky proto, že hormonální antikoncepce má nepohybně vliv na to, že ženy rodí
v pozdějším věku a porod v pozdním věku znamená větší pravděpodobnost komplikací a
tedy zvýšení počtu císařských řezů. V roce 1990 činily tyto zákroky 7,7 procenta, v roce
2007 už 20,3 procenta, přičemž Světová zdravotnická organizace nedoporučuje
překročit desetiprocentní hranici.
Tato doporučení j sou více orientována na rozvojový svět. Tím ale nechci říct, že je u nás málo
císařských řezů. To určitě ne a skutečně jich přibývá. Samozřejmě přibývá jich s tím, jak
zvyšujeme kvalitu prenatální péče, čili snahu o dosažení výsledků, aby těhotenství skončilo
porodem zdravého nepoškozeného plodu, pokud možno donošeného. Nedomnívám se, že
posun věku prvního těhotenství primárně ovlivňuje množství císařských řezů. My dnes víme,
že ženy poprvé rodí do třiceti let věku a do třiceti let není vazba ve vztahu věk ženy a počet
císařských řezů. Pokud bychom o tomto chtěli mluvit, museli bychom se dostat až na těch
třicet. Tam ten vztah už najdeme. Pokud se ženy rozhodnou, že chtějí otěhotnět, tak se
rozhodnou do těch třiceti let, a to je doba, která v podstatě je optimální na užívání pilulek.
Zena by je měla užívat osm - deset roků a potom by měla zvážit těhotenství, kojení a potom
zase klidně pilulky nasadit.
60
Jste nejen gynekolog, ale také porodník. Co říkáte na to, že zdejší ženy nenaplňují ani
zdaleka minimální požadavek prosté reprodukce?
To je, jak když se zeptáte hasiče, proč hořelo málo, nebo moc.
Nemá to souvislost s používáním hormonální antikoncepce?
To jsme zase u otázky, co je lepší? Přelidnit planetu, kde má každá rodina tři, čtyři děti, anebo
počet lidí trošku redukovat. Samozřejmě, že je to jednostranné, pokud fertility rate (průměrný
počet živě narozených dětí na 1 ženu), o které vy mluvíte, je pod dva, tak to není ani přirozená
reprodukce, ale v podstatě většina západních zemí se pohybuje do dvou, anebo něco málo nad
dvě. Pokud se nejedná o migraci z jiných zemí, tak žádné přírůstky nejsou. Takže my se tady
až zase tak nevychylujeme. Naštěstí z toho čísla 1, 17, kde jsme byli před čtyřmi lety, a bylo
to nejnižší číslo v Evropě, jsme se posunuli někde asi na číslo 1,5.
Ty baby ode mě odejdou
Jak vnímáte fakt, že postgraduální vzdělávání lékařů je velkou měrou financováno
právě farmaceutickými společnostmi?
Já nevím, jestli velkou měrou. Je pravdou, že to je systém, který je koordinován Českou
lékařskou komorou a Institutem pro doškolování lékařů. Bez lékařů, bez zkoušek na živých
organismech nejde žádný lék pustit do distribuce a nejde ho ověřit. V tomto směru jsou
farmaceutické firmy na lékařích závislé. Oddělit farmaceutický průmysl od medicíny prostě
nejde a už vůbec ne u postgraduálu, protože co vyučujete? Vyučujete novinky, aktuální
poznatky, a ty nejsou jen o diagnostice. Je to jenom o tom, kdo a jakým způsobem tu
spolupráci a koordinaci s farmaceutickým průmyslem kontroluje. Protože pochopitelně,
budou-li mantinely volné, bude docházet ke zneužívání na obou stranách. Oni ale musí
spolupracovat, protože jedině díky tomu se posune vývoj dál a je věcí regulačního orgánu,
61
kterým je Státní ústav pro kontrolu léčiv, aby tuto spolupráci držel tam, kde je potřeba, aby
směřovala dopředu a ne do kapes.
Takže jediná pojistka proti tomu, aby lékaři nepodlehli svodům farmaceutických
společnosti je Státní ústav pro kontrolu léčiv?
Každý člověk by měl mít etické bariéry a vědět, co může, co je etické a co není. Nakonec
etika je součástí výuky na vysoké škole. To je první věc. Druhá věc je, že vzdělávání by mělo
být vždy pod garancí nikoliv jednotlivce, který by toho mohl zneužít, ale vždy má být pod
garancí nějaké odborné složky, ať už je to lékařská komora nebo odborná společnost, nebo
poskytovatel léčebné péče. Tento garant, který celý proces vzdělávání nejen organizuje ale i
garantuje kvalitou a objektivitou je odpovědný taky za to, že k něčemu takovému nedojde.
Takže já si myslím, že těch kontrolních mechanismů je tady víc.
Jaké máte vy zkušenosti s farmaceutickými firmami?
Jako se oficiálně lobuje v parlamentu, tak se pochopitelně lobuje mezi doktory a firmy se
snaží ty lékaře... Ale zase oni tady mají mantinely a lékař by měl vědět, kam až si tu firmu
pustí, jak hluboko pod kůži. Za druhé jak moc, když se nechá ovlivnit, bude škodit svým
pacientkám? To je hrozně jednoduchý. Jestliže přijde firma s novým lékem a vy podlehnete
tomu, že splníte jejich přání, abyste ho hodně předepisoval a budete ho předepisovat všem, tak
ten lék zdiskreditujete v podstatě obratem. Když nasadím ženám stejnou hormonální
antikoncepci v průběhu jednoho týdne, tak nejméně polovina z nich bude nespokojená. Zena,
když je nespokojená a krvácí, tak je to na ní vidět a kamarádce hned řekne, ale já jsem
otrávená, mám blbou antikoncepci, to si nikdy nedávej. Negativní zpráva se mezi
uživatelkami šíří daleko rychleji, než zpráva pozitivní. Toto má příznak cesty do pekel, jestli
já nebudu uvažovat hlavou a nebudu rozumě nabízet ženám to, co se pro ně hodí, ale to, co se
hodí farmaceutickým firmám. Ty baby ode mě odejdou, protože si řeknou, on je blázen, on
nic jiného neumí než tady to jedno.
A co doporučíte, když za vámi přijde taková nespokojená žena, že jí to dělá fyzicky zle?
No tak mám dalších pětačtyřicet možností na trhu a musím zjistit, co jí dělá zle a podle toho
vybrat preparát, který by to pravděpodobně dělat neměl. Ale to se stává opakovaně, že
62
nasadíme antikoncepci a zjišťujeme, jestli žena na ty léky není alergická, jak to snáší.
Kontrolujeme krevní tlak. Jestli se objeví nějaké problémy, tak prostě musíme měnit to svoje
původní rozhodnutí.
Každý podle svého zájmu
Garantujete texty jedné farmaceutické společnosti...
...to myslím i víc.
Nevidíte v tom střet zájmů?
Ne, nevidím. Naopak. Je to text, který jde na veřejnost. Já právě mám raději, když
farmaceutická společnost prezentuje svoje materiály po revizi lékařem, nebo odborníkem,
protože to jsou potom názory, které nejsou firemní. To je zásadní rozdíl. Firma vám podstrčí
ledasco, ale jestliže je pod tím podepsaný lékař a je-li to lékař opravdu seriózní, napíše tam
literaturu, citace a co si tom problému myslí na základě studia literatury a vlastních
zkušeností. Každá moje odpověď je kontrolovatelná.
Podpořil byste návrh, aby české lékařské časopisy po vzoru jiných zemí zavedly povinné
přiznání finančních vztahů farmaceutických společností a autorů publikovaných prací?
Rozhodně. Hodně časopisů to dnes zavádí a používá a nevidím v tom vůbec žádný problém.
Trochu mě zarazilo, že generálním sponzorem tohoto gynekologicko-porodnického
kongresu je jeden z největších producentů hormonální antikoncepce.
To vás nemusí zarážet, to je na celém světě. To je čisté. Oni dají peníze a díky tomu, že jsou
generální sponzor, mají možnost vybrat si výstavní plochu. Uvědomte si, že dneska tyto akce
bez sponzorských firem nejde dělat.
63
Proč se tady neprezentují organizace, jako je CENAP nebo Centrum pro rodinu? Měly
by tu podle vás být, nebo ne?
To je jejich věc. Kdo se přihlásí v oblasti vystavovatelů, tak se účastní. Program kongresu je
úplně jiná věc. To si ovlivňuje vědecká rada a určuje ho nejméně rok, dva roky dopředu čemu
se ten kongres bude věnovat, v čem lékařům prospěje.
Vy jste ale člen vědecké rady. Jak byste se díval například na přednášku doktorky
Lázničkové z CENAP, která se k hormonální antikoncepci staví kriticky?
My jsme jí prostor v minulosti dávali, ale ta přednáška se nesetkala s pochopením a lidé
odcházeli ze sálu. Takže z hlediska zařazení přednášky do programu není zájem. Protože my
dneska známe vědecké a podložené informace, které jsou modernější. Dávat prostor něčemu,
co se dávno ví... Ona nepřijde s něčím novým. My bychom na kongresech měli přicházet
s novinkami. Tady, když budeme mluvit o tématu, o kterém vy jste mluvil, tak to těm lidem
nic neříká. Oni to ví už deset let a protože to sami nepoužívají a nedoporučují, tak odejdou.
Taky mě zarazilo, že ve vědecké radě tohoto kongresu je vás jednatřicet a z toho jen
čtyři ženy.
To jsou lidé, kteří se tomu oboru věnují doopravdy úplně. To znamená, že nějakým způsobem
gynekologii v Česku nebo na Slovensku ovlivnili, nebo ovlivňují. Teď bych se nechtěl dostat
na parketu prezidenta komory Kubka, který řekl, že ženy nechce nikdo ve zdravotnictví,
protože nic nedělají. To není pravda, o tomto to není. Ale jenom málo žen, které si mohou
dovolit při plnění svých rodinných povinností, aby byly od rána do rána zataženy v práci, aby
jezdily po světě. To není o tom, že nemůžou. Ony ani nechtějí. Ony samy řeknou, já nechci,
raději pojedu domů. Protože doma musím vyžehlit a vyprat. Ve výboru společnosti České
porodnícko gynekologické je jedna třetina žen. Tady konkrétně, na tomhle kongrese, který je
skutečně jakousi prací časově náročnou, která vyžaduje opravdu spoustu času, tak tady ženy
raději sedí dole v sále a poslechnou si to. Tím to pro ně končí a ony nemají všechny další
povinnosti rok před kongresem a ještě půl roku po něm.
Nemyslíte, že nedostatek žen mezi gynekology by mohl být problém? Některé ženy si
stěžují na technicistní přístup mužů.
64
Samozřejmě žena by měla mít schopnost vcítit se do pocitů a potřeb své pacientky daleko lépe
než muž, protože muž, vezmeme-li to načisto z hlediska biologického, nemenstruuje. Alespoň
ne tam kde ženy. Takže muž může pocitům žen těžko někdy rozumět. Z tohoto pohledu to
vnímám, že by to mělo být pozitivní. Na straně druhé mě opakovaně řekly ženy, a to bez
ohledu na to, že bych je vyšetřoval já, že jdou raději k doktorovi, protože se sním lépe
domluví než s doktorkou. Víc třeba respektuje jejich názor, že dokonce snad při vyšetření je
šetrnější a jemnější než gynekoložka.
Pacientku musím vidět
V jakém případě byste hormonální antikoncepci nepředepsal?
Zaprvé na dálku. Zásadně předepisuji jenom tehdy, když pacientku vidím, když ji vyšetřím a
když s ní mohu hovořit. Abych zjistil ve všech případech, kde riziko dlouhodobého podávání
antikoncepce bude větší, než když antikoncepci mít nebude. Pilulku by ode mě nedostaly
hodně obézní ženy, ženy s poruchou krevní srážlivosti a kuřačky nad pětatřicet let.
Jakou alternativu nabízíte?
Existují nehormonální metody. Nitroděložní tělísko, bariérová metoda, prezervativ nebo
chemická antikoncepce, která se v poslední době zase používá. Z těch nemoderních, nebo ne
zrovna echt spolehlivých, je to přerušovaná soulož a tak dále.
Co metody přirozeného plánování rodičovství?
Já je neodsuzuji. Každý strůjcem štěstí svého. Jestli někdo má důvěru v tyto metody a v tyto
možnosti, a jestli má zábranu používat jiný způsob antikoncepce, tak nechť to používá. Je-li
s tím navíc někdo spokojen. Tyhle metody souvisí s určitou sebekázní - v některém okamžiku
vám zakazují styk. Také jsou hodně subjektivní vtom, že je sám hodnotíte, sám je nějakým
způsobem vypočítáváte, čili riziko selhání může být dáno i tím vaším přáním jestli chcete,
65
nebo nechcete, aby se pohlavní styk realizoval, nebo ne. Není to optimální z hlediska
spolehlivosti, protože tyto metody skutečně daleko víc selhávají.
Předepsal byste hormonální antikoncepci členům svojí rodiny?
Určitě.
Takže přínos hormonální antikoncepce je podle vás větší než její rizika?
Určitě. Je-li správně užívána a je-li lékařem medikována.
Vít Unzeitig (nar. 1952). Gynekolog a porodník. Vystudoval lékařkou fakultu v Brně. Od
roku 2003 je zástupcem přednosty gynekologicko-porodnické kliniky Lékařské fakulty
Masarykovy univerzity. Je regionálním konzultantem Jihomoravského kraje pro porodnictví.
Do roku 2006 byl předsedou revizní komise České gynekologicko-porodnické společnosti.
66
Fotografie k rozhovoru s Vítem Unzeitigem
5.4 Reportáž
Vědomost je podstatná
Reportáž z místa, kde se o antikoncepcí hovoří tak trochu jinak
Interiér kostela Svatého Vojtěcha v Dejvicích připomíná všechno ostatní, jen ne kostel.
Komunistická přestavba zanechala na svatostánku svoji výraznou stopu. Místo oltáře
dominuje prostoru hlavní lodi velké promítací plátno a po stranách se na ochozech blýskají
pozlacené hrany obloukových pseudorenesančních arkád. Ze stropu visí na dlouhých zlatavě
blyštivých prutech průzračné skleněné koule lustrů. Masivní hnědé dveře od toalet vyvolávají
vzpomínky na pobyt v rekreačních zařízeních Revolučního odborového hnutí v letech
osmdesátých. Tragikomický dojem z architektury umocňuje projektor, který vedle vyřezávané
figury ukřižovaného Krista promítá logo profláknutého operačního systému. Ježíš a okna.
Úchvatná kompozice.
Za normalizace tady sídlila redakce časopisu Otázky míru a socialismu. O zhruba
dvacet let později se na stejném místě pořádají akce, které s obranou a budováním socialismu
nemají nic společného. V prostorách kostela je dnes třeba knihkupectví a hlavní sál využívá
Centrum pro rodinu při pražském arcibiskupství. Dnešní část výukového cyklu Společná
příprava na život v manželství se věnuje sexualitě. Horký květnový den se nachyluje ke konci
a sál kostela se zvolna zaplňuje asi stovkou lidí. Přednášet budou manželé Jana a Honza
Zindulkovi.
Jak to vpřírodě funguje
Zindulková působí vstřícně, ale současně těžko skrývá ostražitost. Můžu se účastnit kurzu, ale
zdůrazňuje, že nesmím jeho průběh narušovat. Focení zakazuje s tím, že se bude hovořit o
intimních tématech a účastníkům by se to nelíbilo. Její rozhodnutí se podaří zlomit až
v samotném závěru sezení, když se na souhlas s focením ptám přímo těch, kterých se týká.
Neprotestuje nikdo.
68
První část setkání je společná pro všechny. Zindulkovi s powerpointovou prezentací za
zády vysvětlují posluchačům zaplněného sálu alternativní metody plánování rodičovství.
Manželé působí zpočátku rozpačitě a při přednesu si pomáhají četbou z vytištěných materiálů.
„Snažíme se zdravě žít, ekologie a udržitelný rozvoj jsou pozitivní trendy dnešní doby," říká
Zindulka. „Existuje něco v oblasti plánování rodičovství, co by tomuto trendu odpovídalo?"
pokládá řečnickou otázku a jedním dechem odpovídá, že existuje. „Jsou to metody
přirozeného plánování rodičovství," říká a tím začíná téma dnešního večera. O plánování
rodiny, což neznamená nic jiného než užívání antikoncepce, se dnes večer dozví publikum v
sále něco jiného než od většiny českých gynekologů. Manželé si střídavě berou slovo.
Zindulkův hlas se nese zvučně prostorem. Popisuje metodu, která je podle něj založená na
poznání, jak to v přírodě funguje a jak funguje lidské tělo. Zindulka je asi čtyřicetiletý muž,
košili má zastrčenou za opaskem kalhot a jeho hubená vysoká postava připomíná Dona
Quichotta z ilustrací Gustava Doréa. Jeho drobná žena je oblečená do nevýrazného kostýmku
a o poznání tišším hlasem parafrázuje definici Světové zdravotnické organizace pro přirozené
metody plánování rodičovství: „Tento způsob můžeme využít jak k tomu, abychom početí
předešli, tak k tomu, jak početí napomoci".
Zindulka vysvětluje, že odborně se této metodě říká symptotermální. Použití je podle
manželů prosté. Zena sleduje svou tělesnou teplotu a kvalitu hlenu děložního hrdla. Vše musí
poctivě zaznamenávat a na základě hodnot stanovuje své plodné a neplodné dny, podle
kterých řídí sexuální chování. Tato metoda se od jiných odlišuje také tím, že vyžaduje plnou
spolupráci obou partnerů. Někdo by mohl považovat pracnost této metody za nevýhodu, ale
podle Zindulkové je to přesně naopak. „To, že partneři společně řeší nějaký problém, vede
k prohloubení vztahu a k vzájemnému respektování," přesvědčuje posluchače.
Vy máte akné - co berete ?
Co na to říká mladé obecenstvo? Odpověď přichází v druhé části semináře. Účastníci se
rozdělí do pracovních skupin a rozmístí se po kostele. Mou skupinu vedou Zindulkovi. Cekají
na nás židle rozestavěné do kruhu v jedné z bočních lodí kostela. Původně spojitý sakrální
prostor je rozdělený zděnými přepážkami, takže přítomnost ostatních připomíná jen vzdálený
halas. Manželé mě zapojují do činnosti. Uprostřed na zemi leží číselná tabulka. Dostaneme
69
barevně rozlišené lístky, muži modrý, ženy červený a máme je vložit k číslu odpovídajícímu
počtu dětí, které bychom si přáli. Nejvíc jich skončí na hranici dvojky a trojky. A kdy děti
mít? Hned po svatbě? Drobná dívka s partnerem po boku říká: „Určitě odložit a prožít si čisté
manželství". „Jsme ještě přece mladí," usmívá se její přítel. Začínám si připadat jako v knize
Jaroslava Foglara. Tady se považuje za přirozené, že děti přicházejí na svět až po svatbě a pro
pohlavní styk se tu používá poetický termín manželské setkání.
Pak posuzujeme metody antikoncepce podle zdravotní nezávadnosti, spolehlivosti a
ekologického hlediska. Každý pár vylosuje lístek. Hana Kopřivová si vytahuje lístek s
nápisem „ekologické hledisko". „Negativní vliv na životní prostředí z uvedených metod nemá
přerušovaná soulož a přirozená metoda plánování," komentuje text. Podle ní má největší
dopad na životní prostředí hormonální antikoncepce. „V Cechách se to zatím nezkoumá, ale
začíná se, protože hormony se dostávají močí do řek a tam ovlivňují život," říká přesvědčeně.
Naráží tím na výzkumy prokazující, že hormony zůstávají aktivní i po průchodu čističkami
odpadních vod, které j e neumí odstraňovat.
Je zřejmé, že většina účastníků semináře si potvrzuje své názory a mají většinou jasno,
co mají od antikoncepce očekávat. Jedna z dívek popisuje, jak přišla za lékařkou s tím, že ji
trápí akné. „Poslala mě přímo za gynekologem a on jen řekl: Vy máte akné, co berete?" říká.
Podle ní se lékaři chovají jako kdyby tady byla jenom hormonální antikoncepce a nic jiného.
„Je důležité mít jiné informace kromě klasických článků v rádoby populárních časopisech,"
skácejí do řeči jeden z mladíků a ostatní, včetně Zindulků, souhlasně přikyvují. „Podstatná je
vědomost," zakončuje mladý muž svůj poměrně plamenný projev.
Zindulkovi mají jasno. „My používáme metodu přirozeného plánování rodičovství
dvaadvacet let a vždycky, když jsme děti chtěli, tak se to podařilo napoprvé, a když jsme
nechtěli, také to vždy fungovalo," říkají a pomalu se blíží konec setkání. Venku už je tma a
v kroužku postupně ubývají ti, kteří spěchali na řídnoucí večerní spoje. Zbývající zůstávají
sedět v pomalu utichajícím kostele a probírají, proč je symptotermální metoda tak málo
rozšířená. „Protože je to považováno za církevní metodu a v Cechách, kde je většina lidí
nevěřících, to nemůže mít mnoho šancí," myslí si už zmíněná Kopřivová. „Lidem je to prostě
podezřelé," krčí rameny a za chvíli se vydává také na cestu k domovu rozpálenými ulicemi
květnové večerní Prahy.
70
Fotografie k reportáži
Obrázek 8: Děti budou později, chceme si prožít ěisté manželství, myslí si někteří z nich
Foto: Petr Velan
71
Obrázek 9: Jak funguje lidské tělo teď už víme. Foto: Petr Velan
72
5.5 Feature
Za pilulku k moři
O hormonální antikoncepci se říká, že je to jediný lék předepisovaný zdravým lidem. Co si o
hormonální antikoncepci myslí ženy a proč ji lékaři tak rádi předepisují?
Podle aktuálních statistických informací užívá v České republice hormonální antikoncepci
kolem 55 procent žen ve věku 15 až 49 let. To znamená, že 1,4 milionu českých žen
pravidelně pod lékařským dohledem ovlivňuje svou přirozenou hladinu hormonů. V roce
1996 užívala tuto metodu zhruba polovina žen z tohoto množství. Odborníci se shodují, že je
to první metoda, která postavila spolehlivou bariéru mezi sex a plození dětí a umožnila
získání snadné a spolehlivé kontroly nad početím. Zde se však názory rozcházejí. Jedni
zdůrazňují, že je to možná prevence proti nádorovým onemocněním nebo její blahodárný vliv
na kvalitu pleti. Druzí varují před jejím dopadem na zdraví žen a dodávají, že vliv hormonální
antikoncepce je pravděpodobně mnohem větší, než se doposud všeobecně přiznávalo.
Vědecký časopis Trends in Ecology and Evolutions uveřejnil studii zkoumající vliv
hormonální antikoncepce na činnost mozku a psychiku. Výsledky naznačují, že může
ovlivňovat výběr správného partnera. Otázek je ale víc. Vědci už například nemají pochyby o
tom, že zbytky hormonální antikoncepce, kterou vylučují ženy z těla močí, způsobují pohlavní
změny u některých živočichů.
I přesto, že se o stinných stránkách antikoncepce začíná víc hovořit, přicházejí
informace v omezené míře. Hormonální antikoncepci totiž podpírají dva mohutné pilíře.
Zdola poptávka společnosti po jednoduchém řešení oddělení sexu od plození dětí a shora
autorita mocného farmaceutického trhu. Největší otázkou přesto zůstává, proč lékaři považují
za nej výhodnější řešení, když ženě předepíšou pilulku.
Zažít bolest, aby přišlo něco jiného
Stejně jako existují protichůdné přístupy mezi odborníky i samotné ženy se dělí na spokojené
uživatelky a ty, které od užívání hormonální antikoncepce upustily, anebo si dokonce stěžují
73
na zdravotní potíže. „V osmnácti jsem měla přítele a chtěli jsme začít existovat sexuálně,"
vzpomíná nyní třiadvacetiletá Alžběta Hofericová. Stěžuje si, že antikoncepci jí předepsala
lékařka automaticky a bez dalších možných upozornění na negativní účinky. „Zeptala se jen,
jestli chci variantu, která mi může zvětšit prsa, anebo mi trochu rozhodit imunitu, nebo jestli
chci kvalitnější, která stojí tisícovku na tři měsíce," říká mladá žena. Po roce užívání
hormonální antikoncepce se rozhodla ze zdravotních důvodů přestat. „Mohla jsem naplánovat
menstruaci a posunout si cyklus třeba na dovolenou, takže jsem byla moc spokojená. Po čase
jsem ale měla menší chuť na sex a cítila jsem se, jako kdybych čekala dítě," popisuje
Hofericová. Potíže ale přišly po vysazení hormonální antikoncepce. „Po šesti měsících bez
menstruace j sem se začala zajímat, co dělám špatně. Konečně jsem si přečetla leták, kde byly
napsané všechny zápory." Tím myslí příbalové informace, které musí být přiloženy u každého
léku. Obsah přibalových letáků hormonální antikoncepce varuje třeba před méně častým
rizikem vzniku žilní krevní sraženiny nebo rakovinou prsu. Mezi častější komplikace se
počítají například bolesti hlavy, akné nebo nárůst váhy. Hofericová popisuje svou zkušenost a
říká, že po třech letech se její menstruační cyklus upravil a ona se cítí konečně normálně.
„Poctivá menstruace s bolestmi patří k životu a lidi dnes nechápou, že musí zažít bolest, aby
mohlo přijít něco jiného," tvrdí. Vysazení antikoncepce znamená navíc pro mnohé páry
hluboký zásah do intimního života. Většina mužů je na jednoduché a bezpracné řešení silně
navyklá a pro pár může být problém se na vysazení antikoncepce domluvit. „Teď jsem
zvědavá, až přijde další partner, co bude? Bude náročnější se uhlídat, ale už bych se k tomu
nevrátila... ne, ne, ne," odmítá Hofericová.
Ne všechny ženy mají zkušenost jako Hofericová a s hormonální antikoncepcí jsou
spokojené. Michaela Otáhalová užívá hormonální antikoncepci devět let a říká, že bez výhrad.
„Já s tím nemám žádné problémy, ani psychicky, ani fyzicky a chuť na sex mám víc než
přítel," tvrdí Otáhalová. Připouští sice, že má problémy s močovými cestami a mykózami, ale
dodává, že to může být ovlivněno antikoncepcí, nebo nemusí. O jiné metodě antikoncepce
neuvažuje, protože jí všechny připadají nespolehlivé.
Její slova potvrzuje srovnání spolehlivosti antikoncepčních metod, kterou vyjadřuje
takzvaný Pearl index (PI), který - zjednodušeně řečeno - počítá počet neplánovaných
otěhotnění na sto žen během jednoho roku. U hormonální antikoncepce se pohybuje hodnota
PI kolem 1,0 (jedno neplánované těhotenství na 100 žen za rok) a například u symptotermální
metody, což je jedna z technik přirozeného plánování rodičovství, je index spolehlivosti 2,2
až 2,9, tedy víc než dvakrát vyšší. Symptotermální metoda spočívá ve sledování minimálně
dvou ukazatelů, které stanoví plodné a neplodné dny. Zena pozoruje změny hlenu děložního
74
čípku a průběh tělesné teploty. V každém případě hormonální varianta je favoritem pro
vysokou spolehlivost a jednoduchost použití.
Bránit přelidnění
Lékařka Jana Bajerová je internistka a věnuje léčbě alergií a poruch imunity. Podle ní žádný
rozumný člověk neužívá preparáty, které nejsou nezbytné, protože každý lék může mít
závažné nežádoucí účinky. Její článek v publikaci „Antikoncepce - Co potřebujete vědět...
ale nikdo o tom nemluví" popisuje některé možné zdravotní problémy spojené s užíváním
hormonální antikoncepce. Za největší hrozbu považuje zvýšené riziko plieni embólie, ale
popisuje také případy nárůstu váhy, jaterní problémy, mozkové příhody a kožní nemoci.
Bajerová dodává, že se opírá především o vlastní zkušenosti a částečně i odborné texty
internistů, protože neexistuje žádný ucelený text. „Spíš se to přehlíží," myslí si. Lékařka je
spíš ojedinělý příklad, protože doktoři nejsou většinou ochotní otevřeně kriticky hovořit o
hormonální antikoncepci. „Já chci jen upozornit, bez ohledu na jiná hlediska, jak je to strašně
nebezpečné," vysvětluje Bajerová. „A to jsem do textu neuvedla případy úmrtí, která byla
také, a to jen proto, že jsem chtěla zodpovědně popsat, co jsem viděla na vlastní oči."
Vyvstává tedy otázka, proč lékaři hormonální antikoncepci vůbec předepisují. „To by mě také
samotnou zajímalo," konstatuje Bajerová. Gynekologové svou zálibu v hormonální
antikoncepci mimo jiné rádi vysvětlují tím, že regulují porodnost a zabraňují tak přelidnění
planety. Ve světle skutečnosti, že porodnost české populace je tak nízká, že nezajišťuje její
vlastní reprodukci, ztrácí tento argument na síle. Problematické je také tvrzení, že používání
hormonální antikoncepce řeší problém vysokého počtu potratů. Za rok 2007 se jejich
množství v České republice dokonce mírně zvýšilo. Vliv hormonální antikoncepce je
nepochybný, ale čísla říkají, že ji nelze považovat za řešení potratovosti.
Lékařka Bajerová naznačuje, co by mohlo být důvodem k oblibě hormonálních
přípravků. „I k nám chodí zástupci farmaceutických firem a každý má zájem, abychom
předepisovali jeho lék. Samozřejmě, když mi někdo zaplatí sjezd za několik tisíc, tak určitě
zohledním, že budu psát nějaký sprej do nosu místo pěti jiných." Podle lékařky se v poslední
době stupeň uplácení ze strany farmaceutických společností pod tlakem médií a veřejnosti
snížil.
Její slova potvrzuje obchodnice farmaceutické společnosti, která si z pochopitelných
důvodů přeje zachovat anonymitu. „Po té kauze se teď všichni víc hlídají a nikdo nemá zájem
75
o podobné potíže," tvrdí. Hovoří o reportáži České televize přistihnuvši brněnskou lékařku,
kterak přijímá úplatek od zástupce farmaceutické společnosti. O nelegálních praktikách
odmítá však tato žena hovořit. „Naše firma má k dispozici oficiální metody, kterými můžeme
zákazníky (lékaře) ovlivňovat a které nejsou v rozporu s etickými pravidly," říká. Za
nej silnější nástroj považuje takzvanou neintervenční postmarketingovou studii. „My lékaře
zaplatíme za to, že půl roku během podávání prostředku sleduje a zaznamenává stav pacienta.
Pro nás je to výhodné, protože tahle klinická data můžeme použít v další propagaci,"
vysvětluje obchodnice oficiální vazby lékařů a farmaceutů. Jiným, méně rozšířeným tahem je
zaplacení účasti na konferenci. „Ročně to bývají tři vybraní lékaři z regionu," vypočítává
žena. Odhaduje, že za kongres pro jednoho může firma zaplatit kolem padesáti tisíc korun. „Je
možné samozřejmě lékařům darovat drobnosti, ale aby to bylo považováno za drobný dárek,
nesmí hodnota přesahovat patnáct set korun ročně. My si nedovolíme zaplatit lékaři zájezd
k moři, ale je jasné, že se to děje," říká bez obalu. Neexistují přesné odhady, jakou částku
farmaceutické firmy do českých lékařů investují. Odhaduje se, že ve Spojených státech utratí
producenti léků za propagaci a marketing zhruba osm až třináct tisíc dolarů na jednoho lékaře
za rok. „Tuto částku si pro Českou republiku mnohonásobně podělte," kroutí hlavou odmítavě
zástupkyně farmaceutického průmyslu.
Přímé ovlivňování lékařů farmaceuty není jediný oříšekjejich vzájemné závislosti.
Podle analýzy předního vědeckého časopisu Nature má třetina lékařských specialistů finanční
vazby na firmy, jejichž produkty doporučují. Autoři studie soudí, že číslo bude vyšší, neboť
výsledek vychází z toho, co sami lékaři dobrovolně přiznali. Gynekolog Vít Unzeitig před půl
rokem v rozhovoru s autorem těchto řádků odmítl, že by doporučování farmaceutických
produktů lékařem mohl být problém. „Já mám právě raději, když farmaceutická společnost
prezentuje svoje materiály po revizi lékařem," vysvětluje, proč nepovažuje za problém, že je
podepsán pod propagačními texty producenta hormonální antikoncepce.
Tento text není schopen postihnout všechny roviny vzájemné závislosti
farmaceutických firem a lékařů. Podle kritiků tohoto vztahu začíná závislost už na
akademické půdě při výuce mladých mediků. Tato praxe je všeobecně schvalována a
výsledkem může být, že lékaři pod vlivem marketingu farmaceutů často přebírají názor, že
existuje pilulka na každý problém a podle toho se pak ke svým pacientům chovají.
Oraljsem, ale málo...
76
Snaha o zprůhlednění vztahů lékařů a farmaceutů zůstává v Česku víceméně polem
neoraným. Farmaceutické společnosti založily v roce 1993 Asociaci inovativního
farmaceutického průmyslu, která proklamuje, že se bude zasazovat o kultivaci prostředí a
upevňování etických principů na českém farmaceutickém trhu. Pro své členy nechala
vytisknout brožuru o zásadách etického chování, vydala deklaraci etických závazků a po
kauze brněnské lékařky vyjádřila v tiskové zprávě znepokojení. Na jaře tohoto roku
organizovala konferenci, která se zabývala vztahy mezi doktory a farmaceuty. Lékař Jan
Hnízdil kritizuje toto neprůhledné prostředí už delší dobu a je mnohem radikálnější. „Na
etické kodexy bych rozhodně nespoléhal. Ty mají skutečně jenom demonštratívni charakter.
Je potřeba učinit naprosto jasná transparentní opatření. A oni se tomu zuby nehty brání," říká.
Česká lékařská komora poněkolikáté vyzvala farmaceutické firmy k založení
nezávislého nadačního fondu na podporu vzdělávání lékařů. Farmaceutické firmy by do fondu
poukazovaly finance ze svého zisku a vzdělávání lékařů by tak bylo odděleno od jejich
komerčních zájmů. Výsledkem zatím je, že asociace věnovala 800 tisíc korun projektu
Iuventus Medica, který má podporovat vzdělávání mladých lékařů. „Projekt nadačního fondu
budí důvěru a jeho garance nadací Charty 77 též," říká už zmíněný Hnízdil. Podle něj ale stále
zůstává otázkou, jak bude zajištěna nezávislost vzdělávání v praxi. Lékař Hnízdil nezůstává
pouze u kritizování. V loňském roce předložil několika institucím soubor návrhů
protikorupčních opatření. Navrhoval například, aby již výše zmíněné postmarketingové studie
neprobíhaly pouze na úrovni lékař-farmaceut, ale aby se jich účastnil třetí nezávislý orgán.
Třeba Statní ústav pro kontrolu léčiv nebo zdravotní pojišťovna. „Nemělo to žádnou odezvu,"
zakončuje Hnízdil.
Přímo k jádru neproniknutelného propletence vztahů směřuje další požadavek, aby
farmaceutické firmy zveřejňovaly v centrálním registru všechny svoje platby putující
k lékařům. Na otázku, jak se k této výzvě asociace staví, odkazuje její tisková mluvčí
Michaela Múllerová na znění Deklarace o etické spolupráci mezi lékaři a průmyslem. Ta však
obsahuje pouze obecná vyjádření. Bez odpovědi zůstává také otázka, jaký následek má pro
člena asociace odhalená korupce v případu brněnské lékařky. Jedinou oficiální reakcí tak
zůstává půl roku stará tisková zpráva vydaná vzápětí po odvysílání pořadu Českou televizí:
„... představenstvo Asociace se bude situací zabývat a požádá zástupce Novartisu, aby podali
k této události vysvětlení".
Neomezuje se snaha farmaceutických firem kromě finančního daru na pouhé mlácení
prázdné slámy? Odhaduje se, že roční obrat trhu jen s antikoncepčními výrobky je pět miliard
korun. Asociace sdružuje 32 farmaceutických producentů. Nejeví se z tohoto úhlu pohledu
77
finanční dar 800 tisíc korun spíš jako klička, aby se vlk nažral a koza zůstala celá?
„Diskutovat o výši poskytnuté částky nepovažuji za korektní," odpovídá na tuto otázku Jan
Hnízdil. Podle něj je v této chvíli důležité ocenit snahu farmaceutů reflektovat neudržitelnost
současného stavu.
78
6 REFLEXE PRAKTICKÝCH VÝSTUPŮ
Pořadí textů praktické části je zachováno tak, jak postupně vznikaly v časové souslednosti.
Helenu Máslovou jsem zvolil za svůj první zdroj z taktických důvodů. Jednak je známá svým
kritickým postojem k hormonální antikoncepci. Účastní se osvětových programů, píše články
do novin a šíří názory, které jsou v rozporu s etablovaným přístupem k antikoncepci.
Posledním, neméně důležitým důvodem je již zmíněný film Hormonální akvárium. Helena
Máslová i Jaroslav Petr, mají společné to, že jsou jeho aktéry. Chtěl jsem vyzpovídat i třetí
hlavní postavu filmu, gynekologa Pavla Cepického. Ten žádost o rozhovor odmítl s tím, že
má s mými kolegy špatnou zkušenost.
6.1 Reflexe rozhovoru s Helenou Máslovou
6.1.1 Příprava na rozhovor
Potřebné kontaktní údaje poskytly webové stránky Centra psychosomatické péče, kde má
Helena Máslová ordinaci, v níž mimo jiné rozhovor nakonec probíhal. Rešerši textů
týkajících se tématu usnadňoval fakt, že mě téma začalo zajímat před delší dobou. Příprava
nebyla tak náročná a nevstupoval jsem na neznámé území. Alena Blažejovká (in Osvaldová,
ed. 2009: 89) říká, že obtížný může být už první krok interview - výběr respondenta. „Ze vás
něco zajímá natolik, abyste se na to chtěli, a tudíž i dokázali ptát a ovšem že máte dost
odvahy, abyste vybranou osobnost oslovili a požádali o interview. " Novináři říkají, že
nej obtížnější v rozhovoru je vymyslet dobré, netriviální a neotřelé dotazy. Pro mě byl nej větší
problém vymyslet dotaz první.
6.1.2 Rozhovor
Domluva na rozhovor proběhla bez problému. Původní domluvená hodina se ve výsledku
protáhla na dvou a půl hodinové povídání. Mám pocit, že to nej zajímavější povídání přišlo až
po vyčerpání kapacity nahrávaného média. Rozhovor probíhal přímo v ordinaci lékařky.
Byl jsem připravený si v průběhu rozhovoru činit poznámky na papír. To doporučuje
kvůli přehlednosti například Ondřej Neff. Byl to můj první delší rozhovor v životě (druhý
celkově), a už v jeho úvodu jsem pochopil, že chci-li pozorně sledovat, co můj respondent
79
říká a ještě na to smysluplně reagovat, nemůžu se zabývat psaním poznámek. Olga
Sommerová (in Osvaldová, ed. 2009: 103) považuje pro své rozhovory za důležité, že se svým
hrdinům dívá po celou dobou rozhovoru do očí. „Protože o to, co říkají, mám opravdový
zájem. " Chápu to podobně. Říká se, že oči jsou studny do duší. Sommerová ještě dodává, že
pokud k ní přijde novinář, který nahrává a ještě si píše poznámky, tak rozhovor ukončí.
Helena Máslová se vyjadřovala jasně a přesně. Takhle nějak si představuji ideálního
respondenta. Ví přesně co chce říct a říká to. Mých zhruba patnáct až dvacet připravených
dotazů vygenerovalo další otázky, které sloužily v hluchých místech k dalšímu posunu
rozhovoru.
6.1.3 Zpracování nahrávky
Po doslovném přepsání nahraného materiálu začala práce ořezávání a přesouvání. Zatímco
ořezávání bylo hodně, přesouvání fragmentů zpovědi se konalo zřídka. Vysvětluji si to
působením dvou faktorů: vyjadřovaní doktorky Máslové a připraveností okruhů témat.
Nakonec z dvouhodinového záznamu vyšlo něco přes dvacet dva tisíc znaků psaného textu,
který obsahoval pouze podstatné informace. To byl dobrý základ pro další cizelovaní finální
podoby textu.
6.1.4 Shrnutí
S konečnou podobou rozhovoru jsem spokojen. Zvoleného tématu se mi podařilo držet a
pokud se od něj text vzdaluje, drží se souvislostí. Pro hloubavého čtenáře by mohl být přesně
tím, co hledá.
Pro mě byl tento rozhovor důležitý. Uklidnil mě a pochopil jsem, že je nutná příprava.
Zjistil jsem, že mě rozhovor baví. Nutno dodat, že narozdíl od mnohých novinářů si
respondenty vybírám sám a neurčuje mi je zaměstnavatel. To je nesporná výhoda. Na druhou
stranu neprobíhalo také vše, jak bych si představoval. Místa, kde jsem měl, nebo mohl
reagovat, nemilosrdně odhalil audiozáznam. Ve chvíli poslechu teprve vyvstávaly možné
reakce a doplňující otázky. V tomto případě však posloužil email, a to i kvůli autorizaci textu.
80
6.2 Reflexe rozhovoru s Jaroslavem Petrem
Jak je uvedeno výše, volba na Jaroslava Petra padla kvůli účinkování ve filmu Hormonální
akvárium. Setkání jsme si domluvili ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, kde má Petr
laboratoř. Jeho přístup lze shrnout jedním slovem - vstřícnost. Jako u lékařky Máslové se
vymezená hodina času protáhla na dvě a půl hodiny příjemného povídání.
6.2.1 Příprava
Kromě zmíněného filmu byl zdrojem informací internet. Naďa Klevisová (in Osvaldová, ed.
2009: 56) říká, že Google je pro novináře to, co pro zahradníka motyka. A má pravdu. Mohl
jsem si přečíst texty Jaroslava Petra, poslechnout z rozhlasového archivu rozhovor, který
sním dělal nedávno Jaroslav Dušek v pořadu Duše „K". Inspiraci jsem hledal i v
publicistických rozhovorech s vědci. Nechal jsem si tak nepřímo napovědět zkušenými
novináři.
6.2.2 Rozhovor
Povídali jsme si v kanceláři Jaroslava Petra. Narozdíl od předchozího rozhovoru generovaly
dotazy sáhodlouhé odpovědi. Bylo poznat, že Petr je uvyklý ze svých rozhlasových pořadů
vést dlouhou a nepřerušovanou řeč. Opět jsem vycházel z připravených dotazů, které
současně generovaly další otázky. Poznámky jsem si během rozhovoru nedělal a soustředil se
na to, co můj protějšek říká. Soustředěním na informační nálož, jaké se mi dostalo, jsem
odcházel po dvou a půl hodinách rozhovoru vyčerpaný.
6.2.3 Zpracování nahrávky
Dvě a půl hodiny záznamu jsem poctivě přepsal, a pak teprve v textové podobě dělil zrno od
plev. Zkušení novináři říkají, že šedesát procent nahraného záznamu je odpad. V případě
biologa Petra si myslím, že tomu tak nebylo. Všechno co řekl bylo podstatné a mělo své
místo. Snad se povedlo to skutečně podstatné zachovat a dosáhnout toho, že text čtenáře
neunaví, ačkoliv jsem si vědom, že je to rozhovor dlouhý. Bylo nutné osekat slovní vatu, která
v mluveném projevu působila sympaticky. V psané podobě působilo používané hovorové
81
výrazivo nepatřičně. I tak jsem se snažil charakteristické vyjadřování Jaroslava Petra
zachovat.
6.2.4 Zhodnocení
S výsledkem jsem spokojený. Rozhovor sice zabíhá za hranice zvoleného tématu, ale
domnívám se, že pro kontext není špatné podívat se na problém z mnoha zdánlivě
nesouvisejících úhlů. To, že se o rizicích hormonální antikoncepce ve veřejnosti příliš
nemluví souvisí přímo s tím, jak dovedou představitelé vědy prezentovat výsledky svého
bádání, jací vlastně jsou a jaká je atmosféra ve společnosti.
6.3 Reflexe rozhovoru s Vítem Unzeitigem
Jak uvádím výše, v původním plánu rozhovorů byl doktor Cepický., který setkání odmítnul.
Najít za něj jinou relevantní náhradu nebyl až takový problém, navzdory počátečním obavám.
Hledal jsem významného představitele lékařské obce, který antikoncepci předepisuje a
současně lze u něj vystopovat přímou vazbu na farmaceutickou společnost. Toto kritérium
doktoři Cepický i Unzeitig naplňují, protože na internetových stránkách farmaceutických
společností propagujících hormonální antikoncepci jsou jejich jména, coby garantů informací.
Nebyl problém se s „mým gynekologem" domluvit. Nesouhlas vyjadřuje pouze při dotazu,
zdaje ochoten mi věnovat alespoň hodinu času. Domluvili j sme se na půl hodině.
6.3.1 Příprava
Před tímto rozhovorem jsem cítil větší nervozitu, než u předchozích. Po poměrně
nekompromisním odmítnutí od Cepického jsem po některých připravených dotazech očekával
i možnost předčasného ukončení tohoto rozhovoru. Nestalo se. Při přípravě otázek poskytnul
klíčovou oporu opět internet. Podstatnou inspirací byl první praktický text této práce rozhovor
s lékařkou Máslovou. Vedle toho jsem hledal inspiraci u žen, kterých se téma
antikoncepce bytostně týká a ptal se jich, co by je tak zajímalo, kdyby hovořili
s gynekologem. Pozornosti neušla ani příprava techniky. Nakoupení nových baterií a nového
záznamového média.
82
6.3.2 Rozhovor
Vše probíhá v rychlosti. Uděláme ve spěchu pár fotografií. Protože stále počítám z možností,
že hovor bude ukončen dříve, než bych si přál, volím taktiku zpočátku neutrálních otázek a
nepohodlnější témata nechat až po rozproudění komunikace. Po půl hodině do ordinace
vchází jiný lékař a rozhovor je ukončen. V okamžiku, kdy moje záznamové zařízení ukládá
data a výrobce nedoporučuje s ním manipulovat do něj „můj" lékař strčí. Doufám, že se vše
stihlo uložit. Zeje médium prázdné zjišťuji o půl hodinu později.
Na druhý den volám doktorovi znovu. Vysvětluji situaci. Souhlasí s dalším
rozhovorem. Ten se bude konat za čtrnáct dní na porodnicko-gynekologickém kongresu. Opět
pouhá půlhodina. Už oba víme, co nás zhruba čeká. Trochu mě to mrzí, protože je znát, že
druhá strana měla možnost si odpovědi víc promyslet a chybí spontaneita reakcí oproti
prvnímu setkání. Tentokrát rozhovor nahrávám na dva přístroje. První část otázek čtu
z papíru. Až ze mě opadne nervozita, částečně pramenící z formálního prostředí kongresu,
kladu otázky, které mě napadají.
6.3.3 Zpracování
Na způsobu řeči mého respondenta je znát pedagogická praxe. Úpravy jsou minimální a
věřím, že přepis zachoval charakter řeči recipienta. Dál už pouze přesunuji pasáže textu, u
kterých se mi nepodařilo udržet v rozhovoru tematickou návaznost, do logických celků.
6.3.4 Zhodnocení
I v poměrně omezené době na rozhovor se myslím podařilo vyobrazit většinový přístup
českých gynekologů k antikoncepci. Mimo to jsem zjistil, že půl hodina na rozhovor, včetně
přípravy techniky a focení, je zoufale málo. Z rozhovorů pro tuto práci jsem s tímto spokojen
nejméně. Myslím, že víc drzosti (odvahy) by mu neuškodilo. Pokud by se text vyskytoval
samostatně, bez souvislostí uvedených v této práci, tato jeho slabina by se projevila zřetelněji.
6.4 Reflexe reportáže ze semináře Příprava na společný život v manželství
S žádostí o možnost účastnit se semináře o antikoncepci j sem se původně obrátil na brněnské
sdružení CENAP. Účast podmiňovali tím, že musím navštěvovat s partnerkou celý
83
dvouměsíční program. To nebylo možné a tak jsem zkusil pražské Centrum pro rodinu. Měli
pouze jednu podmínku - nijak nezasahovat do průběhu programu.
6.4.1 Příprava
Použil jsem znalosti načerpané v předchozích rozhovorech a při návštěvě brněnského
CENAP, jehož program se pražskému Centru pro rodinu značně podobá. Tyto organizace
mají společné to, že propagují metodu přirozeného plánování rodičovství a jsou úzce
propojeny s katolickou církví. Dopředu jsem si připravil několik otázek a hodlal je použít na
organizátory kurzu i účastníky. Nakonec se na ně vůbec nedostalo.
6.4.2 Přímá účast
Dostavil jsem asi půl hodiny před zahájením. Všichni o mě dopředu ví. Jak popisuji
v samotné reportáži, je mě zakázáno fotit. Celé setkání si nahrávám na diktafon. V druhé části
setkání jsem zapojen do činnosti pracovní skupiny a stávám se přímým účastníkem děje. Mrzí
mě, že nemám prostor na nachystané otázky. Do řeči se dávám pouze s jednou dívkou. Také
píše o antikoncepci bakalářskou práci. Končí se před desátou večerní a všichni doslova
prchají na hromadné dopravní prostředky. Naštěstí se mi před jejich odchodem podaří udělat
několik fotek. Peripetii s jejich získáním popisuji v reportáži.
6.4.3 Zpracování materiálu
Do psaní reportáže se pouštím dva dny po účasti na setkání. Mám dojem, že potřebuji zážitek
vstřebat a získat odstup. Myslím, že je to dobře. Píšu, co si pamatuji a oživuji paměť audio
záznamem, fotografiemi a prohlížím si poznámky zapsané během setkání. Příběh přenáším na
papír chronologicky.
6.4.4 Závěr
Domnívám se, že výsledný text není poznamenán tím, že jsem lidem kolem sebe mohl zřídka
klást přímé otázky. Během zpracování mi došlo, že je důležité popsat to, co jsem tam zažil.
Vzpomínky rekonstruují pořízené záznamy spolehlivě. Současně si uvědomuji, že tato tvorba
po mě není rutina a mechanismus postupů tvorby reportáže musím někdy možná příliš složitě
objevovat, nehledě na načtenou literaturu.
84
6.5 Reflexe feature Za pilulku k moři
6.5.1 Příprava
Ze všech textů v této práci byla příprava pro feature nej náročnější. Rešerše znamenaly dlouhé
hodiny u počítače, procházení dostupných informaci, vyhledávání a kontaktování možných
zdrojů. A v závěru po napsání feature si kladu otázku, zda jsem právě s ním neměl začít. Už
jen proto, že bych byl lépe připraven do předcházejících textů, zejména pro rozhovor s Vítem
Unzeitigem. Na druhou stranu mě zase připravily předchozí texty na tento - ponejvíce
analytický.
6.5.2 Rešerše a sběr materiálu
V rámci práce na feature vzniklo několik samostatných rozhovorů. Aby si člověk získal
důvěru těch, které vidí poprvé, musel s nimi nějaký čas strávit. Pokud jsem se setkal s někým
osobně, pokaždé se to protáhlo na dobu delšího rozhovoru. S některými aktéry feature jsem
hovořil telefonicky a následně upřesňoval otázky emailem. To je případ lékařů Bajerové nebo
Hnízdila a také tiskové mluvčí Asociace farmaceutických producentů Michaely Miillerové.
6.5.3 Zpracování materiálu
Samotné psaní textu už bylo odměnou za nekonečné pobíhaní. Ačkoliv až při psaní docházelo
na kontaktování některých aktérů v návaznosti na tom, jak se zjevovali v síti poznatků.
Mnoho souvislostí vyvstávalo až při psaní textu. Spoustu informací jsem načerpal na setkání
s představitelkou farmaceutického průmyslu. To znamenalo další rešerše a ověřování. Tato
fáze byla jako pracné, ale přesto radostné skládání puzzle po pečlivém roztřídění políček.
6.5.4 Zhodnocení
Měl-li bych seřadit stupnici spokojenosti s texty v praktické části, tak bych feature zařadil
nejvýše. Myslím, že vystihuje jeden z klíčových důvodů, proč ve společnosti výrazně
převažuje jeden typ antikoncepce a zároveň popisuje její rizika. Vedle toho jsem celkem
spokojen i s jeho formální stránkou. Spokojenost pramení pravděpodobně i z toho, že si
feature vyžádalo mnoho času a úsilí.
85
7 ZÁVĚR
Tato bakalářská práce si kladla za cíl prozkoumat fenomén antikoncepce v co největší možné
šíři a předložit jej atraktivní formou publicistických žánrů čtenáři. Rozhovory přinášejí názory
odborníků, reportáž otevřela poměrně uzavřený prostor katolické komunity a změnila jej
alespoň na chvíli v prostor veřejný, feature pátrá po důvodech, proč lékaři kladou důraz na
hormonální variantu antikoncepce.
Zajímalo mě, jak se na metody antikoncepce dívají ti, kteří slepě nevěří tvrzením
marketingových oddělení farmaceutických firem a co nabízejí kritici hormonální
antikoncepce za alternativy. Z následujícího nechci vyvozovat závěr, ale za malé zamyšlení
následující postřeh stojí. Příznačné je, že všechny ženy, se kterými jsem se setkal a které
přestaly hormonální antikoncepci užívat, byly spokojené a o tom, že by se k hormonální
antikoncepci vrátily, rozhodně neuvažovaly.
V jednom z rozhovorů biolog Jaroslav Petr říká, že jednoduché řešení na složité
problémy neexistuje. Po dokončení této práce mám jistotu, že s hormonální antikoncepcí není
něco v pořádku. Skrývá příliš mnoho nejasností: neprůhledný propletenec farmaceutických
firem a lékařů, environmentálni rizika, jejichž důsledky není zatím možné dohlédnout a
závažná rizika zdravotní.
I přes tyto závažné indicie nenachází téma rizik antikoncepce v hlavních médiích a ve
společnosti odpovídající odezvu. Nechci být skeptický, ale mám dojem, že média v tomto
případě přejala marketingový imperativ „užívejte a bavte se" a rezignovala na jednu ze
základních funkcí seriózního tisku - informovat veřejnost. Zisky plynoucí do kapes
farmaceutických společností jsou v užívající a bavící se společnosti méně ohrožovány,
protože kdo si hraje, nezlobí a hlavně se neptá. Tato práce snad pokřivené mediální zrcadlo
v mezích svých možností narovnává.
86
8 ZDROJE A LITERATURA
ALVERGNE, Alexandra; L U M M A A Virpi. Does the contracentive pili alter mate choice in
humans? Trends in Ecology and Evolution, [online]. October 2009 [cit. 2009-11-08].
Dostupný na World Wide Web: <http://www.cell.com/trends/ecology-
evolution/fulltext/S0169-5347%2809%2900263-8>.
BALON, Richard. Lékaři a farmaceutické firmy: Pilulka na každý problém. Vesmír 79,
[online]. October 2000 [cit. 2009-11-08]. Dostupný na World Wide Web:
<http://www.vesmir.cz/clanky/clanek/id/424>. ISSN 1214-4029.
BLAŽEJOVSKÁ, Alena; KOPÁČ, Radim; OSVALDOVÁ Barbora; et al. Rozhovory o
interview. Editoři Barbora Osvaldová a Radim Kopáč. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009. 166 s.
ISBN 9788024616186.
BURTON, Graeme; JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno, 2001. 391 s. ISBN
8085947676.
DOČEKALOVÁ, Markéta. Tvůrčí psaní: jak psát pro noviny a časopisy, jak vymyslet dobrý
příběh, praktická cvičení. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 152 s. ISBN 802471602X.
FOLLRICHOVÁ, Mária. Publicistické interview: spoločné dielo interviewujúceho a
interviewovaného. Otázky žurnalistiky, 2004, č. 3-4, s. 171-178. ISSN 0322-7049.
GRYGAR, Mojmír. 1961. Umění reportáže. Praha: Československý spisovatel, 1961.
HAJNÁ, Michaela. Za dveřmi ústavních zařízení: soubor sociálních reportáží. Brno:
Masarykova univerzita, 2008. 157 s.
HAMPLOVÁ, Dana; PIKÁLKOVÁ, Simona; RYCHT AŘÍKOVÁ, Jitka. České
ženy: vzdělání, partnerství, reprodukce a rodina. Vyd. 1. Praha: Sociologický ústav A V
ČR, 2003. 108 s.
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Vyd. 2. aktualiz.
Praha: Portál, 2008. 407 s. ISBN 9788073674854.
HVÍZDALA, Karel. Moc a nemoc médií: rozhovory, eseje a články 2000-2003. 1. vyd.
Praha : Máj, 2003. 268 s. ISBN 8086643077.
KEEBLE, Richard. The newspapers handbook. Vyd. 4. London: Routledge; New York:
Taylor & Francis, 2005. 299 s.
KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1995. 307 s.
ISBN 807184134X.
87
LÁZNIČKOVÁ, Ludmila. Přirozené metody plánování rodičovství; Průvodce symptotermální
metodou. Brno: CENAP, 2003. 24 s.
MÁSLOVÁ, Helena. Vem si prášek. Respekt, [online]. 2003, č. 12. [cit. 2009-05-02].
Dostupný na World Wide Web: <http://respekt.ihned.cz/cl-36187030-vem-si-prasek>. ISSN
1801-1446.
MCQUAIL, Denis. 1999. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002. 447 s.
ISBN 8071787140.
MENCHER, Melvin. News reporting and writing. Vyd. 9. Boston: McGraw-Hill, 2003. 1 s.
ISBN 0072491949.
MOŽNÝ, Ivo; JIRÁNEK, Vladimír. Rodina a společnost. 2., upr. vyd. Praha: Sociologické
nakladatelství (SLON), 2008. 323 s. ISBN 9788086429878.
OSVALDOVÁ, Barbora. Reportáž a reportéři. Žurnalistika, [online]. September 2005 [cit.
2009-04-25]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.zurnalistika.cz/?p=17>.
OSVALDOVÁ, Barbora; HALADA, Jan. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové
komunikace. Vyd. 3. rozš. Praha: Libri, 2007. 263 s. ISBN 9788072772667.
PETR, Jaroslav. Hormonální antikoncepce ztěžuje výběr správného partnera. OSEL
(Objective Source E- Learning), [online]. October 2009 [cit. 2009-11-08]. Dostupný na
World Wide Web: < http://www.osel.cz/index.php?clanek=4671>. ISSN 1214-6307.
POSTMAN, Neil; REIFOVÁ, Irena. Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy.
Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 1999. 190 s. ISBN 8020407472.
ROACH, John. Sex-Changing Chemicals Can Wipe out Fish, Study shows. National
Geographic News, May 2007 [cit. 2009-11-08]. Dostupný na World Wide Web:
< http://news.nationalgeographic.com/news/2007/05/070521-sex-fish.html>.
RUB-MOHL, Stephan; BAKICOVÁ, Hana. Žurnalistika: komplexní průvodce praktickou
žurnalistikou. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005. 292 s. ISBN 8024701588.
RYBOVÁ, Zdeňka, Antikoncepce; Co potřebujete vědět... ale nikdo o tom nemluví. Hnutí pro
život.
ŠMÍD, Dárek. Gonzo!. Hype, 2006, č. 22, s. 40-41. ISSN 1214-0600.
TUŠER, Andrej. Ako sa robia noviny. Vyd. 2. upr. Bratislava: SOFA, 2003. 163 s. ISBN
8089033261.
88
9 JMENNÝ REJSTŘÍK
Alvergneová, Alexandra, 18
Anderson, Douglas A., 25
Aust, Stefan, 12
Bajerová, Hana, 18, 85
Balon, Richard, 23
Bayer-Shering Pharma AG, 22
Blažej ovká, Alena, 79
Breed, Warren, 11
Burnsová, Lynette Sheridan, 31
Centrum naděje a pomoci CENAP, 19, 21
Čepičky, Pavel, 79, 82
Dušek, Jaroslav, 81
Elliot, 11
Faulkner, William, 9
Follrichová, Mária, 29
Giddens, Anthony, 8
Golding, 11
Grygar, Mojmír, 26, 27, 32
Hendl, Jan, 32, 33
Hnízdil, Jan, 85
Hunter, Thomas S., 9
Hvížďala, Karel, 12
Itule, Bruce D., 25
Jacz, Ľudovít, 26
Keeble, Richard, 24, 28, 29, 30, 35
Kisch, Egon Ervin, 26, 27
Klevisová, Nad'a, 81
Konfucius, 13
Kunczik, Michael, 10, 11, 88
Lazarsfeld, 10
Lázničková, Ludmila, 19
Loh, Jules, 25
Lummaová, Virpi, 18
Máslová, Helena, 8, 36, 46, 79, 80
McCombs, 10
McQuail, Denis, 10, 11, 12, 89
Mencher, Melvin, 24, 25, 28
Možný, Ivo, 13, 14, 15, 16
Mullerová, Michaela, 86
National Geographic, 17, 89
Neff, Ondřej, 33, 35, 80
New England Journal of Medicine, 23
Noelle-Neumannová, 11
Osvaldová, Barbora, 28, 32, 33
Petr, Jaroslav, 48, 57, 58, 79, 81, 82, 87
Postman, Neil, 8, 12
Qlaira, tablety, 19
Ruß-Mohl, Stephan, 34
Rybová, Zdeňka, 19
Rychtaříková, Jitka, 15
Shaw, 10
Sommerová, Olga, 80
Světová zdravotnická organizace, 22, 69
Světový den antikoncepce, 22
Sídlo, Jindřich, 32, 34
Sofar, Jakub, 33
Švagrová, Marta, 35
Tara, Tereza, 8
Trends in Ecology a Evolution, 18
Tri-Regol, tablety, 20
Tušer, Andrej, 26
Unzeitig, Vít, 59, 66, 67, 76, 82, 85
89
10 SEZNAM FOTOGRAFIÍ V PRAKTICKÉ ČÁSTI PRÁCE
Obrázek 1: Medicína má být úzce propojena ze sociologií, tvrdí Helena Máslová. 47
Obrázek 2: Hippokratova přísaha říká, že lékař léčí zadarmo, říká Helena Máslová 47
Obrázek 3: Pravda není ani bílá, ani černá, ale strakatá, je přesvědčený Jaroslav Petr 58
Obrázek 4: Musíme to poznat, říká Jaroslav Petr 58
Obrázek 5: Dříve byly dívky opatrnější, tvrdí gynekolog Vít Unzeitig 67
Obrázek 6: Každý strůjcem štěstí svého, domnívá se Vít Unzeitig 67
Obrázek 7: Nic nevnucujeme, možnost volby má každý, říkají manželé Zindulkovi 71
Obrázek 8: Děti budou později, chceme si prožít čisté manželství... 71
Obrázek 9: Jak funguje lidské tělo teď už víme. 72
90