Diplomová práce se soustředí na konstrukci obrazu antinomického
rituálu heretiků (antirituálu), během procesů s templáři ve
Francii v letech 1307-1312. Práce argumentuje, že procesy s
templáři proběhly v několika fázích a na několika úrovních, a
je proto vhodnější mluvit o „procesech“ než o procesu.“ Práce
dále argumentuje, že především na biskupské úrovni vyšetřování
byl utvářeny komplexní obrazy antirituálu. Práce se dále snaží
doložit, že tyto obrazy vzešly ze setkání několika druhů
diskursu o středověkých hereticích a jejich praxích.
Nejvýznamnější bylo setkání obrazu zvrhlých, odlidštěných
templářů, který byl utvořen francouzskou královskou propagandou
na počátku královské aféry, a starších představ o katarech a
jejich rituálních praxích. Práce dále argumentuje, že k těmto
setkáním docházelo během jednotlivých vyšetřování v oblastech
jižní Francie. Pokouší se vysvětlit vznik představ o
templářském antirituálu nejen v kontextu vztahů mezi
politických pozadím procesů a centrálním interrogatoriem
vydaným papežem Klementem V., ale také mezi vyšetřovacími
strategiemi pozdě středověké inkvizice a interakcí mezi
jednotlivými inkvizitory a jejich podezřelými. Argumentuje, že
obrazy antirituálu byly nezáměrnými produkty vyšetřování, ne
součást propagandistického nebo inkvizitorského plánu. V
závěrečné část se práce pokouší umístit údajný templářských
antirituál do kontextu fiktivních antinomických herezí 13. a
14. století, a otevřít téma významu údajného templářského
antirutálu pro vývoj obrazů heretického libertinismu a uctívání
ďábla.