Masarykova univerzita
Ekonomicko - správní fakulta
Studijní obor: Veřejná ekonomika
INSTITUCE PŮSOBÍCÍ V ODVĚTVÍ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ
- CHARAKTERISTIKA, INTERAKCE, EFEKTIVNOST
An institucion in social security sector - characteristics, interaction,
effectiveness
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Autor:
Ing. Mirka WILDMANNOVÁ PhD. Helena PAVLŮ
Brno, květen 2006
Jméno a příjmení autora: Helena Pavlů
Název bakalářské práce: Instituce působící v odvětví sociálního zabezpečení
— charakteristika, interakce, efektivnost
Název v angličtině: An institution in social security sector - characteristics,
interaction, effectiveness
Katedra: Veřejná ekonomie
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Mirka Wildmannová Ph.D.
Rok obhajoby: 2006
Anotace v češtině
Cílem této práce je analyzovat současné propojení systému sociálního zabezpečení, zhodnotit
pozitiva a negativa a doporučit řešení. Práce popisuje orgány sociálního zabezpečení,
jejich funkce a vzájemné vztahy a rozebírá pilíře sociálního zabezpečení v návaznosti
na zabezpečující orgány. Dále je zaměřena na efektivnost orgánů sociálního zabezpečení
podle organizačních, finančních a personálních kritérií. V závěru nechybí vlastní stanoviska
a doporučení.
The aim of this work is analyze concurrently connection system social security, valorize
positive and negative and recommend solution. Work describes authorities social security,
their function and interrelationship and stripping pillars social security in concurrence
on securing authorities. Further is sight on effectiveness organ social securiry according
to organizational, financial and personal criteria. Lastly is not absent incident to position
and recommendation.
Klíčová slova v češtině:
sociální politika, sociální zabezpečení, dávky státní sociální podpory, sociální instituce,
efektivnost
Anotace v angličtině
Klíčová slova v angličtině:
social policy, social security, welfare payments, social settlement, effectiveness
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením
Ing. Mirky Wildmannové Ph.D. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární
a odborné zdroje.
V Brně dne 26. 5. 2006
vlastnoruční podpis autora
Děkuji vedoucí bakalářské práce Ing. Mirce Wildmannové, Ph. D. za užitečnou odbornou
pomoc, rady a připomínky, které mi poskytla během zpracování bakalářské práce.
OBSAH
ÚVOD 7
1 INSTITUCE SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ 9
1.1 Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky 9
1.2 Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany a Ministerstvo spravedlnosti 10
1.3 Česká správa sociálního zabezpečení 11
1.4 Krajské správy sociálního zabezpečení 12
1.5 Pražská správa sociálního zabezpečení 13
1.6 Městská správa sociálního zabezpečení Brno 14
1.7 Okresní správy sociálního zabezpečení 14
2 PILÍŘE SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ 16
2.1 Sociální pojištění 16
2.1.1 Důchodové pojištění a penzijním připojištění 16
2.1.2 Nemocenské pojištění 19
2.2 Státní sociální podpora 23
2.3 Sociální pomoc 27
3 FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ 29
3.1 Determinanty soustavy sociálního zabezpečení 29
3.2 Příjmy a výdaje institucí sociálního zabezpečení 30
3.2.1 Financování jednotlivých pilířů sociálního zabezpečení 31
4 EFEKTIVNOST 35
4.1 Faktory efektivnosti 35
4.1.1 Vnější faktory efektivnosti 36
4.2.1 Vnitřní faktory efektivnosti 39
4. 2 Cíle a účinky systémů sociálního zabezpečení 42
4.2.1 Interní efektivita 43
4. 2. 2 Účinnost systémů sociálního zabezpečení 44
ZÁVĚR
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
SEZNAM PŘÍLOH
ÚVOD
Počátky našeho sociálního zabezpečení spadají do druhé poloviny 19. století, kdy naše země
byly součástí Rakousko - Uherské monarchie. Postupně vzniká sociální pojištění
pro jednotlivé skupiny obyvatel a vytváří se několik soustav nemocenského a důchodového
zabezpečení.
Po roce 1918 bylo sociální zabezpečení značně roztříštěné. Zahrnovalo pouze část
ekonomicky aktivního obyvatelstva a zabezpečovalo jen jednu pětinu obyvatelstva. Sociálním
problémům rodinám s dětmi byla věnována malá pozornost, podpora se poskytovala
jen preferovaným skupinám. Sociální péče o staré a invalidní byla založena převážně
na dobročinnosti.
Do roku 1935 se soustava československého sociálního zabezpečení rozvětvila natolik,
že v sobě obsahovala pojištění nemocenské, invalidní, starobní a úrazové.
Pomoc nezaměstnaným měla v podstatě charitativní povahu, např. prostřednictvím poukázek
na stravu.
V prvních poválečných letech nahradil systémy z konce XIX. a začátku X X . století
Zákon o národním pojištění (č. 99/1948 Sb.).
V padesátých letech došlo k oddělení důchodového pojištění a nemocenského pojištění, došlo
k zestátnění zdravotní péče, snížila se hranice pro odchod do důchodu, bylo zavedeno
financování přímo ze státního rozpočtu. Příspěvek na pojistné byl zahrnut do daně ze mzdy.
V šedesátých letech byla do důchodové konstrukce zavedena řada omezení, která silně
oslabila principy zásluhovosti. Nejvýznamnější bylo zavedení progresivní daně z důchodu.
U starobního důchodu došlo k úpravě věkové hranice u žen diferencovaně podle počtu dětí.
V sedmdesátých letech bylo zrušeno zdanění důchodů a zvýšila se maximální hranice
důchodů, čímž došlo k prohloubení zásluhového hlediska. Sedmdesátá byla také ve znamení
zvýšení podpory rodin s dětmi a mladých manželství.
V osmdesátých letech pokračovala politika státu orientovaná na pomoc rodinám s mladým
manželstvím. V tomto období byly přídavky na děti a výchovné k důchodům považovány
za naprosto nejvýznamnější pomoc společnosti rodinám s dětmi.
Soustava sociálního zabezpečení nevyhovovala dosavadnímu vývoji. Systém byl statický
s řadou omezení vyjádřených pevnými částkami, čímž docházelo k zaostávání vývoje
průměrné výše důchodů i vytváření rozdílů mezi důchody přiznanými v různých obdobích,
nedával prostor ani možnost se vlastním přičiněním zajistit pro případ sociální události,
obsahoval málo podnětů k individuálnímu úsilí a produkoval tak chudobu, nespravedlnost,
demotivaci apod.
Nový systém sociálního zabezpečení formuloval základní cíl reformy jako obnovení vazby
mezi výkonností ekonomiky a úrovní sociálního zabezpečení při zásadní změně vztahu
mezi občanem a státem, takže např. všem osobám mělo být státem zaručeno poskytování
základních dávek při splnění zákonem stanovených podmínek, systém měl komplexně krýt
všechny sociální situace, které mohly být očekávány, výše jednotlivých dávek a služeb měla
být přiměřená sociálním potřebám a individuálnímu přičinění jednotlivých osob, měla být
poskytována záruka právního nároku na dávky při vzniku sociální události, měla být možnost
spoluúčasti občanů.
Za dominantní opatření sociální reformy byly stanoveny aktivní politika zaměstnanosti,
liberalizace a pluralizace systému sociálního zabezpečení, vytvoření záchranné sociální sítě,
rodinná politika.1
Situaci na poli současného systému sociálního zabezpečení se snaží zmapovat tato bakalářská
práce popisem institucí působících na poli sociálního zabezpečení a jimi zabezpečovanými
pilíři v podobě sociálního pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci.
Cílem práce je analyzovat současné organizační, finanční a personální propojení systému
sociálního zabezpečení prostřednictvím faktorů efektivnosti tak, aby byly zajištěny důstojné
životní podmínky všem občanům a spolu s nimi rovné šance překonávající sociální původ
lidí.
Závěr práce se snaží zhodnotit pozitiva a negativa těchto vztahů a pokouší se doporučit řešení
vedoucí k zeefektivnění celého systému.
V práci jsem použila metodu analýzy odborné literatury, příslušné legislativy, vyhledávání
internetových zdrojů a syntézy takto získaných poznatků.
1
Historie citována z WILDMANNOVÁ, M., Ekonomika sociálního zabezpečení a služeb, s. 29 - 34
1 INSTITUCE SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ
Odvětví sociálního zabezpečení vyžaduje stejně jako řada dalších odvětví své institucionální
uspořádání jak z hlediska pravomocí, tak i z hlediska působnosti. Toto uspořádání zobrazuje
příloha č. 1 a věnuje se mu dále také následující text.
v
1.1 Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky
Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále také „MPSV")2
vzniklo v červnu roku 1968
a na nový resort přešli pracovníci ze Státní plánovací komise, Státní mzdové komise,
Populační komise a SUSZ (dnešní CSSZ). Ministerstvo sídlilo v budově dnešního
Ministerstva zdravotnictví. V lednu roku 1969 vzniká federální Ministerstvo práce
a sociálních věcí, které zaniká v prosinci 1992 (konec federace). V dubnu 1988 je MPSV ČR
zrušeno a jeho pracovníci přecházejí na Ministerstvo financí a Ministerstvo zdravotnictví.
V červenci 1990 vzniká nové Ministerstvo práce a sociálních věcí, které existuje dosud.
V lednu 1991 se MPSV stěhuje do budovy bývalého Ministerstva stavebnictví (Na Poříčním
právu 1, Praha 2), která je součástí architektonického komplexu ministerských budov
pod Emauzy vystavěných v letech 1924 - 1929. Celý komplex je památkově chráněn a zapsán
v UNESCO a Pražské památkové rezervaci.
Na postech ministrů se postupně od prosince 1989 vystřídali Prof. MUDr. Pavel Klener, CSc,
Ing. Milan Horálek, CSc, Ing. Jindřich Vodička, PhDr. Stanislav Volák,
PhDr. Vladimír Špidla a Ing. Zdeněk Škromach (15. 7. 2002 - dosud).
MPSV je podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní
správy ČSR, ve znění pozdějších předpisů, ústředním orgánem státní správy
pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní
vyjednávání, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění,
nemocenské zabezpečení, sociální péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní
ochranu mateřství, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc,
a pro další otázky mzdové a sociální politiky.
Činnost ministerstva řídí, kontroluje a sjednocuje vláda České republiky.
" Z historie Ministerstva práce a sociálních věcí, http://www.mpsv.cz/cs/1344 (poslední aktualizace 4. 8. 2005)
9
Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, popisuje MPSV jako subjekt, který řídí a kontroluje výkon státní správy v sociálním
zabezpečení, řídí Českou správu sociálního zabezpečení a zajišťuje úkoly vyplývající
z mezinárodních smluv v sociálním zabezpečení a související s dalším rozvojem sociálního
zabezpečení. MPSV. Dále posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení
správního. Ministr práce a sociálních věcí může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly
při provádění sociálního zabezpečení, a může pověřit správy sociálního zabezpečení,
aby odstraňovaly tvrdosti v jednotlivých případech.
1.2 Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti
Ministerstvo obrany v oboru své působnosti řídí, kontroluje a svými orgány provádí
důchodové pojištění vojáků z povolání.
Ministerstvo vnitra provádí sociální zabezpečení příslušníků Policie České republiky,
příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky a příslušníků ostatních
ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb.
Ministerstvo spravedlnosti má ve své kompetenci sociální zabezpečení příslušníků
Vězeňské služby České republiky.
Orgány Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti dále rozhodují
v oboru své působnosti o dávkách důchodového pojištění vojáků z povolání, příslušníků
Policie České republiky a příslušníků Vězeňské služby České republiky a provádějí jejich
výplatu za podmínek uvedených v zákoně.3
Ministři obrany, vnitra a spravedlnosti mohou v oboru své působnosti odstraňovat tvrdosti,
které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení příslušníků ozbrojených sil,
a v dohodě s ministrem práce a sociálních věcí mají možnost zřídit v oborech své působnosti
posudkové komise sociálního zabezpečení k posuzování zdravotního stavu v případech,
kdy toto posouzení vyžaduje zvláštní odborné znalosti.
Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečen, ve znění pozdějších předpisů
10
v
1.3 Česká správa sociálního zabezpečení
Česká správa sociálního zabezpečení (dále také „ČSSZ")4
je samostatnou rozpočtovou
organizací podřízenou Ministerstvu práce a sociálních věcí, v právních vztazích vystupuje
jako organizační složka státu, není tedy samostatnou právnickou osobou. Tím však není
dotčena její působnost a její jednání je jednáním státu.
ČSSZ fakticky vznikla sloučením Úřadu důchodového zabezpečení v Praze, České správy
nemocenského pojištění a Správy nemocenského pojištění Svazu českých a moravských
výrobních družstev, a to k l . září 1990 zákonem č. 210/1990 Sb., o změnách působnosti
orgánů České republiky v sociálním zabezpečení a o změně zákona č. 20/1966 Sb.,
o péči o zdraví lidu.
Česká správa sociálního zabezpečení jako orgán státní správy vykonává působnost v oblasti
sociálního zabezpečení (důchodového pojištění a nemocenského pojištění) a lékařské
posudkové služby. Kompetence ČSSZ jsou upraveny zákonem ČNR č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů,
podle nichž ČSSZ rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, plní úkoly vyplývající
z mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení, vybírá pojistné na sociální zabezpečení
a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, kontroluje plnění povinností subjektů sociálního
zabezpečení, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely sociálního
zabezpečení, vede evidenci práce neschopných občanů a v určených případech provádí
nemocenské pojištění.
ČSSZ při zajišťování svých úkolů spolupracuje zejména s:
1. orgány sociálního zabezpečení Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva
spravedlnosti při vzájemném předávání podkladových materiálů a výplat některých
důchodů,
2. Ministerstvem zdravotnictví (ve věcech lékařské posudkové služby), Všeobecnou
zdravotní pojišťovnou (ve věcech lékařské posudkové služby, údaje o zániku nároku
na některé druhy důchodů) a dalšími zdravotními pojišťovnami,
3. Ministerstvem financí ve věcech rozpočtových prostředků, zřizování nových účtů,
4. peněžními ústavy (výplata důchodů na účty), především s Českou národní bankou,
která vede účty ústředí ČSSZ a detašovaných pracovišť ČSSZ,
4
Základní informace o České správě sociálního zabezpečení, http://www.cssz.cz/zakladni_informace.asp
11
5. státním podnikem Česká pošta, který zajišťuje většinu hotovostních výplat důchodů,
6. zdravotnickými zařízeními při posuzování zdravotního stavu a zajišťování výplat
důchodů do těchto zařízení,
7. ústavy sociální péče při zajišťování výplat důchodů do těchto zařízení,
8. fyzickými a právnickými osobami při plnění úkolů v oblasti sociálního zabezpečení
a lékařské posudkové služby.
V rámci legislativního procesu a přípravy koncepce sociálního zabezpečení spolupracuje
ČSSZ se členy příslušných výborů Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR.
Při mezirezortních připomínkových řízeních ČSSZ spolupracuje i s dalšími ústředními orgány
státní správy ČR.
České správě sociálního zabezpečení jsou přímo podřízeny krajské správy sociálního
zabezpečení, Pražská správa sociálního zabezpečení, Městská správa sociálního zabezpečení
Brno a okresní správy sociálního zabezpečení.
1.4 Krajské správy sociálního zabezpečení
Krajské správy sociálního zabezpečení (dále také „KSSZ")5
se podílí na tvorbě celostátní
koncepce v oblasti důchodového pojištění, nemocenského pojištění a pojistného a rovněž
na tvorbě koncepce provádění, resp. výkonu správy důchodového pojištění, nemocenského
pojištění a pojistného. Rozhodují o promíjení penále podle zákona o pojistném. Zajišťují
informační servis pro klienty.
V rámci své působnosti zastupují ČSSZ v jednání před příslušnými soudy a podávají návrhy
v probíhajícím soudním řízení ve věcech nemocenského pojištění a pojistného, důchodového
pojištění, náhrady škody způsobené státu organizací nebo malou organizací nesprávným
postupem při provádění nemocenského pojištění, prohlášení konkurzu u příslušných
krajských soudů na základě předchozího souhlasu ústředního ředitele ČSSZ, přihlášení
oprávněných pohledávek ČSSZ do konkursního a vyrovnacího řízení, jestliže byl konkurz
prohlášen na základě návrhu jiného věřitele, pohledávek přihlášených do konkurzního řízení
a vyrovnacího řízení, vymáhaných pohledávek, připojení k trestnímu řízení, podávání návrhů
na zrušení a likvidaci obchodních společností a v jednání ve věcech obchodně právních,
občansko právních a pracovněprávních.
5
Krajské správy sociálního zabezpečení, http://www.cssz.cz/struktura/kssz_cssz.asp
12
Působnost krajské správy sociálního zabezpečení vykonává Okresní správa sociálního
zabezpečení (dále také „OSSZ") Praha - východ pro Středočeský kraj,
OSSZ České Budějovice pro Jihočeský kraj, OSSZ Plzeň - jih pro Plzeňský kraj,
OSSZ Karlovy Vary pro Karlovarský kraj, OSSZ Ústí nad Labem pro Ústecký kraj,
OSSZ Liberec pro Liberecký kraj, OSSZ Hradec Králové pro Královéhradecký kraj,
OSSZ Pardubice pro Pardubický kraj, OSSZ Jihlava pro kraj Vysočina, OSSZ Brno - venkov
pro Jihomoravský kraj, OSSZ Olomouc pro Olomoucký kraj, OSSZ Ostrava
pro Moravskoslezský kraj a OSSZ Zlín pro Zlínský kraj.
Místní působnost KSSZ je vymezena podle územních obvodů OSSZ, včetně územních
obvodů OSSZ, které tvoří součást KSSZ a jejich přesné vymezení obsahuje příloha č. 2.
1.5 Pražská správa sociálního zabezpečení
Pražská správa sociálního zabezpečení (dále také „PSSZ")6
je územní organizační jednotka
ČSSZ s působností na území hlavního města Prahy. Ředitel PSSZ je přímo podřízen
ústřednímu řediteli ČSSZ, který ho jmenuje a odvolává. PSSZ svojí činnost vykonává
na území hl. města Prahy prostřednictvím centrálního pracoviště Pražské správy sociálního
zabezpečení a dvanácti územních pracovišť.
PSSZ se podílí stejně jako OSSZ na tvorbě celostátní koncepce v oblasti důchodového
pojištění, nemocenského pojištění a pojistného a rovněž na tvorbě koncepce provádění,
resp. výkonu správy důchodového pojištění, nemocenského pojištění a pojistného. Rozhoduje
o promíjení penále podle zákona o pojistném.
PSSZ zastupuje ČSSZ v jednání před příslušnými soudy a podává návrhy v probíhajícím
soudním řízení ve věcech nemocenského pojištění a pojistného, náhrady škody způsobené
státu organizací nebo malou organizací nesprávným postupem při provádění nemocenského
pojištění, prohlášení konkurzu u příslušného městského nebo krajského soudu na základě
předchozího souhlasu ústředního ředitele ČSSZ, přihlášení oprávněných pohledávek PSSZ
do konkurzního a vyrovnacího řízení, jestliže byl konkurz prohlášen na základě návrhu jiného
věřitele, pohledávek přihlášených do konkurzního řízení, vymáhaných pohledávek, podává
podněty k zahájení trestního řízení a připojuje se k zahájeným trestním řízením a v jednání
ve věcech trestně právních, obchodně právních, občansko právních a pracovně právních.
6
Pražská správa sociálního zabezpečení, http://www.cssz.cz/struktura/pssz.asp
13
1.6 Městská správa sociálního zabezpečení Brno
Městská správa sociálního zabezpečení Brno (dále také „MSSZ Brno") je územní organizační
jednotka ČSSZ na území města Brna. Ředitel MSSZ Brno je přímo podřízen ústřednímu
řediteli ČSSZ, který ho jmenuje a odvolává. MSSZ Brno svoji činnost vykonává na území
města Brna prostřednictvím centrálního pracoviště Brno I a ÚP MSSZ Brno.
MSSZ Brno v rámci své působnosti zastupuje ČSSZ v jednání před příslušnými soudy
a podává návrhy soudu ve věcech nemocenského pojištění a pojistného, náhrady škody
způsobené státu organizací nebo malou organizací nesprávným postupem při provádění
nemocenského pojištění, prohlášení konkurzu u příslušného městského nebo krajského soudu
na základě předchozího souhlasu ústředního ředitele ČSSZ, přihlášení oprávněných
pohledávek MSSZ Brno do konkurzního a vyrovnacího řízení, jestliže byl konkurz prohlášen
na základě návrhu jiného věřitele, pohledávek přihlášených do konkurzního řízení, ve věcech
vymáhaných pohledávek, připojení k trestnímu řízení, v jednání ve věcech trestně právních,
obchodně právních, občansko právních a pracovně právních.
1.7 Okresní správy sociálního zabezpečení
OSSZ7
jsou územní organizační jednotky ČSSZ, které se podílejí ve vymezených oblastech
na realizaci sociálního pojištění v okruhu své působnosti. OSSZ jsou podřízeny KSSZ.
Ředitele OSSZ jmenuje a odvolává ústřední ředitel ČSSZ na návrh ředitele KSSZ. OSSZ
zajišťují informační servis pro klienty.
Úkoly OSSZ jsou vymezeny následují organizační strukturou:
Odbor sociálního pojištění v rámci územní působnosti příslušné OSSZ koordinuje
a usměrňuje provádění sociálního pojištění. Rozhoduje zejména v dávkových a jiných
než dávkových věcech nemocenského pojištění, připravuje podklady pro výplatu dávek
nemocenského pojištění, zpracovává činnosti spojené se vznikem, trváním a ukončením
pojistného poměru jednotlivých subjektů nemocenského pojištění, rozhoduje o nároku
na dávky nemocenského pojištění s mezinárodním prvkem, vykonává činnosti v oblasti
7
Okresní správy sociálního zabezpečení, http://www.cssz.cz/struktura/ossz.asp
14
evidence práce neschopných, na základě posudků lékařů LPS vydává příslušná rozhodnutí.
Odbor dále vykonává činnosti v oblasti pojistného a nemocenského pojištění OSVČ.
Odbor výběru pojistného v rámci územní působnosti příslušné OSSZ koordinuje
a usměrňuje provádění sociálního pojištění. Sleduje zejména dodržování platební povinnosti
povinných subjektů v sociálním zabezpečení a vystavuje výkazy nedoplatků organizacím
a malým organizacím, připravuje podklady pro rozhodnutí o povolení splátek pojistného
a penále, provádí jejich účtování a sledování správnosti úhrad, účtuje předpisy a platby všech
vykonatelných titulů, provádí měsíční a roční účetní závěrku příjmového účtu pojistného
a dávkového výdajového účtu, zabezpečuje vrácení přeplatků na pojistném jednotlivých
plátců, zajišťuje výplatu dávek nemocenského pojištění a zabezpečuje vrácení přeplatku
na dávce nemocenského pojištění.
Odbor kontroly v rámci územní působnosti příslušné OSSZ koordinuje a usměrňuje
provádění sociálního pojištění. Odbor zejména kontroluje vznik a zánik pojistného poměru,
plnění úkolů malé organizace a organizace v provádění nemocenského pojištění, vedení
příslušných evidencí a dokumentace z oblasti sociálního pojištění a plnění povinností subjekty
sociálního pojištění uložených příslušnými právními předpisy.
15
2 PILÍŘE SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ
V České republice byla na základě sociální reformy na počátku 90. let vytvořena soustava
relativně samostatných a na sebe navazujících systémů - systému sociálního pojištění, sytému
státní sociální podpory a systému sociální pomoci.
2.1 Sociální pojištění
Systém sociálního pojištění řeší ty sociální situace, na které se lidé mohou předem připravit
odložením části svých finančních prostředků na pokrytí své budoucí sociální situace,
a to prostřednictvím:
důchodového pojištění a penzijního připojištění,
nemocenského pojištění.
2.1.1 Důchodové pojištění a penzijní připojištění
Současné uspořádání českého důchodového systému se řídí zákonem č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti 1. ledna 1996.
Český důchodový systém se skládá ze dvou částí.8
Prvním pilířem je povinné základní důchodové pojištění, dávkově definované (DB)
a průběžně financované (PAYG). Je univerzální, zabezpečuje všechny ekonomicky aktivní
osoby a právní úprava je jednotná pro všechny pojištěnce. Pouze v oblasti organizačního
a administrativního zabezpečení platí určité odchylky pro tzv. silové resorty (např. vojáci,
policisté, celníci, hasiči). Důchod ze základního důchodového pojištění pobírá více než 99 %
obyvatel ve věku vyšším, než je věková hranice pro nárok na starobní důchod.
Vedle toho existuje dobrovolné doplňkové, příspěvkově definované (DC), kapitálově
financované penzijní připojištění se státním příspěvkem. Penzijní připojištění se státním
příspěvkem je možno podle terminologie E U považovat za třetí pilíř důchodového systému.
Součástí třetího pilíře jsou i produkty komerčních pojišťoven - zejména životního
pojištění.
Důchodové pojištění, http://www.mpsv.ez/cs/3
16
Důchody přiznávané ze třetího pilíře se zatím podílejí na příjmech důchodců zanedbatelnou
měrou. Tento pilíř však náleží do působnosti Ministerstva financí.
V členských státech E U obvyklý druhý pilíř (zaměstnavatelské penzijní systémy) v českém
důchodovém systému neexistuje.
Ze základního důchodového pojištění se poskytují tyto důchody:
- starobní (včetně tzv. předčasného starobního důchodu) jako náhrada příjmu v případě
stáří,
invalidní (plný nebo částečný invalidní důchod),
- při úmrtí živitele (vdovský, vdovecký a sirotčí důchod).
Počet osob pobírajících některý z výše jmenovaným druhů důchodů zobrazuje příloha č. 3,
ze které je patrné, že k 31.12.2005 registrovala ČSSZ 2 645 100 důchodců, což činí asi X
A
obyvatelstva České republiky. Jelikož statistiky předpokládající i nadále zvyšující se počet
důchodců na ekonomicky aktivním obyvatelstvu, je zřejmé, že dosavadní důchodový systém
bude muset být přehodnocen, neboť za stávajících podmínek by se stal neufinancovatelným.
Současná konstrukce výpočtu důchodů je dvousložková:
první složku tvoří základní výměra, která je jednotná pro všechny druhy důchodů,
druhou složku tvoří procentní výměra, jejíž výše je rozdílná podlé délky doby
pojištění a výši příjmů dosažených v rozhodném období před přiznáním důchodu,
Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů téhož druhu nebo
na výplatu starobního důchodu, plného invalidního nebo částečně invalidního důchodu,
vyplácí se jen jeden důchod, a to vyšší. Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu
starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu a na výplatu vdovského
důchodu nebo vdoveckého důchodu a nebo sirotčího důchodu, vyplácí se vyšší důchod v plné
výši a z ostatních důchodů se vyplácí polovina procentní výměry, nestanoví-li zákon
o důchodovém pojištění jinak.
O nároku na důchod, jeho výši a výplatě rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení
s výjimkou případů, kdy jsou příslušné k rozhodování orgány sociálního zabezpečení
ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti (v případě příslušníků ozbrojených sil a sborů).
17
Příjmy a výdaje systému jsou součástí státního rozpočtu, v němž je zaveden zvláštní účet
důchodového pojištění.
Spolu s důchodem se z praktických důvodů vyplácí i zvýšení důchodu pro bezmocnost
(počítá se s tím, že tato dávka bude transformována do jiného sociálního systému jako určitý
druh příspěvku), o němž rozhoduje rovněž Česká správa sociálního zabezpečení.
Podle zákona o důchodovém pojištění9
má nárok na normální starobní důchod pojištěnec,
jestliže získal dobu pojištění nejméně 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku
na starobní důchod (dále také důchodový věk), nebo 15 let a dosáhl aspoň 65 let věku.
Podle předpisů platných před 1. lednem 1996 činila věková hranice pro nárok na starobní
důchod u mužů 60 let, u žen 53 let (pokud vychovaly aspoň 5 dětí), 54 let ( 3 nebo 4 děti),
55 let (2 děti), 56 let (1 dítě), nebo 57 let (žádné dítě), ale zákon o důchodovém pojištění
zavedl mj. postupné zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod. Důchodový věk
pojištěnce se stanoví tak, že se ke kalendářnímu měsíci, ve kterém dosáhl shora uvedené
věkové hranice, přičítají u mužů 2 a u žen 4 kalendářní měsíce za každý i započatý kalendářní
rok z doby po 31. prosinci 1995 do dosažení shora uvedené věkové hranice.
Jak již bylo výše uvedeno, výše důchodu se skládá ze dvou složek, a to ze základní výměry
a z procentní výměry. Výše základní výměry důchodu činí od 1. ledna 2006 1 470 Kč
měsíčně. Výše procentní výměry důchodu činí za každý celý rok doby pojištění získané
do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu.
Do doby pojištění se započítává i tzv. náhradní doba pojištění, avšak pouze v rozsahu 80 %,
pokud jde o dobu studia, dobu vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání,
jestliže náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu tří let
také doba, kdy uchazeči uvedené dávky nenáleží, dále doby, po kterou jsou osoby
se zdravotním postižením zařazené v teoretické a praktické přípravě pro zaměstnání
nebo jinou výdělečnou činnost, doba výkonu civilní služby a doba pobírání plného
invalidního důchodu; v plném rozsahu se započítávají náhradní doby pojištění, pokud jde
o dobu výkonu základní vojenské služby, dobu péče o dítě do dosažení stanoveného věku
a dobu péče o bezmocnou osobu.
9
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
18
Výše procentní výměry se zvyšuje za dobu výdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku
na důchod, a to za každých celých 90 kalendářních dnů o 1,5 % výpočtového základu.
Výše procentní výměry důchodu činí nejméně 770 Kč měsíčně.
Podmínky účasti na důchodovém pojištění OSVČ jsou stanoveny zákonem č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť ne každá OSVČ je povinně
účastna na tomto druhu pojištění.
Odbornou pomoc ve věcech důchodového pojištění jsou povinny poskytovat občanům
a organizacím okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ), v Praze Pražská správa
sociálního zabezpečení (PSSZ) a její územní pracoviště.
Zatímco žádosti o přiznání důchodu sepisují organizace a okresní správy sociálního
zabezpečení, činnost OSSZ a PSSZ řídí a kontroluje Česká správa sociálního zabezpečení
(ČSSZ), která také rozhoduje o nároku na důchody, jejich výši a výplatě.
Pro příslušníky ozbrojených sil (vojáky z povolání, policisty, příslušníky Vězeňské stráže
a další) a pozůstalé po nich plní obdobné povinnosti orgány sociálního zabezpečení
ministerstev vnitra, obrany a spravedlnosti.
2.1.2 Nemocenské pojištění10
Nemocenské pojištění upravují platná znění zákonů č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění
zaměstnanců, a č.88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství
a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění.
Nemocenské pojištění je zajišťováno u osob samostatně výdělečně činných (není obligatórni),
u příslušníků ozbrojených sil a sborů a u zaměstnanců, kde stále platí obligatornost tohoto
pojištění - vznik pojištění není vázán smluvně, ale ze zákonem vstupem do zaměstnání.
Za platbu do fondu sociálního pojištění zodpovídá zaměstnavatel, a to formou srážky ze mzdy
zaměstnance a svým příspěvkem.
Podle tiskové zprávy ze dne 25 4. 2006 dostupné na http://www.noviny-mpsv.cz/clanek.php?id=1108 schválila
Poslanecká sněmovna nový zákon o nemocenském pojištění, súčinností od 1. ledna 2007. Smyslem těchto
změn je především motivace lidí k práci.
19
Z nemocenského pojištění zaměstnanců se poskytují čtyři dávky:1 1
nemocenské,
podpora při ošetřování člena rodiny,
- vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,
peněžitá pomoc v mateřství.
Nárok na dávky nemocenského pojištění se uplatňuje buď předložením předepsaného
tiskopisu, který vystavuje příslušný lékař, nebo u žen, které do své trvalé péče nahrazující
péči mateřskou převzaly dítě, předložením své písemné žádosti. Žádost o dávku podávají
zaměstnanci u svého zaměstnavatele, osoby samostatně výdělečně činné u příslušné okresní
správy sociálního zabezpečení, přičemž účast OSVČ na nemocenském pojištění je dobrovolná
a je zakotvena v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, konkrétně v § 145a a § 145b. Nárok na dávky nemocenského pojištění
má i zaměstnanec, kterému skončil pracovní poměr, v tzv. ochranné lhůtě, která činí 42 dnů
od skončení zaměstnání (jestliže byl zaměstnanec naposledy zaměstnán kratší dobu, činí
ochranná lhůta jen tolik dnů, kolik dnů byl naposledy zaměstnán). U žen, jejichž zaměstnání
skončilo v době těhotenství, činí ochranná lhůta vždy šest měsíců.
Zaměstnanci uplatňují nárok na nemocenské pojištění za podmínek1 2
uznání dočasné
neschopnosti k práci či nařízení karantény, účasti na nemocenském pojištění v době vzniku
dočasné pracovní neschopnosti (karantény), a to i tehdy, došlo-li ke vzniku dočasné pracovní
neschopnosti či počátku nařízené karantény sice v době po skončení nemocenského pojištění,
ale v době, kdy má bývalý pojištěnec ještě zachovány nároky ze zaniklého nemocenského
pojištění, a také za ztráty započitatelného příjmu ze zaměstnání, ze kterého je nemocenské
poskytováno.
Nárok na podporu při ošetřování člena rodiny je podmíněn účastí na nemocenském pojištění
v době vzniku potřeby ošetřování (péče) o člena rodiny i v případě, kdy ke vzniku
této potřeby došlo v době po skončení nemocenského pojištění, ale ještě v době,
kdy má bývalý pojištěnec zachovány nároky ze zaniklého nemocenského pojištění.
Dále pokud zaměstnanec nepracuje z důvodu ošetřování nemocného člena rodiny nebo péče
o dítě ve věku do 10 let ze stanovených důvodů i žije-li v domácnosti s ošetřovaným (o koho
musí pečovat) - nevztahuje se na ošetřování (péči) dítěte ve věku do 10 let rodičem.
1 1
Nemocenské pojištění, http://www.mpsv.ez/cs/7
1 2
Nemocenské pojištění zaměstnanců, http://www.cssz.cz/nemocenske/pojisteni_zamestnancu.asp
20
Došlo-li ke ztrátě započitatelného příjmu ze zaměstnání, ze kterého je podpora při ošetřování
člena rodiny poskytována.
Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství vzniká účastí ženy
na nemocenském pojištění, převedením těhotné zaměstnankyně nebo matky do konce
9. měsíce po porodu na jinou práci ze stanovených důvodů nebo poklesem jejího výdělku
z důvodu převedení bez jejího zavinění.
Nárok na peněžitou pomoc v mateřství u zaměstnankyň je vymezen účastí ženy
na nemocenském pojištění, popř. zachovanými nároky ze zaniklého nemocenského pojištění
v době šesti týdnů před očekávaným nebo skutečným dnem porodu, získáním
aspoň 270 kalendářních dnů účasti na nemocenském pojištění v posledních dvou letech
před porodem, porodem nebo ztrátou započitatelného příjmu ze zaměstnání,
ze kterého je peněžitá pomoc v mateřství poskytována.
Nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny a peněžitá pomoc v mateřství se vypočte
příslušnou procentní sazbou, která činí:
- u peněžité pomoci v mateřství - 69%,
- u podpory při ošetřování člena rodiny - 69%,
- u nemocenského - 69% (25% za první tři kalendářní dny pracovní neschopnosti
a karantény) z denního vyměřovacího základu.
Denní vyměřovací základ se zjistí tak, že započitatelný příjem (tj. veškerý příjem podléhající
odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti)
zúčtovaný zaměstnanci v rozhodném období se dělí počtem kalendářních dnů připadajících
na rozhodné období. Do tohoto počtu dnů se však některé dny nezahrnují, aby neodůvodněně
nedocházelo k rozmělnění výše denního vyměřovacího základu (např. dny poskytování
nemocenského).
Rozhodným obdobím je zpravidla období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem,
ve kterém vznikla pracovní neschopnost (karanténa), potřeba ošetřování (péče o) člena rodiny,
či ve kterém zaměstnankyně nastoupila mateřskou dovolenou.
Částka denního vyměřovacího základu podléhá redukci v případě, že přesahuje určitou
stanovenou hodnotu. Redukce se provede tak, že v plné výši se započte částka 480 Kč,
z částky nad 480 Kč do 690 Kč se započte 60 % a k částce nad 690 Kč se nepřihlédne.
21
Za dobu prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti (karantény, potřeby ošetřování
člena rodiny) se však redukce provede odlišným způsobem, a sice z částky do 480 Kč
se započte 90 %, z částky nad 480 Kč do 690 Kč se započte 60 % a k částce nad 690 Kč
se nepřihlédne.
Nařízením vlády č. 417/2005 Sb., se s účinností od 1.1.2006 redukční hranice pro stanovení
denního vyměřovacího základu upravují takto:
a. částka 480 Kč se zvyšuje na 510 Kč,
b. částka 690 Kč se zvyšuje na 730 Kč.
Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se stanoví jako rozdíl denního vyměřovacího
základu zjištěného ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci a průměru jejích
započitatelných příjmů připadajících na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních
měsících po tomto převedení.
Dávky nemocenského pojištění se poskytují za kalendářní dny následovně:
- nemocenské se poskytuje nejdéle 1 rok od počátku pracovní neschopnosti, ne však
déle než do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání plné nebo částečné
invalidity,
- pro starobní důchodce a poživatele plného invalidního důchodu při pracovní
neschopnosti z důvodu nemoci či nepracovního úrazu činí podpůrci doba
84 kalendářních dnů v kalendářním roce nebo při téže pracovní neschopnosti,
- podpora při ošetřování člena rodiny se poskytuje nejvýše po dobu prvních
9 kalendářních dnů, popř. nejvýše 16 kalendářních dnů zaměstnanci, který má v péči
dítě do skončení povinné školní docházky a je jinak osamělý,
- peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje maximálně 28 týdnů, popř. 37 týdnů
v případě žen, které porodily více dětí současně a starají se aspoň o dvě z nich, anebo
se jedná o ženy svobodné, ovdovělé, rozvedené nebo z jiných závažných důvodů
osamělé, které nežijí s druhem,
- peněžitá pomoc v mateřství (peněžitá pomoc) se poskytuje maximálně po dobu
22 týdnů, popř. 31 týdnů, nejdéle však do osmi měsíců věku dítěte, při převzetí dítěte
do trvalé péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo jehož matka zemřela
22
a při převzetí dítěte do péče manželem ženy, která nesmí nebo nemůže ze zdravotních
důvodů o dítě pečovat a sama nepobírá peněžitou pomoc v mateřství,
vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje nejdéle do nástupu ženy
na mateřskou dovolenou a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce devátého
měsíce po porodu.
Nárok na dávky nemocenského pojištění se uplatňuje předložením předepsaného tiskopisu,
který vystavuje příslušný lékař. Zena, která do své trvalé péče nahrazující péči mateřskou
převzala dítě, uplatňuje nárok na peněžitou pomoc v mateřství předložením své písemné
žádosti. Žádost o dávku podávají zaměstnanci u svého zaměstnavatele. Osoby samostatně
výdělečně činné u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení.
Při provádění nemocenského pojištění plní stanovené povinnosti (úkoly) okresní správy
sociálního zabezpečení (v Praze Pražská správa sociálního zabezpečení) jako orgány státní
správy a organizace, které zaměstnávají více než 25 zaměstnanců.
2.2 Státní sociální podpora
Celý systém státní sociální podpory je odvozován od životního minima. Životní minimum13
je společensky uznanou minimální hranicí příjmu, pod níž nastává stav hmotné nouze.
Vymezuje tak výši nezbytných finančních prostředků pro domácnost k dočasnému zajištění
základních životních potřeb jejích členů na velmi skromné úrovni. Konstrukce životního
minima je založena na skladebním principu, který umožňuje rozlišovat jakýkoliv typ
domácnosti. Celkové životní minimum je součtem všech částek na osobní potřeby
jednotlivých členů domácnosti a jedné částky na společné potřeby. Částky životního minima
jsou průběžně upravovány nařízením vlády podle vývoje spotřebitelských cen, aby byla
zachována jejich reálná hodnota.14
Systém státní sociální podpory je upraven zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře,
ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona jsou poskytovány následující dávky:1 5
přídavek na dítě,
rodičovský příspěvek,
sociální příplatek,
1 3
Základní informace o životním minimu, http://portal.mpsv.cz/ssp/obcane/zivotni_min
1 4
blíže Základní informace o životním minimu, http://portal.mpsv.cz/ssp/obcane/zivotni_min
1 5
Státní sociální podpora, http://www.mpsv.ez/cs/2
23
příspěvek na bydlení,
příspěvek na školní pomůcky,
porodné,
pohřebné,
dávky pěstounské péče.
Nárok na přídavek na dítě mají rodiny s příjmem do trojnásobku částky svého životního
minima. Přídavek na dítě je základní dlouhodobou dávkou poskytovanou rodinám s dětmi.
Je poskytován ve třech úrovních, které závisí na příjmu rodiny zjišťovaném za předchozí
kalendářní rok. Jeho výše je stanovena násobkem částky životního minima na osobní potřeby
dítěte následovně:
ve zvýšené výměře - ve výši 0,32 násobku částky životního minima na osobní potřeby
dítěte, jestliže příjem rodiny nepřesáhl 1,1 násobek částky životního minima rodiny,
v základní výměře - ve výši 0,28 násobku částky životního minima na osobní potřeby
dítěte, jestliže příjem rodiny převyšuje 1,1 násobek částky životního minima rodiny,
ale není vyšší než 1,8 násobek životního minima rodiny,
ve snížené výměře - ve výši 0,14 násobku částky životního minima na osobní potřeby
dítěte, jestliže příjem rodiny převyšuje 1,8 násobek částky životního minima rodiny,
ale není vyšší než 3,0 násobek životního minima rodiny.
Rodičovský příspěvek náleží od 1.1.2006 ve výši 1,54 násobku částky životního minima
na výživu a ostatní základní osobní potřeby rodiče. Výše rodičovského příspěvku činí
3696 Kč měsíčně. Pokud je rodičem nezaopatřené dítě, je to částka 3897 Kč měsíčně.
Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, jestliže po celý kalendářní měsíc osobně celodenně
a řádně pečuje o dítě do 4 let věku nebo do 7 let, je-li dítě dlouhodobě zdravotně postižené.
Podmínkou je, že dítě nenavštěvuje jesle, mateřskou školu nebo jiné zařízení pro děti
předškolního věku déle než 5 kalendářních dnů; jsou-li závažné zdravotní důvody na straně
dítěte nebo rodiče, může dítě uvedené zařízení navštěvovat 4 hodiny denně. Od února 2006
je tato podmínka změněna.
Zatímco pro dítě mladší 3 let i nadále platí, že může navštěvovat jesle nebo obdobné zařízení
nejvýše 5 kalendářních dnů v měsíci, dítě, které dovršilo 3 roky věku, může pravidelně
navštěvovat mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení v rozsahu nepřevyšujícím 4 hodiny
denně. Příjmy rodiče nejsou sledovány. Rodič může při nároku na výplatu rodičovského
24
příspěvku zlepšovat sociální situaci rodiny výdělečnou činností, ale musí v této době zajistit
péči o dítě jinou zletilou osobou.
Cílem sociálního příplatku je pomáhat rodinám s nízkými příjmy krýt náklady spojené
se zabezpečováním jejich potřeb. Nárok na sociální příplatek je vázán péčí o nezaopatřené
dítě a na stanovenou hranici příjmů v rodině, která v předchozím kalendářním čtvrtletí musí
být nižší než 1,6 násobek životního minima rodiny. Se zvyšujícím se příjmem rodiny
se příplatek postupně snižuje.
Příspěvkem na bydlení stát přispívá na náklady na bydlení rodinám a jednotlivcům
s nízkými příjmy. Nárok na příspěvek na bydlení má vlastník či nájemce bytu přihlášený
v bytě k trvalému pobytu, jestliže příjem osob v bytě trvale hlášených byl v uplynulém
kalendářním čtvrtletí nižší než 1,6 násobek životního minima těchto osob. Příspěvek
se poskytuje bez ohledu na to, v jakém bytě oprávněná osoba bydlí, zda jde obyt obecní,
družstevní, v soukromém vlastnictví, nebo jde o byt ve vlastním domě, a jaké jsou skutečné
náklady na bydlení.
Nová dávka příspěvek na školní pomůcky je určena ke krytí mimořádných výdajů rodin
s dětmi, které začínají plnit povinnou školní docházku. Výše příspěvku na školní pomůcky
činí 1000 Kč. Nárok na tuto jednorázovou dávku vzniká k 1. červnu dítěti nastupujícímu
do první třídy, pokud bylo přihlášeno k zápisu k povinné školní docházce a má nárok
na přídavek na dítě za měsíc květen.
Dávkou porodné se matce jednorázově přispívá na náklady, související s narozením dítěte.
Jestliže žena, která dítě porodila, zemřela a porodné jí nebo jiné osobě nebylo vyplaceno,
má na něj nárok otec dítěte. Nárok na porodné má rovněž osoba, která převzala dítě mladší
jednoho roku do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Porodné činilo od 1.1.2006 do 31.3.2006
5-násobek částky životního minima na osobní potřeby dítěte. Pokud se narodily dvě děti
současně, pak výše porodného činila 6-ti násobek a v případě narození 3 a více dětí
10-ti násobek součtu částek životního minima na osobní potřeby těchto dětí,
což po přepočtení činilo 8 750,- Kč za jedno dítě, 21 000,- Kč za dvě děti, 52 500,- Kč
za tři děti, 70 000,- Kč za čtyři děti a 87 500,- Kč za pět dětí. Od 1.4.2006 došlo ke změně
těchto částek, takže za jedno narozené dítě náleží rodičce 10-ti násobek životního minima,
což je 17 500,- Kč, a za každé další dítě je to 15-ti násobek životního minima, takže postupně
s nárůstem počtu dětí tyto částky činí 52 500,-Kč za dvě děti, 78 750,- Kč za děti tři,
105 000,- Kč za čtyřčata a za paterčata 131 250,- Kč.
25
Výše pohřebného je stanovena pevnou částkou 5000 Kč. Na pohřebné má nárok osoba,
jež vypravila pohřeb osobě, která měla ke dni úmrtí trvalý pobyt na území ČR, nebo byl-li
pohřeb vypraven v ČR. Příjem rodiny se zde netestuje.
Dávkami pěstounské péče se přispívá na potřeby spojené s péčí o dítě, o které se rodiče
nemohou nebo nechtějí starat a které je svěřené do pěstounské péče. S výjimkou sociálního
příplatku může pěstounovi a dítěti svěřenému do pěstounské péče vzniknout nárok i na další
dávky státní sociální podpory, např. na přídavek na dítě, rodičovský příspěvek apod.
Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte má dítě svěřené do pěstounské péče a po jejím
skončení (po 18. roce věku) nejdéle do 26 let, zůstane-li dítě nezaopatřené ave společné
domácnosti s bývalým pěstounem.
Odměna pěstouna je projevem určitého společenského uznání osoby pečující o cizí dítě
v pěstounské péči. Výše odměny činí součin částky na osobní potřeby pěstouna a koeficientu
0,50 za každé svěřené dítě. Pečuje-li pěstoun alespoň o 3 svěřené děti, činí koeficient 3,00,
přičemž za čtvrté a každé další svěřené dítě nebo při zdravotním postižení svěřeného dítěte
se odměna dále zvyšuje. Výše příspěvku při převzetí dítěte je 4násobek částky životního
minima na osobní potřeby dítěte. Jeho účelem je přispět na nákup potřebných věcí pro dítě,
přicházející do náhradní rodinné péče.
Příspěvek na zakoupení motorového vozidla náleží pěstounovi, který má v pěstounské péči
nejméně čtyři děti. Podmínkou nároku dále je, že vozidlo nesmí pěstoun používat
pro výdělečnou činnost. Příspěvek je poskytován ve výši 70 % pořizovací ceny vozidla,
resp. ceny opravy vozidla, nejvýše však 100 000 Kč.
S účinností od 1. října 2005 má nezaopatřené dítě svěřené do péče zařízení pro děti vyžadující
okamžitou pomoc nárok na příspěvek. Příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti
vyžadující okamžitou pomoc za kalendářní měsíc náleží ve výši 9,0 násobku částky
na osobní potřeby dítěte.
26
2.3 Sociální pomoc
Podle Krebse nově koncipovaná sociální pomoc vychází důsledně ze základního
předpokladu, že v podmínkách demokratické společnosti a svobodného trhu nese každý občan
odpovědnost sám za sebe a za svou budoucnost. Jestliže se ocitne v sociálně neuspokojivé
situaci, nastupuje sociální pomoc jako projev lidské solidarity i dobročinnosti s cílem navrátit
takovému občanu co nejrychleji sociální suverenitu, pomoci mu překonat přechodně stadium
sociálně ekonomických obtíží a řešit jeho trvalé sociálně svízelné postavení. Základem
sociální pomoci je tedy zabránit propadu občana do trvalé sociální závislosti a aktivizovat
ho k dosažení způsobilosti k soběstačnému životu ve společnosti.
Základní nástroje sociální pomoci jsou vymezeny následovně:
a) Poradenství - obecným úkolem je poskytnout informační pomoc při řešení obtížných
sociálních situací občanů, do nichž se dostávají oni sami nebo jejich nejbližší příbuzní.
Poradenství v sobě zahrnuje jak část preventivní, směřující k odstraňování příčin
či nepříznivých podmínek, popřípadě k předcházení jejich vzniku, tak součást
nápravnou, která se snaží o řešení problémů, popřípadě zmírnění důsledků.
b) Sociálně právní ochrana - jako jedna z nej významnějších forem sociální pomoci
se poskytuje nezletilým dětem a občanům, kteří nemají způsobilost k právním úkonům
a občanům, kteří své oprávněné zájmy a zákonem chráněná práva nejsou schopni
vlastními silami uplatňovat a tyto zájmy a práva by mohly být ohroženy.
c) Sociální prevence - je chápána jako soubor aktivit ovlivňujících proces socializace
a sociální integrace, které jsou zaměřeny na změnu nepříznivých sociálních podmínek,
případně sociálněekonomických podmínek vedoucích ke vzniku a šíření sociálně
patologických jevů. Cílem sociální prevence je zabránění vzniku příčin negativních
společenských jevů, zamezení šíření sociálně patologických jevů do dosud nezasažené
části společnosti a opětovné sociální začlenění osob, které jsou nositeli sociálně
patologického chování. Sociální prevence slouží k ochraně společnosti před sociálně
patologickými jevy (zejména před kriminalitou, toxikománií, xenofóbií, rasizmem,
sociálním parazitizmem a násilím), které ohrožují její základní hodnoty.
d) Sociální služby - zahrnují zejména domovy důchodců, penziony pro důchodce, ústavy
sociální péče pro dospělé, ústavy sociální péče pro mládež a pečovatelskou službu.
V souvislosti s reformou veřejné správy došlo k převedení sociálních služeb
1 6
KREBS, V. a kol., Sociální politika, s. 262 - 271
27
z okresních úřadů do režimu samostatné působnosti samosprávných obcí a krajů.
Stát má pouze právo kontroly zákonnosti.
e) Dávky sociální péče - jsou prokazatelně nejčastěji směřovány neúplným rodinám,
domácnostem jednotlivců, a to zejména vyššího a vysokého věku, mladým
nezaměstnaným, vícečlenným rodinám a rodinám s nezaměstnaným nebo s členem
zdravotně postiženým. Tato zjištění na jedné straně oceňují, že jsou tyto situace
ošetřovány (sociální pojištění, státní sociální podpora), na druhé straně potvrzují
potřebnost sociální pomoci, která řeší individuální důsledky.
28
3 FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ
Rozbor financování lze považovat za kritérium zhodnocení nutnosti a potřebnosti
zabezpečovat své občany prostřednictvím toků uvnitř státního rozpočtu a neponechání
této záležitosti čistě na funkcích tržních.
3.1 Determinanty soustavy sociálního zabezpečení1 7
Determinantami soustavy sociálního zabezpečení označíme ty faktory, které ovlivňují nároky
na sociální zabezpečení, ale i možnost jejího pojetí v konkrétních podmínkách.
Konkrétně pak sociálně-ekonomické determinanty určují volbu a použití různých nástrojů
sociální politiky. Řadíme sem:
- sociální determinanty, kde celková struktura obyvatelstva předurčuje nejen produkční
možnosti státu (tedy i ekonomické determinanty), ale také sociální potřeby
obyvatelstva. Důležitá je tu tedy současná globální struktura, struktura podle pohlaví
i věková struktura obyvatelstva. Výše demografických charakteristik do značné míry
předurčuje výši jednotlivých dávek sociálního zabezpečení. To je nutno respektovat
zejména z dlouhodobějšího hlediska, kdy některá velkoryse přijatá opatření jsou
v důsledku demografické budoucí situace těžko naplnitelná.
socioekonomické determinanty, kde obyvatelstvo a pracovní síly jsou základním
prvkem socioekonomické reality společnosti, která má svou charakteristickou
produkční schopnost. Pokud je nízká, život této společnosti je chudší, než takové
společnosti, která má vysokou produkční schopnost a může své produkty vyměňovat
za mnoho jiných produktů. Míra vytvořené práce vyjadřuje i to, co může vykládat
na soustavu sociálního zabezpečení svých občanů. Velikost nároků na výdaje soustavy
sociálního zabezpečení není ovlivněna jen počtem objektů, ale i ekonomicky aktivním
obyvatelstvem, z čehož plyne, že pro systém sociálního zabezpečení mají významné
místo i změny v oblasti zaměstnanosti. Vzhledem k tomu, že peněžité dávky
sociálního zabezpečení jsou odvozeny v zásadě z výdělku, je vývoj v oblasti
pracovních příjmů významným faktorem vývoje dávek sociálního zabezpečení.
1 7
V následujícím textu jsou použity citace z WILDMANNOVÁ, M., Ekonomika sociálního zabezpečení a
služeb, s. 12 -16
29
ekonomické determinanty
o makroekonomické determinanty, kde občan vůči soustavě sociálního
zabezpečení vystupuje jednak jako tvůrce produktu a příjemce peněz a jednak
jako uživatel a vydavatel peněz. Z hlediska společenského je důležité vycházet
z toho, jaká je skutečná úroveň tvorby a užití hrubého domácího produktu,
jaká je úroveň faktických průměrných příjmů a vydání obyvatele,
což je východiskem k posuzování celkové úrovně sociálního zabezpečení
obyvatel.
O mikroekonomické determinanty jsou ty pohledy, které se zabývají vnitřní
strukturou v soustavě sociálního zabezpečení a ekonomickými souvislostmi.
Základním požadavkem je tedy nejen efektivní rozdělení prostředků, ale také
takové strukturování výdajů, aby byla podporována motivace na růstu
společenské produkce, tím ekonomické a životní úrovně a zprostředkovaně
znovu také růstu významu celé soustavy.
Tyto determinanty nepůsobí izolovaně, ale ve vzájemných souvislostech. Jako nej nákladnější
výdaje se jeví zabezpečení ve stáří, potom výdaje v nemoci, v invaliditě, výdaje pozůstalým,
rodinné dávky, dávky zaměstnanosti.
3.2 Příjmy a výdaje institucí sociálního zabezpečení
Instituce působící v odvětví sociálního zabezpečení mají svá specifika, neboť svou peněžní
politikou vlastně zabezpečují určitý blahobyt národa. Při rozhodování o výši příjmů a výdajů
se řídí možnostmi společnosti popsanými výše jako sociálně-ekonomické determinanty.
Jejich cílem je zabezpečit takovou míru přerozdělování, aby mezi obyvateli nevznikaly někdy
až propastné příjmové rozdíly, ale aby zjednodušeně řečeno „se měli všichni stejně dobře."
Ministerstvo práce a sociálních věcí je možné charakterizovat jako finančně nejnáročnější
kapitolu státního rozpočtu. Každoročně touto kapitolou protečou obrovské finanční
prostředky, které jsou v podobě příjmů do státního rozpočtu vybrány od občanů proto,
aby jim v podobě výdajů z rozpočtu ulehčily jejich mnohdy nenadále životní situace.
30
Státní rozpočet na rok 20061 8
počítá s výdaji ve výši asi 884,4 mld. Kč a s příjmy
cca 958,8 mld. Kč, z toho kapitola Ministerstva práce a sociálních věcí by měla pro tento rok
hospodařit s částkou asi 331,2 mld. Kč v podobě příjmů a s částkou cca 357,2 mld. Kč
v podobě výdajů, což je asi 1/3 celkového státního rozpočtu.
Jednotlivé zákony o státním rozpočtu České republiky pro roky 2000 - 20061 9
ukazují vývoj
financí v oblasti sociálního zabezpečení zobrazených spolu s prostředky plynoucími
přes Českou správu sociálního zabezpečení a s výdaji na služby sociální péče v příloze č.4.
Vzestupný trend ve všech výše zobrazených tabulkách může být odrazem stálé potřebnosti
a neupadajícího významu těchto prostředků a zároveň jejich zhodnocování indexací.
3.2.1 Financování jednotlivých pilířů sociálního zabezpečení
Od 1. 1. 1993 systém zákonného pojištění v ČR 2 0
rozlišuje dva základní druhy zákonného
pojištění:
1. Všeobecné zdravotní pojištění, na jehož základě má pojištěnec nárok v případě
potřeby na poskytnutí zdravotní péče, léků, speciálního zdravotního materiálu
a pomůcek, a to v míře stanovené a uznané jako standard. Ze všeobecného zdravotního
pojištění neplyne nárok na peněžní plnění ve formě např. výdělku v době nemoci,
ale pouze nárok na plnění hmotné.
2. Sociální pojištění je pojištěním na pravidelné peněžní dávky, nahrazující výdělek
v situaci, kdy je pojištěnec krátkodobě, nebo dlouhodobě neschopen výdělečné
činnosti z důvodu jako je nemoc, mateřství, stáří, či ztráta zaměstnání.
1 8
blíže zákon č. 543/2005 Sb. o státním rozpočtu České republiky na rok 2006 dostupný na www.mfcr.cz
1 9
zákony o SR pro jednotlivé roky dostupné na www.mfcr.cz
zákon č. 543/2005 Sb. o státním rozpočtu České republiky na rok 2006
zákon č. 675/2004 Sb. o státním rozpočtu České republiky na rok 2005
zákon č. 457/2003 Sb. o státním rozpočtu České republiky na rok 2004
zákon č. 579/2002 Sb. o státním rozpočtu České republiky na rok 2003
zákon č. 490/2001 Sb. o státním rozpočtu České republiky na rok 2002
zákon č. 491/2000 Sb. o státním rozpočtu České republiky na rok 2001
zákon č. 58/2000 Sb. o státním rozpočtu České republiky na rok 2000
2 0
Citováno z WILDMANNOVA, M., Ekonomika sociálního zabezpečení a služeb, s. 49
31
Pravidelné peněžní dávky mají charakter:
- nemocenské - na úhradu výdělku při pracovní neschopnosti,
- důchodové - na úhradu výdělku dlouhodobé pracovní neschopnosti ve stáří či nemoci,
- příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, který slouží k úhradě výdělku
u registrovaných uchazečů o zaměstnání.
Sociální pojištění financované z příspěvků zaměstnanců, zaměstnavatelů a z příspěvků státu
v procentním vyjádření zobrazuje tabulka č. 1:
Tabulka č. 1: Sazby pojistného z vyměřovacího základu v %
zaměstnanec zaměstnavatel OSVČ
Důchodové pojištění* 6,5% 21,5% 28%
Nemocenské pojištění 1,1% 3,3% 4,4%
Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti 0,4% 1,2% 1,6%
Sociální pojištění celkem 8% 26% 34%
Zdravotní pojištění celkem 4,5% 9% 13,5%
CELKEM 12,5% 35% 47,5%
* U OSVČ hlavní vždy, u OSVČ vedlejší za zákonem stanovených podmínek
** OSVČ účastné dobrovolně
Zdroj: zákon č. 589/1992., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění
Výdaje na důchodové pojištění tvoří největší část výdajů kapitoly Ministerstva práce
a sociálních věcí. Tabulka č. 2 jasně dokazuje, že převodem alespoň části výdajů na důchody
na soukromý sektor je nutné se zabývat i nadále a v co nejbližší době dát důchodové reformě
jasnou podobu, s níž se občané budou učit nespoléhat jen na stát, ale budou se učit
zabezpečovat sami.
Tabulka č. 2: Výdaje na dávky důchodového zabezpečení dle typů důchodů (v mil. Kč)
Rok Starobní Invalidní vč. částečných Vdovský Vdovecký Sirotčí Celkem
1998 114 605 30 740 13 747 831 1 882 161 805
1999 123 666 32 226 14 268 967 1 887 173 014
2000 130 932 33 425 14 534 1 055 1 975 181 921
2001 140 657 35 647 15 937 1 200 2 373 195 814
2002 150 772 38 723 17 078 1 368 2 499 210 440
2003 156 272 40 667 17 343 1 487 2 504 218 273
2004* 163 026 42 350 17 408 1 532 2 567 226 883
*bez mimořádného jednorázového příspěvku ke starobním důchodům ve výši 2655 mil. Kč
Zdroj: ČSU
32
Podstatně menší výdajovou zátěž pro rozpočet MPSV představuje nemocenské pojištění
zobrazené v následující tabulce č. 3, ale ani tady určitě není marné přemýšlet o zabezpečování
soukromým sektorem alespoň zčásti. Občané si tak uvědomí nejen hodnotu těchto finančních
prostředků, ale zamezí to i zneužívání státního aparátu k inkasování podpory ze strany
zaměstnanců i zaměstnavatelů.
Tabulka č. 3: Dávky nemocenského pojištění v ČR (mil. Kč)
Rok Nemocenská
podpora
Podpora při
ošetřování člena
rodiny
Peněžitá pomoc
v mateřství
Vyrovnávací
příspěvek
v těhotenství
a mateřství
Celkem
2000 23 653 785 2 7859 8 27 205
2001 25 574 957 3 047 7 29 585
2002 28 222 892 3 486 6 32 608
2003 29 523 1 004 3 774 6 34 307
2004 24 705 730 4 123 5 29 563
2005 26 258 818 4 578 4 31 660
Zdroj :ČSÚ
Sociální podpora je řešena prostřednictvím státního rozpočtu, tedy nej širší sociální
solidaritou, přes daně a svou výší se takřka vyrovnává dávkám nemocenského pojištění.
Jednotlivé vyplacené částky jsou zobrazeny následovně:
Tabulka č. 4: Vyplacená dávky státní sociální podpory, dávky pro rodiny s dětmi (v mil. Kč)
Rok 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
Dávky státní sociální podpory* 29 637 31 328 31 855 31 942 33 700 32 178 36709
z toho:
porodné 563 566 581 616 Jo J J J 12 519 11 846
pohřebné 519 543 540 528 6 271 5 822 5 279
přídavky na děti 11 493 12 474 12 748 12 799 3 028 2 835 2 572
pěstounská péče
^>^>^>
315 339 366 1 298 1 267 862
zaopatřovací příspěvek 23 19 15 14 8 022 7 964 10 482
rodičovský příspěvek 7 780 7 718 7 691 7 701 14 8 4
sociální příplatek 6 273 6 251 6 199 6 041 394 407 428
příspěvek na bydlení 1 367 2 084 2 518 2 698 791 807 835
příspěvek na dopravu 946 994 1 045 1 173 529 549 527
Dávky pro rodiny s dětmi
sociální dávka rodičům s nezaopatřenými dětmi 2 322 3 285 3 721 3 952 3 986 4 179 3 989
příspěvek na výživu 54 71 88 95 101 111 108
státní příspěvek k půjčkám 51 50 24 16 10 7 4
* zahrnutý jednorázový příspěvek na dítě ve výši 3 874 mil. Kě
Zdroj: CSU
33
Obrázek č.l: Dávky státní sociální podpory v procentním vyjádření za rok 2004
sociální příplatek příspěvek na bydlení
Financování sociální pomoci jde ze zdrojů státního rozpočtu, z místních rozpočtů
a z prostředků nejrůznějších dobrovolných organizací charitativního a svépomocného
charakteru.
34
4 EFEKTIVNOST
Efektivnost každého jevu či procesu je vždy výsledkem vztahu mezi velikostí vstupů,
vkládaných do realizace tohoto jevu či procesu, a velikostí výstupů, které z realizace tohoto
jevu vychází.
Veřejný sektor má schopnost tendovat k neefektivnosti.
Hrozí pak nebezpečí chybné alokace veřejných financí buď proto, že byla nadhodnocena
potřeba nebo špatně odhadnut nabídnutý způsob uspokojované potřeby vzhledem
k vlastnostem spotřebitele.
Menší intenzita tlaku na růst užitku a snižování nákladů se projevuje v menší inovační
aktivitě při vyhledávání nových způsobů uspokojování potřeb, které zvyšují užitek
při stejných nákladech nebo snižují náklady při stejném užitku nebo dokonce zvyšují užitek
při snížených nákladech. Projevuje se tak určitá pohodlnost a princip „natažené ruky."
Fungování subjektů veřejného sektoru má sklon k byrokratizaci, kdy se ztrácí smysl
existence těchto subjektů, jejich poslání, důvod jejich existence. Všichni jsou velice
zaměstnaní, stojí to všechno moc peněz a výsledný efekt, tj. užitek se ztrácí ze zřetele.
Občan, pacient, žák, výzkumný úkol, začíná „obtěžovat."
Sklon k byrokratizaci se projevuje v tendenci k celkové těžkopádnosti subjektů a procesů
ve veřejném sektoru. Protože nehrozí bezprostředně nebezpečí bankrotu, faktor času
a ekonomické kalkulační racionality bývá ve svém vlivu zatlačován do pozadí.
V tržním sektoru musí být kupující respektován jinak ztratí zákazníka. Ve veřejném sektoru
se naopak projevuje přehlížení a v krajním případě až pohrdání spotřebitelem.
4.1 Faktory efektivnosti
Kritériem efektivnosti veřejné správy vnejširším pojetí je optimální fungování státu,
úspěšnost ekonomického vývoje, spokojenost obyvatel hodnocená prostřednictvím veřejné
volby. Pro odstraněné neefektivnosti činnosti veřejné správy je důležité vytvářet takové
legislativní, ekonomické a personální podmínky, které by zabraňovaly například střetu zájmů.
2 1
V následujícím textu jsou použity volně upravené citace z STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I. a kol., Veřejná
ekonomie pro školu i praxi, s. 189 - 200
35
4.1.1 Vnější faktory efektivnosti
Vnějšími faktory efektivnosti veřejného sektoru nazýváme ony jevy, které působí na veřejný
sektor zvnějšku. Jsou výsledkem celkového uspořádání společnosti a fungování
jeho ekonomiky.
Politické uspořádání společnosti je spjato s demokratickým charakterem této společnosti,
kde je možno rozvinout cestu veřejné volby. Hrozba volební prohry nutí zastupitele dbát
zájmů voličů, co nejefektivněji vynakládat veřejné finance.
I když je ve společnosti prosazována demokracie, přesto se státy k úloze sociálního
zabezpečení svých občanů staví odlišně, což může demonstrovat například Esping Andersonova
typologie sociálního státu, která rozlišuje:
liberální sociální stát - převažuje sociální pomoc testující majetkové poměry, malé
univerzalistické přerozdělování a skromné sociální pojištění - USA, Kanada
a Austrálie, popř. Velká Británie, Dánsko, Švýcarsko,
korporativistický (konzervativní) sociální stát - stát je zde připraven nahradit trh coby
zdroj sociálního zabezpečení, důraz na statusové rozdíly, tedy zanedbatelné
nedistributivní působení, vliv církve - Rakousko, Německo, Francie a Itálie,
sociálnědemokratický sociální stát - do jednoho univerzálního systému pojištění jsou
zahrnuty všechny vrstvy, ale dávky jsou odstupňovány podle obvyklých výdělků,
solidarita státu - Švédsko, Norsko, popř. Dánsko, Finsko.
Fungování ziskového sektoru - pracující v tržním sektoru se ptá a chce vědět, na co platí
daně. Existence ziskového sektoru nabízí možnost zcela převzít do svého ekonomického
režimu produkci většiny statků, které z důvodů již několikrát uvedených zajišťuje veřejný
sektor.
Když by sociální pojištění bylo zabezpečováno čistě tržně, jednoznačně by se odvíjelo
od zásluhovosti občanů, kteří už by nespoléhali na stát, ale snažili by se sami zabezpečit
pro případ neočekávaných životních situací. Každý pracující člověk by si mohl povinně
vytvářet svůj sociální fond, který by fungoval podle stejných pravidel jako dnešní fondy
penzijních připojištění. Část mzdy by si ekonomicky aktivní obyvatelé odváděli do svých fondů
a spořili na nenadále životní situace, ale nenadále situace vznikají nenadále, takže by fond
36
musel existovat s podmínkou výběru v případě potřebnosti. Další problém by vznikal, pokud
by občané neměli našetřené dostatečně množství finančních prostředků. Také by vyvstala
nutnost vymezit situace použití, aby nedocházeli ke zneužívání a častým pracovním absencím.
Myslím, že sociální zabezpečení je natolik specifickou oblastí, že jedině stát toto může
zabezpečit nejlépe, neboť vznikající rizika vynucující si potřebu zabezpečení jsou riziky
společensky uznanými. Vpřípadě tržním by se ze sociálního pojištění stával výnosný obchod
vedoucí ke zneužívání z hlediska nákladů na provoz sociálních fondů, neboť, jak uvádí
Kubátová22
, zatímco u programu sociálního zabezpečení jsou administrativní náklady menší
než 2% z vyplacených podpor, u soukromých pojišťoven činí administrativa, dividendy
akcionářů (zisk) a placené daně 50% vyplácených důchodů.
Konkurenční prostředí uvnitř veřejného sektoru - řídícím subjektem veřejného sektoru
je veřejná správa, která je zakladatelem subjektů veřejného sektoru nebo nositelem určitých
procesů toku veřejných financí.
Toto hledisko je podle mého názoru z hlediska efektivnosti sociálního zabezpečení
potlačováno, protože občané si nemohou zvolit konkrétní okresní správu sociálního
zabezpečení, jsou k ní přiřazeni podle svého místa bydliště. Navíc výběr mezi institucemi
by nemusel být nutný, jelikož všechny OSSZ mají povinnost řídit se stejnými právními
normami a podle nich také posuzovat sociální situace, ale státní byrokratický aparát
není roven osobám s určitým naprogramováním a jistý subjektivní prvek se s jistotou
projevuje, takže je docela dobře možné, že vysoká míra benevolence určitých institucí
by jim jasně přiřazovala konkurenční výhodu. Jako zamezení těmto vlivům slouží veřejná
kontrola usměrňující chování subjektů do legislativních mezí.
Financování veřejného sektoru podle jeho užitků a výkonů - veřejný sektor je financován
z veřejných financí. Základním problémem je alokace zdrojů veřejných financí,
tedy na co jsou vlastně veřejné finance vynakládány, zda slouží a putují jen ke skutečně
potřebným a nebo jsou použity v případech, kdy to zkrátka umožňují podmínky fungování
tohoto systému. Příkladem pouhého využívání těchto dávek bez přímé snahy změnit
tento stav může být i současný sociální systém.
2 2
HAMERNÍKOVA, B., KUBÁTOVÁ, K : Veřejné finance, s. 221
37
Sociální systém má tendenci vytvářet tzv. past chudoby, kdy se lidem s nižší kvalifikací
téměř či doslovně „vyplácí" být nezaměstnaným a spoléhat na systém sociálního zabezpečení.
Systém sociální podpory a pomoci garantuje rodinám určitý příjem, bez ohledu na to,
zda příslušníci rodiny pracují, snaží se práci najít či prostě jen inkasují podporu.
Dnešní systém je konstruován tak, že z tabulky č.5 je patrné, že již minuly doby, kdy životní
minimum bylo dokonce vyšší než příjem, který mohl pracující minimálně získat, a že se vláda
snaží upravovat sociální oblast tak, aby především motivovala lidi k práci.
Přesto se při výpočtu čisté minimální mzdy, po odečtení zdravotního a sociálního pojištění
od aktuální hrubé minimální mzdy a následném zdanění dostaneme zhruba na částku,
kde rozdíl mezi touto částkou a částkou aktuálního životního minima, kterou člověk dostane
i bez nutnosti chodit do práce, není pro mnohé lidi stále dostatečnou motivací.
Proto MPSV navrhuje i nadále další navýšení minimální mzdy. S tím zcela souhlasí
Českomoravská konfederace odborových svazů, která podporuje každoroční zvyšování
minimální mzdy, aby se občanům vyplatilo pracovat a nežít ze státní podpory.
Dále prosazuje přiblížení České republiky k situaci ve vyspělých zemích EU, kde minimální
mzda dosahuje přibližně poloviny průměrné mzdy a je přibližně dvakrát vyšší než životní
minimum jednotlivce.
Tabulka č.5: Srovnání růstu výše minimální mzdy (hrubé) a částky životního minima
Min. mzda (měsíční) Období od Ziv. min.** (měsíční)
1.1.1998 2 650 Kč 1.4.1998 3 430 Kč
1.1.1999 3 250 Kč
1.7.1999 3 600 Kč
1.1.2000 4 000 Kč 1.4.2000 3 770 Kč
1.7.2000 4 500 Kč
1.1.2001 5 000 Kč 1.10.2001 4 100 Kč
1.1.2002 5 700 Kč
1.1.2003 6 200 Kč
1.1.2004 6 700 Kč
1.1.2005 7 185 Kč 1.1.2005 4 300 Kč
1.1.2006* 7 570 Kč 1.1.2006 4 420 Kč
1.7.2006* 7 955 Kč
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR
* schváleno 7.12.2005
(viz http://www. novinky.cz/ekonomika/71603-minimalni-mzda-se-zvysi-na-7955-korun.html)
** částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb 1 dospělého občana + částka k
zajištění nezbytných nákladů na domácnost s 1 osobou
38
4.2.1 Vnitřní faktory efektivnosti
Vnitřními faktory efektivnosti nazýváme ty faktory, které jsou „v rukou" veřejného sektoru.
Obsahem faktoru vědy a techniky je aplikace výsledků vědy a techniky do realizace
veškerých činností veřejného sektoru, do realizace všech bloků veřejného sektoru.
Jedná se nejen o využití poznatků teorie řízení vedoucí k úspěšnému uspořádání funkcí
a úkolů na pracovišti, ale i o využití informačních technologií, aby byla maximálně
zabezpečena propojenost dat s jinými institucemi i mezi sebou navzájem, aby tak nedocházelo
k „zaměstnávání jednoho úředníka prací druhého úředníka."
Jde - li jen o samotné hodnocení dostupnosti dat a aktualizaci informací týkajících
se sociálního zabezpečení, pak hodnotím webové stránky MPSV i CSSZ velmi kladně.
Ale ne každý občan může pociťovat z informacemi napěchovaných webových stránek stejný
užitek jako já, neboť ne každý občan má zájem o tyto informace a bohužel ne každý občan
se zájmem má možnost nebo v horším případě i schopnost si těmito stránkami listovat.
Žijeme sice v době, kdy jsou informační technologie čím dál větší nutností při plnění našich
téměř každodenních povinností, jenže většina domácností nejenže není vybavena počítačem
s přístupem na internet, ale ani její členové tuto potřebu stále nepociťují a základní úkony
nezvládají.
Struktura veškerých činností, které se v rámci jednotlivých bloků veřejného sektoru
realizují, v sobě zahrnuje strukturu statků, které jsou výsledkem plnění primárních funkcí.
Jedná se o to, aby tato struktura zajišťovala s minimem nákladů maximální užitek,
tedy maximum uspokojování potřeb; strukturu činností sekundárních funkcí, které jsou
realizovány proto, aby byly vytvořeny podmínky pro plnění primárních funkcí.
Jsou to činnosti personální funkce, provozně technické funkce a funkce komplexního
hospodaření; a strukturu řídících činností, která spolu s druhou rovinou tenduje k selhávání.
Všechny formy dělby práce - dělba práce uvnitř organizace může být jak horizontální (mezi
útvary), tak vertikální (na jednotlivých stupních řízení), dělba práce mezi institucemi,
mezinárodní dělba práce. Dělba práce s sebou přináší možnost specializace pracovníků
i zařízení. Na druhé straně však vyvolává potřebu koordinace, což se odvíjí právě
od rozvinutého systému propojenosti informací uvnitř institucí.
39
Kvalifikace pracovníků - Sebelepší technika nenahradí menší kvalifikaci této výkonné
pracovní síly. Ve vztahu k této objektivní skutečnosti pak působí zcela protichůdně všeobecná
tendence k neochotě daňových poplatníků (Je
Jic n
reprezentantů ve veřejné správě) hmotně
ocenit tuto práci. Tato skutečnost podporuje snahu komercionalizace veřejného sektoru
a způsobuje odchod schopných lidí do jiných profesí. Neochota společnosti ocenit práci
pracovníků ve veřejném sektoru se projevuje v neochotě kvalifikovaných pracovníků
vykonávat ve veřejném sektoru činnosti sekundárních funkcí a v neochotě schopných
manažerů angažovat se pracovně ve veřejném sektoru.
Iniciativa pracovníků s sebou nese vysokou kvalifikační náročnost, protože nelze
pracovníkovi cestou tzv. „přípravy výroby" výkon činností přesně stanovit. Tendence
v oceňování práce ve veřejném sektoru nejsou pro iniciativu pracovníků motivující.
Veřejný sektor tenduje k byrokratizaci a nevytváří živné prostředí pro iniciativu.
Jedná se o odvětví, která jsou tradiční a inklinují k tradicionalismu, což není rovněž příznivé
klima pro iniciativu.
Já osobně s těmito dvěma předcházejícími body úplně nesouhlasím, neboť jak ukazují
následující tabulka, CSSZ poskytuje pracovní podmínky řadě kvalifikovaných občanů
(samotná kapitola MPSV zaměstnávala k 1.1.2006 18 324 zaměstnanců, z toho 732 vlastní
ministerstvo a 16 544 jeho organizační složky) a finanční prostředky se pohybují mírně
nad průměrnou mzdou. Na druhé straně tabulkově stanovené platové tarify nedávají
jednotlivým vedoucím možnost dodatečného výkonového ohodnocení, takže jistá platová
strnulost může přispívat k fluktuaci mezi pracovními místy.
Tabulka č.6: Zaměstnanci a průměrné mzdy ČSSZ
2001 2002 2003 2004 2005 2005 2005 2006
skutečnost skutečnost skutečnost skutečnost schválený
rozpočet
upravený
rozpočet
skutečnost schválený
rozpočet
Systematizovaný 8 199 8 199 8 198 8 143 8 088 8 140 8 140 8 033
počet
zaměstnanců
Skutečnost 7 939 7 941 7 961 7 930 7 902 7 902
(přepočtený
počet
zaměstnanců)
Průměrná mzda 17 784 19 088 19 167 20 253
na systematizaci
(v Kč)
Průměrná mzda 13 521 15 367 16 739 17 511 19 663 19 745
na skutečný stav
zam. (v Kč)
Zdroj: upraveno podle http://www.cssz.cz/info/rozpocet.asp (autor: ČSSZ)
40
Můj názor je však zřejmě dán moji subjektivitou odrážející skromné cíle studentky z malé vsi
na jihu Moravy se zájmem o práci ve veřejném sektoru, avšak spousta kvalifikovaných
odborníků může právem projevovat snahy o vyšší finanční ohodnocení. Nutno podotknout,
že nároky na finanční ohodnocení se liší snad i kraj od kraje, kde je dána určitá odlišná
životní úroveň.
Možná není od věci i myšlenka, že soukromý sektor se na rozdíl od sektoru veřejného
vyznačuje nutností vysoké konkurenceschopnosti. Státní instituce fungují na základě
legislativy, plní zákony stanovené povinnosti a vyznačují se částečnou monotónností s předem
určenými pravidly, kdežto firmy na trhu se musí učit stále přizpůsobovat novým tržním
podmínkám a bojovat o své místo na trhu. Vybere-li si někdo práci často s osobní
zainteresovaností časově náročnější, pak mu náleží i vyšší finanční odměny.
Ale chce-li někdo pracovat vjistém prostředí s předem určenými zákonnými pravidly, těžko
může počítat s vysokými částkami.
Systém řízení - nejvýznamnější vnitřní faktor efektivnosti. Systém řízení je investičně
i nákladově nejméně náročný faktor, který ovšem přináší nejvyšší efekt, je-li koncipován
a realizován kvalifikovaně.
Kromě zákonem stanovených úkolů vykonává ČSSZ další důležité činnosti, které zajišťují
efektivní provoz :2 3
1. odpovídá za účelné vynakládání rozpočtových prostředků na sociální zabezpečení,
2. sestavuje návrhy plánu a rozpočtu pro zajištění provozu ČSSZ,
3. odpovídá za vedení klasických a automatizovaných evidencí dat potřebných
pro rozhodování ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění a lékařské
posudkové služby,
4. odpovídá za vytváření a rozvíjení automatizovaného informačního systému a provádí
racionalizační opatření v oblasti sociálního zabezpečení,
5. odpovídá za správu svěřeného majetku (budov, zařízení, výpočetní techniky atd.).
2 3
http://www. cssz.cz/zakladni_informace. asp
41
4. 2 Cíle a účinky systémů sociálního zabezpečení
Definice ekonomické efektivity podle Sirovátky zní: „Efektivní produkce jakéhokoliv statku
je podle Paretova principu ten výsledek, jež maximalizuje výsledek ve vztahu k nákladům.
Je to takový objem určitého výrobku, kdy hodnota, kterou společnost připisuje mezní
jednotce produkce, je rovna mezním sociálním nákladům na něj."
Standardní ekonomický teorém „neviditelné ruky" znamená, že trh je automaticky efektivní.
Jakmile tržní regulace selhává, státní intervence ve formě regulace, financování či veřejné
produkce může zvýšit ekonomickou efektivitu. Vedle toho je státní intervence zdůvodněna
existencí veřejných statků - takových statků, které jsou charakterizovány nerivalitou
ve spotřebě, nemožností odmítnutí poskytnutí takových statků těm, kteří je požadují,
a nemožností vyloučit některé jedince, kteří se nepodílejí na úhradě, ze spotřeby.
Sociální spravedlnost znamená poskytnutí statků či služeb, jež může být zajištěno jak tržním
mechanismem, tak i společenskou volbou, je však v každém případě vnímáno větší částí
společnosti podle etických kritérií jako oprávněné.
Vztah mezi trhem a státní intervencí v sociální politice je proto komplementární: tržní princip
i sociální princip alokace se doplňují. Znamená to i to, že statky či služby jsou produkovány
privátními subjekty, ale financovány z veřejných zdrojů (daní), anebo také mohou být
poskytovány veřejnými institucemi a hrazeny z privátních či smíšených zdrojů.
Ekonomové zdůvodňují veřejné systémy sociálního zabezpečení konceptem tržního selhání.
Funkcí netržní, „sociální alokace" je eliminovat vliv těchto selhání. Další ekonomická funkce
státu - redistribuce je založena na sociálních ohledech, neboť existuje potřeba uplatnění
principu sociální spravedlnosti či rovnosti. Funkce stability bývá spojována s hospodářskou
politikou vlády. Cíle i výsledky této politiky jsou závažné pro „blahobyt" či životní úroveň,
pro sociální zabezpečení a pro sociální služby.
Sociální zabezpečení obvykle znamená intervence v oblasti alokace. Nutnost k plnění této
funkce zvláštním systémem sociálního zabezpečení je spojena s nedostatečností trhu
poskytnout např. dodatečné formy pojištění nebo s neochotou jednotlivců takové pojištění
využívat. V takovém případě intervence státu má formu poskytnutí pojištění, jež trh nenabízí
2 4
v textu jsou použity citace z knihy SIROVÁTKA, T. a kol., Sociální zabezpečení (vybrané texty), str. 144-
151, 166-171
42
či donucení jednotlivců využívat takové pojištění, jež by dobrovolně využívat nechtěli
nebo nemohli.
Neschopnost trhu zajistit sociálně optimální distribuci příjmů může být zdůvodněna
nedokonalostí kapitálových trhů, kde jednotlivci nemusí být schopni přesunout spotřebu
či příjmy od ekonomicky úspěšných období životního cyklu k méně úspěšným obdobím,
kdežto vládními zásahy je přerozdělována část příjmů v průběhu životního cyklu každého
jednotlivce, a to od bohatých k chudým.
Makro-efektivita - optimální část hrubého domácího produktu by měla být věnována
pro opatření sociální politiky a sociálního zabezpečení.
Mikro-efektivita - politika by měla zajistit optimální rozdělení celkových zdrojů pro sociální
zabezpečení mezi různé druhy finančních dávek a na různé druhy naturálních plnění a služeb.
4. 2. 1 Interní efektivita
Existují hlavní způsoby, jak sociální zabezpečení brzdí ekonomický rozvoj společnosti. První
je ten, že se oslabují incentivy a příjem není vytvářen. Druhý způsob je ten, že příjmem
se plýtvá. Plýtvání a interní neefektivita je obecným problémem veřejných institucí
a rozpočtů, které nejsou pod vlivem tržního mechanismu a kontrolovány ziskovým kritériem.
Jde buď o to, že zdroje vložené do systému jsou využívány na vymezené účely a klienty
ve větší než ekonomicky nezbytné míře, anebo o to, že je spotřebují jiné subjekty než klienti,
jimž jsou transfery a služby určeny (a to na jiné účely než účely vymezené).
Systémy sociálního zabezpečení lze hodnotit čtyřmi kritérii interní efektivity. Jsou jimi:
absence plýtvání při používání finančních a jiných zdrojů,
schopnost dosáhnout všechny jednotlivce a skupiny, které mají být stávajícím
systémem podporovány, a současně omezit podporu a služby právě na ně,
schopnost poskytnout služby klientům v souladu se strukturou jejich reálných potřeb,
schopnost podporovat a zabezpečovat klienty účelně podle jejich osobního zájmu
a s dostatečným „respektem."
Jako neefektivní se z hlediska spotřebitele může projevovat nízké uplatnění nároku na dávky
z důvodů malé informovanosti, stigmatizace či byrokracie v postupu institucí, špatné
cílenosti, nevhodnosti volených technik poskytování dávek či služeb, špatné dostupnosti
43
dávek či služeb v důsledku špatné organizace, z komplikované povahy poskytovaných dávek
a nutnosti prokazovaní nároků na ně, jež vede k nejistotám o nárocích na tyto dávky, zvláště
pokud se nároky překrývají a kumulují. Vznikají tak současně problémy nízkého využívání
dávek, zneužívání dávek, vysokých administrativních nákladů a současně disincentivních
efektů.
4. 2. 2 Účinnost systémů sociálního zabezpečení
Je značně obtížné hodnotit účinnost systémů sociálního zabezpečení, neboť:
1. Ekonomické zhodnocení nákladů na ně a výnosů z nich předpokládá porovnat
hypotetickou situaci, kdy by takové systémy neexistovaly, a hypotetické situace
s rozdílnou úrovní výdajů na sociální zabezpečení.
2. Účinky jsou komplexní a zahrnují několik aspektů současně, jen částečně
je lze vyjádřit ekonomickými kategoriemi. Teprve porovnáním celého komplexu
účinku a porovnáním všech pozitivních i negativních efektů lze hodnotit celkovou
účinnost.
3. Hlavním odůvodněním existence a rozvoje systémů sociálního zabezpečení jsou jejich
sociální účinky. Právě ty je však nejobtížnější vyjádřit ekonomicky, a některé z nich
ani nelze a nemá smysl ekonomicky vyjadřovat. Lze jen porovnávat ekonomické
náklady, které jsou vynaloženy za určitý sociální výnos.
Koncept efektivnosti se týká především volených prostředků. Prostředky jsou efektivní
v té míře, nakolik umožňují dosažení či prosazení zamýšleného cíle.
Jednání je tedy racionální jen tehdy, je-li pozitivní výsledek v souladu se zamýšleným cílem,
a jen pokud tyto cíle jsou výsledkem použitých prostředků.
Cíle sociálního zabezpečení v sobě zahrnují požadavek sociální spravedlnosti a současně
i ekonomické efektivity.
44
ZÁVĚR
Podle Krebse nezbytnost účasti státu v sociální politice nastupuje především vytvářením
podmínek, které umožňují občanům, aby v případě ztráty pracovních příjmů se zajistili
buď sami nebo ve spolupráci se státem a zabezpečili si tak přijatelný životní standard.
Tyto podmínky jsou v České republice zabezpečovány prostřednictvím Ministerstva práce
a sociálních věcí, které řídí a kontroluje Českou správu sociálního zabezpečení. ČSSZ zase
řídí podle principu decentralizace Pražskou správu sociálního zabezpečení, Městskou správu
sociálního zabezpečení Brno, krajské správy sociálního zabezpečení i okresní správy
sociálního zabezpečení, jež jsou podřízeny také příslušné krajské správě sociálního
zabezpečení.
Jak již bylo uvedeno v úvodu, sociální zabezpečení i jeho zabezpečování se vyvíjelo
usměrňováno potřebami společnosti i principem určité sociální spravedlnosti a dnešní podobu
tak lze zhodnotit jako dobře fungující systém, který se už jen snaží své služby ještě
vylepšovat. Tato cesta vylepšování by se podle mého názoru měla ubírat cestou urychlení
procesů jak při výběru pojistného, tak především při vyplácení jednotlivých dávek
a schvalování nároků na tyto dávky.
Právě u rychlosti schvalování nároků na výplatu důchodového pojištění vidím jisté úskalí,
neboť žádost o tento typ finančního zajištění sice sepíší příslušné OSSZ, ale rozhodnout stejně
musí ústředí ČSSZ, což s sebou jistě nese časovou náročnost na zpracovávání těchto žádostí
a zdlouhavé procedury čekajících na přiznání či nepřiznání.
Úlohu ČSSZ bych viděla spíše v roli poradního orgánu MPSV při návrzích tvorby příslušné
legislativy, v kontrolní činnosti a posuzování náročnějších případů nároků na výplatu
pojištění. Samotné schvalování žádostí „standardního" typu mohou převzít KSSZ nebo přímo
OSSZ, čímž by mohlo dojít k urychlení celého procesu, protože je jistě méně časově náročné
posuzovat žádosti za svůj kraj nebo okres než celorepublikově.
Toto převedení kompetencí by s sebou jistě neslo i nutnost personálních změn, které mohou
být řešitelné převodem „nepotřebných" pracovníků z ČSSZ na KSSZ nebo OSSZ.
KREBS, V. a kol., Sociální politika, s. 70-71
Základem pro jakékoliv sepisování žádostí a přiznávání výplaty finančních prostředků je sběr
informací, které příslušné správě odhalí potřebné skutečnosti. Tyto data je nutné sbírat
a shromažďovat a právě tyto činnosti, ať už ze strany občana žadatele nebo úředníka
vyhovovatele, způsobují časové prodlevy.
Řešení leží nejen na bedrech Ministerstva informatiky, které zabezpečuje elektronizaci
veřejné sektoru a propojování prozatím samostatně stojících systémů, ale i na ostatních
resortech, které musí být ochotny a schopny tuto elektronizaci přijmout podpořením příslušně
legislativy a skutečně je účelně používat.
Protože se sociálně politická opatření státu vážou prakticky na všechno obyvatelstvo státu,
stát také disponuje ve srovnání s ostatními subjekty poměrně značnými zdroji, které by měly
být co nejlépe rozdělovány na samotné institucionální zabezpečení a zejména na výplaty
jištění potřebným.
Financování provozu institucí sociálního zabezpečení je nutné orientovat tak,
aby nedocházelo k plýtvání materiálních ani lidských zdrojů, tedy např. jistě není nutné mít
kanceláře vybaveny drahým atypickým nábytkem, stejně jako je nutné zamezit
tzv. „zaměstnávání úředníků navzájem mezi sebou" nadbytečnou administrativou, která může
být ulehčena právě výše uváděnou snadnější dostupností všech potřebných informací.
Při výplatě sociálního pojištění a sociálních podpor je nutné dbát na skutečnou potřebnost
a využívání všemi a ne jen těmi lépe informovanými. Jako základní nástroj
proti prospěchářskému zneužívání se nabízí kontrola, která podle zpráv MPSV i ČSSZ
skutečně probíhá a případy zneužití odhaluje, ale nikdy nikdo nemůže být všude a postihnout
tak všechny nedostatky. Jako klad lze zhodnotit, že existuje snaha zamezit plýtvání
prostředků, i když jistě není odhaleno vše. Ovšem zdokonalení kontroly s sebou nese větší
personální náročnost a nejsem si zcela jistá tím, že by zvýšení úspory zneužívaných
prostředků byly větší než výdaje na její zabezpečení.
Současný sociální systém podle mého názoru funguje efektivně s drobnými výše uváděnými
připomínkami. Myslím si, že nejvíce je občany kritizován za administrativní a časovou
náročnost, která je v budoucnosti řešitelná.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
HAMERNÍKOVA, B., KUBÁTOVÁ, K : Veřejné finance, 2. vydání, Praha: EUROLEX
BOHEMIA, s.r.o., 2004. 355 s. ISBN 80-86432-88-2
KREBS, V. a kol.: Sociální politika, 3. vydání, Praha: ASPI, 2005. 506 s. ISBN 80-7357-
050-5
PRŮŠA, L.: Ekonomie sociálních služeb, 1. vydání, Praha: ASPI, 2003. 152 s. ISBN 80-
86395-69-3
REKTOŘIK, J. a kol.: Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru, 1. vydání, Praha:
Ekopress, 2002, 264 s. ISBN-80-86119-60-2
SIROVÁTKA, T. a kol.: Sociální zabezpečení (vybrané texty), 1. vydání, Brno: Masarykova
univerzita v Brně, 1997. 187s. ISBN 80-210-1671-X
STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I. a kol.: Veřejná ekonomie pro školu i praxi, 1. vydání, Praha:
Computer Press, 1998, 214 s. ISBN-80-7226-112-6
TOMEŠ, I. a kol.: Sociální správa, 1. vydání, Praha: Portál, 2002. 304 s. ISBN 80-7178-560-
1
WILDMANNOVÁ, M . : Ekonomika sociálního zabezpečení a služeb, 1. vydání, Brno:
Masarykova univerzita, 1998. 139 s. ISBN-80-2101-891-7
WILDMANNOVÁ, M . : Základy sociální politiky, 1. vydání, Brno: Masarykova univerzita,
2005. 128 s. ISBN-80-2103-652-4
Právní normy:
Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích
na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR,
ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
Internetové zdroje:
Český statistický úřad - <www.czso.cz>
Česká správa sociálního zabezpečení - <www.cssz.cz>
Ministerstvo financí - <www.mfcr.cz>
Ministerstvo práce a sociálních věcí - <www.mpsv.cz>
Výzkumný ústav práce a sociálních věcí - <www.vupsv.cz>
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1
Organizační struktura institucí působících v odvětví sociálního zabezpečení
Příloha č. 2
Místní působnost KSSZpodle územních obvodů OSSZ
Příloha č. 3
Počet důchodců k 31. 12. 2005
Příloha č. 4
Příjmy a výdaje institucí sociálního zabezpečení
Příloha č. 1:
Organizační struktura institucí působících v odvětví sociálního zabezpečení
v
Vláda České republiky
Ministerstvo práce a sociálnu li \ 11 iMlYTiniiterstva vnitra, obrany a spravedlnosti
Česká správa sociálního zabezpečení
Krajské správy sociálního zabezpečen í^^B
M^^^^^^^^^o^^h^h^^a^e^D^^ní^^n^
Okresní správy sociálního zabezpečen í^^M
Zdroj: CSSZ (upraveno podle http://www.cssz.cz/struktura/default.asp)
Příloha č. 2:
Místní působnost KSSZ podle územních obvodů OSSZ2 6
:
Středočeský kraj - Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav,
Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram a Rakovník;
Jihočeský kraj - České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice,
Strakonice a Tábor;
Plzeňský kraj - Domažlice, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany
a Tachov;
Karlovarský kraj - Cheb, Karlovy Vary a Sokolov;
Ústecký kraj - Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem;
Liberecký kraj - Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily;
Královéhradecký kraj - Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov;
Pardubický kraj - Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí;
Vysočina - Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou;
Jihomoravský kraj - Blansko, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo;
Olomoucký kraj - Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk;
Moravskoslezský kraj - Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava
a Ostrava-město;
Zlínský kraj - Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín.
Krajské správy sociálního zabezpečení, http://www.cssz.cz/struktura/kssz_cssz.asp
Příloha č.3:
Počet důchodců k 31.12. 2005
Tabulka č. 3.1: Počet důchodců k 31. 12. 2005
starobní důchod 1 388 959
invalidní důchod plný 333 873
invalidní důchod částečný 180 955
vdovský důchod 595 072
vdovecký důchod 89 133
sirotčí důchod 52 543
celkem 2 645 100
Zdroj: Důchodová statistika dostupná na: http://www.cssz.cz/statistiky/duchodova_2005 0112. asp
Obrázek č. 3. 1: Počet důchodců k 31. 12. 2005 v procentním vyjádření
Příloha č.4:
Příjmy a výdaje institucí sociálního zabezpečení
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Příjmy z pojistného na sociální
zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti
215,0 226,4 250,6 266,6 282,7 303,4 325,7
z toho: pojistné na důchodové pojištění 164,8 173,8 192,2 205,1 234,3 251,5 270,3
Zdroj: MF CR
Tabulka č. 4. 2:Vvbrané výdaje státních rozpočtů v mld. Kč
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Důchody 178,4 188,3 209,9 220,5 226,5 239,5 256,9
Dávky státní sociální podpory 35,0 33,8
Dávky nemocenského pojištění 30,7
Zdroj: MF CR
Tabulka č. 4. 3.: CSSZ - rozpočet a skutečnost příjmů a výdajů (v mil.Kč)
Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006
(schválený
rozpočet)
Příjmy celkem 235 023 250 601 264 494 285 755 302 434 326 772
1. Daňové příjmy 234 811 250 342 263 453 284 216 301 199 325 700
Z toho: příjmy 180211 192 176 202 770 235 795 250 056 270 331
na důchodové pojištění
Příjmy na nemocenské 29 653 31 563 32 608 34 948 36 854 39 892
pojištění
2. nedaňové příjmy 212 259 1 041 1 539 1 235 1 072
Výdaje celkem 231 631 247 708 261 048 264 414 280 312 294 763
1. Dávkové výdaje 227 216 242 513 256 227 259 098 274 559 289 766
Z toho: dávky 196 114 208 275 220 323 225 185 241 161 256 988
důchodového pojištění
Dávky nemocenského 29 586 32 609 34 307 29 563 31 660 30 775
pojištění
Ostatní dávky 1 516 1 629 1 647 4 350 1 738 2 003
Zdroj: http://www. cssz. cz/info/rozpocet. asp
Tabulka č. 4. 4: Výdaje na služby sociální péče v CR (tis. Kč)
Ukazatel 2000 2001 2002 2003 2004
Péče o staré občany a občany
se změněnou pracovní
schopností a občany těžce
postižené na zdraví
3 212 743 3 577 336 3 548 725 4 503 954 4 800 487
Pečovatelská služba 840 632 952 220 705 090 1 027 022 1 149 504
Ustavní sociální péče 6 566 372 7 818 920 7 283 962 8 315 030 8 583 457
Zdroj: Český statistický úřad