Cílem diplomové práce bylo prozkoumat vliv partnerského vztahu,
neuroticismu a extraverze na  úroveň životní spokojenosti a
sebehodnocení u osob v období mladé dospělosti. V teoretické
části jsou definovány pojmy životní spokojenost a
sebehodnocení, popsány jejich zdroje a teoretické přístupy k
problematice. Výzkumná část se zaměřuje na ověření vlivu
partnerského vztahu a vybraných osobnostních charakteristik  na
životní spokojenost a sebehodnocení a také vlivu spokojenosti
ve vztahu na životní spokojenost a sebehodnocení. Výzkumného
šetření se zúčastnilo 240 osob ve věku 20-34 let. K analýze dat
byla použita parametrická statistika- analýza rozptylu, t-
testy, regresní analýza- a neparametrická statistika-
Kendallovo tau. Vliv partnerského vztahu na životní spokojenost
se neukázal jako statisticky významný. Potvrdil se pozitivní
vliv spokojenosti se vztahem na úroveň životní spokojenosti.
Vztah nemá statisticky významný vliv na sebehodnocení u mužů
ani u žen. Ukázalo se, že u žen spokojenost se vztahem
ovlivňuje úroveň sebehodnocení. Byl prokázán negativní vliv
neuroticismu na úroveň životní spokojenosti, rovněž se potvrdil
kladný vliv extraverze. na úroveň životní spokojenosti. Vliv
osobnostních charakteristik na spokojenost se vztahem se
nepotvrdil.