Práce se zabývá problematikou inkluze ve spojitosti s
připraveností konkrétní základní školy na přechod k
inkluzivnímu vzdělávání. Právě inkluze tvoří ústřední linku, od
teoretických východisek, přes definice až ke způsobům jejího
hodnocení ve školním prostředí.
V teoretické části je v historických souvislostech, na základě
popisu postupné demokratizace výchovy, představen vývoj
přístupu k lidem s postižením, který se odráží v požadavcích
kladených na efektivní vzdělávání v současné společnosti
euroantlatického typu.
Empirická část prostřednictvím výzkumných nástrojů na konkrétní
základní škole zjišťuje a popisuje dosavadní zkušenosti učitelů
s integrací, jejich postoji k integraci a inkluzi. Dále
popisuje připravenost školy na inkluzivní vzdělávání z pohledu
managementu. Na základě zjištěných dat bylo možné identifikovat
hlavní překážky připravované změny a navrhnout opatření nutná
pro úspěšný rozvoj inkluzivního vzdělávání na škole.