Diplomová práce se zabývá vztahem mezi sportovní aktivitou dětí
ve věku 11–15 let a jejich sebepojetím. Cílem výzkumu bylo
zjistit, zda existuje souvislost mezi mírou sportovní aktivity
a jednotlivými oblastmi sebepojetí, a zároveň zohlednit vliv
genderu, typu sportovní aktivity a časové dotace věnované
sportu. Výzkum byl realizován prostřednictvím standardizovaného
dotazníku SPPC a dotazníku zaměřeného na sportovní aktivitu.
Výsledky ukázaly, že děti zapojené do organizovaného sportu
dosahují vyššího skóre v dimenzích pohybových dovedností,
globálního sebepojetí a fyzického vzhledu. Kolektivní sport byl
spojen s vyšší sociální akceptací, chlapci se hodnotili lépe v
pohybových dovednostech, dívky v chování. Práce poukazuje na
význam pravidelného sportu pro formování sebepojetí a může
inspirovat pedagogy, trenéry i rodiče, jak lépe porozumět
dětskému sebepojetí a zohlednit roli sportu v každodenní práci
s dětmi.