Paleontologické zpracování příležitostných
odkryvů v Opatové
(Bakalářská práce-rešeršní část)
Autor: Hedvika Poukarová
Školitelka: RNDr. Nela Doláková, CSc.
Konzultant: Mgr. Stanislav Cech
Brno 2012
Obsah
1. Stručný popis geologie a geomorfologie blízkého okolí obce Opátov 3
1.1 Krystalinikum 4
1.2. Limnický perm 4
1.3. Platformí pokryv 4
2. Teplické souvrství 9
2. 1. Koprolitová vrstva a kostické plošky 11
2.2. Glaukonitická vrstva kontaktní 12
2.3. Fosfatizace 15
3. Přehled geologických výzkumů umělých odkryvů v Okolí rybníka
Vidlák v Opatové 16
4. Seznam použité literatury 21
2
1. Stručný popis geologie a geomorfologie blízkého okolí obce Opátov
Obec Opátov leží podle geomorfologického členění (Demek & Mackovčin eds., 2006) na
území okrsku Ústecké brázdy (s.-j. směru), který sousedí v rámci podcelku Českotřebovské
vrchoviny s okrsky Kozlovský hřbet na Z a Hřebečovský hřbet na V (viz obr. 1).
Českotřebovská vrchovina je součástí celku Svitavské pahorkatiny v podsoustavě
Východočeské tabule a je tvořena rozčleněným, převážně erozně denudačním georeliéfem.
Ústecká brázda představuje z geologického hlediska příkopovou či polopříkopovou
propadlinu, považovanou dříve za synklinálu (viz obr. 2). Monoklinální kuesta, popřípadě
asymetrická hrásť (Hřebečovský hřbet) a flexurní přesmyk podél semanínského zlomu
(Kozlovský hřbet) byly dříve interpretovány jako litická a potštejnská antiklinála (Valigurský
& Čech, 2003; Čech ed., 2011).
Soustava
Podsoustava
Celek
Podcelek
Okrsek
Česká tabule
Východočeská tabule
Svitavská pahorkatina
Českotřebovská vrchovina
Hřebečovský hřbet
Ústecká brázda
Kozlovský hřbet
VI
VIC
VIC-3
VIC-3A
VIC-3A-1
VIC-3A-2
VIC-3A-3
Přibližná poloha obce Opatov vyznačena modrou šipkou
Obr. 1: Geomorfologická pozice obce Opatov (Demek & Mackovčin eds, 2006; upraveno).
3
1.1. Krystalinikum
Nej starší horniny na sledovaném území jsou známy pouze z vrtů. Jedná se o
vulkanosedimentární komplexy postižené metamorfózou během variského vrásnění (mladší
paleozoikum). Tyto metamorfity zastoupené především fylity, svory, pararulami, amfibolity a
serpentinity jsou podle Chlupáče & Storcha eds (1992) řazeny k zábřežskému, letovickému a
poličskému krystaliniku.
1.2. Limnický perm
Pod platformní pokryv se v oblasti Hřebečovského hřbetu a v. části Ústecké brázdy noří
permské sedimenty orlické pánve (poorlický perm) představující přívalové uloženiny
občasných toků (červenohnědé arkózovité pískovce až slepence, které se střídají s prachovci).
Předpokládané stáří je autun-saxon (Holub & Tásler in Malkovský et al., 1974). Po uložení
permských sedimentů se území stalo souší. Kozlovský hřbet sloužil jako snosová oblast.
1.3. Platformní pokryv
Na horninách krystalinika a mladšího paleozoika diskordantně spočívají platformní sedimenty
svrchní křídy (viz obr. 3) v orlicko-žďárském vývoji. Tento vývoj je typický převahou
vápnitých, většinou jemnozrnných a glaukonitických pískovců, které tvoří v jizerském
souvrství několik progradačních cyklů (Cech & Valečka in Chlupáč & Storch eds., 1992).
Podle litostratigrafického členění sedimentů české křídové pánve (Cech et al., 1980) lze
na sledovaném území rozlišit perucko-korycanské souvrství (?svrchní alb-cenoman),
bělohorské souvrství (spodní-střední turon), jizerské souvrství (střední-svrchní turon),
teplické souvrství (svrchní turon-coniac), rohatecké vrstvy (coniac) a březenské souvrství
(coniac). Mocnost křídových sedimentů se pohybuje kolem 200-300 m.
4
potštejnská
"antiklinála"
•/nA
S
ústecká
"synklinála"
Opatov
A
Xc
Měřítko délek 1: 200 000 - měřítko výšek 1 : 50 000
litická
"antiklinála"
Pt4
1000 m
800
600
• 400
• 200
0
Obr. 2: Geologická pozice obce Opatov; list M-33-XXIX Česká Třebová (Svoboda ed., 1996;
upraveno)
5
Perucké vrstvy představují kontinentální uloženiny převážně říčního a jezerního
původu, které vyplňovaly deprese předcenomanského povrchu. Celkem lze vymezit 2-3
sedimentační cykly začínající slepenci a pískovci, jež končí jílovci a jílovitouhelnými
sedimenty. Po následné sedimentaci brakických sedimentů uzavřených zálivů a lagun
(kvádrové pískovce, lupky) se ukládaly sedimenty korycanských vrstev, které odráží iniciální
transgresi svrchnokřídového moře ve středním až svrchním cenomanu (středně-jemnozrnné
glaukonitické pískovce s vložkami či laminami písčitých jílovců) (Valečka & Skoček, 1990;
Müller, 1997).
Na bázi bělohorského souvrství je vyvinuta tenká poloha slabě vápnitého pískovce
s hojným glaukonitem a drobnými fosfátovými konkrecemi (odrážející spodnoturonskou
transgresi), který v nadloží přechází do spikulitových slínovců, vápnitých prachovců a
spongilitických slínovců až spongilitů (Müller, 1997). Sedimentační cyklus bělohorského
souvrství je ukončen vápnitými pískovci. Bělohorské souvrství vystupuje na povrch, stejně
jako perucko-korycanské souvrství, podél v. svahu Hřebečovského hřbetu a místy i podél v.
svahu Kozlovského hřbetu (okolí Semanína a České Třebové; viz obr. 2).
V jizerském souvrství lze v ideálním případě rozlišit 2-3 do nadloží hrubnoucí cykly.
Začínají šedými (střípkovitě rozpadavými) slínovci až vápnitými jílovci, směrem do nadloží
přechází v šedé nebo šedožluté prachovité slínovce a jemnozrnné spongilitické pískovce
s glaukonitem. Vrchol 3., případně 2. cyklu tvoří glaukonitické, prachovité, vápnité
jemnozrnné pískovce, místy až písčité vápence (kalianasové pískovce) (Müller, 1997).
Kalianasové pískovce („Krebsscheren-Sandstein") byly poprvé popsány právě z tého oblasti
Reussem (1854). Jizerské souvrství vystupuje na povrch na Hřebečovském i Kozlovském
hřbetu (viz obr. 2).
Bázi teplického souvrství tvoří glaukonitický horizont s fosfátovými konkrecemi
(„glaukonitická vrstva kontaktní" sensu Fric, 1889), který odráží nástup svrchnoturonské
transgrese. Spolu s obdobným horizontem na bázi bělohorského souvrství představují výrazné
litoeventy a mají téměř celopánevní rozšíření (Valečka & Skoček, 1990). V nadloží této
písčitojílovité, vápnité vrstvy s fosfatizovanými zbytky fauny leží šedé, měkké slínovce a
vápnité jílovce. Mocnost tohoto souvrství je ve srovnání s centrální částí české křídové pánve
značně redukovaná. Sedimenty teplického souvrství, i následujících rohateckých vrstev a
březenského souvrství se dochovaly v Ústecké brázdě (viz obr. 2).
6
V nadloží teplického souvrství jsou vyvinuty křemité slínovce („zvonivé opuky
inoceramové" sensu Fric, 1894), které představují rohatecké vrstvy (Cech et al., 1980).
Směrem do nadloží se tyto křemité slínovce střídají s rozpadávejšími a měkčími polohami.
Březenské souvrství je zastoupeno vápnitými jílovci a vápnitými písčitými prachovci až
jemnozrnnými pískovci. Pro nejmladší člen březenského souvrství jsou charakteristické
hrubozrnné, křemenné a arkózové pískovce, nad kterými leží slínovce (Miiller, 1997). Po
svrchnokřídové regresi se území stalo opět souší a snosovou oblastí.
Chronostratigrafie Litostratigrafie
c svr.
0 březenské souvrství
Xf
N
1
str
březenské souvrství
Xf
<
A
C sp.
Xe
Q
teplické souvrství
Xd
teplické souvrství
Xabc—
teplické souvrství
Xabc
svr.
IXcd
Z
T
U
R
O
N
jizerské souvrství
IXab
X
o
T
U
R
O
N str.
jizerské souvrství
VIII
>
co
V-VII
IV
sp.
bělohorské souvrství
III
mo
perucko-korycanské
souvrství
II
N
O svr.
perucko-korycanské
souvrství
Id
M
A
N
svr.
perucko-korycanské
souvrství
labe
400
350
300
250-?BT.
200
150
100
I | vápnité jílovec a slinovec
H§Sfa?l heterolitická facic
| jílovité až uhelnaté prachovce
| T T T j slepence
|" ' - • -I křemenné pískovec
v j| vápnité pískovce
: : :
; :
; | spongilitické slinovec, prachovce a pískovce
i ; I | vápence
konkrecionální kalcifikace
silicifíkace (polohy rohovců)
sloj ky j ílovitého uhlí
fosfatické konkrcce
glaukonit
nálezy raků rodu Potocallianassa
53 I makroflóra
| CCD |
Obr. 3: Idealizovaný profil křídovými sedimenty; Římskými číslicemi jsou označeny
neformální litostratigrafické jednotky (vrstvy) podle Soukupa (1952) (Cech ed., 2011;
upraveno).
7
Poslední mořská záplava proběhla v neogénu (baden). Relikty marinních až brakických
sedimentu (tégly, písčité sliny a písky, na bázi písčité štěrky) náležících karpatské předhlubni
se místy zachovaly v Ústecké brázdě, Třebovickém sedle a leží diskordantně i na permských
uloženinách orlické pánve. V Opatové byly v badenských sedimentech nalezeny pozůstatky
chobotnatce rodu Deinotherium (Sax, 1853). V rámci faciálního členění badenských
sedimentů v této oblasti (Svoboda ed., 1962) byly pozůstatky tohoto chobotnatce nalezeny ve
facii bazálnich vyslazených a brakických sedimentů, kam byly nejspíš splaveny řekou.
Kvartérní uloženiny jsou v Ústecké brázdě zastoupeny především eolickými sedimenty
(spraše, sprašové hlíny). Fluviální uloženiny jsou tvořeny jíly, písky a písčitými štěrky.
Svahoviny jsou místy zastoupeny na svazích údolí a úpatí Hřebečovského hřbetu (Müller,
1997).
Vývoj názorů na stratigrafii křídového útvaru shrnul až do roku 1956 Dvořák (1958).
Později bylo geologické podloží Opatova a jeho širšího okolí souhrnně popsáno Svobodou ed.
(1962), Múllerem (1997), Müllerem et al. (1999), Múllerem ed. (2001) a Čechem ed. (2011).
8
2. Teplické souvrství
Teplické souvrství se liší od podložních a nadložních formací menším zastoupením
psamitických sedimentů. V typové oblasti (západní část české křídové pánve, s. a sv. od Ohře)
je tvořeno cykly vápnitých jílovců až slínovců a vápenců, v okrajových částech české křídové
pánve je zastoupena i psamitická frakce. Mocnost teplického souvrství se pohybuje většinou
kolem 30-80 m, místy však může být redukovaná na několik centimetrů, nebo souvrství zcela
chybí (Čech et al., 1980).
Na odlišnost vývoje teplického souvrství v západních a východních Cechách upozornil
již Fric (1885, 1889), který vedl pomyslnou hranici přibližně s.-j. směrem přes Mělník.
Západně od Mělníka dosahuje teplické souvrství značných mocností a vyznačuje se růzností
vrstev a fosilního obsahu (Fric, 1889; Zahálka 1894, 1899). Východně od zmíněné linie
dosahuje toto souvrství maximálních mocností v území mezi Hradcem Králové, Týništěm nad
Orlicí a Holicemi (až 132 m). Mezi Krásnou Lípou, Cvikovém a Jablonným v Podještědí je
však teplické souvrství značně redukované a dosahuje mocnosti cca 1-10 m. Obdobná
redukce byla zaznamenána i u Morašic u Litomyšle, na Ceskotřebovsku a Svitavsku
(Malkovský et al, 1974).
Spodní hranice teplického souvrství je ostrá a erozivní. V ohárecké oblasti je vyvinutá
v podobě „koprolitové vrstvy", v ostatních částech české křídové jako „glaukonitická vrstva
kontaktní" (sensu Fric, 1889). Počátek sedimentace teplického souvrství nebyl v celé české
křídové pánvi synchronní. Podle Čecha (1995) je „Glaukonitická vrstva kontaktní"
stratigraficky mladší než „koprolitová vrstva". V Poohří, kde „glaukonitická vrstva kontaktní"
nebyla dosud nalezena, by oddělovala Zahálková pásma Xb a Xc, zatímco „koprolitová
vrstva" a „kostické plošky" spadají do Zahálková pásma Xa.
Na nových, příležitostných odkryvech v Opatové bylo teplické souvrství pozorované
v podobě „glaukonitické vrstvy kontaktní" a přibližně 0,5 m mocných šedých slínů v jejím
nadloží. Vzhledem k tomu, že šedé sliny neobsahovaly makrofosilie, bude pozornost
soustředěna na bazálni horizont
9
Bazálni horizont teplického souvrství je odrazem transgrese ve svrchním turonu.
Vyznačuje se akumulací fosfátových konkrecí a glaukonitu. Obdobný horizont, odrážející
nástup spodnoturonské transgrese, je vyvinut na bázi bělohorského souvrství. Oba horizonty
mají téměř celopánevní rozšíření a jsou považovány za indicie událostí II. řádu (Valečka &
Skoček, 1990). Glaukonitický horizont s fosfáty, ovšem již menšího plošného rozšíření byl
v české křídové pánvi zaznamenán v bělohorském souvrství (nad horizontem II. řádu) a také
na bázi (a další tři uvnitř) jizerského souvrství. Poslední obdobný horizont leží v březenském
souvrství (Valečka & Skoček, 1990) (viz obr. 4).
Mo s t u p e ň podstupe
s o u v r s t v í ,
1 vrstvy
- 8 2
- 8 3
KAMPÁN
- 8 4- 8 4
- 8 5
svrchní
"""" ? -
V
- 8 6
- 87
ftfl
SANTON m e r b o l t i c k é s- 8 6
- 87
ftfl
SANTON
spo dní
bŕezenské s
\OO
- 8 9
- 9 0
- 9 1
CONIAK
vrohatecké v v
—
OO
- 8 9
- 9 0
- 9 1
TURON
svrchní
střední
t e p l i c k é s.
j i z e r s k é s.
" f
- 9 2
- 9 3
spodní b ě l o h o r s k é s.
- 9 2
- 9 3
svrchní k o r y c a n s k é v.
r- 9 4
- 9 5
CENO-
MAN
s t ř e d n í
spodní
\perucké
\ v.
\
\ ^ regrese transgrese w
- 9 6
\
- 9 6
A L B svrchní
glaukonitické horizonty s fosfáty nad hiáty - indicie událostí II. řádu
glaukonitické horizonty s fosfáty nad hiáty (s menším plošným rozšířením)
transgresně-regresní křivka české křídové pánve
nástup transgrese ve spodním turonu
=c=- nástup transgrese ve svrchním turonu
Obr. 4: Pozice litoeventů a transgresně-regresní křivky; Litostratigrafické jednotky české
křídové pánve podle Čecha et al. 1980 (Valečka & Skoček, 1990; upraveno).
10
2.1. Koprolitová vrstva a koštické plošky
Báze teplického souvrství (Xa sensu Soukup, 1954) je v ohárecké oblasti vyvinuta v podobě
„koprolitové vrstvy", nad níž místy spočívají „koštické plošky" (viz obr. 5), taktéž řazené k
bazálni vrstvě (Soukup, 1960). „Koprolitová vrstva" je význačná glaukonitem, fosfátovými
konkrecemi, fosfatizovanou faunou a koprolity. „Koštické plošky" charakterizoval Fric (1899,
str. 8) jako: „...plošky stlouští prstu, jejichž povrch nese tisíce malých zkamenělin, které na
něm buď volně leží, buď, zejména větší, sním pevně jsou spojeny ..." a uvedl z nich četné
foraminifery (především rody Globigerina a Textillaria), žraločí zuby, lasturnatky a
ramenonožce Terebratulina gracilis. Vznik plošek vysvětloval sedimentací v prostředí
klidného zálivu nebo náhlou otravou organismů vlivem změny plynného obsahu ve vodě,
například následkem sopečného výbuchu.
Macák (1963) považoval vznik „koprolitové vrstvy" za následek prohloubení pánve,
související s transgresí a vznikem proudů, které způsobily přerušení sedimentace a místy
rozmývání starších sedimentů středního turonu. Těmito proudy přenášejícími faunu
z rozmývaných starších vrstev, jež se následně usazovala v proudových stínech, zdůvodňoval
i vznik „koštických plošek". Argumentoval především stopami po opracování zlomků misek
inoceramů, častými nálezy žraločích zubů bez báze a přítomností volných misek brachiopodů.
Na Rohatecké výšině není bazálni vrstva s fosfáty vyvinuta v podobě typické
„koprolitové vrstvy" (Krutský et al., 1975), byl zde zaznamenán delší hiát. Na bázi vápenců
svrchního turonu lze pozorovat četné ostrohranné závalky šedých slínovců.
V současné době je „koprolitová vrstva" odkryta v činném lomu u obce Úpohlavy, kde
z ní vrtby Thallassinoides vyplněné sedimenty teplického souvrství vedou přes erozní bázi až
do podložního jizerského souvrství. V bazálni vrstvě je patrná bioturbace. Četné jsou nálezy
mlže Inoceramus hercules, fosfatizované zbytky obratlovců a koprolity j sou koncentrované
v kapsách. Nad touto vrstvou leží sliny a vápencové destičky „koštické plošky" s četnými
drobnými fosiliemi, obzvláště hojné jsou ústřice a disartikulováné misky ramenonožce
Terebratulina lata. Výše je vyvinuta další „koprolitová vrstva" (Wiese et al. 2004).
11
Obr. 2. Kostička ploška 4krát zvětšená. Kreslil K . Neumann. 1876. („Vesmír"
ročník V. str. 240, obr. č. 90.) a Zub žraloka Oxyrhma angustidens. b Terebratulina
gracilis. V téže skořápka hřbetní. c Bairdia subdeltoidea. d Flabellina elliptica
e Flabellina Cordai? / Frondicularia inversa. g Cristellaria sp. h Frondicularia Cordai'
i Frondicularia striatula. j Haplophragmium irreguläre, k Nodosaria Zippei. I Nodosaria
annullata. m Nodosaria obscura. n Planorbulina polyrapb.es.
Obr. 5: Idealizovaná kresba „kostické plošky" s četnými foraminiferami, mlži a žraločími
zuby (Fric, 1899).
2.2. Glaukonitická vrstva kontaktní
„Glaukonitická vrstva kontaktní" dosahuje mocnosti kolem 1 m a tvoří bazálni horizont
teplického souvrství na většině rozlohy české křídové pánve. Byla popsána z četných lokalit,
ve východních Čechách se jedná zejména o Opatov (viz kapitola „Přehled geologických
výzkumů umělých odkryvů v Okolí rybníka Vidlák v Opatové"), Choceň, Řikovice, Litomyšl,
Třebovice a Třebařov.
U Chocně byl tento horizont popsán Fricem (1885, str. 55) jako "rozpadavé, velmi
glaukonitické opuky", které obsahují: „...četné válcovité houby a zelená hladká jádra druhů
nalézaných hlavně v trigoniových vrstvách u Chocně." Nalezené fosilie zpravidla neměly
12
zachovanou schránku a jejich povrch byl pokryt rourkami červů a stopami po vrtavých
houbách. Byly zde nalezeny žraločí zuby. Z lokality uvedl i „bryozoické vrstvy".
VŘikovicích je podle Jahna (1895, str. 201-202) bazálni horizont vyvinut v nadloží
kalianasových pískovců. Na jeho bázi leží vrstva zeleného měkkého jílu s úlomky
kalianasových pískovců („rezavé uzlovité lože" sensu Fric, 1899). Na ní spočívá vrstva jílu s
šedým až žlutým tmelem, pískem a s úlomky podložních opuk jizerského souvrství. Tato
vrstva obsahuje klepeta dekapoda Protocallianassa antiqua, taxony Lima pseudocardium,
Cytherea polymorpha, Terebratula semiglobosa, úlomky mlžů rodu Inoceramus a olivově
hnědá až bílá jádra gastropodů. Klepeta P. antiqua a některé další fosilie nesou známky
vodního transportu.
Z Litomyšle byl tento horizont popsán Zahálkou (1918, str. 67) za domem č. 244. Na
této lokalitě je „glaukonitická vrstva kontaktní" vyvinutá v podobě písčitého, glaukonitického,
trochu shnitého jílu s muskovitem. Hornina je šedé barvy, ve vyšších zvětralých polohách je
zbarvena do žlutá až do hnědá, místy s cihlově červenými skvrnami. Obsahuje písčitoslínitá
glaukonitická jádra zpravidla neurčitelných mlžů. Hojnejšou především neurčitelné zlomky
špongií z šedé až zelenavé slínitopísčité glaukonitické nebo tmavé (zřejmě fosforitové)
hmoty. Ramenonožec Terebratula semiglobosa má zachovanou schránku a je vyplněn
bělavým písčitým glaukonitickým slínem. Nalezen byl i drobný zub ryby.
V Třebovicích byla „glaukonitická vrstva kontaktní" detailně popsána Augustou &
Soukupem (1940). Litologicky se jedná o písčitý glaukonitický, drobivý a snadno zvětrávající
slín s patriemi bohatšími na křemenný písek. Sediment obsahuje tvrdé konkrece
glaukonitického vápnitého pískovce s fosfátovou příměsí. Lokalita je známá především díky
nálezu plesiosaurida. Mimo plesiosaurida byly z obratlovců v tomto horizontu zaznamenány
taxony: Osmeroides lewesiensis, Hoplopteryx sp. Coelodus scrobiculatus, Lamna raphiodon,
L. cf. subulata, L. appendiculata, L. (Otodus) semiplicata, Oxyrhina mantelli, O. angustidens,
Corax falcatus, Ptychodus mammillaris. Dekapodi jsou zastoupeni druhem Callianassa
antiqua. Z hlavonožců byly na této lokalitě popsány taxony Scaphites geinitzi, Baculites
bohemicus, Turrilites reussianus. Plži jsou zastoupeni taxony Cinulia humboldti, Voluta
subsemiplicata, Aporrhais megaloptera, A. substenoptera, Turritella multistriata, Rissoa
reussi, Natica geinitzi, N. vulgaris, Trochus amatus, Turbo buchi, Pleurotomatia linearis.
13
Nalezeny zde byly i kelnatky Dentalium glabrum a D. polygonům. Nej četnější jsou mlži.
Tato třída je zastoupena taxony Ostrea semiplana, O. vesicularis, Exogyra canaliculata, E.
cornu arietis, Lima canalifera, Inoceramus lamarcki, Lithodomus aff. pistilliformis,
Gastrochaena lapidicola, Tapes subfaba, Venus goldfussi, Cyprina quadrata, Cardium
productum, Mutiella coarctata, Crassatella arcacea, Cardita geinitzi, Area undulata, Leda
semilunaris. Vzácnější jsou nálezy ramenonožců, ostnokožců (Catopygus albensis), červů
(Serpula socialis, S. ampullacea) a koprolity. Mikrofanuny je poměrně málo a je zastoupena
dírkonošci a ostrakody.
V Třebařově je „glaukonitická vrstva kontaktní" vyvinutá jako glaukonitický písčitý
slín s hojnými, nepravidelně kulovitými a hlíznatými tvrdými vápenito-fosforitovými
konkrecemi, často obsahujícími trsy bryozoí. Sediment řidčeji obsahuje i hladká fosforitová
jádra gastropodů a mlžů (Soukup, 1939).
Na Svitavsku je podle Soukupa (1952) na bázi „glaukonitické vrstvy kontaktní" (Xa)
vyvinuta štěrkovitá poloha s nahloučenými tvrdými shluky vápencového pískovce uloženými
v rozpadavém slínito-gkaukonitickém pískovci. Tyto pískovcové a písčito-fosfátové shluky
mívají šedozelenou povrchovou kůru a lze v nich nalézt pozůstatky dekapoda
Protocallianassa antiqua a další fosilie z podložních jizerských vrstev (IX cd). Výše leží
shnitý glaukonitický pískovec, přecházející do písčitého glaukonitického slínovce. Tato vrstva
obsahuje vápenito-fosfátové konkrece, fosfátové písčito-slínité konkrece a fosfatizovanou
faunu (špongie, hladká jádra gastropodů a mlžů).
Soukup (1952) interpretoval bazálni štěrk jako transgresní intraformační slepenec
s podstatným fosfátovým podílem, obsahující faunu přemístěnou jak z podložního jizerského
souvrství, tak i z teplického souvrství, která prošla fosfatizací. Uvedl, že: „ Ostrá litologická
hranice mezi středním a svrchním turonem (IX/X) je na Svitavsku provázena skrytou
diskordancí, kdy nad „ transgresním slepencem" vytvořeným v období svrchnoturonské
transgrese submarinní erosí starších, částečně již zpevnělých vrstev došlo k delší
sedimentační mezeře, ke tvorbě fosfátů, hromadění glaukonitu, smývání a přeplavování hmot
a posléze v období prohloubení pánve ke zkomolenému vývoji mladších vrstev. " Obdobný
zaznamenal v Třebovicích, Litomyšli, Chocni, Pojizeří, okolí Kravař a mělnickolitoměřického
Polabí.
14
U Býčkovic (západní Čechy) je podle Vodrážky et al. (2009) „glaukonitická vrstva
kontaktní" vyvinuta v podobě 15 cm mocného horizontu. Litologicky se jedná o glaukonitické
písčité slínovce či vápence, které místy přecházejí do glaukonitického vápnitého pískovce.
Vrtby Thallasinoid.es zasahují až 30 cm do podložních sedimentu jizerského souvrství. Vrstva
je význačná přítomností fosfátových konkrecí. Byla zde nalezena hojná (fosfatizovaná i
nefosfatizovaná) fauna sestávající z hub, mlžů, gastropodů, korálů, mechovek, serpulidů,
ramenonožců, hlavonožců, ostnokožců ryb, paryb a foraminifer.
Na základě faunistické a sedimentologické analýzy byly rozlišeny 3 fáze vývoje této
fauny a sedimentačního prostředí:
1. Bohaté společenstvo obývající měkké dno, v menší míře mohlo dojít i k ranně
diagenetické fosfatizaci; 2. Přepracování sedimentů a exhumace schránek usazených
v předchozí fázi (eroze došla i k vrstvám jizerského souvrství). Fauna se skládala především
z organismů cementujících se na tvrdé podklady. Vznikaly vrtby Thalassinoides. Časté jsou
projevy bioeroze a bioturbace. Proběhla intenzivní fosfatizace; 3. Společenstvo obývající
reziduálni vrstvu reprezentované především epifaunou a enkrustujícími organismy. Došlo
k opětovnému zahájení sedimentace.
2.3. Fosfatizace
Fosilie z „glaukonitické vrstvy kontaktní" prošly složitým procesem fosfatizace. Podobné
jevy byly pozorovány v různých stratigrafických pozicích i v zahraničí. Kennedy & Garrison
(1975) popsali podrobně proces fosfatizace organismů v glaukonitických slínech (cenoman;
severovýchodní Anglie) a rozlišili v něm několik fází:
1. Vyplnění lastur a tělních dutin hub sedimentem a jejich pohřbení; 2. Prefosilizace
sedimentární výplně schránek (uvnitř schránek je sediment chráněný před proudy a
bioturbací, což vytváří vhodnější prostředí pro růst vápnitého cementu než v okolním
prostředí); 3. Rozpouštění aragonitových schránek (kalcitové schránky jsou vůči rozpouštění
odolnější). Pokud tato fáze předchází prefosilizaci, dochází k deformaci jader; 4. Vyplavení
prefosilizovaných jader na povrch mořského dna; 5. Fosfatizace a případná glaukonitizace
jader v procesu diageneze; 6. Napadení jader vrtavými organismy a obrůstání epibionty; 7.
pohřbení jader spolu s novou generací organismů.
15
3. Přehled geologických výzkumů umělých odkryvů v Okolí rybníka Vidlák
v Opatové
Přímo na území obce Opatov bylo v blízkém okolí rybníka Vidlák založeno několik menších
lomů, které od 19. století budily zájem geologů. Podrobně se jimi zabývali: Bárta (1879), Fric
(1885, 1889), Jahn (1895), Tietze (1901), Zahálka (1918) a Dvořák (1951). Níže v textu jsou
uváděny původní názvy vrstev. Pro jejich srovnání a zařazení do současného
litostratigrafického členění (Cech et al., 1880) viz tab. 1.
Bárta (1879, str. 12-15) podal popis lomu u „rybníka Vidličáku" (dnes Vidlák). Uvedl,
že: „...nad glaukonitickými pískovci kallianassovými přes jeden metr silná vrstva písku
s oblázky leží, přikryta jsouc vyšší vrstvou, břidlicí bakulitovou. " „Kallianassové pískovce",
které řadil k jizerskému pásmu a „vrstvu písku s oblázky" kladl do turonu, bakulitovou
břidlici do senonu. „Vrstvu písku s oblázky" nebo také „písku a štěrku omletého" popisuje
jako vrstvu „ ... písku s oblázky křemennými, neb omletými kousky písčito-vápnitými... " či
jako vrstvu "...samého písku křemenitého pomíšeného hlinitými částkami." a uvedl zní
taxony Pleurotomaria secans, P. cf. linealis, P. geinitzi, Turitella, Trochus, Natica
canaliculata, Turritella cf. nerinea a j.. K „bakulitovým vrstvám" poznamenal, že v nich
nalezl: "...mnohépěkné otisky rostlin, mnoho mušlí, šupiny, nedosti zachovalé otisky ryb, za to
však pěkné zuby ryb žralokovitých. "
Fric (1885) uvedl z Opatova sled vrstev začínající dvěmi mocnými „ložisky
trigoniových vrstev", které spolu s nadložními „tence deskovitými vápenci bryozoickými"
považoval za Jizerské vrstvy. Následující asi 1 m mocnou vrstvu temně modrého jílu přiřadil
na základě nálezu ramenonožce Terebratula subrotunda (= T. semiglobosa = Gibbithyris
semiglobosa) k Teplickým vrstvám. Sled ukončil „bakulitovými vrstvami Březenskými".
Později Fric (1889, str. 47-48) popsal z Opatova profil v lomu za domem č. 248 (viz obr. 6):
„Na Jizerských vrstvách (1, 2,), Callianassami bahatých a dutinami po spongiích
proděravělých leží uzlovitá, rezavě žlutá (3) a kontaktní vrstva glaukonitická (4) s olivově
hnědými, hladkými jádry zkamenělin, jako na hřbitově u Chocně. Na ní leží 1/2 m silná šedá
shnitá vrstva, která ve zpodní své části, kde stýká se s vrstvou kontaktní, vykazuje pořídku
děrnatku Terebratula semiglobosa. Výplav dal velký exemplář Nodosaria Zippei, pak Nod.
16
cylindracea, velké Globigeriny a Cristellarie, jakož i rody Rotalina a Bulimina. Poslední
vrstvou jsou zde bílé, zvonivé opuky inoceramové (6). " Stejný sled vrstev zaznamenal i
v blízkém Killerově lomě. Kam stratigraficky řadil „glaukonitickou vrstvu kontaktní", není
z textu (Fric, 1885, 1889) zcela zřejmé (Jahn, 1895).
Obr. 19. Profil v lomu za domem č. 248. v Opatové.
1. Jizerské vrstvy s Callianassmi. 2. Jizerské vrstvy s dutinami po spongiích. 3. Uzlovité,
rezaté lože. 4. Glaukonitická vrstva kontaktní jako na hřbitově v Chocni.
5. Šedé sliny Teplických vrstev s Terebratula semiglobosa na blízku vrstvy 4. —
6. Zvonivé bílé, inoceramové opuky vrstev Březenských.
Obr. 6: Profil v lomu za domem č. 248 v Opatové (Fric, 1889; str. 47).
Jahn (1895) nesouhlasil s přiřazením šedých slínů v Opatové k Teplickým vrstvám na
základě nálezu ramenonožce T. semiglobosa (Fric, 1885, 1889), protože na jiných lokalitách
byl tento taxon prokázán i v Březenských vrstvách a nejedná se tedy o fosilii indikující
jednoznačně vrstvy Teplické. Šedé sliny přiřadil kBřezenským vrstvám a „glaukonitickou
vrstvu kontaktní" považoval za přechodnou vrstvu mezi Jizerskými a Březenskými vrstvami.
Poznamenal, že obsahuje fosilie typické pro Jizerské (klepeta raka Protocallianassa antiqua)
a Březenské vrstvy, ale fosilie typické pro Teplické vrstvy v ní zastoupeny nejsou. Jahn také
podal popis analogického profilu v Rikovicích a poznamenal, že zde klepeta raka P. antiqua a
některé další fosilie z „glaukonitické vrstvy kontaktní" jeví známky vodního transportu. Ve
17
stejné vrstvě nalezl v Řikovicích i ramenonožce druhu T. semiglobosa a štěrk. Uvedl, že štěrk
nalezl i v opatovském profilu, kde jej Fric (1899) nepopsal.
„Zvonivé opuky inoceramové" řadil podle výskytu hlavonožce Placenticeras
ďOrbignyanum a ježovek Micraster de Lorioli a Holaster cf. placenta (na základě nálezů z
různých lokalit) k Březenským vrstvám.
Tietze (1901, str. 567-568) se odkázal na popis profilu za domem č. 248 od Frice
(1889) a dodal, že nad „zvonivými opukami" leží „bělavá, tence vrstevnatá opuka, takřka
moučné povahy a malé hmotnosti", kterou přiřadil k Březenským vrstvám a uvedl, že se
pravděpodobně jedná o rozpadavou modifikaci „zvonivých opuk". Dále poznamenal, že: „ ...
v uzlovité, rezavě žluté vrstvě, která spočívá na kallianassových pískovcích se rovněž
nacházejí kallianassy a to nijak vzácně. "
Zahálka (1918, str. 72-73), podal podrobný popis profilu v lomu p. Jana Lercha za
domem č. 246 v Opatové, kde rozeznal pásma IX cd, X al, X a2 a X ba a srovnal je
s vrstvami profilu za domem č. 248, které popsal Fric (1889).
V pásmu IX souvrství cd vyčlenil 3 vrstvy. První vrstvu: „pískovec slínitý, glaukonitický
s muskovitem (zr), šedý, po zvětrání žlutý, jemnozrnný, pevný, místy tvrdší poloha
vápencovitější. Někde prostupuje vrstvu Fucoid válcovitý až 2,5 cm tlustý. Callianassa
antiqua Otto dosti často se objevuje", tvořící až 4 m mocné lavice a druhou vrstvu: „Pískovec
slínitý, glaukonitický, velmi jemný, žlutý nebo žlutošedý. Místy muskovit. Deskovitý, dosti
pevný, ale měkký. Má hojnou Callianassu antiquu. Mocnost 0,6 m." paralelizoval s Jizerskými
vrstvami „Callianassami bohatými, dutinami po spongiích prostoupenými" (sensu Fric, 1889).
Třetí vrstvu: „Vápenec žlutavý v pevné lavici. Větráním rozpadává se v mnohotvaré, všelijak
rozvětvené a uzlovité konkrece, spogiím podobné. Místy mezi konkrecemi rozpadlý pískovec,
jako ve vrstvě 2. Callianassa antiqua. Mocnost 0,3 m." a paralelizoval ji s „uzlovitou, rezavou
vrstvou" (sensu Fric, 1889).
V pásmu X rozeznal v profilu souvrství al, a2 a ba. Souvrství al popsal jako: „Slin
písčitý velmi glaukonitický, dále od povrchu šedý, na povrchu žlutý, kde více glaukonitu
nahromaděno zelenavý, měkký, v tenkých deskách na povrchu úplně ve hlínu rozpadlý, se
vzácným muskovitem. Chová četná jádra gastropodů, Inoceramus špatně zachovalé jádro a
vápencové zbytky skořápek, Venus hladké jádro lesklé, Terebratula semiglobosa (lex) se
18
zachovalou vápencovou skořápkou, zlomky spodií. Hmota jaderje týž slín, místy vápnitější do
běla, místy písčitější, místy, a to hlavně u špongií, hnědá až černavá." Uvedl mocnost této
vrstvy 1 m a paralelizoval ji s „glaukonitickou vrstvou kontaktní" (sensu Fric, 1889).
Souvrství a2 („šedé sliny sTerebratula semiglobosa" sensu Fric, 1889) popsal jako: „Slin
šedý měkký, dále od povrchu v tenkých tabulkách, na povrhu v drobty a prach rozpadlý.
Mocnost 0,5 m." K souvrství ba: „Slín-bývalý vápnitý slín.-Cerstvá hornina (dále od povrchu)
je šedá s tmavošedými skvrnami, má ještě vápenec. Pod povrchem je šedožlutá až žlutá, bez
vápence pórovitá a lehká. Na samém povrchu, v nejvyšší části stěny lomu, je bílá, měkčí, ...
Glaukonit není tu tak zjevný jako v Litomyšli... Hornina je celkem tvrdá, důkaz to, že má dosti
kys. křemičité, dělí se v pevné desky zvonivé. Místy je mezi pevnými lavicemi tenčí, měkká
šedá vrstva slinu, která se při povrchu drobí a snadno rozpadá. Ve vrstvách je hojně
Inoceramů, mladších i starších individuí, ale vždycky velmi smáčklých; budou náležeti druhu
Inoceramus Brongniarti Sow...Nalezl jsem těž i ex. Micraster de Lorioli Nov., Ostrea
hippopodium Nills. a tu a tam tmavší větvičky po Fucoidech." udal mocnost 1,7 m a
poznamenal, že Fric jej považuje za ekvivalent „zvonivých opuk inoceramových" ale že se ve
skutečnosti jedná o vrstvy starší (mylný názor Zahálky).
D v o ř á k (1951, str. 10-11) uvedl, že k profilu Frice (1889) za domem č. 248 byla
přistavěna kůlna, čímž se zhoršila jeho přístupnost a zaměřil se na profil Zahálky (1918) za
domem č. 246 (již opuštěný a zarostlý travou) kde popsal vrstevní sled: „Na callianassových
pískovcích IXcd spočívá 1 m mocná vrstva písčitého slinu glaukonitického - Xai. tento slin je
nažloutlé barvy, čerstvý však nazelenalý až šedý, se vzácným zrníčkem muskovitu." Pro
následující vrstvu měkkých šedých slínů (Xa2), tvořících tenké vrstvičky a rozpadající se
v malé kvadriky udal mocnost 0,5 m. V nejvyšší poloze lomu, mocné 1,7 m rozlišil ve vrstvě
jemnozrnného vápence - X b a foraminiferový (původně spongilitický) velmi jemnozrnný
světlešedý vápenec a odvápnělý, velmi jemnozrnný bývalý vápenec. Vysoký obsah opálu
v těchto dvou vrstvách zdůvodnil uvolněním Si02 z jehlic křemitých špongií a následnou
impregnací sedimentu tímto minerálem. Polohy X a l , Xa2 a X b a pokládal za svrchní turon a
zvláštních sběrů uvedl taxony: Micraster cf. delorioli, Turritella sp., Trochus sp.,
Stegoconcha neptuni, Inoceramus cf. inconstans, Gibbithyris semiglobosa, cf. Lepidenteron
longissimum. Polohu IX cd považoval za střední turon a z lomu, ležícího výhodně od rybníka
Vidlák (500 m od silnice směrem ke kótě 471 m) popsal taxony: Micraster sp., Turritella sp.,
Pinna decussata, Tellina (Linearia) semicostata, Perná subspatulata, Inoceramus lamarcki,
19
Lima granulata, L. (Plagiostama) dichotoma, Lima. sp., Pecten (Camptonectes) virgatus, P.
nilssoni, P. (Chlamys) elongatus, Exogyra columba, E. conica, Callianassa antiqua,
Hoploparia sp. a Serpula socialis.
Nej mladšími vrstvami křídového útvaru na Svitavsku (včetně Opatova) se podrobně
zabýval i Soukup (1952) (viz kapitola: Teplické vrstvy).
Če;h Etal.
(mat
jizerské souvrství
(střední-svrchní turom)
teplické souvrství
[ svrchn ľ tu ron-coni ac]
rohaté cké vrstvy
[coníac]
Bárta
(1S97]
pískovec kallianassový vrstva písku a štěrku omletého = vrstva písku
soblázk/
haku :ovt •;
Fric
(1SS5)
vrstvy t rigoniové vrstvy te plické s Terebratu la su h rot un d a
vrstvy hryozoické
Ba ku lit ové vrstvy Březe n ské
Flič
(1899]
Jizerské vrstvy s Callianassami
Jizerské vrstvy s dutinám 1 po spongiích
šedé sliny Teplických vrstev S.T. sem iglobosa
glaukonřtická vrstva kontaktní
uz lovité, rezaté lože
bílé zvonivé opuky inoceramové
vrstev Březenských
Jahn
(1S95)
pískovec kalila na ssový šedé sliny (Breženské vrstvy)
glaukonitíckávrstva kontaktní = přechodná
vrstva mezi Jizerskými a Teplickými vrstvami
bílé zvonivé opuky inoceramové
vrstev Březenských
Tietze
(1901]
viz Fric (1399) viz Fric (1399) tence vrstevnatá opuka moučné
povahy
+ viz Fric (1399)
Zahálka
|191S]
IXcd 2
Kcd 1
Xa2
X a l
rxcd 3
Xhct
Dvořák
(1951]
ca 1 Hanassové pískovce IXcd měkký šedý slin Xaj
glaukonitický písčitý slin Xa;
odvápnélý bývalý vápenec Xb„
je m n ozrnný ka lový vá p en ec
(foraminif erový) Xb„
Soukup
(1952]
kalllanassové pískovce IX cd teplické vrstvy Xb„
„glau kon itic ká vrstva ko nta ktn í" s ště r kovitou
polohou na báziXa
.,zvonivé opuky inoceramové"
vrstev březenských Xbp dol.
Tab. 1: Zařazení starších označení vrstev v Opatové do současného litostratigrafického
členění podle Čecha et al. (1880). „Glaukonitická vrstva kontaktní" je vyznačena červenou
barvou.
20
4. Seznam použité literatury
Augusta, J. & Soukup, J. (1940): Kritické poznámky k plesiosauridům z české křídy a nový
nález jejich zbytků u Třebovic. - Věstník královské české společnosti nauk, 1939, VI.
Praha.
Bárta, E. (1879): Geognostický a geologický popis okresu Litomyšlského. - 3. výroční zpráva
o městských vyšších reálných školách v Litomyšli, 3-21. Litomyšl.
Cech, S. (1995): Korelace turonských sedimentů východočeské křídy. - Zprávy o
geologických výzkumech v roce 1994, 22-24. Praha.
Cech, S. - Klein, V. - Kříž, J. & Valečka, J. (1880): Revision of the Upper Cretaceous
stratigraphy of the Bohemian Cretaceous Basin. - Věstník ústředního ústavu
geologického, 55, 5, 277-296. Praha.
Čech, S. ed. (2011):Vysvětlivky k základní geologické mapě ČR 1 : 25 000. List 14-343
Svitavy. - Česká geologická služba, 76 s. Praha.
Demek, J. & Mackovčin, P. eds (2006): Zeměpisný lexikon ČR, Hory a nížiny. - Agentura
ochrany přírody a krajiny České republiky, 2th ed., 582 s. Brno.
Dvořák, J. (1951): Stratigrafie a paleontologie středního turonu mezi Letovicemi a Opatovem.
- Rozpravy II. třídy České akademie, 61, 42,1 36. Praha.
Dvořák, J. (1958): Vývoj stratigrafie křídového útvaru v oblasti Českého masivu. - Knihovna
Ústředního ústavu geologického, 30,1 163. Praha.
Fric, A. (1885): Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. III. Jizerské vrstvy. - Archiv pro
přírodovědné prozkoumání Čech, 5, 2,1-132. Praha.
Fric, A. (1889): Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. IV. Teplické vrstvy. - Archiv
pro přírodovědné prozkoumání Čech, 7, 2,1-114. Praha.
Fric, A. (1894): Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. V. Březenské vrstvy. - Archiv
pro přírodovědné prozkoumání Čech, 9, 1,1-130. Praha.
Chlupáč, I. & Storch, P. eds. (1992): Regionálně geologické dělení Českého masívu na území
České republiky. - Časopis pro mineralogii a geologii, 37, 4, 25 -275. Praha.
Jahn, J. J. (1895): Einige Beiträge zur Kenntniss der böhmischen Kreideformation. - Jahrbuch
der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt, 45, 1,125-218. Wien.
21
Kennedy, J. W. & Garrison, R. E. (1975): Morphology and genesis of nodular phosphates in
the Cenomanian Glauconitic Marl of sout-east England. - Lethaia, 8, 339 360. Oslo.
Krutstký, N. - Váně, M . - Holá, A. & Hercogová, J. (1975): Turon a coniak v dolním Poohří.
- Sborník geologických věd, Geologie, 27, 99-142. Praha.
Macák, F. (1963): Koprolitová vrstvička a koštické plošky v křídě ohárecké oblasti. - Časopis
pro mineralogii a geologii, 8, 4, 380-382. Praha.
Malkovský, M . - Benešová, Z. - Čadek, J. - Holub, V. - Chaloupský, J. - Jetel, J. - Müller,
V. - Mašín, J. & Tásler, R. (1974): Geologie České křídové pánve a jejího podloží.
Oblastní regionální geologie ČSR. - Ústřední ústav geologický, 264 s. Praha.
Müller, V. (1997): Křídový útvar na okrese Svitavy. - Pomezí Čech a Moravy, Sborník prací
ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy, 1, 247-259. Litomyšl.
Müller, V. - Rejchrt, M . & Skácelová, D. (1999): Geologie okresu Svitavy. - Pomezí Čech a
Moravy, Sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy, 3, 307-
330. Litomyšl.
Müller, V. ed. (2001): Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map
přírodních zdrojů v měřítku 1 50 000 (se zvláštním zřetelem k mapě
hydrogeologické). List 14 - 34 Svitavy. - Český geologický ústav, 35 s. Praha.
Reuss, E. A. (1854): Beitrage zur geognostischen Kenntniss Mährens. - Jahrbuch der
Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt, 5, 4, 657-765. Wien.
Sax, J. (1853): Dinotherium Giganteum, u Abstdorfu nedaleko České Třebové nalezené. Živa,
časopis přírodnícký, 1, 317-318. Praha.
Soukup, J. (1939): Zpráva o geologických výzkumech a mapování křídového terénu mezi
Lanškrounem (Landskron) a Moravskou Třebovou (Mähr. Trúbau). - Věstník
Geologického ústavu pro Čechy a Moravu, 15, 6,143-192. Praha.
Soukup, J. (1952): Křídový útvar na Svitavsku a jeho nejmladší vrstvy. - Věstník Ústředního
ústavu geologického, 27, 75-87. Praha.
Soukup, J. (1954): Úprava stratigrafického členění a otázka hranice mezi turonem a senonem
v české křídě. - Sborník Ústředního ústavu geologického, 22, 2, 633 659. Praha.
Soukup, J. (1960): Koštické plošky. Naučný geologický slovník, 1. díl, str. 538. Nakladatelství
Československé akademie věd. Praha.
22
Svoboda, J. ed. (1962): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1: 200 000. List M -
33-XXIII Česká Třebová. - Nakladatelství Československé akademie věd, 245 s.
Praha.
Svoboda, J. ed. (1996): Geologická mapa ČR. Mapa předčtvrtohorních útvaru. List M-33XXIX
Česká Třebová. Měřítko 1: 200 000. - Český geologický ústav. Praha.
Tieze, E. (1901): Die geognostischen Verhältnisse der Gegend von Landskron und Gewitsch.
- Jahrbuch der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt, 51, 3/4, 317-729.
Wien.
Valečka, J. & Skoček, V. (1990): Litoeventy v české křídové pánvi. - Věstník Ústředního
ústavu geologického, 65, 1,13-28. Praha.
Valigurský, L. & Čech, S. (2003): Ideový model morfotektonického vývoje ústecké brázdy. Geomorfologický
sborník, 2, 256-263. Plzeň.
Vodrážka, R. - Sklenář, J. - Čech, S. - Laurin, J. & Hradecká, L. (2009): Phosphatic
intraclasts in shallow-water hemipelagic strata: a source of palaeoecological,
taphonomic and biostratigraphic data (Upper Turonian, Bohemian Cretaceous Basin).
- Cretaceous Research, 30, 204-222. London.
Wiese, F. - Čech, S. - Ekrt, B. - Košťák, M . - Mazuch, M . & Voigt, S. (2004): The Upper
Turonian of the Bohemian Cretaceous basin (Czech Republic) exemplified by the
Úpohlavy Working quarry: integrated stratigraphy and palaeoceanography of a
gateway to the Tethys. - Cretaceous Research, 25, 329-352. London.
Zahálka, Č. (1894): Pásmo X . - Teplické - útvaru křídového v okolí Řípu. - Věstník
Královské české společnosti nauk, Třída mathematicko-přírodovědná, 1894, 1-30.
Praha.
Zahálka, Č. (1899): Pásmo X . - Teplické - křídového útvaru v Poohří. - Věstník Královské
české společnosti nauk, Třída mathematicko-přírodovědná, 1899,1-51. Praha.
Zahálka, Č. (1918): Východočeský útvar křídový. Část jižní. - Nákladem spisovatelovým s
podporou České společnosti nauk, 80 s. Roudnice.
23