Masarykova univerzita v Brně
Filozofická fakulta
Seminář estetiky
FASCINACE MONSTRY, TAJEMNÉM A MAGIÍ V POPULÁRNÍ KULTUŘE:
OKOUZLENÍ ČARODĚJNICÍ A PŘITAŽLIVOST UPÍRA
Bakalářská diplomová práce
Autor: Zuzana Chmelová
Vedoucí práce: Mgr. Lenka Lee, Ph.D.
1
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny
a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna
v Ústřední knihovně FF M U a používána ke studijním účelům.
V Přerově dne 29. dubna 2021 Zuzana Chmelová
2
Poděkování
Ráda bych poděkovala vedoucí mé práce Mgr. Lence Lee, Ph.D. za její důvěru a odborné
vedení, dále své rodině a přátelům, kteří mi byli oporou i zdravým rozptýlením.
3
Bibliografický záznam
CHMELOVÁ, Zuzana. Fascinace monstry, tajemném a magií v populární kultuře: okouzlení
čarodějnicí a přitažlivost upíra. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář
estetiky, 2021. Vedoucí práce Mgr. Lenka Lee, Ph.D.
Anotace
Cílem bakalářské práce je prozkoumat změny zobrazení čarodějnic a upírů ve
vybraných dílech současné populární kultury a probádat zdroj fascinace těmito fenomény, se
zaměřením převážně na knižní a televizní série All Souls a The Southern Vampire Mysteries.
Při zabývání se fenoménem ošklivosti a estetikou monster práce čerpá z děl Umberta Eca.
Prozkoumává tajemno a okouzlení jako zdroj fascinace a dále zkoumá zakázanou lásku, touhu
a erotiku ve vztahu s upírem.
Annotation
The aim of the bachelor's thesis is to explore changes in the representations of witches
and vampires in selected works of contemporary popular culture and to explore the source of
fascination with these phenomena, focusing mainly on the book and television series All
Souls and The Southern Vampire Mysteries. In dealing with the phenomenon of ugliness and
the aesthetics of monsters, the work draws on the works of Umberto Eco. It explores mystery
and enchantment as a source of fascination and further explores forbidden love, desire and
eroticism in relation to a vampire.
Klíčová slova
Eco, fascinace, ošklivost, monstrum, populární kultura, upír, čarodějnice
Key Words
Eco, fascination, ugliness, monster, pop culture, vampire, witch
4
5
Obsah
Úvod 8
1. Vývoj pojetí fascinace od starověku až po dnešní moderní dobu 10
1.1 Fenomén fascinace ve starověku 10
1.2 Fascinace v křesťanství - démonologický koncept 11
1.3 Představivost a fascinace - psychologický přístup 12
1.4 Ficiniho erotické poj etí 13
1.5 Shrnutí 13
2. Vymezení pojmu „populární kultura" 15
3. Krátké dějiny ošklivosti a pojetí monster v historickém kontextu 16
4. Čarodějnice a upíři 19
4.1 Vznik mýtu o upírovi a jeho typická charakteristika 19
4.2 Mytologická a historická postava čarodějnice 20
5. O autorce a synopse A Discovery of Witches / All Souls 22
6. O autorce a synopse True Blood / The Southern Vampire Mysteries 23
7. Romantizace toxické maskulinity, erotizace násilí a postavení žen 24
8. Sebekontrola, přitažlivost a polidštění upíra 29
9. Reprezentace rasových a menšinových problémů, politika 31
10. „Chosen family" 34
11. Zobrazení magie a praktikování čarodějnictví v populární kultuře 35
12. Srovnání světů True Blood a All Souls 37
Závěr 39
Conclusion 40
Bibliografické údaje 41
6
7
Úvod
Vyprávění o postavách upíra a čarodějnice existují již stovky let. Nejprve o nich
vznikaly fantastické příběhy jako vysvětlení například pro choroby, nezvyklé přírodní úkazy a
přírodní katastrofy. Jejich zobrazení se mnohokrát měnilo a nadále se vyvíjí. Cílem této práce
je prozkoumat zobrazení dnešních postav upírů a čarodějnic, jak se odlišují, zjistit co
reprezentují a jaké fenomény populární kultury s sebou přinášejí a jaký je zdroj fascinace
těmito fenomény.
Lidé se v historii magie a čarodějnictví převážně báli a v určité době proti nim i přímo
bojovali, což dokazují i hony na čarodějnice, které trvaly několik století. Dříve byli
čarodějnice a čarodějové v literatuře převážně vedlejší postavy a také byli často zobrazováni
jako ohavní a oškliví se zlými úmysly (toto zobrazení bylo časté z velké části v pohádkách
pro děti). V dnešní populární kultuře ale čarodějnictví nabylo jiného rázu. Kouzla a magie se
staly přitažlivými a postavy, které je praktikují, již nejsou zobrazené jako šerednosti nebo
monstra s ohavnými velkými nosy a bradavicemi. Čarodějnice se staly hlavními postavami, se
kterými se člověk může také ztotožnit.
Postava upíraje v dnešní populární kultuře velmi oblíbená, knih a filmů s upírskou
tématikou je mnoho. Nejznámější postavou upíra, kterou snad každý zná, je hrabě Dracula,
který se původně objevil v románu Brama Stokera. A i když právě jeho zobrazení inspirovalo
mnoho pozdějších autorů upírských příběhů, my postavu Draculy do naší analýzy nebudeme
zahrnovat, jelikož tato postava reprezentuje samostatný typ upíra, jehož obraz je rozvíjen
zvlášť od ostatních upírů v dnešní populární kultuře.
V prvních dvou kapitolách se v této práci věnujeme teoretickému vymezení pojmů
fascinace apopulární kultura a nalezení jejich definic. Chápání poj mu fascinace, jak si
ukážeme, se v průběhu staletí hodně měnilo. Jeho prvotní chápání se nemůže více lišit od
toho, jak pojem fascinace chápeme my dnes. I když populární kultura nemá stabilní definici a
ani název, pokusíme se vysvětlit, co můžeme brát jako populární kulturu.
Ve třetí a čtvrté kapitole se budeme zabývat fenoménem ošklivosti a estetikou
monster, kde práce bude čerpat hlavně z děl Umberta Eca. Podíváme se na vnímání ošklivosti
již od antického Řecka a jaká další monstra lidé zaznamenali a jak vznikaly.
Poté se podíváme na mýtus o upírovi, jaké jsou jeho charakteristické rysy a krátký
8
průřez literaturou o upírech. Dále prozkoumáme mýtus o čarodějnicích a jak se mýtus přenesl
do naší historie. Zaměříme se také na hony na čarodějnic, které jsou důležitou a velkou
součástí lidských dějin.
Tato práce se převážně zaměřuje na knižní a televizní série AU Souls (A Discovery of
Witches) a The Southern Vampire Mysteries (True Blood). Vybrané dva seriály, s knižními
předlohami, jsou v České republice vysílány na stanici HBO. Premiéra posledního dílu seriálu
True Blood byla odvysílaná v roce 2014. Byly odvysílány dvě série A Discovery of Witches,
třetí série je právě v post-produkci a bude odvysílána v roce 2022. V poslední části práce
prozkoumáme zobrazení upírů a čarodějnic v těchto a dalších vybraných dílech, co
reprezentují, jak se od sebe liší a jaké fenomény populární kultury s sebou přinášejí.
9
1. Vývoj pojetí fascinace od starověku až po dnešní moderní dobu
Pojem fascinace pochází z latinského slovafascinare, což znamená být okouzlen,
zaklet, očarován, a při užití v negativním smyslu také zaslepen. 1
1 když ranní koncepty
fascinace mají jen málo společného s dnešním konceptem specifického vnímání nebo formou
zkušenosti, existují vzájemně propojené konceptuálni vazby.2
Fascinace až do patnáctého
století byla bez výjimky považována za škodlivou a prošla obratem až díky Marsilio
Ficinimu, který zkombinoval látkový přístup s platónským konceptem erosu. V souvislosti
s posunem epistemologického paradigmatu týkajícího se vizuálního vnímání, magie a
představivosti se v osmnáctém století objevuje nová koncepce fascinace, která určuje většinu
konceptů spojených s pojmem fascinace dnes.3
1.1 Fenomén fascinace ve starověku
Ve starověku se nepoužívalo latinské označení fascinum, ale řecký výraz baskanos,
který byl jeho paralelou a dalo se vykládat jako okouzlený, uhranutý a závistivý. Celý koncept
závisí na základní myšlence, že závist, zlost a další silné emoce mohou mít škodlivý
fyziologický efekt na člověka. Věřilo se, že zírání mohlo mít ničící sílu. 4
Tato pověrčivá
kletba nebo legenda je známá v mnoha kulturách po celém světě, a i když každá kultura má
svůj vlastní název a označení, při doslovném přeložení do anglického jazyka se dá hromadně
přeložit jako „Evil eye "5
.
První, kdo se snažil o vyložení tohoto konceptu byl pravděpodobně Démokritos. Podle
Démocrita Evil eye (baskania) čerpá ze závisti a pomocí takzvaných eidola (obrazů, přízraků,
zobrazení), vysílají zlobu a zášť osob, které je vydávají. 6
Z Démokrita poté čerpal Plutarch,
který celý fenomén vysvětloval v souladu s přírodní filozofií. Tvrdil, že tato kletba (Evil eye)
byla způsobena vyzařováním od zvířat. Uvolňují vyzařování ve formě zvuku, dechu anebo
vzduchu. Jelikož oči jsou nejvíce náchylné k pohybu, tak právě oči byly otevřené pro
vyzařování, které dále přes oči proudí do těla oběti.7
Dále odmítá za zdroj magii a vybírá si
1
HENCKMANN, Wolfhart, PROKOP, Dušan a LOTTER, Konrád. Estetický slovník. Praha: Svoboda, 1995, s. 70.
2
DEGEN, Andreas. Concepts of Fascination, from Democritus to Kant. In: Journal of the History of Ideas, vol. 73,
no. 3. University of Pennsylvania Press, 2012, s. 372.
3
lbid., s. 373.
4
Ibid., s. 373-374.
5
lbid., s. 374.
6
DICKIE, Matthew W. Heliodorus and Plutarch on the Evil Eye. In: Classical Philology, vol. 86, no. 1. The
University of Chicago Press, 1991, s. 25.
7
DUFAULT, O. Early Greek Alchemy, Patronage and Innovation in Late Antiquity. In: California Classical Studies.
USA: University of California, 2019, s. 72.
10
racionální cestu. To také platí pro vysvětlení při výběru ochrany proti tomuto uhranutí.
Využívaly se amulety ve formě falusu nebo rohu. Plutarch připisoval ochranný účinek právě
vzhledu amuletu, který přitahoval pohled a tím odváděl pozornost od očí oběti. Fascinace byla
podobně vysvětlována jako fenomén amor hereos. Efekt erosu ve smyslu erotické
melancholie byl ve starověku popisován a léčen jako skutečná nemoc, kdy tato patologická
forma lásky byla způsobována nerovnováhou čtyř základních tělesných šťáv. Amor hereos
byla často spojována s vizuálními faktory, proto podobné vysvětlení jako u fascinace.8
1.2 Fascinace v křesťanství - démonologický koncept
Koncepty fascinace ve starověku lze považovat za vědecké pokusy, které se snaží
vysvětlit tradiční populární představy o zlých démonech. Démoni hráli ve starověku určitou
roli, v dřívějších zdrojích jsou dokonce popisováni jako bohové nebo božské bytosti.
Démokritova teorie osvětluje společné kořeny strachu z démonů a z baskania. Plutarch
odmítá udělit eidola vlastní život a svobodnou vůli, jinak žádné rozdíly mezi eidola a démony
neexistují. Takže se dá považovat, že eidola jsou jen démoni lidové pověry. Řečtí bohové
například mohou být považováni za živé a dlouhotrvající obrazy {eidola) postavy na vysoké
úrovni. 9
Démonologický koncept fascinace, který byl vytlačen z vědeckého diskurzu, se
v raném křesťanství těšil renesanci. Oproti tomu, kdy ve starověku démoni mohli být
symbolem dobra i zla, v křesťanství jsou symbolem naprostého zla a ďábla. Ďábel je
nositelem závisti a také je definován jako baskanon. 10
Svatý Basileios z Kaisareie, zkráceně Basil, napsal jeho jedenáctou homilii O Závisti
okolo roku 364, kde varoval o zmanipulování ďáblem. Tak jako ostatní církevní Otcové i
Basil použil slova jakophthónos (závist) a baskania (fascinatio, Evil eye) jako synonyma.11
Tvrdí, že závist zvenčí nevypadá nijak zvlášť významně, ale v nitru lidské duše neexistuje
ničivější utrpení než právě závist. Závist vyčerpává duši, jako parazit oslabuje přátelství a
snaží se pohltit všechno z dobrého zdraví člověka. Závistivá osoba „zírá", nedokáže se dívat
na dobro někoho jiného, a tak mu z očí „vrhá" závist. Závist je údělem ďábla, který chtěl
8
DEGEN, Andreas. Concepts of Fascination, from Democritus to Kant. In: Journal of the History of Ideas, vol. 73,
no. 3. University of Pennsylvania Press, 2012, s. 376.
9
Ibid., s. 377.
1 0
Ibid., s. 378.
1 1
Ibid., s. 378.
11
válku s lidstvem. Tento démonologický koncept ovládá činy oběti, ale morální odpovědnost
člověku zůstává. 1 3
Významnými představiteli křesťanské koncepce, kteří pomohli k posunu a vývoji, byli
svatý Jan Zlatoústý a svatý Jeroným. Svatý Jan Zlatoústý (354-407) si vysvětloval závist jako
příčinu pro ďáblův pád z milosti boží. Podle něj oko nemělo přirozenou moc zranit ty, na
které se podívá, ale mohly za to jejich nositelé ze závistivých motivů. Svatý Jeroným se
orientoval na Basila, podle něj démoni rozptylují člověka, který zastává boží vůli od konání
dobrých skutků. 1 4
Martin Luther ve svém komentáři z roku 1535 uvádí, že satan je tvůrcem
fascinace, klame smysly i mysl, takže člověk zaměňuje nepravdu za pravdu. Dále lidi
fascinuje naukou o falešných apoštolech. Podle Luthera je možné považovat pouhou iluzi a
manipulaci mysli s falešnými a ničemnými názory za fascinaci díky rozdílu mezi tělesným a
duchovním čarodějnictvím. Epistemologický koncept fascinace tedy považuje fascinaci jako
smyslový nebo duševní klam. S nárůstem kritiky o pronásledování čarodějnic tento
démonologický koncept postupně ztrácel na důležitosti. 1 5
1.3 Představivost a fascinace - psychologický přístup
Psychologický koncept přináší nové entity: představivost a svobodnou vůli duše.
Středověký perský filozof známý jako Avicenna je první, kdo našel konceptuálni spojení mezi
účinkem představivosti a pojmem fascinace. I přesto, že Avicenna byl hlasatelem Aristotelova
učení, jeho koncept fascinace je v rozporu s Aristotelovým konceptem kauzality. Racionální
duše je čistá a nesmrtelná a pomocí své vůle funguje samostatně. Sama ovládá své vlastní tělo
a dokáže i ovlivnit tělo cizí skrze sílu imaginatívni schopnosti, stejně jak oči mají schopnost
fascinovat a jednat podle odhadu.16
Roger Bacon spojil své pojetí fascinace s jeho teorií množení. Tvrdil, že všechny věci
probíhají díky přírodě a nejsou ani magické ani hloupé. Jeho teorie množení je založená na
přesvědčení, že každý objekt neustále ozařuje druhy (podoby samy sebe) do okolní hmoty,
1 2
UMBERIS, Vasiliki. The Eyes Infected by Evil: Basil ofCaesarea's Homily, 'On Envy.' In: The Harvard Theological
Review, vol. 84, no. 2, Cambridge University Press, 1991, s. 163-166.
1 3
DEGEN, Andreas. Concepts of Fascination, from Democritus to Kant. In: Journal of the History of Ideas, vol.
73, no. 3. University of Pennsylvania Press, 2012, s. 378.
1 4
Ibid., s. 379-380.
1 5
Ibid., s. 381-382.
1 6
Ibid., s. 382-383.
12
která zase produkuje podobné druhy. Bacon viděl fascinaci jako množení slov. Když se slova
vysloví za správné konstelace hvězd, následuje energetická akce.17
1.4 Ficiniho erotické pojetí
Avicenniho teorie ovlivnila diskusi o síle představivosti, zejména v platonické a
novoplatonické tradici. 1 8
Jako překladatel a komentátor Platonových děl je Ficino důležitým
představitelem platonického myšlení. 1 9
Marsilio Ficino (1433-1499) představil svou teorii o
malých zářících částicích (spiritus), které spojují tělo s duší. Duše dominuje tělu a má
schopnost představivosti a fantazie. Představivost shlukuje smyslové informace do obrazu a
probouzí odpovídající mentální vjemy. Fantazie je popsána jako záměr takového vnímání.
Síla duše využívá fantazii k formování těla s vášnivými touhami.20
Jeho dílo De amore
zohledňuje celé spektrum lásky, od metafyzických spekulací až po smyslnou praxi.2 1
Pro
vysvětlení smyslné lásky použil koncept Evil Eye jako vizuální infekci krve: „pozemská láska
je určité kouzlo ". Spolu s vizuálním paprskem vychází pára z napadené krve, a tím se pak
nakazí oko diváka. Jeho zobrazení účinku smyslné lásky byl důležitým bodem v historii
konceptuálního pojetí fascinace, jelikož to bylo poprvé, co byl zahrnut rys neodolatelné
přitažlivosti, fascinace se přesunula z říše čarodějnictví do říše erosu. 22
1.5 Shrnutí
I přesto, že se uvedená pojetí fascinace lišila v určitých detailech, všechna pojetí sdílí
předpoklad, že fascinaci má na svědomí vliv vnější látky anebo síly (eidola, démoni, ďábel,
cizí vůle) na živou bytost. Tato rozmanitá pojetí nejlépe sloučil Francis Bacon. V jeho eseji Of
Envy popisuje efekt lásky a závisti jako vizuální fascinaci.23
Láska i závist mají strhující
1 7
DEGEN, Andreas. Concepts of Fascination, from Democritus to Kant. In: Journal of the History of Ideas, vol.
73, no. 3. University of Pennsylvania Press, 2012, s. 384.
1 8
Ibid., s. 385.
1 9
DEGEN, Andreas. Sokrates Fasziniert: Zu Begriff Und Metaphorik Der Faszination (Piaton, Ficino, Nietzsche).
In: Archiv Für Begriffsgeschichte, vol. 53, 2011, s. 23.
2 0
DEGEN, Andreas. Concepts of Fascination, from Democritus to Kant. In: Journal of the History of Ideas, vol.
73, no. 3. University of Pennsylvania Press, 2012, s. 385.
2 1
DEGEN, Andreas. Sokrates Fasziniert: Zu Begriff Und Metaphorik Der Faszination (Piaton, Ficino, Nietzsche).
In: Archiv Für Begriffsgeschichte, vol. 53, 2011, s. 23.
2 2
DEGEN, Andreas. Concepts of Fascination, from Democritus to Kant. In: Journal of the History of Ideas, vol.
73, no. 3. University of Pennsylvania Press, 2012, s. 386.
2 3
Ibid., s. 388.
13
přání, snadno se začlení do představ a návrhů a také se snadno dostanou do oka. Bacon
chápal fascinaci podobně jako Avicenna: fascinace je síla a čin představivosti, intenzivní vůči
ostatním tělům. Evil eye je obzvlášť silná nákaza z ducha do ducha. Nákaza přichází očima a
je zapříčiněna náhlými emocemi.2 5
Až do osmnáctého století však byla populární
démonologická teorie fascinace a měla velký význam se spojením s lovem čarodějnic.2 6
Od počátku osvícenství se předpokládalo, že okouzlení není možné, proto se fascinace
začala vysvětlovat jako psychologická vada. Za fascinaci můžou silné vášně, které nás
fascinují v mysli. Na konci osmnáctého století Immanuel Kant viděl iluze vášně jako příčinu
fascinace, ale spojil je s neodolatelností a kvalitou cítění. Popsal fascinaci jako variantu umělé
hry se smyslovou iluzí. Pro Kanta přitažlivá složka fascinace nesouvisí se specifickými
vlastnostmi objektu, ale spíše vyplývá ze špatného úsudku. Tím je poprvé fascinace spojena
se zvýšenou pozorností. 2 7
Fenomén fascinace se v průběhu staletí vyvíjel a transformoval. Kantovo pojetí
reprezentuje negativní vyložení termínu fascinace. Jde o označení duševní slabosti
vyplývající z afektivní poruchy. Ve starověku byla považována fascinace za nákazu drobnými
látkami. Psychologický koncept od Avicenna a Ficiniho erotický koncept jsou určitými
způsoby propojeny k prvotnímu látkovému přístupu tedy fungují jako metonymie. Přístup od
církevních Otců k fascinaci se zakládá na přenesení termínu na fenomén zahrnující klam a
svádění. I když je ďábel považován za původce iluzí, je na tohle pojetí pohlíženo jako pouze
přechodné. Od devatenáctého století je přechodný koncept fascinace pouhá metafora, která
převážně znamená nedobrovolné udržení pozornosti, kterou lze formovat různě podle oblasti
použití.2 8
2 4
BACON, Francis. Of Envy. In: Spedding, J. (ed.). The Works of Francis Bacon, vol. 6, London, 1870, s. 392.
2 5
DEGEN, Andreas. Concepts of Fascination, from Democritus to Kant. In: Journal of the History of Ideas, vol.
73, no. 3. University of Pennsylvania Press, 2012, s. 388.
2 6
Ibid., s. 389.
2 7
Ibid., s. 392.
2 8
Ibid., s. 393.
14
2. Vymezení pojmu „populární kultura"
Od dob renesance se v západní kultuře hierarchicky dělí umění na vysoké a nízké.
Například da Vinci považoval malířství za vyšší umění, lepší než sochařství, poezie a hudba.
V druhé polovině devatenáctého století vzniklo v Evropě a ve Spojených státech amerických
populární umění, někdy nazývané „masové". Vysoké umění je pokládáno za důležitou součást
kulturní a národní tradice. Recipientům tohoto umění je přisuzován vytříbený vkus. Populární
umění je pokládáno za zdroj pokleslé zábavy, jeho tvůrci nejsou bráni za umělce a
recipientům je připisován nedostatek dobrého vkusu. K vysokému umění můžeme přiřadit
například operu, současnou vážnou hudbu, balet, drama, psychologický film, poezii a vážnou
literaturu. Populární umění zahrnuje rockovou hudbu, muzikál, komedii, hororový film,
brakovou literaturu a jiné. 2 9
Z estetického hlediska se populárnímu umění vytýká nedostatek komplexity, estetické
intenzity nebo sjednocení. Kritizuje se také vliv populárního umění na kulturní a společenský
život společnosti. Vyčítá se mu jeho komerční charakter tvorby (výroba za účelem zisku),
negativní vliv na vysoké umění (snižuje kreativitu společnosti), negativní vliv na publikum
(potlačuje smysl pro realitu ve prospěch nereálných představ), negativní vliv na společnost
(navádí k násilí, uvolňuje sexuální morálku, vede k politické pasivitě).3 0
V dnešní době je rozdělení mezi vysokým a populárním uměním esteticky
neudržitelné. Zkoumání ukázalo, že neexistuje důvod, podle něhož by se jedné kategorii dala
přiřadit vyšší estetická hodnota než té druhé.3 1
V šedesátých letech hravost zábavní kultury a oslnivá ukázka kýčů nabízely
prostředky pro zábavu nejen po masy, ale i pro sofistikovanou městskou inteligenci. Hlásání
literárního kritika Leslieho Fiedlera o překračování hranic mezi vysokou a nízkou kulturou, a
diagnóza Susan Sontagové „nové citlivosti" zdůrazňují historickou situaci, ve které by
estetické zážitky populární kultury mohly sloužit jako vedení sociální touhy, která by jinak
byla považována za nelegitimní, pomohly připravit půdu například pro hnutí za občanská
práva a osvobození homosexuálů. 3 2
Jak už jsme řekli, někteří akademici pojem „populární" kultura odmítají a používají
raději pojem „masová". Objevuje se také pojem mediální kultura, který používá například
2 9
ZAHRÁDKA, Pavel, ed. Estetika na přelomu milénia: vybrané problémy současné estetiky. Brno: Barrister &
Principal, 2010, s. 205-207.
3 0
lbid., s. 207.
3 1
lbid., s. 225.
3 2
Haselstein, U., Ostendorf, B., Schneck, P. Popular Culture: Introduction. In: Amerikastudien / American
Studies 46, no. 3. Universitätsverlag WINTER Gmbh, 2001, s. 331.
15
profesor Douglas Kellner. Mediální kultura podle Kellnera pomáhá vytvářet strukturu
každodenního života, utváří politické názory a sociální chování a poskytuje informace, ze
kterých člověk poté vytváří svou vlastní identitu. Pomáhá vytvářet pohled na svět a hluboké
hodnoty: definuje, co je dobré a zlé, pozitivní nebo negativní, morální a špatné.3 3
Právě skupiny teoretiků s tématy o feminismu, multikulturalistických teoriích rasy,
etnického a národního původu a sexuálních preferencí, významně přispěly při tvarování
kulturních studií. Jejich diskurzy zakořenily své teoretické pohledy do bojů utlačovaných lidí
a politizovaly tak teorii a kritiku z existujících politických bojů a osobních zkušeností.3 4
3. Krátké dějiny ošklivosti a pojetí monster v historickém kontextu
Na rozdíl od krásy, ke které byla v každém století zanechána definice, k ošklivosti se
filozofové a umělci věnovali téměř vždy jen okrajově.3 5
O kráse a ošklivosti rozhodují kritéria
společenská a politická, nikoli estetická. První rozsáhlejší spis o ošklivosti napsal roku 1853
Karl Rosenkranz, který ukazuje podobnost mezi ošklivostí a morálním zlem. Podle
Rosenkranze je ošklivost „peklem krásy", vrací se tak k tradičnímu pojetí, kde ošklivost je
protikladem krásy, jakýmsi omylem. Při pohledu na synonyma krásy (například půvabné,
přitažlivé, okouzlující, vznešené, ušlechtilé a další) lze vidět, že obecně z nich lze vycítit
nezainteresované hodnotící reakce. Oproti tomu synonyma ošklivosti, které jsou například
slova jako odporné, hrůzostrašné, oplzlé, nedůstojné, znetvořené, obsahují již odpor, děs či
hrůzu. Darwin zdůraznil, že „to, co působí odpor v určité kultuře, nepůsobí jej vjiné a
naopak."36
V antickém Řecku existovala jako jedna z teorií o ošklivosti představa, že ošklivost je
protikladem řeckého ideálu dokonalosti (kalokagathiá). To se ale po dalším prozkoumání
ukázalo jako naivní představa a začaly se ukazovat další protiklady ošklivosti. V Ústavě
představuje Platón ošklivost jako nedostatek harmonie a opak dobré duše a dále Platón vnímá
realitu jako nedostatečnou nápodobu světa idejí. Aristoteles v Poetice přijímá všeobecný
princip, že ošklivost lze napodobovat krásným způsobem. Marcus Aurelius vidí ošklivost a
nedokonalosti jako část celku a jsou tak vykoupeny celkovým kontextem a harmonií
3 3
KELLNER, Douglas. Media culture: cultural studies, identity, and politics between the modern and the
postmodern. London: Routledge, 2003, s. 1.
3 4
Ibid., s. 55.
3 5
ECO, Umberto, ed. Dějiny ošklivosti. Praha: Argo, 2007, s. 8.
3 6
Ibid., s. 16.
16
univerza. V řecké kultuře můžeme hledat hrozivé bytosti, monstra a ohavnosti v klasické
mytologii, například Sirény, Kentaury, Mínótaura, Medusu a další. 3 8
Klasický svět vnímal
všechny zázraky, divy a zvláštní úkazy, které se stávaly a považoval je za znamení blížícího
se neštěstí (například krvavé deště, abnormální porody, plameny na obloze). Pravděpodobně
na základě těchto zvláštních úkazů lidé vymysleli monstra, strašidelné postavy a obludy.
Nové obludy také vznikaly díky cestování do afrických a asijských zemí. Popsaná monstra
z těchto zemí jsou jen přikrášlená zvířata jako hroši, žirafy, sloni, krokodýli.3 9
Jejich popisy
byly někdy nepochybně fantaskní, jindy se snažily o realismus. 4 0
Ve středověku se kladly otázky o zobrazení ďábla, tyto otázky znovu vyvstanou
později v období romantismu. Zejména v křesťanství se problematika ošklivosti komplikuje.
Podle Eca na tuhle problematiku dobře upozornil Hegel, když varoval, že „ s nástupem
křesťanské senzibility a umění, jež ji vyjadřuje, se do středu zájmu (...) dostávají bolest,
utrpení, smrt, mučení a tělesné znetvoření... "4 1
Pro křesťanský svět bylo celé univerzum
krásné, jelikož jej stvořil Bůh, ošklivost a zlo v takovém světě jsou vykoupeny. 4 2
Přítomnost
monster ospravedlňuje dvěma způsoby. Jedním způsobem je, že je zahrnuje do univerzální
symboliky. Zde se opírá o slova svatého Pavla: vidíme nadpřirozené věci v náznacích a
symbolech a z toho si vezme myšlenku, že každá světská bytost má význam morální nebo
alegorický 4 3
Augustin věřil, že monstra jsou krásná, neboť jsou stvořeními Boží. Augustin se
dále pokusil alegoricky vysvětlit Písmo svaté a prohlašoval, že pod doslovným smyslem je
třeba vycítit smysl duchovní. K tomu byly potřeba „encyklopedie", aby člověk pochopil tento
duchovní smysl a aby člověku řekl, jaký alegorický význam daná věc má. Proto vznikly
moralizující bestiáře, kde každé jsoucno bylo spojené s určitým mravním naučením. První
takovou „encyklopedií" byl Fysiologus, který vznikl ve druhém až třetím století v řeckém
jazyce, později přeložený do latiny a různých orientálních jazyků. Uvádí nejen živočichy ale
také stromy a kameny, nejprve danou věc popisuje a dále vysvětluje jeho etické a teologické
ponaučení 4 4
Po Fysiologu vznikly mnohé další bestiáře, lapidáře, herbáře a „encyklopedie"
vůbec. 4 5
Před Fysiologem již existovalo pár textů o monstrech, které se později rozšířily do
ECO, Umberto, ed. Dějiny ošklivosti. Praha: Argo, 2007, s. 28-30.
Ibid., s. 34.
Ibid., s. 107.
ECO, Umberto, ed. Dějiny krásy. Praha: Argo, 2005, s. 138.
Ibid., s. 133.
ECO, Umberto, ed. Dějiny ošklivosti. Praha: Argo, 2007., s. 43.
ECO, Umberto, ed. Dějiny krásy. Praha: Argo, 2005, s. 143.
Ibid., s. 113-114.
Ibid., s. 116.
17
řeckých a středověkých bestiářů a encyklopedií. Jedním z nich byl Román o Alexandrovi,
který vypráví o cestách Alexandra Velikého, velmi oblíbený na křesťanském západě od
desátého století. Dalším příkladem je Přírodopisníma, Staršího, obrovská encyklopedie
veškerého vědění v té době. V těchto textech jsou lidská i zvířecí monstra jako například
faunové, hermafroditi, bezústci, kentaurové, jednorožci a mnohem další. Tyto podivné bytosti
jsou také často zobrazovány v miniaturách, na výzdobě portálů a sloupových hlavic
románských opatství i v tištěných dílech. Kultura středověku se nezaobírala otázkou, jestli
tato monstra jsou krásná. Fascinovala ji podivuhodnost. 4 6
S koncem středověku a začátkem moderní doby se začal měnit postoj k monstrům. Již
se na ně nenahlíží jako na symboliku ale jako na přírodní kuriozitu. Nikdo se neptá, jestli jsou
monstra krásná nebo ošklivá, ale zkoumá se jejich forma a anatomie. Zájem se stává
„vědecký", přírodovědný. Fascinace byla zaměřena na odhalení neprozkoumaných tajemství
přírodního světa. 4 7
Pojetí ošklivosti závisí na kultuře a dokáže se tak velmi lišit. Jak již bylo řečeno výše,
od antiky až po středověk byla ošklivost viděna j ako protiklad krásy a dále také například jako
nedostatek, který bytosti odebírá to, co by z vlastní přirozenosti měla mít. I když se definice
ošklivosti lišily, dokázaly se téměř jednomyslně dohodnout na dodržovaný princip: umění
dokáže ošklivé věci zobrazit krásným způsobem a krása tohoto zobrazení činí ošklivost
přijatelnou. Tohle pojetí existuje již od Aristotela až po Kanta. 4 8
Eco dále pokládá dvě
důležité otázky: „ existuje ošklivost odpudivá v přirozeném stavu, ale přijatelná, nebo dokonce
přitažlivá v umění, které „ krásně " vyjadřuje a ukazuje ošklivost ošklivosti, chápané
v tělesném a morálním smyslu? Ale do jaké míry krásné zobrazení ošklivosti (a zrůdnosti)
nečiní ošklivost jaksi úchvatnou? "49
ECO, Umberto, ed. Dějiny krásy. Praha: Argo, 2005, s. 139-140.
Ibid., s. 152.
Ibid., s. 133.
Ibid., s. 133.
4. Čarodějnice a upíři
4.1 Vznik mýtu o upírovi a jeho typická charakteristika
Upír (vampire, vampyre) se ve folklóru a beletrii objevuje již stovky let v různých
kulturách, převážně v Evropě. 5 0
Je to „zemřelý člověk, jehož tělo se v hrobě nerozkládá. Leží
nehybně jako mrtvola, ale oči má otevřeny jako živý člověk. "5 1
Ústředním bodem mýtu o
upírech je spotřeba lidské krve nebo jiné lidské esence, například tělesných tekutin nebo
psychické energie. K tomu jsou zapotřebí špičaté tesáky, které se také staly známou
charakteristikou upíra. Mnozí vycházejí v noci ze svých rakví a hrobů, aby se mohli najíst.
Obvykle mají bledou pokožku a jejich vzhled se liší od groteskního až po nadpřirozenou
krásu. Nevrhají odraz ani stín a v pozdějších příbězích se nedají fotografovat nebo
zaznamenávat na film.52
Často jsou také popisováni s červeně planoucíma očima a s dlouhými
a ostrými nehty na rukou. V některých zemích věří, že upíří mají prudký pohlavní pud a své
oběti pohlavně zneužívají. Napadená žena může i otěhotnět, ale narodí sejí buď netvor, upír,
vlkodlak nebo dokonce děti bez kostí.5 3
Příběhy o zrodu upíra jsou odlišné. Nejběžnější verzí, jak se z člověka stane upír, je
pokousání upírem. Další je čarodějnictví, sebevražda, nákaza nebo když přes mrtvolu skočí
kočka. Někteří také věřili, když se narodí dítě se zuby nebo se narodí okolo Vánoc tak je
pravděpodobné, že se z něj později stane upír. Ze zranění se léčí rychleji než člověk, ale i tak
existuje plno způsobů, jak upíra zničit. Mezi nej rozsáhlejší způsob patří zaražení dřevěného
kolíku do srdce, upálení nebo vystavení slunečnímu svitu. Odlákat se dají česnekem,
svěcenou vodou a krucifixem. V některých příbězích upír nemůže vstoupit do domu, pokud
jej nikdo nepozval.5 4
Již v řecké mytologii se vyskytovalo pár bytostí, jejichž charakteristikou bylo pití
lidské krve. Nebyli to ale upíři jako takoví. Různé příšery vycházely z podsvětí, v čele
s Hekaté, aby děsily lidi. Jedno z nich bylo ženské strašidlo Lamía. Kradla děti a pojídala je.
5 0
ELDRIDGE, Alison. Vampire. Encyclopaedia Britannica [on-line], [navštíveno 27-05-2021]. Dostupné z:
https://www.britannica.com/topic/vampire.
5 1
ANTONÍN, Luboš. Bestiář: bájná zvířata, živlové bytosti, monstra, obludy a nestvůry v knižní ilustraci konce
středověké Evropy. Praha: Půdorys, 2010, s. 175.
5 2
ELDRIDGE, Alison. Vampire. Encyclopaedia Britannica [on-line], [navštíveno 27-05-2021]. Dostupné z:
https://www.britannica.com/topic/vampire.
5 3
ANTONÍN, Luboš. Bestiář: bájná zvířata, živlové bytosti, monstra, obludy a nestvůry v knižní ilustraci konce
středověké Evropy. Praha: Půdorys, 2010, s. 175-176.
5 4
ELDRIDGE, Alison. Vampire. Encyclopaedia Britannica [on-line], [navštíveno 27-05-2021]. Dostupné z:
https://www.britannica.com/topic/vampire.
19
V krásné podobě ženy také vysávala krev mladým mužům. 5 5
Ve středověké Evropě se šířily
příběhy o mrtvých, kteří pijí krev živých, nejprve se podle nich zaměřovali na vlastní rodinu,
a poté šířili mor dále. Z vědeckého hlediska šlo o lidi, co trpěli určitými chorobami jako jsou
porfyrie (citlivost na sluneční světlo), tuberkulóza, pellegra (ztenčování kůže) a vzteklina,
která způsobuje kousání a celkovou citlivost, která by mohla vést k odpuzování světlem nebo
česnekem. Příběhy o vylézání z hrobů mohly mít zdroj ve špatné lékařské diagnóze, kdy
člověk, který nebyl mrtvý, ale pouze omdlel nebo byl v šoku, byl prohlášen za mrtvého a
zaživa pohřben.5 6
Podobně jako v kapitole o monstrech a ošklivosti, zde můžeme vidět snahu
vysvětlit si přirozené jevy, choroby a nákazy fantastickými představami v podobě monster.
Celá hysterie o upírech začala v osmnáctém a devatenáctém století v Evropě, kdy
začaly vznikat upírské básně. Ty později inspirovaly k rozsáhlým příběhům o upírech, až ke
slavnému příběhu o Draculovi (Bram Stoker, 1897). Z tohoto příběhu pochází mnoho
moderních charakteristik upíra - metody přežití a ničení, upíři jako aristokracie. Ve dvacátém
století se zobrazení upírů jako zvířecích stvoření obrátilo a začaly vznikat vyobrazení upírů,
kteří se podobají člověku. Celá upírská fikce však vstoupila do nové éry až s románem od
Anne Riceové Rozhovor s upírem (1976). Její upíři byli více emočně zranitelnější, než kdy
dříve a také zranitelnější po fyzické stránce - náchylní na denní světlo, ohni a zničit se dali,
když byl zabit první z jejich linie. Byli popisováni jako stvoření s nadlidskou krásou, smysly a
rychlostí. Tyto vlastnosti byly a jsou používány až do upírské fikce dvacátého prvního století.
Začaly vznikat romány, které jsou kategorizovány do romantiky než do sci-fi, fantasy nebo
hororu.5 7
4.2 Mytologická a historická postava čarodějnice
Bytosti s čarovnými schopnostmi, kouzelné lektvary a magie existovaly již ve
starověku. Vyskytují se v egyptské kultuře, Bibli (kamenování černokněžníků a věštců),
v řecké mytologii (například Kirké, Médeia) a v římských zákonech se odsuzovala černá
magie.5 8
Na západě bylo čarodějnictví vnímáno jako dílo čarodějnic, které se tajně schází
v noci, oddávají se kanibalismu a orgiastickým obřadům s ďáblem (satanem) a provádějí
5 5
ANTONÍN, Luboš. Bestiář: bájná zvířata, živlové bytosti, monstra, obludy a nestvůry v knižní ilustraci konce
středověké Evropy. Praha: Půdorys, 2010, s. 180.
5 6
ELDRIDGE, Alison. Vampire. Encyclopaadia Britannica [on-line], [navštíveno 27-05-2021]. Dostupné z:
https://www.britannica.com/topic/vampire.
5 7
lbid.
5 8
ECO, Umberto, ed. Dějiny ošklivosti. Praha: Argo, 2007, s. 203.
20
černou magii.
I přesto, že bylo známo i o provozovatelích magie mužského pohlaví, ze zakořeněné
misogynie byla ztotožňována bytost s magickými a zlomocnými schopnostmi s ženským
pohlavím. Podle křesťanského světa se ženy mohly spojovat s ďáblem. Již ve středověku se
věřilo, že provádějí takzvané sabaty, kde praktikují magii a oddávají se orgiím s ďáblem,
který má podobu kozla (symbol chlípnosti). Odtud pozdější zobrazení čarodějnic sedící na
koštěti, koště má být narážka na falus. Legenda o čarodějnicích vznikla díky starým ženám,
které znaly léčivé byliny a připravovaly z nich lektvary. Některé z nich byly jen podvodnice a
některé zase doopravdy věřily, že se dokážou spojit s ďáblem. Čarodějnice představovaly
jakousi lidovou subkulturu. 6 0
Iracionální strach měl za následek hony na čarodějnice. Ve čtrnáctém století se přidal
strach z kacířství a ze satana. Od čtrnáctého do osmnáctého století se věřilo, že čarodějnice
zapírají Ježíše Krista a uctívají Ďábla (viz. sabaty) a uzavírají s ním smlouvy a využívají
démony k magickým činům. 6 1
Čarodejnícke procesy se rozšířily v patnáctém století. Papež
pověřil dva inkvizitory, Heinricha Kramera a Jakoba Sprengera, aby zakročili proti
čarodějnicím. Tito muži později vydali traktát proti čarodějnicím Kladivo na čarodějnice, kde
píšou, jak poznat čarodějnice, jak je vyslýchat, podrobit mučení, aby se přiznaly ke spojení
s ďáblem. V šestnáctém a osmnáctém století se procesy ještě více rozšířily nejen v Evropě, ale
převážně v Nové Anglii (známé procesy v Salemu roku 1692).6 2
Poslední známá poprava
v rámci čarodějnictví se stala ve Švýcarsku v roce 1782. 6 3
Od roku 1970 výzkumy odhalily
mnoho informací z dob honů na čarodějnice, informace o soudech, obviněních a stíháních.
Nejběžnější podezření z čarodějnictví se týkala hospodářských zvířat, bouří, nemocí, sexuální
dysfunkce, manželských neshod, sourozeneckých sporů a politiky. 6 4
U lokálních soudů bylo
pravděpodobnější, že budou při zacházení s domnělými čarodějnicemi přísné a násilné, než
tomu bylo u vyšších soudů. Mezi surové praktiky patřilo například napíchávání čarodějnic,
aby se zjistilo, jestli je Ďábel neznecitlivěl na bolest, nebo „plavání", kdy obviněná byla
hozena do rybníka, pokud se potopila, byla nevinná (protože ji voda přijímala). Také se
5 9
RUSSELL, Jeffrey B., Lewis, loan M. Witchcraft. Encyclopedia Britannica [on-line], [navštíveno 29-06-2021].
Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/witchcraft.
6 0
ECO, Umberto, ed. Dějiny ošklivosti. Praha: Argo, 2007, s. 203.
6 1
RUSSELL, Jeffrey B., Lewis, loan M. Witchcraft. Encyclopedia Britannica [on-line], [navštíveno 29-06-2021].
Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/witchcraft.
6 2
ECO, Umberto, ed. Dějiny ošklivosti. Praha: Argo, 2007, s. 205-207.
6 3
RUSSELL, Jeffrey B., Lewis, loan M. Witchcraft. Encyclopedia Britannica [on-line], [navštíveno 29-06-2021].
Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/witchcraft.
6 4
Ibid.
21
hledalo „ďáblovo znamení", podivně tvarované znaménko nebo bradavice.
V literatuře se čarodějky objevily například u Shakespeara nebo v Goethově
Faustovi.66
Obraz čarodějnice přežíval v pohádkách anebo v hororových příbězích například u
Lovecrafta. 6 7
1 když jsou v dnešní době čarodějnice brány pouze za fantastické bytosti, které
existují pouze v příbězích, v historickém kontextu byla a je postava čarodějnice velmi
důležitou entitou.
5. O autorce a synopse A Discovery of Witches / AU Souls
"If there really are witches and vampires, what do they dofor a living? "68
Deborah Harkness j e Američanka známá jako historička, ale také od roku 2008 známá
romanopiskyně a autorka bestsellerové trilogie All Souls, dále učí evropskou historii a historii
vědy na univerzitě v Los Angeles. Napsala dvě akademické knihy John Dee's Conversations
with Angels: Cabala, Alchemy, and the End of Nature a The Jewel House: Elizabethan
London and the Scientific Revolution a pár dalších článků na témata věda a lékařství. V roce
2018 vydala knihu jako pokračování k sérii All Souls, ve které jsou události, které se staly
před její trilogií, s názvem Time's Convert.69
Tuto knihu pro naši analýzu používat nebudeme,
pouze její samotnou trilogii.
Příběh v trilogii All Souls a seriálu A Discovery of Witches se točí okolo historičky
doktorky Diany Bishop, která objeví ztracený očarovaný alchymistický manuskript
v Oxfordské Bodleyově knihovně. Pochází z rodiny čarodějů, ale po smrti jejích rodičů, kteří
zemřeli, když byla malé dítě, odmítla magii praktikovat a distancovala se od všech čarodějnic
a čarodějů. Po nalezení manuskriptu se ale její životní cesta vrátí zpět do světa kouzel. Napřed
je odhodlána zůstat daleko od svého čarodejníckeho dědictví a vrátí knihu zpátky, která se
zase ukryje. Vyhledají upír a genetik Matthew Clairmont, který vycítil velkou moc knihy, tak
jako i ostatní bytosti v Oxfordu. Bytosti věří, že kniha obsahuje cenné informace o stvoření
všech bytostí, a proto by knihu chtěly pro sebe, ať již jako nástroj pro destrukci ostatních
6 5
RUSSELL, Jeffrey B., Lewis, loan M. Witchcraft. Encyclopedia Britannica [on-line], [navštíveno 29-06-2021].
Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/witchcraft.
6 6
ECO, Umberto, ed. Dějiny ošklivosti. Praha: Argo, 2007, s. 207.
6 7
Ibid., s. 212.
68
„Pokud opravdu existují čarodějnice a upíři, čím se živí?"
Deborah Harkness [on-line], [navštíveno 23-06-2021]. Dostupné z: https://deborahharkness.com/about-
deborah-harkness/.
6 9
Ibid.
22
bytostí, anebo právě ochránění před ostatními. Matthew jako genetik chce knihu pro svůj
výzkum, jelikož magických bytostí začalo ubývat, a proto si myslí, že v knize stojí odpovědi
na jejich záchranu. Diana se společně s Matthewem a blízkými přáteli vydává na cestu
k odhalení tajemství manuskriptu, mezitím ale roste vztah mezi nimi, který je hrozbou pro mír
mezi bytostmi.
6. O autorce a synopse True Blood / The Southern Vampire Mysteries
Charlaine Harris je populární americká autorka mysteriózních románů. Měla svůj
úspěch ještě předtím, než stvořila svět Sookie Stackhousové, ale poté, co se její první kniha ze
série The Southern Vampire Mysteries (Dead Until Dark, 2001) stala bestsellerem, si ji všiml
producent a scénárista Alan Ball a ten dále vytvořil známý seriál True Blood vysílaný na
HBO. Je to svět, ve kterém upíři „vyšli ze svých rakví" a žádají o rovnocenná práva, vytváří
se pro ně také synteticky vyrobená krev. Harris sérii napsala z části jako metaforu pro gaye
v Americe.7 0
Když upíři „vyšli ze svých rakví" můžeme to vidět tedy jako metaforu, kdy
gayové používají označení „coming out ofcloseŕ, tedy kdy se se svou sexuální orientací nebo
genderovou identitou svěří veřejnosti. V True Blood jde o usilování společného soužití upírů
a lidí. Příběh se odehrává v městečku Bon Temps v Luisianě.7 1
Seriál True BloodJe založený na knižní předloze The Southern Vampires Mysteries, i
když se v některých detailech odlišuje od předloh. Při naší analýze se budeme odkazovat na
seriál True Blood, jelikož lidé znají více příběh, který je zobrazen v seriálu než příběh
v knížkách, ve kterých jsou některé události jinak. Po vyrobení syntetické krve „Tru Blood"
japonskými vědci mohli konečně upíři odhalit svou existenci. Příběh začíná po dvou letech
této události v malém městečku Bon Temps v Luisianě, kde hlavní postava Sookie
Stackhouse žije. Sookie slyší myšlenky všech lidí okolo ní a nedokáže to nijak zastavit. Když
jednoho dne přijde do baru, kde pracuje, upír Bili najde konečně své ticho a klid, jelikož zjistí,
že upíří myšlenky neslyší. Společně s vývojem jejich vztahu vidíme i boj upírů o jejich práva
a jejich soužití s lidským druhem a také objevování dalších nadpřirozených bytostí.
7 0
JOSHI, S T. Encyclopedia of the Vampire: The Living Dead in Myth, Legend, and Popular Culture. Santa
Barbara, Calif: Greenwood, 2011, s. 138.
7 1
Ibid., s. 329-330.
23
7. Romantizace toxické maskulinity, erotizace násilí a postavení žen
Současné romantické novely prezentují heterosexuální romantický vztah, který staví
muže a ženu do dominantního/submisivního postavení a erotizují agresivní chování muže.
Ženská postávaje obvykle přemožena vášněmi dominujícím chováním muže. Většina upířích
románů erotizuje násilí a podporuje násilí ve vztahu. 7 2
Mnoho upířích románů z dvacátého prvního století prezentuje upíra jako gentlemana
vychovaného podle staré školy, který je citlivý a poskytuje bezpečí a stabilitu.7 3
Tato
reprezentace by nám neměla dělat žádné problémy. Která heterosexuální žena by nechtěla
slušně vychovaného, hodného a spolehlivého muže? Ve většině případech jde ale doopravdy o
stereotypní příběhy, kde se hlavní mužské a ženské postavy řídí tradičními genderovými
rolemi, mužská postava hraje roli silného, nebezpečného jedince s emocionálními problémy a
ženská postava má roli slabého a zranitelného j edince. Je zde neustálý konflikt mezi
přirozenou touhou upíra po lidské krvi a jeho láskou ke svému protějšku.7 4
Vidíme tady tedy
pokus o sebekontrolu a také neustálý boj lásky nad přirozenou divokostí a krutostí.
Podle fanoušků Edward Cullen je přitažlivý, jelikož ho vidí jako gentlemana, který
Belle dodává pocit bezpečí, když si Bella ujasňuje, kdo chce být a netlačí ji do sexuálních
aktivit.7 5
Tento názor je velice znepokojivý, jelikož postava Edwarda Cullena má daleko do
dokonalého přítele. Na jeho chování dokážeme najít hned několik alarmujících momentů.
Fanoušky True Blood zase láká bez studu znázorňovaný explicitní portrét sexuality. 7 6
Alespoň Twilight zobrazuje sexuální pozitivitu ženy v jednom důležitém bodě:
sexuální touha je spíše vnitřní, vlastní než výkonná. Cekat na sex až po svatbě není Belliin
nápad a také ji netrápí zachování cudnosti.7 7
Celá série je ale kritizována pro její zprávu,
kterou vysílá mladým ženám o vztazích, rodině a genderových rolí. Ženské postavy vytvářejí
prostředí, ve kterém je mateřství jediným cílem ženství.7 8
V sériích The Vampire Diaries a Twilight můžeme vidět právě stereotypní vztah
7 2
FRANIUK, R., SCHERR S. The Lion Fell in Love with the Lamb. Feminist Media Studies, 13:1, 2013, s. 16.
7 3
MUKHERJEA, Ananya. My Vampire Boyfriend: Postfeminism, 'Perfect' Masculinity, and the Contemporary
Appeal ofParanormal Romance. In: Studies in Popular Culture, vol. 33, no. 2. Popular Culture Association in the
South, 2011, s. 3.
7 4
FRANIUK, R., SCHERR S. The Lion Fell in Love with the Lamb. Feminist Media Studies, 13:1, 2013, s. 14-15.
7 5
MUKHERJEA, Ananya. My Vampire Boyfriend: Postfeminism, 'Perfect' Masculinity, and the Contemporary
Appeal ofParanormal Romance. In: Studies in Popular Culture, vol. 33, no. 2. Popular Culture Association in the
South, 2011, s. 3.
7 6
Ibid., s. 3.
7 7
ANATOL, Giselle L, (ed.) Bringing Light to Twilight: Perspectives on a Pop Culture Phenomenon. New York:
Palgrave Macmillian, 2011, s. 115.
7 8
Ibid., s. 125.
24
silného muže a slabé ženy. Omluvou pro ochranářské až sexistické chování upírských
partnerů je jejich věk. Jsou stovky let starší než jejich partnerky a pocházejí tedy z doby, kdy
role ženy a muže byly striktně rozděleny. V obou sériích je znormalizovaná mužská agrese a
jeho násilí a také představa, že žena musí zůstat po boku takového partnera. Hlavní mužské
upíří postavy jsou vyobrazeny jako nebezpeční partneři, ale toto nebezpečí ženy odmítají,
přesvědčené, že jej ich nebezpečná povaha j e nezastraší a upíři jsou ve skutečnosti v jádru
hodní a jejich agresivní stránky nejsou skutečnosti oni, aleje způsobená krví.7 9
To můžeme
vidět například hlavně v Twilight, kde Edward neustále varuje Bellu, že je nebezpečný a má
se od něj držet dál, natož tato varování Bella naprosto bezhlavě přehlíží a odmítá.
S akceptováním násilí ve vztahu ženy také akceptují myšlenku, že se mají postarat o
svého agresivního partnera a musí je po jejich zuřivosti uklidnit. Když v The Vampire Diaries
Elena přijde za Stefanem po jeho násilném činu, neustále mu opakuje, že to nebyl „pravý" on,
ale to krev ho přiměla se tak zachovat. Nakonec za jeho chování příjme zodpovědnost, jelikož
to podle ní byla ona, kdo ho přiměl vypít lidskou krev, a tak je to její chyba, že někoho
napadl. Poté co má další agresivní záchvat se Stefan začne omlouvat a zaboří si obličej do
jejího ramene. V tuto chvíli máme my jako publikum, tak jako má Elena, cítit soucit a lítost
pro Stefana.80
Žárlivost a přehnaně ochranářské chování upířích milenců je přehlíženo a je spíš
znázorněno jako projev jejich lásky než jako varovné znamení. Ani když Edward Cullen
vykazuje kontrolorské chování a zakáže Belle se vidět se svým kamarádem Jacobem, a
dokonce ji i poškodí auto, aby za ním nemohla jet, Bella tohle chování naprosto přehlédne, a
nakonec i přijme jako normální. Dokonce je v sérii Twilight považováno za naprosto
přijatelné zobrazení Belli jako vlastnictví Edwarda:81
„Musela jsem v sobě překonat ten
iracionální pocit, že Jacob do mého života patří. Nemohl ke mně patřit, nemohl být můj
Jacob, když jsem patřila někomu jinému. "8 2
Další projev „ochranářského" upíra vidíme, když
Edward odhalí Belle, že sejí vkrádal do pokoje a pozoroval ji ve spaní několik měsíců, místo
toho, aby Bella tohle chování viděla jako alarmující, je jím příjemně potěšena. 8 3
Když se zaměříme na naše hlavní série i zde je jako v ostatních příbězích o upírech
zobrazené partnerské přivlastňování. Své upíry v AU Souls trilogii Deborah Harkness popisuje
jako ochranářské a majetnícke vůči svým družkám a druhům a „značkují" je svým pachem
7 9
FRANIUK, R., SCHERR S. The Lion Fell in Love with the Lamb. Feminist Media Studies, 13:1, 2013, s. 17-19.
8 0
lbid., s.20.
8 1
lbid., s. 21.
8 2
MEYER, Stephenie a DEMLOVÁ, Markéta. Zatmění. V Praze: Egmont, 2009, s. 395.
8 3
FRANIUK, R., SCHERR S. The Lion Fell in Love with the Lamb. Feminist Media Studies, 13:1, 2013, s. 21.
25
jako označení svého vlastnictví. U Matthewa zde vidíme tuhle přirozenou stránku upíra, a
Diana je i na toto chování upozorněna, což můžeme spojit jako podobnost se vztahem
Edwarda a Belli. Zdá se ale, že je tady na rozdíl od Twilight, snaha o zmírnění této povahy,
kdy Diana nechá Matthewa být majetníckym do určité míry, kdy to není přehnané, a tak spolu
hledají nějaký kompromis, který by vyhovoval jak přirozenému chování Matthewa, tak
soběstačné, svéprávné a silné ženě Dianě.
Sookie a Bili představují spojení lidského a nelidského, normálního a nadpřirozeného,
také představují hranici mezi dobrem a zlem. Sookie se odmítá podřídit stereotypnímu
rozdělní rolí pohlaví, to vidíme již v prvním díle, kdy sama zachrání Billa před drogovými
dealery.8 5
Co se týče vlastnictví jejího těla, Sookie vysílá pozitivní zprávu. Bili a Eric můžou
bojovat o vlastnictví jejího těla, Eric dokonce může vlastnit její dům, ale její tělo zůstává
pouze jejím. V těsném tričku a mini šortkách ve své práci v baru vyzývá lidi, aby sejí
podívali do očí mezitím, co jim bude číst myšlenky.8 6
Mnoho výzkumů poukázalo na zobrazování sexuálního násilí v populárních médiích.
Muž představuje sexuálního predátora a žena jeho sexuální objekt. Vědci také studovali, jak
média manipulují s naší sympatií, kterou chováme k postavám a jak chápeme zobrazené
násilné interakce. Mnozí svůj výzkum soustředili na násilnou pornografii a slasherové filmy
(hororové filmy s psychopatickým masovým vrahem). Zobrazení sexuálního násilí tohoto
typu vede muže i ženy k tomu, aby zaujali negativní postoj k obětem, a vede to muže být více
agresivní vůči ženám (než mužům). Upíří příběhy typicky erotizují násilí ve vztahu.87
Neustále spojují násilí s erotickými scénami, a to může vést k mylné představě, že násilí je
sexy.8 8
Upíří instinkt zabíjet je vyvoláván sexuálním vzrušením. Když se Stefan s Elenou
líbají na její posteli, z ničeho nic se odtáhne a jeho oči změní barvu na červenou. I když Elena
zatím neví o existenci upírů, Stefan si připouští jeho nebezpečný pocit a chce ve vztahu
zpomalit.8 9
Taková scéna se nachází i v Twilight, kdy před ní předcházelo opakované
8 4
HARKNESS, Deborah. The World ofAU Souls: The Complete Guide To A Discovery of Witches, Shadow of Night,
and The Book of Life. New York: Viking, 2018, s. 52.
8 5
BOYER, Sabrina. 'Thou Shalt Not Crave Thy Neighbor': 'True Blood', Abjection, and Otherness. In: Studies in
Popular Culture, vol. 33, no. 2. Popular Culture Association in the South, 2011, s. 33.
8 6
HUDSON, Dale. 'Of Course There Are Werewolves and Vampires': 'True Blood' and the Right to Rights for
Other Species. In: American Quarterly, vol. 65, no. 3. The Johns Hopkins University Press, 2013, s. 680.
8 7
FRANIUK, R., SCHERR S. The Lion Fell in Love with the Lamb. Feminist Media Studies, 13:1, 2013, s. 15-16.
8 8
Ibid., s. 22.
8 9
Ibid., s. 22.
26
upozornění Edwarda, který se bál Bellu políbit, protože by ho mohl jeho pud ji zabít
ovládnout. Když se nakonec políbí, Edward se odtáhne stejně jako Stefan. V obou scénách je
romantická nálada a když se upíří milenci odtáhnou, jelikož začnou pociťovat vražedné
nutkání, publikuje tím poslána zpráva, že jsou vzrušení jejich protějšky. 9 0
Takže místo toho,
abychom my jako publikum dostali alarmující pocit, že je upír opravdu nebezpečný, vidíme
jeho chování jako důkaz jeho lásky.
Když Matthew (v A Discovery of Witches) proměnil Marcuse v upíra a učil ho lovit a
ovládat své chování, zakázal mu jakoukoli společnost ženy, dokud byl nově znovuzrozený
upír. Jak mu Matthew vysvětlil: Jhe Unes between sex and death, courtship and hunting,
were too finely drawn. " 91
Snad nej zvrhlejší scénu, která prezentuje sexuální násilí spojené s láskou naprosto
ohavným způsobem, můžeme najít v seriálu True Blood. Scéna se nachází ve třetím díle třetí
série. Bili se znovu potkal se svou stvořitelkou Lorenou, která je prezentována tak, že ji
publikum nenávidí od první chvíle, co se o ní dozvědělo. I když se Bili snaží od ní osvobodit,
pravidla upírů to nedovolují, jelikož mezi jejich přirozené vlastnosti patří poslouchání svých
stvořitelů. V tomhle kontextu Lorena požádá Billa, aby se s ní miloval, a i když Bili odmítne
zároveň ji odhodí na postel a strhají oblečení. Podle přirozenosti ji nedokáže odmítnout, ale
jako projev nesouhlasu jí během sexu doslova otočí krkem, obrátí obličej dozadu. Na to nám
kamera poskytuje záběr, kdy Lorena je otočená čelem k podlaze, z úst ji teče krev a přitom
prohlásí, že i tak Billa stále miluje. Jelikož je Lorena prezentována jako zlá osoba, publikum
má mít pocit, že si to zasloužila.
Erotizaci násilí můžeme také vidět v momentě, kdy jde například o pití krve. Když
upír pije ze své partnerky, výraz ženy je nejen bolestný ale i plný rozkoše. To vidíme v seriálu
The Vampire Diaries i v Twilight, kdy upíří kousnutí bylo nevyhnutelným činem. 9 2
V True
Blood ale vidíme, že během sexuálního aktu s upírem probíhá ve většině případech i upíří
kousnutí. Eric dokonce navrhne vzájemné vyměnění si krve se Sookie, jelikož pak budou
představovat jednotu. V seriálu A Discovery of Witches není erotika během kousnutí tolik
vidět, ale v knižní předloze, kdy Matthew poprvé kousne Dianu, aby se mohl napít její krve, a
tak si zachránit život, až do chvíle kousnutí je scéna popisována j ako smyslná, kdy Dianu
vzrušuje jeho dech na jejím krku. Podobně vidíme spojení lásky, sexu a násilí i ve scéně, kdy
9 0
FRANIUK, R., SCHERR S. The Lion Fell in Love with the Lamb. Feminist Media Studies, 13:1, 2013, s. 22.
91
„hranice mezi sexem a smrti, dvořením a lovením jsou až příliš tenké."
HARKNESS, Deborah. A Discovery of Witches. New York: Penguin Group, 2011, s. 201.
9 2
FRANIUK, R., SCHERR S. The Lion Fell in Love with the Lamb. Feminist Media Studies, 13:1, 2013, s. 23.
27
Matthew se svěří Dianě, že upíři pijí krev ze svých družek a druhů z jejich srdeční žíly. Tento
čin jim umožní nahlédnout do duše svého partnera a mít mezi sebou naprostou upřímnost a
žádné tajemství. V seriálu vidíme Dianin výraz při kousnutí, který je bolestný i vzrušený.
V knize Diana popisuje čekání na jeho kousnutí jako nesnesitelné a až ji kousne a saje její
krev Diana trpělivě čeká až se nasytí. „/ hung in midair waitingfor him to be satisfied that
there was nothing between us but love."9 3
Láska a upřímnost j sou tedy dokázány násilným
skutkem, kousnutím a odebráním krve.
Postavení ženy je, jak se zdá mnohem lepší v příbězích o čarodějnicích. Charmed a
Sabrina the Teenage Witch jsou seriály z devadesátých letech, které reprezentovaly posílení
postavení žen. Seriál Charmed zobrazuje tři dospělé ženy, které bojují s démony a zlem na
zemi a zachraňují svět. Čarodějnice tedy mohou reprezentovat ženskou sílu. Postavení
genderových rolí v Twilighťje silně stereotypní a plné misogynie. Je to proto, že je „pouhý"
člověk? Když se podíváme na postavu Sookie, i když není čarodějnice, ale poloviční víla, má
jisté kouzelné schopnosti, kterými může zabít upíry. Proti upírům v True Blood také bojuje
klan čarodějnic, kde jsou z velké většiny jen ženy. A postava Diany jako mocné čarodějnice,
která se zdá, že je jednou z nejmocnějších čarodějnic, které za poslední staletí existovaly,
přímo křičí „woman power". Jsou to tedy právě kouzelné schopnosti, které postava ženy
potřebuje, aby v populární kultuře mohla symbolizovat ženskou sílu a reprezentovat posílení
postavení žen?
93
„ Visela jsem ve vzduchu a čekala, až se uspokojí, že mezi námi není nicjiného než láska."
HARKNESS, Deborah. Shadow of Night. New York: Penguin Group, 2013, s. 445.
28
8. Sebekontrola, přitažlivost a polidštění upíra
Ve dvacátém prvním století začaly monstra, v našem případě upíři, potlačovat svou
monstrozitu přísnou sebekontrolou. 9 4
Snaží se zapadnou do života lidí, dělají to pomocí
přísné sebekázně a utlumení, a nakonec i přetvořením své obludnosti. 9 5
Díky kulturním
změnám na konci dvacátého století, jako rostoucí víra v porozumění a přijímání odlišností, se
formuloval vývoj zobrazení upírů. Někteří kritici mluví o domestikaci upírů v současné fikci,
když upíří nepijí lidskou krev. Neměli bychom ale mluvit o domestikaci, spíše o procesu
rehabilitace. Upíři neztratili svůj chtíč po krvi, j en jej začali ovládat.9 6
V True Blood vidíme snahu upírů o sebekontrolu, aby tak zapadli do světa lidí a oni je
tak přijali. Aby zajistili mír, začali se mezi sebou kontrolovat a řídit. Upíři musí poslouchat
svého stvořitele, a také další osoby, které mají dohled nad upíry, těmi jsou například šerifové,
kteří dohlíží nad určitými oblastmi. 9 7
Dokonce se zdá, že právě lidské postavy jsou ty, které
se nedokážou kontrolovat. Když lidé ve světě True Blood odhalí, že mohou používat upíří
krev jako drogu, otevře to dveře pro jejich závislost a násilné chování.9 8
Pro upíry je vyráběná
syntetická krev „Tru Blood", která podle všeho nikomu moc nechutná, ale i tak je většina
upírů ochotná ji požívat místo pravé lidské krve. Dokonce se zde i objeví požívání lidské krve
od dárců. Kdy se lidé přihlásí, že chtějí být pokousáni upírem a dát mu svoji krev. Tohle
můžeme považovat jako pokus o znormalizovaní tohoto procesu, jelikož i v našem světě lidé
darují svou krev, aby zachránili životy jiným. V tomto případě lidé darují svou krev, aby upír
zůstal „naživu".
Ve světě D. Harknessové je postava upíra sofistikovaná a jeví se jako „normální"
bytost, která žije mezi lidským druhem. Upíři se berou jako běžnou součástí světa, jen další
druh bytosti, který žije v utajení po boku lidí. V první sérii seriálu (a také v první knize
trilogie) se dozvíme, že upíři mohou jíst normální jídlo. Nejen že loví zvířata v lese, rádi si
také dají zpracované zvířecí maso (samozřejmě trochu krvavé) a oříšky. Maso s oříšky jako
přílohou je netradiční pokrm, ale jistě mnohem lepší než vidět upíra pít krev u jídelního stolu.
To si raději upíři dají sklenku vína, protože víno milují. Díky jejich zesíleným smyslům
dokážou vyjmenovat všechny ingredience ve víně a jelikož jsou na světě již stovky let, mají
9 4
ERMAN, I.M. Sympathetic Vampires and Zombies with Brains: The Modern Monster as a Master ofSelfControl.
In: The Journal of Popular Culture, vol. 0, no. 0, Wiley Periodicals LLC, 2021, s. 1.
Dostupne z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.llll/jpcu.13024.
9 5
Ibid., s. 2.
9 6
Ibid., s. 4-5.
9 7
Ibid., s. 8.
9 8
Ibid., s. 9.
29
velkou zásobu unikátního a drahého vína.
V sérii Twilight vidíme představu kultivovaných upírů jako „vegetariánů", kdy
se vzdali pití lidské krve a rozhodli se živit na zvířatech.
Tím, že se upíři snaží potlačit touhu po krvi a přijímají jiný druh jídla, ať už je to
falešná krev, zvířata, anebo oříšky, postava upíra se stala více sympatická a dovoluje nám to,
tak vidět upíra j ako přitažlivého j edince.
Co je tedy tak přitažlivého na upířím příteli, když jsme si ukázali, že vztah s nimi
může být toxický? V Buffy the Vampire Slayer, Buffyiny upíří milenci jsou ochotnější a
schopnější ji nechat velet a mít nad nimi navrch než jakýkoli lidský kluk, se kterým chodila.
Staromódni a nepoddajné v některých ohledech, ale nekonečně se vyvíjející v základních
principech, chování mužských upírů je jedna z věcí, co je dělá perfektními milenci. 9 9
Upíři jsou dokonalým kandidátem pro zobrazení staromódního hrdiny j ako
gentlemana s temnými tajemstvími, skrytým nebezpečím a vášnivou oddaností té „správné"
ženě, jelikož kvality jeho existence přesně tyto kvality vystihují a zvyšují. 1 0 0
V upířích
románech je obvykle ženská hlavní postava ta, která se emocionální vyvíjí a zažívá osobní
růst, a i když se upír určitým způsobem učí a mění své chování, příběh je zaměřený primárně
na ženskou hlavní postavu. 1 0 1
Současné heterosexuální ženy musí zastávat několik rolí - partnerka, matka,
nestárnoucí divoška, profesionálka, morální vůdce a podobně - proto je pochopitelné, že upíří
partneři zastávají také všechny role najednou a nabízí mnoho charakteristik a schopností, ze
kterých si lze vybrat. 1 0 2
I když role oddaných strážců a ochránců je rys klasického
gentlemana, při zasazení těchto kvalit do fantastického prostoru, v našem případě u postavy
upíra, tyto rysy se stávají perfektními, více uvěřitelnými v porovnání s fantastickým
elementem a upírskou povahou postavy. Upíři reprezentují dokonalého partnera, silného ale
jemného, který je fantasticky bezchybný. 1 0 3
Jedním z dalších problémů je zabíjení lidí. Jak nás může upír přitahovat, když jeho
přirozenou vlastností je zabíjet lidský druh pro krev? Nějaké ospravedlní pro toto chování zdá
se, vymyslela Stephenie Meyer v Twilight sérii, kdy Edward ve své minulosti lovil, krmil se
na nich a zabíjel zlé lidi, kriminálníky, kteří „si to zasloužili". Tohle používá i Harkness ve
9 9
MUKHERJEA, Ananya. My Vampire Boyfriend: Postfeminism, 'Perfecť Masculinity, and the Contemporary
Appeal of Paranormal Romance. In: Studies in Popular Culture, vol. 33, no. 2. Popular Culture Association in the
South, 2011, s. 5.
1 0 0
Ibid., s. 6.
1 0 1
Ibid., s. 6.
1 0 2
Ibid., s. 11.
1 0 3
Ibid., s. 12.
30
svém příběhu. Matthew s Marcusem kdysi dávno také lovili kriminálníky: „who cried far
mercy and didn 't deserve z/."1 0 4
9. Reprezentace rasových a menšinových problémů, politika
Fiktivní příběhy často obsahují fantazijní i realistické aspekty, které vyjadřují nebo
přímo ukazují události a starosti každodenního reálného života. Rasové a menšinové
problémy jsou často viditelné v kultuře a v našem případě ve fiktivních příbězích, ať už
v knížkách nebo na televizních obrazovkách, kdy jsou ukázány za pomoci fantazijních
elementů. Hororové filmy a monstra mohou sloužit jako reprezentace sociálních problémů a
obav, kdy člověk může své obavy přenést na monstra. 1 0 5
Monstra jsou prostředkem
k připuštění společenských odlišností bez toho, aniž by byly přímo adresovány. 1 0 6
Člověk se
často bojí těch, kteří jsou odlišní. Upír reprezentuje pocit podivnosti a všednosti, něco, co moc
dobře známe. 1 0 7
Vampirismus může tedy posloužit jako metafora pro znázornění sociálního a právního
postavení menšin a vyjádření rasové nenávisti. I když ani jedna z autorek přímo neřekla, že
jejich reprezentace vampirismu má představovat metaforu pro rasové a menšinové problémy
(od Harrisové dokonce víme, že její práce má soužit jako metafora pro situaci gayů
v Americe), dokážeme najít příklady, kdy jde o rasovou nenávist.
Ve třetí knize s názvem The Book of Life je scéna, kdy jedna z postav přirovnává
rasové rozdělení bytostí zobrazené v trilogii s rasovou nenávistí vůči černochům v historii
reálného světa:
„And about this covenantyou've all agreed to. I take it that witches aren't supposed to hang
out with vampires? "
„ Or with daemons. It makes humans uncomfortable, "Matthew said.
„ Uncomfortable? " Chris looked dubious. „So did blacks sitting on buses next to white
104
„kteří prosili o milost a nezasloužili šiji."
HARKNESS, Deborah. A Discovery of Witches. New York: Penguin Group, 2011, s. 201.
1 0 5
BOYER, Sabrina. 'Thou Shalt Not Crave Thy Neighbor': 'True Blood', Abjection, and Otherness. In: Studies in
Popular Culture, vol. 33, no. 2. Popular Culture Association in the South, 2011, s. 24.
1 0 6
HUDSON, Dale. 'Of Course There Are Werewolves and Vampires': 'True Blood' and the Right to Rights for
Other Species. In: American Quarterly, vol. 65, no. 3. The Johns Hopkins University Press, 2013, s. 661.
1 0 7
BOYER, Sabrina. 'Thou Shalt Not Crave Thy Neighbor': 'True Blood', Abjection, and Otherness. In: Studies in
Popular Culture, vol. 33, no. 2. Popular Culture Association in the South, 2011, s. 24-25.
31
people. Segregation isn't the answer. "
Chris (člověk) je černoch z Alabamy, kterému smlouva o zákazu stýkání se mezi různými
druhy bytostí přijde naprosto absurdní, tak jako bylo zakázané „míchání" lidí s bílou a černou
pletí.
Tento zákaz vznikl na základě úmluvy. Ve dvanáctém století vznikla instituce, které se
říká Kongregace, kdy se upíři, čarodějnice a démoni spojili, aby zaručili bezpečí pro všechny
tři druhy bytostí ve stále lidštějším a nebezpečnějším světě. V Kongregaci je devět členů: tři
démoni, tři upíři a tři čarodějnice/čarodějové. 1 0 9
Instituce vytvořila úmluvu s řadou omezení,
aby tak zajistili bezpečí od lidské pozornosti. Jedním ze zakazuje setkávání se bytostí
různého druhu, jelikož jejich rozdílnosti, byly více znatelné lidem, když byli spolu
dohromady. Největším zákazem mezi bytostmi různého druhu bylo zamilování se a mít
svatbu a děti. K zajištění dodržování zákazů Kongregace apelovala na asistencí bytostí, aby
případné informace o porušení z řad jejich sousedů a přátel nahlásily. Potrestáním mohlo být
cokoli, od samotných výhružek potrestání jako mučení, uvěznění a vraždy, po rozdělení
bytostí. Dalšími zákazy byly účasti bytostí v lidské politice a náboženství. Tyto zákazy se
často potají porušovaly. 1 1 0
Přímá nenávist vůči míchání ras lze vidět později, kdy uznávaná
čarodějnice a členka Kongregace odhalí, že její babička byla dítě čarodějnice a upíra. Jedna
z členek vyjádří svoje znechucení, podle ní jen pouhá rasová čistota je správnou cestou.
V seriálu a v knižní trilogii vidíme také zastoupení a podporu LGBTQA+ komunity.
Například hlavní postava Diana je po smrti rodičů vychovávána svou tetou a její partnerkou.
Pokud si vyložíme upíry (a v tomto případě i ostatní bytosti) jako metaforu pro
znázornění problémů reálného světa, dokážeme je spojit s rasovou nenávistí a rasovými
problémy.
True Blood nutí člověka konfrontovat rasismus právě skrz něj, a tak nás seriál a knihy
nutí existenci rasismu přiznat a dále se od něj očistit. Ve scénách, kde se člověk přímo může
108
„A ohledně té úmluvy, se kterou jste všichni souhlasili. Beru to tak, že čarodějnice by se neměli scházet
s upíry?"
„Nebo s démony. Lidem je to nepříjemné," řekl Matthew.
„Nepříjemné?" Chris vypadal pochybně. „Stejně takjako černoši sedící v autobuse vedle bílých lidí. Segregace
není odpověď."
HARKNESS, Deborah. The Book of Life. New York: Penguin Books, 2015, s. 180.
1 0 9
HARKNESS, Deborah. The World ofAll Souls: The Complete Guide To A Discovery of Witches, Shadow of
Night, and The Book of Life. New York: Viking, 2018, s. 144.
1 1 0
Ibid., s. 145.
32
identifikovat je mnoho. Například když Bili poprvé vejde do baru v Bon Temps, objedná si
víno, aby tak splynul mezi ostatní a byl tak akceptován, podrobuje se tak ostatním. Jako další
příklad můžeme uvést zapálení domu skupinou občanů, ve kterém pobývá upírský klan. I
když práva upírů jsou v té době ještě nejasná, není legální zničit upíry. Ostatní obyvatelé ale
nemají zrovna obtíže se při tomto činu podívat druhou stranou. 1 1 1
V True Blood upíři musí dostat pozvání do lidského obydlí, toto pozvání se také může
později i zrušit a pro upíraje tak fyzicky nemožné se dostat do domu. Takto fungují například
pracovní víza ve skutečném světě. Kousek papíru má nepředstavitelnou moc. Například když
upír Eric získal vlastnictví domu Sookie, jen díky listu papíru již nad ním neměla žádnou moc
a on tak mohl vcházet do domu, jak chtěl. 1 1 2
Upíří společnost zde stojí na velké autoritě, na absolutní moci králů a královen. Každý
americký stát je ovládán panovníkem. Jednotlivé státy jsou dále rozděleny do menších oblastí,
ve kterých má kontrolu šerif, který se zpovídá královskému regentovi. Ti dostávají pokyny od
„Autority", nejvyšší úroveň upírské hierarchie tvořená „dozorcem/opatrovníkem" a šesti
kancléři.
Ve světě Harrisové existují spolu s upíry i další nadpřirozené bytosti jako jsou víly,
čarodějnice, vlkodlaci a osoby, co dokážou měnit svou podobu na jakékoli zvíře chtějí (v
angličtině shapeshifters, "měnivci"). I když upíři bojují o svobodu a rovnost, upíří kultura
budí dojem elitářství a bohatství, i v jejich způsobu organizování vlády (králové a královny
žijící v luxusu).1 1 3
Vlkodlaci a ostatní „měnivci" reprezentují pracující třídu a chudobu.
Vlkodlaci cestují ve smečkách, oblékají se jako členové gangu a jsou známí pro svou závislost
na droze „V" (upíří krev). V jedné sezóně seriálu dokonce celá smečka pracovala pro jednoho
mocného upíra. Komunita měnící se v pantery a žijící mimo Bon Temps je velmi chudá a
izolovaná od ostatních. 1 1 4
True Blood poskytuje reprezentaci několika současných problémů: boj za rovnost a
svobodu, diskriminace a násilí vůči menšinám a LGBTQA+ komunitě a drogovou závislost.
Proč tedy upír, jako trvalý obraz obludnosti, zůstává po staletí v naší historii a je
významnou postavou v populární kultuře? Archetyp upíra, který je často reprezentován jako
1 1 1
BOYER, Sabrina. 'Thou Shalt Not Crave Thy Neighbor': 'True Blood', Abjection, and Otherness. In: Studies in
Popular Culture, vol. 33, no. 2. Popular Culture Association in the South, 2011, s. 28-29.
1 1 2
HUDSON, Dale. 'Of Course There Are Werewolves and Vampires': 'True Blood' and the Right to Rightsfor
Other Species. In: American Quarterly, vol. 65, no. 3. The Johns Hopkins University Press, 2013, s. 665.
1 1 3
KRESS, Tricia M. 'Why Do They All Have 'Powers'? De/Constructing Southern 'Otherness' in 'True Blood.' In:
Counterpoints, vol. 434. Peter Lang AG, 2014, s. 112.
1 1 4
Ibid., s. 112.
33
outsider nebo jako „jiný", se v našem podvědomí ustanovil jako reprezentace odlišnosti.
10. „Chosen family"
Rozsáhlým motivem, který můžeme najít v populárních příbězích o upírech a
čarodějnictví, je „chosen family" (vybraná rodina). Tento typ rodiny si člověk vybírá j ako
podpůrný systém. Je to skupina lidí, kteří jsou jedinci blízcí, aniž by byli biologicky nebo
právně příbuzní. Nejčastěji tyto skupiny můžeme najít v LGBTQA+ komunitě, ale může ji
mít každý. V této části práce se podíváme na reprezentaci této rodiny v některých populárních
příbězích s upíry a čarodějnictvím.
Nejprve se podíváme na tradičnější zobrazení této rodiny ve světě Harryho Pottera od
Rowlingové. Hany Potter přišel o své rodiče, když byl ještě miminko, a i když poté žil se
svou biologickou rodinou, ta se k němu nechovala úplně nejlépe a on tam nebyl šťastný. Když
se pak dostal do Bradavic našel si velmi blízké přátele Rona a Hermionu a Bradavice se pro
něj staly novým domovem. Jistě se tak necítil, jen kvůli budově, učení a magii, ale cítil se tak,
jelikož právě v Bradavicích byl v blízkosti svých přátel, kteří se stali jeho rodinou. Tato
skupina se rozšířila o celou rodinu Weasleyových, jeho kmotra Siriuse a blízkého přítele jeho
rodičů Remuse Lupina, Hagrida, a ředitele Albuse Brumbála, který pro něj velmi znamenal.
Všichni tito lidé pro něj představovali rodinu.
V A Discovery of Witches Diana má také mrtvé rodiče a j e vychovávána j ej í
biologickou tetou a její partnerkou. Když se zamiluje do Matthewa a stane se jeho družkou
(mate) přijímá tak i jeho děti (upíry, které stvořil) za své. Ona sama se stává členkou
Matthewovi rodiny de Clermont. Zde je „ chosenfamily " zobrazená přes upíří klan. Jak
Harknessová píše ve své knize The World of AU Souls: The Complete Guide To A Discovery
of Witches, Shadow ofNight, and The Book ofLife (strana 52) upíři mají velký smysl pro
rodinu. Hlava rodiny/ klanu má plnou autoritu. Členem se dále stávají družka nebo druh upíra
a upíři, které stvořil, nebo adoptoval a zapřísáhl krví. Děti a družky/druhové jeho dětí se
automaticky stávají členy klanu. Členem klanu tedy může být kdokoli, i když není upír. Zde
tedy můžeme vidět jakýsi druh vybrané rodiny, i když ne vždy se člověk stane upírem úplně
dobrovolně a v klanu funguje silná hierarchie. Zvolená rodina tady není tradičně zobrazená, je
sice určená krví, ale jelikož nejde o biologickou rodinu, kde jde o porod, ale přijmutí cizích
lidí za svou rodinu, tak bychom toto uskupení mohli označit jako „chosen family".
1 1 5
BOYER, Sabrina. 'Tnou Shalt Not Crave Thy Neighbor': 'True Blooď, Abjecťton, and Otherness. In: Studies in
Popular Culture, vol. 33, no. 2. Popular Culture Association in the South, 2011, s. 21.
34
Přes upíří klan můžeme vidět i jakýsi druh zvolené rodiny v True Blood. I zde když
upír stvoří druhého upíra, stává se jeho dítětem a je tak pod jeho ochranou i pod jeho velením.
Tady ale vidíme i zvolenou rodinu z toho tradičního pohledu. Sookie zbyl z její biologické
rodiny už jen mladší bratr a spolu si vytvořili větší rodinu. Spolu s jejich partnery a dětmi do
ní patří jejich dlouholetí přátelé, kteří s nimi bydlí v Bon Temps a se kterými si mnohé prožili.
Jsou mezi nimi upíři, lidé, „měnivci", polo-víli, a médium. I když jsou někteří členové
biologicky příbuzní, spolu s ostatními tvoří rodinu, kterou si zvolili a považují za vlastní.
11. Zobrazení magie a praktikování čarodějnictví v populární kultuře
Magie, je koncept používaný k popisu způsobu myšlení, který se dívá na neviditelné
síly ovlivňující události, ovlivňující změnu hmotných podmínek, anebo představuje iluzi
změny. Účinnost magie je často určována stavem a výkonem kouzelníka, který má podle
předpokladů přístup k neviditelným silám a k znalostem příslušných slov (zaklínadel) a
k manipulaci s těmito silami.1 1 6
V populární kultuře vidíme různou variaci magie, kouzel a
praktikování čarodějnictví.
Ve světě J. K. Rowlingové a jejího Harryho Pottera si čarodějové a čarodějky kupují
hůlky, aby mohli praktikovat rozsáhlejší čáry. S ní se učí zacházet a určitými pohyby hůlky a
kouzelnou formulí dokážou vyslat kouzlo.
V dnešní populární kultuře vidíme čarodějnice létat na koštěti v kouzelném světě J. K.
Rowlingové, kde létání není jen dopravním prostředkem, ale i součást sportu. V našich dvou
příbězích se na koštěti vůbec nelétá. V True Blood dokáže čarodějnice pouze levitovat a v A
Discovery ofWitches sice jsou některé čarodějnice (Diana je jedna z nich), které mají
schopnost létání ve své DNA, ale je jich již velmi málo a musí to být mocné čarodějnice.
I když čarodějnice nejsou hlavními postavami ve světě True Blood tak jako ve světě
od Deborah Harknessové, objevují se alespoň ve třech sériích a vidíme jejich nenávist
k upírům. Jak se zdá, tak zde čarodějnice a čarodějové jsou lidé, kteří praktikují čarodějnictví
a mají přístup k určitým nadpřirozeným schopnostem přírody. Někteří lidé mají vrozenou
predispozici pro čarodějnictví. Jejich největším protivníkem j sou upíři, kteří se snažili o
démonizováni jejich učení. V příběhu vidíme coven Wiccanů, což je náboženské hnutí, které
přijímá formu moderního čarodějnictví. Toto náboženství existuje i v našem reálném světě.
Mocným praktikem magie byla například Marnie Stonebrook, která byla vůdcem místního
116
Jolly, Karen L, Middleton, John F.M., Gilbert, Robert A. Magie. Encyclopedia Britannica [on-line], [navštíveno
29-06-2021]. Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/magic-supernatural-phenomenon.
35
Wiccanského covenu. Ve třetí sérii je odhaleno, že Jesús Velásquez, přítel Lafayetta, kterého
můžeme považovat za jednu z hlavních postav, je brujo (mužský čaroděj mexického původu,
který získal svou moc od démona). Ve čtvrté sérii se oba podílí na aktivitách covenu, kde je
vůdcem Marnie. Tyto aktivity nakonec zahrnují zabíjení upírů. Později se dozvíme, že je
Lafayette médium a neustále ho nějaký duch posedne, jelikož chce svou odplatu.
I když na pohlaví většinou nezáleží, v True Bloodjsou skoro všechny čarodějnice ženy
a jen dva muži a oba jsou gayové a ani jeden není bílé pleti. „ Čarodějnictví je zde
prezentováno jako primární, emocionální a iracionální odpověď na dominanci mužů bílé
pleti. " Praktikování čarodějnictví je zde spojováno s ženskou postavou (nebo s postavou,
která má „ženské" chování a rysy v případě Laffayeta a Jesúsa) a/nebo být člověk jiné barvy
pleti než bílé.1 1 7
Ve světě Harknessové čarodějnice kouzlí pomocí kouzel a bylinek, a některé mohou
využít i sílu přírody. Jelikož praktikování čarodějnictví závisí na znalostech a kouzlech,
čarodějnice jsou vázané na tradice a rodinu. Hromadně používá termín „witch" pro mužské i
ženské pohlaví, praktikovat čarodějnictví může tedy kdokoli bez ohledu na pohlaví, musí být
jen z čarodejnícke rodiny. Existují i takzvaní tkalci (weavers), kteří dokážou vytvářet nová
kouzla a mohou kouzlit jen za pomoci kouzel, které si sami vytvořili.
V obou vybraných fantastických světech jsou zmíněny hony na čarodějnice a soudní
procesy s nimi, které jsou velkou součástí naší skutečné historie a také temnými časy pro
osoby ženského pohlaví, jelikož ty byly jejich hlavními obětmi. V True Blood vidíme záblesk
do minulosti na čarodejnícky proces španělské inkvizice, do které se infiltrovali agresivní
upíři. Vymysleli mučící zařízení, které pak používali na lidi, aby se mohli krmit. Těšilo je
krmení založené na strachu. Vše se změnilo, když zajali čarodějnici, která byla
nekromantkou. Spojila se s ostatními spoluvězni, čímž zesílila svou moc a seslala kouzlo,
které donutilo všechny upíry v dosahu vyjít na sluneční světlo, a tak uhořet. V A Discovery of
Witches sice přímo hony na čarodějnice nevidíme, ale v druhé sezóně jsou zmiňovány, když
se Diana s Matthewem přenesli v čase do alžbětinské éry.
1 1 7
KRESS, Tricia M. 'Why Do They All Have 'Powers'? De/'Constructing Southern 'Otherness' in 'True Blood.' In:
Counterpoints, vol. 434. Peter Lang AG, 2014, s. 112-113.
36
12. Srovnání světů True Blood a AU Souls
Hlavní ženské postavy ve vybraných dvou textech j sou v mnoha věcech odlišné, ale i
tak dokážeme najít malé podobnosti. Sookie Stackhouse i Diana Bishop přišly o rodiče a
svým způsobem jsou odlišené a vyčnívají ze svého prostředí a jediné, co chtějí je zapadnout a
žít normální život. Obě mají moc, kterou se musí naučit přijmout a zjistit její plný potenciál.
Příběhy tedy sledují jejich cestu za sebepoznáním. Jejich cesta naplno začíná, až když poznají
své upíří přítele.
I když se upíři již přestali skrývat v True Blood a snaží se ukazovat jako kultivovaní
členové společnosti, stále nejsou lidským plemenem naplno přijímáni. Proto když se Sookie
začne stýkat s upírem Billem je hned společností opovrhována. Jejich vztah je společenské
tabu.
V Dianiném případě je to trochu jiné. Jakékoli vztahy jsou mezi rozdílnými
magickými bytostmi zakázané úmluvou, kterou bytosti uzavřely již ve středověku. Takže
když se kongregace dozví o jejich vztahu, chtějí je podle úmluvy potrestat. Jejich vztah
doslova představuje zakázanou lásku.
Pro upíry bylo vždy typické, že nesmí na sluneční svit nebo shoří. V moderních
příbězích se toto „prokletí" obchází nebo také úplně vymizelo. Například upíři v seriálu The
Vampire Diaries se mohou pohybovat na slunci, pokud mají nějaký čarodějnicí očarovaný
šperk, který jim to umožní. Upíři v True Blood mohou na slunce jen pokud vypijí vílí krev, a i
ta působí pouze na krátkou chvíli. Jedinou možností, která mohla podle všeho trvat na stálo, je
vypití krve z vílího muže, který je i upír, který měl schopnost chůzi na denním světle. Když
ale byl zabit, všichni, kteří jeho krev vypili, o tuto schopnost přišli. V populární kultuře se
začaly objevovat i případy, kdy se upíři pohybují po zemi za denního světla a nejsou
víceméně nijak omezeni. Nej známějším případem jsou upíři v sériích Twilight, kdy upíři
mohou jít na denní světlo, aleje to zakázané, jelikož jejich kůže se začne třpytit. Mohou tedy
jen pokud je venku šero. Tomuto faktu se vysmívá Matthew v knize The Book ofLife, když
existenci upírů a ostatních bytostí prozradí (lidským) studentům v laboratoři: „I do not, nor
have I ever, sparkled! " m
Upíři ve světě AU Souls chodí mezi lidmi ve dne bez jakéhokoli
omezení a jejich přítomnost člověk zaznamená jen pouhým nepříjemným a zvláštním
pocitem, který může člověk cítit i u ostatních magických bytostí. S výstupem na sluneční svit
také mizí představa o upírech v rakvích. Upíři zde nepotřebují moc spánku, ale když spí, rádi
118
„Netřpytím se, anijsem se nikdy netřpytil!"
HARKNESS, Deborah. The Book of Life. New York: Penguin Books, 2015, s. 196.
37
spí v normální posteli.
Čarodějnice v True Blood se nerodí s kouzelnými schopnostmi jako ve světě
Harknessové, mohou to být normální lidé, kteří se učí a praktikují čarodějnictví a převážně to
jsou jen ženy.
38
Závěr
Cílem práce bylo probádat změny zobrazení upírů a čarodějnic v současné populární
kultuře, jak se odlišují, co reprezentují a zjistit zdroj naší fascinace těmito fenomény, se
zaměřím převážně na televizní a knižní série AU Souls (A Discovery of Witches) a The
Southern Vampire Mysteries (True Blood).
Mnohdy si ani nevšimneme stereotypních genderových rolí a reprezentace
heterosexuálních romantických vztahů, které nám prezentují populární současná média. Práce
adresovala některé problematické zprávy, které vysílají vybraná zobrazení upírů. Ukázali jsme, že
dnešní upíří fikce je jedním ze zdrojů staro-módního rozdělení rolí muže a ženy, kdy muž je
dominantní ve vztahu a žena submisivní. Přirozené chování, které je charakteristické pro upíry
přispívá k akceptování toxické maskulinity ajeho násilného chování. Upíři ve vztahu reprezentují
přehnaně ochranářského, žárlivého a kontrolorského jedince a jejich přítelkyně takové chování
přehlíží anebo je dokonce i přitahuje. Fenomén upířího milence s sebou také přináší erotizaci
sexuálního násilí. Podle výzkumů takové zobrazení v populárních médiích ovlivňuje vnímání
násilného chování v normálním životě.
Postava čarodějnice může reprezentovat posílení postavení žen a jejich sílu a moc. Tím, že
populární kultura ukazuje ženy jako silné, nezávislé ženy, které mají nadpřirozené schopnostmi, se
kterými se dokážou ubránit a prosadit si své. Později v práci jsme prozkoumali variaci zobrazeních
magie a praktikování čarodějnictví v populární kultuře. Podívali jsme se na přitažlivost upíra a na
způsoby jeho polidštění. Přísnou sebekontrolou a vybranými dietami, které nezahrnují lidskou
krev, se dokážeme na postavu upíra dívatjako na perfektního a přitažlivého jedince. Upíři jako
hrdinové v romantických fiktivních příbězích nás fascinují i díky tomu, že můžou sloužit jako
reprezentace našich sociálních a politických problémů. Vyjadřují symbol podivnosti, na který
můžeme přenést společenské odlišnosti, aniž bychom je přímo adresovali. Podívali jsme se také na
fenomén „chosenfamily", který j sme aplikovali na dvě vybraná díla.
Na konci práce jsme se zaměřili na srovnání hlavních vybraných fiktivních příběhů, jejich
společných znaků a různosti zobrazení jejich postav upírů a čarodějnic.
39
Conclusion
The aim of the work was to explore changes in the representations of vampires and
witches in contemporary popular culture, how they differ, what they represent and to find the
source of our fascination with these phenomena, focusing mainly on the television and book
series All Souls (A Discovery of Witches) and The Southern Vampire Mysteries (True Blood).
We often do not even notice the stereotypical gender roles and representations of
heterosexual romantic relationships presented to us by popular contemporary media. The
work addressed some problematic messages that selected representations of vampires send.
We have shown that today's vampire fiction is one of the sources of the old-fashioned division
of roles between man and woman, where man is dominant in the relationship and woman is
submissive. The natural behavior that is characteristic of vampires contributes to the
acceptance of toxic masculinity and his violent behavior. In a relationship, vampires represent
an overly protective, jealous, and controlling individual, and their girlfriend overlooks or even
attracts such behavior. The phenomenon of the vampire lover also brings with it the
eroticization of sexual violence. According to research, such portrayals in popular media
affect the perception of violent behavior in normal life.
The figure of a witch can represent the empowerment of women and their strength and
power. By popular culture showing women as strong, independent women who have
supernatural abilities with which they can defend themselves and assert themselves. Later in
our work, we explored a variation of depictions of magic and the practice of witchcraft in
popular culture. We looked at the vampire's appeal and the ways in which he was humanized.
Through strict self-control and selected diets that do not include human blood, we can look at
the character of a vampire as a perfect and attractive individual. Vampires as heroes in
romantic fiction stories also fascinate us because they can serve as a representation of our
social and political problems. They express a symbol of strangeness, to which we can transfer
social differences without directly addressing them. We also looked at the phenomenon of
"the chosen family", which we applied to two selected works.
At the end of the work, we focused on comparing the main selected fictional stories,
their common features and the different representations of their characters of vampires and
witches.
40
Bibliografické údaje
ANATOL, Giselle L., (ed.) Bringing Light to Twilight: Perspectives on a Pop Culture
Phenomenon. New York: Palgrave Macmillian, 2011.
ANTONÍN, Luboš. Bestiář: bájná zvířata, živlové bytosti, monstra, obludy a nestvůry v knižní
ilustraci konce středověké Evropy. Praha: Půdorys, 2010.
BACON, Francis. Of Envy. In: Spedding, J. (ed.). The Works of Francis Bacon, vol. 6,
London, 1870.
BOYER, Sabrina. 'Thou Shalt Not Crave Thy Neighbor': 'True Blood', Abjection, and
Otherness. In: Studies in Popular Culture, vol. 33, no. 2. Popular Culture Association in the
South, 2011.
Deborah Harkness [on-line], [navštíveno 23-06-2021]. Dostupné z:
https://deborahharkness.com/about-deborah-harkness/.
DEGEN, Andreas. Concepts of Fascination, from Democritus to Kant. In: Journal of the
History of Ideas, vol. 73, no. 3. University of Pennsylvania Press, 2012.
DEGEN, Andreas. Sokrates Fasziniert: Zu Begriff Und Metaphorik Der Faszination (Piaton,
Ficino, Nietzsche). In: Archiv Für Begriffsgeschichte, vol. 53, 2011.
DICKIE, Matthew W. Heliodorus and Plutarch on the Evil Eye. In: Classical Philology, vol.
86, no. 1. The University of Chicago Press, 1991.
DUFAULT, O. Early Greek Alchemy, Patronage and Innovation in Late Antiquity. In:
California Classical Studies. USA: University of California, 2019.
ECO, Umberto, ed. Dějiny ošklivosti. Praha: Argo, 2007.
ECO, Umberto, ed. Dějiny krásy. Praha: Argo, 2005.
ELDRIDGE, Alison. Vampire. Encyclopaedia Britannica [on-line], [navštíveno 27-05-2021].
Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/vampire.
ERMAN, I.M. Sympathetic Vampires and Zombies with Brains: The Modern Monster as a
41
Master of Self-Control. In: The Journal of Popular Culture, vol. 0, no. 0, Wiley Periodicals
LLC, 2021. Dostupné z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.llll/jpcu.13024.
HARKNESS, Deborah. The World of All Souls: The Complete Guide To A Discovery of
Witches, Shadow of Night, and The Book of Life. New York: Viking, 2018.
HARKNESS, Deborah. A Discovery of Witches. New York: Penguin Group, 2011.
HARKNESS, Deborah. Shadow of Night. New York: Penguin Group, 2013.
HARKNESS, Deborah. The Book of Life. New York: Penguin Books, 2015.
HASELSTEIN, U., OSTENDORF, B., SCHNECK, P. Popular Culture: Introduction. In:
Amerikastudien / American Studies 46, no. 3. Universitátsverlag WFNTER Gmbh, 2001.
HENCKMANN, Wolfhart, PROKOP, Dušan, LOTTER, Konrád. Estetický slovník. Praha:
Svoboda, 1995.
HUDSON, Dale. 'Of Course There Are Werewolves and Vampires': 'True Blood' and the
Right to Rightsfor Other Species. In: American Quarterly, vol. 65, no. 3. The Johns Hopkins
University Press, 2013.
JOLLY, Karen L., MIDDLETON, John F.M., GILBERT, Robert A. Magic. Encyclopedia
Britannica [on-line], [navštíveno 29-06-2021]. Dostupné z:
https://www.britannica.com/topic/magic-supernatural-phenomenon.
JOSHI, S. T. Encyclopedia of the Vampire: The Living Dead in Myth, Legend, and Popular
Culture. Santa Barbara, Calif: Greenwood, 2011.
KELLNER, Douglas. Media culture: cultural studies, identity, and politics between the
modern and the postmodern. London: Routledge, 2003.
KRESS, Tricia M . 'Why Do They All Have 'Powers'? De/Constructing Southern 'Otherness'
in 'True Blood.' In: Counterpoints, vol. 434. Peter Lang AG, 2014.
LEvIBERIS, Vasiliki. The Eyes Infected by Evil: Basil of Caesarea's Homily, 'On Envy.' In: The
Harvard Theological Review, vol. 84, no. 2, Cambridge University Press, 1991.
MEYER, Stephenie a DEMLOVÁ, Markéta. Stmívání. V Praze: Egmont, 2008.
42
MEYER, Stephenie a DEMLOVÁ, Markéta. Zatmění. V Praze: Egmont, 2009.
MUKHERJEA, Ananya. My Vampire Boyfriend: Postfeminism, 'Perfect' Masculinity, and the
Contemporary Appeal of Paranormal Romance. In: Studies in Popular Culture, vol. 33, no. 2.
Popular Culture Association in the South, 2011.
RUSSELL, Jeffrey B. a LEWIS, loan M . Witchcraft. Encyclopedia Britannica [on-line],
[navštíveno 29-06-2021]. Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/witchcraft.
ZAHRÁDKA, Pavel, ed. Estetika na přelomu milénia: vybrané problémy současné estetiky.
Brno: Barrister & Principal, 2010.
43