Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionálni rozvoj a správa SOUČASNA POSTMODERNI SPOLEČNOST: VZNIK A VÝVOJ, KLASIFIKACE, ČESKÁ REPUBLIKA Current postmodern society: formation and developement, classification, the Czech Republic Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: doc. R N D r . Josef K U N C , Ph.D. Brno, 2017 Autor: Petra D U F K O V Á J m é n o a p ř í j m e n í autora: N á z e v d i p l o m o v é p r á c e : Petra Dufková Současná postmoderní společnost: vznik a vývoj, klasifikace, Česká republika Current postmodern society: formation and developement, classification, the Czech Republic Regionální ekonomie a správy doc. RNDr. Josef Kunc, PhD. N á z e v p r á c e v a n g l i č t i n ě : K a t e d r a : V e d o u c í d i p l o m o v é p r á c e : R o k obhajoby: 2017 Anotace Cílem předložené diplomové práce „Současná postmoderní společnost: vznik a vývoj, k l a s i f i k a c e , Česká r e p u b l i k a " j e analyzovat znaky a vývoj postmoderní společnosti, od jejího vzniku až do současnosti, s důrazem na Českou republiku. Součástí této analýzy j e i Účelové šetření, které odráží povědomí a názory o současné postmoderní společnosti. Práce se také zaměřuje na kulturní o b l a s t i , které postmoderna o v l i v n i l a . Annotation The goal of the submitted t h e s i s : „Current postmodern society: formation and developement, c l a s s i f i c a t i o n , the Czech Republic " i s t o analyse the c h a r a c t e r i s t i c s and developement of postmodern society, from i t s i n c e p t i o n to the present, with emphasis on the Czech Republic. One part of t h i s analysis i s the survey, which r e f l e c t s the awareness and opinions about current postmodern society. This t h e s i s a l s o focuses on the c u l t u r a l areas which are influenced by postmodernism. Klíčová slova Postmodern! společnost, postmoderna, postmodernismus, postmodernita, moderna, společnost, pluralita Keywords Postmodern society, postmodern, postmodernism, postmodernity, modern, society, plurality Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Současná postmoderní společnost: vznik a vývoj, k l a s i f i k a c e , Česká r e p u b l i k a vypracovala samostatně pod vedením doc. RNDr. Josefa Kunce, PhD. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřním řádem Masarykovy u n i v e r z i t y a vnitřními akty řízení Masarykovy u n i v e r z i t y a Ekonomicko-správní f a k u l t y MU. V Brně dne 11. května 2017 v l a s t n o r u č n í podpis autora Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce doc. RNDr. Josefu Kuncovi, PhD. za neskonalou trpělivost. Dále bych ráda poděkovala všem respondentům účelového šetření a samozřejmě v neposlední řadě mé rodině za podporu během celé doby mého studia. O B S A H ÚVOD 11 1 M E T O D O L O G I E PRÁCE, POUŽITÁ L I T E R A T U R A A ZÁKLADNÍ POJMY ...14 1.1 Metodologie práce, použitá literatura 14 1.2 Základní poj my 15 1.2.1 Moderna (modernismus, modernita) 15 1.2.2 Postmoderna, postmodernismus, postmodernita 19 2 POSTMODERNÍ SPOLEČNOST 22 2.1 Počátky a periodizace postmoderny 22 2.2 Příčiny vzniku a formování postmoderní společnosti ve světě a v Evropě 25 2.2.1 Severní Amerika 25 2.2.2 Evropa 30 2.3 Znaky postmoderní společnosti, klasifikace 34 2.3.1 Znaky moderní společnosti 34 2.3.2 Typické a specifické znaky postmoderní společnosti, klasifikace 38 2.3.3 Odkaz postmodernismu v umění, kultuře a architektuře 49 2.3.4 Postmoderní společnosti 60 3 POSTMODERNÍ SPOLEČNOST V ČESKÉ REPUBLICE 61 3.1 Příčiny vzniku a formování postmoderní společnosti v České republice 61 3.2 Současná postmoderní společnost v České republice 69 3.2.1 Vize současné společnosti 76 3.2.2 Účelové šetření 77 ZÁVĚR 95 S E Z N A M GRAFŮ 103 S E Z N A M T A B U L E K 103 S E Z N A M OBRÁZKŮ 103 S E Z N A M Z K R A T E K 105 S E Z N A M PŘÍLOH 106 ÚVOD V 19. století byla společnost označována za moderní a uvědomělou. Po válkou zmítaném období se lidé s optimismem dívali vpřed, do budoucna a čekali na období blahobytu. Odklonem od absolutismu a církve se společnost z b a v i l a okovů prostoty a podřízenosti a začala vnímat sama sebe jako rovnocennou, myslící skupinu lidí, která má právo řídit svůj vlastní život a prožít ho naplno. Toto osvícenské myšlení se dívalo na osoby jako i n d i v i d u a l i t y , které mají svůj rozum a svá práva. Na jednu stranu volnomyšlenkářské období, které se však nenápadně snažilo dát světu jednotu a univerzální řád a které v y U s t i l o v radikální změnu společnosti. Postupem času, po dalším období katastrofických válek, se v druhé polovině 20. století začal formovat nový druh společnosti, která z t r a t i l a optimismus a dala přednost pluralitě, nekonvenčnosti a disharmonii. Postmodern! společnost v z n i k a l a na zborcených základech novověku a postupně se vyvíjela až do dnešní podoby. Cílem předložené diplomové práce j e analyzovat znaky, proces vzniku a formování postmodern! společnosti, která se vyvinula a částečně negativně vymezila vůči předchozí epoše - moderně. Samostatná k a p i t o l a j e věnována České republice, neboť j e důležité uvést d i f e r e n c i a c i ve vývoji postmodern! společnosti západu a postkomunistických zem! s důrazem na Česko. Protože formování společnosti j e neustálým procesem, který trvá dodnes, j e součást! práce také vhled do současné české postmodern! společnosti. V rámci práce bylo provedeno rovněž drobné Účelové dotazníkové šetření, které se zaměřuje na problémy nynější společnosti z pohledu mladé a vzdělané generace, a jehož cílem bylo z j i s t i t z n a l o s t i o postmoderně. Práce j e členěna do tří k a p i t o l , z nichž první dvě se zaměřují na postmodernu a postmodern! společnost spiše z obecnějšího hlediska. Jsou zde uvedeny základní znaky a odkaz postmoderny v uměni, kultuře či architektuře. Součástí druhé k a p i t o l y j e vymezení příčin vzniku postmodern! společnosti ve vyspělých západních zemích - v Severní Americe s důrazem na USA a v Evropě se zaměřením na její kontinentální západní část, t o vše 11 v kontextu historických událostí. Závěrečná k a p i t o l a se zaměřuje na Českou republiku, kde jsou vysvětleny odlišnosti vzniku i d i f e r e n c i a c e znaků postmodern! společnosti a kde jsou shrnuty a analyzovány poznatky z účelového šetření. 12 13 1 METODOLOGIE PRACE, POUŽITA LITERATURA A ZÁKLADNÍ POJMY V první části práce j e představena metodologie a l i t e r a t u r a společně s odbornými z d r o j i , které sloužily jako hlavní podklady pro samotnou diplomovou práci. V následující subkapitole jsou uvedeny rovněž základní pojmy. 1.1 Metodologie práce, použitá literatura Předložená práce j e zpracována na základě podkladů z poměrně velkého počtu různých zahraničních a českých odborných publikací. Zdroji, při prvotní rešerši pojmosloví, se s t a l y zejména odborné slovníky - Velký sociologický slovník (Petrusek, 1996), Antropologický slovník (Malina, 2009), Slovník humánní geografie (Gregory, 2009), k jejichž definicím byly přidány poznatky dalších světových i českých autorů. Jedněmi z hlavních zdrojů, které se komplexně zabývají problematikou postmoderny a postmoderní společnosti, jejími základy a znaky, se s t a l y různé monografie Jeana-Francoise Lyotarda, Wolfganga Welsche a Zygmunda Baumana. Pro analýzu postmodernismu jako celku a v kontextu historickém a kulturním byly zásadními publikacemi Critical modernism'- where is postmodernism going? (Jencks, 2007) a Úvod do postmodernismu (Grenz, 1997). Jelikož cílem práce j e analýza postmoderní společnosti s důrazem na Českou republiku, bylo nutné obrátit pozornost i k českým autorům věnujícím se této problematice. Zde považuji za stěžejní autory Michaela Hausera a Miroslava Petruska, jež se zabývají studiem společnosti dlouhodobě a neopomíjení ve svých rozborech na postkomunistické země, j a k j e tomu často u zahraničních autorů. K dotvoření Úplného obrazu o současné české postmoderní společnosti sloužila publikace Česká vize-' Hledání identity 21. století-•• (Benda, 2009). 14 Základní použitou metodou při zpracování této práce byla rešerše odborných domácích i zahraničních zdrojů. V práci byla rovněž použita komparativní analýza, syntéza a abstrakce zjištěných poznatků a v neposlední řadě také sběr, třídění dat a interpretace zjištěných skutečností. V textové části j e často využíváno hlubší syntézy mezi historickými a kulturními událostmi a znaky postmoderní společnosti. Práce j e prokládána tabulkami a obrázky, ukazující konkrétní postmoderní znaky a styly. V poslední části práce jsou analyzována textově i g r a f i c k y data z Účelového dotazníkového šetření, jehož cílem bylo z j i s t i t povědomí o postmoderně a názory na problémy současné české společnosti. 1.2 Základní pojmy Nutným předpokladem pro vymezení vývoje, vzniku a formování současné postmoderní společnosti, ať už v České republice nebo ve světě, a návaznosti na předchozí epochu, j e znalost samotných pojmů spjatých s tématem. Ve většině případů se jedná o pojmy j e n těžko definovatelné a uchopitelné. I přes složitost vymezení jsou základní termíny, s důrazem na postmodernismus, představeny v následujících podkapitolách. 1.2.1 Moderna (modernismus, modernita) Na modernu, často jsou používána jako synonyma slova modernita či modernismus1 , l z e nahlížet z různých Uhlů. Obecně j e moderna chápána jako umělecký, filozofický a náboženský směr přelomu 19. a 20. století. Z historického h l e d i s k a se moderna vždy vymezuje k epoše předešlé jako něco nového, převratného až radikálního. „Proměnlivými obsahy vyjadřuje „moderna " vždy vědomí jisté epochy, která vstupuje do vztahu s minulostí antiky, aby pochopila sebe samu jako výsledek přechodu od starého k novému " (Habermas, 1991: 300). Habermas ve svém dalším díle The Philosophical Discourse of Modernity (1990) přiřazuje vznik odbornému termínu „moderna " až 50. léta 20. století, což j e částečně v rozporu 1 Pro účely práce není nezbytné explicitně rozebírat rozdílnost pojmů. I zde se naráží na nejednotnou interpretaci. Antropologický slovník (Malina, 2009: 2562-2563) však modernu označuje jako protichůdnou etapu (především) v umění a filozofii na přelomu století; modernismus následně charakterizuje jako orientaci světové kultury a civilizace. 15 s jinými časovými vymezeními moderny, například v Antropologickom slovníku (Malina, 2009), kde j e uvedena datace „do poslední třetiny 19. století a prvního desetiletí 20. století " (Malina, 2009: 2562). Jiné časové zařazení poskytuje i sociologie. „Modernita se týká způsobů nebo organizace sociálního života, které se vynořují v Evropě asi od 17. století a které se vy svém vlivu staly více či méně celosvětovými " (Giddens, 1990: 11). I mnozí historikové se přiklánějí k dataci počátku moderní doby již do 17. století po skončení třicetileté války (Grenz, 1997). Přijme-li se moderní éra jako období od 17. století, pak hlavním filozofickým směrem, který ovlivňoval tehdejší společnost a skrze n i tak vlastně určoval celkový charakter moderny, se s t a l o osvícenství. To do popředí přeneslo člověka - jednotlivce, u nějž oceňuje schopnosti myšlení, vědění a poznání. Osvícenství se opíralo zejména o racionalismus, logiku a víru v lidské schopnosti (Grenz, 1997). Předchozí názor podporuje i d e f i n i c e modernismu podle Velkého sociologického slovníku (Petrusek, 1996: 644) „modernismus je pojem charakterizující r a c i o n a l i s t i c k o s c i e n t i s t i c k o u orientaci světové kultury a civilizace a zároveň chápaný jako p r o t i k l a d tradic ional isrnu. Pojem je mnohoznačný, někdy ale bývá definován příliš jednostranně a technokraticky. Za „moderní " bývá považováno to, co je „nové " - vědecké objevy, nové umělecké přístupy, revoluční změny. Je pravda, že myšlenky modernismu se p r o j e v i l y nejsilněji ve vědě a v umění ". Pro modernismus j e typický optimismus, zejména optimistické v i z e budoucnosti, které se opíraly o pokrok a víru ve všemocnost vědy, techniky a lidského rozumu. Umělecký pohled na modernu poukazuje na novost a výraznou odlišnost od předchozích uměleckých stylů jako b y l například romantismus nebo realismus. Dle Wellmera (2004: 18), který ve svém díle rozebírá díla f i l o z o f a a e s t e t i k a Theodora Adorna, j e estetická moderna „charakteristická symbolem destruktivity, rozkladu a rozervanosti ". To l z e empiricky ověřit jednoduchým porovnám například předmoderního a moderního (či 16 modernistického) malířství. Pro úplnost přidáván i srovnání s postmoderním uměním. Obrázek 1: Předmoderní malířství - romantismus (J. L. David - Napoleon překračuje Alpy) Pramen'- http'-//www. dejepis, com/ucebnice/klasicismus-empir-romantismus-biedermeier/ 17 Obrázek 2: Modernistické malířství - impresionismus (T. Munch - Výkřik) Pramen-' https'•//en. wikipedia. org/wiki/The_Scream#/media/File'-The_Scream. jpg Obrázek 3: Postmoderní malířství (J. Surůvka - Výkřik) Pramen-' http://www. artarena. cz/malba/vykrik/ 18 1.2.2 Postmoderna, postmodernismus, postmodernita Pojem postmoderna, j a k se můžeme dopátrat v Latinsko-českém slovníku, vychází z latinského post a modo - první z výrazů j e překládán jako „po ", druhý „jen, jenom, pouze " či sekundárně jako „zcela nedávno, právě teď nebo „hned " (Kábrt, 2000: 339). Ve vhodném doslovném překladu tedy postmoderna znamená „hned po ", což j e příznačné, neboť navazuje a reaguje na předchozí epochu - modernu. „Postmoderna není radikálně novou kultúrnohistorickou epochou, ale jakýmsi přehodnocením a pokračováním moderny v novém kontextu. Opouští však hlavně její touhu po jednotě a univerzálním rozšíření určitých teorémů " (Rybář, 2013: 255). Stejně jako při definování pojmů spjatých s modernou, můžeme i ve výkladech postmoderny, postmodernismu a postmodernity nalézt nejednotu. Velký sociologický slovník, Filozofický slovník i Antropologický slovník vnímají pojmy postmoderna, postmodernismus a dokonce také postmoderní společnost jako synonyma. Velký sociologický slovník (Petrusek, 1996: 811) charakterizuje postmodernismus jako „nejednoznačne a kontroverzně chápaný pojem, který se vztahuje ke způsobu života a životnímu stylu (•••) k , životní náladě ' a , životní praxi ' ". Antropologický slovník (Malina, 2009: 3195) postmodernu (či postmodernismus) chápe spíše jako hnutí, které směřuje k novému pojetí k u l t u r y a světa, které j e multikulturní a členité. Jako „architektonické, umělecké a filozofické hnutí " j e postmodernismus vysvětlován ve Slovníku humánní geografie (Gregory, 2009: 566). D i f e r e n c i a c i pojmů můžeme nalézt například u Anthonyho Giddense, který uvádí rozdílnost postmodernismu a postmodernity ze sociologického hlediska. „Postmodernismus (•••) lze nejlépe pochopit jako výraz stylů a hnutí v literatuře, malířství, užitém umění a architektuře " (Giddens, 1998: 46). Postmodernita j e v p u b l i k a c i následně uváděna jako určitý sociální vývoj, který nás vede k novému a odlišnému sociálnímu řádu. Podobnou d e f i n i c i jako Giddens uvádí i Smart •' „Výraz postmodernita označuje specifickou sociální situaci, nové sociální uspořádání " (Smart 2006: 341). Mírně odlišnou i n t e r p r e t a c i pojmů nalezneme i u českého autora Radovana Rybáře (2013), 19 podle nějž j e postmoderna obdobím a h i s t o r i c k o u etapou, a postmodernismus je chápán spíše jako směr filozofického myšlení například ve vědě a umění, který reaguje na touhu myslitelů s p o j i t protichůdné názory do jednoho funkčního celku či příběhu, aniž by došlo k jakémukoli Útlaku, který postmodernisté odmítají. Problematika terminologie j e dána především širokým spektrem věcí a jevů, které jsou za postmoderní označovány. To co j e pro jednoho autora či k r i t i k a postmodernou, nemusí být postmodernou pro druhého. V nejširším smyslu můžeme na postmodernismus nahlížet jako na tří Úrovňový systém, v kterém bude snazší i d e n t i f i k o v a t jednotlivé autory a díla. První, nejkonkrétnější a praktickou Úrovní j e postmodernismus chápán jako „soubor literárních a uměleckých praktik, které se objevily v průběhu padesátých let, nabyly hybnosti v šedesátých letech a převládly v mnoha uměleckých disciplínách v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století (Bertens, 2005: 6). Pro lepší představu těchto p r a k t i k uvádí Bertens příklady, kdy postmodernismus odkazuje na větší s e b e r e f l e x i (například ve fotografování), nebo s i g n a l i z u j e návrat k dřívějším zobrazovacím metodám, které moderna nedovolovala (například f i g u r a t i v n o s t v sochařství), či spojuje s e b e r e f l e x i i návrat k tradicím. Druhou rovinou chápání postmodernismu j e Úroveň abstraktní, která se odráží především ve f i l o z o f i i . Jedná se vesměs o negativní vymezení vůči moderně. Poslední Úroveň pak označuje postmodernismus jako postmodernu, která se snaží popsat novou sociokulturní a ekonomickou s i t u a c i (Bertens, 2005). S třífázovým vymezením postmoderny a jejích derivátů pracuje i Mike Featherstone (2007). Pojmy lze chápat z pohledu uměleckého a intelektuálního; lze na ně nahlížet jako na změny v kultuře, zejména co se týče ekonomického hlediska (spotřeba, produkce); či se mohou vztahovat k popisu změn v každodenním životě různých skupin společnosti. Dále autor podotýká, že postmoderna, postmodernismus a další odvozená slova jsou výrazy, které jsou nanejvýš matoucí a z tohoto důvodu jsou často zaměňovány. Na problémy s interpretací pojmů postmoderna a dalších odvozenin upozorňuje i současný představitel Ihab Hassan, jenž ve svých článcích a knihách často 20 využívá následujícího příkladu. Pokud bychom zavřeli hlavní autory konceptů postmoderny do jedné místnosti a z a h o d i l i bychom klíč, a n i po týdnu by se neshodli na konsenzu, co j e vlastně postmoderna, dříve by se pod oknem a s i o b j e v i l pramínek krve. Jako vybrané odborníky uvedl Hassan kromě Lyotarda, také L e s l i e Fiedlerovou, Charlese Jenckse, Bernarda Smitha, Rosalindu Kraussovou, F r e d r i c a Jamesona, Marjorie Perloffovou, Lindu Hutcheonovou a „pro zmatení " i sebe sama (Hassan, 1987). I přes rozdílnost a nejednotnou i n t e r p r e t a c i pojmů, pro účely této práce, bude následován hlavní proud výkladů, který pokládá postmodernismus a postmodernu za synonyma, vyjadřující sociokulturní postoje a změny, které se odehrály v různých částech světa zejména od druhé poloviny 20. století. Právě tyto postoje stojí za vznikem a formováním postmoderní společnosti. 21 2 POSTMODERNÍ SPOLEČNOST V první podkapitole bude stručně rozebrán samotný nástup postmoderny, t a k jak se vyvíjela ve svých prvopočátcích a dala posléze „vzniknout postmoderní společnosti ve světě. Té budou věnovány zbylé kapitoly, ve kterých se zaměřím na její formování z historického a kulturního hlediska, na znaky charakterizující postmoderní společnost a k l a s i f i k a c i . 2.1 Počátky a periodizace postmoderny „Poprvé se adjektivum postmoderní objevilo u anglického malíře Johna Watkinse Chapmana. Kolem roku 1870 mluvil o tom, že se on a jeho přátelé dostali k postmoderní malbě " (Welsch, 1993: 18). Chapman svým výrokem, který později vysvětluje ve svém díle právě Welsch, myslel však pouze postup od převládajícího s t y l u moderny, kterým b y l impresionismus, k novému, ještě modernějšímu malířství. A n i druhý autor, Rudolf Pannwitz (1917), používající termín postmoderní člověk, kterého vnímá jako sportem zoceleného, n a c i o n a l i s t i c k y uvědomělého, vojensky vychovaného a nábožensky podníceného, nedává impuls k dalším Úvahám o postmoderně. Prvním, kdo nazval určitou epochu „postmoderní ", j e Federico de Oníze, španělský básník, který však pojem pro etapu mezi l e t y 1905 - 1914, používá j e n sporadicky a proto a n i zde se nejedná o průlomové označení. Za post-moderní byla roku 1947 v encyklopedickém díle Arnolda Tonebeeho A Study o f History označena tehdejší západní kultura, která se vyznačovala přechodem p o l i t i k y od národního myšlení ke globálnímu a dala tak základy dnešní postmoderně. 0 dva roky později byla publikována práce britského a r c h i t e k t a Josepha Hudnuta The Post-Modern House, která rozšířila pojem postmoderní také do o b l a s t i a r c h i t e k t u r y a byla zároveň dalším dílem, díky němuž se postmodernismus dostal do hledáčku myslitelů (Hubík, 1991). Za průlomový okamžik se považuje období po druhé světové válce, konkrétně konec 50. l e t 20. století v USA, kde vzniká diskuse o postmoderně v rámci l i t e r a t u r y a architektury, která následně proniká i do dalších odvětví jako jsou ekonomie, f i l o z o f i e , sociologie, výtvarné umění či p o l i t i k a . (Welsch, 1993). Přehledy v rámci periodizace pojmu postmoderna, postmodernismus a 22 s ním spojených výrazů se často věnuje současný t e o r e t i k postmoderny Charles Jencks. Například ve svém díle C r i t i c a l modernism: where i s postmodernism going? (2007), rozděluje použití pojmů do tří fází. V první j e pojem používán nesystematicky a spíše odkazuje a novou periodu, jakožto vyústění moderny, která z t r a t i l a svůj směr. Jsou zde uvedeni autoři jako Oníze, Panwitz či Hudnut. Druhá fáze oslavuje postmodernismus jako pozitivní v l i v na společnost, jedná se o období sedmdesátých a osmdesátých l e t , tedy dobu největšího rozmachu postmodernismu. Devadesátá léta a současnost pak vidí jako poslední fázi, která se vymezuje v rámci postmoderních podmínek negativně a odkazuje na vznik různých hnutí a stylů. Obrázek 4: Tři fáze užití pojmu postmoderna/ postmodernismus od Charlese Jenckse (I) PRE-HISTORY - 1870-1950 POST-MODERN AS MODERN PERIOD IN DECLINE (OR RARELY) ULTRA­ MODERN Post-Modem. 1370-1914. Jonn Watk'ns Chapman, Rudolf Pannwitz Post-Industrial ism. 1914-22. Arthur J Penty postmodemlsmo. 1934. "ecenco oe 0n1s post-Modemism, 1945. semarc Smlt" post-modern house. 1945. Joseph h^dnu: Post-Modem Age. 1939/1946, Arro'c Tcynoee Postmodern poets. 1946, Recall Jarreli Post-Historic Man. 1950. ^xe'ick Seidenbe'g post-Modem sciences. 1954. Arnold Toynbee postmodernism. 1954. Char les Olson Postmodern Fiction as Decline. 1959. Irving Howe. 1960 -arry Levin post-capitalism. 1959. Ra: * Danrendorf (II) 1950-80 PM DEFINED POSITIVELY AS COUNTER CULTURE. DOUBLE-CODING, 'POSTS'. PLURALISM AND DECREATI0N postbourgeols. '.963. Gec'ge Llchtheim xstmodemist worldly writers. 1963. W'iam van O'Conrcpost-civH1sat1on. 1964, Kenneth Bould^g xst-scarcity economy. 1966 Post-Modem religion. 1968. John Coco Post-hunan1st anti-elitism. 1955 .esl'e post-modem period. 1968. Amitai Etzior' Poststructuralism. 1969. Jaccues Der'ida xst-collect1v1st politics. 1959. Sam Beer xst-Hberal era. 1969. Sir Geoffrey Vickers ^t-Christiar. 15". _e.-."3 Fe^er post-traditional societies. 1970. SN Eisenstadt post-economic man. 1970. Herman