O A O A O A O A O A O A C
A O A O A O A O A O A O A
O A O A O A
" A
O A O A C
V 0
o j??
A o A ^ O o / O R U t ^ ^ ° A
O A O A O ^ _ ^ . O A O A C
A O A O A O A O A O A O A
O A O A O A O A O A O A C
A O A O A O A O A O A O A
O A O A O A O A O A O A C
MASARYKOVA UNIVERZITA
FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
KATEDRA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ A EVROPSKÝCH STUDIÍ
Oponentský posudek na magisterskou diplomovou práci Bc. Evy Taterové
,Antiamerikanismus na Blízkém východě: Případové studie Íránu a Saúdské Arábie'
Eva Taterová se ve své magisterské práci věnuje mimořádně zajímavému fenoménu
antiamerikanismu, a to v kontextu Blízkého východu. Konkrétně v případě dvou zemí, z nichž u té
první (Íránu) se vztah s USA vyvíjel od problematického spojenectví s vládnoucím režimem přes
explicitní nepřátelství až po současný komplikovaný vztah, který není prost napětí, zatímco vztah
s druhou z těchto zemí (Saúdskou Arábií) lze charakterizovat jako komplikované, ambivalentní a
velmi pragmatické spojenectví.
Autorka si volí na první pohled poměrně jednoduše vyhlížející hypotézu, kterou je teze: „zdroje
antiamerikanismu a jeho vývoj v Íránu a Saúdské Arábii i přes rozdílný historický vývoj v obou
zemích v sobě obsahují celou řadu paralel". Již následující volba indikátorů, způsob zpracování po
stránce strukturální a metodologické i po stránce obsahové, stejně jako bohatá škála použitých
pramenů, literatury a dalších zdrojů ale nenechávají čtenáře na pochybách, že se autorka ve
zpracovávané problematice velmi dobře orientuje a umí s ní odpovídajícím způsobem pracovat.
Samotný antiamerikanismus je jevem v mezinárodním kontextu mimořádně zajímavým, jevem
se závažnými důsledky, který se projevuje i v dalších geopolitických kontextech, nejen na Blízkém
východě. Nepochybně si proto zasluhuje bližší zkoumání z hlediska projevů a příčin, které jsou
v různých podmínkách odlišné, ale mohou mít společné jmenovatele. Autorka věnuje vymezení
tohoto pojmu určitý prostor, pak ale již představuje v historické dimenzi momenty setkávání i
střetávání amerického vlivu s blízkovýchodní realitou v perském/íránském a saúdskoarabském
kontextu, a to od dob prvních kontaktů až do současnosti.
Práce má logickou strukturu, která dělí toto období na čtyři klíčové části (do první světové
války, do začátku studené války, období v průběhu studené války, které je z tohoto hlediska zdaleka
nej důležitější etapou, a období od skončení studené války do současnosti). Autorka postupuje
systematicky, když ve všech důležitých hlavních i dílčích etapách sledovaných období zkoumá
nejprve vývoj v oblasti Íránu (Persie) a následně Saúdské Arábie a paralelně sleduje politiku USA a
jednotlivých administrativ v oblasti. Zároveň bere ohled na tři hlavní zkoumané indikátory, kterými
jsou tři zvolené stěžejní zdroje antiamerikanismu v oblasti: dlouhodobá podpora USA pro stát
Izrael, vzestup islamismu a radikálních hnutí ve zkoumaných zemích a proměny vnímání USA ze
strany těchto zemí. V závěrečné části autorka shrnuje poznatky týkající se všech těchto tří
zkoumaných problémů.
Čtenáři se tak dostává velmi čtivá a informačně bohatá práce zajímavým způsobem přibližující
klíčové faktory od kulturních střetů, které se projevovaly zejména v saúdskoarabském kontextu už
od počátečních kontaktů, přes roli strategických surovin, kterou sehrály nejprve v zaangažovaní
USA v oblasti a posléze jako výhodná „zbraň" používaná nejen proti americkým zájemcům o
blízkovýchodní strategické suroviny, až po různé další projevy nejen ekonomického, ale i
MASARYKOVA UNIVERZITA, FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ, Joštova 10, 602 00 Brno
tel.: +420 549 491 911 • fax: +420 549 491 920 • www.fss.muni.cz
Bankovní spojení: KB Brno-město, č.ú.: 85636621/0100 • IČ: 00216224 • DIČ: CZ00216224 str. 1/2
O A O A O A O A O A O A O
A O A O A O A O A O A O A
O A O A O A O A O A O A O
A O A O A O A O A O A O A
O A O A O A O A O A O A O
A O A O A O A O A O A O A
O A O A O A O A O A O A O
A O A O A O A O A O A O A
O A O A O A O A O A O A O
A O A O A O A O A O A O A
O A O A O A O A O A O A O
A O A O A O A O A O A O A
politického (a nutno říci ne vždy šťastného, jak práce dobře dokládá) angažmá USA v oblasti.
Velmi zajímavé je i propojení s vnitropolitickým vývojem ve zkoumaných státech, které pomáhá
nejen odkrýt nuance americké role v některých záležitostech a objasnit důvody negativního přijetí
(např. zásadní role angažmá amerických tajných služeb do puče proti íránskému premiérovi
Mosaddeqovi). Přibližuje i pragmatickou či ambivalentní politiku těchto států nejen vůči USA, ale
zejména v případě Íránu i vůči Izraeli, a také často propastný rozdíl mezi vládní linií v těchto
nedemokratických státech a smýšlením obyvatelstva, který v íránském případě vyústil až v revoluci
a zásadní obrat íránské politiky vůči USA. V závěru je potom nepochybně zajímavá i zmínka o
možné souvislosti nárůstu saúdského radikalismu s rozšířením vzdělanosti společnosti, která
nicméně není na rozdíl od západních demokratických zemích, včetně USA, kvůli povaze režimu
zárukou odpovídající realizace např. v politické oblasti. Tato možná frustrace spolu se štědrým
sociálním systémem „ropné ekonomiky", který „nenutí pracovat", může být i zdrojem nárůstu
náboženského radikalismu, jak se píše na str. 111.
Práci lze vytknout po formální stránce pouze velmi drobná opomenutí, jako je číslování kapitol
v části 6, kde pod úrovní 6.2.13 následuje číslování 6.1.13.1 atd., na straně 48 je potom zvoleno ne
zcela šťastné řešení dvou poznámek za sebou (146 a 147). To jsou ale kosmetické detaily, které pro
samotný obsah práce nemají význam. Jinak je formální stránka zvládnuta velmi dobře, nechybí
seznam zkratek, cenná příloha ani bohatý poznámkový aparát.
V závěru bych ráda položila některé objasňující a doplňující otázky: Na str. 78 se píše, že ropné
embargo ze strany Saúdské Arábie jakožto odveta za podporu Izraele v Jomkippurské válce se
v počáteční fázi vztahovalo pouze na USA a Nizozemí. Proč na Nizozemí stejným způsobem jako
na USA? V závěru je konstatováno, že „antimerikanismus v Saúdské Arábii má více než kde jinde
zejména kulturní rozměr." V pasážích o Íránu jsem takto kategorické konstatování nenašla, co je
tedy dle autorky dominantní příčinou íránského antiamerikanismu? Je to odpor k nepříliš šťastnému
zapletení USA do vnitřních záležitostí Íránu počínající faktorem puče proti Mosaddeqovi, s příliš
dlouhou podporou nepopulárního šáha, která ale na druhé straně skončila americkou neakcí v době
revoluce? Nebo je to úspěch islámského radikalismu a fundamentalismu v íránské revoluci, který
umožnil hlásat odpor k tomu, co USA symbolizují z hodnotového hlediska veřejně coby státní
„doktrínu", tedy opět primárně hlásaná zásadní nesmiřitelnost obou kultur? Vidí autorka z této
situace nějaké východisko, nebo zůstane antiamerikanismus trvalým rysem percepce USA na
Blízkém východě, mírněným pouze pragmaticky motivovanou nutností spolupracovat jako
v případě Saúdské Arábie? A bude zde tato nutnost (v případě Saúdské Arábie) i nadále?
Na závěr konstatuji, že předkládaná práce Evy Taterové dle mého názoru splňuje všechny
požadavky obsahového, metodologického i formálního charakteru kladené na magisterskou práci.
Navrhuji ji přijmout jako základ pro ústní obhajobu a v případě jejího zdárného průběhu hodnotit
stupněm A (výborně).
V Brně 26. května 2010 Petra Kuchyňková
O A O A O A O A O A O A O
A O A O A O A O A O A O A
O A O A O A O A O A O A O
A O A O A O A O A O A O A
O A O A O A O A O A O A O StT. 2/2
A O A O A O A O A O A O A