MASARYKOVA UNIVERZITA
PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Katedra didaktických technologií
VYUŽITÍ MULTIMEDIÁLNÍCH ZAŘÍZENÍ
PRO TVORBU UČEBNÍCH OPOR
Bakalářská práce
Brno 2007
Autor práce: Pavel Kicherer Vedoucí práce: Ing. Jiří Hrbáček, PhD.
1
Bibliografický záznam
KICHERER, Pavel. Využití multimediálních zařízení pro tvorbu učebních opor:
bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra
didaktických technologií, 2007. 60 1., 8 1. příl. Vedoucí bakalářské práce Jiří Hrbáček.
Anotace
Bakalářská práce „Využití multimediálních zařízení pro tvorbu učebních opor"
pojednává o současných multimediálních zařízeních, které lze rychle a efektivně použít
při vytváření učebních opor. V teoretické části této práce je čitatel seznámen
s moderními multimediálními zařízeními (digitální záznamová technika, počítač,...),
a jejich výhodami oproti starším zařízením (zpětný projektor, fólie,...) Dále je zde
popsán přínos počítačů, digitálních dat a současné didaktické techniky V praktické části
je na příkladu popsán postup tvorby učební opory, od shromažďování dat, jejich
zpracování až po konečný výsledek. Nová učební opora, je pak předložena studentům
ke srovnání s tradičními metodami. S výsledkem srovnání jsou seznámeni i ostatní
pedagogové, kterým je nový postup tvorby učebních opor zprostředkován.
Annotation
Diploma thesis "Use of multimedia appliances in teaching support
devellopement" deals with contemporary multimedia appliances that can be rapidly and
effectively used in creating teaching support. The first, theoretical part, of this study
presents the modern multimedia appliances (digital registration technology,
computer,...) and their advantages against anterior appliances (projector, plastic sheet,
...). Follows description of the assets of computers, digital databases and contemporary
education techniques. In the practical part of this study is described an example of
development of teaching support, from data assembling, their treatment until the final
result. New study support is then presented to students for comparison with traditional
teaching methods. The result of this comparison is then presented and made available to
other professors.
Klíčová slova
Multimédia, informační technologie, žák, učitel, učební opora, výuka.
Keywords
Multimedia, information technology, student, teacher, study support, teaching.
2
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně apoužil jen prameny
uvedené v seznamu literatury.
Souhlasím, abypráce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně
Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům
V Brně dne 5. srpna 2007 Pavel Kicherer
3
Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval panu Ing. Jiřímu Hrbáčkovi, PhD. za jeho
pomoc, odborné rady a metodické vedení při vypracování této bakalářské práce.
4
Obsah
1 Ú V O D 7
2 V Y M E Z E N Í P O J M Ů 9
2.1 STUDIJNÍ OPORA 9
2.2 MULTIMÉDIA 10
2.2.1 Multimedia interaktivní 10
2.2.2 Multimediální počítače pro výuku a možnosti Internetu 11
3 V Y U Č O V A C Í P R O S T Ř E D K Y 13
3.1 TECHNOLOGIE VZDĚLÁVÁNÍ 13
3.2 PŘÍPRAVA UČITELE NA VÝUKU 14
3.3 STYLY VÝCHOVNÉHO UČITELOVA PŮSOBENÍ 15
3.4 PŘÍNOS POČÍTAČŮ PRO VÝUKU A UČENÍ 17
3.5 POČÍTAČE A OSNOVY 18
4 P R O S T Ř E D K Y P R O V Y T V Á Ř E N Í S T U D I J N Í O P O R Y 20
4.1 GRAFICKÉ EDITORY 20
4.2 TEXTOVÉ EDITORY 21
4.3 TABULKOVÉ KALKULÁTORY 22
4.4 HYPERTEXTY 23
5 M O Ž N O S T Š Í Ř E N Í S T U D I J N Í O P O R Y 23
5.1 POČÍTAČ, SÍTĚ A POŠTA 23
5.2 SÍJĚ 23
5.3 ELEKTRONICKÁ POŠTA (E-MAIL) 24
6 D I D A K T I C K Á T E C H N I K A 25
6.1 TABULE 25
6.2 PROJEKČNÍ PLOCHY 26
6.3 PROJEKČNÍ TECHNIKA 27
6.3.1 Zpětné projektory 27
6.3.2 Diaprojektory 28
6.3.3 Epiprojektory 28
6.3.4 Datové projektory 28
6.3.5 LCD panely 29
6.3.6 Vizualizér 29
6.3.7 Mikroprojektory 29
6.4 DIGITÁLNÍ FOTOAPARÁTY 30
6.5 VlDEOSYSTÉMY 30
6.5.1 Klasické videokamery 30
6.5.2 Digitální videokamery 31
6.5.3 Zpracování a editace videozáznamu 32
6.5.4 Videorekordéry 33
6.5.5 Videoprojektory 34
6.6 AUDITIVNÍ TECHNIKA 34
6.7 POČÍTAČE A PERIFERNÍ ZAŘÍZENÍ 34
6.8 SHRNUTÍ 35
7 P R A K T I C K Á Č Á S T 36
7.1 PROČ JSEM SI ZVOLIL TUTO PROBLEMATIKU 36
7.2 TVORBA MULTIMEDIÁLNÍCH APLIKACÍ 36
7.3 PŘÍKLAD TVORBY UČEBNÍ OPORY 37
7.4 OBSAH OPORY 38
7.5 POSTUP PRÁCE: 38
7.5.1 Příprava scénáře 38
7.5.2 Příprava pracoviště 40
7.6 PŘÍPRAVA MATERIÁLU. NÁŘADÍ ZÁZNAMOVÉ TECHNIKY 41
5
1_J_ V Ý B Ě R A K T É R A 42
1 8 S N Í M Á N Í P O S T U P U P R Á C E 43
13 Z P R A C O V Á N Í D A T 45
8 S T A N O V E N Í H Y P O T É Z 47
9 P R Ů Z K U M 48
9.1 VOLBA VHODNÉ VÝZKUMNÉ METODY 48
9.2 ZHODNOCENÍ PRŮZKUMU 48
9.3 VÝSLEDKY PRŮZKUMU 50
10 D I S K U Z E 54
11 Z Á V Ě R 56
12 P O U Ž I T Á L I T E R A T U R A 57
13 S E Z N A M P Ř Í L O H 59
14 P Ř Í L O H Y 60
6
1 Úvod
Rychlý vývoj informačních technologií a jejich masové zavádění do běžného
života vyvíjí velký tlak na pedagogy. Musí se zabývat novými věcmi, neboť jsou pro
jejich žáky zprostředkovateli společenských změn. Zejména starší, nebo pro nové
technologie méně nadaní pedagogičtí pracovníci jsou sami před svými žáky postaveni
před otázku, jak zvládnout výuku s dosluhující technikou, jak aktualizovat na
diapozitivech nové technologické postupy vlastní jejich oboru, nebo jak s obtížemi, ale
zato na úrovni, pustit film z CD Romu, najít informace na internetu nebo přinést
studentům nej aktuálnější pohled na nové výrobní zařízení vyfotografované přímo na
veletrhu. Studentům pak nelze tyto novinky předávat v surovém stavu pouze ofocením
prospektů. Komentář pedagoga k danému tématu je tudíž potřebný. Pedagog sám je
v daném oboru odborníkem, navíc má schopnost vhodným výkladem co nejlépe
studentům přiblížit novou problematiku. Ústní předávání informací lze aplikovat při
přímé výuce. Jak ale zajistit to, chceme-li studentům tento zdroj informací udržet stále,
nebo informace pedagoga studentům zprostředkovat i mimo výuku či školská zařízení?
Zde se proto nabízí jako nejvhodnější řešení vytvořit učební oporu.
S rozšířením osobních počítačů mezi studenty se zde otevírá také možnost
přenesení vyučovaných předmětů i do prostředí mimo školská zařízení. Jejich
dostupnost pomocí elektronických médií (CD nosičů, internetu apod.) může napomoci u
žáků k prohloubení snahy lepší přípravy na výuku. Je více než jasné, že mladší generace
se s nastupujícími proměnami vyrovnává mnohem lépe, že s každou novou technologií,
byť sebe více vědecky zaměřenou přichází i její druhé já v podobě zábavních her a
využití pro volný čas. A právě zde se naskýtá možnost, jak prácí s novou a pro mladou
generaci zajímavou technikou podsunout do podvědomí i učební obsah, který přináší.
„Motto: Jednou vidět je lepší než dvakrát slyšet."
Vhodně zpracovaná učební opora - text pedagoga s doplňujícími fotografiemi,
videi nebo nákresy může být pro studenta trvalým zdrojem informací, nebo naopak
náhradou při absenci ve výuce. Pokud je učební opora zpracovaná za pomoci v dnes již
běžných elektronických zařízeních, kterými jsou počítače, může být pedagogem
v budoucnu jednoduše aktualizována.
7
Cílem této bakalářské práce je ukázat pedagogickým pracovníkům cestu, kterou
se lze snáze dobrat k cíli. Cílem je myšleno vytvoření již zmíněné učební opory. Cestou
se rozumí právě využívání moderních technologií - multimédií, s jejichž pomocí
v reálném čase získávat výsledky, tyto výsledky porovnávat a zpracovávat a v budoucnu
doplňovat či aktualizovat. Takto zpracovaná data budou nejenom přínosem pro žáky,
ale i pro samotné pedagogy.
Nyní je již jasné, v čem může být elektronicky vytvořená učební opora přínosem
i pro samotné pedagogy. Cenný čas pedagoga věnovaný výuce a zejména přípravě na
výuku, kterou nelze ošidit, má-li být výuka kvalitní a držet krok s novými poznatky
v daném oboru, se musí konkrétnímu pedagogovi jednoznačně zhodnotit. Čas ušetřený
při tvorbě učební opory, můžeme vhodně investovat v jiných oblastech.
Na dalších stranách této bakalářské práce budu v níže uvedených bodech
popisovat následující témata.
Co chci ukázat: moderní metodu přípravy učebních opor
Komu to chci ukázat: pedagogům
Na čem toto ukazuji: na přípravě učební opory
Jak to chci ukázat: na konkrétním vyučovaném příkladu postupu dlabání
8
2 Vymezení pojmů
2.1 Studijní opora
Při studiu využíváme studijní opory, nejedná se však o studijní materiály.
Studijní opory v sobě zahrnují velké množství materiálů mezi které řadíme např.
průvodci studia, přesné harmonogramy studia, kontakty na autory, administrativu,
spolužáky až po kompletní studijní texty doplněné multimediálními prvky, speciálními
pořady v rozhlase, v televizi až celé sestavy přístrojů, které bude student využívat pro
úspěšné zvládnutí studia.
Pojem studijní opory představuje, že student nalezne vše potřebné tak, aby nebyl
nucen sám různými způsoby si zajišťovat studijní literaturu a materiály, pokud se však
nejedná o cílevědomé zadání úkolu, kdy student má sám pomocí různých způsobu
internet, knihovna,.. .)vyhledat potřebné informace. To studenty motivuje k vlastnímu
studiu.
Je vhodné, aby byla opora doplněna potřebným množstvím řešených příkladů,
vysvětlujícími animacemi, simulacemi, obrázky a videi. Po prostudování každé části je
důležité, aby si student udělal několik testů a úkolů, apod. (autokorektivní testy) jen
díky tomu si student sám ověří jak jednotlivé látce porozuměl a na jaké výší jsou jeho
vědomosti popřípadě schopnosti.
Dnešní studenti si bez počítače nedokáží představit svůj život, je to pro ně ve
většině případů nezbytná pomůcka ve škole, ale i mnohdy ulehčení domácích úkolů,
různých projektů apod.
Výuka se bez výpočetní techniky téměř neobejde, zejména starší pedagogové
proto často jsou v situaci, kdy žáci počítač ovládají mnohdy lépe než sám pedagog.
Z tohoto důvodu je nutné, aby pedagogové, zejména ti kteří učí výpočetní techniku,
nebo ti kteří při své práci využívají počítače a těch stále přibývá, aby si doplňovali své
vzdělání v tomto oboru, pro pedagoga není příliš dobré když sám v hodině má
nedostatky z oboru který vyučuje, v tomto případě pedagog z části ztrácí na své autoritě.
Naučí-li se pedagog ovládat a využívat počítač a internet, usnadní si s tím práci nejen ve
třídě, ale i ušetří svůj volný čas (např. využití zkušebních testů, kdy nemusí pedagog
opravovat testy, ale počítač ihned po skončení testu práci ohodnotí). Naskytuje se mu
9
také možnost vzdělávání v různých oblastech e-learningu = internetových kurzů, nabízí
se celá řada kurzů, různého zaměření.
2.2 Multimédia
Pojem multimédia se vztahuje k médiu, které používá několik komunikačních
nosičů nebo kanálů. Informace, které zpracovává multimediální počítač, už se
neskládají jen z číselných dat nebo textů, jak tomu bylo u počítačů starších, ale stále
více obsahují obrázky, video a zvuky.
Myšlenka multimediálního přenosu informace se zrodila nedlouho předtím, než
vznikl první počítač. První obrysy multimediality obsažené ve snahách umělců
zapůsobit svým dílem na několik smyslů zároveň či postupně, můžeme vidět už ve
starém Egyptě, kdy byly okamžiky jednotlivých rituálů zaznamenávány na zeď, či v
ortodoxní křesťanské kultuře, která se odjakživa snažila sdělit existenci Boha.
Sokolowski a Šedivá (1994) charakterizují pojem multimedia jako „integraci
textu, obrázků, grafiky, zvuku, animace a videa za účelem zprostředkování informací.
Při použití multimédií na počítači musí být uživateli umožněno, aby se zúčastnil tohoto
zprostředkování interaktivně, to znamená, aby měl možnost zasáhnout do průběhu
multimediálního programu".
Lewis (1998) uvádí „multimédia jsou kombinací mnoha typů médií na jednom
nosiči - text, obrázky, animace, video a zvuk. Jsou interaktivní, uživatel je ovládá a
vybírá si. Multimediální počítače vytvářejí kvalitní zvuk, trojrozměrnou grafiku,
digitalizované fotografie a filmové animace. Jsou to užiteční pomocníci při vzdělávání,
nabízejí nesmírné možnosti i ve světě obchodu a zábavy v domácím prostředí".
2.2.1 Multimedia interaktivní
Dalším pojem, kterým se musím v souvislosti s multimédii zabývat je výraz
interaktivní.
Sokolowski a Šedivá (1994))
uvádějí „význam slova interaktivní jako s možností
individuálního a selektivního zásahu uživatele do průběhu multimediálního programu či
10
do průběhu výuky, což umožní nejen určit individuálně tempo ( například přizpůsobit
ho potřebě žáka či studenta), ale i volbu určitých postupů".
Lewis (1998) píše, že „multimédia umožňují ovlivnit děj na obrazovce.
Interaktivních prvků je celá škála, od prostého výběru zrady možností, přes
vyměňování dotazů a odpovědí až po aktivní řízení děje".
Na základě výše uvedených citací lze chápat multimédia jako pedagogické
působení na studenta a posluchače prostřednictvím více různých druhů médií. Za
interaktivní přístup můžeme považovat možnost libovolného ovládání jednotlivých
médií v kterémkoli okamžiku buď studentem, posluchačem nebo divákem, ale i
prezentujícím, pokud bude média měnit a ovládat při své prezentaci.
2.2.2 Multimediální počítače pro výuku a možnosti Internetu
Už samo slovo multi naznačuje, že takové zařízení toho umí hodně. Takových
zařízení je dnes stále více, a proto je tento pojem stále používanější. Význam slov
mediální, médium a funkce je známý. Médium = např. televize, rozhlas nebo tisk.
Takový multimediální počítač totiž umí prezentovat nejen text a zvuky, ale i pohyblivý
obraz. Počítač je dnes spíše pojmem počítačového systému, který obsahuje celou řadu
důležitých zařízení. Zahrnujeme sem monitor, klávesnici a myš, protože bez těchto částí
by vlastní „bedna" nebyla k ničemu.
Počítačová zařízení se dají rozdělit do dvou základních skupin:
• První skupina je taková, bez které se neobejdeme (monitor, klávesnice, myš,
skříň počítače apod.).
• Druhá skupina je bez které se obejdeme, ale která dělá z obyčejného počítače
počítač multimediální, vhodný pro výuku.
Co by měl multimediální počítač mít?
Lze jej využít nejen ke klasickým účelům (text, tabulky, grafy...), ale i
k přehrávání hudby, k přehrávání videa, k práci s multimediálními cédéčky apod.
11
Ke všem těmto účelům je potřeba minimálně: CD-ROM mechaniku, zvukovou
kartu, kvalitní grafickou kartu, zařízení pro výstup zvuku (reproduktory nebo
sluchátka), mikrofon. Existuje i další multimediální vybavení, které dělá počítač ještě
dokonalejší. Jde například o MIDI klávesnici a DVD mechaniku.
D V D - R O M se pomalu začínají protlačovat před CD-ROM. Disky DVD mají
totiž oproti klasickým CD několik výhod. Mají mnohem větší kapacitu, proto jsou
vhodné jako nosiče pro programy, hry nebo pro multimediální encyklopedie, ale také
například pro celovečerní filmy.
Mít základní vybavení ovšem nestačí. Důležité jsou také výkonné součásti
(rychlý procesor, operační paměť s velkou kapacitou, pevný disk s velkou kapacitou) a
výkonné periferie (například kvalitní monitor).
Důležitý je také zvuk. K tomu je zapotřebí zvuková karta, která se zabuduje do
počítače. U současných počítačů je zvuková karta integrovaná na základní desce.
Důležité je taktéž zařízení pro výstup zvuku. Reproduktory jsou nejčastěji dva pro
stereo, může být i celá reprosoustava. Nej častějším řešením jsou dva reproduktory a
sluchátka. K dokonalému výukovému počítači patří i mikrofon. Ten může sloužit
k nahrání svého hlasu do počítače nebo k výkladu učiva.
Taktéž důležitý je kvalitní monitor pro zobrazení stále dokonalejší grafiky.
Takže nejen výkonný, ale také s dostatečně velkou obrazovkou.
12
3 Vyučovací prostředky
3.1 Technologie vzdělávání
Průcha (2005) uvádí: „Mezi pedagogickými odborníky není shoda názorů na to,
zda technologie vzdělávání je skutečnou disciplinou pedagogiky, nebo zdaje to pouze
metodika zamřená na aplikace technických zařízení ve výuce. Vycházíme z toho, že
určitá oblast teorie a výzkumu je tehdy zvláštní disciplínou, splňuje-li určitá kriteria
vědecké organizovanosti, což pro technologii vzdělávání platí."
Existují dvě základní pojetí technologie vzdělávání (technology of education;
educational technology):
• V původním, ale i stále uplatněném pojetí je technologie vzdělávání teorie o
využívání různých technických prostředků ve vyučování - souhrnně tyto
prostředky označujeme termínem didaktická technika. Jde o vizuální, auditívni
a audiovizuální prostředky, jako je např. zpětný projektor, výukový film,
výuková televize, jazyková laboratoř, vyučovací trenažér, počítač s výukovými
programy aj.
• V širším pojetí, které se teprve postupně formuje, se technologie vzdělávání
chápe jako teorie o racionalizované a efektivní organizaci učení a vyučování,
založená na psychodidaktických a ergonomických poznatcích o učení, a se
zapojením technických prostředků výuky. Blízce k tomu vymezuje technologii
vzdělávání i Bertrand (1998) který ji definuje jako: „Vědecký pedagogický
obor, který určuje racionální zásady didaktické práce, optimální podmínky
v průběhu výuky, nejúčinnější metody a prostředky na dosažení cílů vzdělávání
při zachování ekonomických a ergonomických determinant tvořivého úsilí
učitele a žáků. Toto širší pojetí se dnes stále více prosazuje, a to ze dvou
důvodů: Na jedné straně se zdokonalují nové technické prostředky jež jsou
zaváděny do škol a uplatňují se ve výuce - jako je například počítačem
podporované učení. Na druhé straně se shromažďují další a další výzkumné
poznatky o tom, jak lze vyučovat a učit se efektivně. Souhrnně se obě tyto
13
tendence projevují v teorii, která se označuje jako plánování optimálního
výukového prostředí."
Mohutný rozvoj didaktické techniky je impozantní a vyvolává vznik zcela
nových výukových technologií, ale také zcela nových problémů. Vytváří se tudíž zcela
nová situace, kterou lze charakterizovat takto: na jedné straně rozvoj technických
výukových prostředků vzbuzuje silnou vlnu nadšení pro jejich využívání i v běžné
školní edukaci. Zvláště od počítačem podporovaného učení se očekává, že se stane
neobyčejně efektivním způsobem nejen prezentace učiva, jeho procvičování a zkoušení,
ale i diagnostikování žáků, nástrojem konzultace, a dokonce základem řízení celého
procesu učení. Mnoho zastánců těchto nových výukových technologií tvrdí, že stále
dokonalejší technika přinese revoluční zvrat v klasické školní edukaci: Učitel se stává
„režisérem" nebo manažerem využívání technických výukových prostředků ve
vyučování. Zatímco v tradičním pojetí školního vzdělávání funguje učitel jakožto
„zdroj informací", v nových trendech vzdělávání je učitel „průvodce informačním
prostředím". Ale i pro samotné žáky má počítačová výuka svůj velký přínos.
3.2 Příprava učitele na výuku
Příprava na vyučování je nezbytnou a důležitou součástí výchovně vzdělávací
práce každého učitele. Příprava na výuku je mimo jiné důležitým předpokladem
efektivního řízení výchovně vzdělávací činnosti. Písemná příprava na výuku umožňuje
učiteli snazší orientaci při vyučování.
Cílem přípravy je promyšlení jaké vyučovací metody a postupů pro dané téma
vyučující použije k snazšímu dosažení stanoveného cíle ve výuce. Je vhodné navrhnout
přípravu na vyučování dvojfázové, tj. aktuální příprava a perspektivní (dlouhodobá).
Aktuální - bezprostřední příprava na vyučovací jednotku - v odborném výcviku
na vyučovací den, v teoretickém vyučování na vyučovací hodinu, vychází
z perspektivní přípravy, z tematického plánu, popřípadě koordinačního plánu.
Základním předpokladem pro dobrou přípravu je stanovení konkrétního vyučovacího
cíle a obsahu vyučování. Za tohoto předpokladu se mohu věnovat metodické části
přípravy, ve které se stanovují metody a potřebné vyučovací pomůcky. Dále se zabývám
14
přípravou materiální v odborném výcviku do této části přípravy musíme zahrnout
potřebné množství materiálu, které budeme pro daný úkon potřebovat.
Perspektivní — dlouhodobá příprava na vyučování vyplývá z učebních
dokumentů - učebních osnov, které jsou rozpracovány do tematických plánů. Učitel
odborného výcviku si musí časově rozvrhnout učivo tématických celků do jednotlivých
vyučovacích dní a vyčlenit základní učivo a jeho vzdělávací cíle. Je vhodné zabezpečit
potřebnou koordinaci teorie a praxe.
Pro přípravu učitelů na vyučování není předepsána forma ani rozsah přípravy, je
na učiteli pro jakou formu přípravy se sám rozhodne a jaká je pro něho ideální a
přehledná.
3.3 Styly výchovného učitelova působení
Ve vyučování teoretickém, ale i v praktickém vyučování je důležité jaký přístup
a styl vyučující zvolí k žákům a jaký styl je mu vlastní. To do určité míry závisí na
osobnosti učitele. Přístup učitele a jeho působení na žáky zaručuje snadnější osvojení
učiva a splnění vytčeného cíle ve vyučování. Můžeme rozdělit pět základních stylů
učitelova výchovného působení.
Prvním stylem je autokratický styl. Tento styl se vyznačuje záporným emočním
vztahem k žákům a silným řízením. Učitel, který tento styl pojal za vlastní, nerespektuje
potřeby žáků, nezajímá se o jejich možnosti, často vyhrožuje a trestá. Učitelův zájem se
soustřeďuje pouze na výkony a kázeň. Omezuje samostatné práce žáků, tím dochází
k útlumu jejich iniciativy. Samostatná práce rozvíjí u žáků aktivitu, důslednost,
soustavnost a samostatnost, ovšem pouze za předpokladu dlouhodobějšího
systematického vedení žáků učitelem. Tento požadavek u autokratického stylu není
splněn. V mnoha případech učitel zesměšňuje žáky před ostatními v případě jejich
neúspěchu, či problému.
Učitel s takovým to přístupem k žákům, nezíská jejich důvěru, žáci jsou ve
vyučování ve stresu a tím jejich výsledné činnosti neodpovídají požadavkům, kterých
by měli žáci dosahovat.
15
Liberálním stylem s nezájmem o dítě, označujeme druhý styl učitelova
výchovného působení. V tomto stylu převládá záporný emoční vztah a slabé řízení.
Učitel působí na žáky nejisté, lhostejně k tomu co se kolem něho děje, často si stěžuje
na své problémy. Na výkon žáků a jejich kázeň klade nízké požadavky, žádná nebo
nedostatečná kontrola jejich plnění.
Žáci nejsou dostatečně motivování k plnění zadaných úkolů nebo samostatných
prací. Učitelovi nízké požadavky vedou k nedostatečným vědomostem u žáků, žáci
nejsou nuceni připravovat se na výuku formou samostudia, plnit zadané úkoly.
Rozporný autokraticko — liberální styl se vyznačuje (záporným emočním
vztahem s rozporným řízením). V tomto výchovném stylu se střídají předchozí dva
styly, tj. autokratický styl a liberální styl.
Dalším výchovným stylem označujeme laskavý liberální styl, kde se projevuje
kladný emoční vztah a slabé řízení. Tento styl se liší od liberálního stylu pouze kladným
přístupem k žákům, který se projevuje, že vyučující omlouvá nedostatky, má dostatek
porozumění k jeho problémům. Opět při tomto zvoleném stylu jsou kladeny nízké
požadavky, popřípadě nekontroluje jejich plnění.
Posledním výchovným stylem je integrační styl, kde učitel má k žákům kladný
emoční vztah a jeho řízení je střední až zesílené. Učitel se snaží jít žákům příkladem,
podporuje jejich samostatnost, iniciativu a tvůrčí schopnosti. Učitelovi požadavky na
žáky jsou přiměřené postupně však se zvyšující, ale pouze s přihlédnutím k jejich
možnostem. Kontroluje plnění požadavků laskavou formou, žáky neuráží a neponižuje,
snaží se získat jejich důvěru, zajímá se o věci, které přímo nesouvisí se školou, je
ochoten žákům v případě problému pomoci.
Učitel se chová klidně, bez agresivních výbuchů, bez nervozity a úzkosti. Místo
příkazů dovede žáky motivovat k činnosti tak, že bez nucení úkol sami splní.
Tento styl v působení na žáky se jeví jako nej optimálnější. Učitel jde žákům
příkladem, vyučování probíhá klidnou formou, bez zbytečného stresu a napětí. Žáci jsou
vhodně motivování k činnosti a učitel musí dokázat odhadnout jejich možnosti při
plnění úkolů.
Učitel si musí uvědomit, že klidným přístupem k žákům získá jejich důvěru a
žáci jsou ochotni plnit jeho úkoly. Naopak při stresovém vypětí nejsou žáci schopni se
16
soustředit na dané učivo a výsledky jejich činnosti jsou často neupokojivé. Z toho plyne,
že žáci nemají dostatečné znalosti a daného učiva a nejsou vhodně připraveni na další
téma, které má být probíráno.
3.4 Přínos počítačů pro výuku a učení
Abychom byli připraveni na výukové aplikace počítačových systémů, na život s
počítačem doma a ve školách, uvádím některé dosavadní zkušenosti a poznatky a vliv
počítačů na výchovu, výuku a učení.
Podle Cernochové(1998) „Počítače vytvářejí spolehlivé a přitažlivé
prostředí pro učení, které dětem nevyhrazuje ani neubližuje, naopak je láká a
přitahuje".
Studenti mohou při práci s počítačem o problému přemýšlet, nemusejí mít strach,
že se před třídou zesměšní. Počítače nejsou netrpělivé jako řada učitelů, nevysmívají
se žákovu úsilí, což rádi činí někteří spolužáci. Počítače mohou pomoci i žákům, kteří
nemají dobrou paměť a dlouho neudrží pozornost, poskytují jim pozitivní zpětnou
vazbu, mohou jim i poradit při řešení úkolu. Počítačové systémy respektují individuální
požadavky žáka, jeho tempo učení a dovednosti. Každý člověk se učí různým způsobem
a odlišným tempem. Dobří učitelé se snaží nalézat metody, jak srozumitelně učební
látku vysvětlit různým žákům. A to není vůbec jednoduché! Počítač však může pracovat
rychlostí vyhovující potřebám žáka, dovoluje mu vrátit se zpět a žádá po něm vysvětlení,
dovoluje mu začít a končit práci v různých místech, může mu dát okamžitě zpětnou
vazbu. Počítač mohou používat i žáci se speciálními potřebami, (zkušební testy).
Žáky, které učení nebaví, se díky počítačům mohou pro učení nadchnout, a to
může přispět k jejich školnímu úspěchu. Sledování informací na počítači vyvolá u
studentů větší zájem o učení a zpříjemní zážitky z vyučování. Ukazuje se, že nechámeli
žáky pracovat s tištěnými materiály a s encyklopediemi na CD-ROM, jsou daleko
spokojenější právě při práci s CD-ROM.. Jak dále uvádí Cernochová(1998) „Možnost
vlastní tvorby tištěných dokumentů na počítačích v kvalitě blízké profesionálním
publikacím pomocí textových a grafických editorů u žáků posiluje pozitivně jejich
vztah ke knížkám. Lidé budou dál knihy kupovat a číst. Knihy jsou určeny ke čtení. Číst
rozsáhlé elektronické textové dokumenty je velmi namáhavé. Při práci s elektronickými
17
dokumenty může působit negativně i syndrom malého okna (vidím jen to, co je v okně),
což pro řadu lidí může být nepříjemné".
Počítače tedy dávají žákovi příležitost být úspěšný tam, kde předtím neuspěl a
kde často prožíval trauma z nezdaru.. Učitel by měl věnovat daleko větší pozornost
motivaci žáků. Počítače mohou přispět i v učení žáků se specifickými poruchami a
především pak dyslektiků a dyskalkuliků. Pomocí zvláštních programů se studenti
mohou například svým tempem naučit určité operace z matematiky nebo si osvojit
dovednost číst.
V souvislosti s tímto nabývá významu výchova k práci s informacemi
(vyhledávání a třídění dat, a práce s databázemi aj.) a k vizuální a grafické
komunikaci. Velké množství dat je na počítači prezentováno graficky. Grafický jazyk a
grafické prostředí se stává stále víc a víc nástrojem pro komunikaci mezi lidmi na celém
světě. Složité ideje a vztahy jsou často srozumitelnější v grafické podobě. Proto .
bychom měli učit žákyi číst a tvořit obrázky, grafy, schémata, náčrty, zpracovávat
data v grafické podobě, vyprávět děj a zachycovat myšlenky a fakta grafickými
prostředky.
Obecně však platí, že tvůrčí práce založená na počítačových technologiích rozvíjí
myšlení žáka. Při tvorbě totiž musí žák neustále přemýšlet, jakým způsobem
uskuteční svůj záměr a dosáhne své představy. Pokud se mu to nedaří, musí
3.5 Počítače a osnovy
Jaký byl vývoj začleňování informačních technologií do vzdělávání ve světě?
Obecně lze říci, že proces integrace informačních technologií do vzdělávání probíhal
ve třech etapách:
• automating": učitelé používají počítače především k testování žáků, žáci se ve
vyučovacích předmětech informatika nebo programování učí o algoritmech a
automatizaci a vyvíjejí programy pro počítač;
• information": počítačové systémy ve výuce slouží k simulaci a modelování,
učitel používá počítač k přípravě učebních materiálů, žáci na počítačích
zpracovávají data a řeší problémy nejen z techniky, matematiky nebo
přírodních věd, ale i z oborů humanitních;
18
• communication": v současnosti nabývá neobyčejného významu především
rychlý přístup k ohromnému množství informací a učení v počítačových sítích.
Informační technologie a jejich výukové využití se nejprve zabydlely na
vysokých školách v oborech souvisejících s výpočetními systémy a s informatikou,
teprve potom začaly víc a víc pronikat na střední školy. Jakmile se počítačové systémy
staly pro běžného uživatele příjemnějšími, jednoduššími na obsluhu a použitelnějšími
v jiných než matematicko-přírodovědných oborech, pronikají stále víc a víc i do
každodenní praxe na základních školách. Výukové aplikace počítačových
technologií se sice zaměřovaly zpočátku na matematiku, popřípadě fyziku a chemii, ale
brzy poté se s počítači začali žáci setkávat i ve výuce jazyků při procvičování slovní
zásoby, gramatiky a při zkoušení a procvičování znalostí z humanitních předmětů.
Složka výchovy Tradiční pojetí výchovy Nové trendy ve výchově
Role učitele Zdroj informací
Průvodce informačním
prostředím
Úloha studenta Přijímat informace
Mít zájem o poznávání.
Samostatně zacházet
s informacemi. Získávat
informace o sobě a sám
sebe hodnotit
Zdroje informací
Učebnice
Učitelem vybrané materiály
Skála informací z různých
zdrojů, které si žák za
pomoci učitele sám vybírá
Kurikulum (osnovy) Důraz na obsah poznání
Důraz na žákovy
kompetence, na dovednost
zacházet s informacemi a
rozumět jim
Hodnocení
Jednostranně od učitele k
žákovi
Důraz na sebehodnocení
žáka, škála různých forem
hodnocení a sebehodnocení
Komunikace
Převažující monolog
učitele
Dialog, výměna informací
mezi učitelem, žáky,
rodiči..
Tabulka 1: Požadavky na dovednosti učitele zacházet s informacemi
19
4 Prostředky pro vytváření studijní opory
4.1 Grafické editory
Grafické editory slouží k vytváření obrazových materiálů (obrázků, kreseb,
jednoduchých grafických znázornění a útvarů). I ty nejjednodušší grafické editory
umějí kreslit několika nástroji, pokrývat plochu barvou, míchat vzájemně barvy, stříhat a
znovu sestavovat obraz, rýsovat, množit a posunovat tvary, vkládat do obrazu struktury,
rastry, hotové obrázky (razítka) nebo písmo v několika velikostech, barvách a
řezech. Blízkými příbuznými grafických editorů jsou jednoúčelové grafické programy,
ty dovolují pracovat např. jenom se skladbou hotových geometrických tvarů, vytvářet
fraktály nebo deformovat lidské obličeje. Jako téměř samozřejmá součást
jednoúčelových programů bývá dnes i jednoduchý grafický editor.
Mocnější a samozřejmě i dražší grafické programy využívané v mnoha
oblastech výtvarné práce se od těch jednodušších liší větším množstvím nástrojů a
efektů, ale také svým speciálním zaměřením. Umožňují např. přípravu textu a
obrazového materiálu pro tisk, výtvarné zpracování digitalizovaného obrazu od
fotografií po videozáznam, trojrozměrné modelování, virtuální animaci atd. Programy
pro propagační grafiky disponují množstvím zajímavých nástrojů, umí převádět
hotový obraz do různých např. klasických grafických technik, rozmazávat, zaostřovat,
měnit kontrast a jas, rámovat, deformovat v prostoru... Zajímavé je, že se žáci v těchto
vesměs uživatelsky přívětivých programech rychle orientují a jsou schopné s nimi
běžně pracovat. Zkuste využít některý z těchto programů např. pro poznání
výtvarných postupů známých uměleckých směrů - z hotového obrázku lze snadno
vytvořit obraz impresionistický, fauvistický, pointilistický nebo kubistický...
Profesionální „vyšší verze" grafických programů jsou pro školu cenově nedostupné a
zároveň k běžnému uživateli zpočátku méně přívětivé.
Jednotlivé grafické editory se liší způsobem vytváření obrazu. Bitmapové
editory ukládají obraz bod po bodu v jedné vrstvě, editory vektorové vrství jednotlivé
obrazy - objekty přes sebe a lze s nimi jednotlivě manipulovat: změnit jejich velikost,
přemístit je, změnit barvu atd. Např. písmo položené přes obrázek můžeme přepsat,
změnit jeho velikost a šířku, to u bitmapového editoru nelze.
Blízkými příbuznými grafických editorů jsou polyfunkční či pomocné
grafické programy sloužící především k archivaci, třídění, prezentaci a dodatečné
20
úpravě grafických i textových souborů včetně jeho převádění do různých formátů.
Tyto programy ve spojení s videokamerou, digitálním fotoaparátem nebo skenerem
umožňují učiteli systematicky archivovat a třídit veškerý obrazový materiál včetně
příprav, metodických listů, reprodukcí, prací žáků, materiálu staženého z Internetu,
dokumentací z akcí.
Příprava prezentace školních aktivit, např. pro rodiče na třídní schůzce, je pak
otázkou několika desítek minut.
Práce s grafickými editory ve škole je pro studenty velmi přitažlivá. Jak j sem již
zmínil, není potřeba ztrácet čas učením se ovládat program. Jako mnohem důležitější se
nám jeví vést žáky k zevrubnějšímu poznání jednotlivých nástrojů - všech jejich
možností - a především k výběru nejvhodnější ho nástroje pro konkrétní výtvarnou
práci. Stejně jako při práci s klasickými výtvarnými technikami je dobré začít
jednoduchými etudami zaměřenými volnou linku, strukturu, barvu, skladbu
geometrických tvarů. Teprve po poznání funkcí jednotlivých nástrojů přejděte ke
zpracování složitějších témat.
4.2 Textové editory
Textové editory jsou programy, které slouží k vytváření textů pro nejrůznější
účely. Nejjednodušší typy textových editorů mají možnosti totožné s možnostmi
klasického psacího stroje - oproti němu mají několik nesporných výhod, např. možnost
okamžité opravy, přesunutí nebo kopie textu. Moderní textový editor musí splňovat
mnohem více požadavků a musí být plně využitelný prakticky všude - má tedy mnoho
funkcí, z nichž však běžný uživatel užije jen malou část. Mezi používané a zajímavé
funkce programu patří třeba psaní formulářů, kontrola a oprava překlepů, použití
předem připravených dopisů v různém stylu atd.
Osvědčený způsob učení práce s textovým editorem spočívá v ,hození do vody",
tzn. v přípravě jednoduchého textu. Jde o naučení základních editačních možností
(nástrojů), typicky vložení, smazání písmene, slova, věty, pohyb kurzoru po řádce,
uložení a znovuvyvolání napsaného textu. V další fázi poznáváme nad hotovým textem
vybrané nejužívanější funkce editoru: nastavení velikosti stránky a okrajů, nastavení
velikosti a druhu písma, zarovnávání okrajů aj.
21
Například při práci s nástrojem tvorba osnovy dokumentu, kde moderní textové
editory umožňují skrýt text a pracovat jen s jeho strukturou. Tuto funkci studenti i
kolegové využijí až při rozboru rozsáhlého literárního díla, při přípravě struktury
projektu aj.
4.3 Tabulkové kalkulátory
Po textových editorech jsou v kancelářské administrativě tabulkové kalkulátory
(spreadsheety) těmi nej používanějšími programy. Při seznamování s tabulkovými
kalkulátory by měli žáci pochopit především tyto vlastnosti kalkulátorů:
• tabulkové kalkulátory jsou jen nástrojem pro uspořádání údajů do přehledné
podoby. Přitom nejde jen o údaje číselné, ale i textové; práce s formulemi,
matematickými vzorci je na tabulkových kalkulátorech to nejvýznamnější a
nej cennější;
• s tabulkovým kalkulátorem můžeme tabulku čísel převést do řeči grafů, které
daleko jasněji ukážou vztahy mezi čísly, vliv parametrů aj.;
• při změně čísel v tabulce přepočítá tabulkový kalkulátor automaticky všechny
vzorce, ve kterých jsou tato čísla použita.
Při práci s tabulkovými kalkulátory ve škole doporučujeme zaměřit se na
matematické a statistické funkce, které žáci daného ročníku už znají. Tím můžeme
přispět k hlubšímu pochopení a procvičení těchto funkcí a k poznání jejich praktického
využití. S žáky začněme např. sestavením tabulky, která bude automaticky přepočítávat
hodnoty měn různých zemí podle aktuálního kurzu. V každém případě bychom měli při
práci s číselnými údaji využívat grafických možností kalkulátorů (jakákoli změna
číselného údaje v tabulce se okamžitě projeví i v grafu).
22
4.4 Hypertexty
U hypertextů bych se zaměřil na pochopení jejich významu s obsluhy a na
konkrétní příklady jejich využití. Hypertextově j sou uspořádané nápovědy programů,
některé výukové programy, multimediální encyklopedie a nakonec i celý Internet.
Hypertext si představte jako encyklopedii, v níž jsou hesla s popisem, ve
kterém mohou být odkazy na jiná hesla. Jestliže nás odkaz zaujme nebo chceme o
něm vědět víc, nalistujeme text tohoto odkazovaného hesla.
Charakteristickým rysem hypertextu jsou odkazy na další nebo jinou část
textu, dokumentu, programu. Hypertextově uspořádané dokumenty mohou obsahovat i
obrázky, zvuk, videosekvence nebo třeba část interaktivního programu.
5 Možnost šíření studijní opory
5.1 Počítač, sítě a pošta
Sám počítač bez připojení k jinému počítači (do nějaké sítě) už dnes nepostačuje.
Dnes už se pracuje hlavně v počítačových sítích. Do sítí jsou propojeny počítače v
úřadech, na poštách, v bankách, ve vědeckých institucích, ve školách, ve firmách, v
redakcích, v mezinárodních organizacích. Do celosvětových sítí se napojují i jedinci.
Potřeba být odkudkoli připojitelný kamkoli pomocí počítačové sítě den ode dne roste.
5.2 Sítě
V začátcích své historie byly počítačové sítě zřizovány především pro přístup
ke vzdálenému počítači, aby na něm bylo možné spouštět programy a dělat výpočty.
Později se začaly počítačové sítě využívat k přenosu souborů, vědeckých dat, brzy
nato už počítačové sítě sloužily i ke stahování nejrůznějších programů. Dnes je
komunikace tím nej charakterističtějším rysem počítačových sítí.
Sít obvykle tvoří server, na jehož pevném disku jsou programy a data pro celou
sít, pro všechny uživatele sítě. Ke kabeláži sítě se připojují jednotlivé počítače,
označované také jako pracovní stanice, na kterých pracujeme jako na každém jiném
23
počítači. V síti můžeme mít společnou tiskárnu, která je připojena k serveru nebo ke
stanici a na kterou' můžeme tisknout z libovolného počítače.
Sítě, které mají dosah omezen na několik stovek metrů Jsou sítě lokální (LAN,
Local Area Network), sítě operující na velké vzdálenosti se nazývají sítě vzdálené
(WAN, Wide Area Network), baternet je počítačovou sítí, která pokrývá takřka celou
zeměkouli. Je to jakási sít sítí, jež propojuje počítačové sítě v různých místech světa.
Všechny počítačové sítě, atuž se jmenují jakkoli, se dnes připojují k Internetu.
Výhodou sítí je možnost komunikace (posílání pošty, rozhovor mezi uživateli,
použití elektronických nástěnek), jednodušší použití instalovaných programů v síti (na
serveru), sdílení dat (společná práce s texty, obrázky, dokumenty, daty), a v neposlední
řadě snížené celkové ekonomické náklady (jejednodušší se starat o jednu síť než o třeba
dvacet počítačů).
5.3 Elektronická pošta (e-mail)
Elektronickou poštou můžete posílat vzkazy, dopisy, textové dokumenty,
obrázky, soubory, programy. Kdokoli, kdo může pracovat v síti, může toto vše
posílat jiným osobám a naopak od ostatních lidí dokumenty a soubory dostávat. Čím se
elektronická pošta liší od klasické poštovní služby?
Rychlostí (během chvíle si můžete vyměnit vzkazy, texty, soubory, informace,
můžete si zkrátka dopisovat několikrát během dne s kýmkoliv a odkudkoliv);
asynchronností (nemusíte být zrovna u počítače, doma, ve škole nebo na pracovišti, a
veškerá elektronická pošta určená pro vás je uschována ve vaší poštovní schránce. Až
budete mít v kteroukoli denní dobu čas, tak si poštu prohlédnete a vyřídíte.). Hlavní
výhoda je, že se zásilkami obdrženými elektronickou poštou můžete dále pracovat
elektronicky. Šetříte tak čas i peníze. Tento způsob šíření je v dnešní době nej vhodnější
forma rozšíření učební opory.
24
6 Didaktická technika
6.1 Tabule
Tabule je sice historické technické zařízení pro výuku, ale má svůj význam i v
současné výukové technologii. V současné době je možno využívat různé druhy tabulí,
z nichž některé typy z de uvádím:
Dřevěná tabule s černým, zeleným či jinak barevným povrchem, na kterou se
zapisuje křídou. Výhodou je dobrá zřetelnost zápisu, nevýhodou je např. prašnost při
práci s křídou.
Plastová tabule, většinou bílá, na které se píše barevnými popisovači. Bývají
dodávány v celých soustavách. Jednotlivé desky tabule se po vodících lištách posouvají
nejen po přední stěně učebny, aleje možno je přesunout i na stěny boční, kde vyučující
zápis může ponechat i delší dobu.
Magnetická tabule slouží nejen k zápisu, ale i k uchycení dalších předloh pomocí
magnetů.
Flip Chart je tabule na mobilním stojanu, obsahující jak bílý povrch, tak „blok"
papírových listů, na které se píše popisovači a použité listy se odkládají. Je to tabule
vhodná do menších seminárních místností.
Výhodou používání tabule při výuce je v tom, že se může používat pro zápis i
pro kresbu průběžně s expozicí učiva a působí na žáky emotivněji, osobněji nežli
profesionálně připravený obraz promítnutý z fólie.
Zápis na tabuli však musí splňovat určitá didaktická kriteria:
• Psát na čistou tabuli
• Text tvořit od levé části směrem k pravé (zvláště, má-li tabule „křídla")
• Zapisovat především důležité informace a použitá cizí slova
• Psát čitelně, s odpovídající velikostí písmen, odborně i jazykově správně
(např. u každého napsaného čísla musí být rozměr)
• Dbát na správnou strukturu zapisovaného učiva, tzn. nadřazené pojmy
zvýraznit, pojmy stejné úrovně zapisovat stejným způsobem. Využívat tedy
různého druhu písma (tiskací, psací, podtrhávat, případně využít barevné
křídy)
25
• Obsah i rozsah zápisu na tabuli je v závislosti na věku žáků a na skutečnosti,
zda žáci mají či nemají k dispozici učebnici na vyučovaný předmět
• Dokončený zápis má působit uceleným dojmem.
• Učiteli, který nemá ještě určitou zběhlost v pořizování zápisu na tabuli se
doporučuje promyslet si a rozkreslit obraz tabule v přípravách na vyučování.
6.2 Projekční plochy
Velké množství didaktické techniky potřebuje při svém použití projekci. Kvalitní
projekční plocha je základem kvalitního obrazu. Je devalvací moderní, často drahé
didaktické techniky (včetně zpětných projektorů), když je obraz promítán na nekvalitní
povrch či dokonce na stěnu! Projekční plochy se liší v zásadě dle toho, zda jsou určeny
pro přední projekci, nebo pro zadní projekci.
Přední projekce je běžná v klasických učebnách. Je třeba ovšem určit místo před
plátnem, je nutno tlumit osvětlení před plátnem, posluchače ruší chod projekční
techniky, ale výhodou je nízká cena.
Plátna pro předníprojekci:
• plochá jsou snadno přenosná, jejich montáž je jednoduchá, mohou být v
pevném provedení i zasouvací ručně nebo elektricky;
• parabolická plátna mají vysoké zesílení obrazu, není nutné tak velké
zatemnění, jsou ale nepřenosná a mají užší pozorovací úhel. Kvalita plátna
závisí na charakteru povrchu.
• Plátna bílá, nezesilují odraz, jejich cena je nižší, obraz je dobře viditelný ze
všech směrů.
• Plátna reflexní (mají stříbrný povrch) zesilují odraz, ale vyznačují se menším
pozorovacím úhlem. Kvalita získávaného obrazuje v přímé závislosti na ceně
projekční plochy.
• Zadní projekce je modernější uspořádání ve speciálních učebnách, je však třeba
prostor za plátnem (zpravidla již mimo učebnu), před plátnem může být více
světla, což je výhodné pro posluchače, které ani neruší projekční technika.
26
• Plátna pro zadní projekci (musí být průsvitná):
fóliová jsou levnější, ale okraje bývají světlejší;
plastiková s fresnelovým výbrusem jsou vysoce kvalitní, ale finančně
nákladná.
6.3 Projekční technika
6.3.1 Zpětné projektory
V současné době je možné si vybrat ze široké nabídky zpětných projektorů. Je
možno si vybrat projektory s různou konstrukcí - buď reflexní (osvětlení fólie je shora),
nebo průsvitové (osvětlení fólie zdola) s lampami halogenovými či výkonnějšími
metalhalidovými s různou světelnou výkonností a s dalšími technickými odlišnostmi.
Některé typy zpětných projektorů je možno použít pro projekci fólií, jiné pro fólie i
LCD panely (viz níže), některé jen pro LCD panely.
Projektory se liší i projekčním úhlem, a tak je třeba velmi pečlivě při nákupu
zvážit, pro jaký účel a v jakých učebnách bude projektor využíván. Při používání
zpětného projektoru ve vyučovací jednotce je třeba dodržovat určité metodické zásady a
postup:
• upravit světelné podmínky místnosti
• dát pokyn žákům pro další činnost („pište, co uvidíte ", či „nepište si, jen
sledujte, později si opíšete...." apod.)
• položit folii, případně odkrývat po aktuálních částech
• ukazovat na folii vždy z boku zpětného projektoru, čelem k žákům, a to
buď hrotem tužky na folii, či dlouhým ukazovátkem na plátno tak, aby
postava učitele byla mimo projekci
• nechat přiměřený časový prostor, pokud si žáci mají poznamenat něco z
folie
• vypnout zdroj světla ve zpětném projektoru a upravit světelné podmínky
v místnosti pro další činnost.
27
6.3.2 Diaprojektory
Diaprojektor použije učitel pro projekci diapozitivů či diafilmu. Pro projekci
musí mít vyučující připraveny jen ty diapozitivy, které chce předvést a komentovat.
Není vhodné použít kompletní soubor, který si vyučující pro dané téma sám
nepřipravil. Didakticky účinnější je prezentovat méně obrázků v takovém momentě,
kdy obraz přesně souvisí s prezentovaným učivem, než předvést velký soubor najednou
na závěr.
6.3.3 Epiprojektory
Epiprojektor slouží k projekci obrazu z neprůhledné předlohy (obraz z
učebnice, z atlasu, či z jiného tištěného materiálu). Nevýhodou tohoto přístroje je
velikost, dosti velká hlučnost a při použití je třeba výrazně zatemnit učebnu. Tento
přístroj je tedy možno nahradit jinou didaktickou technikou, např. vizualizér + datový
projektor, nebo neprůhlednou předlohu digitalizovat a prezentovat datovým
projektorem .
6.3.4 Datové projektory
Datové projektory je možno použít k projekci počítačové obrazovky, obrazu
z vizualizéru, z digitálního fotoaparátu, z obecněji jakéhokoliv digitalizovaného obrazu
a k projekci z videorekordéru či z videokamery na projekční plochu (na plátno).
Rozhodující pro výběr je světelná výkonnost projektoru, vzdálenost na jakou
bude projekce potřeba a plánovaný způsob využití (zda bude zabudován v učebně, zda
se bude přenášet). Je možné doporučit vybavení některé učebny datovým projektorem
umístěným u stropu s možností zapojení počítače, videa, vizualizéru apod.
Toto technické zařízení se jeví jako velmi perspektivní, neboť umožňuje např. i
prezentaci internetových stránek a může tak zprostředkovat i prezentaci nej novějších
informací pro výuku. Datový projektor mohou velmi dobře využít např. učitelé
vyučující práci s počítačem.
28
6.3.5 LCD panely
LCD panel - panel tekutých krystalů (Liquid Crystal Display) je průhledný
displej, který se pokládá na zpětný projektor. Ve spojení se speciálním zpětným
projektorem slouží k projekci počítačové obrazovky či jakéhokoli digitalizovaného
obrazu a obrazu z videorekordéru. Plní tedy stejnou funkci jako datový projektor, jeho
nevýhodou je náročnější instalace, výhodou jsou některé projekční parametry.
Vzhledem ke složitější obsluze lze doporučit v současné době spíše nákup a používání
datových projektorů.
6.3.6 Vizualizér
Vizualizér slouží k tomu, aby učitel mohl prezentovat pomocí projekce nějaký
menší trojrozměrný předmět pro žáky v učebně. Princip zařízení tkví v tom, že kamera
umístěná na stojanu, schopná zvětšovat záběr, snímá nasvícený předmět, jehož obraz se
promítá na projekční plochu pomocí datového projektoru. Je možné snímat a promítat i
plošné obrazy (fotografie, schémata, nákresy, apod.). Kvalita vizualizérů souvisí s
kvalitou zabudované kamery a se způsobem nasvícení podkladové desky a s dalšími
funkcemi a způsobem ovládání vizualizérů.
Technické zařízení je možné velmi dobře použít např. v předmětu nauka o
materiálech, ale i v ostatních odborných předmětech, kde je vhodné i nutné předvádět
menší přírodniny či skutečné předměty.
6.3.7 Mikroprojektory
Mikroprojektor slouží k projekci obrazu z mikroskopu, jeho využití je při
prezentaci mikroskopických preparátů ať trvalých, či zhotovených bezprostředně
vyučujícím či žákem.
29
6.4 Digitální fotoaparáty
Digitální fotoaparáty slouží k získání obrazových předloh k prezentaci nebo k
dalšímu zpracování na počítači. Výhodou použití digitálních fotoaparátů ve srovnání s
klasickými pro didaktické využití tkví v tom, že je možno okamžitě vyhodnotit kvalitu
snímku a po smazání obrázku ihned pořídit nový. Digitálně pořízené fotografie je
možné snadno aktualizovat (zhotovit znovu) prakticky bez dalších finančních nákladů a
při elektronické prezentaci snímků odpadne technologické zpracování snímků. Je-li
vhodné zachovat obraz v podobě klasické fotografie, je to rovněž možné (do
fotolaboratoře se odnese paměťová karta). Učitel odborných předmětů určitě nalezne v
praxi mnoho takových jevů, které by rád předvedl žákům. Pomocí digitálních snímků
může ukázat žákům zajímavosti, které viděl v zahraničí, na výstavách, v porostu, které
jsou aktuální a souvisejí s právě probíraným učivem. Digitální fotografie se prezentuje
pomocí datového projektoru, dále je možno digitální fotografie zpracovat (upravit) v
počítači a použít kdykoli, například do prezentačního programu či do učebního textu.
Kvalita digitálních fotoaparátů ovlivňuje cenu, ale pro didaktické účely poslouží již
digitální fotoaparáty střední třídy.
6.5 Videosystémy
Video je možné chápat jako technický audiovizuální systém sloužící k registraci,
uchování, tvůrčí přeměně a reprodukci optické a zvukové informace elektronickými
prostředky. Soubor prostředků nazývaných videotechnika zahrnuje videokamery,
záznamové přístroje, přenosové, korekční a střihové zařízení. K zobrazovacím
jednotkám patří - televizor, monitor, videoprojektor, datový projektor.
6.5.1 Klasické videokamery
Pracují na principu fotoelektrického elementu tzv. CCD (Chargé Coupled
Device) prvek, který převádí viditelné světlo na elektrický signál. Optimální barevné a
jasové podání vyžaduje přiměřenou hladinu osvětlení Z hlediska ovládání kamery je
důležitou součástí kamery objektiv s transfokačním zařízením. Transfokace se provádí
30
ručně nebo motoricky. Zaostřování je možné opět ruční nebo automatické. Pro
sledování obrazu se při natáčení používá elektronický hledáček, který je možno použít
jako kontrolní obrazovku při zpětném přehrávání záznamu.
Pro snadný provoz kamery jsou účelné některé pomocné funkce:
• automatické clonění, zatmívání a roztmívání obrazu při záznamu přizpůsobení
extrémním světelným podmínkám (nízká hladina, protisvětlo)
• průběžné měření času včetně indikace data i hodin v hledáčku i na záznamu
• elektronické zkrácení standardního expozičního času (vhodné při snímání velmi
rychlého pohybu)
• automatické řízení úrovně nahrávaného zvuku vestavěného
mikrofonu.
Vzhledem k tornu, že kamera při snímání má poměrně vysoký odběr proudu ze
zdroje, pro krátkodobé přerušení činnosti - pauza - je zabudován vypínač STANDBY. V
době, když se nesnímá obraz, odpojuje většinu proudové zátěže (hledáček,
servomechanismy) a ponechává pouze mikroprocesor, který po ukončení pauzy uvede
kameru bez prodlevy do provozu. Běžně používaný systém je VHS (Video Home
System) nebo S-VHS (analogový záznam).
6.5.2 Digitální videokamery
Digitální video D V z hlediska kvality nabízí mnohem víc než klasické analogové
třídy VHS, S-VHS a Hi 8. Poskytuje lepší rozlišení, větší šířku signálového
přenosového pásma i věrnější barvy.
Přenos videa z digitální kamery do počítače spočívá v prostém přenosu souboru,
který nesnižuje kvalitu nahrávky. Počítačový záznam analogového videa představuje
naproti tornu velmi složitou operaci. Přenos D V souborů je procedura bezztrátová bez
ohledu na to, kolikrát se provede. D V pásky se opakovaným přehráváním nedegradují.
Tato skutečnost se výhodně použije při opakovaném nahrávání (v pedagogické praxi
mikroteaching) i pro dlouhodobé archivování.
Digitální kamery v komfortu ovládání sdílejí veškeré možnosti shora uvedené u
31
klasických analogových. Kromě toho, že všechny poskytují kvalitu překonávající
stávající S-VHS, Hi8 a VHS řešení, poskytují L C D panel pro okamžité přehrávání a
mohou pořizovat statické snímky vedle nahrávání videa. (Kvalita statických snímků ale
nedosahuje kvality pořízení digitálním fotoaparátem.) Běžným je minimálně
desetinásobná optická změna ohniskové vzdálenost (zoom), digitální stabilizace obrazu
a plně automatický provoz s prioritami ručních nastavení, jako např. zaostření.
Video i statické snímky lze transportovat přímo do počítače. Proto je možné
doporučit neklást důraz na digitální efekty (např. sépiové, černobílé filtry nebo
prolínačky) a soustředit se při snímání jen a jen na kompozici. Efekty je dobré domýšlet
a realizovat později po editaci na počítači.
6.5.3 Zpracování a editace videozáznamu
Obrazovou informaci zpracovanou kamerou a nahranou na videopásek
nazýváme videozáznam. Ten je tvořen řadou postupně snímaných obrazových scén záběrů,
které v určité posloupnosti vytvářejí obrazovou sekvenci. Rada sekvencí tvoří
videopořad, který' popisuje určitý prostor a děje v něm probíhající.
Videoprogramem se rozumí didakticky promyšlený a koncipovaný útvar, který
zprostředkuje určitému omezenému okruhu adresátů informaci s přesně stanoveným
obsahem a konkrétním pedagogickým, výchovným a vzdělávacím cílem.
Při zpracovávání primárního materiálu by měly záběry být řazeny v logické
posloupnosti s respektováním pravidel obrazové tvorby. Natočené záběry se pro
konečné zpracování řadí a kompletují střihem, korigují se, doplňují záběry
dodatečnými, statickými případně trikovými úpravami. Základní záběrový střih se
provádí již při tvorbě primárního materiálu. Je-li to technicky možné, natáčí se záběry
za sebou tak, aby mezi nimi nevznikala místa bez signálu a kameraman by měl mít na
mysli a brát zřetel na konečný produkt.
Nejj ednodušší základní sestavou pro střih mohou být dva videorekordéry nebo
videorekordér a kamera, případně užití dvou nebo více kamer. Videorekordéry,
případně kamery, se mohou připojit ke vstupům režijního pultu, na jehož výstupu je
připojen videorekordér. Každý takto vytvořený produkt je již druhou generací
videozáznamu a dalším kopírováním se kvalita geometrickou řadou zhoršuje.
Pro zpracování a editaci videa je možné použít systém založený na základech
osobního počítače. Kromě vysokého výpočetního výkonu (procesor Intel Pentium III a
32
výše) a dostatku paměti R A M (128 M B minimum) je základní podmínkou velmi rychlý
samostatný hard disk (nejlépe SCSI RAID diskové pole) pro zaznamenávání video a
audio signálu. Nutností je některá z video karet schopných zaznamenávat video z
videorekordéru nebo z kamery. Při použití digitální kamery (nebo digitálního
videorekordéru) postačí k přenosu dat do počítače jen adaptér s rozhraním FireWire
(IEEE 1394).
Kromě výkonného hardwarového vybavení je nezbytnou součástí PC videostřižny
také vybavení softwarové. Jedním z videoeditačních programuje produkt
firmy Adobe s názvem Premiére.
Adobe Premiére je výkonným a přitom dostupným řešením pro editaci videa na
stolním počítači. Premiére používá klasické rozhraní nelineární editace včetně časové
osy. Důkladně je propracovaná podpora zachytávání videa a možnost bezproblémového
nahrání nastříhaného a upraveného materiálu zpět na videokazetu. Tuto skutečnost
oceníme především při zpracování videoprogramů, kdy zdrojovým materiálem bude
záznam analogového typu VHS nebo S-VHS.
6.5.4 Videorekordéry
Záznamová a přehrávací zařízení, která pracují s různým typem systému
záznamu na videopásce (nejčastěji VHS, S-VHS) prodělala určitý vývoj i v oblasti
terminologického označeni, např. magnetoskop - ve snaze nalézt „ryze" český
ekvivalent, podobně jako videomagnetofon a podle funkce videoprehrávač či
videorekordér. Posledně uvedený termín nakonec zdomácněl a stal se synonymem pro
zařízení k zaznamenávání a přehrávání magnetického záznamu obrazu a zvuku.
Technická dokonalost zlepšuje komfort obsluhy i technologické možnosti ve
vzdělávacím používání, např. „bezrozpadová" projekce při zpomaleném nebo statické
zobrazení. S počtem snímacích hlav kvalita funkce roste („dvou, čtyř, šesti- hlavá
videa"). Tato zařízení se ve spojení s televizorem, monitorem, videoprojektorem či
datovým projektorem (velkoplošná projekce) využívají nejen pro reprodukci obrazu a
zvuku, ale i pro sestřih v kombinaci s režijním pultem.
V poslední době se objevují i kombinace klasického videorekordéru s moderním
DVD (Digital Versatile Disc) a CD (Compact Disc) přehrávačem. Tato zařízení existují
samozřejmě jednotlivě samostatně a je třeba zvážit celkovou koncepci vybavování
didaktickou technikou.
33
6.5.5 Videoprojektory
K prezentaci videa se do nedávné doby a v převážné většině případů používaly
televizory a monitory. S nástupem elektronické projekční techniky se pro velkoplošnou
projekci s výhodou používají videoprojektory, které mají schopnost promítat obraz na
projekční plochy s dostatečnou rozlišovací schopností, kvalitou barevného podání a
možností určitých didaktických zajímavostí, jako např. obraz v obraze, pokud jsou
připojeny dva příspěvkové zdroje, nebo „zmrazení obrazu" či zobrazení detailu a další.
Pro své jednoúčelové použití jsou s výhodou používány ve školských zařízeních.
6.6 Auditivní technika
Je využívána především v předmětech společensko vědního charakteru, ale má
jisté uplatnění i v předmětech odborných (např. typické zvukové projevy poruch
zařízení, výslovnost odborné cizojazyčné terminologie). Patří sem rozhlasové přístroje,
gramofony a magnetofony. Možnosti digitálního záznamu kvalitu záznamu i reprodukce
podstatně zlepšují. Využívají se digitální polo nebo profesionální DAT magnetofony
(Digital Audio Tape), minidisky, CD nebo DVD zařízení.
6.7 Počítače a periferní zařízení
Počítač má pro učitele mnohostranné využití, některé možnosti jsou uvedeny
výše, při přípravě učebních pomůcek pomocí počítače. Počítač by měl učitel mít k
dispozici nejen ve své pracovně, ale počítač vyšší kvality s napojením na internet by
měl být i součástí výbavy moderní učebny. Pro výše uvedené příklady využití je vhodný
jakýkoli multimediální počítač střední kvality, vybavený rychlým procesorem, vhodnou
kapacitou paměti (včetně operační), zvukovou kartou, mechanikou CD-Rom (pro
využití CD), reproduktory, připojením na internet. Perspektivní zřejmě je i vybavení
mechanikou DVD (pro přehrávání digitálních videodisku, které mají vysokou kapacitu
třeba i pro celovečerní film i v různých jazykových mutacích).
Skener je zařízení, které je určené k„načtení" předlohy jako jsou texty,
fotografie apod. do počítače. Přístroj ve spojení s počítačem umožní proces digitalizace,
s digitálním obrazem může učitel dále pracovat (upravovat, kombinovat) a využít jej ve
34
výuce. Novější typy skenerů jsou schopné skenovat nejen ploché předlohy, ale i
trojrozměrné předměty (3D systém).
Tiskárna ve spojení s počítačem nebo častěji v počítačové síti jako sdílená je
další velmi užitečné zařízení, které bude v práci učitele velice často využívána (např.
tisk tematických plánů, příprav na vyučovací jednotky, metodických materiálů pro žáky,
otázky na zkoušení, testy apod.).
6.8 Shrnutí
V pedagogické práci může učitel používat především následující technická
zařízení (didaktickou techniku): Tabule, projekční plochy (plátna), projekční techniku
(zpětné projektory, diaprojektory, epiprojektory, dataprojektory, L C D panely,
vizualizéry, mikroprojektory), digitální fotoaparáty, klasické fotoaparáty, videosystémy
(videokamery, videorekordéry, videoprojektory, střihači zařízení pro video), počítačové
systémy (osobní počítač, skener, tiskárna...) aj.
Technická dokonalost zvyšuje kvalitu didaktického produktu a následně jeho
reprodukce, ale klade vyšší nároky na tvůrce i uživatele Digitální systémy přinášejí
nové technické možnosti, které překonávají dosavadní analogové. Efektivní didaktická
interpretace ale zůstává na kvalifikovaném a tvořivém učiteli.
Každý druh didaktické techniky má svůj účel a učitel musí vědět, co může
očekávat při jeho použití a jak jej začlenit ve vyučovacím procesu.
35
7 Praktická část
7.1 Proč jsem si zvolil tuto problematiku
Dnešní studenti si bez počítače nedokáží představit svůj život, je to pro ně ve
většině případů nezbytná pomůcka ve škole, ale i ulehčení například domácích úkolů
apod.
Výuka se v dnešní době bez výpočetní techniky téměř neobejde, zejména starší
pedagogové proto často jsou v situaci, kdy žáci počítač ovládají mnohdy lépe než sám
pedagog. Z tohoto důvodu je nutné, aby pedagogové, zejména ti kteří učí výpočetní
techniku, nebo ti kteří při své práci využívají počítače a těch stále přibývá, aby si
doplňovali své vzdělání v tomto oboru, pro pedagoga není příliš dobré když sám
v hodině má nedostatky z oboru který vyučuje, v tomto případě pedagog z části ztrácí na
své autoritě. Naučí-li se pedagog ovládat a využívat počítač a internet, usnadní si s tím
práci nejen ve třídě, ale i ušetří svůj volný čas ( např. využití zkušebních testů, kdy
nemusí pedagog opravovat testy, ale počítač ihned po skončení testu práci ohodnotí ).
Naskytuje se mu také možnost vzdělávání v různých oblastech e-learningu =
internetových kurzů, nabízí se celá řada kurzů, různého zaměření.
Toto prací jsem chtěl studentům a učitelům lépe přiblížit možnosti dnešních
informačních technologií.
7.2 Tvorba multimediálních aplikací
Autorské prostředí pro tvorbu multimediálních aplikací zpravidla nabízí
nástroje pro texty, dvourozměrnou nebo trojrozměrnou grafiku a kreslení, zvuk a
hudbu, animace, video a interaktivní prvky. Rada autorských prostředí nevylučuje
možnost využití databází, tabulkových kalkulátorů aj.
Vytvořit dobrou multimediální aplikaci neznamená nashromáždit co nejvíce
textů, obrázků, videosekvencí a doplnit je akustickými efekty a zvukovými komentáři,
ale vše sestavit do co nej srozumitelnější a nejjasnější struktury při tvorbě vlastních
aplikací bez ohledu na jejich obsah by se měla věnovat velká pozornost práci s daty a
informacemi. Bohužel se u nás tato otázka nedoceňuje. Učitelé by měli před vlastní
tvorbou vědět, komu je jejich aplikace určena (kdo bude posluchačem, čtenářem,
36
příjemcem, publikem jejich sdělování) a kdo je autorem prezentace. Od toho se totiž
odvíjí i volba přiměřené úrovně jazyka prezentace. Jinými jazykovými a výrazovými
prostředky bude obsah vyjádřen pro žáky, jinými pro odbornou veřejnost. Jinak bude
prezentace vypadat, je-li jejím autorem laik, jinak, je-li jím odborník.
Dříve než se pustím do tvorby měl bych se seznámit s několika základními
strukturami uspořádání komponent (text, grafika, video, zvuk, hudba, animace aj.) a
„obrazovek" multimediálních aplikací, abychom mohli kolegům poradit.
Nezanedbáváme ani estetické ztvárnění aplikace. Nesmíme podcenit ani základní
typografická doporučení.
V metodických příručkách k tvorbě multimediálních ukázek se doporučuje, aby
si autor nejprve důkladně rozmyslil strukturu aplikace a připravil např. její „papírovou
podobu". Schéma struktury může být lineární, stromové nebo hypertextové. Je dobré
začít pomocí papírového bloku v„papírové podobě". Není dobré podcenit tuto
přípravnou fázi, která velice úzce s obsahem aplikace souvisí. Promyšlená struktura
aplikace může usměrnit v přípravě dat, textových a obrazových materiálů a dalších
informací.
Součástí přípravy multimediální aplikace v autorském prostředí by měla být i
analýza ústředních pojmů, které učitelé zpracovávají. Je nezbytné soustředit
mimořádnou pozornost vizualizaci myšlenek a informací. Pomocí tzv. pojmových map
(concept maps) můžeme zjistit, jak tvůrci uvažují a chápou vztahy mezi pojmy.
Pojmové mapy umožňují autorům zobrazit, jak ve své aplikaci pojmy uspořádají a jak je
provážou.
7.3 Příklad tvorby učební opory
Jako příklad tvorby učební opory jsem zvolil téma ručního dlabání dřeva, které
se vyučuje v 1. ročníku oboru umělecký truhlář. Na daném příkladu tvorby učební
opory poukážu na všechny aspekty, které tato činnost obnáší. Jednotlivé kroky jsem se
proto snažil popsat co nejpodrobněji, abych zachytil veškeré maličkosti, které jsou
důležité pro úspěšný konec díla. Popisuji nejen správné kroky, ale v následujících
textech je poukázáno i na chybné kroky, kterým je třeba se při tvorbě učební opory
vyvarovat.
37
7.4 Obsah opory
Co se týče samotného obsahu všeobecné učební opory. Dle mého názoru, by
neměl být zmapován jen jediný a to správný postup, zde postup ručního dlabání dřeva,
ale měly by být předloženy studentům i chyby, kterých je třeba se vyvarovat a
předcházet jim. U dlabání dřeva to mohou být např. vady dřeva. Pokud budu mít
k dispozici materiál - kus dřeva, který není pro ruční dlabání zrovna nej vhodnější,
musím již předem vědět, kde a za jakých podmínek mohu do tohoto kusu dřeva dlabat.
To samé lze vztáhnout i na samotnou přípravu a tvorbu učební pomůcku. To
pochopitelně obnáší souhrn jistých znalostí o multimédiích, které jsou popsány
v teoretické části této práce. Jeden příklad za všechny. Nemá-li pedagog právě
k dispozici výkonný počítač, musí i vstupní materiály (fotografie) velikostí přizpůsobit
hardwarovým možnostem počítače.
7.5 Postup práce:
1) příprava scénáře - postupu práce a rozvržení jednotlivých kroků snímání
2) příprava pracoviště, výběr vhodného prostředí (z hlediska osvětlení apod.)
3) příprava materiálu, nářadí, náčiní a záznamové techniky
4) výběr aktéra (zručného statisty)
5) snímání postupu práce dle připraveného scénáře
6) zpracování dat
7.5.1 Příprava scénáře
Úkolem této práce je ukázat problematiku moderní přípravy učebních textů na
postupu ručního dlabání dřeva. Student má v současné době dvě možnosti. Buď si
správnost celého postupu práce zapamatuje hned na poprvé při praktickém výkladu
učitele odborného výcviku nebo v odborné literatuře, nejčastěji v učebnici technologie
může shlédnout jeden či více obrázků a zbytek postupu vyčíst z textu. Nezbytné detaily,
rady a zkušenosti mohou být v textu již opomenuty, neboť se výuka soustřeďuje
38
zejména na teoretickou část. Nezbytným dovětkem je fakt, že učitel, připravující takový
učební text musí být špičkovým odborníkem ve své profesi.
Rozvržení jednotlivých kroků snímání vychází ze znalostí a problematiky
daného technologického postupu dlabání. Pedagog proto musí mít na mysli veškeré
detaily práce, které chce studentům zprostředkovat. Fakt, že použijeme moderní způsob
prezentace, nám může otevřít zcela novou dimenzi teoretické výuky - způsob poukázání
na problematická místa formou odkazů v jednotlivých krocích ručního obrábění. Ne
pokaždé budou mít studenti a pak i budoucí řemeslníci možnost pracovat s bezvadným
kusem materiálu. Ne vždy si mohou poradit s problémem, před který budou postaveni.
A právě možnost nahlédnutí v daném kroku obrábění na možná úskalí s sebou nyní
přináší nový a pokrokový rozměr elektronické prezentace.
Ke zhotovení scénáře postačí listy papíru, na kterém si rozvrhnu jednotlivé
kroky technologického postupu. Mohu využít symboliku obdélníků, které mně budou
představovat jednotlivé snímky. Do nich pak mohu např. schématicky zakreslit detail,
který chci snímat. Vedle takto kreslené grafiky je vhodné provést stručné poznámky. Je
třeba vzít v úvahu fakt, že dobrá příprava nám zajistí, že při snímání práce na nic
neopomeneme. Nejsme-li vyloženými profesionály při práci se záznamovou technikou,
budeme mít mnoho práce s tím, aby nasnímaný technologický postup byl zřetelný,
snímky byly jasné s konkrétní vypovídající hodnotou. Držme se úvodního motta:
Jednou vidět je lepší než dvakrát slyšet.
Vlastní scénář - fotografie (co budu fotit)
- Pracoviště (truhlářská hoblice)
Skupina nářadí (nářadí srovnané vedle sebe)
- příprava nářadí (ostření dláta)
kontrola nářadí (poukázání na bezpečnost práce - ostré dláto apod.)
materiál
- pracovník
- pracovní oděv (zejména pracovní obuv)
narýsování dlabu
- výběr šířky dláta podle šířky dlabu
- upnutí materiálu na hoblici do poděráků
první zásek příčný kolmý
detail na břit dláta a rysku
39
druhý zásek podélný kolmý
- třetí zásek podélný kolmý na protěj ší straně
čtvrtý zásek příčný šikmý
- pátý zásek příčný kolmý na protější straně
- pohled na hotový dlab
7.5.2 Příprava pracoviště
Pracoviště volím takové, kde se běžně, nebo ještě lépe, kde se správně má daný
technologický proces obrábění provádět. Tudíž volím truhlářskou dílnu, jako pracovní
stůl truhlářskou hoblici. V případě, že se jedná o školní prostory, máme práci
ulehčenou, protože pracoviště by mělo být v pořádku. Pro příklad práce jsem zvolil
truhlářské učiliště. Pracoviště zbavím prachu a hoblici otřeme vlhkým hadrem. Prach
byl při snímání problém, protože prachové částečky jsou viditelné při focení s bleskem.
Pracoviště by mělo být světlé, denní světlo by nemělo být ostré, ale rozptýlené.
Pracoviště proto mohu upravit vhodným dodatečným osvětlením (přisvětlením
pracovního místa dalším světelným zdrojem, nikoliv bleskem, případně, že budu snímat
během slunného dne, je dobré zakrýt okna vhodnou clonou. Na snímcích, resp. na
obráběné ploše by neměl být stín. Jakýkoliv stín na snímku by byl zavádějící, mohl by
zkreslovat fakta a snímky by neměly požadovanou profesionální úroveň. K tomuto bodu
si nelze neodpustit poznámku, že kvalitní příprava se nám v dalších krocích zpracování
záznamu vyplatí. Na práci taktéž nemusíme být sami, můžeme si k práci přizvat
asistenta, který nám bude v jednotlivých krocích snímání ulehčovat naši práci např.
vhodným přisvětlováním snímaného místa. Dále je nutné, abychom v budoucí
prezentaci nemátli „diváka", snímat celý proces obrábění z jednoho místa a pouze u
zobrazení detailů zvolili jiný potřebný úhel záběru.
40
Pro některé záběry volím tmavý podklad. Zde jsem zvolil tmavý podklad pro
vyfocení hotových výrobků.
7.6 Příprava materiálu, nářadí záznamové techniky
Materiál, nářadí, náčiní a nástroje budou vybrány v souladu s technologickými a
pracovními postupy. Je vhodné tyto předměty shromáždit na fotografované pracovní
ploše, v softwaru je potom očíslovat a popsat. Tyto číselné zkratky a popisy později
budou figurovat v doprovodných textech. Materiál připravím bez vad a jako příklad i
materiál s vadami. Na tomto materiálu ukáži bezproblémový průběh ručního obrábění a
také poukáži na situace, kdy musíme opracovávat materiál s vadami dřeva.
Nářadí musí být řádně připraveno, musí být ostré a celkově v pořádku. Nelze
pracovat s nářadím, které by nebylo správně naostřeno - opracované části dřeva by byly
s vytrhanými vlákny apod. Taktéž nelze pracovat s nářadím, které by nebylo technicky
v pořádku, např. vypadávající rukojeť apod. Nebylo by v souladu s řemeslem,
41
kdybychom poukazovali na chyby obrábění způsobené nevhodně připraveným nářadím.
Osobně považuji za správné, aby se poukazovalo na chyby - vady ve dřevě, které
nemáme možnost zcela ovlivnit, zatímco nářadí, resp. jeho přípravu můžeme ovlivnit
zcela. Využiji potřeby naostření nářadí a tuto činnost nafotím dle scénáře.
Záznamovou techniku si připravím tak, abych měl vše v pořádku a nemusel díky
nedostatečné přípravě práci přerušovat. Při dnešní kvalitě záznamové techniky stačí
prověřit nabití akumulátorů a dostatečně velké záznamové médium, případně několik
médií mít k dispozici. Tyto dva body prověřím u každé techniky, kterou budu používat
a veškerou techniku tak budu mít na pracovišti připravenou. Pokud tato práce
předpokládá záznam postupu práce na digitální fotoaparát a jako doplněk bude sloužit
videokamera, případně videozáznam z jiného zařízení, mám připravené oba přístroje.
Fotoaparát je pak umístěn na stativu, nebo na několika stativech, pokud se počítá s více
pohledy. Stativ mně plně poslouží k tomu, abych při fotografování detailů práce
fotoaparát ze stativu sejmul, zhotovil detaily a pak fotoaparát na stativ vrátil. Fotoaparát
bude poté zabírat opět předem nastavený úhel. Videokamerou nebo jiným zařízením pro
snímání pohybu (v dnešní době to může být i digitální fotoaparát) budu snímat vybrané
části pracovního postupu. Při filmování je nutné mít záznamové zařízení na stativu.
Konkrétní technika kterou jsem použil digitální fotoaparát Sony s možností
videosekvencí ozvučených, stativ Hama 63.
7.7 VÝBĚR AKTÉRA
Výběrem vhodného aktéra může celou práci významně podpořit. Pokud
sledovanou práci bude provádět zručný řemeslník (případně vynikající student), bude
celý průběh snímání méně nebo úplně bezproblémový. Naopak volbou špatného aktéra
může mít celé naše snažení již navždy nepěkný vzhled. Nemusím se zde dlouze
rozepisovat o tom, jak by asi vypadala ukázková práce, na které jsou zobrazeny
technologické a pracovní postupy prováděné neznačným člověkem. Pro tuto práci jsem
si vybral studenta s vynikajícím prospěchem značně zručného s pozitivním přístupem
k práci a ochotou podílet se na zpracovávaném řešení.
42
7.8 SNÍMÁNÍ POSTUPU PRÁCE
Tato část práce ukáže postup tak, jak je pro tuto práci připraven a jak by měl být
v reálné situaci zaznamenán. Je pochopitelné, že jednotlivé části se mohou odlišovat a
snímání postupu práce záleží na volbě každého odborníka. Proto tuto část berme jako
ukázku a návod pro případné zájemce takto připravovat učební texty.
- Postup práce snímám vždy na vyšší rozlišení pro případ tisku prezentace.
43
Správné pracoviště
Nesprávné pracoviště
44
7.9 ZPRACOVÁNÍ DAT
Pořízená data - fotografie a videa, si přehraji do počítače. Digitální fotoaparát
propojím s počítačem. Propojení provedu buď za pomoci kabelu nebo, jsou-li tím obě
zařízení vybavena, bezdrátově. Bezdrátové spojení elektronických zařízení je v dnešní
době možné buď za pomoci infira paprsku nebo mikrovlnného záření (bluetooth). Obě
zařízení musí být k propojení synchronizována, resp. musí mít příslušný software a obě
zařízení se musí po softwarové stránce shodnout a najít. Takto lze v současné době
v omezených podmínkách přenášet data z mobilního telefonu, v našem případě
fotografie pořízené mobilním telefonem.
V počítači tato data dle scénáře roztřídím, seřadím případně nehodící smažu a
nechám pouze ta, která použiji v prezentaci. Z osobních zkušeností doporučuji, aby byla
data v adresářích na pevném disku pouze přesouvána, nikoliv mazána, abychom měli i
v průběhu zpracování dat možnost dodatečného výběru jiného záběru apod. Pro
roztřídění dat si na pevném disku počítače vytvořím stromovou strukturu z adresářů.
Adresáře mohu pojmenovat podle příslušného kroku snímání. V adresáři pak mohu mít i
několik tématem podobných fotografií, ze kterých pak při sestavování prezentace
vybírám. Doporučuji před jméno adresáře vložit pořadové číslo. Tím je zajištěno, že
počítač bude řadit adresáře tak, jak chci, tudíž podle scénáře. Číslo musí být nejméně
dvojmístné (01, 02,...).
Podle typu výstupu práce jsou pořízené snímky upravovány. Pokud by se měla
práce tisknout, bude se s pořízenými záběry pracovat v nejvyšší kvalitě. To však má
vždy vliv na hardwarové vybavení počítače. Čím větší objem dat, tím vyšší nároky na
paměť počítače a rychlost procesoru.
Pokud budu data zpracovávat výhradně pro prezentaci na počítači nebo
dataprojektoru, pak je vhodné mít jednotlivé fotografie a videosekvence v menším
rozlišení a tudíž i o menší velikosti souboru. Ze své zkušenosti mohu doporučit uložení
snímků v originální velikosti a ve zmenšené verzi.
Pro úpravu snímků použiji vhodný program. Optimálním programem může být
například ACDSee. Pokud jsem při postupu snímání práce pracoval pečlivě, tím méně
práce budu mít nyní. Správným fotografováním si například ušeťfilm práci s ořezáváním
fotografií. Vhodnou volbou osvětlení například už nemusím upravovat jas a kontrast
snímků.
45
Po úpravě jednotlivých snímků tyto snímky začnu vkládat do zvoleného
programu. Jako nejvhodnější program jsem zvolil součást sady Microsoft Office
Powerpoint. Powerpoint je optimální pro tvorbu rychlé a přitom efektivní prezentace
s možností využití všech elektronických nástrojů, jakými jsou interaktivní odkazy,
animace apod. Ke snímkům přikládám doprovodný text. Textová pole jsou v programu
již přednastavena, stačí je jen vyplňovat příslušným textem. Pochopitelně je možné další
textová pole vkládat a tím pádem kolem vloženého snímku vytvořit i několik textových
bloků. Je možné ke snímkům dokreslit jednoduché grafické symboly, např. šipky apod.
V textu vždy uvádím komentář ke konkrétnímu snímku. V textu nebo u snímku může
být odkaz na vyvolání videosekvence nebo jiné odkazy. Jinými odkazy lze nazvat např.
odvolání na ostatní příklady v daném bodě technologického postupu. Ostatními příklady
může být poukázáno na chyby v daném kroku nebo na záludnosti související s vadami
ve dřevě.
Chybný sklon dláta
46
Výstupem může být prezentace pro Powerpoint, www stránka nebo jen řada
snímků s texty. Podle typu výsledného souboru se dá s daty pracovat dál. Distribuovat
je na nosičích nebo nahrát na webovský server.
8 Stanovení hypotéz
Ve většině českých škol je v současné době dostatek moderních počítačů pro
účely výuky a vzdělávání. Míra používání počítačů ve školství je nižší, důvodem jsou
sami učitelé, kteří je nezahrnují do výuky. Počítače jsou studentům přístupné i mimo
školu, téměř každý žák má počítač k dispozici doma.
Žáci používají počítač především k zábavě, k samostudiu mimo školu pouze
výjimečně. E-learning není zatím žáky příliš používán, chybí vhodné e-learningové
materiály a učitelé je o tomto stylu učení neinformují. Předpokládá se negativní vliv
počítačů na žáka vzniklým závadným obsahem informací na WWW stránkách
(pedofile, sex, narkotika, terorismus). Negativnímu obsahu na internetu se patrně nelze
vyhnout, negativním vlivům, které z toho mohou plynout lze patrně předejít vhodným
sociálním klimatem v rodině, škole, v partě.
Počítač umožňuje tzv. otevřený styl učení. Díky počítači a e-learningu má žák
možnost pochopit a osvojit si učivo lépe, a to především díky vlastnímu tempu a pořadí
učení. Díky počítačům vzniká tak zvaná „digitální generace", život dětí je od raného
dětství úzce spjat s informační a komunikační technikou, především s počítačovými
hrami, mobily a Internetem a má to negativní vliv na osobnost dítěte, problémy v
sociálních vztazích, uzavřenost, agresivita.
Počítač je přínosný pro učitele, kteří ho jsou schopni efektivně využít, používají
počítač a Internet především k vyhledávání informací, komunikaci, didaktickému
zpracování učiva apod. Počítačově negramotným učitelům, kterých bude velké
množství (především starších) způsobuje nutnost používat počítač stres. Na učitele
působí tlak ze strany společnosti, aby počítače používali a začlenili je více do výuky.
Učitelé si uvědomují, že řada studentů je schopna ovládat počítač lépe než oni a tento
handicap má vliv na jejich autoritu.
47
Možnost využívat v zaměstnání počítače nezvyšuje příliš nároky na učitele a na
jeho pracovní tempo, množství práce není o to vyšší (na rozdíl např. od komerčního
sektoru). Žáci jsou schopni díky počítači nalézt informace sami, učitel již není jediným
„odborníkem". V případě, že tato hypotéza se potvrdí bude to mít vliv na kvalitu jejich
přípravy a pravidelnou aktualizaci stávajících podkladů pro výuku.
9 Průzkum
9.1 Volba vhodné výzkumné metody
Výzkumná metoda musí být objektivní, měla by být zároveň standardní,
spolehlivá, platná (validní), kvalitativně i kvantitativně interpretovatelná a úsporná.
Jenom tak může přinést nové poznatky a verifikovat je (tzn. ověřit jejich pravdivost).
Jako nej vhodnější metodu jsem zvolil dotazník. Dotazník umožňuje zkoumat i velký
počet osob současně, takže v krátké době je možno získat velké množství výpovědí.
Zkoumané osoby také mohou při vyplňování dotazníku více zvažovat své odpovědi,
nejsou pod tlakem nutnosti okamžité odpovědi jako je tomu při aplikaci metody
rozhovoru.
Při přípravě vhodných otázek je nutné správně stanovit formu odpovědi, zda
použít otázky uzavřené (ano - ne - nevím), otevřené (kladou málo omezení na
odpovědi), nebo škálové (mají pevně stanovené možné odpovědi seřazené do určité
škály).
9.2 Zhodnocení průzkumu
Výzkum metodou dotazníku proběhl mezi žáky a učiteli jedné státní a jedné
soukromé střední školy. Na dané otázky odpovědělo celkem 80 studentů a 28 učitelů.
Jedná se o dotazník o deseti otázkách, které byly předloženy vybranému vzorku
respondentů. Respondenti byli vybráni účelově a nenáhodně. Vzorek byl tedy vymezen
jasně a nebylo třeba provádět další redukce. V hlavičce dotazníku je průzkum
respondentům vhodně představen a je objasněn jeho účel. Malým nedostatkem je možná
48
absence údaje o čase, který respondetům vyplňování dotazníku zabere. Ovšem
vzhledem k počtu otázek je jasné, že nepůjde o dlouhé časové období.
Jedním z cílů výzkumu bylo zjistit, jak ještě více podpořit výuku.. Prokázáním
zájmu o nové technologie
Krátké formě dotazníku a minimální časové angažovanosti respondentů bylo
také obětováno větší rozvedení jednotlivých zkoumaných témat. Mnohdy jsem se
spokojil s odpovědí ano/ne. V důkladnějším dotazníku by stálo za to pátrat po tom "proč
ne". Mohli bychom se například dovědět, že hlavní překážkou je u řady vyučujících
neznalost zacházení s novou technikou nebo přístroji.
Průzkum ukázal, že studenty výuka pomocí multimédií baví a že je velmi
názorná a účinná.
Dotazníkový průzkum přinesl velké množství informací. Ačkoliv se nejednalo o
reprezentativní vzorek
49
9.3 Výsledky průzkumu
Výsledky dotazníku pro studenty:
1) Domníváte se, že na Vaší škole je dostatečný je dostatečný počet počítačů pro
účely vzdělávání a výuky?
- Ano 70,3%
- Ne 28,2%
- Nevím 1,5%
2) Domníváte se, že na Vaší škole jsou počítače dostatečně moderní pro účely
vzdělávání a výuky?
Ano 68%
Ne 27%
Nevím 5%
3) Souhlasíte s tím, že počítačová gramotnost je v současné době nezbytná?
Ano 82%
Ne 10%
Nevím 8%
50
4) Máte přístup k počítači i mimo školu?
Ano 92%
Ne 8%
5) Používáte počítače ke vzdělávání i sami, mimo vyučování?
Pravidelně 35%
Občas 58%
Ne 7%
6) Jste schopni si na Internetu nalézt informace, které hledáte?
Ano 99%
Ne 1%
7) Máte osobní zkušenost s multimediální výukou?
Ano 25%
Ne 75%
8) Vyhovuje Vám více výuka pomocí počítače (a Internetu), který Vám umožňuje
použít vlastní styl a tempo učení, než výuka ve škole řízená učitelem?
Ano 57%
Ne 22%
Nepoužívám 21%
9) Používáte počítač s vyučujícím ve škole i v jiných hodinách, které s
informatikou nesouvisí (např. technologie, cizí jazyky apod.)?
Ano 31%
Ne 69%
10) Zaujala Vás forma nové výuky?
Určitě ano 55%
Spíše ano 28%
Spíše ne 23%
Určitě ne 4%
51
Výsledky dotazníku pro učitele:
1) Máte v zaměstnání k dispozici počítač s přístupem na Internet?
Ano 98%
Ne 2%
2) Používáte počítač při přípravě na vyučování?
Pravidelně 48%
Občas 46%
Ne 6%
3) Vyhovuje mi tento způsob výuky více než klasický
Určitě ano 56%
Spíše ano 22%
Spíše ne 4%
Určitě ne 18%
4) Jste schopni využít počítač k přípravě na vyučování tak, aby Vám ušetřil čas a
práci?
Ano 82%
Ne 18%
5) Setkali jste se s tím, že studenti díky využívání Internetu a E-learningu (učení
pomocí počítače) mají hlubší znalosti?
Ano 34%
Ne 38%
Nevím 28%
6) Neměli jste někdy dojem, že studenti ovládají počítač lépe než Vy a že se to
odráží ve vztahu k Vám a k Vaší autoritě?
Ano 42%
Ne 50%
Nevím 8%
52
7) Domníváte se, že výuka podporovaná informačními a komunikačními
technologiemi je vhodná pro klima třídy?
Ano 93%
Ne 0%
Nevím 7%
8) Máte přehled, kde se na Internetu nachází informace související s Vaším
předmětem? Dáváte tyto odkazy studentům, jako podnět k samostudiu?
Ano 67%
Ne 33%
Nevím 0%
9) Pociťujete vůči své osobě jistý společenský tlak k tomu, aby jste počítače a
multimédia používali?
Ano 59%
Ne 38%
Nevím 3%
10) Cítíte se frustrovaní, pokud neovládáte počítač a jinou didaktickou techniku na
takové úrovni na j aké by jste si přáli? Stresuje Vás to?
Ano 22%
Ne 77%
Nevím 1%
53
10 Diskuze
Ze zjištěných údajů vyplývá, že jak oslovení studenti tak i učitelé středních škol
jsou celkem spokojeni s vybavením škol informační a multimediální technikou. Dnes
téměř všechny střední školy jsou vybaveny dostatečným počtem počítačů, které splňují
požadavky kladené moderní výukou. Problémem je spíše schopnost a ochota učitelů co
nejefektivněji začleňovat tuto techniku do výuky. Výzkum prokázal, že pravidelně
počítač ke své práci používá pouze polovina pedagogů. Část dotázaných také uvádí, že
žáci dnes umí ovládat počítač lépe než oni a že tato skutečnost má určitý vliv na jejich
autoritu. Pedagogové se však téměř jednomyslně shodli na tom, že Pc a multimédia
máji své nezastupitelné místo v dnešním školství.
Osobní zkušenost multimediálními aplikacemi a studijními oporami má
přibližně třetina dotázaných pedagogů, z čehož vyplývá, že tato forma vzdělávání není
na středních školách zatím rozšířena. Je to způsobeno pravděpodobně tím, že v současné
době učitelé nezačleňují počítače a ostatní moderní didaktické zařízení do výuky
v takové míře, v jaké jim to současná technika umožňuje. Učitelé se však mohou sami
aktivně podílet na tvorbě nových učebních materiálů.
Téměř všichni žáci mají přístup k počítači i mimo školu, avšak pravidelně
k samostudiu ho používá pouze třetina, čemuž také odpovídá uvedený poměr času
strávený u počítače zábavou a vzděláním. Z výzkumu dále vyplývá, že téměř 100 %
žáků je schopno si v dnešní době na Internetu vyhledat jakékoliv informace, které
chtějí.. Na druhou stranu, při rozumném a účelném využití Internetu, se jedná o
bezesporu největší informační zdroj, který nemá v lidských dějinách obdoby. Uživatel
může během několika sekund získat odpověď téměř na jakoukoliv otázku, která ho
napadne. Pokud žák ovládá některý ze světových jazyků, množství informačních zdrojů
se mu mnohonásobně zvýší.
Skoro polovina žáků uvedla, že pokud se učí nějakou látku pomocí počítače a
mohou tak využít vlastní tempo a styl učení, jde jim výuka lépe, než při klasické výuce
ve škole, kde se musí podřizovat stylu a tempu vyučujícího.
Valná část žáků uvádí, že počítač ve škole používají pouze během výuky
informatiky, v jiných předmětech ne. Z tohoto vyplývá, že učitelé středních škol již
začínají počítače sami používat k přípravě na vyučování, vyhledávání údajů,
komunikaci s jinými učiteli apod., avšak stále ještě počítače nezačleňují do výuky
54
takovou měrou, aby probírali, nebo opakovali vybranou látku přímo na počítačích.
Současné technické vybavení většiny středních škol počítači jim to umožňuje.
55
11 Závěr
Za pomoci výzkumu jsem zjistil, že část starších kolegů i přes počáteční obavy
k novým technologiím, začala aktivně multimédia používat. Již dnes je na naší škole
běžné, že práce s počítačem, digitálním fotoaparátem, či používání elektronické pošty a
zasílání dat se stala denní rutinou. Je jasné, že nelze očekávat, aby se mnou předložený
postup tvorby učebních opor začal okamžitě používat na 100%. Oceňuji ovšem to, že
tak jako se malé dítě učí chodit, tak moji kolegové si pomalu „osahávají" výpočetní
techniku a postupně v ní přecházejí na složitější aplikace. Prvními výtvory jsou
například vytištěné stránky s fotografiemi z digitálního fotoaparátu, doplněné textem,
případně dalším nákresem. Tyto stránky pak slouží jako doplněk učebních textů.
Studenti tyto novinky přijímají pozitivně. Podvědomě jim je jasné, že
prostřednictvím těchto listů se k nim dostávají z jejich oboru absolutní novinky. Navíc
podklady pro tyto doplňky učebních textů jsou mezi pedagogy k dispozici
v elektronické podobě. Je jen otázkou času, kdy se někdo například dostane k tomu, že
souhrn těchto podkladů využije a zpracuje z nich ucelenou učební oporu. Vždyť základ
je již položen!
56
12 Použitá literatura
1) CANGELO SI, J. S. Strategie řízení třídy. Praha: Portál, 1994
2) ČADÍLEK, M . Didaktika praktického vyučování I. Brno, 2005
3) ČERNOCHOVÁ, M . , KOMRSKA, T., NOVÁK, J. Využití počítače při
vyučování. Praha: Portál, 1998. 165 s. ISBN 80-7178-272-6
4) DOBROVSKÁ, D. Pedagogická a psychologická příprava učitelů odborných
předmětů. Praha: ISV nakladatelství, 2004. 196 s. ISBN 80-86642-33-X
5) HRB ÁČEK, J. Využití distančních výukových opor v prezenční výuce. Brno:
Masarykova univerzita v Brně, 2003. 225s
6) HUNTER, M . Účinné vyučování v kostce : zvyšujeme efektivnost vyučování na
všech typech škol Praha: Portál, 1999. 102 s.ISBN 80-7178-220-3
7) JANKOVROVÁ, M . , PRŮCHA, J., KOUDELA, V,Aktivizující metody
vpedagogické praxi středních škol. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, 1989. 160s
8) KUKOL', L., Technologie. Praha: SNTL, 1988. 164 s.
9) LERNER, I. J. Didaktické základy metod výuky. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, 1986. 168
10) LEVIS, Ch. Multimědia-101 praktických rad. Přel. Bartoň, J. 1. vyd. Praha: Ikar,
1998. 71 s. ISBN 80-7202-287-3
11) MILLER, I. Materiální didaktické prostředky.
12) PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 2005. 481 s. ISBN 80-7367-
047-X
13) SLAVÍK, J., Novák, J. Počítač jako pomocník učitele. Praha: Portál, 1997. 119
s. ISBN 80-7178-149-5.
14) SOKOLOWSKI, P. Multimédia - současnost budoucnosti. Přel. Šedivá, Z.
Praha: Grada, 1994. 204 s. ISBN 80-7169-081-3
15) SPOUSTA, V. Vádeměkum autora odborně a vědecké práce. Brno: Masarykova
univerzita v Brně, 2003. 158 s. ISBN 80-210-2387-2
16) STOJAN, M , STRACH J, Praktika z didaktické techniky. Brno: Univerzita Jana
Evangelisty Turkyne v Brně, 1977. 396 s
17) STOJAN, M , Informační technologie I. Brno: Masarykova univerzita v Brně,
1993. 98 s. ISBN 80-210-0798-2
57
18) STŘELEC, S a kol. Kapitoly z teorie a metodiky výchovy I. Brno: Paido, 1998.
189 s.ISBN 80-85931-61-3.
19) UHLÍŘ, A. Technologie výroby nábytku II. Praha: Informatorium, 1997. 255 s.
ISBN 80-86073-09-2.
58
13 Seznam příloh
Příloha č. 1: Metodická příprava
Příloha č. 2: Fotografie
Příloha č.3: Dotazník
14 Přílohy
Příloha č. 1: Metodická příprava
Metodická příprava - odborný výcvik
Téma: Ruční opracování dřeva
Dlabání a broušení dlát
Cíl: Seznámení s různými druhy dlát a možnost jejich využití
Ostření dlát a způsob ukládání.BOZP při ostření i při práci.
Dlabání
Výchovný cíl: vést žáky k přesnosti a pečlivosti
Učební cíl: seznámit žáky s druhy dlát
s použitím dlát
s ostřením dlát
s postupem dlabání
Učební pomůcky: - deska s rostlého dřeva
rysovací potřeby
metr
rej sek
ztužidlo (svěrka)
dřevěná palička
dláta
- brusné kameny
nádoba s vodou (petrolej)
úhelník
Body instruktáže:
1) význam a podstata dlabání
2) druhy dlát
3) ostření dlát
4) organizace pracoviště a BOZP
5) ověřovací otázky
6) kontrolní otázky
60
Význam dlabání
Při dlabání ubíráme ze dřeva materiál dláty. V truhlářské výrobě zhotovujeme dlabáním
především konstrukční spoje z rostlého dřeva, nebo otvory pro kování.
Druhy dlát a jejich použití
A) dláto nehraněné - používá se na méně náročné truhlářské práce.
B) Dláto hraněné - používá se na náročné truhlářské práce (ozuby, rybiny). Hrany
dláta jsou zkoseny, a tím je menší možnost vytržení materiálu.
C) Dláto čepovací (děropáč) - jsou to dláta mnohem tlustší a používá se jich při
dlabání hlubokých dlabu a rozporů.
D) Dláto křížové - speciální dláto o síle 1,5-2 mm,má tvar dvoj - nebo trojzubce.
Používá se především k zadlabávání okenních závěsů.
E) Dláta řezbářská - používají se v řezbářství
61
Ostření dlát
Ostrá dláta velmi usnadňují práci. Dřevo opracované tupým dlátem nemá hladký povrch
a vypadá nevzhledně. Brousí se dláta nově koupená, tak i dláta otupělá. Dláta brousíme
na brusných kamenech ponořené z části do vody (petroleje), dláto při broušení
namáčíme. Ostří musí být nejen ostré, ale i rovné. Brousí se stále pod stejným úhlem,
dláto se drží dvěma prsty levé ruky (ukazovákem a prostředníkem) ve spodní části
čepele, pravou rukou držíme dláto za násadu. Zabroušená spodní část nesmí být ani
krátká ani dlouhá - krátká špatně vniká do dřeva a dlouhá se vylamuje. Dláta nesmí být
zaoblená, musí při pohledu ze předu svírat s podélnou hranou pravý úhel. Po hrubém
broušení, při kterém vznikne jehla, musíme ještě dláto obtáhnout na břidlici (mramoru)
opět namočeném ve vodě. To opakujeme až do odstranění jehly z břitu dláta.
Organizace pracoviště a BOZP
Uložení dlát do žlábku, dále pak úhelník, hadry na otírání dlát. Na pracovní desku
nádoba s vodou a brusnými kameny.
S dláty manipulujeme velmi opatrně,podáváme-li dláto, vždy ostřím k sobě, nikdy ne
proti druhému, dláta ukládáme do žlábku, aby nespadla.
62
f \
Materiál
Oiýsuj materiál
Upni materiál
ztužidlem
Prilož ostré
dláto
Zasekni dláto
kolmo do
materiálu
Zasekni dláto
šikmo
Nabruš dláto
Měř hloubku
dlabu
Dlabej tak dlouho až
dosáhneš potřebné
hloubky
Konec
Algoritmus pro nácvik dlabání
63
Příloha č. 2:Fotografie
Obtažení dláta
65
Příloha č. 3:dotazník
Otázky pro studenty:
1) Domníváte se, že na Vaší škole je dostatečný počet počítačů pro účely vzdělávání a
výuky?
a. Ano
b. Ne
c. Nevím
2) Domníváte se, že na Vaší škole jsou počítače dostatečně moderní pro účely
vzdělávání a výuky?
a. Ano
b. Ne
c. Nevím
3) Souhlasíte s tím, že počítačová gramotnost je v současné době nezbytná?
a. Ano
b. Ne
c. Nevím
4) Máte přístup k počítači i mimo školu?
a. Ano
b. Ne
5) Používáte počítače ke vzdělávání i sami, mimo vyučování?
a. Pravidelně
b. Občas
c. Ne
6) Jste schopni si na Internetu nalézt informace, které hledáte?
a. Ano
b. Ne
7) Máte osobní zkušenost s multimediální výukou?
a. Ano
b. Ne
8) Vyhovuje Vám více výuka pomocí počítače (a Internetu), který Vám umožňuje
použít vlastní styl a tempo učení, než výuka ve škole řízená učitelem?
a. Ano
66
b. Ne
c. Nepoužívám počítač k výuce
9) Používáte počítač s vyučujícím ve škole i v jiných hodinách, které s informatikou
nesouvisí (např. zeměpis, cizí jazyky apod.)?
a. Ano
b. Ne
10) Zauj ala vás forma nové výuky?
a. Určitě ano
b. Spíše ano
c. Spíše ne
d. Určitě ne
Dotazník - Otázky pro učitele:
1) Máte v zaměstnání k dispozici počítač s přístupem na Internet?
- Ano
- Ne
2) Používáte počítač při přípravě na vyučování?
- Pravidelně
Občas
- Ne
3) Ne Vyhovuje mi tento způsob výuky více než klasický
e. Určitě ano
f. Spíše ano
g. Spíše ne
h. Určitě ne
4) Jste schopni využít počítač k přípravě na vyučování tak, aby Vám ušetřil čas a
práci?
- Ano
- Ne
67
5) Setkali jste se s tím, že studenti díky využívání Internetu a E-learningu (učení
pomocí počítače) mají hlubší znalosti?
- Ano
- Ne
Nevím
6) Neměli jste někdy dojem, že studenti ovládají počítač lépe než Vy a že se to
odráží ve vztahu k Vám a k Vaší autoritě?
- Ano
- Ne
Nevím
7) Domníváte se, že výuka podporovaná informačními a komunikačními
technologiemi je vhodná pro klima třídy?
- Ano
- Ne
Nevím
8) Máte přehled, kde se na Internetu nachází informace související s Vaším
předmětem? Dáváte tyto odkazy studentům, jako podnět k samostudiu?
Vím, kde se informace nacházejí, čerpám z nich sám(a)
Vím, kde se informace nacházejí, dávám je k dispozici i studentům
- Nevím, kde se takové informace nacházejí
9) Pociťujete vůči své osobě jistý společenský tlak k tomu, aby jste počítače a
multimédia používali?
- Ano
- Ne
Nevím
10) Cítíte se frustrovaní, pokud neovládáte počítač a jinou didaktickou techniku na
takové úrovni na j aké by jste si přáli? Stresuje Vás to?
- Ano
- Ne
Nevím
68