Tato diplomová práce se zabývá rýmem v českých překladech
vybrané anglické romantické poezie. Ze tří funkcí připisovaných
rýmu — sémantické, rytmické a eufonické — je důraz kladen na
poslední dvě, sémantické funkci je pak věnován menší prostor.
Hlavním cílem této práce tedy je kvantitativní analýza těchto
tří aspektů rýmu a jejich realizace v překladu: rýmové schéma,
druh rýmu a rýmová slova. Jinými slovy jde o to, do jaké míry
jsou tyto aspekty originálních básní v překladech zachovány.
Pro potřeby této práce byl sestaven korpus, který obsahuje
vybrané básně Williama Blakea, S. T. Coleridge, Johna Keatse a
P. B. Shelleyho a jejich překlady. Do korpusu byly zařazeny
básně mající více přeložených verzí, ať už od různých
překladatelů, nebo různé verze jednoho překladatele. Co se týče
zařazení v čase, jedná se o překlady vydané po roce 1945.
Struktura práce je následující: nejprve je představena
klasifikace rýmu jak v anglické tak české literární tradici,
dále je pojednáno o rýmových schématech obecně i konkrétně v
díle anglických romantiků. Další část je věnována obecné
problematice rýmu v překladu a také některým specifikům rýmu v
anglické romantické poezii. Následuje samotná analýza a její
interpretace.