Tato bakalářská práce se zabývá očním onemocněním zvaným
uveitida. Jejím cílem je odhalit, jakým způsobem je tato nemoc
konstruována, a to jak společností, lékařkami a lékaři,
institucemi i samotnými pacientkami a pacienty.  Zároveň zkoumá
osobní zkušenosti lidí s uveitidou a její léčbou, i způsob,
jakým se s nemocí vyrovnávají. V práci kombinuji
autoetnografický a kolaborativní přístup s kvalitativními
polostrukturovanými rozhovory nabízející perspektivy z pozic
pacientek, i lékařky. Poskytuji tak vhled do problematiky
diagnostiky, léčby, a také života s uveitidou, které analyzuji
pomocí antropologických a sociologických teorií.