MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra politologie K o mu n ik ace Min is ter stv a zahr an ičn ích v ěcí ČR s méd ii v letech 2 009 -20 10 Diplomová práce Bc. Pavlína Fišerová Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytilek, Ph.D. UČO: 219037 Studijní obor: Politologie Imatrikulační ročník: 2009 Brno, 2011 2 Prohlašuji, že jsem práci „Komunikace Ministerstva zahraničních věcí ČR s médii v letech 2009- 2010“ vypracovala samostatně, a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury. V Brně dne……………….. ………………………… 3 Děkuji PhDr. Romanu Chytilkovi, PhD. za podnětné vedení a obětavou pomoc při psaní této práce. Dále také Mgr. Barboře Petrové za nesčetné konzultace a rady při vytváření tohoto textu. Zvláštní dík pak patří mým rodičům za to, že mi vytvořili podmínky pro to, abych se k sepsání této práce vůbec dopracovala, a Petrovi za trpělivost a podporu, kterou projevil, když mi ubývalo sil a on byl nucen neustále poslouchat o politické komunikaci. Speciálně pak děkuji svým kamarádům, kteří mě pomáhali přijít na jiné myšlenky a najít mezi psaním čas také na odpočinek. 4 Obsah 1 KOMUNIKACE MINISTERSTVA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR........................................................ 5 2 KLÍČOVÉ KONCEPTY KOMUNIKACE............................................................................................... 7 2.1 VZTAH MÉDIÍ A POLITICKÉ KOMUNIKACE ................................................................................ 7 2.2 POČÁTKY PŘIKLÁDÁNÍ VÝZNAMU KOMUNIKACI ................................................................. 11 2.3 POLITICKÝ SYSTÉM A JEHO PREZENTACE ............................................................................... 12 2.4 KOMUNIKACE VE VEŘEJNÉ POLITICE ....................................................................................... 15 2.5 PUBLIC RELATIONS A VEŘEJNÁ KOMUNIKACE...................................................................... 17 2.6 AGENDA SETTING........................................................................................................................... 20 3 VÝCHOZÍ POZICE MINISTERSTVA .................................................................................................. 23 3.1 DOMINANTNÍ RYSY MEDIÁLNÍ PREZENTACE MINISTERSTVA ........................................... 23 3.2 SOUČASNÉ SNAHY MZV................................................................................................................ 29 3.3 VLÁDA JANA FISCHERA ................................................................................................................ 31 3.4 ČZP V ZRCADLE SOCIÁLNĚVĚDNÍHO VÝZKUMU ................................................................... 34 4 MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ A MÉDIA........................................................................ 36 4.1 KOMUNIKACE MINISTERSTVA S MÉDII..................................................................................... 36 4.2 MEDIÁLNÍ OBRAZ MINISTERSTVA ............................................................................................. 40 4.2.1 MÍRA POZORNOSTI.................................................................................................................. 40 4.2.2 DŮLEŽITÉ STÁTY...................................................................................................................... 44 4.2.3 KLÍČOVÁ TÉMATA.................................................................................................................... 45 4.2.4 VÝZNAM TÉMAT ....................................................................................................................... 51 4.2.5 POLITIČTÍ AKTÉŘI ................................................................................................................... 52 4.2.6 VYZNĚNÍ .................................................................................................................................... 54 4.2.7 TITULKY..................................................................................................................................... 57 4.2.8 SROVNÁNÍ MÉDIÍ POUŽITÝCH PRO ANALÝZU.................................................................... 58 4.3 SROVNÁNÍ SE ZPRÁVOU O ČESKÉ ZAHRANIČNÍ POLITICE................................................... 59 5 ZHODNOCENÍ KOMUNIKACE MZV S MÉDII................................................................................. 63 6 DISKUZE O VÝSLEDCÍCH A MOŽNÝCH ZLEPŠENÍCH............................................................... 66 7 GRAFY....................................................................................................................................................... 69 8 POUŽITÉ ZDROJE.................................................................................................................................. 70 POČET ZNAKŮ: 153 043 5 1 KOMUNIKACE MINISTERSTVA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR Prvotním zájmem této diplomové práce je reflexe politické komunikace Ministerstva zahraničních věcí České republiky s médii v období úřednické vlády Jana Fischera, tedy od května 2009 do června 2010. Tento výzkum se tak soustředí především na to, jak ministerstvo zahraničních věcí využívá nástroje pro komunikaci s médii a jak následně vypadá jeho mediální obraz. Sledováním těchto faktorů se autorka bude snažit zodpovědět na otázku, jak vypadá komunikace ministerstva s médii, zda probíhá tak, že je skrze média možné získat ucelený obraz této instituce. Naše práce by se dala charakterizovat jako pokus o audit komunikace Ministerstva zahraničních věcí ČR ve zkoumaném období. Z úst odborníků je slyšet, že neexistence jasně psané koncepce české zahraniční politiky je faktor, který vede k nejasným rozhodnutím, kdy mohou být dlouhodobé zájmy zastíněny krátkodobými. (Bacovský eds. 2010, s. 12) Zde se pokusíme zjistit to, zda se tento faktor projevuje také v komunikaci MZV směrem k médiím. Mediální obraz pak může poskytnout reflexi toho, jak komunikace ministerstva funguje, zda je schopna nastolovat médiím určitou agendu a používá tedy akční komunikační prostředky, nebo zda je pasivním hráčem a preferuje spíše využití reakčního typu komunikace s médii. Dá se předpokládat, že podle množství informací, které se k lidem o jednotlivých politických agendách dostávají, si utváří obrázek o jejich významu. Zde by pak měla fungovat přímá úměra, že čím více zpráv o dané oblasti se k občanům a tedy k potenciálním voličům dostává, tím pro ně také získává resort na důležitosti. Resort ministerstva zahraničí z velké míry určuje prezentaci České republiky v zahraničí a významně se podílí na obrazu našeho státu za hranicemi, proto by i této části politické agendy měla být věnována přiměřená pozornost uvnitř státu a mezi občany. 1 1 Autorka chtěla vycházet z předpokladu „začarovaného kruhu“, kdy se domnívá, že špatná informovanost občanů o činnosti ministerstva marginalizuje jeho význam a význam české zahraniční politiky a to nejen v myslích občanů, ale obecně to má za cíl nižší zájem o otázky spojené se zahraničně politickou agendou. Tento rys se pak projevuje dále v chování politických stran, které když nevidí u občanů velký zájem o tuto problematiku, nevěnují jí také ve svých programech dostatečný prostor a zaměřují se pouze na nejnutnější body, jelikož předpokládají, že se nejedná o oblast, ve které by mohli získat nerozhodnuté voliče. Celý začarovaný kruh tak vede do slepé uličky plné nezájmu o tuto problematiku ze strany voličů, malé snaze politiků a politických stran o prezentaci zahraničněpolitické problematiky a ministerstva samotného, čímž dochází k uzavření kruhu. Podložit toto tvrzení bylo možné pouze výroky politiků a průzkumy veřejného mínění o názorech veřejnosti na konkrétní zahraničněpolitická témata, nikde nebyl ale proveden výzkum o celkové informovanosti. Jediným podloženým tvrzením je, že v jarním výzkumu předvolebních kampaní před parlamentními volbami 2010 na FSS MU bylo zjištěno, že tvoří v programech stran pouhých 5 %. Z důvodů nedostatečného podložení je tento předpoklad uváděn pouze v poznámce pro zamyšlení. 6 Dá se říci, že média mají ve fungování moderních společností klíčovou roli, která by se dala připodobnit až k roli sociálních institucí, a proto je na ně uplatňována řada společenských normativních požadavků. Ministerstvo zahraničních věcí je pak aktérem, který vznikl jménem lidu České republiky, v jeho zájmu a jeho jménem také mluví, jedná a vyjadřuje se i navenek. Proto by tento orgán měl vyjadřovat zájem lidu a občané by měli být dostatečně obeznámeni s názory, které jejich jménem ministerstvo dále podává. (Křeček 2009: 125) A právě na tuto roli se soustředí má práce o obrazu Ministerstva zahraničních věcí v českých médiích v porovnání s komunikací ministerstva. Tato práce si klade za cíl nalézt odpověď, zda se ministerstvo svojí komunikací s médii podílí na tvorbě svého mediálního obrazu a popřípadě do jaké míry. Komunikace MZV, jakožto hlavního tvůrce české zahraniční politiky, tak bude porovnávána s mediálním obrazem ministerstva zahraničních věcí a české zahraniční politiky. Následné porovnání se zprávou o české zahraniční politice za rok 2009, vydanou Ministerstvem zahraničních věcí ČR, za sledované období ukáže, jaká témata ministerstvo zpětně vnímalo za významné a dojde tak k ucelení představy, zda v průběhu sledované doby MZV médiím sdělovalo ta samá, tedy pro ministerstvo důležitá témata. Výsledkem by tak mělo být utvoření kompletního přehledu o tom, zda to, co je prezentováno ministerstvem, je stejnou měrou prezentováno v médiích, a jak je obsah této komunikace tematicky pestrý. Práce bude obsahovat tři navzájem propojené a na sebe navazující části. Nejprve část teoretickou, ve které budou rozebrány teoretické koncepty důležité pro oblast politické komunikace, public relations a nastolování agendy ve veřejném sektoru. Seznámením s vnímáním základních pojmů různými autory si tak čtenář bude moci utvořit obrázek o sledované problematice z teoretického hlediska. Následovat bude část zaměřená více empiricky, kde se pomocí kvantitativní obsahové analýzy mediálního obsahu s tematickým zaměřením na mediální obraz MZV v celostátních tištěných médiích a pomocí kvalitativní analýzy textu pokusíme porovnat, zda obsah pracovní náplně a obsah toho, co ministerstvo sděluje médiím, odpovídá jeho mediálnímu obrazu nebo zda je médii prezentována pouze určitá část agendy MZV. Záměrem analytické práce je kvantitativní popis výskytu, kvalitativní popis důležitosti a dalších aspektů mediálního obrazu a následný kvalitativní náhled na některé z nich. Práce si klade za úkol ukázat, jak je mediální obraz MZV konstruován, jakým prochází vývojem a jak může zkreslovat skutečnou agendu MZV. 7 2 KLÍČOVÉ KONCEPTY KOMUNIKACE Tato část práce by se měla zabývat přehledem teorií a dosavadního vývoje zkoumání, které se zaměřovalo na politickou komunikaci a public relations ve sféře státních institucí. Protože je samotné zaměření tímto směrem neprobádanou oblastí, pokusí se práce vyzdvihnout body z několika teorií, které by se daly použít v kontextu se státními institucemi a měly by tak obhájit důležitost komunikace v tomto sektoru. Obecně je představa o významu politické komunikace důležitá pro vývoj, uspořádání a dynamiku společnosti, proto se tato oblast nachází pod silnějším zájmem veřejnosti, především pak vztah mezi politickou a masovou komunikací. Samotná politická komunikace je brána jako významná součást konstrukce dnešní společnosti, ale zároveň je s ní spjata debata o pronikání médií do politické sféry, kdy je nasnadě otázka, jaký mají právě zde média vliv. Interakce těchto dvou disciplín, jakožto nositelů komunikace v dnešní společnosti, se dostává do centra zájmu mnoha disciplín. Zajímavá je tato tematická oblast nejen pro mediální studia, ale také právě pro politologii nebo sociologii. (Jirák et al. 2000: 5-6) Cesta k tomu, aby komunikace byla brána jako politologický koncept, je velmi pozvolná. Samostatná společenskovědní disciplína politologie se v prvé řadě zaměřuje na proces utváření politického rozhodování, především na výstupy politického systému směrem ke společnosti, ale oblast zkoumání sdělení o sobě, je poněkud zanedbávána. V tomto ohledu se dá říci, že politologie disponuje určitým deficitem. Zaměření tímto směrem, tak nabízí získat nové poznatky a kontrolu vlastní činnosti. (Jirák et al. 2000: 7) Dá se zvažovat, do jaké míry má smysl komunikativní chování politických aktérů, jakým jsou politické reklamní a konferenční projevy, které mohou ovlivnit postoje a chování publika, jak silně plní svoji funkci a zda jimi chtějí političtí aktéři pouze splnit povinnost informování veřejnosti, nebo zda vnímají skutečný význam, který díky těmto aktivitám mohou jednotlivým událostem přiřknout. 2.1 VZTAH MÉDIÍ A POLITICKÉ KOMUNIKACE Média v prvé řadě poskytují a plní informační, vzdělávací a zábavnou funkci. Ovšem skrze způsob, jakým média reprezentují, také interpretují a analyzují, konstruují a zjednodušují obrazy. Současně navíc plní roli formování národních, regionálních a etnických identit, kdy zdůrazňují společné prvky, za jaké se počítá jazyk, kultura či historie. (Kevin 2003: 35-37) Je také zřejmé, že v současném světě hrají hromadné sdělovací prostředky 8 důležitou roli v politickém procesu. Tím, že poslední léta se dají označit jako léta masové kultury, stoupá tím i význam mediálního systému na fungování společnosti a tím i na politickou komunikaci. (Hallin, 2004: 25-33) Pro současnou dobu nazývanou dobou komunikace je šíření informací daleko snazší než dříve. Se šířením interaktivních elektronických médií včetně rozhlasových a televizních talk show, internetových chatovacích místností, diskusních skupin a dalších nových médií, na sebe přebírá mluvení a předávání informací jako způsob komunikace velkou úlohu. Za informaci je možné označit jakékoliv sdělení, zprávu či údaj. Jde o veličinu ukazující na míru „neurčitosti“, s jakou prochází systémem a na její změny, interakci a vývoj. Informaci je možné charakterizovat ze dvou hledisek: kvalitativní a kvantitativní. Kvalitativní ukazuje na obsah a smysl zpráv (sdělení). Kvantitativní informace je pak z pohledu teorie informace veličina, která ukazuje na pravděpodobnost události, o které zpráva vypovídá v předpokládaném nebo reálném systému. Podle Deutsche jde o „vztah mezi událostmi“ tvořící komunikační kanál. Hodnota takové informace je vyjádřena neměnností jednotlivých stupňů tohoto informačního kanálu (na vstupu, výstupu). V politickém systému se tímto měří efektivita informačního přenosu, jeho stabilita. (Svobodová, 2005) Komunikační dialog, jakým je například konverzace, se mění nejen v politickém procesu, ale i v tom jak jsme byli schopni komunikovat. Dochází tak k narušení tradičních hranic mezi komunikátory, tj. těmi, kteří mají komunikaci na starosti, a příjemci. Mimo to také došlo k narušení klasicky zažitých struktur fungování mezi zprávami a zábavou, novináři a občany, interpersonální a masovou komunikaci a na místo harmonického procesu se zde začal silněji objevovat ideologický a politický boj. (Zhongdang, 2001: 35-38) Média se dají primárně označit za arénu určenou k veřejné a tím i politické komunikaci, ale zároveň je možné o nich tvrdit, že jsou nezbytným zprostředkovatelem jakékoliv veřejné sféry, a obzvláště těsné je potom spojení sféry médií se sférou politickou. (Curran et al, 1996: 4-6) Masmédia se tak stávají arénou, ve které se politika také odehrává, vláda ji utváří a představuje veřejnosti2 , různým zprávám tak může být přidělena různá 2 Vládní komunikace s veřejností je v jistém smyslu nejstarší forma politické komunikace. Při pohledu na původ politiky a umění rétoriky je nutné vzpomenout dovednosti politické komunikace ze starověkého Řecka, zejména z Athén v době jejich největší slávy. Právě díky ní mohou mimo jiné vládní orgány inzerovat své území a přilákat tak turisty, ale až donedávna si státy nedokázaly plně uvědomit svůj možný potenciál a vědomě tak organizovat komunikaci s občany. Až v rámci růstu centralizovaných států za poslední dvě století si vlády tyto schopnosti začaly uvědomovat a v posledních padesáti letech s nástupem nových mediálních technologií je teprve začali lépe využívat, avšak samotný proces se tak stal složitějším. Maarek, P.J.: Government communication to the public 9 důležitost a různý význam. Výsledkem je, že činnost politiků, politických institucí v komunikaci s médii musí být propracovanější a promyšlenější, aby si tak zajistili, že jejich zpráva dostane ten správný význam a rozměr. (Swanson, 2004: 55-60) Proto je čím dál důležitější, jak politická sféra přistupuje ke komunikaci s médii, a to nejen politické strany, ale i další političtí aktéři, jakými jsou vláda, ministerstva a další orgány státní správy. Orgány politické moci se musí snažit disponovat silnou schopností kontrolovat a ovlivňovat oficiální informace a zabývat se agendou, jež má být prezentována společnosti skrze média. (Forster, 2010: 96-102) Účinky politické komunikace mohou být zkoumány na mikroúrovni jednotlivých příjemců zprávy nebo na makroúrovni, kde jsou jednotlivé odpovědi a výsledky politické komunikace agregovány dohromady kvůli možnosti porovnání výsledků. (McNair, 2003: 29-33) Analýza vlivu na jedince tak tvoří rozsáhlou oblast zkoumání, avšak v této práci se jí zabývat nebudeme a zaměříme se spíše na dimenzi komunikace probíhající mezi politickou institucí a médii, aniž bychom zkoumali skutečný vliv zpráv na příjemce na úrovni jedinců. Práce se především pokusí analyzovat, zda vůbec příjemnce má šanci se dostat k dostatečným informacím, zda není problém již na začátku řetězce politická sféra - média- voliči. Společnost je čím dál více spjata s masovými komunikačními prostředky, které nabourávají klasické společenské uspořádání a zavádí tak občanskou společnost, která je soustředěna mimo kontrolu státu, což může otevřít dveře hrozbě méně liberálním politickým systémům. (Drezner et al., 2008: 1-13) Tento fakt si musí demokratické státy dostatečně uvědomovat, a proto musí s masovými komunikačními prostředky dostatečně spolupracovat, aby potenciální hrozbu odvrátily.3 Tato skutečnost proto nesmí být politickými aktéry ignorována a podceňována, aby bylo demokraticky liberální státní zřízení v zemi ochráněno. Z tohoto důvodu je důležitým pojmem politická komunikace, která se dá považovat za převládající typ komunikace ve veřejné sféře, a právě díky ní mají politické instituce možnost ovlivňovat masové komunikační prostředky. Základní myšlenka je stanovena na základě obsahu, tj. na základě zpráv o politicích, politických situacích a politickém dění, a na základě and political communication, In: Maarek, J., Wolfsfeld, G.: Political Communication in a New Era, s. 157-162. 3 Tomuto tvrzení by oponoval Elihu Katz, který se domnívá, že může snadno dojít k nadhodnocení významu neosobních komunikačních médií a podcenění nesrovnatelně většího významu osobní komunikace. Masová média často hrají roli toho, kdo posiluje již existující předpoklady . Přijatá rozhodnutí tak mohou být ovlivněna nejen médii ale také osobním kontaktem. In Katz, E. (1957): The Two-Step Flow of Communication: an Up-To-Date Report on a Hypothesi 10 osob zapojených do politického života, tj. těch, kteří se podílejí na rozhodovacích procesech a jsou tedy aktivní v politickém procesu. (Mancini, 1991: 135-142) V našem případě pokud budeme mluvit o Ministerstvu zahraničních věcí, bude se jednat o jednání ministerstva, vystupování před médii a veřejností, z velké míry prezentované tiskovým mluvčím, tiskovým oddělení, a v neposlední řadě také hlavou tohoto ministerstva, tedy samotným ministrem. Nepůjde, ale pouze o kroky a činnosti vyvíjené jen jimi samotnými, bude se jednat také o to, jak jsou prezentovány masovými komunikačními kanály. Jelikož je komunikace považována za nedílnou součást utváření a upevňování skupinové sounáležitosti, umožňuje překročit izolovanost individuí, umožňuje vést kolektivní akce. Bez komunikace nelze vládnout ani být ovládán, což staví politiky do role těch, kteří jsou nuceni s veřejností komunikovat, aby si zaručili legitimnost vlády. (Jirák et al, 2000: 7) Do popředí se tak dostává koncept medializace politiky, kdy se nejedná pouze o zprostředkování dějů v politické sféře pro příjemce, ale důležitým rysem je skutečnost, že podle tohoto pohledu ztrácí politika jedinečné postavení a naopak se stává velmi závislou na médiích. Nejedná se o vztah, kde by média určovala politiku, ale jedná se o vztah vzájemných interakcí, pomocí kterých se obě oblasti formují. Díky těmto interakcím se stávají média důležitá nejen pro politiku, ale také se stávají dominantními tvůrci veřejné sféry a jejich jednání v mnoha ohledech ovlivňuje vývoj politické komunikace. (Jirák et al, 2000: 16-18) Političtí aktéři si tak musí uvědomit, že spolu s rozvojem masových komunikačních prostředků ztratili výsadní postavení v komunikaci s veřejností a přenechali silné pole působnosti právě médiím. Na jednu stranu se dostává politická sféra do situace, kdy jsou informace o ní šířeny dále k občanům bez jejího přičinění a bez jejího nasazení, na straně druhé ale přichází o primát v šíření informací o sobě. Musí se tak více soustředit na fakt, že informacím může být přikládán různý význam a proto musí vydat více pracovního úsilí, aby dosáhla požadovaného výsledku, aby zpráva svým šířením nebyla příliš zkreslena a vyzněla tak, jak by bylo pro politickou sféru prospěšné. Situace je totiž ovlivněna tím, že média na rozdíl od politiků očekávají od šíření informací a od své komunikace s veřejností jiné výsledky než samotní političtí aktéři. Základním cílem médií totiž není šíření důvěryhodných informací, ale především zvýšení své prosperity a své oblíbenosti mezi občany zprávami unikátními nebo nějak atraktivními. Tento fakt může být často v rozporu s informacemi, které by chtěla šířit politická sféra sama o sobě a své činnosti. Giovanni Sartori ve svém stati Videopolitika a Videodemokracie, pak tvrdí, že prioritami médií jsou sólokapr, záběr (dobrý dojem) a ohlas u publika. Chtě nechtě se tak média stávají nezodpovědnými, povrchními a populistickými, ale i přesto stále důležitějšími. Politici a 11 ostatní volení úředníci častěji reagují nikoli na události jako takové, ale na mediální události, tedy na to co je zviditelňováno médii. (Sartori, 2001: 154-155) 2.2 POČÁTKY PŘIKLÁDÁNÍ VÝZNAMU KOMUNIKACI Berger a Luckmann vydali již v roce 1966 knihu s názvem Sociální konstrukce reality - pojednání o sociologii vědění, kde jsou média brána jako jedna z institucí, která se podílí na uchopení každodenní reality. Naše vědění o světě je jen omezeným výsekem toho, co je nám v dosahu, co je nám viditelné. Média objektivizují sociální řád tím, že předkládají sociální normy a hodnoty, o něž se společnost opírá a reprodukují tak stereotypní chování. (Berger et al, 1999: 49-50) Proto také stoupá význam informací sdělovaných příjemcům. Informace, které se šíří o politických otázkách a hodnoty, které jim přiřazují, tak mohou utvářet hodnoty občanů a dávat význam jednotlivým politickým tématům. Pomocí nich dochází k politické socializaci občanů a utváření jejich názorů. Realita je tak považována za něco, co je tímto způsobem přivedeno k životu a dále produkováno, předáváno a rozšiřováno v procesu komunikace – prostřednictvím konstrukce, pochopení a upotřebení symbolických forem. (Štětka, 2007: 68) Tuto tezi potvrdila zástupkyně ředitele tiskového odboru PhDr. Veronika Honcová, Ph.D.: „Ve většině případů, my co by tiskový odbor, komunikujeme s veřejností pouze prostřednictvím novinářů, respektive obracejí se na nás novináři a média obecně s dotazy vystihujícími často právě aktuální dění, ve kterém je naše ministerstvo angažované.“4 Mediální realita, ale může být na hony vzdálena skutečnému dění ať už ve společnosti, nebo v politických institucích. Občané tak mohou získat mylnou představu o politickém a jiném dění ve společnosti, mediální realita se pro určitou část lidí může stát měřítkem reálných hodnot a pravdy. Proto je pro demokratický systém důležité dostatečně prezentovat své hodnoty a snažit se, aby byla míra zkreslení mediální reality vůči skutečnosti minimální. Dalším autorem, který přikládá pro fungování demokracie významnou roli médiím je Giovanni Sartori, který tvrdí, že si drží ústřední postavení při vytváření a formování veřejného mínění.5 Veřejnou sféru pak definuje např. Philip Schlesinger a John Erik Fossum své práci 4 Rozhovor s PhDr. Veronikou Honcovou, Ph.D., zástupkyní ředitele tiskového odboru ministerstva zahraničních věcí, pořízen v Praze 29. 3. 2011. 5 Sám pak tento vztah předvádí pomocí Deutschova kaskádového modelu, jenž je založen a popisuje prosakování názorů z elitních vrstev na nižší úrovně. Pod pojmem elity jakožto ekonomické a sociální, jsou v tomto případě Deutschem řazeni nejen vrcholní představitelé státu, tedy politické a vládní 12 jako komunikační prostor nebo prostory, kde dochází k reflexi a kritice politického uspořádání a kde také dochází k debatě, která je relativně neomezena. (Schlesinger et al, 2007: 1-3) Dochází tak k přímému napojení na Habermasův koncept veřejné sféry, kterou pojímá jako prostor sociálního života, v němž dochází k výměně informací a díky tomu také k formování veřejného názoru. Zastává názor, že pojem veřejné sféry je kriticky důležitý právě pro teorie zabývající se komunikací, i když to nespadá do jejich základních oblastí analýzy. Sám tvrdí, že pokud chceme pochopit procesy sociálního rozvoje a reprodukce, musíme zapojit společnost na dvou úrovních. Jednak na úrovni výše zmiňovaného sociálního života, kde se zaměřujeme na smysl společenských procesů, výsledky záměrů sociálních aktérů a hodnotových orientací, aby mohlo dojít mimo jiné i k výše zmiňované politické či kulturní socializaci všech členů společnosti, na druhé straně pak nesmíme opomenout úroveň systémovou - úroveň aktérů systému, kde se máme snažit pochopit způsob, jakým se prolínají sociální činnosti, mezi které řadí také komunikaci, která je nadřazena nad vůli a vědomí aktérů a lidu. (Goode, 2005: 62-70) Veřejná sféra je esenciálním prvkem demokracie, jejími žádanými efekty je zvýšená participace, informovanost jak oficiálních představitelů, tak občanů, a jejich zvýšená erudice a všeobecná mobilizace. (Schlesinger et al, 2007: 35) Demokracie je tedy neodmyslitelně spojena s veřejnou sférou, pro jejíž fungování je zase komunikace nepostradatelným prvkem. V plně funkční demokratické společnosti jsou lidem nabízeny a prezentovány soubory hodnot, ve kterých se mají pomocí dostupných informací zorientovat a vytvořit si vlastní názorový rámec. Jednotlivé úrovně systému se vzájemně natolik prolínají, že je pro obyčejného občana čím dál složitější se v daném množství zorientovat a pochopit logiku jejich fungování. Zda dochází ke komunikaci ministerstva zahraničních věcí s médii natolik, že není ohrožena jeho legitimita, zda je komunikace taková, že občané mají možnost z dostupných informací chápat jeho význam a důležitost jeho činnosti, to jsou otázky, na které bychom si měli na konci této práce umět odpovědět. 2.3 POLITICKÝ SYSTÉM A JEHO PREZENTACE Jak už jsme zmínili výše, všechny sociální systémy mají politickou sféru, tj. politické systémy, tedy mechanismy, které mají jako smysl existence rozdělovat v dané společnosti hodnoty a vytvářet rozhodnutí. Bez politického systému nemůže žádná společnost fungovat. Mezi společností a politickým systémem ale musí docházet k interakcím a musí být vzájemně špičky, ale také masová média jako obhájci názorů většiny populace, tedy masové veřejnosti. Sartori, G: Teória Demokracie, s. 95. 13 propojeny, musí být schopné navzájem spolu komunikovat a efektivně si předávat informace. (Jirák et al, 2000: 7-8) Podle R.G. Meadowa dává koncept politického systému možnost a dostatečný prostor, aby mohla být komunikace pojímána jako nezávislý prvek propojující vztahy těchto dvou sfér. Samotná politická komunikace je pak souhrnem veškeré výměny symbolů a sdělení, která určitým způsobem ovlivňují fungování politického systému. Obsahuje tak problematiku regulace konfliktů a distribuci hodnot, které uchovávají systém funkční. Politický systém musí disponovat takovými mechanismy, aby byl schopen účinně rozšiřovat veškeré potřebné informace, které mají souvislost s jeho zájmy, cíli a činností tak, aby společnost mohla politické procesy dostatečně pochopit a přijmout za smysluplné. (Meadow, 1980: 8-20) Ačkoliv se dá předpokládat, že společnost pojí s ministerstvem zahraničních věcí činnosti, jakými je vytváření zastupitelských úřadů České republiky v jiných zemích, už těžko se ale dá s jistotou říci, že česká veřejnost tuší, že například rozvojová pomoc zemím třetího světa také spadá do působností ministerstva. Ačkoliv ministerstvo občas vydává zprávu o zahraniční politice ČR pro další roky, k veřejnosti se dostává už jen stěží. Politické zájmy týkající se vnitropolitických otázek jsou veřejností obecně přijímány jednodušeji z důvodů jejich bezprostředního vlivu na život občanů. Proto zahraničněpolitické otázky, které jsou s tímto ministerstvem především spjaty, jsou více opomíjeny a není jim věnována dostatečná pozornost, přestože pro Českou republiku se jedná o oblast značně důležitou. Každý politický systém, a tedy i politický systém ČR, by měl splňovat základní funkce. Mezi ně podle G.A. Almonda spadá také funkce komunikační, která zajišťuje nejen propojení jednotlivých částí systému mezi sebou, ale také propojení s okolím.6 Komunikační funkce má však v systému specifické postavení, jelikož je nezbytným aspektem pro fungování ostatních funkcí systému. Proto Almond tvrdí, že má být vydělena jako zvláštní funkce, především z důvodu, že v moderní společnosti vznikla zcela specifická struktura mediálních komunikačních prostředků, které kladou důraz na vlastní etickou neutralitu. (Wiseman, 1966: 218-240) Pokud tato funkce není naprosto v pořádku, není možné, aby systém zcela fungoval. Dá se proto říci, že i jednotlivé instituce v rámci systému by měly komunikaci ovládat, aby systém dával smysl. Pokud by tato funkce byla nedostatečná, může vést k negativním důsledkům, především ke snižování legitimity daného orgánu. Proto by se dané instituce měly snažit o vytvoření komunikačních kanálů, které by zajišťovaly adekvátní informovanost 6 Funkce politického systému Almond definoval ve své teorii strukturálně-funkcionální analýzy politických systémů. 14 občanů, aby nedošlo k narušení rovnováhy v systému. Jelikož se komunikace dá přirovnat ke krvi v lidském organismu, ztrácel by bez ní tedy celý koncept politického systému svou základní vnitřní logiku. (Říchová, 2000: 62-75) Podle Schramma rozvíjení komunikačního systému umožňuje občanům širší participaci, a tím posiluje demokratickou kontrolu společnosti. (Schramm, 1963: 55) Pokud se zaměříme na samotnou politickou komunikaci, dá se pro její vysvětlení použít definice, že je primárně spojena s mezilidskou, verbální i masovou komunikací, a výměna zpráv musí mít vliv na vztah k politickému systému. Přesto se jedná spíše o intuitivní soud, kdy není možné jednoznačně určit vliv daného komunikačního aktu na systém. Proto by každá instituce nesoucí politickou moc, měla pro zajištění legitimity svých rozhodnutí nalézt podporu u občanské společnosti. (Jirák et al, 2000: 7-8) A k tomu, aby vše mohlo mít správný efekt, je důležité si přesně definovat, kdo má být příjemcem, kdo přesně je odesílatelem a co potřebuje sdělit. (Kaid, 2004: 45-47) Když aplikujeme toto tvrzení na tuto práci, za odesílatele je považováno ministerstvo zahraničních věcí jako celek, příjemcem je občanská společnost České republiky. Hlavním významem sdělení by mělo být informování občanů o činnosti a poskytování informací veřejnosti a médiím, tím by mohlo MZV posílit svůj význam v očích občanů a posílit váhu této tematické oblasti v politické sféře ČR celkově. Pokud by toto posílení proběhlo úspěšně, mohlo by se projevit při hierarchizaci témat v předvolebním období a v předvolebních programech stran by mu mohl být věnován větší prostor než doposud. V počátcích výzkumu spojeného s politickou komunikací stály totiž právě různé volební studie, které byly v prvé řadě zaměřeny na ustavování hierarchie témat a jak je příslušné volby tematizují. Vliv tak měly především na předávání zpráv a informací mezi voličem, médii a politickou sférou. Tyto studie totiž především zkoumají vzájemné vztahy a pozitivní i negativní souvislosti mezi politickou agendou, tedy agendou, kterou do dění vnášejí politické elity, dále veřejnou agendou závisející na jednotlivých občanech a mediální agendou jako interaktivními procesy vzájemného ovlivňování, podpory či potlačování. (Jirák et al, 2000: 8-10) Právě i zde by mohlo dojít ke zvýšení významu zahraničněpolitických otázek, veřejnost by jim mohla lépe porozumět a pochopit jejich důležitost pro Českou republiku.7 Pokud by se opravdu politická instituce, jakou je třeba MZV, pokusila o posílení 7 Michal Kořan v knize Česká zahraniční poltika v roce 2009 tvrdí, že navzdory zřejmému potenciálu administrativního a výkonného zázemíčeské zahraniční politiky zhoršující se politický kontext a 15 svého obrazu, mohla by následně díky těmto typům výzkumů pozorovat, zda její snaha má i výsledky. Na tento výzkum se dá navázat, nikoliv se jím samotným zde zabývat. Záměrem této práce je primárně analyzování, jak v dnešní době tato komunikace funguje. Pokud bychom došli k závěrům, že jsou zde evidentní rezervy, dal by se po aplikaci určitých změn tento výzkum použít a srovnat například s výsledky této práce. 2.4 KOMUNIKACE VE VEŘEJNÉ POLITICE Nejnovější modely komunikace a kontroly mohou zvýšit naši vnímavost k určitým aspektům politiky, které byly v minulosti často přehlíženy nebo podceňovány, jak tvrdí K.W. Deutsch. Na počátku 60.let se k této problematice upnul ve svém díle The Nerves of Government, kdy se mu primární otázkou stalo, jaké poznatky může politologie získat o charakteru politického systému, jeho uspořádání, výkonnosti i schopnostech, pokud na něj bude nahlížet jako na soubor informací získaných od svého okolí o své vlastní činnosti, které může rozšiřovat dále, ale hlavně proměňovat k obrazu svému. Politický systém je pak pro Deutsche schopen uvědomovat si sám sebe a být za sebe odpovědný. (Deutsch, 1963: 55-60) Ve své práci pak přijímá tvrzení, že vlády a politické strany, tedy politické systémy, nebo-li sítě rozhodování a řízení, jsou závislé na procesech komunikace, které na sebe přejímají určité lidské rysy, aby se veřejnosti přiblížily a vzbudily její zájem. (Deutsch, 2000: 52-58) Základem celého procesu jsou informace, které se mají dostat k požadovanému příjemci, ve státní správě především k občanům nebo ostatním částem státní správy. Poté je možné informaci obecně definovat jako jakési uspořádané rozmístění, nebo-li uspořádané vztahy mezi událostmi. Komunikační kanál a informace je pak dle Deutsche aspekt popisu stavu každého jednotlivého stupně daného kanálu, který se mezi jednotlivými stupni nemění. Ta část popisu stavu na prvním stupni kanálu, která se objeví znovu nezměněná na konci, je informací, která byla kanálem jako celkem přenesena k příjemci. Výsledkem celé této snahy bylo to, že informaci bylo možné zařadit do dalšího zkoumání jako kvantitativní koncept a začala být měřitelná. Informace se tedy dá měřit a stejně tak i vliv komunikačního kanálu na výsledné zkreslení informace, kterým je daná informace přenášena. Celá Deutschova teorie komunikace má ukázat hlavně skutečnost, že žádný politický systém není schopen přežít pouze za použití moci. Proto je důležité se zabývat i schopností systému učit se a pozměňovat základní modely svého chování na základě proměny svého okolí a vnitřních změn politický nezájem vážně poškozuje její výsledky. Mediální zájem pak představuje důležitou součást obecného kontextu zahraniční politiky. In Kořan(2010): Česká zahraniční politika v roce 2009 16 společnosti. (Deutsch, 1963: 63-66) Důležitým přínosem a změnou pohledu, kterou přinesl právě Deutsch, byl odklon od chápání politiky pouze ve spojitosti s mocí. Právě jeho komunikační koncept politiky přeorientoval zaměření zkoumání politologů z moci na schopnosti a kapacity politického prostředí působit jako informační síť. Schopný, účinný a životaschopný politický systém by tak dle něho měl disponovat základními schopnostmi, mezi které řadil několik bodů. První schopností by mělo být přijímat informace, ať už od svého okolí nebo od jiných politických systémů, jak zevnitř, tak zvenku. Se získanými informacemi by pak měl umět správně nakládat, jednak je rychle zpracovat, odpovídajícím způsobem na ně reagovat a následně být schopen racionální sebereflexe svých vlastních reakcí. ( Jirák, 2000: 11-12) Stejně tak jako celý systém i jeho jednotlivé součásti by měly být schopny splnit tyto základní Deutschovy body. MZV by tedy mělo být schopno přijímat informace od okolí, a dále s nimi pracovat, vyvodit z nich náležitou sebereflexi. To by se mělo projevit v tiskových zprávách tohoto orgánu a následně i v jeho obraze v médiích.8 Aplikací teorie komunikace do politické vědy se následně v knize Politika a komunikace zabýval R. R. Fagen, který tvrdil, že politická komunikační aktivita je svými důsledky, aktuálností a potenciálem schopna ovlivňovat fungování politického systému.9 Pro samotnou veřejnou politiku a politická studia neexistuje jedna obecně uznávaná definice. Jednou z často používaných definicí je Petersenova definice veřejné politiky, v níž tvrdí, že se jedná o souhrn činností vlády přímo nebo nepřímo působících na občany a operujících na třech úrovních - politická rozhodnutí, produkty politiky a důsledky politiky. Analýza politiky je tedy samostatnou aplikovanou sociálně vědní disciplínou, která využívá multidisciplinárních metod zkoumání a zdůvodňování k produkci a zpracování relevantních informací použitelných v příslušných politických rámcích. Snaží si vzít příklad a inspirovat se všemi dostupnými poznávacími procesy a jen pomocí toho může dojít k analyzování celkového kontextu politického procesu. (Potůček et al, 2005: 9-10) Obecně se předpokládá, že politické instituce, byrokracie a vláda, které obývají veřejný sektor, přispívají k obecnému blahobytu, a proto jsou důležité pro rozvoj státního společenství. Problém ovšem nastává s tím, že není zcela jasné, jak mají veřejné instituce vypadat a fungovat, aby bylo možné říci, že z administrativního či managerského hlediska fungují správně. (Potůček et al., 2005: 15- 19) My se proto zaměříme na to, zda jedna taková instituce funguje správně v oblasti 8 Na Detscheho dále navázal například D. Lerner a politický systém byl poprvé obecně chápán jako předmět, jenž je s komunikací neodvratně spojen. Lerner, D., Lasswell, H.: The Politcy sciences 9 Více naleznete v jeho knize Fegen, R. R.: Politics and communications 17 komunikace. Jelikož nejsou žádnou teorií jasně stanovena kritéria symbolizující správnou funkčnost, musíme si je v práci stanovit sami. Za takové kritérium budeme považovat poměr mezi jednotlivými oblastmi agendy ministerstva, v jakém poměru jsou prezentována jednotlivá témata v médiích a v jakém poměru se objevují v tiskových zprávách vydávaných samotným ministerstvem. 2.5 PUBLIC RELATIONS A VEŘEJNÁ KOMUNIKACE Komunikační proces je možné chápat nejen pomocí informací, ale také jako tok logicky navazujících dílčích kroků, které procházejí od počátku až do konce celou PR aktivitou. Pro lepší pochopení vzájemných vztahů mezi mediálním komunikačním procesem a politickým komunikačním procesem je vhodné se zaměřit na pojem veřejná komunikace, jež tyto dvě sféry propojuje. Veřejná komunikace vývojově souvisí s ustavením a rozvojem veřejnosti a veřejné sféry jako takové, protože právě zde dochází k prolínání různých typů komunikace. (Říchová, 2000: 5) Komunikace v public relations, neboli komunikace ve vztazích s veřejností, je pak používána různými organizacemi pomocí prostředků a forem a také přes média na cílové skupiny důležité pro danou organizaci.10 PR můžeme chápat jako rozšiřovací funkci organizací, institucí či jakýchkoliv subjektů, která pomáhá vytvořit a udržovat vzájemné komunikační kanály, porozumění, přijetí a kooperaci mezi organizacemi a veřejností. Mezi procesy, ke kterým může být PR užitečné, je řízení a řešení problémů, kterým se dá předcházet průběžným informováním a reagováním na veřejné mínění. Dochází zde ke zdůrazňování odpovědnosti sloužit veřejnému zájmu a pomáhat sledovat a efektivně využívat změny v systému k včasnému varování a lepšímu předvídání trendů, a díky tomu pak pomocí komunikačních technik vytvářet přiměřené reakce.11 (Fawkes, 2001: 3-7) Za úplný prvopočátek public relations ve veřejném sektoru se počítá rok 1947, kdy byl zřízen ve Velké Británii Crombieho výbor. Ten měl být skupinou odborných státních úředníků, jež měli poskytovat potřebné spojení a komunikaci mezi vládou a médii.12 Práce ve 10 Samotné PR je dle Svobody těžké jednoznačně definovat. Sám tvrdí, že PR je sociálně komunikační aktivita, jejímž prostřednictvím organizace působí na vnitřní i vnější veřejnost se záměrem vytvářet a udržovat pozitivní vztahy a dosáhnout tak mezi oběma vzájemného porozumění a důvěry a uplatňuje se také jako nástroj managementu. Svoboda V.: Public Relations moderně a účinně, s. 16-23. 11 Pojem PR bývá ale občas nesprávně zaměňován s pojmem spin doctoring, který se oproti PR snaží ovlivnit média a podat jim takové informace, které vyznějí v prospěch daného subjektu. Dá se tak považovat pouze za součást a jednu z metod používaných v PR. Více In Hurtíková (2009): Vliv spin doctoringu na formování veřejného mínění: Kauza Irák ve Velké Británii v roce 2003 (on-line text) 12 Byly stanoveny čtyři základní cíle, jimiž se měl výbor zabývat a které měly naplňovat jeho pracovní agendu. V prvé řadě bylo jeho cílem vytvářet, udržovat, rozvíjet a šířit názory a znalosti o problémech 18 veřejném sektoru je však pro PR velmi náročnou oblastí, protože se zde objevuje větší škála aktérů a zúčastněných stran než v sektoru soukromém. Dalším nesporným zatížením je propojení aktérů navzájem. Ačkoliv mají politické instituce rozhodovat samostatně, mluví a jednají za občany, kteří jim v dalších volbách mohou vyjádřit nesouhlas a tím je obrat o křeslo, proto se nejedná o jednostranný akt, nýbrž je nutné brát v potaz veřejné mínění. (Clarke, 2001: 218-228) Státní orgány pomocí public relations sledují dosažení svých cílů, které naplňují v důsledku svěřených pravomocí. Většina aktivit státních orgánů se pak odvíjí od politické strany, popř. stran, které byly zvoleny, sestavily vládu a jsou těmi, kdo vydává politická rozhodnutí. Státní orgány, ale oproti soukromým subjektům musí v oblasti PR počítat s neustálým tlakem a pozorností ze strany občanů.13 Političtí aktéři se tak často snaží zdůrazňovat témata, která jsou pro veřejnost zajímavější, a dostávají se tím ke stejnému zájmu jako média, tedy získat přízeň občanů. Proto pro jednotlivé politické strany nemusí být v prvé řadě důležité informovat veřejnost o veškeré své činnosti. Tento fakt je pro politiky krátkodobě výhodný, ale v dlouhodobém horizontu není pro společnost prospěšný. Dobré by bylo porovnání jednotlivých politických složek, zda jsou společnosti prezentovány stejným poměrem, ale jelikož by taková práce byla značně rozsáhlá, pro tuto chvíli postačí zaměřit se pouze na zahraničněpolitickou složku. V současné době dochází k rychlému vývoji vztahů s veřejností díky rychle se rozvíjejícím novým technologiím. Public relations se vyvíjí stejně rychle jako technologie, protože musí vždy stíhat reagovat na měnící se dynamiku trhu a na zvýšené nároky příjemců. Protože se mění nejdůležitější kanály a zásady ve fungování komunikace, musí se PR zvládnout těmto změnám přizpůsobit. Podle odborníků je dobré PR jednou z nejvíce důvěryhodných forem marketingu proto, že vede efektivní komunikaci, která buduje důvěru a silný vztah s příjemci a médii. Právě díky němu mohou politické instituce změnit nahlížení veřejnosti na sebe a také zlepšit pozitivní image a pověst. (Solis et al, 2009: 8-11) O zlepšení a předmětech, kterými se zabývají jednotlivá vládní oddělení. Dále se měl snažit rozvíjet veškeré prostředky propagace tak, aby byl jasný a zřetelný účel daného oddělení pro občany. Následně se do jeho kompetencí řadila ještě pomoc a poradenství ve všech otázkách, které mohly mít jakýkoliv dopad na vztahy mezi odděleními a veřejností. Zastávalo tedy jakousi funkci poradního orgánu v otázkách komunikace s vnějším okolím, které také přemosťovalo jednotlivé vládní resorty mezi sebou. Theaker, A.: The Public Relations Handbook, s. 218-224 13 V. Svoboda tvrdí, že právě zde je významný rozdíl v PR mezi oblastí státní a soukromou. Podle něho je na státní orgány vytvářen větší tlak a jsou stále veřejností „kontrolovány”, ale především, že svobodný stát se svou demokraticky legitimní vládou je povinen politicky komunikovat s občany, kdy případné deficity v této komunikaci ohrožují vládnoucí stranu a přispívají k volebním změnám. Svoboda V.: Public Relations moderně a účinně, s. 104-113. 19 by se měla snažit kterákoliv instituce, protože pokud bude mít vytvořenu pozitivní image, může předcházet krizovým situacím a pokud už nastanou, může se s nimi lépe vyrovnat. Oldřich Čepelka se ve své knize Práce s veřejností v neziskovém sektoru zaměřuje na jednotlivá zacílení, na která by se měl v oblasti PR zaměřit právě státní, veřejný a neziskový sektor. Ten obecněji nazývá sektorem nepodnikatelským. Zacílení by se dle něj mělo zaměřit na získání podpory a pochopení veřejnosti pro svoji činnost, vyjádření svých zájmů vůči veřejnosti, informování, získávání podpory, vyjednávání a komunikování s veřejností, omezení eventuálních konfliktů s veřejností a zlepšování vlastní image. (Čepelka, 1997: 104- 123) Veřejná sféra je původně definována jako institucionální prostor, kde se utváří politická vůle pomocí toku relevantních informací a myšlenek.14 (Bennett et al, 2001: 14-16) Právě ona je považována za místo, kde dochází k debatování o aktuálních veřejných otázkách a zároveň místem, kde dochází k vytváření politiky. Rozsah efektivních hlasů ve veřejné sféře je výsledkem bitev o informační řízení společnosti. (L'Etang, 2009: 131-141) Důležitou součástí je pak také zvládání krizových situací. Záleží, jak je propracovaná krizová komunikace, protože instituce musí být na nečekané události připravené téměř dennodenně. Takové situace se mohou dělit na známě neznámé, u kterých lze očekávat, že nastanou, ale nevíme kdy nebo zda vůbec. Instituce si tak předem může vypracovat postup pro takový případ. Druhým typem jsou pak krize neznámě známé, které není možné vůbec předvídat, v nich pak opravdu záleží na pohotové reakci. A protože veřejné instituce jsou závislé na mínění občanů a na své důvěryhodnosti v médiích, je nutné se zabývat i touto složkou komunikace. (Svoboda, 2005: 33-40) Většina politických institucí nemá strategie pro krizové situace předem stanovené a řádně rozpracované a řeší je až ve chvíli, kdy nastanou. Proto se i zde nabízí prostor pro zlepšení. Při této analýze se například setkáme se situací, kdy bylo nečekaně prodlouženo vládní období a i jednotliví ministři, kteří měli původně připravené pouze dočasné strategie, museli reagovat na nově nastalou situaci. Významnou součástí PR je také oblast media relations, kterou můžeme definovat jako dynamicky se vyvíjející disciplínu, která má jednotlivcům a institucím poskytnout souhrn informací. Ty pak lze použít k ochraně a prosazení vlastních zájmů, ať už prostřednictvím využití příležitostí k publicitě, nebo v reakci na zájem novinářů. (Bystrov et al, 2006: 40). Na 14 Veřejný prostor dále popisuje McKee a tvrdí, že se jedná o obrazný termín, který je používán k popisu virtuálního prostoru, kde může docházet k lidským interakcím s cílem dosáhnout dohody ve věcech obecného zájmu, a tím může docházet k vytváření politického názoru. In McKee, A.: An Introdution to the Public Sphere, s. 4-6 20 jednu stranu se tak mohou používat nástroje zprostředkované komunikace15 , na druhou stranu nástroje přímé, které jsou nejčastěji reprezentovány tiskovými konferencemi. U MZV tak můžeme nalézt využití obou typů těchto prostředků. Proto jako efektivní nástroj pro sledování těchto procesů je mimo jiné tzv. mediální hodnocení, díky kterému je možné systematicky sledovat a vyhodnocovat pověst podniku či instituce na základě publicity médií, což zvláště u státních institucí patří k významným faktorům. Podle americké terminologie do tohoto pojmu spadají všechny téměř zaměnitelné pojmy, jakými jsou měření médií, analýza mediálního obsahu, sledování publicity nebo mediální odezva. Tyto vlastnosti umožňují být mediálnímu hodnocení důležitým nástrojem pro management. (APRA, 2000: 8) 2.6 AGENDA SETTING Důležitým propojením médií a publika se zabývá právě teorie agenda setting, která zkoumá, k jakému vzájemnému ovlivňování dochází. Médiím je zde přiřazena funkce toho, kdo může určovat témata, o kterých se ve společnosti bude mluvit. Pojem agenda setting můžeme poprvé nalézt v roce 1972 ve článku Maxwella McCombse a Donalda Shawa (McCombs et al,176-187), ačkoliv samotná myšlenka, že média ovlivňují nastolování agendy a že důležitější než samotný obsah je zpracování tématu, můžeme nalézt už u Lipmanna v knize Public Opinion roku 1922. (Lippmann, 1965: 10-15) Koncept agenda setting je možné brát jako jeden z klíčových konceptů, které se věnují zkoumání mediálních účinků. Jedná se o teorii o distribuci témat ve veřejném prostoru, která se zakládá na tvrzení, že média přímo i nepřímo ovlivňují představy, přesvědčení, postoje i hodnoty příjemců. (Burton, 2001: 347) Koncept nastolování agendy je tak možné chápat jako součást komunikačních procesů ve společnosti, pomocí něhož jedinci sdílejí politické významy. Proto jsou pak masová média vnímána jako klíčová při tvorbě a formování politických témat a aktivit. (McCombs, 1989: 8- 9) Agenda setting v nejjednodušší podobě zkoumá zprávy šířené politickou komunikací, kdy se soustředí především na to, aby veřejnost smýšlela o problému takovým způsobem, jaký by byl příznivý pro odesílatele dané informace. To znamená, že v zájmu každé nejen politické organizace by mělo být ovlivnění myšlení veřejnosti, tak aby se shodovalo s veřejnými zájmy. (Lilleker, 2006: 27-30) Agenda setting probíhá ve dvou na sebe navazujících stupních, kdy v prvním má dojít k hledání významnosti témat, ve druhém stupni má probíhat hledání 15 Mezi prostředky zprostředkované komunikace pak můžeme řadit například tiskové zprávy, tisková oznámení, nebo audiovizuální zprávy, které jsou zveřejňovány. 21 prvků, které mohou podporovat nebo umenšovat efekty nastolování agendy. Zatímco původní nastolování agendy přestavuje hledání výsledků kvantitativní obsahové analýzy médií a dotazování publik z hlediska vnímání důležitosti témat, druhá možnost - tzv. agenda setting druhého stupně má zaměření jiné. (Jirák et al, 2003: 36) Agenda setting druhého stupně je jinak nazývána nastolování agendy atributů. Do této skupiny se dá zařadit například zkoumání tzv. rámců (framing)16 , přesněji řečeno toho jak jsou jednotlivé události v médiích zarámovány, v jakém kontextu a v jaké souvislosti, popř. s čím je zpráva médii podána. (Trampota, 2008: 243-245) Ještě silněji je na agenda setting navázán pojem priming, pomocí něhož se například Henry Brady a Richard Johnson v knize Capturing Campaign effects , pokouší identifikovat systematické změny spojené s potencionálními voliči a jejich vnímání politiky. Primingem politických a ekonomických základů je tak možné v politické procesu a v průběhu kampaní nalézt společnou tématiku s voliči. (Brady H.E., Johnson, R: 2006). Média přisuzují určitým tématům větší význam než ostatním a tudíž jim dávají daleko více prostoru a opakují je – zvyšují „viditelnost“ těchto témat pro veřejnost. Jde tedy o zdůrazňování témat nebo jejich atributů. Priming je nástrojem především první úrovně agendy setting. (Miller, 2005) Práce zkoumající druhou fázi, tedy konkrétní prvky nebo atributy, se zabývají studií obrazu určitého celku, persony, organizace nebo instituce pomocí kvantitativní metody. (Tabery, 2008: 28-29) Výsledky zkoumání veřejné agendy setting jsou různé, ale často inklinují k závěru, že nacházejí pozitivní korelace a často příčinný vztah mezi mediální agendou a veřejnou agendou, zejména v relativně nenápadných otázkách, které nemají přímý dopad na život většiny veřejnosti, jako jsou například vládní skandály nebo právě zahraniční politika. (Weaver et al, 2004: 257-282) Přestože se dá polemizovat, nakolik je jakékoliv ministerstvo možné považovat za agenda settery, je zde tato teorie zmíněna, protože pomocí komunikace má jakákoliv instituce mnoho možností, kterých by si měla být vědoma. Jejich snahou by mělo být dosáhnout tohoto statusu tak, aby měly jako vládní celek možnost určovat v co největší míře, o čem z politických otázek bude společnost mluvit a jak. 16 Robert Entman, který se mezi prvními pokoušel uceleně pojednat o tomto konceptu, tvrdil, že rámovat znamená vybrat některé aspekty pozorované reality a udělit jim větší význam v komunikovaném textu, a to způsobem, který bude podporovat určitou definici problému. Proto mezi základní hodnoty důležité pro rámcování patří výběr určitých prvků a jejich významnost. Entman, R.M.: Framing: Toward Clarifícation of a Fractured Paradigrn, s. 85-99 22 Již v roce 1964 konstatoval ve své práci17 Bernard Cohen, že média nemusejí být schopna určovat, co si lidé mají myslet, ale jsou úspěšná v určování, o čem mají lidé přemýšlet. Tato myšlenka naznačuje, co může agenda setting ovlivňovat.18 (Křeček, 2009: 123-124) Dá se říci, že nastolování agendy předpokládá, že média vybírají do svých obsahů určitá témata, kterým věnují různě velký prostor v různých časových bodech, a míra do jaké se tématům věnují, následně ovlivňuje vnímání důležitosti těchto témat konečnými příjemci. (Trampota, 2009: 240-243) Pokud budeme chtít, aby nějaká konkrétní politika byla přijata, musíme nejprve donutit ty, kteří o tom budou rozhodovat, aby se začali o naší variantě alespoň bavit. Pokud se nám podaří dané téma dostat do povědomí těch, co se podílejí na rozhodnutí, máme z půlky vyhráno. To může stručně vysvětlovat, proč se právě v politických vědách a politických studiích stala agenda setting, tak populární a důležitou součástí. Agenda setting se však sama o sobě nezajímá o konkrétní politická rozhodnutí, která jsou přijímána, nýbrž o problémy, o kterých se v průběhu rozhodovacího procesu vede debata, političtí aktéři je berou v úvahu, přemýšlí nad nimi a věnují jim významnou pozornost. (Princen, 2009: 1-6) Shrnout možné přístupy k nastolování témat se pokusili také James Dearing a Everett Rogers, kterým se podařilo je uskupit do tří hlavních skupin. Rozdělili je na agendu mediální, agendu politickou a agendu veřejnou. V kontextu mediální agendy se postupně začínal objevovat pojem agenda-building, který se zajímá o to, kdo má potenciál tvarovat a ovlivňovat nastolování agendy. Přestože prvně tento pojem vznikl pro mediální oblast, je možné ho přenést i do zbylých kategorií. (Trampota, 2008: 40-47) Pro náš záměr bude nutné se zaměřit na třetí skupinu - tedy na politickou agendu. Nesmíme, však zapomínat, že všechny tři skupiny jsou navzájem provázané a mohou se ovlivňovat. V českém prostředí se politickou agendou blíže zabýval pouze Vlastimil Nečas, který se věnoval vztahům mezi politickou a mediální agendou. Ani zde ale není politická agenda brána jako hlavní badatelský záměr.19 17 Cohen, B.: The Press and Foreign Policy, 1964 18 Celkově vychází z přesvědčení, že mediálně konstruovaná skutečnost je v zásadě transformací mimomediální skutečnosti a k této transformaci dochází nezbytnou redukcí událostí na mnohem menší množinu mediálně akceptovatelných zpráv, avšak nezůstává pouze u převodu událost-zpráva, ale sleduje i jejich účinek na druhém konci komunikačního toku a předpokládá, že v dnešních společnostech těžko najdeme živé veřejné téma, které současně mediálním tématem není. 19 V zahraničí se politická agenda zkoumala v souvislosti s politickými procesy ve společnosti. Často byl koncept nastolování agendy rámcem pro analýzu politické komunikace během volebních kampaní. (Kaívas, F.: Politická agenda, in Škodová, M. (ed.).: Agenda setting: teoretické přístupy, s. 63) Dearing a Rogers se pokusili o sjednocení pojmů nastolování agendy, které má blíže k analýze politického procesu. Vědecká komunita zabývající se spíše vztahem mezi mediální agendou a agendou veřejnou, tak necítí potřebu cokoliv měnit. Dearing a Rogers, ale oponují, jelikož tvrdí, že agenda setting je politickým procesem, a proto by přistoupení na sjednocenou terminologii vedlo k lepšímu 23 Pokud bychom se zajímali o způsoby měření politické agendy, vychází především z množství pozornosti a rozsahu zdrojů, které byly věnovány jednotlivým issues - tedy jednotlivým veřejným problémům. 20 3 VÝCHOZÍ POZICE MINISTERSTVA Na základě konceptů, které byly zmíněny v první části práce, se nyní pokusíme konstruovat nová data pomocí analýzy čtyř seriózních tištěných celostátních deníků s ohledem na priority české zahraniční politiky, na její představitele a události, které se na mezinárodní politické scéně odehrávaly. Z deníků tedy budeme zkoumat Lidové noviny, Hospodářské noviny, Mladá fronta Dnes a Právo. 3.1 DOMINANTNÍ RYSY MEDIÁLNÍ PREZENTACE MINISTERSTVA V prvé řadě se podle předem stanoveného problému zaměříme na dominantní rysy komunikace MZV s médii v období vlády Jana Fischera. Především se pak pokusíme odpovědět, jaké dominantní rysy mediální prezentace ministerstva zahraničních věcí a s ním spojené české zahraniční politiky se projevily ve vybraných celostátních denících. Zaměříme se na rysy, mezi které je možné zařadit míru pozornosti zkoumané problematice, s ní pak dále souvisí novinové stránky, na kterých byly dané zprávy zobrazeny, a také rubrika, pod kterou spadaly. Důležitým rysem, díky kterému je možné porovnávat obsah mediálního obrazu s obsahem české zahraniční politiky a jejích priorit, je důraz na zkoumání souvislostí. Především nás bude zajímat s jakými státy a mezinárodními organizacemi je MZV spojováno, zda je médii dáván důraz na státy a organizace, o kterých mluví také ministerstvo a které jsou v čele zájmu české zahraniční politiky. Stejně tak je přínosem zjištění, s jakými společenskými tématy se tyto zprávy pojí a jaký význam v daných článcích problematika zastává. Dalším zjištěním pak může být to, s jakými politickými stranami je MZV spojováno. porozumění. (Dearing, J.W., Rogers E. M.: Agenda-setting, s.1-10.) Idealisté tvrdí nejen to, že agenda setting je politickým procesem, ale také zastávají názor, že právě internet je spouštěcím mechanismem, který má schopnost přeměnit politický život vytvářením sítí občanů a rozvojem veřejné sféry, kde se mohou podílet na rozhodování a pomáhat tak právě v procesu agenda setting. (Rawnsley, G.D.: Political Communication and Democracy, s.177-183.) 20 V souvislosti s politickou agendou se následně objevuje pojem issue, který se do češtiny překládá jako veřejný problém, aby byl odlišen od anglického pojmu problém. Přesná definice tohoto pojmu neexistuje, avšak nejčastěji je možné je v souvislosti s mediálním obsahem identifikovat jako hlavní témata příspěvků. Kalvas, F.: Politická agenda, in Škodová, M.(ed.).: Agenda setting: teoretické přístupy, s.65-67. 24 Zjištění těchto údajů nepřinese příliš informací pro výzkum komunikace ministerstva, ale pomůže ucelit jeho mediální obraz. Dá se zde ukázat, jak často dochází ke spojitosti s konkrétní politickou stranou, zda je či není možné sledovat, že se daná problematika častěji pojí s podobně názorově orientovanými stranami nebo zda se jedná o oblast nepersonalizovanou a prezentovanou převážně bez spojitosti se stranami. V neposlední řadě je pak důležité si určit vyznění sledovaných článků, jelikož to, že je určitá instituce, organizace či společnost v široké míře prezentována médii, ještě neznamená, že prezentovaná data vyznívají pro danou instituci pozitivně. Porovnání jednotlivých deníků, pak jen ucelí představu o tom, zda česká seriózní tištěná média kladou stejný důraz na jednotlivá témata a zda mají zprávy v nich podobné vyznění. Metodou použitou v empirické části této práce bude především kvantitativní obsahová analýza, která je jednou z často používaných metod při výzkumu médií. Obecně lze říci, že metoda zkoumá, jakými tématy se média zabývají a jaký prostor jim věnují. Umožňuje také do jisté míry předjímat, jaká témata bude veřejnost považovat za důležitá. Což je v případě této práce věc, která by ministerstvo měla zajímat, a mělo by se snažit, aby jeho témata a jeho práci občané chápali jako důležitou. Za tematickou agendu může být považován soubor témat, která se dostávají do médií. Zkoumání tematických agend patří mezi tradiční námět výzkumu, který může sloužit k analýze konkrétního média, srovnání několika médií, nebo v rámci širšího výzkumu, v rámci zkoumání tzv. nastolování agend, nebo-li agenda setting,.21 Výzkum tematické agendy proto představuje rozložení obsahů zkoumaného vzorku médií do zvolených tematických kategorií a v měření v prostoru, který média těmto tematickým kategoriím věnují. (Trampota et al, 2010: 101) Ve své klasické podobě je zkoumání tematické agendy propojeno se jménem Bernard Berelson a s kvantitativní obsahovou analýzou jako tradičním nástrojem pro zkoumání mediálních obsahů. Jelikož jde o kvantitativní metodu, má výhodu, že je přenositelná, ověřitelná, silně strukturovaná, používá statistické metody a proto je schopna poskytnout zpracování velkého množství dat. Poskytuje tak objektivní výsledky, které mohou být jasně prezentovány v grafech a tabulkách. Kvantitativní obsahová analýza má jasně daná pravidla a 21 Také se výzkum mediálních obsahů může mimo jiné propojit s výzkumem příjemců mediálních sdělení a vychází z tvrzení, že média mohou ovlivňovat, jaká témata považuje publikum za důležitá. Více In: Trampota, T., Vojtěchovská, M.: Metody výzkumu médií, s. 99-100. 25 postupy, kterým podléhá. (Berelson, 1952) Těmito pravidly se budeme řídit i při našem výzkumu.22 Kvalitativní metoda pak bude použita při interpretaci výsledků vzniklých analýzou a při jejich porovnávání s komunikací MZV a zprávou o české zahraniční politice. Především se bude jednat o analýzu textu nebo-li textuální analýzu, přitom budeme vycházet z předpokladu, že texty samy vytvářejí význam, který je médiem společenských účinků textu. To, jaký bude mít text účinek, závisí na jeho významu, nicméně význam textu je spouluutvářen textem samým. (Drulák, 2008: 95) Stejná událost může být v různých textech prezentována odlišně, avšak textová analýza nenazírá na text jako na přesný či nepřesný, ale pohlíží na to, jak text vypovídá o realitě, jak představuje svět a jakým způsobem ho interpretuje. Textuální analýza hledá odlišnosti mezi texty, aniž by tvrdila, že jeden ze zkoumaných textů je jediný pravdivý. (McKee, 2003: 1-17) Výsledná analýza by měla podat ucelenou zprávu o komunikaci ministerstva a jeho mediálním obrazu. Výzkumný vzorek je tvořen 536 články v tištěných celostátních denících, 28 tiskovými zprávami vydanými ministerstvem a pak také zprávou o ČZP za rok 2009. Přes snahy autorky samotné je potřeba zmínit limity, které se v naší práci mohou objevit. Jednak z důvodu redukce vzorku pouze na určitá média může být ovlivněna validita výzkumu, avšak analýza většího množství dat není pro tuto práci reálně možná. Pozitivním je oproti tomu fakt, že reliabilita v kontextu času a vývoje změněna nebude. Druhým aspektem, který si autorka sama uvědomuje, je, že při interpretaci dat může dojít k určitému zkreslení, které není možné vyloučit a je dáno právě samotnou osobou výzkumníka. Může tak dojít ke snížení objektivity práce, ale díky použité metodě je možné si výsledky zkoumání kdykoliv v čase znovu ověřit. Autorka si je vědoma chyb a limitů této práce, které nachází především v nepodložených tvrzeních objasňujících výsledky analýzy, které jistě zasluhují další empirický výzkum. Přínosem práce by jistě bylo také doplnění o analýzu obrazového materiálu a také analýzu jazykovou. Podle našeho předem stanoveného problému si bude klást následující výzkumné otázky: 22 Stanovíme si tedy výzkumnou otázku nebo hypotézu, definujeme výběrový soubor, vybereme patřičný vzorek, vybereme a definujeme jednotky měření. Následně dojde ke konstrukci kategorií obsahu, které budou analyzovány, vystavíme si poté systém kvantifikace, pak dojde ke kódování obsahů, navážeme analýzou shromážděných dat a shrneme závěry. 26 HLAVNÍ VÝZKUMNÉ OTÁZKY HV 1: Jaké dominantní rysy mediální prezentace Ministerstva zahraničních věcí a s ním spojené české zahraniční politiky se projevily ve vybraných celostátních denících? VEDLEJŠÍ VÝZKUMNÉ OTÁZKY VV1: Jak velkou pozornost deníky věnovaly MZV a české zahraniční politice? Jako proměnná bude použita pozornost, která bude kvantifikována pomocí četnosti výskytu tématu MZV, tedy samotného MZV, ČZP nebo samotného ministra zahraničních věcí ve vybraných tištěných celostátních denících v období vlády Jana Fischera. Sílu pozornosti budeme také identifikovat podle novinové stránky, na které bylo MZV zmíněno. Kategoriemi budou jednotlivé číselné označení novinových stran. Dalším významným identifikátorem míry pozornosti bude rubrika, ve které byl daný článek zařazen. Toto zjištění nám pomůže lépe se orientovat v médiích a ukáže, jaké rubriky se pojí s MZV. Rozlišujeme tyto kategorie23 : - politické zpravodajství/politika - česko/ z domova - názory/ komentáře - titulní strana - téma - knihy - recenze - zahraniční politika/ svět - byznys/ ekonomika/ podniky a trhy - volby -publicistika - auto/ cestování/ poznávání - odzbrojení - umění/kultura - Praha 23 Nutné brát v potaz, že každý deník má rubriky pojmenovány podle vlastního uvážení, avšak v každém z vybraných celostátních deníků, lze nalézt rubriky s obdobným obsahem. 27 VV2: S jakým dalšími zeměmi či mezinárodními organizacemi mimo ČR bylo MZV spojováno? V této souvislosti je jako proměnná stanovena země, kdy můžeme rozlišovat všechny reálně existující státy jako autonomní politické subjekty. Pomocí výsledků budeme moci porovnat, zda MZV v komunikaci směrem k médiím klade důraz na stejné státy. VV3: S jakými společenskými tématy bylo MZV ve vybraných médiích diskutováno? Proměnnou v tomto případě se stává kontext, se kterým bylo MZV v článcích spojováno. Budeme tak pozorovat četnost výskytu v jednotlivých kategoriích. Následně bychom měly dospět ke zjištění, která témata ve sledované době byla pro obraz MZV klíčová. - Evropská unie- Článek se věnuje jakémukoliv tématu spojenému s Evropskou unii, unijní politikou mimo Lisabonské smlouvy. - Lisabonská smlouva- Téma Lisabonské smlouvy je záměrně vyčleněno zvlášť z důvodu, že ve sledovaném období se jedná o aktuální téma. Článek se tak zabývá procesem jejího schvalování, souhlasu či nesouhlasu v různých zemích. - Protiraketová obrana- Tato kategorie zahrnuje výstavbu radaru v Brdech, jednání kolem něho, následná možná řešení a budoucnost. - Vláda ČR/ vnitropolitická situace- Do této kategorie se řadí veškeré články, ve který primárním tématem bylo dění na české politické scéně a jiné vnitropolitické otázky. - Studená válka- Články zde se věnují, historii spojené se Studenou válkou a spory, otázkami a fakty z ní. - Diplomatické a vojenské mise- Články věnující se našim diplomatickým misím, které zahrnují především zastupitelské úřady v zahraničí, patří právě do této kategorie. Dále sem zahrneme mise vojenské, a jednání o vysílání našich vojáků do ciziny. - Humanitární pomoc- Články musí zmiňovat aktivitu ČR v rámci humanitárních akcí. - Lidská práva- Kategorie se týká článků vyjadřující názor ČR na dodržování lidských práv v určitých částech světa. - NATO- Severoatlantická aliance, její vyjednávání a zprávy o dalších možnostech vývoje si vysloužili vlastní kategorii. - Priority, strategie ČZP- Články v nichž jsou zmíněny konkrétní body, které jsou v něm označovány jako priority nebo strategické body pro českou zahraniční politiku. 28 - Volby- Články komentující přípravu na volby, volební výsledky a volební kampaně. - Energetická bezpečnost- Kategorie zahrnující články o energetických surovinách. - Rusko- Speciální světová velmoc, ke které se pojí články zde. - Návštěvy- Články pojednávající o oficiálních státních návštěvách vysokých státních příslušníků. - Ekonomika- Kategorie zahrnující ekonomickou situaci a finance. - Cestování- Články věnující se poznávání jednotlivým států, regionů a dávající čtenáři rady na cesty. - Životní prostředí- Články týkající se ochraně nebo naopak znečišťování životního prostředí. - Více témat zároveň- Speciální kategorie, kdy je v článku zmíněno více než jedno ze specifikovaných témat. - Jiná témata- Sem spadají veškeré články, ve kterých se hlavní téma liší a nespadá do žádné kategorie z výše specifikovaných. VV4 Jaký význam mělo ministerstvo v daných článcích? Jako proměnná nám v tuto chvíli poslouží význam, kdy budeme rozlišovat, zda se jedná o hlavní téma, vedlejší téma nebo téma marginální. Za hlavní téma se dá považovat článek, ve kterém je ministerstvo považováno za stěžejního aktéra a je středem zájmu zprávy. Vedlejší téma pak reprezentují ty zprávy, kde je ministerstvo až druhotně zmíněno v kontextu centrální informace zprávy. Marginální význam mají potom ty, v nichž dochází pouze k prosté zmínce MZV. Díky tomu budeme schopni určit, jestli mediální obraz MZV tvoří především zprávy, kde má MZV hlavní roli nebo ne. VV5Prostřednictvím kterých aktérů bylo MZV a ČZP v tištěných médiích prezentováno? Jací političtí aktéři byli v souvislosti s MZV citováni, vyobrazováni a spojováni. Zde bude sledována četnost výskytu spojitostí s danými aktéry, konkrétně četnost výskytu zmínky o politických stranách ve článcích o MZV bude porovnávána s četností článků bez zmínky o jakékoliv politické straně. Tímto dosáhneme zjištění na kolik je MZV spojováno se stranickými tématy a politckými stranami a nakolik je jeho obraz nestranický. - Více politických stran - Jedna politická strana 29 - Žádná politická strana Další sledovanou proměnou bude četnost výskytu názvu jednotlivých politických stran ve článcích o MZV. Rozlišujeme strany, které před parlamentními volbami 2010 byly médii považovány za kandidáty na úspěch: - TOP 09 - ČSSD - ODS - KSČM - VV - SZ - KDU-ČSL - SPOZ VV6: Jaké vyznění měl článek, který měl spojitost s MZV? Proměnnou se zde stává vyznění a jednotlivými kategoriemi jsou: - Pozitivní- Při zmínce MZV byla použita pozitivně emocionálně zabarvená slova nebo slovní spojení. - Neutrální- Ministerstvo zde bylo zmíněno bez použití emocionálně zabarvených slov. - Negativní- MZV se úzce pojilo s výrazy negativně emocionálně zabarvenými. VV7: Jaké rozdíly lze identifikovat mezi informacemi o MZV podávanými jednotlivými vybranými celostátními tištěnými deníky? Intenzita bude operacionalizována jako pokrytí daného období pomocí proměnné pozornosti. Rozdíly je pak možné určit pomocí porovnávání jednotlivých titulů. 3.2 SOUČASNÉ SNAHY MZV Ministerstvo zahraničních věcí, stejně jako každá jiná veřejná instituce, má za povinnost prezentovat své postoje veřejnosti už jen z toho důvodu, že občany daného státu zastupuje Pro tuto práci je však důležité, že domácí veřejnost je pouze jednou z oblastí zájmu. Problém tedy nastává nyní, protože není přesně charakterizována strategie, jak se má 30 ministerstvo přiblížit domácí veřejnosti. Nebo je snad možné, že informovanost veřejnosti je dostatečná a skrze média jsou schopni občané dostávat relevantní informace a utvořit si reálný obraz o české zahraniční politice a ministerstvu? Ačkoliv se tiskový odbor MZV zabývá komunikací, nenajdeme vybudovaný komunikační plán. Nalezneme zde speciální oddělení, které se věnuje odpovědím na otázky občanů, kteří mají podle zákona právo na informace. Jiní mají jako pracovní náplň monitoring tisku, tedy sledování událostí prezentovaných médii, a až podle nich si vedení připravuje příslušné reakce. Jak sdělila zástupkyně ředitele odboru PhDr. Veronika Honcová, Ph.D.: „Součástí tiskového odboru jsou tři pracovní skupiny, jedna skupina se soustředí na komunikaci s médii, s novináři, na monitoring tisku a souhrn z agenturních zpráv před ranním briefingem pana ministra. Pak skupina, která má na starosti naše webové stránky, tvorbu stránek, systém nastavení posílání sms zpráv a pak také stránky jednotlivých velvyslanectví. Následně zde je speciální skupina, která má na starosti zákon číslo 106 o svobodném přístupu k informacím, protože sem na ministerstvo dochází spousta různých dotazů. Pokud uvedete svá práva, sdělíte určité údaje, tak za určitých podmínek vám musí ministerstvo informace poskytnout. Spadá sem i spousta soudních řízení a veškeré otázky za celé ministerstvo.“24 Dá se tvrdit, že prezentace MZV domácí veřejnosti, se tak dělí mezi práci odboru veřejné diplomacie, tiskového odboru, z velkého míry tiskového mluvčího a samotného ministra zahraničních věcí. Toto dělení může způsobovat jistou míru nepřehlednosti, avšak není možné se mu vyhnout. Významným bodem jsou tisková prohlášení, která ministerstvo vydává, a tiskové konference, které pořádá. Do dnešní doby se jedná o nejdůležitější výstupy ze strany ministerstva k veřejnosti. Proto je lze považovat za obraz, jakým ministerstvo s médii komunikuje. Slabá síla komunikace může být vidět například tak, že za více než roční působení Jana Kohouta na postu ministra zahraničí vydalo ministerstvo jen 28 zpráv prezentujících MZV. Obraz, který si s sebou MZV a celá zahraniční politika nese, se proto pokusíme srovnat s mediálním obrazem ve čtyřech největších celostátních denících. V neposlední řadě vezmeme v úvahu zprávu o české zahraniční politice a porovnáme, zda témata odpovídají důležitosti kladené v rámci koncepce ministerstva.25 24 Rozhovor s PhDr. Veronikou Honcovou, Ph.D., zástupkyní ředitele tiskového odboru ministerstva zahraničních věcí, pořízeno v Praze 29.3.2011 25 Nebude zde brána v potaz struktura, funkčnost a přehlednost webových stránek ministerstva, které mají shrnovat všechny důležité informace o ministerstvu. Stejně tak se nezaměřím na stránky českého 31 3.3 VLÁDA JANA FISCHERA Vláda, která se roku 2009 dostala do úřadu jako kompromis mezi dvěma nejsilnějšími politickými stranami, byla nazývána vládou úřednickou a v jejím čele stanul Jan Fischer. Tato vláda složená z nestraníků byla jmenována 8. května 2009. Celé situaci však předcházely dlouhé vládní spory, které ukončilo vyřčení nedůvěry druhé vládě Mirka Topolánka dne 24. března 2009. Následovalo podání demise 26. března 2009. Parlamentní strany se proto dohodly, že právě Fischerova vláda bude mít překlenovací roli v systému a bude mít za úkol dovést zemi úspěšně k předčasným volbám, které se měly konat na podzim 2009. Předčasné volby nakonec zamítnul Ústavní soud, protože způsob jejich vyhlášení byl v rozporu s Ústavou. Proto nakonec tato vláda vydržela ve své funkci až do 13. července 2010, do jmenování nové vlády vzniklé po regulérních volbách konaných v květnu 2010. V samotném programovém prohlášení této úřednické vlády 26 byla věnována jedna samostatná kapitola zahraniční politice, v níž za svou první prioritu považovala především dokončit s maximálním nasazením české předsednictví v Radě Evropské unie, které považovala za společný úkol všech státotvorných sil. V dalším programu propagovala především navázání na priority připravené předchozí vládou. Po skončení předsednictví pak vláda chtěla provést komplexní vyhodnocení zkušeností z předsednictví, a dále navázat na dlouhodobé akcenty v české politice v rámci Evropské unie, především na aktivní podporu České republiky dalšímu rozšiřování EU. Zahraniční politiku chtěla vláda zaměřit na rozvíjení dobrých sousedských vztahů, posilování transatlantické vazby, podporu dobrého a efektivního fungování mezinárodních organizací, na spolupráci s rozvojovými zeměmi, boj proti změně klimatu, ochranu lidských práv a posilování demokracie ve světě, na ekonomickou diplomacii a ochranu českých občanů v zahraničí. Zahraniční politika vlády měla být aktivní a realistická. V legislativní rovině chtěla vláda pokračovat v přípravě návrhu předsednictví www.eu2009.cz, které měly poskytovat informace odborné i laické veřejnosti o dění spojeném s předsednictvím EU. Ačkoliv se dají webové stránky také počítat mezi prostředky komunikace, zavedly by tuto práci do rozebírání správného uspořádání a užívání internetových komunikačních prostředků, což není v prvé řadě účelem. Raději se zaměřím pouze na média tištěná. 26 Fischerova vláda se řadí k typu úřednických vlád, kdy jedinou výrazněji politickou (ve smyslu stranickou) postavou je ministr vnitra Martin Pecina, který v následujících parlamentních volbách 2010 stál v čele pražské kandidátky České strany sociálně demokratické. Ale i Pecina se před jmenováním do úřadu nacházel ve funkci předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, což jen ukazuje, že stejně jako většina ministrů úřednických vlád se rekrutoval z vysokého postu ve státní správě. (Balík, 2010: 45-49) 32 zákona o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci. (Programové prohlášení Vlády Jana Fischera, 2009: 3) Na kolik se jí tento program povedl uskutečnit, respektive následně s ním obeznámit veřejnost zjistíme výzkumem. Svoji roli však také sehraje fakt, že původně byla vláda ustanovena na mnohem kratší dobu, než následně její mandát trval, a proto se průběžně musela rozšiřovat také pracovní náplň, kterou se zabývala. Výše zmíněné období bude cílem zkoumání, zaměříme se na to, jak byl právě v této době utvářen obraz ministerstva zahraničních věcí. Jelikož se jedná o období, na jehož začátku je Česká republika ještě předsednickou zemí Rady EU, je možné sledovat, zda první dva měsíce zkoumaného období budou touto situací ovlivněny a bude zde více zpráv. Přestože se na jednu stranu může zdát, že z důvodů úřednické povahy kabinetu nemůže být vypovídající hodnota výsledku zkoumání tohoto období zcela relevantní. Autorka s tím nesouhlasí, jelikož se pro Českou republiku jednalo o období velmi důležité především v zahraničněpolitických tématech, muselo ministerstvo fungovat jako za řádné vlády. Stejně tak délka jejího vládního období vybízí k tomu, že označení přechodná vláda ztratilo po krátké době význam, vláda byla posazena do nové situace a musela být schopna fungovat déle, než byl původní záměr. Malý vliv na chod tiskového odboru potvrdila také Kristina Miškovská: „Když se střídají ministři, tak agenda zůstává stejná, ale je možná změna tiskového mluvčího, kdy si ministr vybere někoho jiného nebo přivede někoho svého. Vzhledem k tomu, že tiskový mluvčí je osoba natolik blízká panu ministrovi, tak zde velmi často docházelo k výměně, nicméně na agendách tiskového odboru to nemění vůbec nic. Struktura je tady pevně daná a stále řeší ty samé otázky, proto tolik nezáleží, kdo je právě ministrem.“27 V době, kdy práce vznikala, se jednalo o poslední vládní období, které již bylo ukončené. Období bylo vybráno z důvodů, aby výzkum přinesl co nejvíce postřehů, které by stále mohly být aktuální. Jedná se o těsného předchůdce Nečasovy vlády, za které došlo na MZV ke vzniku nového odboru úzce spjatého s komunikací s veřejností, proto se dá předpokládat, že ve zkoumaném období lze nalézt nějaké příčiny, které k tomu vedly. 28 27 Rozhovor s Bc. Kristinou Miškovskou, DiS., členkou tiskového odboru ministerstva zahraničních věcí, pořízeno v Praze 29.3.2011 28 Jelikož jednou z vládních priorit bylo pokračování v prioritách vlády předešlé, převzala tedy úkoly již vytyčené vládou předchozí, měla tak pouze pokračovat v stejných kolejích. Z tohoto důvodu by neměl hrát významnou roli fakt, že se jedná o vládu úřednickou. Pokud by tak existovala určitá strategie pro komunikaci, došlo by pouze k jejímu převzetí. 33 Jako časové období bylo tedy pro výzkum vybráno období úřednické vlády Jana Fischera trvající od 8. května 2009 do 13. července 2010. Dané období je pak možné dělit na období trvajícího/ končícího předsednictví ČR v Evropské unii (8. 5. 2009 - 31. 6. 2009), kde je možné předpokládat zvýšený zájem o zahraniční témata. Druhou část by poté představovalo období, kdy se země a česká politická scéna zdánlivě připravovala na předčasné podzimní volby. To ukončilo rozhodnutí Ústavního soudu o jejich zrušení (1. 7. 2009 - 10. 9. 2009). Poslední částí by pak mohl být zbytek období tedy 11. 9. 2009 - 13. 7. 2010. Při výzkumu ale budeme brát v potaz především období jako celek. Mezi tituly, které jsou zahrnuty do analýzy patří Mladá Fronta Dnes29 , Lidové Noviny, Právo a Hospodářské noviny30 , které tvoří čtveřici seriózních českých celostátních deníků. Všechna čtyři vybraná periodika mají na občany značný vliv, svou vysokou čteností mohou být výkonným agenda setterem, proto by mediální obraz v nich měl být pro veškeré politické aktéry důležitý. (Šaradín, 2007: 113-114) V kvantitativní analýze tak pracuji s daty, která jsou získána zadáním klíčových slov do databáze Anopress, kterou jsem si vybrala pro její dostupnost a přehlednost. Pro vyhledávání jsem specifikovala zvolený časový úsek a konkrétní média. Následně byla vybrána nejdůležitější klíčová slova, podle kterých měl být vytvořen vzorek pro výzkum. Klíčovými slovy se tak staly: Ministerstvo zahraničních věcí ČR, jeho často využívaná zkratka MZV, slovní spojení Česká zahraniční politika, zkratka ČZP, dále spojení ministr zahraničí a ministr zahraničních věcí, a konkrétní jméno ministra ve sledované době - tedy Jan Kohout. Tato klíčová slova byla vybrána z důvodů, že ihned evokují propojenost s ministerstvem zahraničí nebo zahraničněpolitickou tématikou. Takto vybraný vzorek článků byl následně zkoumán a rozřazen do jednotlivých kategorií, podle jednotlivých výzkumných otázek, aby bylo možné výsledky dále interpretovat a využít pro další kvalitativní analýzu. Samotné proměnné, které byly v rámci výzkumu použity, pak byly stanovovány a odvozovány z výzkumných otázek. V průběhu výzkumu byly ale dále upřesňovány podle dat, 29 Průměrně se prodá kolem 300 tisíc výtisků denně a nejčastějším čtenářem jsou lidé s maturitou nebo vysokoškolským vzděláním s měsíčními příjmy nad 16 tisíc korun. On-line text (Internetový server Mladá Fronta) 30 Hospodářské noviny jsou význačné svým ekonomickým zaměřením a byly založeny v roce 1990 a v současné době je jeho denní náklad kolem 60 tisíc kusů. On-line text (server Hospodářské noviny) 34 která ze zkoumaného vzorku přicházela. Možnost upravování proměnných v průběhu výzkumu tak umožnil upřesnění kategorií dle skutečného významu a četností.31 Výzkumnou jednotku ve výzkumu lze analyzovat jako jednotlivý článek bez obrázkových příloh včetně titulků daných článků. 3.4 ČZP V ZRCADLE SOCIÁLNĚVĚDNÍHO VÝZKUMU Výzkum s podobným zaměřením provedl Jan Křeček a jeho výsledky můžeme nalézt v knize Česká zahraniční politika v zrcadle sociálněvědního výzkumu, kdy se zaměřil na mediální obraz zahraničí a zahraniční politiky České republiky utvářené ministerstvem zahraničních věcí. Došel k závěru, že velkým problém je zde selektivnost české zahraniční politiky, jak je prezentována médii. Křečkův výzkum se ale zaměřil na zahraniční témata, která se objevují v Mf Dnes přímo v rubrice zahraničí, což dle autorky nelze ztotožňovat s českou zahraniční politikou, jelikož významné procento ze zahrnutých článků tvoří informace spíše kulturního charakteru. Jeho výzkum přišel tedy s výsledkem, jaká zahraniční témata a jaké zahraniční země jsou v médiích prezentovány, popřípadě s jakou intenzitou. Hlavními porovnávanými daty byly články v zahraničních rubrikách spolu s články, obsahujícími MZV, diplomacii nebo jejího představitele. Druhá část článků byla považována autorem za agendu MZV. S potřebou výzkumu této oblasti s Křečkem souhlasíme, na druhou stranu už se nemůžeme úplně ztotožnit s výběrem jeho vzorku, především s omezením se pouze na zahraniční rubriky deníků a se specifikací agendy MZV. Proto se pokusíme jít trochu jiným směrem, avšak částečně na něj také navázat. Tento výzkum se totiž pokusí agendu MZV, kterou budou představovat tiskové zprávy a tisková prohlášení vydané ministerstvem, srovnat s tím, co nazývá agendou MZV Křeček, tedy s články v médiích, v nichž explicitně figuruje MZV, jeho představitelé nebo česká zahraniční politika. Budeme se soustředit přímo na ministerstvo zahraničních věcí. Pokusíme se analyzovat mediální obraz ministerstva, pomocí něhož budeme moci identifikovat, zda problém v komunikaci ČZP nastává právě u něj. Navážeme tak na Křečkův výzkum zkoumáním stejného problému s prezentací české zahraniční politiky a ministerstva zahraničních věcí, na druhou stranu se od již proběhlého výzkumu budeme jasně diferenciovat výběrem nejen zkoumaného období, ale také jiným výběrem vzorku, čímž můžeme dospět k rozdílným výsledkům. Lze očekávat stejné výsledky, které ve výzkumu očekával Křeček, a to na kolik bude mediální obraz dále 31 Jedná se především o proměnné konkrétních politiků a konkrétních témat. 35 spojován pouze se zahraniční politikou, s určitými zeměmi, nebo pouze s určitými politiky, nebo zda se bude týkat vnitrostátní dimenze. (Křeček, 2009: 123-133) Námi prováděný výzkum by měl být svým následujícím srovnáním s komunikací MZV a zprávou o ČZP schopen lépe poskytnout ucelený obraz. Po provedení vstupní syntézy lze vstupní hypotetický rámec pro uvažování o datech, která budu dále prezentovat, stručněji vyjádřit asi takto: ačkoliv se určité procento obyvatelstva České republiky dostává do přímého kontaktu s ministerstvem zahraničních věcí, a i když občané získávají povědomí o činnosti ministerstva i mimo média, dá se předpokládat, že podstatnou část vědomostí o činnosti ministerstva získávají právě z médií. Proto je důležité sledovat, v jakém kontextu je MZV zmiňováno v médiích, protože míra výskytu jednotlivých kontextů bude mít přímou úměru s důležitostí, přisuzovanou českou veřejností jednotlivým činnostem ministerstva a prioritám české zahraniční politiky. Problémem v této práci zůstává, že při studiu politických institucí není nikde předem definováno, jak má jejich komunikace s veřejností probíhat. Pokud ale vyjdeme z předpokladu, že se jedná o důležitou součást politického systému, který bez správné komunikace uvnitř i navenek není schopen řádně fungovat, je potřeba, aby i jeho jednotlivé části, tedy jednotlivé instituce v komunikaci fungovaly správně a získávaly si tak důvěru u veřejnosti. Navíc je důležité neopomenout zmínit právo občanů na informace, které je v demokratickém systému pevně zakořeněno. Proto by takovýto systém bez řádné komunikace ztrácel lidské pochopení a objevoval by se tak demokratický deficit. Tato práce by měla mít za cíl zjistit, zda komunikace ministerstva zahraničních věcí odpovídá kontextům, se kterými je spojována v médiích. Jestli je možné témata, která jsou komunikována ministerstvem, identifikovat také v médiích. 36 4 MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ A MÉDIA V analytické části této práce půjde o zhodnocení dat, která se nám podařilo získat. Bude možné stanovit a zhodnotit mediální obraz ministerstva zahraničních věcí za sledované období. Díky tomu bude možné srovnat sebeprezentací ministerstva s oficiální zprávou o zahraniční politice České republiky z roku 2009 a 2010 Bude tak možné sledovat rozdílné a totožné tendence v jednotlivých oblastech. 4.1 KOMUNIKACE MINISTERSTVA S MÉDII Do komunikace ministerstva zahraničních věcí s veřejností můžeme zahrnout tisková prohlášení a také tiskové konference, které jsou ministerstvem organizovány. Tiskových konferencí proběhlo za sledované období pouze deset. Samo ministerstvo tvrdí, že o ně není ze strany novinářů viditelný zájem. Tento fakt může být příčinou toho, proč ministerstvo nemá zájem a úmysl rozšiřovat svoji snahu o komunikaci s novináři a médii. Pokud se dále podíváme na tiskové zprávy a tisková prohlášení, která jsou ministerstvem vydávána, dostaneme se k číslu osmnáct. Právě tolik prohlášení bylo za období ministra Kohouta vydáno. Celkem bylo materiálů, pomocí kterých MZV komunikovalo s médii, 28. Tato čísla potvrdila i Kristina Miškovská: „Tento počet není ničím neobvyklým, odpovídá množství událostí, ke kterým bylo nutné, aby se ministerstvo vyjádřilo.“32 Tiskové zprávy ministerstvo nevydává žádné, proto budeme označení zprávy v této práci používat souhrnně pro označení veškerých publikovaných článků i uskutečněných konferencí ze strany ministerstva. Zjištěním těchto údajů je možné dojít k závěru, že oproti vzorku mediálních zpráv, kterých bylo přes pět set, je množství srovnávaného materiálu zanedbatelné. Přesto se blíže podíváme na zmíněných dvacet osm materiálů, ačkoliv tato komunikace ministerstva do jisté míry zdůvodňuje celkový počet zpráv s touto tématikou. Úřad vlády za stejný časový úsek vydal tiskových zpráv 138 a ministerstvo financí 131. Pokud samo ministerstvo nedá novinářům dostatečný počet tiskových zpráv, nemůže být dostatečně prezentováno v médiích, neboť pokud média něco potřebují, musí řešit problém nedostatku informací telefonátem na ministerstvo a vše dodatečně zjišťovat a ověřovat. Složitější přístup k informacím nezajistí dostatečnou prezentaci MZV, což může následně vést ke zkresleným informacím šířících se v médiích o ministerstvu. Přestože je tiskový odbor v rámci ministerstva početnější než 32 Rozhovor s Bc. Kristinou Miškovskou, DiS., členkou tiskového odboru Ministerstva zahraničních věcí, pořízeno v Praze 29.3.2011 37 obdobný odbor ve většině jiných státních institucí, vydává tiskových zpráv poměrně málo. Sám totiž nepovažuje za podstatné prezentovat úřad navenek, ale za svou povinnost cítí vyjadřovat se k dění ve světě, popřípadě obhajovat se z různých nařčení. Právě to, že se situacím nesnaží předcházet, ale připravuje se až na jejich následné řešení, může být jedním z problémů. Na začátek jsme se pokusili identifikovat státy, o kterých se ministerstvo zmiňuje ve svých tiskových zprávách. Najít určité shodné znaky při zkoumání států, kterých se zprávy týkají, bylo dosti obtížné. Celkem bylo možné rozpoznat dva státy a jednu organizaci, o kterých byla ve zprávách ministerstva více než jedna zmínka. Jednak zde byl vícekrát zmíněn Írán, především z důvodů teroristických útoků a rozsudků trestu smrti, dále se zde dvakrát opakoval Afganistan, především kvůli tématu rozšiřování české vojenské mise a také kvůli prezidentským a provinčním volbám, které se tam v dané době konaly. Mezinárodní organizace jednaly o vyslání volebních pozorovatelů pro monitorování férovosti voleb. Z organizací zde byla nejčastěji zastoupena Evropská unie, ani jednou se však nejednalo o téma, které bylo pro novinové články také dominantní - netýkalo se to tedy ani Lisabonské smlouvy, ani českého předsednictví Radě EU. Ve dvou případech šlo o vyjádření českého ministerstva k rozhodnutí Evropské komise a ve zbylých dvou šlo o konferenci k zasedání Trojky EU s další zemí nepatřící do EU. Oproti novinovým zprávám, ve kterých bylo MZV a ČZP spojováno silně se Spojenými státy americkými a také s Ruskem, se ve zprávách z ministerstva tyto země neobjevily vůbec. Je zde možné pozorovat tendenci, že se ministerstvo vyjadřuje především k aktuálnímu světovému dění, nikoliv ke konkrétním strategickým zájmům ČZP. Tematický kontext zpráv pocházejících z ministerstva nebyl příliš pestrý. Nejčastěji bylo nutné zařadit zprávu do kategorie jiné, protože se ve většině případů týkala přírodních katastrof nebo teroristických útoků, ke kterým se ministerstvo vyjadřovalo a sdělovalo své stanovisko. …V souvislosti s teroristickým útokem z 18. října 2009 v jihovýchodní íránské provincii Sistan-Balúčistán Ministerstvo zahraničních věcí České republiky vyslovuje upřímnou soustrast všem rodinám, které při bombovém útoku ztratily své blízké... (Ministerstvo zahraničních věcí, 20. 10. 2009) Výše uvedená citace je zde zmíněna pro příklad toho, jakým způsobem jsou vydávány mnohé zprávy vycházející z ministerstva. Sice se jedná o zprávy, které jsou pro ministerstvo 38 kvůli udržování dobrých vztahů s ostatními zeměmi nezbytností, ale pokud plní veškerý prostor, stávají se pro média pochopitelně nezajímavými. Zprávy, které ze strany ministerstva sdělovaly informace týkající se aktuálních společensky diskutovaných témat, byly ojedinělou záležitostí, ale i v těchto případech bylo evidentní, že jde pouze o vyjádření nepřinášející nové poznatky. …Přestože nová EK nastupuje do úřadu o něco později, než se původně očekávalo, ČR je přesvědčena, že nové kolegium J. M. Barrosa bude o to odhodlaněji a cílevědoměji naplňovat své programové ambice. Jde předně o podobu i obsahové akcenty Strategie EU 2020, což je program navazující na předchozí Lisabonskou strategii. ČR by si přála, aby EK ve Strategii 2020 volila takové recepty pro ekonomické reformy, které akcentují potenciál ekonomického růstu, tvorbu nových pracovních příležitostí, šíření poznatků vědy pro podporu výzkumu a inovací, to vše ve prospěch blahobytu občanů členských států EU…(Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 9. 2. 2010) Je vidět, že dochází k diskutování jen o velmi omezeném počtu témat. Vůbec zde nelze nalézt jakákoliv prohlášení ministerstva, která by se týkala a řešila koncepci české zahraniční politiky. Přestože v některých zprávách dochází ke zmínění českého stanoviska a názoru, jenž Česká republika zastává, jde vždy o vyjádření týkající se aktuální situace. V žádné zprávě nedochází k prezentaci české strategie bez toho, aniž by to nenavazovalo na okolní dění, které si vyjádření vyžadovalo. Graf 1 Témata ministerstva Zdroj: Anopress, analýza autorky. 39 Mezi aktéry se kterými se ministerstvo samo prezentuje, vévodí samotný ministr zahraničních věcí. Tento fakt plyne už jen z toho, že mnoho stanovisek a vyjádření je pronášeno právě jeho ústy a on sám znamená částečné synonymum české zahraniční politiky. Pokud už je někdo ve zprávách ministerstva zmíněn, tak je to právě on, je pouze výjimkou, pokud dojde ke spojitosti s jinou politickou personou. O tom, že není vhodná spojitost s jakoukoliv politickou stranou, asi ví i členové tiskového oddělení, protože za sledované období nedochází k jedinému takovému případu. Kromě ministra Kohouta bylo ve článcích možné dvakrát narazit i na jiné jméno, a to na prezidenta České republiky Václav Klause. Ostatní případy buď nenesly spojitost s žádnou politickou osobností, nebo, především v konferencích, se jednalo o určitého zahraničního politika, který se vydal do ČR na státní návštěvu, popřípadě řešit určité významné otázky, a po jednání s ministrem zahraničních věcí se účastnil pořádané konference. Mezi dalšími jmény se objevil např. tehdejší německý ministr zahraničí Guid Westerwell, ministr zahraničí Rakouska Michael Spindelegger, ministryně zahraničí Lichtenštejska Aurelie Frick nebo například náměstkyně ministryně zahraničí USA Ellen Tauscher. Jména těchto zahraničních politických představitelů jsme ale při analýze mediální obrazu vůbec nezachytili. Zprávy z ministerstva tak opravdu kopírují aktuální politickou situaci a v 80 % už ve svém titulku obsahuji slovní spojení Tiskové prohlášení/ konference k….- „Záznam tiskové konference ministra Kohouta k protiraketové obraně“,(MZV, 17. 9. 2009) „Prohlášení MZV ČR k ukrajinským prezidentským volbám“(MZV, 9. 2. 2010). Stejně jako v titulcích v jednotlivých denících je po jejich přečtení jasně identifikovatelné, do které kategorie témat spadají. Rozdílem však je, že ve všech titulcích dochází ke zmínce buď samotného ministerstva, což jsme v denících neobjevili ani jedenkrát, nebo jméno ministra zahraničí Jana Kohouta, které se i v denících několikrát objevilo. V rámci komunikace ministerstva ale nebyla vydána jediná zpráva, která by neobsahovala jedno nebo druhé. Vyskytování těchto znaků odpovídá tomu, že je zpráva vydávána MZV a jedná se o zdůraznění místa vydání, kdy je na první pohled jasně identifikovatelné kdo a k jaké otázce se vyjádřil. Komunikace ministerstva zahraničních věcí ČR s médii tedy není příliš rozvinuta. Sledované období trvalo zhruba třináct měsíců a v jeho průběhu bylo MZV vydáno pouze 28 zpráv. Pokud bychom toto číslo zprůměrovali, došli bychom k závěru, že ministerstvo se průměrně prezentovalo dvakrát v průběhu jednoho měsíce, vycházela by tak jedna zpráva za 14 dní. Taková intenzita komunikace s médii odpovídá tomu, že se ministerstvo vyjadřuje 40 pouze k nejnutnějším aktualitám, jakými jsou i státní návštěvy ze zahraničí. Není zde evidentně využitý potenciál tiskových zpráv, pomocí kterých může instituce nasměrovat média k otázkám a problémům, které by chtěla, aby byly řešeny. Může tak pomoci vlastnímu obrazu tak, že se ve svých zprávách bude prezentovat ve světle událostí a média, která dále s tiskovými zprávami pracují, budou mít možnost na to vyobrazení MZV navázat. 4.2 MEDIÁLNÍ OBRAZ MINISTERSTVA 4.2.1 MÍRA POZORNOSTI Po vytvoření výzkumného vzorku pomocí databáze Anopress, kdy jsme vyhledávali nejen ministerstvo zahraničních věcí samotné, ale také jeho zkratku MZV, Českou zahraniční politiku, pojem ministr zahraničí a jeho jméno Jan Kohout, vznikla databáze 704 novinových článků. Po bližší analýze bylo nutné vytřídit irelevantní novinové články, především ty, kde byla osoba ministra zmíněna v kontextu jiném než s jeho funkcí nebo kde zkratka MZV měla jiný než námi požadovaný význam. Analýza těchto článků by vedla ke zkreslujícím informacím a vypovídající hodnota mediálního obrazu MZV by nebyla relevantní. Po vytřídění irelevantních článků zbyl vzorek čítající 536 novinových článků, které mohly být dále podrobněji analyzovány, a my je mohli zahrnout do další práce. Nejvíce pozornosti bylo ministerstvu věnováno ze strany deníku Právo, které otisklo celkem 168 článků s touto tématikou, následovaly Lidové noviny se 148 články a Mf Dnes s Hospodářskými novinami se 110 články dělily o poslední místo. Nikde nedošlo k výrazným výkyvům a žádné z médií nevydalo méně než 110 článků obsahující toto téma, proto se míra pozornosti dá považovat za poměrně vyrovnanou. Graf 2 Pozornost deníků tématu Ministerstvu zahraničních věcí ČR Zdroj: Anopress, analýza autorky. 41 4.2.1.1 Novinové strany Pokud se rozhodneme vztáhnout míru pozornosti na stranu deníku, na které byla daná zpráva prezentována, výsledky budou trochu jiné. Z výstupů analýzy je evidentní, že většina zpráv týkajících se MZV byla prezentována na prvních osmi stranách deníků, což může dokazovat, jaký důraz dávají těmto článkům jednotlivá média. Situace ukazuje, že pokud už se jedná o článek ve spojitosti s MZV, dostane se do předních stran deníků, tím můžeme vyloučit, že by média odsunutím tématu do pozadí snižovala význam české zahraniční politiky. Jedná se o pozitivní hodnocení, jelikož pro občany, kteří získávají spoustu informací primárně z médií, může být rozhodující, jakou prioritu v tisku zpráva má. Nejvíce článků, ale vyšlo na straně osmé, možná z důvodů, že právě zde se často v novinách objevuje rubrika zahraničního zpravodajství, se kterým je toto téma úzce spjato. Na druhou stranu pokud se podrobněji podíváme na situace, kdy se jednalo o zobrazení na první stránce novin, dospějeme k závěru, že je to často způsobeno aktuálností tématu, ke kterému se ministerstvo vyjadřuje, nikoliv proto, že by šlo o samotnou strategickou koncepci ministerstva zahraničních věcí a prezentaci zájmů České republiky. Stejně tak se s ohledem na konkrétní médium pozměnil poměr mezi deníky, pokud se zaměříme přímo na první stránku novin. V čele stále zůstává deník Právo, ale pro Mf Dnes, přestože měla o 38 článků méně než Lidové noviny, byl článek častěji natolik důležitý, že ho otiskla na první stránce novin. Poslední místo si udržely Hospodářské noviny, což může být způsobeno jejich primárním zaměřením na ekonomické otázky, které ve zkoumané problematice zabírají jen malé procento případů. Graf 3 Rozložení na stránkách novin Zdroj: Anopress, analýza autorky. 42 Graf 4 Vyobrazení zpráv na titulní straně Zdroj: Anopress, analýza autorky. 4.2.1.2 Rubriky Z předchozích výsledků by mělo logicky vyplývat, že pokud na stránce číslo osm bylo zobrazeno nejvíce článků z našeho vzorku a pokud se vážně ve většině případů jedná o zahraniční rubriku, mělo by také odpovídat množství článků v kategorii zahraniční politika/svět. Podle grafu zobrazeného pod tímto článkem, je viditelné, že se to potvrdilo, 19 % veškerých článků bylo prezentováno právě v této rubrice. Rubrika zahraniční politika/svět se tak stala tou, ve které bylo MZV a ČZP zmíněno nejčastěji. Ovšem na druhou stranu se nejedná o jednoznačnou převahu, naopak je zde rubrika zahrnující domácí politické dění a zprávy z domova, která získala těsných 18 %. Ve skutečnosti jde o rozdíl, kdy první rubrika se 103 články, přeskočila druhou domácí politiku s 96 zprávami. Rozdíl devíti článků tak tvoří v tak velkém množství právě jedno procento. Do nejužšího výběru rubrik by se dále mělo také počítat politické zpravodajství/politika a titulní strana, kterým se také podařilo překonat 10 % z celkového vzorku. Zvláštností se může zdát druhé místo rubriky Česko/z domova, ale pokud se zamyslíme, že v pozorovaném období byl ministr zahraničních věcí současně místopředsedou poslanecké sněmovny a navíc se mezi domácími politiky řešily mezinárodní otázky, jakými bylo české předsednictví, Lisabonská smlouva nebo americký radar v Brdech, není se čemu divit. 43 Podle tohoto zjištění je proto evidentní, že předcházející výzkum Křečka, nebyl zcela odpovídající, protože se při zkoumání obrazu ministerstva zaměřil pouze na zahraniční rubriku, což ve skutečnosti může vést k velkému zkreslení dané situace, jelikož se často článek spojený s českou zahraniční politikou objevuje také v jiných rubrikách, které byly kvůli Křečkovu zúžení zcela opomenuty. 33 Stejně tak mohou následující výsledky dokazovat, proč Hospodářské noviny nekladly tomuto tématu takovou pozornost jako ostatní celostátní deníky. V ekonomické rubrice se vyskytovalo pouze 20 článků, tedy 5 % z celkového vzorku, což pro noviny s převážně ekonomickým zaměřením neznamená dostatečnou atraktivitu. Graf 5 Téma Ministerstva zahraničních věcí a rozložení v rubrikách Zdroj: Anopress, analýza autorky. 33 Dá se předpokládat, že na tuto skutečnost budou mít vždy vliv nějaké aktuálně diskutované otázky a nelze to vyloučit s tvrzením, že ve sledovaném období to byla výjimka. 44 4.2.2 DŮLEŽITÉ STÁTY Suverénní mezinárodně uznávané státy a udržování vzájemných vztahů s nimi je jedním z klíčových úkolů české zahraniční politiky, stejně jako jakékoliv jiné. Výsledky této části analýzy budou především použitelné pro následující srovnání s koncepcí české zahraniční politiky, zda důraz kladený koncepcí na jednotlivé státy, odpovídá důrazu s jakým je MZV a ČZP spojována v médiích. Do kategorií byly zahrnuty i nejvýznamnější mezinárodní politické instituce, které ačkoliv nemají pravomoci odpovídající suverénnímu státu, hrají na mezinárodní scéně roli velmi silného a důležitého aktéra. Řadit bychom sem mohli Evropskou unii, Severoatlantickou alianci nebo Organizaci spojených národů, kdy EU a NATO byly s ministerstvem zahraničních věcí a českou zahraniční politikou spojovány ve významném procentu případů. Pokud už došlo ke spojování MZV s určitým státem, nejčastěji bylo zmiňováno několik států zároveň. Často se objevovalo spojení Spojených států amerických spolu s Ruskou federací. Významné bylo také spojení Evropské unie s Irskem nebo Ruska se Severoatlantickou organizací. První místo Evropské unie se dalo předpokládat. Z části bylo způsobeno naším předsednictvím, kdy se o EU mluvilo více než obvykle. Na druhou stranu pokud se zaměříme na první dva měsíce pozorovaného období, kdy bylo Česko ještě předsedající zemí, je EU zmíněna 15krát z celkového počtu 79 článků. Toto číslo je až dvojnásobkem spojitostí s Evropskou unií než ve zbylých měsících, zvýšený zájem o toto téma se tak potvrdil.34 Extrémně silný výsledek Kanady je pak dán mezinárodněpolitickou situací, kdy právě Kanada chtěla kvůli velkému množství českých žádostí o azyl zavést povinná víza pro Českou republiku. Proto byla Kanada, která je s českou zahraniční politikou spojována minimálně, nyní ve středu dění. 34 Počet zmínek EU by ještě narostl, kdyby bylo bráno v potaz také Ministerstvo pro Evropské záležitosti, které ve sledovaném období fungovalo. 45 Graf 6 Propojenost států/organizací s Ministerstvem zahraničních věcí Zdroj: Anopress, analýza autorky. 4.2.3 KLÍČOVÁ TÉMATA Klíčová témata mohou být definována jako témata, ve kterých se zmínka o zkoumaném subjektu objevuje s větší četností. V tomto případě se dalo identifikovat několik klíčových témat, v jejichž spojitosti se MZV a ČZP objevilo. Ostatní témata, v jejichž kontextu bylo MZV zmíněno, představovala svým výskytem ojedinělou záležitost, a proto se nedala považovat za klíčová. Reprezentace témat v masových médiích má samostatný účinek na obsah tématu a na jeho relativní důležitost ve veřejném mínění, proto se tímto bodem také při analýze mediálního obrazu zabýváme. (McQuail, 2002: 389) Témat můžeme rozlišovat mnoho, ale jen některá nad ostatními dominovala. Nejedná se však o témata, která by byla v prioritách české zahraniční politiky dlouhodobě označována za primární. Celá scéna byla ovlivněna několika událostmi, které pro sebe pohltily většinu mediálního prostoru určeného pro tuto problematiku a pro otázky spojené s MZV a ČZP. Nejdominantnější byla skupina témat spadající do kolonky diplomatické a vojenské mise, uvnitř které můžeme dále pozorovat několik klíčových kauz spadajících do této kategorie. Za významnou kauzu se dá počítat vnitropolitická otázka o snížení státních výdajů a v té souvislosti debata o případném rušení některých zastupitelských úřadů České republiky. Tato 46 debata se odehrávala především v takové rovině, kdy ministerstvo uklidňovalo veřejnost, že k této situaci nedojde. …. Dvacet rušených misí mělo být v Africe, Asii a Latinské Americe, uvažovalo se však například i o zrušení konzulátu v Drážďanech. Škrty pro ministerstvo zahraničí však nakonec nebyly, tak drastické, jak se očekávalo. Přesto hodlá ministr Kohout přeskupit své síly ve světě. „Na malých úřadech většinou naši lidé obhospodařují jen sami sebe a nemají čas na rozvoj ekonomických aktivit. Ubereme proto diplomaty na velkých velvyslanectvích v Evropě a posílíme menší mise v zemích, kde je potenciál větší hospodářské spolupráce,“ říká Kohout…. (Mladá fronta Dnes 5. 10. 2010) Dále se jednalo obecně o roli zastupitelských úřadů, popřípadě o výměně zastupitelských misí a potencionální obsazování uvolněných míst novými diplomaty. Kauza se stáčela a spekulovala především o významných politicích, kteří by mohli být na důležité posty dosazeni. Celému tomuto okruhu, ale jednoznačně dominovaly dvě kauzy. Jednou byla kauza ohledně údajného zneužití diplomatických kontaktů manželkou českého velvyslance v Austrálii, která se tak rozhodla českým krajanům žijícím v Austrálii propagovat před parlamentními volbami 2010 Občanskou demokratickou stranu. Celá aféra vnesla na českou diplomacii negativní stín, jelikož nebyla zcela objasněna, velvyslanec odmítl odstoupit a své pochybení ohledně této události zcela popřel. Druhou dominující aférou pak byla diplomatická jednání s Kanadou ohledně vízové povinnosti, která měla být pro Českou republiku zavedena z důvodů enormně vysokého množství žádostí o azyl v Kanadě ze strany českých občanů. Kauza spočívala v neustálém přetahování, kdy se do médií šířily rozporuplné zprávy o výsledcích jednání a rozporuplná prohlášení tehdejšího ministra zahraničních věcí Jana Kohouta o aktuální situaci v jednáních. Právě kanadská víza se dají identifikovat jako jedno z témat s převážně negativním vyzněním. …Kanada s nejvyšší pravděpodobností znovu zavede víza pro české občany. V pondělí měl o tom údajně jednat kanadský ministr pro přistěhovalectví Jason Kenney s českými ministry zahraničí Janem Kohoutem a vnitra Martinem Pecinou. Víza by prý čeští občané měli potřebovat od osmé hodiny ranní v úterý 7. července… Podle námi získaných zpráv odmítli čeští představitelé informace o zvažovaném zavedení kanadských víz oficiálně potvrdit… (Právo, 1. 7. 2009) Mimo jiné další negativně laděný článek jsme mohli nalézt o čtrnáct dní později, kdy už se situace začala vyhrocovat. 47 …Po zavedení kanadských víz pro české občany se občas zdá, že řešíme v malé české podobě „watergateskou otázku“: co a odkdy věděl ministr zahraničí Kohout, potažmo premiér Jan Fischer. Věděli, že víza budou? Kanaďané tvrdí, že už od června, Strakovka zase, že asi šest hodin před vyhloubením této překážky. Není jasné, zda Ottawa již v červnu jen nahlas zvažovala, anebo tehdy už sdělila své pevné, byť časově nekonkretizované rozhodnutí. Není jasné oč opřela Praha svůj závěr, že se tak nestane… (Právo 16. 7. 2009) V této oblasti můžeme tvrdit, že dvě kauzy, které byly v médiích nejviditelnější, měly z velké části negativní vyznění pro ministerstvo. Co se týká vojenských misí, celá situace se točila kolem působení českých vojenských jednotek na území Afganistanu. Hovořilo se o potenciálním zvyšování jejich počtu nebo například nasazení polní nemocnice. V tomto případě se nedá jednoznačně určit, zda bylo MZV )posíleno nebo nikoliv, neboť mnoho článků spadajících sem, mělo pro MZV neutrální vyznění. Do kategorie patřilo také několik článků s jiným zaměřením, ale pro jejich unikátnost, se dají považovat za marginální. Stejně tak je nutné vyřadit poměrně rozsáhlou kategorii s názvem jiné, neboť kontexty, se kterými v daných článcích bylo MZV spojováno, byly ojedinělou záležitosti, takže by nebylo vhodné vydělovat speciální kategorie a zabývat se jimi podrobněji. Třetí kategorií s největší četností se stalo téma návštěvy, které jednak zahrnovalo oficiální návštěvy vysokých státních představitelů v České republice, ale také státní návštěvy představitelů České republiky v zahraničí. Za kauzu s nejvíce negativním vyzněním pro českou politickou scénu se dá považovat návštěva tehdejšího předsedy České strany sociálně demokratické Jiřího Paroubka v Rusku. Samotný aktér ji sice považoval za neoficiální, ale informace, které se dostaly do médií, měly jednoznačně negativní charakter. Situace poukázala na nekonzistentnost českých vrcholných představitelů a opět mohla mít špatný dopad na mínění veřejnosti, neboť se Paroubek dle médií vyjadřoval v rozporu s oficiálními českými zahraničními prioritami a zájmy. Přesto na této kauze můžeme vidět alespoň jeden přínos. Za ten lze považovat fakt, že díky ní byla médii zveřejněna oficiální stanoviska a zájmy české zahraniční politiky vůči Rusku. …Předsedové parlamentních stran by měly podle ministra zahraničí Jana Kohouta vždy dát diplomatům vědět, že se chystají do zahraničí. Vyhnou se tak různým interpretacím svého jednání. Kohout tak včera v ČT reagoval na setkání šéfa ČSSD Jiřího Paroubka s ruským premiérem Vladimírem Putinem v Moskvě. Podle Kohouta nebylo šťastné, že šéf 48 ČSSD během cesty nekomunikoval s velvyslancem v Rusku Miroslavem Kostelkou… (Hospodářské noviny, 13. 7. 2009) V Lidových novinách následně vyšel článek věnující se také Paroubkově návštěvě v Rusku, ale napsal ho bývalý český velvyslanec v Ruské federaci - Lukáš Dobrovský, a dokonce byl vytištěn na titulní straně tohoto deníku. …Předseda politické strany usilující o vítězství v nadcházejících volbách jedná bez mandátu a bez vědomí zahraničního ministerstva s premiérem státu, jehož politika není nakloněna spojeneckým svazkům předsedovy země. Ba víc, premiérova vláda vyhrožuje této zemi raketovými útoky, pokud se předsedova země svých závazků nezřekne. Předseda se premiérovi zaručí, že v případě vyhraných voleb jeho politická strana zmíněnou společenskou smlouvu zruší……Co je naprosto nepochopitelné, ba trestuhodné, je absence rozhodného protestu ministra zahraničí Jana Kohouta proti svévolnému poškozování českých bezpečnostních zájmů….. ( Lidové noviny, 13. 7. 2009) Zcela neutrálně pak vyzněla schůzka prezidenta Spojených států amerických Baracka Obamy a prezidenta Ruské federace Dmitrije Medveděva, pro jejíž konání si vybrali právě Českou republiku. Pozitivně zde byla prezentována význačnost ČR, prestiž, kterou ČR může díky této schůzce ve světě získat. Nebylo také opomenuto možné zviditelnění státu, které do země může přilákat novou vlnu turistů a prospět tak ekonomické situaci. Negativně však byly prezentovány výdaje, které musí Česká republika v případě takto významné návštěvy vynaložit ze státního rozpočtu především na oblast bezpečnostních složek. Finance byly obhajovány právě argumentem prezentace země, že se de facto jedná o prostředky vynaložené do jejího zviditelnění. Mezi další kategorie témat, které měly také význačné zastoupení, patří Evropská unie, protiraketová obrana a vnitropolitická situace/vláda ČR. Přestože by se dalo spekulovat o tom, do jaké míry jsou tato témata významná, když za dobu delší než rok jejich četnost dosáhla pouze hodnoty kolem 30. Přesněji řečeno, jak je vidět v následujícím grafu, téma EU a protiraketové obrany se shodně objevilo 33krát a vnitropolitická situace pouze 28krát. Vnitropolitická situace byla spojována konkrétně se samotnou úřednickou vládou, která byla v té době u moci. Dále se pojila s otázkou délky její působnosti, s otázkou finančního rozpočtu nebo také s fungováním parlamentu. Jelikož velké téma parlamentních voleb 2010, popřípadě předčasných voleb, které se měly konat na podzim 2009, spadají do samotné kategorie s názvem volby, nezahrnuje vnitropolitická situace nic, co by se tohoto týkalo. Do kategorie voleb bylo analýzou zařazeno celkem 17 vzorků, které se často pojily s potenciálně 49 možným budoucím ministrem zahraničních věcí ČR. Pro MZV a jeho prezentaci je tak zřetelné, že ačkoliv by na první pohled mělo být ministerstvo zaměřeno vně státu, není to zcela možné, protože jeho prezentaci i další fungování silně ovlivňuje vnitrostátní politická situace. Stejně tak můžeme vidět, že i média si tuto spojitost uvědomují a prezentují ji dále občanům. MZV se ale k těmto otázkám příliš nevyjadřovalo a ve článcích se necitovala prohlášení a projevy ministerstva a jeho představitelů. Primárně se jednalo o souvislosti, které se MZV týkaly, ovšem samy nebyly z jeho strany nijak komentovány. Téma Evropské unie je nutné upřesnit, protože na jeho četnost má významný vliv to, že nezahrnuje samotné předsednictví ČR a Lisabonskou smlouvu. Těm byly kvůli očekávanému vyššímu výsledku vyděleny samostatné kategorie. Tento předpoklad se ale nenaplnil. Evropská unie tak byla spojována často s čelními představiteli, s volným postem eurokomisaře, s názorem na důležitost voleb do Evropského parlamentu nebo se společnými zájmy EU a implementací některých pravidel. Z důvodu zúžení oblastí dosáhla EU pouze tohoto výsledku, kdybychom do ní započítali i dvě výše zmíněné vyřazené kauzy zvýšila by se četnost EU ihned na 64 zmínek, čímž by se posunula na druhé místo mezi tématy. Ačkoliv bylo možné očekávat větší množství zmínek o českém předsednictví, nedošlo k tomu, a to především z důvodů, že jeho předání proběhlo bez jakýchkoliv problémů. Za nedostačující se tak dá počítat následné bilancování o výsledcích našeho předsednictví, které se v médiích téměř neobjevilo.35 Totéž platí i pro Lisabonskou smlouvu, jejíž podpis prezidentem Klausem nevzbudil velký mediální rozruch, přestože byla dlouho diskutovaným tématem. Média určitou dobu sledovala jeho počínání a následně se už v další skupině článků věnovala Lisabonské smlouvě ve spojitosti s Irskem. Tento fakt je možné zdůvodnit dlouhým časovým obdobím, kdy tato kauza naplňovala přední stránky celostátních deníků, a proto se na ni ve sledovaném období již média příliš nesoustředila. U tématu protiraketové obrany se dá počítat, že výskytem odpovídá své aktualitě v dané době i významu pro českou zahraniční politiku. O situaci ohledně původně plánovaného protiraketového radaru v Brdech a následných možností, jak by se Česká republika mohla zapojit do plánované koncepce jinak, se velmi diskutovalo. Jako u jednoho z mála témat zde docházelo k jednoznačnému prezentování českých priorit. Byly zde publikovány zájmy, jakých by chtěla ČR dosáhnout, i možností, jakými by šla situace řešit. Je 35 S výjimkou zhodnocení pádu české vlády v době předsednictví, které bylo ve výsledku médii považováno za nepříliš důležité pro celkový obraz doby, kdy Česká republika předsedala Radě Evropské unie. 50 nutné podotknout, že někdy mohly být některé články zařazeny i do kategorie NATO, protože jedna z prezentovaných koncepcí zahrnovala i možnost, že by celý systém protiraketové obrany spadal pod Severoatlantickou organizaci. V případě této skupiny článků, bylo rozhodnuto o jejich příslušnosti k tématu protiraketové obrany, neboť koncepce spojená s NATO zde byla často pouze zmíněna jako jedna z alternativ. Z přehledu četností ostatních témat prezentovaných v následujícím grafu, můžeme vidět klíčové kauzy, které však již byly zmíněny výše. Pokud se ale ještě podíváme na kategorii zahrnující články prezentující a věnující se přímo tématu priorit a strategií české zahraniční politiky, dojdeme ke zjištění, že se jím za celé zkoumané období zabývalo pouze 10 článků. Přestože se mezi nimi objevil i článek psaný samotným ministerstvem, který shrnoval jeho stanoviska, dá se předpokládat, že zde nemohly být odprezentovány tak široce, aby laická veřejnost mohla pochopit jejich skutečný význam. Je tu jednoznačně vidět, že zlepšení stávající situace by bylo pro českou veřejnost přínosné. Graf 7 Výskyt klíčových témat Zdroj: Anopress, analýza autorky. 51 4.2.4 VÝZNAM TÉMAT Graf 8 Důležitost role ČZP a MZV Zdroj: Anopress, analýza autorky. Přes celkový počet 536 článků, ze kterých se skládá vzorek výzkumu, nemělo ministerstvo ve všech stejně silný význam a stejně důležitou roli. K zajímavému zjištění došlo zkoumáním síly významu ministerstva, kdy, jak už bylo zmíněno výše, z celkového počtu 704 článků bylo 168 vyřazeno z následné analýzy právě kvůli marginálnímu významu MZV a ČZP. Do porovnávání v rámci této subkapitoly práce je však pro úplnost zahrneme. U zbylých 536 článků je pak možné dále zkoumat, zda silný význam hrála právě zkoumaná oblast. Zkoumáním lze zjistit, že výsledná čísla analýzy neodpovídají důležitosti zahraniční politiky pro Českou republiku. Za hlavní téma je možné tuto oblast považovat v pouhých 273 článcích, což odpovídá pouhým 39 % článků, ve kterých byla zmínka. Roli vedlejšího tématu sehrálo MZV a ČZP ve 38 % případů, což je výsledek vcelku vyrovnaný. Do těchto případů spadají nejen situace, kdy je dominantním jiné téma, ale také situace, kdy např. ministerstvo a jeho představitelé situaci pouze komentují nebo jsou porovnáváni s jinými institucemi. Je ale otázkou, zda je pro ministerstvo přínosná pouze prezentace jeho tématu jako hlavního nebo se dá považovat za přínosnou i situace, kdy je MZV a ČZP zmiňováno v širším kontextu jako téma druhotné. Podle výsledků se oba tyto případy vyskytují podobně často, je pro vnímání občanů důležité i to, v jakém kontextu je tato problematika zmíněna, když se jedná o téma podřadné. V tuto chvíli jsou důležitá prohlášení, projevy a tiskové konference, aby měla média k dispozici velké množství materiálu, který by mohla použít v daném kontextu a nemusela používat tzv. spekulace, které schovávají pod tvrzení - údajně, nejspíš, nebo za slovním spojením důvěryhodný zdroj. Tato spojení mohou navozovat u občanů pocit 52 důvěryhodnosti a pravdivosti přinášených informací, aniž by tomu muselo pokaždé opravdu tak být. 4.2.5 POLITIČTÍ AKTÉŘI Sledovanou proměnnou byly také jednotlivé politické strany, které byly ve vzorku zmiňovány. Dá se tedy předpokládat, že míra jejich spojování by měla vyobrazovat důležitost pro českou zahraniční politiku. V hodnocení se zaměříme na jednotlivé politické strany, jejichž zobrazování má pro mediální obraz ministerstva jiný význam. 4.2.5.1 Politické strany Naprostou většinu případů ze vzorku tvořily zprávy, které se netýkaly žádné z politických stran. Tyto zprávy zabíraly celkem 65 %, což odpovídá 425 novinovým článkům. Česká zahraniční politika se ve většině případů týká vztahů s jinými státy a mezinárodními organizacemi, nikoliv konkrétním děním na české politické scéně, proto byly jednotlivé politické strany zmíněny pouze ve 45 % zpráv. Zvláštností je také fakt, že pouze v 6 % případů bylo zobrazeno v jednom článku současně více politických stran. Na prvním grafu je vidět, jak vypadá výsledek zastoupení ve zkoumaném vzorku, pokud do procentuálního rozložení budeme počítat také ty, v nichž nebyla žádná zmínka. Druhý graf potom může upřesnit situaci, poté co odstraníme články, v jejichž souvislosti jsme nenašli zmíněnou žádnou z politických stran nebo jich bylo zobrazeno více zároveň. 36 Pokud se ve sledovaném vzorku potkaly zároveň dvě politické strany, často jimi byly dvě největší na české politické scéně, tedy ODS a ČSSD. V některých případech pak nastala situace, kdy docházelo k porovnávání názorů napříč politickým spektrem. Tím došlo k tomu, že byly zastoupeny všechny relevantní politické subjekty. Situace byla silně ovlivněna předvolebním obdobím, kdy byl na názory jednotlivých politických stran ze strany médií i ze strany občanů, a tedy potenciálních voličů, kladen vyšší důraz. Stejně tak jako ve článcích s více stranami i pokud došlo ke zmínce jedné strany, nejvíce zmiňovanými se staly ČSSD a ODS. Ministerstvo zahraničních věcí bylo nejčastěji spojováno s ČSSD, což mohlo mimo jiné být také způsobeno tím, že ministr Kohout byl jejím 36 Do vyřazených článků spadají i ty, kde přestože byl název strany zmíněn, došlo tak pouze v závorce za jménem konkrétního politika, který je členem dané strany. Jednalo se v těchto případech pouze o upřesňující poznámku autora, aby bylo jasné, členem které politické partaje daná osobnost je. Čtenáři to umožní snazší orientaci a nedojde k záměně politiků s podobným jménem, ale pro tento výzkum by zahrnutí těchto článků bylo zavádějící, jelikož by tím z důvodů významných politických funkcí mohly posílit určité strany a výzkum by tak ztrácel vypovídající hodnotu. 53 bývalým členem a jeho členství bylo pozastaveno právě před vznikem Fischerovy vlády. Sám premiér byl navržen do své funkce také touto stranou. Vyobrazování nově vzniklé strany Věci veřejné je možné považovat za zajímavost, jelikož ve sledovaném období se ještě nejednalo o parlamentní stranu, ale o subjekt, který si v české politice své místo teprve hledal. I tento aspekt se dá zdůvodnit blížícími se předčasnými volbami. Zobrazování TOP 09 dosáhlo 9 % a bylo způsobeno především tím, že předseda strany Karel Schwarzenberg zastával post ministra zahraničních věcí před Janem Kohoutem. Komunistická strana Čech a Moravy pak ve většině článků, ve kterých byla zmíněna, působila jako negativní element a kritik činnosti vlády a MZV. Proto 75 % článků, kde došlo ke spojitosti, mělo pro MZV a ČZP negativní vyznění. Je možné, že novináři pro srovnání vyhledávali názor nejsilnější opoziční strany, za kterou je možné v dané době KSČM považovat. Po analýze je tak možné říci, že i kdyby nebyly vyřazeny články, kde byla strana zmíněna pouze za jménem politika, pořadí četnosti zmiňování by si strany zachovaly pravděpodobně stejné, jen by ČSSD s ODS pravděpodobně získaly vyšší procento zastoupení a zvýšily tak svůj náskok před ostatními. Graf 9 Zmínění politických stran Zdroj: Anopress, analýza autorky. 54 Graf 10 Poměr mezi politickými stranami, které se vyskytly Zdroj: Anopress, analýza autorky. 4.2.6 VYZNĚNÍ Za jeden z nejdůležitějších kompozičních činitelů textu považuje stylistika slohové postupy. Jde o způsoby tematické výstavby, které ovlivňují uchopení tématu, způsob práce s informacemi a jejich rozsah. (Jílek, 2004: 43) Právě zde můžeme sledovat pervazisnahu přimět lidi myslet si něco, aniž bychom je k tomu nutili. K manipulaci tak může jednoduše docházet, pokud některý z deníků sympatizuje s určitou politickou institucí či názorem. Pak je dost pravděpodobné, že její mediální obraz bude působit právě na stránkách tohoto deníku lépe než kdekoliv jinde. Často k tomu dochází pomocí použití slov podobného významu s větším emociálním zabarvením nebo použití podmiňovacího způsobu. V této analýze došlo k vydělení tří kategorií - negativní, pozitivní a neutrální. Bylo možné vydělit také zprávy ambivalentní, ale jelikož se ve zkoumaném vzorku vůbec nevyskytovaly, byla tato kategorie vyřazena. Zkoumáním bylo zjištěno, že celých 64 % zpráv spojených s MZV a ČZP ve výsledku přichází s prezentací bez konkrétního zabarvení a jsou tedy neutrální. Tato kategorie tak zahrnuje 341 článků, ve kterých není pro čtenáře evidentní, jak chápat pozici MZV. Tento výsledek, je ale pro náš výzkum přínosný v tom smyslu, že nelze zcela souhlasit s názorem člena tiskového oddělení.37 Jedná se o tvrzení, že média většinu zpráv překroutí k obrazu svému a kvůli pozornosti a zájmu občanů často píší o ministerstvu v negativním smyslu 37 Zjištěno osobním rozhovorem dne 29. 3. 2011 55 slova. Podle těchto výsledků nadpoloviční většina případů nenapomáhá negativnímu obrazu ministerstva a nedá se tak svalovat vina v prezentaci právě na média. Negativně články vyzněly celkem v 115 případech, kdy měly dominantnější kontext tři aféry, které se těšily pozornosti médií i občanů kvůli aktuálnosti tématu. Největší četnost negativního vyznění a tím i negativní dopad na mínění o MZV, a v tomto případě především o ČZP, měla aféra kolem víz do Kanady. Kanada se pokoušela zavést víza a v novinách se objevovaly zmínky o společných jednáních bez jasných výsledků. Co politik, to jiné informace, které sděloval médiím. Podstatná část negativního vyznění v tomto případě nesměřovala k ministerstvu jako celku, nýbrž k samotné postavě reprezentující českou zahraniční politiku, k Janu Kohoutovi. Negativně laděný článek bylo možné mimo jiné nalézt i v Lidových novinách. …Česká diplomacie pod vedením ministra zahraničních věcí Jana Kohouta si „uřízla“ velkou porci ostudy. Mnozí poslanci mluví o amatérismu a volají po Kohoutově odvolání. Kohout před pár dny tvrdil, že víza s Kanadou nebudou a že jednání s protistranou jsou na dobré cestě. Jenže v úterý byla víza na světě…. (Lidové noviny, 15. 7. 2009) Negativně působilo a bylo prezentováno především Kohoutovo vystupování a jeho prohlášení, která se v určitém čase protiřečila natolik, že společnost ani média se nebyla schopna v dané situaci orientovat. Druhá negativní aféra byla také spjata s vízovou povinnosti, ale tentokrát s tou, kterou k nám mají občané Ruska. Jednalo se o aféru, kdy ruští studenti přiletěli do České republiky se špatnými vízy, a proto byli na letišti zadrženi. Než se situace napraví a budou jim vydána víza správná. …Ruský konzul: jde o výjimečný případ, podle Valerije Děrgačeva je celá situace ojedinělá…Ani včera se však nedozvěděli (studenti pozn. autora), kde přesně se stala chyba. „Nikdo nám jasně nevysvětlil a neřekl: toto jste měli špatně vyplněné, tak to být nemělo.“ Podle ruského konzula mohlo být vše vyřízeno už v Rusku při vydávání dokumentů českými úředníky… ( Mladá fronta Dnes, 3.3.2010) Přestože převážná část byla prezentována v negativních souvislostech, konec aféry již měl neutrální až pozitivní vyznění, kdy noviny MZV i chválily, že byla tato záležitost z jejich strany rychle vyřešena. 56 …Šestice studentů z Ruska, kteří v neděli nečekaně uvízli na brněnském letišti, mohla nakonec až včera vstoupit na území Česka. Po diplomatických jednáních dostali mladí cestovatelé víza nová a odpoledne letiště opustili. Podivná kauza nejdříve hrozila přerůst v diplomatický skandál…Moskva následně vydala tiskovou zprávu, podle níž je rozhodnutím umožnit mladým lidem pokračovat v cestě „spokojena“. ( Právo, 3. 3. 2010) Negativní vyznění také obsahovalo téma posílení české vojenské mise v Afganistanu, přičemž byli zároveň často citováni političtí představitelé a byl zde projevován častý nesouhlas s dalším navyšováním stavů českých vojáků. K pozitivnímu vyznění tak došlo především v souvislosti s humanitární a rozvojovou pomocí České republiky, kdy se vše mnohokrát točilo kolem pomoci po živelných pohromách. Z celkového počtu 536 článků jsou ale zprávy s tímto typem vyznění viditelné v 77 případech, což ve skutečnosti zabírá pouhých 14 % prostoru, který byl v médiích věnován MZV a ČZP. Toto procento ukazuje na nevyužitý potenciál, který MZV svou lepší prezentací může zlepšit. Objevuje se zde nejen problém menšího mediálního prostoru, který je této problematice věnován, ale především nedostatečnému využití prostoru stávajícího. Proto by v první fázi nemělo jít o jeho zvětšení, nýbrž o zlepšení jeho vyznění a zaměření se, aby se procento zpráv s pozitivním vyzněním zvýšilo. Faktorem, který šance na změnu komplikuje, je fakt, že MZV se mnohdy vyjadřuje k zahraničním událostem, což je nezbytné procento, které změnit nelze. A právě tento typ zpráv v 99 % případů působí neutrálně z důvodů strohého komentování nastalé události. Graf 11 Porovnání různých vyznění Zdroj: Anopress, analýza autorky. 57 4.2.7 TITULKY Kromě fotografií a informačních grafik jsou titulky tím nejdůležitějším, co čtenáře přiměje k četbě textu. (Bakičová, 2005: 134) Úlohou titulků je vzbudit zájem a pozornost čtenářů, proto jsou jedním ze zkoumaných bodů právě titulky. Následně je dobré neopomenout celkový text titulku, kde na výsledný mediální obraz má vliv také postavení před nebo za jiným důležitým tématem, politikem či událostí, která by mohla význam MZV snížit. Význam MZV byl snížen ihned při zkoumání prvního důležitého znaku spojeného s titulky, kterým byla jeho role a postavení v něm. V titulcích totiž samotné ministerstvo zahraničních věcí nebylo zmíněno ani jedenkrát a česká zahraniční politika pouze dvakrát. Pokud bychom z pojmu česká zahraniční politika, udělaly pouze pojem zahraniční politika, mohli bychom ho v nadpisech identifikovat čtyřikrát. Ve třech ze čtyř případů se téma článku točilo kolem nastávajících voleb a názorů na toto odvětví politiky z jednotlivých politických táborů. Tyto tři s předvolební tématikou zněly: „Jaká bude zahraniční politika vlády ČSSD?“, „Lídři velkých stran budou diskutovat o zahraniční politice“. Zajímavým je pak titulek „Zahraniční programy stran se nejvíce liší ve vztahu k Rusku, armádním misím a protiraketovému štítu“. Jediným zcela přímým spojníkem MZV a ČZP s titulky byla postava ministra a jeho jméno, které se v titulcích objevilo hned 56krát. V naprosté většině případů se ale jedná o titulky, které obsahují hlavní myšlenku kontextu, se kterým je ministerstvo spojováno. Tedy již podle titulků se dá často určit jedna z kategorií témat, do které je daná zpráva zařaditelná, ale dál už se nedá na první pohled identifikovat, že se publikovaná zpráva týká také MZV a ČZP. Čtenář tak, pokud ho nezaujme téma, se kterým je MZV spojované, nemá ani tušení, že by se mohl dozvědět něco bližšího o MZV či ČZP. Titulky tak nabízejí další měřítko, které by mohlo MZV zlepšit například vydáváním více zpráv, se kterými by mohli novináři pracovat. Velké procento tvoří také případy, kdy má ministrovo jméno v titulku úlohu reprezentující celé ministerstvo zahraničí, ale také je občas uváděno v situacích, kdy se dá označit za synonymum české zahraniční politiky. Jako příklady můžeme uvést: „Kohout oživil vztahy s Damaškem“, „Kohout vyzval Kyjev, aby zjistil tok plynu“ nebo „Kohout: zkusíme napravit vzájemné vztahy s Kubou“. Proto je zde evidentní ztotožnění ministra s agendou, v jejímž čele stojí a dá se říci, že tak zastupuje a prezentuje zájmy České republiky širší veřejnosti a pro MZV či ČZP tak hraje klíčovou roli. 58 4.2.8 SROVNÁNÍ MÉDIÍ POUŽITÝCH PRO ANALÝZU Pro analýzu byly použity čtyři celostátní deníky Mladá fronta Dnes, Právo, Lidové noviny a Hospodářské noviny. Poměr článků, jež byly do vzorku použity, byl již zmíněn výše. Nejvíce, tedy 31 % článků, bylo publikováno v deníku Právo, 28 % v deníku Lidové noviny, 21% v Mf Dnes a 20% v Hospodářských novinách. Dále je možné se zaměřit na určení, kterému z témat se jednotlivé noviny věnovaly více, popřípadě, zda v některém z médií výrazně převyšovalo určité vyznění MZV. Graf 12 Vyznění v HN Zdroj: Anopress, analýza autorky. Graf 13 Vyznění v LN Zdroj: Anopress, analýza autorky. Graf 14 Vyznění v Právu Zdroj: Anopress, analýza autorky. Graf 15 Vyznění v Mf Dnes Zdroj: Anopress, analýza autorky. Podle grafů zobrazených výše je možné výsledek této analýzy zhodnotit jako poměrně vyrovnaný u třech ze čtyř pozorovaných médií. Hospodářské noviny, Lidové noviny i Právo dosahují z hlediska vyznění článků poměrově podobné výsledky. Všem třem dominuje neutrální vyznění, které je často spojováno s pouhým konstatováním či citováním z prohlášení ministesrstva. Negativní vyznění u všech médií dominovalo nad vyzněním pozitivním, u těchto tří se rozdíl pohyboval kolem deseti procent, což ve skutečnosti znamená dvojnásobek zpráv s negativním vyznění oproti vyznění pozitvnímu. Jediný výkyv ve sledovaných proměnných nastal u Mf Dnes, kde byl výskyt neutrálních zpráv oproti ostatním třem médiím o deset i více procent nižší. Četnost zpráv s negativním vyzněním se ale příliš nezměnila a s 23 % negativních zpráv sice patří na první místo, ale Lidové noviny i Právo kvůli většímu počtu článku, které podléhaly analýze, konkrétní počet překročily. Jako výjimka se ale ukazuje, že právě zde je o deset procent častější vyobrazování MZV a ČZP v pozitvní kontextu či vyznění. Ani pokud se podíváme na reprezentaci jednotlivých témat v rámci konkrétních novinových titulů, nenarazíme na žádné zvláštnosti. Reprezentace témat odpovídá i celkové reprezentaci, pokud se nerozlišuje, z jakého deníku novinový článek pochází. Ve všech případech dominují témata vojenských a diplomatických misí a za nimi následuje téma návštěv. Tento výsledek se dal předpokládat, protože primárním účelem veškerých celostátních deníků je informovat o aktuálním dění, proto se snaží postihnout podobnou agendu, a tím se tento podobný výsledek dá považovat za očekávaný. 4.3 SROVNÁNÍ SE ZPRÁVOU O ČESKÉ ZAHRANIČNÍ POLITICE Zpráva o zahraniční politice České republiky leden - prosinec 2009, byla vydána ministerstvem zahraničních věcí v prosinci 2010 a měla za cíl shrnout veškerou činnost ministerstva, priority a strategické koncepty vůči jednotlivým zemím a tématům. Měla tedy za úkol shrnout na jedno místo veškerou agendu ministerstva a pokrýt všechna témata české zahraniční politiky roku 2009. Každoročně publikovaný přehled se snaží zachytit široce rozvětvené aktivity Ministerstva zahraničních věcí České republiky v bilaterálních, regionálních, evropských a mezinárodních vztazích. Samotné ministerstvo stejně jako autor si pak klade otázky: „Hovoří se občas o menší míře zespolečenštění zahraniční politiky na rozdíl od politiky vnitřní. Je zahraniční politika státu jen „vládní vystupování navenek“? Může ministerstvo rozšířit své zorné pole a fungovat i jinak?“. (Zpráva o zahraniční politice, 2010: 25) A hned si na ně stručně odpovídá: „Dobře si uvědomuje, že svým konáním vytváří 60 (ministerstvo, pozn. autorky) obraz České republiky doma i v zahraničí a že velmi záleží na mediálním zprostředkování jeho práce. Proto se snažíme o interaktivní vztah se sdělovacími prostředky a zdokonalujeme pro narůstající aktivity ministerstva a jeho zahraniční služby tak důležitý informační systém na internetových stránkách. Jedním z příspěvků je i tento přehledný materiál“. I v tomto textu, je zřetelné, že si ministerstvo důležitost svého vystupování uvědomuje a výsledky naší práce, tak pro něho mohou být přínosné.38 Ve zprávě o české zahraniční politice se především zaměříme na témata, která byla významná pro mediální obraz. Pokusíme se zjistit, zda jím stejnou důležitost kladlo i ministerstvo. Následně se budeme snažit vyzdvihnout, jaká témata byla opomenuta, a charakterizovat tak podstatné rozdíly. Mezi témata, která můžeme nalézt jako důležitá, patří například Lisabonská smlouva nebo Česká republika a Organizace Severoatlantické smlouvy. Lisabonská smlouva pro Českou republiku podle ministerstva znamenala významnou část agendy, která byla úspěšně naplněna. Ve zprávě je především zmiňován proces její ratifikace, kdy české předsednictví dopomohlo vytvoření irských záruk a opakování irského referenda. Zmiňuje některé změny, které přináší, ale nevěnuje se otázce české ratifikace a konkrétně dlouho očekávaného podpisu prezidentem. Tento podpis se uskutečnil 3. 11. 2009 a média se k němu upínala dlouhou dobu, protože se spekulovalo o tom, zda prezident dokument opravdu podepíše. Celostátní deníky Lisabonskou smlouvu více než s českým předsednictvím spojovaly s osobou prezidenta České republiky a jeho euroskeptickým názorem. Stejně tak můžeme pozorovat časté spojení ČZP se Severoatlantickou aliancí. V mediálním obraze toto spojení převládalo ve dvou případech, jedním bylo spojení s vojenskými misemi a především Afganistánem, ve druhém šlo o koncepci protiraketové obrany, kterou by ČR podle mediálního obrazu raději viděla organizovanou Severoatlantickou aliancí. V neposlední řadě docházelo také ke spojování se vztahy s Ruskem. Ovšem pokud se na stejné téma podíváme očima ministerstva, zaměření bude opět trochu jiné. Samozřejmě došlo na tři kontexty, které se objevovaly v médiích, mimo to se ale objevila i témata další, která nebyla v médiích vysledována. Jednak bylo hodnoceno české předsednictví, dále se ministerstvo také věnovalo partnerským formátům v rámci Rady euroatlantického partnerství 38 Přesto, že zprávu o české zahraniční politice považují samotní autoři oproti minulým rokům za stručnou a snaží se v ní vše jasně a srozumitelně analyzovat, má tato publikace 609 stran. Poprvé v historii se rozhodlo ministerstvo vydat její elektronickou verzi ve snaze umožnit čtenářům snazší přístup k potřebným datům, což i my musíme při vytváření této práce ocenit. Zpráva se tak stane stěžejním materiálem pro srovnávání v této kapitole práce 61 a programu Partnerství pro mír, což je souvislost, kterou média zcela opomenula. V neposlední řadě došlo k pozdvihnutí významů ČR v přípravné skupině nové strategické koncepce NATO, která se začala připravovat na podzim 2009. Kontext nové strategické koncepce bylo možné spatřit i v mediálním obrazu MZV, i když se jednalo o ojedinělé případy. V mediálním obraze se jako silné kontexty zobrazování objevily diplomatické mise a také návštěvy, se kterými se ve zprávě setkáme pouze ve výčtu na konci publikace. Diplomatické mise jsou ve zprávě zastoupeny konkrétním výčtem veškerých pracovišť spolu se jmény velvyslanců nebo osob pověřených řízením. Stejně tak před koncem textu narazíme na kompletní tabulkový přehled veškerých uskutečněných návštěv. Sledována zde jsou data, konkrétní jména a samozřejmě další důležité informace, například o to, zda se jednalo o návštěvu, kdy delegace dané země navštívila Českou republiku, nebo zda šlo o případ, kdy byla česká delegace na návštěvě v zahraničí. Také je všude rozlišen účel zahraniční cesty. Podrobněji o významu některých návštěv pojednávají zmínky v kapitolách bilaterálních vztahů ČR s jednotlivými zeměmi. Proto se nyní konkrétněji podíváme na země, které v naší analýze skončily jako nejčastěji spojované s MZV a ČZP. Nejčastěji zpráva zmiňovala Spojené státy americké, Kanadu, Rusko a Afganistan a dále z organizací Evropskou unii a NATO. Těmto dvěma organizacím je ve zprávě ministerstva věnován větší prostor než v mediálním obrazu. Severoatlantické alianci jsme se věnovaia výše a nyní se podíváme na EU. Evropská unie se v podání ministerstva pojila s jednotlivými sektory jako je konkurenceschopnost EU, její vnitřní trh, finanční a hospodářská krize nebo také například klimatické změny. Šlo o tyto a další sektory společné evropské politiky, jakou je například také rozšiřování EU. Pokud se ale EU objevila v mediálním obraze, pojila se často s uvolněným úřadem a nutností hledat nástupce, nebo s irskými zárukami. Mohli jsme také narazit na spekulace, jaký resort v Evropské unii by mohl dostat český zástupce na starosti pro další období. Už zde je vidět rozdíl, že pro mediální zpracování nejsou agendy jednotlivých evropských politik dostatečně zajímavé, proto je i zde evidentní, že komunikace s veřejností by potřebovala být vylepšena, aby byl zpřístupněn obrázek společných politik a aby lidé mohli lépe pochopit, co jim tyto politiky přináší. Česko-americké a česko-kanadské vztahy mají charakter silného spojenectví v rámci NATO, založeného na sdílených hodnotách a na transatlantické vazbě. (Zpráva o zahraniční politice, 2010: 371) Takto je obecně charakterizován vztah České republiky k zemím Severní Ameriky přímo ministerstvem, proto je důležitost těchto vazeb zcela odpovídající četnosti jejich výskytu ve vzorku pro tuto analýzu. Na tyto dvě země byl kladen stejný nebo podobný důraz a témata, kterými se texty 62 zaobírají, jsou také obdobná. Pro USA je v obou případech typickým tématem protiraketová obrana a pro Kanadu je jednoznačně dominujícím zavedení vízové povinnosti vůči ČR. Možná jsou daná témata natolik silná a i pro média se jedná o dynamicky se měnící otázky, že dostanou přednost před otázkami, které jsou stabilnější. Poměrně častý výskyt Ruské federace ve spojení s MZV a ČZP v mediální analýze není podle zprávy ministerstva zcela odůvodnitelný. Přestože se jednalo o jeden z nejzmiňovanějších států, zpráva ministerstva na tuto zemi neklade žádný speciální důraz. Jediným důležitějším kontextem jsou obchodní vztahy, přičemže je Rusko podle ministerstva obchodu a služeb ČR zařazeno do klíčových obchodních partnerů pro ČR.39 Na jiná témata či priority v souvislosti s Ruskem nebyl kladen takový důraz. Do nejčastěji zmiňovaných států spadal podle mediální analýzy také Afganistan, kdy se opět hlavní témata spojená s touto zemí shodují se zprávou ministerstva. V obou případech je hlavní tématem především rozvojová spolupráce, vojenské mise a humanitární pomoc. Zvláštní kapitolu ve zprávě ale tvoří tématika spojená s Organizací spojených národů, díky které je vidět, že na ni ministerstvo kladlo silný důraz. V mediální prezentaci se ale tento okruh neobjevoval se stejnou intenzitou, ba téměř vůbec. Můžeme to považovat za jeden z nejvýznamnějších rozdílů tohoto porovnání. V této situaci nelze srovnávat vyznění jednotlivých novinových článků s vyzněním v oficiální zprávě, neboť právě zpráva jakož dokument vydávaný samotným ministerstvem, je psána tak, aby byla česká zahraniční politika prezentována už primárně v pozitivním světle. Když ale srovnáváme důležitost jednotlivých témat, hned se dostáváme ke konkrétním výsledkům. Přestože je mediální obraz tematicky pestrý, neshoduje se s tím, co ministerstvo považuje za důležité, některé státy spojuje s podobnými tématy, jiné s úplně jinými. Zpráva shrnující ČZP za rok 2009 je dobře obsáhlá a prezentuje veškeré důležité události, ale cílem by mělo být umět médiím a následně občanům tyto události prodat již v průběhu roku, nikoliv zpětně pomocí takovéto zprávy, která se dostane do rukou pouze lidem, kteří se budou o konkrétní problematiku hlouběji zajímat. Podstatný závěr pak formulují odborníci: „Neexistence zahraničněpolitické koncepce se projevuje i na procesu rušení/zřizování zastupitelských úřadů (ZÚ). Při rozhodnutí o zachování, zrušení či zřízení zastupitelských úřadů zcela jistě hrají roli i krátkodobé 39 Ruská federace nicméně zůstává i nadále jedním z klíčových obchodních partnerů České republiky, což bylo potvrzeno i rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky ponechat Ruskou federaci v seznamu prioritních zemí z hlediska zahraničního obchodu, který byl v první polovině roku 2009 zúžen z 18 na 12 zemí. In Zpráva o České zahraniční politice leden 2009prosinec 2009, s. 295 63 faktory, jako je např. finanční udržitelnost. Pokud by ovšem existovaly jasně definované cíle zahraničněpolitického úsilí ČR (jakou roli by měla ve světové politice hrát ČR, jaké jsou nástroje české zahraniční politiky), byla by zřejmá i adekvátní struktura diplomatických zastoupení ČR.“ (Bacovský eds., 2010: 12 ) Jejich ústy je tak stanoven další problém, který se týká MZV a ČZP. Pokud nebude dořešen problém s nedostatečně definovanými cíli ČZP, bude dost dobře možné, že nebudou moci být účinně stanoveny strategie pro komunikaci s domácí veřejností.40 5 ZHODNOCENÍ KOMUNIKACE MZV S MÉDII Mediální obraz ministerstva zahraničních věcí by měl vypovídat důležité informace o komunikaci MZV s médii. Pomocí tohoto výzkumu je tak možné dojít k závěrům, že ze strany ministerstva komunikace s médii probíhá ve většině případů pouze reakčními prostředky a i ty jsou používány v omezené míře. Analýza zpráv a komunikační prostředků ministerstva vypovídá o tom, že se v převážné většině případů tato instituce pouze vyjadřuje k již nastoleným tématům, sama se však nijak nepokouší být výkonným agenda-setterem. Stejně tak zde nejsou evidentní snahy prezentovat před médii vlastní cíle. Raději tak tiskové oddělení čeká a vyhledává situace, na které je třeba reagovat, samo ale nová témata nevytváří. Mediální obraz ministerstva obsahuje více témat a jedná se o širší okruh událostí, než které samo ministerstvo komunikuje. Přestože se obraz ministerstva v médiích jeví jako obsáhlejší, ve srovnání se zprávou o české zahraniční politice obsahuje jen částečný zlomek nejdůležitějších témat. Výsledkem výzkumu je zjištění, že se ministerstvo nesnaží na scénu přinášet nová témata, ale úkolem je umět primárně reagovat na témata stávající a právě aktuální. Komunikace ministerstva zahrnuje menší rozsah témat, než se kterými se ministerstvo pojí v mediálním obrazu. Z celkového porovnání tak vyplývá, že pro ministerstvo je komunikace něčím nutným a nezbytným, ale nevyhledávaným. Ministerstvo se snaží komunikovat pouze 40 Druhá publikace, která stojí za zmínku, se jmenuje Agenda pro Českou zahraniční politiku 2010. Kniha byla vydána Asociací pro mezinárodní otázky, která je předním českým nezávislým thinkthankem v oblasti mezinárodní politiky a českých zahraničních vztahů. Samotná ředitelka Asociace pro mezinárodní otázky Maria Staszkiewic v předmluvě knihy tvrdí: „Česká zahraniční politika by měla aktivně přispívat k utváření mezinárodních událostí, nikoliv na ně pouze reagovat. Hlavním cílem této publikace je proto poskytnout české zahraniční politice impuls k aktivnímu přístupu. Doufám, že Agenda bude své čtenáře inspirovat novými myšlenkami a pohledy.“40 A přestože tato práce není psána samotným ministerstvem, na jejím vytváření se podíleli odborníci v oboru a snažili se vytvořit takovou knihu, která by ministerstvo mohla inspirovat v další činnosti. Proto i my vezmeme tuto publikaci v potaz. Více In Agenda pro Českou zahraniční politiku 2010 ( on-line text) 64 v nutných případech, tomu také odpovídá počet vydaných tiskových zpráv během sledovaného období. Zjištěná data ukazují na propojení medií a politiky, avšak ukazují, že míra selektivity mediální pozornosti je značná, a pokud platí všeobecné lidské právo na informace, je tato selekce společenským problémem. Docházíme tak k podobnému závěru jako Křeček ve svém výzkumu, a to k tomu, že je česká zahraniční politika prezentována velmi selektivně. Nejen její obraz, ale ještě větší selektivnost byla objevena u komunikace samotného ministerstva. Dále nám také výběr vzorku pomohl poodhalit skutečnost, jak velké procento článků zahrnujících zkoumanou oblast nebylo publikováno v rubrice zahraničí a Křeček je tak ve svém výzkumu vypustil ze své analýzy. Protože je ze srovnání evidentní selektivnost témat v komunikaci MZV, musí média získat informace o ministerstvu také z jiných zdrojů. Cílem mediálních výstupů je zaujetí veřejnosti a zvýšení tržeb daného vydavatelství, proto jsou v médiích některá nedostatečně zajímavá témata vynechávána. Hlavním zaměřením tak bylo několik velkých kauz, které byly pro vybraný časový úsek palčivými otázkami. Komunikace ministerstva pak spočívala ve vyjádřeních k aktuálním tématům a zcela tak vyřadila ostatní témata české zahraniční politiky. Samotná zpráva o české zahraniční politice za rok 2009, kterou ministerstvo publikovalo následující rok, může být jednou z určitých snah o zintenzivnění komunikace ministerstva. Míra pozornosti, kterou jednotlivá media věnovala zahraničněpolitické problematice, se dá ve sledovaném období považovat za vyrovnanou. Pokud jsme se ale podívali na to, jaký prostor jednotlivé celostátní tištěné deníky dávaly této tématice na první novinové straně, výsledky se lišily. Právo a Lidové noviny tyto zprávy prezentovaly na titulní straně častěji než Mf Dnes a Lidové noviny. Ačkoliv zahraniční rubriky obsahovaly nejvíce článků, jednalo se pouze o 19 % ze vzorku, a těsně za nimi následovaly rubriky Česko/Z domova a také Politika. Mezi státy/organizace, které byly v mediálním obrazu ministerstva nejdůležitější, pak řadíme Kanadu, EU, Rusko a USA. Kanada získala takto silnou pozici kvůli dlouho diskutovanému tématu zavedení vízové povinnosti, EU pak kvůli českému předsednictví, USA především ve spojitosti s protiraketovou obranou. Veškerá témata byla ale zcela překonána neustálou diskuzí o diplomatických a vojenských misích. Důležitost role ministerstva byla rovnoměrně rozdělena, když ve 39% případů bylo MZV hlavním tématem, a ve 37 % znamenalo téma vedlejší. Zbylých 24% obsahovalo prostou zmínku ministerstva a význam byl tak marginální. Nutné je uznat, že většina kontextu MZV má nestranický charakter, kdy v celých 65 % nedošlo ke spojitosti s žádnou politickou stranou. Pokud však 65 už ke zmínce dochází, dalo by se říci, že jsou zobrazeny všechny politické strany, které se v předvolebních průzkumech objevovaly, jako ty, které mají šanci na úspěch. Dále se nedá tvrdit, že by mediální obraz ministerstva vykazoval jednoznačně pozitivní nebo negativní vyznění, vysokých 64 % článků totiž vyznívalo neutrálně. Jedinou zvláštnost je možné pozorovat u Mf Dnes, která oproti zbylým pozorovaným médiím prezentovala téměř o 10 % více zpráv s pozitivním vyzněním. V práci jsme tak mohli dospět k závěru, že informace o české zahraniční politice a MZV, které jsou domácí veřejnosti dostupné pomocí celostátních deníků, jsou do značné míry zkreslující, zavádějící. Neshodují se s důrazem, který jednotlivým problematikám věnovalo ministerstvo, a jak důležité byly pro Českou republiku. Jelikož ale na české politické scéně dochází k absenci jakékoliv psané dlouhodobé koncepce v rámci české zahraniční politiky, dá se větší roztříštěnost témat pochopit. Jak jsme zmínili na začátku práce, odborníci tvrdí, že kvůli chybějící koncepci mohou krátkodobé zájmy zcela předčit zájmy dlouhodobé, které nejsou jasně formulovány. Pokud vezmeme tuto tezi v potaz, můžeme sledovat, že i zde dochází k tomu, že aktuální témata mají v komunikaci ministerstva i v obrazu v médiích jednoznačně dominantní charakter. Ačkoliv v únoru 2011 vznikl na ministerstvu nový odbor Veřejné diplomacie (dále OVD), nedá se říci, že by ministerstvo komunikační funkci zcela ovládalo. Mezi hlavní důvody k vytvoření OVD dle oficiální zprávy patří potřeba moderního přístupu k prezentaci ČR, užší spolupráce mezi zastupitelskými úřady (dále ZÚ) a českými centry, a zpřesnění pozice zmocněnce pro krajanské záležitosti (při Sekci ekonomické spolupráce a zahraniční prezentace). OVD se bude věnovat možnostem aktivní prezentace ČR a podpory českých politických a ekonomických zájmů v zahraničí. Jeho úkolem bude také posílení dialogu s domácí veřejností o zahraniční politice.41 Tato zmínka o komunikaci s domácí veřejností je však v celé koncepci jedinou. Přestože má nový odbor zajistit mimo jiné jednotnou prezentaci České republiky a její zahraniční politiky, konkrétní strategie vytvořena není. Samotní členové tvrdí, že je vše ještě v začátcích a teprve se uvidí, jakým směrem se bude činnost odboru dále odvíjet, odůvodnění vzniku pak vázne na formulaci, že takový odbor můžeme nalézt na jiných ministerstvech a v jiných zemích také. PhDr. Veronika Honcová, Ph.D. z tiskového odboru výše zmíněné tvrzení a inspiraci okolím potvrdila, ale mimo toho se domnívala, že: „mimo jiné vznikl, aby se zde vyplnilo určité 41 Více v Základní koncepci odboru veřejné diplomacie MZV ČR obsahující jako přílohu prohlášení ministra ze dne 7.2.2011 66 vakuum té komunikace. Aby ministerstvo nebylo izolováno od veřejnosti a komunikace byla živější. A aby ministerstvo nebylo veřejností chápáno jako jakýsi ostrov sám pro sebe.“42 Výzkum prokázal slabou komunikaci ministerstva zahraničních věcí s médii a nedostatečnou komunikaci témat české zahraniční politiky v médiích. Protože komunikace, pomocí níž se k médiím dostávají informace ze strany ministerstva, ukazuje ještě selektivnější obraz ČZP, než můžeme vidět v médiích, není MZV možné považovat za agenda settera. Situace by se mohla zlepšit tím, že vznikl nový odbor, ale protože je pro rok 2011 zaměřen především na aktivity v zahraničí, nelze v současné době očekávat výrazné zlepšení. Mezi jeho priority do budoucna ale patří také vytvoření strategie pro komunikaci uvnitř České republiky, což by mohlo situaci zpřehlednit. 6 DISKUZE O VÝSLEDCÍCH A MOŽNÝCH ZLEPŠENÍCH Na závěr by se autorka ráda zaměřila na konkrétní body, které by v činnosti ministerstva mohly být změněny tak, aby komunikace s veřejností fungovala lépe. Autorka by ráda tyto body uvedla a navrhla tím, jakým směrem by se organizace fungování komunikačních struktur ministerstva měla možnost dále vyvíjet. V první řadě České republice chybí dlouhodobá koncepce české zahraniční politiky, která by jasně identifikovala strategické zájmy ČR, podle nichž by se mělo prezentování ministerstva dále odvíjet. Tento fakt zde ale nebudeme blíže rozebírat, jelikož náplň této koncepce není pro tuto práci primárně důležitá. V roce 2011 vznikl na ministerstvu nový odbor veřejné diplomacie, který už je zmíněn výše a který měl mimo jiné převzít část kompetencí tiskového odboru. Práce tak měla být jasněji rozdělena. V současné době se OVD teprve učí fungovat a možná právě proto není zlepšení ještě viditelné. Mělo by dojít k přesnějšímu definování mechanismů předávání informací, jejich sdílení a komunikace OVD s TO. Tím by se zaručila efektní spolupráce a umožnilo by to zlepšení práce v jednotlivých odděleních navzájem. OVD vzniklo s primárním zaměřením na moderní přístup k prezentaci ČR, užší spolupráci mezi zastupitelskými úřady a podpory českých zájmů v zahraničí. Až druhotným úkolem pak bylo stanoveno posílení 42 Rozhovor s PhDr. Veronikou Honcovou, Ph.D., zástupkyní ředitele tiskového odboru Ministerstva zahraničních věcí, pořízeno v Praze 29.3.2011 67 dialogu s domácí veřejností.43 Přestože v koncepci OVD je tento bod zahrnut, v úkolech pro rok 2011 není domácí veřejnost zmíněna vůbec. Ačkoliv by se nejednalo o významný bod programu, měl by kontakt s domácí veřejností být zmíněn v každoročních úkolech, mělo by tak docházet k jakémusi udržování kontaktu. Pokud se snaží ministerstvo soustředit na moderní prezentaci, je pro něho důležité udržovat kontakt bez větších výkyvů. Delší pauzou by totiž mohlo dojít ke snížení výsledků jeho snah. Tiskový odbor ministerstva má mimo jiné za úkol monitoring zpráv, díky kterému dochází ke každodennímu sledování médií, z nichž jsou vybírány důležité zprávy z domácího i zahraničního dění, o kterých by vrcholní představitelé měli být informováni a měli být schopni se dále vyjádřit. Výtažek z tisku každé ráno obdrží užší vedení ministerstva, které čítá asi 15 lidí, v tištěné podobě. Monitoring medií je jistě důležitý, ale dalo by se ministerstvu vytknout, proč s ním nepracují dále. Přestože monitorují aktuální dění spojené s ministerstvem, už dále nedochází k průzkumu vlastního mediálního obrazu. Jejich práce by tak měla být rozšířena o monitorování obrazu ministerstva samotného a vytváření dlouhodobých statistik. Právě tato data by měl tiskový odbor předat odboru veřejné diplomacie, který by mohl mediální obraz využít pro svoji strategii další komunikace a prezentace. Analýzy mediálních obrazů by měly být pro OVD spolu se zájmy české zahraniční politiky jedním z podstatných prvků pro sestavování strategií ať už uvnitř nebo vně České republiky. Možným způsobem, jak sdělit cíle České zahraniční politiky veřejnosti, by mohlo být využití zahraničních návštěv, kdy média vždy návštěvu nějakým způsobem zmiňují. Tiskový odbor by se měl na danou návštěvu více soustředit a vydat vždy zprávu, která by mohla mít informativní charakter o významech dané země z kulturního či historického hlediska a odprezentovat v ní cíle a způsoby, jakými Česká republika s danou zemí udržuje diplomatické styky a vývoj vzájemných vztahů. Novináři se často snaží o dané zemi napsat více, ale jelikož si hledají vlastní zdroje, výsledky jsou různé. Vydáním konkrétní tiskové zprávy s výše zmíněným obsahem by tak na jedné straně ministerstvo novinářům lehce usnadnilo přístup k informacím, na straně druhé by tak ale mohlo do médií jednodušeji dostat své názory a postoje. 43 Více v Základní koncepci odboru veřejné diplomacie MZV ČR obsahující jako přílohu prohlášení ministra ze dne 7.2.2011 68 S novináři by se pak ministerstvo mohlo pokusit navázat lepší vztahy a hlavně novinářům vydáváním více zpráv zpřístupnit větší množství informací. Větší kontakt by tak nemusel primárně znamenat enormní zvýšení počtu vydávaných tiskových zpráv, ale mohlo by pomoci vydávání jakési tiskové zprávy s určitou periodicitou, která by vždy např. po měsíci shrnovala důležité dění a představovala ho veřejnosti. MZV by tak mohlo znovu klást důraz na témata, která jsou důležitá právě pro něj. V dnešní době sice vychází měsíční bulletin, ale nikde o něm není příliš slyšet a málokdo o něm ví. Pro domácí veřejnost by mohlo být přínosné ukázat, k čemu ministerstvo může posloužit právě jim jako jedincům, k čemu ho mohou využít a jak může jejich život ovlivnit. Konkretizace pro lidi abstraktních pojmů na základní činnosti, přiblíží ministerstvo i laikům. Nahlédnutí do „kuchyně“ ministerstva, jak vznikají jednotlivá rozhodnutí a jak probíhají jednotlivá jednání, by pak mohlo být takovým bonusem na získání sympatií veřejnosti. Návrhy, které zde autorka zmínila, je tak důležité považovat za pouhé nastínění možných postupů. Při četbě je nutné si uvědomit, že jde pouze o domněnky autorky, která si dovoluje tvrdit, že by ministerstvu prospěla dlouhodobá aktivní komunikační strategie zaměřená na kontakt a silnější vazbu s médii. 69 7 GRAFY Graf 1 Témata ministerstva 38 Graf 2 Pozornost deníků tématu Ministerstvu zahraničních věcí ČR 40 Graf. 3 Rozložení na stránkách novin 41 Graf 4 Vyobrazení zpráv na titulní straně 42 Graf 5 Téma Ministerstva zahraničních věcí a rozložení v rubrikách 43 Graf 6 Propojenost států/organizací s Ministerstvem zahraničních věcí 45 Graf 7 Výskyt klíčových témat 50 Graf 8 Důležitost role ČZP a MZV 51 Graf 9 Zmínění politických stran 53 Graf 10 Poměr mezi stranami, které se vyskytly 54 Graf 11 Porovnání různých vyznění 56 Graf 12 Vyznění v HN 58 Graf 13 Vyznění v LN 58 Graf 14 Vyznění v Právu 58 Graf 15 Vyznění v Mf Dnes 58 70 8 POUŽITÉ ZDROJE [1] Anopress IT, a.s. (mediální databázi prostřednictvím webových stránek www.anopress.cz) [2] APRA (200): Sila médií... jak ji měřit, příručka pro klienty, jak hodnotit média, Praha, APRA [3] Bacovský V.- Dostál V.- Thim M. (2010, eds).: Agenda pro Českou zahraniční politiku 2010 , Praha, AMO http://www.amo.cz/editor/image/produkty1_soubory/amo_agenda_pro_czp_2010.pdf ( ověřeno 15.5.2011) [4] Bakičová, H.- Russ-Mohl, S (2005).: Žurnalistika. Kompletní průvodce praktickou žurnalistikou, Praha [5] Balík,S a kol (2010): Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010, Brno, Centrum pro stadium demokracie a kultury [6] Bennett, L. W.- Entman, R. M. (2001): Mediated politics: communication in the future of democracy. Cambridge University Press: Cambridge [7] Berelson, B. (1952): Content Analysis in Communication Research. Gleonce: Freepres [8] Berger, P.L.- Luckmann, T (1999).: Sociální konstrukce reality- pojednání o sociologii vědění, Brno, Centrum pro studium demokracie [9] Brady, H.E.,- Johnson, R. (2006): Capturing Campaign Effects, Michigan, University of Michigan [10] Burton, G.- Jirák, J (2001).: Úvod do studia médií, Brno, Barrister & Principal [11] Bystrov V.- Růžička, M. (2006):Firemní komunikace a řízení reputace, Brno, Mezinárodní politologický ústav [12] Clarke, K. (2001): Public Sector Public Relations In Theaker, A.: The Public Relations Handbook, Oxfordshire, Routledge [13] Curran,J.- Gurevitch, M (1996).: Mass Media and Society. London: Arnold [14] Čepelka, O. (1997): Práce s veřejností v nepodnikatelském sektoru, Liberec, Nadace Omega [15] Dearing J.W. J.- Rogers E . M . (1996) : Agenda-setting, London, Sage [16] Deutsch K.W. (2000): Komunikační modely a systémy rozhodování: některé důsledky pro výzkum, in: Jirák, J., Říchová, B. (eds.): Politická komunikace a média, Praha, Karolinum 71 [17] Deutsch, K.W. (1963): The Nerves of Government: Models of Political Communication and Control, New York, Free Press [18] Drezner, D.,W.- Farell, H (2008).: Introduction: Blogs, Politics and Power: A Special Issue of Public Choice in Public Choice, Vol. 134, No. 1/2, Blogs, Politics and Power (Jan., 2008), pp. 1-13 [19] Drulák, P a kol (2008): Jak zkoumat politiku, Praha, Portál [20] Entman, R. M.: Framing: Toward Clarification of a Fractured Paradigm, Journal of Communication, 43 [21] Fagen, R,R (2001),: Politics and communications, Boston, Little Brown, 1966 Fawkes, V.: What is public relations? In Theaker, A.: The Public Relations Handbook, Oxfordshire, Routledge [22] Foster, S (2010).: Political Communication, Edinburgh, Eginburgh Univesity Press [23] Goode, L.(2005): Jurgen Habermas- Democracy and Public Sphere, London, Pluto Press [24] Hallin, D.C.- Macini, P (2004): Americanization, Globalization and Secularization, In: Esser, F., Pfetsch, B.: Comparing Political Communication: Theories, Cases, and Challenges, Cambridge University Press [25] Hurtíková (2009): Vliv spin doctoringu na formování veřejného mínění: Kauza Irák ve Velké Británii v roce 2003 - on-line text (http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=382) (ověřeno dne 15.5.2011) [26] Internetový server Mladá Fronta Dnes (ověřeno dne 10.4..2011) [27] Internetový server Lidovky (ověřeno dne 10.4..2011) [28] Internetový server Právo (ověřeno dne 10.4..2011) [29] Internetový server Hospodářské noviny (ověřeno dne 10.4.2011) [30] Jílek, V. (2004): Psaná publicistická sdělení v kontextu teorie komunikace, Olomouc [31] Jirák, J.- Kopplová, B. (2003): Média a společnost, Praha, Portál [32] Jirák, J. - Říchová, B.(2000, eds.); Politická komunikace a média, Praha, Karolinum [33] Kaid, L.L. (2004) : Handbook of political communication research, New Jersey, Lawrence Erlbaum Associates, Inc., Publishers [34] Kalvas, F. (2008): Politická agenda, in Škodová, M.(ed.).: Agenda-setting: teoretické přístupy, Praha, Sociologický ústav Akademie věd ČR [35] Katz, E. (1957): The Two-Step Flow of Communication: an Up-To-Date Report on a Hypothesis. Public Opinion Quarterly, 21, č.1, str. 61-78. 72 [36] Kevin, D. (2003): Europe in the Media, a Comparison of Reporting, Representation and Rhetoric in National Media Systems in Europe. London: LEA [37]Kořan M. a kol (2010): Česká zahraniční politika v roce 2009, Praha, Ústav mezinárodních vztahů [38] Křeček, J. (2009): Mediální obraz zahraničí a zahraniční politiky České republiky In: Kořan, M. a kol.: Česká zahraniční politika v zrcadle sociálně-vědního výzkumu, Praha, Ústav mezinárodních vztahů [39] Lerner, D.- Lasswell, H. (1951): The Policy sciences, Stanford, California [40] L'Etang,J. (2009): Public Relations, Základní teorie, praxe, kritické přístupy, Praha, Portál [41] Lilleker, D. G. (2006): Key Concepts in Political Communication, London, SAGE Publication Ltd [42] Lippmann, W. (1965): Public Opinion, New York, The Free Press [43] Maarek, J.- Wolfsfeld, G. (2005): Political Communication in a New Era, London, Routledge [44] Mancini, P. (1991): The public sphere and the use of news in a ‘coalition’ system of government, In Dahlgren, P., Sparks, C.: Communication and citizenship: journalism and the public sphere, London, Routledge [45] McCombs, M.- Shaw, D.: The agenda-setiingfunction of the Mass media. In: Public Opinion Quarterly,vol.36, No.2 [46] McCombs, M (1989) : Influence on Our Pictures of the World. In: Media Effects Research, Sage [47] McKee, A. (2006): An Introdution to the Public Sphere, Cambridge, Cambridge University Press [48] McKee, A (2003): Textual analysis : a beginner's guide. London: SAGE Publications. [49] McNair, B. (2003): An Introduction to Political Communication, London, Routledge [50] McQuail (2002): McQuail´s Reader in Mass Communication Theory. London: Sage Publications [51] Meadow, R.G. (1980): Politics as comunication, New Yersey, Ablex Public. Corp. [51] Miller, K. (2005): Communication theories: perspectives, processes, and contexts. New York: McGraw-Hill [52] Potůček, M.- LeLoup L.T.(2005): Přístupy k veřejné politice In Potůček, M. a kol: Veřejná politika, Praha, SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ 73 [53] Princen, S (2009): Agenda Setting in the European Union, Hampshire, Palgrave Studies in European Union Politics [54] Programové prohlášení vlády Jana Fischera – on-line text (http://www.vlada.cz/assets/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993- 2007-cr/jan-fischer/ppv-2009.pdf) (ověřeno dne 15.5.2011) [55] Rawnsley, G.D. (2005): Political Communication and Democracy, New York, PALGRAVE MACMILLAN [56] Rozhovor s Bc. Kristinou Miškovskou, DiS., členkou tiskového odboru Ministerstva zahraničních věcí, pořízeno v Praze 29.3.2011 [57] Rozhovor s PhDr. Veronikou Honcovou, Ph.D., zástupkyní ředitele tiskového odboru Ministerstva zahraničních věcí, pořízeno v Praze 29.3.2011 [58] Říchová, B. (2000): Přehled moderních politologických teorií, Praha, Portál [59] Sartori, G (1993) : Teória Demokracie, Bratislava, Archa [60] Sartori, G. (2001): Srovnávací ústavní inženýrství: Zkoumání struktur, podnětů a výsledků, Praha, Sociologické nakladatelství [61] Schlesinger, P.- Fossum, J. E. (2007) : The European Union and the Public Sphere: A communicative space in the making? London: Routledge [62] Schramm, W. (1963): Communication Developmentand the Development process, in: Pye, L W. (eds.): Communications and Political Development, Princeton, Princeton University Press [63] Solis, B.,- Breakenridge, D. (2009): Putting the Public Back in Public Relations, New Yersey, FT Press [64] Svoboda V. (2009): Public Relations moderně a účinně, Havlíčkův Brod, Grada [65] Svoboda, V. (2005): Základy public relations, Zlín, Fakulta Tomáše Bati ve Zlíně [66] Svobodová, H. (2005): Politická komunikace, její nástroje a důsledky, Slovenská politologická revue, 2005 vol.2 [67] Swanson, D.L (2004): Transnational Trend in Political Communication, In: Esser, F., Pfetsch, B.: Comparing Political Communication: Theories, Cases, and Challenges, Cambridge University Press [68] Šaradín, P. (2007): Politické kampaně, volby a politický marketing, Olomouc, Periplum [69]Štětka, V. (2007): Mediální integrace národa v době globalizace, Masarykova univerzita v Brně: Meznárodní politologický ústav 74 [70] Tabery, P. (2008): První a druhý stupeň nastolování agendy [agend a-setting). rámcová ní (framing) a vypíchnutí (priming) ín Škodová, M.(ed.).: Agenda-settíng: teoretické přístupy, Praha, Sociologický ústav Akademie věd ČR [71] Trampota, T. (2008): Mediální agenda, in Škodová, M.(ed.),: Agenda-setting: teoretické přístupy, Praha, Sociologický ústav Akademie věd ČR [72] Trampota, T.- Vojtěchovská, M. (2010): Metody výzkumu médií, Praha, Portál [73] Weaver, D.- McCombs M.- ,Shaw D.L. (2004): Agenda-Setting Research: Issues,Attributes, and InfluencesIn: Kaid, L.L.: Handbook of political communication research, New Jersey, Lawrence Erlbaum Associates, Inc., Publishers [74] Wiseman,H.V.(1966); Political systems: some sociological approaches, London, AldenPress [75] Základní koncepce odboru veřejné diplomacie MZV ČR, 7.2.2011 [76] Zhongdang, P.- Kosicki, G. M.(2001): Framing as a Strategic Action in Pubic Deliberation, In: Reese, S. D., Gandy, O. H., Grant, A. E.: Framing Public, Life, New Yersey, Lawrence Erlbaum Associate [77] Zpráva o České zahraniční politice leden 2009- prosinec 2009, MZV, Praha, 2010 http://www.mzv.cz/file/592100/Zprava_o_zahranicni_politice_2009__CZ_FINAL_po_vym ene_Korey.pdf ( ověřeno 15.5.2010) 75 KOMUNIKACE MINISTERSTVA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ S MÉDII V OBDOBÍ V LETECH 2009-2010 MINISTRY OF FOREIGN AFFAIRS OF COMMUNICATION WITH THE MEDIA DURING THE YEARS 2009-2010 Anotace: Práce se pokouší reflektovat komunikaci Ministerstva zahraničních věcí s médii, ke které docházelo v období úřednické vlády Jana Fischera, která trvala od května 2009 do června 2010. Sledováním faktorů, jakými jsou vydávané tiskové prohlášení ministerstva, mediální obraz MZV a Zpráva o české zahraniční politice, se autorka snaží zodpovědět na otázku, jak vypadá komunikace ministerstva s médii, která mají ve fungování moderních společností klíčovou roli, a proto jsou jako takové brány za objekt uplatnění řady společenských normativních požadavků. Za klíčová témata ve zkoumaném období se tak daří v mediích identifikovat diplomatické a vojenské mise, Evropskou unii, návštěvy, protiraketovou obranu a humanitární pomoc. Komunikace MZV se, ale ve zkoumaném období omezila především na reakční prostředky a v tiskových zprávách se tak téměř neobjevovala shodná témata. Práci zakládáme na konceptech popsaných v teoretické části, kdy se mimo konceptu politické komunikace, zaměřujeme na politický systém, public relations, agenda-setting nebo sociální konstrukci reality. Cílem analytické části práce je popis výskytu, míry důležitosti a dalších aspektů, jimiž bylo MZV na stránkách deníku Právo, Mf Dnes, Lidové noviny a Hospodářské noviny zobrazováno a jak samo s médii komunikovalo. Kvantitativní analýza byla doplněna kvalitativní analýzou, pomocí níž je možné dojít k ucelenému obrazu komunikace MZV s médii ve sledovaném období. Abstract: This work attempts to reflect the Ministry of Foreign Affairs of communication with the media that occurred during the caretaker government of Jan Fisher, which lasted from May 2009 to June 2010. By monitoring factors such as a press release issued by the Ministry, media image and the Ministry of Foreign Affairs report on Czech foreign policy, the author tries to answer the question of what it looks like the Ministry of Communications with the media, which, in the functioning of modern societies a key role, and therefore as a gateway for object use a number of social normative requirements. The key issues in the analysis period, so successful in the media key diplomatic and military missions, the European Union, visits, missile defense and humanitarian aid. Communications Ministry, but in the period under review almost exclusively from the reaction means and the press reports do not appear so nearly identical themes. Pride in the work on the concepts described in the theoretical part, which is outside the concept of political communication, we focus on the political system, public relations, agenda-setting and the social construction of reality. The aim of the analytical work is a description of the occurrence, extent and importance of other aspects, which was the site of the journal Právo, MF Dnes, Lidové noviny and Hospodářské noviny displayed and how to communicate with the media itself. Quantitative analysis was supplemented by qualitative analysis, by which it is possible to reach a comprehensive picture of communication of MFA with the media in the watching period. Klíčová slova: politická komunikace, Ministerstvo zahraničních věcí, média, public relations, agenda setting, politický systém Key words: political communication, Ministry of Foreign Affairs, media, public relations, agenda setting, political system