Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2007 Bc. SIMONA JURKOVÁ 1 Masarykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky Alergická onemocnění u žáků základních škol v okrese Brno-venkov DIPLOMOVÁ PRÁCE Vedoucí práce: PhDr. ILONA FIALOVÁ Vypracovala: Bc. SIMONA JURKOVÁ Brno 2007 2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. 3 Dovoluji si tímto poděkovat PhDr. Iloně Fialové za odbornou metodickou pomoc při zpracování diplomové práce. 4 OBSAH ÚVOD 1 Alergie 1.1 Alergie a její historický přehled 1.2 Primární informace o alergii 1.3 Přehled, klasifikace, příznaky, diagnostika, případné komplikace, terapie a prevence alergického onemocnění 1.4 Imunitní systém 1.5 Vývoj alergie v průběhu života 2 Psychologické aspekty alergického onemocnění 2.1 Psychologická a psychosociální hlediska alergií 2.2 Způsob reagování na chronické onemocnění a jeho řešení 2.3 Pozice nemocného v rodině 2.4 Adaptace rodiny na nemoc 3 Charakteristika dítěte školního věku 3.1 Všeobecné dělení vývojových období 3.2 Vymezení od novorozeneckého po předškolní období 3.3 Dítě školního věku 3.4 Význam rodiny ve výchově handicapovaného dítěte 5 4 Empirické šetření 4.1 Cíl výzkumu, hypotézy, metody šetření 4.2 Charakteristika zkoumaného problému 4.3 Průběh vlastního šetření 4.4 Závěr a shrnutí šetření 4.5 Závěr šetření Závěr Resumé Sumniary Literatura Seznam grafů, tabulek Seznam příloh 6 ÚVOD Lidský život a s tím spojené zdraví představuje pro jedince, jeho rodinu, okolí i společnost v jistém smyslu bezpodmínečné hodnoty. Pravděpodobně to bude znít jako klišé nebo ohraná fráze, zda budu tvrdit, že zdraví by mělo patří na jedno z předních míst v žebříčku hodnot člověka. Tak by to mělo platit pro dospělé. Jak je tomu u dětí? Jak prožívají onemocnění, někdy hlouhodobé odloučení od rodiny, hospitalizaci, pobyt v léčebnách a vše kolem, když mají ještě při tom plnit povinnou školní docházku? Alergie je nemocí století. Podle statistik Světové zdravotnické organizace kolísá počet alergických onemocnění mezi 15-20% dospělé i dětské populace. V české populaci dosahují alergózy kolem 20 až 30%, výskyt u mladé generace do patnácti let je dokonce 25%.V péči alergologů je až pětina obyvatel ČR. Když se vysloví pojem alergie, většinou se každému vybaví buď uslzený, usmrkaný a kýchající člověk v pylové jarní a letní sezóně, nebo svědivá kopřivka po některém jídle či nápoji. Méně často první odpovědí je ekzém nebo astma. Většinou už nikoho nenapadne, že by průjem, bolesti břicha, pálení žáhy nebo dokonce migréna, mohly být také projevem alergie. V diplomové práci jsem se zaměřila na výskyt alergického onemocnění u žáků na prvním stupni základních škol, posouzení vlivu rizikových faktorů, porovnání výskytu alergií na venkově - ve městě a výskyt u chlapců a děvčat v okrese Brno-venkov. Pro zjištění těchto údajů jsem zvolila anonymní dotazník, adresovaný rodičům žáků. Další zdroj informací, byly poznatky ze studia speciální pedagogiky, informace od alergologů, pediatrů, rodičů, z literatury a internetu. Protože alergické onemocnění je na veřejnosti dosti probírané téma, je údajů o této nemoci značné. Práci jsem rozdělila do čtyř kapitol. První kapitola je zaměřená na historii, obecné rozdělení, imunitní systém, vývoj, příznaky, diagnostiku, léčbu apod. Druhá část je orientována na psychologickou a psychosociální stránku problému. Třetí kapitola obsahuje popis a vývoj zdravého jedince a jeho vzdělávání oproti žákům ve třídě pro zdravotně oslabené. Poslední, čtvrtá kapitola je věnována výzkumnému problému, tedy faktorům, které vývoj alergického onemocnění ovlivňují. 7 1 Alergie 1.1 Stručná historie alergického onemocnění Všeobecně lze o alergiích říci, že jde o nesourodé důsledky či projevy imunitních poruch, resp. oslabení či dysfunkcí imunitního systému člověka. Alergie jsou neúměrné obranné reakce lidského imunitního systému na látky, které na člověka působí z vnějšího prostředí a se kterými přichází do styku v běžném životě. Základem alergie je porucha řízení imunitního systému vedoucí k neúměrným reakcím, často spojeným s vyplavením některých látek např. histaminu a jiných mediátorů do krevního oběhu. První zmínky o pojmu alergie pochází z řeckého slova „ALLOS ERGOS" - což znamená změněnou schopnost reagovat, pojem do medicíny zavedl vídeňský dětský lékař Clemens von Pirguet již roku 1910 a označoval tím změněnou reaktivitu organismu po předchozím podání bakterií nebo jiných, tělu cizích látek. Použil tohoto výrazu poprvé a chtěl tím vyjádřit, že postižený alergický člověk "reaguje jinak" a že alergická reakce je vlastně reakcí obrannou. Alergické choroby však byly známé už ve středověku. Např.v Egyptě roku 1560 před Kristem byla popsána choroba podobná průduškové záduše. Z této doby byl i nalezen vyobrazený přístroj, který sloužil k tomu, aby pacient vdechoval kouř ze spálených listů různých rostlin a tím se nemoc měla vyléčit. Celius Aurelius v 5. století před Kristem započal první informace o nemoci zvané astma. Tento názor použil i Homér. I Galénos vysvětloval vznik symptomů astmatu tím, že v mozku vytvořené hlenové sekrety se dostávají do plic čichovou kostí, nosními dutinami a nosohltanem. Jako medikament doporučoval zřeďující prostředky, které měly uvolnit hleny a vypláchnout lepkavé tekutiny z plic, přičemž současně nedoporučoval používat horké a studené tekutiny, které měly snahu k zahušťování tělesné tekutiny. Hledání příčin alergických onemocnění bylo v předešlých dobách spíše spekulativní. Holanďan van Helmont (1577-1644) jako první tvrdil, že astma je místní onemocnění průdušek, za příčiny označil především prach a ryby. 8 Charakterizovat také astma u žen, kde příčinou byla spojitost s funkcí pohlavních orgánů. Upozorňoval na podobnost s epileptickým záchvatem. Roku 1565 Botallo jako první poznamenal existenci senné rýmy. Ve studiu senné rýmy pokračoval v roce 1819 i J. Bostock, roku 1831 prohlásil J. Elliotson, že je spojitost mezi dobou příznaků onemocnění a dobou květu travin. Zároveň popsal kontaktní ekzém na rukou vyvolaný pylem a senou rýmu označil za stejnou chorobu sliznic (Petrů, 1994). Výskyt alergických onemocnění se liší podle ekonomické a hygienické úrovně společnosti. Zdá se, že s zvyšující se civilizační úrovní přibývá alergiků. Z vlivů přispívajících k rozvoji alergií je přisuzován největší význam znečištění životního prostředí, virová respirační onemocnění, kouření a genetické vlivy. Začátek 20. století představuje mohutný rozvoj alergologie. Začíná studie dějů probíhajících v organismu - tím i lepší možnost diagnostiky a léčby. Markantně se začala rozvíjet i imunologie. Roku 1911 pravděpodobně jako první Leonard Noon zavádí k léčbě alergií hyposenzibilací. Velký přínos přinesli roku 1966 i manželé Ishizakovi z Japonska, prokázali existenci lidských alergických protilátek, které zařadili do třídy imunoglobulinu E. V Československu měla alergologie své počátky ve Státním zdravotním ústavu, kde vznikala v období mezi dvěma světovými válkami alergenová laboratoř. Průkopníky v oboru byli Feirabend, Drbohlav, Hlaváček a další. Roku 1952 bylo navrženo založení samostatné alergologické lékařské společnosti, ke které došlo až v roce 1957. V současnosti sdružuje Česká společnost alergologie a klinické imunologie několik set lékařů (Špičák, 2004). 9 1.2 Primární poznatky o alergii Alergická onemocnění jsou známa od pradávna. Termín alergie je synonymem končícího 20. století. V roce 1905 vídeňský dětský lékař použil tohoto výrazu poprvé a chtěl tím vyjádřit, že postižený alergický člověk "reaguje jinak" a že alergická reakce je vlastně reakcí obrannou. Mnoho lidí se domnívá, že alergie je nemoc. Ve skutečnosti je však pouze podmětem vyvolávajícím různé projevy. Ty se mohou odhalit v oblasti dýchací, oční, kožní, trávicí, nebo mohou být celkové, například anafylaktický šok. U dítěte se může alergie projevit v oblasti dýchací i kožní, například astma a ekzém. Dnes víme, že alergie je stav přecitlivělosti našeho organismu na podněty většinou zevního prostředí. Podmínkou je, že se alergen musí dostat do kontaktu s látkou, které vyvolává alergickou reakci opakovaně. V našem organismu se začnou vytvářet protilátky, které pak tuto reakci zprostředkují. Reakce je specifická, to znamená, že člověk reaguje nepřiměřeně, přecitlivěle vždy na určitý podnět nebo na skupinu podnětů. Těmto podnětům říkáme alergeny (Petrů, 1994). Alergické příznaky mohou mít několik podob od lokálního zčervenání pokožky a vyrážky, zarudnutí očí, prudkého slzení, zánět spojivek, vodnatou rýmu, opakované kýchání, kašel, opakované záněty nosohltanu, zvýšenou teplotu, až po vážné dechové obtíže astmatického charakteru, např. dusnost na kontakt s kočkou, ale naopak ostatní zvířata například snáší bez jakéhokoli omezení či problému. Alergici kýchají v době, kdy se do ovzduší dostávají pyly břízy, ale pozdější pyly trav, byliny mu již příznaky např. nevyvolávají. Alergie ovšem může být i mnohočetná a pak alergik reaguje na pyly různých druhů rostlin nebo nejenom na pyly, ale i na látky vyměšované roztoči nebo na hmyzí bodnutí včelou, vosou apod. K vdechovaným alergenům patří i prach. Prach z lůžkovin, peří, sena, obilí a podobně. Na podkladě vdechovaných částic prachu vznikají alergické potíže. Podobně je tomu u alergenu plísňových (www.rodina.cz). 10 V České republice významně přibylo lidí, kteří trpí různorodým typem alergie. "Ve srovnání s obdobím před dvaceti až třiceti lety se počty lidí postižených alergickými onemocněními zvedly zhruba o 100 %," jak uvádí v novinách „Právo" docent Vít Petrů, vedoucí lékař Centra alergologie a klinické imunologie pražské Nemocnice Na Homolce. Uvedl, že v současné době je 35 % populace tzv. atopiků, tzn., že mají zvýšené hladiny alergických protilátek, ale nemusí mít projevy alergie. 25 % je už ale alergiků, kteří zjevné projevy alergie mají, 8 % astmatiků, 12 % lidí trpí alergickou rýmou a 10 % různým ekzémem (www.pravo.cz). 11 1.3 Přehled, klasifikace, diagnostika, příznaky, případné komplikace a terapie alergického onemocnění Podstatou původu a existence klinických projevů alergických onemocnění je reakce alergenu s protilátkami a buňkami organismu. Výsledkem této reakce je uvolnění látek farmakologicky a chemicky aktivních, tzv. mediátorů a vznik zánětu, který navodí změny na jednotlivých orgánech a systémech organismu. Postiženo bývá buď dýchací ústrojí nebo kůže, oči, gastrointes. trakt nebo centrální nervový systém. Může dojít i k postižení více systémů najednou. Vývoj nemoci je akutní nebo provleklý, rychlý až prudký, dlouhotrvající či chronický. K tomu, aby bylo onemocnění správně diagnostikováno, musí dítě projít řadou kvalitních, základních vyšetření. „Vlastní vyšetření se skládá z několika částí, od sběru anamnézy, klinického vyšetření, přes kožní testy, slizniční testy, testy a laboratorní vyšetření až po vyšetření krve, bakteriologické vyšetření či rentgen " (Petrů, 1994). Klasifikace alergických projevů : • Alergická onemocnění dýchacích cest Sezónní a celoroční alergická rýma • Alergické astma • Některé příčiny alergie dýchacích cest Alergie na roztoče Alergie na plísně Alergie na zvířata • Alergická reakce na hmyzí bodnutí • Potravinová alergie • Léková alergie • Kožní alergická onemocnění • Kopřivka, otoky 12 Diagnostika alergického onemocnění Podstatou vzniku alergického onemocnění je reakce alergenu s protilátkami a buňkami organismu.Výsledkem je uvolnění látek farmakologicky a chemicky aktivních mediátorů a vznik zánětu, který navodí změny na jednotlivých orgánech nebo systémech. Pro stanovení diagnózy je nutné projít vyšetřovacím procesem. Základ diagnostického postupu je vyšetření pediatrem. Ten po vyšetření odesílá dítě ke specialistovi-alergologovi. Vyšetření předchází anamnéza a to jak rodinná, sociální a osobní, tak popis nynějšího onemocnění. Nejčastěji se používá rozhovor s pacientem a rodiči. Důležité je stanovit, kdy potíže vznikají, co je vyvolává, zda jsou podmíněné ročním obdobím, co pomáhá apod. Následuje fyzikální vyšetření, jedná se především o poslech a pohled. Poslech ukáže na výdechové pískoty a vrzoty, obtížné dýchání apod.. Pohledem je možné rozpoznat otok víček, sekreci z nosu, kopřivku a jiné dermatologické potíže na těle. Následuje laboratorní vyšetření obsahují odběr krve, bakteriologické vyšetření, sedimentace, vyšetření moči, výtěr z krku, nosu, rentgen plic a srdce, ORL vyšetření (Petrů, 1994). Krevní testy se zaměřují především na přítomnost IgE, kde z vyšetření vzorku krve se stanoví nej častější alergen. Hladinu celkového IgE zvyšuje mnohá onemocnění, včetně virových a parazitárních infekcí. Pouze hladinu IgE tedy nemůže sloužit k diagnóze alergie. Pozitivní IgE k danému alergenu prokazuje, že existuje senzibilizace. Pokud po kontaktu jedince s alergenem dojde k produkci specifických IgE k danému alergenu, jedná se o senzibilizaci. Je tedy možné, mít vysoké specifické IgE, aniž by se ukázala nějaká klinická reakce. V případě pozitivního výsledku je však spolehlivost těchto testů 90-95% (Bidat, Loigerot, 2005). Kožní testy- prick testy jsou málo bolestivé nebo zcela nebolestivé. Jsou prováděné s čistými extrakty jednotlivých alergenů (roztoči,pyfatd.) metodou prick - pomocí kopička se nechá proniknout trochu alergenu do kůže nebo interdermální aplikací. Interdemální testy používají především ke zjištění pozdní reakce přecitlivělosti. 13 Před kožními testy je třeba vysadit podávání antihistaminik na 3-15 dní. Po nitrokožním podání se objeví pupínek, který vypadá jako štípnutí komárem. Za hranici pozitivity se považuje pupen velký 5 mm nebo zarudnutí 20 mm. K tomu, aby se mohl kožní test vyhodnotit, je potřeba provést ještě další prick testy. První ověří, že reaguje dobře, druhý zjišťuje, zda kůže nereaguje na roztok, ve kterém je alergen naředěn. Na odmaštěnou kůži se nanese kapka testovaného alergenu a přes kapku se udělá mírné vbodnutí jehlou. Bodnutí je asi kolem lmm hloubky. Za 15 minut se hodnotí průměr pupene. Za hranici pozitivity se pokládat pupen o velikosti 3 mm nebo zarudnutí kolem 7mm. Alergologické vyšetření obsahuje i další vyšetřovací postupy jako jsou provokační testy na vzdušné alergeny, provokační retní test na potraviny, orální potravinové expoziční testy, slizniční testy, patch testy neboli epikutánní testy na stanovení kontaktních ekzémů. Zda je nutné potvrdit vliv určité látky na konkrétní orgán, provádí se tzv. expoziční testy. Protože je zde riziko anafylaktické reakce, pacient je hospitalizován. Radí se sem i spojivkový test - alergen se kape do spojivkového vaku, intranasální test - roztok se vkapává do jednoho nosního průduchu, bronchoprovokační test - pacient vdechuje z inhalátoru testovaný alergen (Bystroň, 1997). Specifická imunoterapie, dříve hyposenzibilizace nastupuje do popředí, tam, kde není možné odstranění alergenů z pacientova prostředí. Cílem této metody je eliminovat přecitlivělost pacienta na problematický alergen. Jedná se o malé, pravidelné podávání alergenu injekční cestou nebo v kapkách. Příznivé výsledky jsou u alergie pylové, na roztoče a hmyzí bodnutí. Úspěch ovlivňuje výběr vhodného alergenu, kvalita, správná aplikace a spolupráce rodiny. Podle způsobu aplikace rozlišujeme dva druhy hyposenzibilizace, injekční a slizniční léčbu. Metodu zavedl v roce 1911 Noon, který poprvé použil tohoto způsobu léčení. Po stanovení diagnózy je nutné zahájení léčby alergie. O výběru vhodného léku rozhoduje alergolog. Jde o léky vyráběné farmaceutickým průmyslem. Léky dělíme podle způsobu působení na organismus do několika skupin. Jde například o léky ovlivňující vegetativní nervy. 14 Tato léková skupina působí na vegetativní nervy buď ve smyslu dráždění sympatického nervstva, nebo tlumí nervstva parasympatického nebo kombinují oba účinky. Působí proti vzniku otoku sliznic a kůže, proti stahu průdušek, tvorbě hlenu, mají účinek i protišokový. Radíme sem např.hormony dřeně nadledvin (Adrenalin, antiastmatické spreje- Berodual). Léky roztahující průdušky se podávají při dusnosti, užívají se spíše k prevenci například Oxyphillin. Léky s protialergickým účinkem působí a brání především u projevů alergie (Dithiaden, Prothazin, Tavegyl). Solutan, Mucosolvan, Bromhexin, Ipecarin jsou léky podporující vykašlávání, při onemocnění horních a dolních dýchacích cest. Při akutních situacích se učívají hormonální léky, především hormony kůry nadledvin, kortikosteroidy (Hydrocortison, Prednison), inhalačné Aldecin, Beclomet. Léky s preventivním účinkem j sou především Zaditen, Tilade, Zyrtec (Petrů, 1994). Přehled a stručný popis dalších speciálních vyšetření např. : Rinoprovokační nebo bronchoprovokační testy - tj. provokace potíží kontaktem alergenu s kůží nebo sliznicí dechových cest. Epikutánní náplasťové testy se používají k vyloučení kontaktní alergie. Vyšetření specifických protilátek (IgE). Dvojitě placebem (negativní kontrolou) kontrolovaný potravinový expoziční test prováděný za hospitalizace se současným vynecháním alergické léčby. Tento test je doporučován jako nej důležitější diagnostické kritérium pro podezření na potravinovou alergii. Eliminační dieta, kdy jsou postupně u podezření na potravinovou alergii z diety odebírány jednotlivé potravinové alergeny nebo naopak k přísně dietě s jednou potravinou se postupně přidávají další jednotlivé potraviny. Jednoduše zaslepený expoziční test, kdy pacient neví, v které kapsli je sledovaný alergen, ale lékař to ví. Slizniční retní expoziční test slouží k prokázání reakce po kontaktu sledované potraviny se sliznicí dutiny ústní. 15 Test provokace potíží při vyšetření trávicího traktu optickým přístrojem - podobný test jako předchozí, ale kontakt alergenu se sliznicí (potravinového alergenu) se uskutečňuje v nižších partiích trávicího traktu a je sledován pomocí optického systému gastroskopem nebo kolonoskopem, s možností následného vyšetření z odebraného vzorku. Vyšetření funkční schopnosti plic spirometrií. U pacientů s podezřením na astma zjišťujeme hlavně objem vzduchu vydechnutého za 1 vteřinu, pro doplnění využíváme test uvolnění dechových cest po aplikaci úlevových léků (tzv. bronchodilatační test) a naopak bronchoprovokační test se využívá k detekci potíží s poklesem dechových funkcí vyvolaných dráždivými látkami. Chladový, tepelný, tlakový, vibrační test a test na ultrafialové záření. Vyšetření ECP (eozinofilního kationického proteinu) v séru. Vyšetření hladin protilátek, zvláště IgE. Vyšetření hodnot C3, C4 složek komplementu punkcí. Oční vyšetření. ORL vyšetření. Vyšetření trávicího traktu. Kožní vyšetření. Vyšetření krevního obrazu se zaměřením na bílé krvinky (www.alergici.cz) • Alergické onemocnění dýchacích cest Alergická rýma (sinusitida, otitida) Jedná se o typ alergického onemocnění, projevující se obdobně jako klasická rýma virového původu, charakterizován otokem, sekrecí a svěděním. Může se projevovat i silným svěděním očí, nosu a pocitem svědění či pálení v krku, silným vodnatým výtokem nebo naopak ucpáním nosu, které brání dýchání nosem Příčinou jsou vdechované alergeny, např.částečky domácího i zvířecího prachu, vzdušné plísně, roztoči. Komplikací může být ztráta čichu. Dítě často kýchá, má příznaky i celkové, jako je zvýšená teplota, únava, bolest hlavy (Petrů, 1994). 16 Alergická rýma je sezónní (nejčastěji pylová nebo celoroční), způsobena nejčastěji roztoči, spóry, plísní, domácími zvířaty. Sezónní alergická rýma je tradičně označována jako "senná rýma". Je to nepřesné označení, protože jde o alergii na pyly. Proto mluvíme o polinóze nebo o sezónní pylové alergii (Honzova, 2000). Pylová zrna obsahují alergizující bílkoviny. Některá z menších pylových zrn jsou roznášena větrem (větrosprašné rostliny), jiné roznáší hmyz (hmyzosprašné). Pyly větroprašných rostlin jsou častěji příčinou alergie. Přenášejí se i na velké vzdálenosti. To je také vysvětlení, proč někteří lidé reagují alergicky na pyly rostlin, které v jejich bezprostřední blízkosti nerostou. Pyly hmyzosprašných rostlin jsou uvolňovány v malých množstvích rostlinami, které mají nápadně zbarvené květy, sladce voní, a proto také přitahují hmyz. Tyto druhy pylů se ani v ovzduší nevyskytují, jejich množství je malé, šíří se jen na malé vzdálenosti a většině lidí nevadí (Špičák, 2004). NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DRUHY ROSTLIN, KTERÉ MOHOU BÝT PŘÍČINOU PYLOVÉ ALERGIE: BYLINY: pelyněk, hvězdnice, merlík, smetanka lékařská, řepka nebo hořčice, tolice vojtěška, drnavec, jitrocel, ambrózie, kopretina, jetel, šťovík, rákos, kopřiva, chmel, čekanka, slunečnice, heřmánek, měsíček, pcháč, bodlák TRÁVY: pýr,ovsík, medyněk, jílek, kukuřice, lipnice, bojínek, rákos, psárka, pohanka, chundelka metlice, medyněk vlnatý, prvosenka, psíneček, kostřava, srha, oves, ječmen, žito, pšenice, sveřep STROMY A KEŘE. lípa, javor, černý bez, dub, cypřiš, jasan, buk, jírovec, kaštanovník, olše, vrba, ořešák, líska, olivovník, jilm, topol, platan, bříza, tis, jalovec, habr, borovice, ptačí zob, šeřík (www. proalergiky.cz) 17 Alergická rýma sezónní Tento typ je vyvolaný inhalací pylových zrn. Charakteristické je pro ní sezónní výskyt se znaky zastoupenými po celé vegetační období nebo po některou jeho část. např. od únoru do listopadu. Pro onemocnění vzniklé na podkladě pylové přecitlivělosti je vhodné spíše označení polinóza, protože rýma je součástí nemoci. Rozvoj pylové alergie bývá nej častější ve věku od 5 do 20 let a častěji bývají postiženi obyvatelé měst. Dále to může být měsíc narození, kdy děti narozené na jaře (před začátkem pylové sezóny) trpí pylovou alergií častěji. V průběhu života je pylová alergie nejméně častá u dětí do 5 let, poté její výskyt prudce stoupá, maxima dosahuje v období dospívání a s postupem věku opět její výskyt klesá. Typické pro sezónní formuje svědění a pálení, kýchaní a vodnatý výtok z nosu. Tyto obtíže se často spojují se zánětem očních spojivek. Celoroční forma se obyčejně projevuje ucpaným nosem, tzn. ztížené dýchání nosem s občasnými vodnatými výtoky z nosu. Alergická rýma celoroční Alergická rýma celoroční - pereniální PAR vzniká na základě přecitlivělosti na celoročně se vyskytující alergeny, nejčastěji vnitřního prostředí. Příčinou jsou nejčastěji roztoči v domácím prachu, spóry domovních plísní, jindy je příčina v profesním prostředí nebo je spojena s některými činnostmi jako jsou pekaři, zemědělci, ošetřovatelé zvířat, chemici, lakýrníci, malíři apod. (Bystroň, 1997). Intermitentní rýma Intermitentní rýma je většinou důsledek virového infektu. Vzniká náhle a bývá doprovázena celkovými příznaky (bolestí hlavy, únavou, teplotami). Často se vyskytuje v přechodných období jako je jaro, podzim (www.alergici.cz). Příznaky pylové alergie Alergie se může projevit silným svěděním očí, nosu a pocitem svědění či pálení v krku. Může se také projevit vodnatým výtokem nebo naopak ucpáním nosu. Časté j sou záchvaty kýchání, někdy i kašle. 18 Při vyšetření je nutné rýmu odlišit způsobenou nealergenními projevy fyzikálního charakteru (teplo, chlad), dráždivými látkami nebo navozenou hormonální poruchou, anatomickou vrozenou vadou, cizím tělesem, nádorem, TBC. Rýmu, svědění, otok sliznic, kýchaní a pocit ucpání nosu způsobuje uvolnění specifických látek (mediátorů histaminu, leukotrienů a destičkových aktivačních faktorů) z bílých krvinek. Tato reakce probíhá jen u senzibilizovaných jedinců - tj. u pacientů, kteří se již v předchozím období s alergenem setkali a vytvořili si protilátky (IgE) proti tomuto alergenu. Opakovaná dlouhodobá neprůchodnost nosu, jako projev alergické reakce na pyly, může vést až k projevům chronického zánětu (www.pediatrie.cz) Diagnóza: Anamnéza potíží, stanovit příčinu, vyšetření otolaringologem, alergologem Objektivní vyšetření nosní sekrece, obstrukce, kýchání Vyšetření krve, laboratorní vyšetření protilátek IgE a specifického IgE podle anamnézy Komplikace: Bronchiálni astma, alergická konjuktivita, chronická nebo recidivující sinusitida, nosní polypy Terapie: Farmakoterapie, specifická imunoterapie, režimová opatření,výplachy nosu fyziologickým roztokem, edukace pacienta Prevence alergické rýmy: > Vyvarovat se pobytu venku v období největší rozpínání pylu > Pokud je to možné na procházky chodit po dešti, kdy je koncentrace nej nižší > Na místo otevírání oken používat čističku vzduchu či větrat raději večer, kdy nedochází k tak výraznému víření prachu, pylu > Po návratu z přírody je vhodné se osprchovat 19 > Omezit vycházky z domu za slunečných a větrných dnů > Pro vycházky využít déšť či doby těsně po dešti, kdy je v ovzduší minimální množství pylu vyhýbat se okraji lesa fungujícím jako filtr, ve kterém se koncentruje pyl (naopak uvnitř lesa bývá pylu velmi málo) > Používat čističky vzduchu > V místnosti co nejméně větrat a okna opatřit sítí > Sledovat kdy a kde se objevují potíže > Pravidelně sledovat hlášení Pylové informační služby o průběhu pylové sezóny a podle možností vycestovat v kritickém období do klimaticky výhodnějšího prostředí na horách bývá pylová sezóna o 1-3 týdny zpožděná, naopak u moře se směrem k jihu Evropy zvětšuje předstih sezóny Alergické příznaky jsou provokovány při určitých koncentracích pylových zrn ve vzduchu. V průměru stačí 10-20 pylových zrn v 1 m3 . Pylová zrna jsou velmi malá, průměrná velikost je 0,05 mm. Pylový "vrchol" trav je přibližně v období mezi 15. květnem až 15. červencem (koncentrace 100-500 pylových zrn/m3 ) (www.proalergiky.cz). Pylovou sezónu lze v našich podmínkách rozdělit na tři hlavní období: 1. Jarní období, kdy se v ovzduší vyskytuje hlavně pyl dřevin 2. Letní období s převahou pylů trav 3. Podzimní období, v němž hlavními alergeny j sou pyly vysokobylinných plevelů. • Alergické astma Astma bronchiale (průdušková záducha) Nedostatek informací o pravé podstatě nemoci, která je tímto slovem označována, vede často ke zbytečným strachům a nejistotám, které mnohdy vyústí i do nesprávných léčebných postupů. Jde přitom o nemoc, kterou u nás dnes trpí více než půl miliónu lidí, u dětí se uvádí četnost dokonce vyšší než 10 %. Za posledních deset let došlo k dvojnásobnému nárůstu prevalence astmatu. Odhaduje se, že ve světě trpí astmatem asi 150 miliónů lidí. 20 Řecké slovo „astma" označuje zkrácený dech nebo ztížené dýchání. V češtině se dříve používalo slovo „záducha". Slovem „astma" se tedy i v dnešní době označuje nemoc, která vede ke ztíženému dýchání. Astma je chronické zánětlivé onemocnění dolních dýchacích cest, ve kterém se uplatňují hlavně bílé krvinky. Při kontaktu s alergenem dochází k zánětu v dýchacích cestách (průdušnice, průdušky, průdušinky), zánět zmenšuje objem dýchacích cest a vede ke klasickým projevům astmatu (Špičák 1988). Astma se projevuje hvízdavým dýcháním s pocitem nemožnosti vydechnout vzduch. Nejčastěji popisovaným jako sevření na hrudníku, dráždivým kašlem v záchvatech s obtížným vykašláváním hlenu. Na zrodu astmatických potíží se podílí mnoho činitelů a vlivů. Nejčastěji jde o alergeny neboli o látky, které jsou schopny v organismu vyvolat tvorbu alergických protilátek, čili alergickou reakci. Jsou to např. pylová zrnka, ale i částečky prachu, roztoči, plísně, pyly, léky, bakterie a viry a velmi často i alergeny domácích zvířat. Klinicky se průduškové astma projevuje nejčastěji exspirační dusností, pískoty, a kašlem v návaznosti na působení různých podnětů, např. po expozici alergenu nebo v souvislosti s respirační infekcí. Fyzická a psychická zátěž, stres, transformace teploty vzduchu a atmosferického tlaku, to vše ovlivňuje průběh nemoci. Typickým projevem nemoci je astmatický záchvat. Nejčastěji vzniká v noci nebo k ránu, může se objevit i kdykoliv. Nemocný sedí, opírá se, hlasitě sípavě dýchá, dusivě kašle. Poznatky o alergickém zánětu přinesly do léčby astmatu skutečnou revoluci. Do objevení této zánětlivé reakce byla většina astmatiků léčena především léky, které dokázaly stažené průdušky uvolnit a přinést tak okamžitou úlevu. Těmto pacientům se sice většinou po lécích velmi dobře dýchací cesty uvolnily, jejich stavy zhoršení se ale opakovaly vcelku často a pacienti měli prakticky trvale výrazné projevy zvýšené průduškové aktivity. V průběhu nemoci se často postupně zhoršovala funkce plic i v době, kdy byl nemocný bez akutních obtíží, protože docházelo ke změnám ve stěně průdušek, které již na podávané uvolňující léky špatně reagovaly. Mnozí z astmatiků v dospělosti nebyli schopni plné pracovní zátěže a výjimkou nebyly ani invalidní 21 důchody. Nemocní byli navíc prakticky stále ohroženi možností náhlého astmatického záchvatu (Petrů, 1994). Dle fází potíží rozlišujeme 4 skupiny astmatu, podle kterých je vedena léčba: • Intermitentní astma, u kterého se příznaky dusnosti objevují méně než lx týdně a noční obtíže se vyskytují maximálně 2x měsíčně. Preventivní léčba se podává jen před zátěží (alergenem, námahou apod.). • Perzistující lehké astma se projevuje dusností méně než lx denně a nočními potížemi vícekrát než 2x měsíčně. Tato forma již vyžaduje preventivní protizánětlivou léčbu (inhalačními kortikosteroidy). • Perzistující středně těžké astma, u kterého se příznaky objevují častěji než 2x týdně a noční potíže jsou častěji než 2x měsíčně. Je nutné podávat preventivní protizánětlivou léčbu. • Perzistující těžké astma je charakterizováno téměř trvalými potížemi s dusností a četnými nočními potížemi. Preventivní léčba je nevyhnutelná (www .alergici.cz). V rozvoji astmatu hraje roli dědičnost, zátěž alergeny, časté infekce, znečištěné životní prostředí, kouření, stres (www.cipa.cz). Léčba akutního astmatického záchvatu Inhalace 2-4x léku uvolňujícího průdušky. Pacient by měl být poučen o správném použití svého léku a měl by jej použít v počátečním stadiu dusnosti. Měl by být vybaven peak flow-metrem k měření hodnot vrcholové výdechové rychlosti (PEF) a při hodnotách v "červených zónách" je nutné zahájit opakovanou inhalační léčbu. Pacienti s těžkou formou astmatu by měli být vybaveni kortikoidy (Prednisonem) a v případě potíží přidat k základní léčbě 40 mg Prednisonu ve 2 tabletách po 20 mg. Při trvání potíží je nutné vyhledat lékařské ošetření. Pro inhalaci léků jsou využívány různé dávkovací mechanismy (dávkované aerosoly, turbuhalery, diskhalery, easyhalery, diskus) a jejich použití je individuální (Bystroň, 1997). 22 Prevencepředcházení záchvatu Astma musí být léčeno a sledováno. Základní léky musí být podávány pravidelně. Lékař pravidelně sleduje dechové funkce dítěte. Na základě tohoto sledování informuje rodiče nebo i učitele o tom, jaké nároky můžeme na dítě klást. I když dítě dýchá normálně, může fyzická námaha při sportu spustit astmatický záchvat. U těchto dětí se provádí tzv.zátěžový test, který pomůže určit jaká námaha ještě nevyvolá záchvat. Lékař také může navrhnout zvýšení dávky preventivních léků tak, aby dítě mohlo běžně sportovat. Během pylové sezóny je vhodné žáky trpící pylovou alergií osvobodit od aktivit mimo budovy. Kladný návrat dítěte ke sportu závisí ve velké míře na porozumění, trpělivosti a opatrnosti učitele tělocviku a trenéra (www.stripky/nemoci.cz). Život astmatika — život jeho vrstevníků Pokud se diagnóza astmatu stanoví co možná nejrychleji, jsou provedená nezbytná opatření a zahájena odpovídající léčba, pak může astmatické dítě žít stejně jako jeho vrstevníci. Hlavními činiteli při zvládnutí astmatu jsou rodiče a dítě. Je nutné znát úlevovou polohu, léčbu a vědět jak jí použít. Ví, jak reagovat na začínající astmatický záchvat nebo co dělat, aby mu předešli. Při další návštěvě v ordinaci lékař probírá situaci s rodiči i dítětem, aby se ujistil, že vše dobře zvládají. Úkolem lékaře je, aby dítě mohlo žít jako ostatní bez jakékoliv omezení svých aktivit. Ve vzácných případech není možné dostat astma pod kontrolu, pak je vhodné dítě z této aktivity uvolnit. Ve většině případů léčba, která se může uplatňovat třeba jen v určitých situacích, umožňuje žít dítěti stejný život, jaký žijí jeho vrstevníci, a provozovat všechny jeho oblíbené činnosti. Přáním rodičů je, aby astma u jejich dítěte v dospělosti vymizelo. Proto, je nezbytné, aby dítě vstoupilo do dospělosti 23 s neponičenými průduškami, bez následků, jako by astma vůbec nemělo. Jde o pravidelné sledování a každodenní léčbu. Ta závisí na závažnosti astmatu. Pokud jsou přítomny i alergické faktory, je třeba je sledovat podrobněji. Především upravit životní prostředí, nasadit desenzibilizaci. Je nutné, aby se stále připomínalo vyvarovat se před škodlivostí kouření. Podobně jako ostatní alergické projevy i astma může v průběhu života kolísat. Může dojít k dlouhodobému zklidnění stavu. Mnoho rodičů tvrdí, že astma, které měli v dětství, je vyléčeno, a přesto v případě občasných potíží používají s dobrým účinkem bronchodilatátory. Jsou i astmatici, kdy jejich potíže jsou tak malé v porovnání s dětstvím, že je už ani za potíže nepovažují (Bidat, Loigerot, 2005). Diagnóza: Anamnéza Klinický obraz Vyšetření funkce plic- Spirometrie, celotělová pletysmografie, bonchoalveolární laváž, biopsie, vyšetření sputa Alergologické, imunologické vyšetření Vyšetření krevního obrazu se zaměřením na bílé krvinky Provokační testy - podání alergenu za účelem zjištění rozvoje alergické reakce Vyšetření dýchacích cest optickým přístrojem Terapie: Farmakologická léčba - léky úlevové, léky s protizánětlivým účinkem, medikamenty podávané inhalačné nebo v tabletách, nejčastěji z lékové skupiny: anticholinergika, kortikosteroidy, antileukotrieny, antihistaminika Nefarmakologická - režimové opatření, fyzioterapie, lázeňská léčba Prevence: Vystavit průkaz, kde bude uveden seznam kontraindikovaných léků a doporučená náhradní medikace. Primární prevence: režinové opatření již v těhotenství-dlouhodobé kojení, prevence kontaktu s alergenem, tabákovým kouřem atd. Sekundární prevence: zavedení protiprachového režimu, snížení vlhkosti v místnosti, vyloučení kouření v bytě, odstranění domácích zvířat. Terdálníprevence: informovanost jak postupovat při akutních obtížích, medikace, inhalace, kontaktovat lékaře (www.zdravcentrum.cz). 24 • ANAFYLAKTICKÝ ŠOK Jedná se o akutní, bezprostředně ohrožující alergickou reakci, nejčastěji způsobenou lékovými alergeny. Nastupuje do několika minut po podání alergenu, kdy pacient kolabuje vlivem rychlého oběhového selhání. Je vyvolán reakcí 1. typu zprostředkovanou specifickými protilátkami (IgE) a je spojen s uvolněním specifických látek a jejich následným efektem na cévy, hladké svaly, pochody krevní srážlivosti, přivoláním bílých krvinek. Výsledkem může být celkové postižení oběhového, dýchacího, zažívacího, kožního a nervového systému. Tato reakce může vzniknout u jedince, který se již s konkrétním alergenem v předchozím období setkal a vytvořil si proti němu protilátky, které spustí prudkou alergickou anafylatoxickou reakci. Anafylaktoidní reakce imunologického typu jsou zprostředkovány jinými mechanismy než prostřednictvím protilátek (IgE), například podáním séra u disponovaných j edinců. V konečné fázi může být anafylaktoidní reakce stejně nebezpečná jako reakce anafylatoxická, ale na rozdíl od ní může vzniknout už při prvním setkání s alergenem a jeho opakované podání nemusí (na rozdíl od anafylatoxické reakce) vyvolat opětné potíže (Petrů, 2002). Příznaky: Nevolnost, slabost, kolaps až bezvědomí při poklesu krevního tlaku s příznaky oběhového selhání, dusnost, otoky, zvracení, průjem, zrychlený tep srdce, zrychlený dech, mravenčení v končetinách, promodrávání končetin, studený pot. Může se objevit opožděná reakce s horečkou, bolestmi kloubů, zvětšením uzlin, kopřivkami, otoky, zarudnutím, záněty periferních nervů nebo záněty cév. Léčba: Při nepřítomnosti okamžité celkové reakce lze nejdříve rozkousat 1-2 tbl. protialergického léku - antihistaminika. Laická první pomoc spočívá v tom, že pacienta uložíme do vodorovné polohy, uvolníme oděv, zajistíme dostatek vzduchu. 25 Při zástavě dechu začínáme s umělém dýchání a srdeční masáží a následným transportem k lékaři (Petrů, 1994). Prvním lékem který by pacient měl dostat je adrenalin. Pacientovi musíme důrazně vysvětlit, že, látku, která vyvolala tuto anafylaktickou reakci, nesmí nikdy více přijmout. Proto je v tomto případě velmi důležitá prevence a podrobná alergologická anamnéza. Vždy je nutné následně vyhledat lékaře. Sám pacient by měl o svém onemocnění informovat rodinu, přátele a spoluzaměstnance, aby mu byli schopni při náhlé reakci poskytnout pomoc (Volfová, Volf, 1996). • Některé příčiny alergie dýchacích cest Alergie na roztoče Roztoči jsou drobní členovci podobní klíšťatům, pouhým okem neviditelní. Jsou dlouzí asi třetinu milimetru, patří do zoologicky do kmene Artropoda, do podkmene Chelicerata, třídy Arachnida, řádu Acari. Pro alergii dýchacích cest jsou nej důležitější dva druhy se složitými jmény: Dermatophagoides pteronyssinus a Dermatophagoides farinae (Fernandez, 1999 in Špičák 2004). Délka jejich těla je 0,3 mm, mají elipsoidní tvar těla, 8 nohou. Délka života je kolem 6 měsíců. Roztoči mají rádi teplé a vlhké prostředí. Teplota kolem 25 C je pro ně ideální. Jen výjimečně přežívají delší působení teploty nižší než 5C. Při vlhkosti pod 50 % rychle vysychají a při vlhkosti nad 80% zanikají vlivem pomnožení plísní. Vrchol jejich výskytu je v období od konce léta do podzimních měsíců. Roztoči se živí lidskými lupy a kožním odpadem (Špičák, 2004). Je jich proto nejvíce v lůžku (matracích, polštářích, prošívaných dekách), kde mají vhodnou teplotu, vlhkost a dostatek potravy. Výživu si ještě doplňují mikroskopickými plísněmi, které se v tomto prostředí také vyskytují. K dokreslení celého obrazu alergie na roztoče zbývá poznamenat, že látka, která alergii vyvolává, je obsažena ve výměšcích roztočů. Jimi jsou znečištěny nejjemnější částečky prachu, které pak 26 vdechujeme a touto cestou se alergizujeme. Jeden gram prachu získaného z matrace a lůžka může obsahovat 2000 až 15 000 roztočů. Teplota lidského těla, teplota v lůžku a určitý stupeň vlhkosti vytvářejí ideální podmínky pro množení roztočů. Množství alergenů roztočů ve vzduchu se liší na různých místech v domě, a to podle počtu lidí a typu lůžkovin, např.v obývacím pokoji se nachází více roztočů v pohovce a na podlaze, méně ve vzduchu (Bidat, Loigerot, 2005). Alergie na plísně Plísně jsou mikroskopické houby, občas viditelné i okem. Jde o rostliny, které nemají stonek, list ani kořen. Živí se na mrtvých organismech nebo parazitují na živých organismech buď rostlinného nebo živočišného původu. Většina plísní může působit jako závažné aeroalergeny. Velikost těchto spór j e často menší než lOum, což umožňuje jejich bezproblémový průnik do dýchacích cest (Špičák, 2004). Plísně dělíme na domácí a venkovní druh. Mezi domácí zástupce patří např. Aspergillus, Mucoracea a venkovní jsou Alternaria, Cladosporium, Fusarium, Monilia (Petrů, 1994). Plísně se objevují téměř všude, v ovzduší i v domě. Teplo a vlhkost jen podporuje jejich růst. Plísně v koupelnách, kuchyních apod. jsou vlastně plísně s potenciálně alergizujícím účinkem. Vyskytují se v ovzduší celoročně, ale mají podobně jako pyly biologický rytmus. Každý druh má své období, kdy dochází k největšímu uvolňování. Respirační alergie na plísně byla odhalena v 18. století, kdy byl popsán astmatický záchvat po návštěvě sklípku, pokrytého plísní. V roce 1873 pak lékař dr. Blackley popsal rýmu a astma vyvolané plísní. Hlavními projevy alergie na plísně je astma, rýma a kašel. Některé plísně se mohou podílet i na rozvoji ekzému, a očních potíží. Není výjimkou, že se přidruží i alergie na pyly. Obecně ochrana proti plísním je možná po stanovení diagnózy respirační alergie na plísně a druhu plísně vyvolávající potíže. Ta se určí pomocí kožních a krevních testů. Obecně je třeba chránit se proti vnějším plísním 27 ve venkovním prostředí a plísním, které vznikají v domácnostech (Bidat, Loigerot, 2005). Alergie na zvířata Většina průzkumů a anket potvrzují, asi ve 40 % českých domácností se chovají domácí zvířata, která se stala nebo stávají součásti a členy rodiny. V medicínském řešení alergických chorob se ukazuje další skutečnost a tou je, téměř obdobně vysoký výskyt zvířete, ve třetině rodin s alergickým dítětem nebo i dospělým alergikem. Zvířecí alergeny mají velkou schopnost udržet se na povrchu věcí i v domě, ale i na šatech. Mají též vysokou adherenci k povrchům, lepí a kontaminují malé prachové částice, tedy částečky respirabilního aerosolu. Příznaky alergických reakcí závisí namístě vstupu alergenu do organismu. Nej častějšími projevy jsou oční a kožní reakce při přímém kontaktu, při vdechnutí jde o alergickou rýma často celoroční nebo bronchiálni astma. Mezi největší zvířecí alergeny patří: Kočka domácí, Pes domácí, Potkan, Myš domácí, Kůň domácí, Tur domácí (Beneš, 1986). Většina lidí se domnívá, že hlavní zvířecí alergeny jsou přímo v srsti zvířat. Jsou to ale i jejich kožíšky, které j sou velmi dobrými "transportéry" alergenů. Zvířecí alergeny jsou obsaženy: o ve slinách (pes, kočka, kůň, morče, křeček) o v moči (kočka, pes, malá laboratorní zvířata) o v krevním séru o v lupech, kožních šupinách o v epitelu (kůže) o ve výměšcích (holubi) atd. Dítě alergické na zvíře se musí vyvarovat kontaktům se zvířetem. Je nutné najít vhodná opatření, která povedou ke snížení alergenů vnejbližším okolí dítěte. Z psychologického nebo praktického důvodu není vždy možné odstranění zvířete. Je proto nutné dodržovat nejvhodnější opatření a zabránit kontaktu dítěte se zvířetem. 28 Zvířecí alergeny jsou velmi lehké a bez obtíží se dostávají do ovzduší. Čističky vzduchu jsou účinné pro snížení množství alergenu, ale jsou pouze pomocným prostředkem. Terapie: Příznaky alergie určí způsob léčby. U rýmy, zánětu spojivek se používají antihistaminika, u astmatu - protizánětlivá opatření. Při vyvolání příznaků alergie pouze náhodným kontaktem je nutná preventivní opatření. Desenzibilace na kočky a psy je prokazatelně efektivní. U jiných zvířat nejsou k dispozici alergenové extrakty nebo ještě nebyly provedeny studie prokazující účinnost této desenzibilace (Bidat, Loigerot, 2005). • Alergická reakce na hmyzí bodnutí Nej častější alergií na hmyzí bodnutí je alergie na jed blanokřídlého hmyzu. Především včelího a vosího bodnutí, výjimečně pak bodnutí sršněm nebo čmelákem. Příznaky jsou, od jednoduchého pupence vmiste vpichu - objeví se zarudnutí a ohraničený otok, až po projevy přecitlivělosti, někdy velmi vážné a v některých případech mohou ohrožovat i život (generalizované edémy, astmatický záchvat, anafylaktický šok). Alergické projevy však mohou vznikat i po bodnutí mravenci, komáry. „Bylo prokázáno, že při jednom včelím nebo vosím bodnutí proniká do těla asi 0,05 ml jedu. Jeho složení je závislé na druhu hmyzu. Jedná se o nejvíce zneklidňující alergickou reakci "(Petrů, 2004). Přecitlivělost se projevuje nepřiměřeně velkými lokálními edémy a kopřivkou se svěděním. Pokud byl vpich přímo do cévního řečiště projeví se nevolnost, zvracení, horečka, bolest hlavy, výjimečně křeče a bezvědomí (Petrů, 1994). Jed včely obsahuje alergeny, z nichž je hlavní melitin a fosfolipáza. Jedy obsahují nejen alergeny, ale i složky toxické, které mohou vyvolat šok přímým působením na krevní oběh a nervový systém. Nemocní s přecitlivělostí na včelí nebo vosí jed musí být předáni do péče alergologa. Všichni nemocní trpící alergií na hmyzí bodnutí by měli 29 mít u sebe nejen léky k první pomoci, ale i kartičku, kde je uvedena diagnóza a způsob ošetření v případě akutní potřeby (Beneš, 1986). Není vždy snadné rozpoznat bodnutí od hmyzu, ale je to důležité pro alergologické vyšetření.Včely létající více zjara a počátkem léta žihadlo nechávají po vbodnutí ráně. Vosy dávají žihadla spíše koncem léta a na podzim a žihadlo nikdy v ráně nezůstává. Diagnostika: Po výrazné nebo zneklidňující reakci na bodnutí blanokřídlým hmyzem je třeba provést vyšetření. Po rozhovoru a detailním vyšetření je nutné odlišit reakci toxickou a alergickou. Dále se udělá kožní testy a krevní odběry. Testování specifického IgE, inhibice uvolnění histaminu z leukocytu Elisa-enzymová imunoanalýza (Bystroň, 1997). Terapie: Pokud vmiste vpichu zůstalo žihadlo, odstraníme je pomocí ostří nožíku nebo malé pinzety, ale nesmí se zmáčknout jedový váček. Léčba anafylaktické reakce na bodnutí hmyzem je totožná s obecnou léčbou anafylaxe. Pokud je lokální reakce minimální, postačí aby osoby s přecitlivělostí na hmyzí bodnutí měli u sebe pohotovostní balíček, který obsahuje injekci adrenalinu. Pokud je reakce velmi silná, je nutné podání injekce adrenalinu a hospitalizace. V průběhu desenzibilizace je tolerance bodnutí stejným druhem hmyzu dobrá. Po uzavření desenzibilizace je riziko recidívy 5%, pokud byla léčba snášena dobře. Riziko se však zvyšuje, pokud injekce byly nepříznivě snášeny (Bidat, Loigerot, 2005). • Potravinová alergie Ke zvýšení výskytu potravinové alergie dochází v poslední době nejčastěji u dětí. Pravděpodobně předčasné přikrmování stravy kojenců se zdá být nej významnější m činitelem při rozvoji potravinové alergie. Kojenci ve věku již okolo 2 měsíce dostávají stále rozmanitější stravu. Přitom jejich trávicí systém není ještě dostatečně vyzrálý a snadno dochází ke vzniku senzibilizace na různé potraviny. 30 Je to také hlavní důvod, proč WHO nedoporučuje zařazování příkrmů do stravy kojenců. K senzibilizaci může dojít i in utero- před narozením, přes matku (Bidat, Loigerot, 2005). Libovolná složka potravy může být alergenem. Nej častější potravinové alergeny jsou : různé druhy ovoce jako pomeranče, mandarinky, citrony, grepy, ananas, jahody, bílkoviny kravského mléka a mléčné výrobky, stromové ořechy, mandle, ryby- mořské i sladkovodní, korýši i měkkýši, čokoláda, kakao, med, mouka, bílkoviny luštěnin, zelenina, maso, Aditiva - přídatné látky. Barviva „E" a to: tartrazin: E 102, žlutá oranž S: E 110, azorubin: E 122, amaranth: E 123, erytrosin: E 127, briliantová čerň: E 151, Sulfity, Glutaman sodný, Aspartam, Benzoáty, Nitráty, Jedlé oleje. Častým alergenem jsou také bílkoviny slepičino vejce, vaječný bílek a jeho součástí, ovoalbumin a ovomukoid. Oba jsou přítomni jak v syrovém, tak ve vařeném vejci. V mléce alergizují hlavně bílkoviny beta laktoglobulin, méně kasein a nejméně alfa-laktoglobulin. Alergizovat mohou i různé druhy koření, vanilka, žvýkačka apod. I některé druhy zeleniny (křen, zelí, ředkvičky, kapusta), případně pochutiny (pikantní omáčky, některé hořčice), nejsou úplně bezpečné, uvolňují po natrávení acylizothiocyanáty (Špičák, 2004). Tyto alergizující substance se nacházejí v řadě jídel vyráběných průmyslově. Některé alergické reakce mohou být vyvolány potravinářskými barvivy, konzervačními prostředky (kyselina benzoová, chinin, bifenyly, nitrit sodný), někdy i plísní. Některé alergické reakce jsou vyvolány přítomnosti prostředků jako je kyselina benzoová, či antibiotik. Nutné si uvědomit, že i malé množství požité potraviny může vyvolat projevy nemoci, ať formou postižené sliznice úst, kožních vyrážek a otoků, rýmu, bolesti břicha, zvracení, průjem, i těžké šokové reakce (Petrů, 1994). Komplikace: Ekzém neboli atopická dermatitída - jde o nej častější projev potravinové alergie. U dětí do jednoho roku e projeví až v 80% případů. S věkem těchto projevů je méně. Výsev ekzému se může projevit hned nebo v rozmezí 6/24 hodin, někdy až do 48 hodin. Kopřivka - projev je vzácný u dětí do jednoho roku, s věkem se výskyt zvyšuje. 31 Quinckeho edém - otok obličeje, rtů nebo jiné části těla se objevuje většinou až po prvním roce života. Čím je dítě větší, příznaky potravinové alergie jsou častější. Astma - vzácně u dětí do tří let, kolem 3-15 roku života výskyt astmatického záchvatu je častější. Trávicí příznaky - nejčastěji jde o zvracení, průjem nebo břišní bolesti. Rýma a zánět spojivek - i ucpaný nos, rýma a červené, oteklé oči mohou být příznakem potravinové alergie. Orální syndrom- OAS orální alergický syndrom - svědění patra, otok rtů, špatné polykání jsou časté projevy. Anajýlaktický šok - vzácný až výjimečný projev potravinové alergie u dětí se vyskytuje v dospělosti. Neléčený anafylaktický šok končí nejčastěji smrtí (Bidat, Loigerot, 2005). • Léková alergie Jak uvádí Špičák ve své publikaci Alergologie je nejprve nutné definovat lékovou alergii. Podle WHO se považuje za nepříznivý účinek léčiva každá reakce, která není jeho terapeutickým účinkem, a nejedná se o selhání léčby, úmyslnou nebo náhodnou otravu nebo abúzus léku. Nežádoucí polékové reakce jsou dělené do dvou skupin. Pro první je charakteristické, že reakce je závislá na dávce. Jedná se o více než čtvrtiny nežádoucích polékových reakcí a jsou to tzv. předvídané reakce, tj. založené na farmakologických vlastnostech daného léku a nebojsou dány kombinací vlastnosti léku a onemocněním pacienta. Druhá skupina je charakteristická, tím, že reakce na dávce není závislá. Patří sem množství reakcí alergických, ale i pseudoalergie, intolerance (Špičák, 2004). Masti, krémy, roztoky, spreje, oční a nosní kapky, čípky to vše jsou lékové formy, které mohou vyvolat alergickou reakci a vznik alergických reakcí, ať už pouhým dotykem s kůží či sliznicí nebo inhalací, případně celkovým požitím ústy nebo injekčním podáním (intradermálně, intra muskularně, intravenózne nebo jinou formou). 32 Velmi častá je reakce na antibiotika a z nich obzvláště na penicilin a jeho deriváty jako Ampicilin, Oxacilin, Gentamycin, vzácná není ani přecitlivělost na jiné antimikrobiální léky, jako Biseptol (Petrů, 1994). Kromě výrazné alergické reakce na penicilinová antibiotika je častá i reakce na nesteroidní antiflogistika -kyselina acetylosaliciová ASA a nesteroidní antiflogistikaa NSA- ty patří mezi nejužívanější léky, ale zároveň jsou jedním z nej častějších příčin lékových nežádoucích reakcí, antipyretika jako je Acylpyrín, Superpyrin, alergie na lokální anestetika, alergická reakce v průběhu celkové anestézie, alergie na hormony a enzymy, alergie po očkovacích látkách, protitetanové a protizáškrtové sérum, inzulín, alergie na latex a alergie na myorelaxancia- léky snižující svalový tonus (Špičák, 2004). U reakcí na léky (podobně jako u potravin) není snadné odlišit, kdy organizmus reaguje pravou alergickou reakcí (tvorbou specifických alergických protilátek) a kdy jde 0 nežádoucí účinek léku, jeho predávkovaní, nesnášenlivost nebo pseudoalergii1 . Příkladem pseudoalergie je nesnášenlivost aspirinu, acylpyrínu (kyselina acetylosalicylová). Protože alergie na latex se v posledních letech stala problémem nejen medicínským, ale i epidemickým myslím, že je vhodné se o ní ještě jednou zmínit. Latexová alergie se stává i častou příčinou chorob z povolání. Ve světě zaujímá páté místo v pořadí příčin anafylaxe. Přírodní latex neboli přírodní kaučuk je mléčná tekutina z tropického stromu kaučukovníku brazilského Hevea brasiliensis. Výskyt v populaci se stále zvyšuje, je uváděn kolem 1-6,5 % (Špičák, 2004). Zdroj latexového alergenu pro zdravotníky představují rukavice, katetry, dýchací okruhy, kanyly, porty, infúzní sety, drény, ortopedické pomůcky. V běžném životě se s latexem setkáme u věcí jako je kondom, balony, hračky, šidítka, savičky, boty.V přírodním kaučuku bylo odhaleno přes 150 polypeptidů a více než 35 z nich působí jako alergen. 1 Pseudoalergie -označuje časné systémové reakce klinicky napodobující alergické reakce anarylaktického typu. 33 Příznaky lékové alergie: Většinou se projeví na kůži kopřivka, svědění, ekzém, angioedém, ale mohou se projevit i klasické projevy, jako je rinokonjuktivita, zánět dutin, astma, dusnost či anafylaktický šok. Mohou se uplatnit i všechny čtyři typy alergických reakcí. Diferenciální diagnostika lékové alergie: Toxicita - vysoká dávka, porucha vylučování Intolerance - senzitivní osoby Idiosynkrazie - intolerance na podkladě jiného defektu Symptomyprobíhajícího onemocnění Jiné a vedlejší účinky léků Komplikace: Vyskytují se často při podání kontrastní látky, očkovací látky či transfúzí. Neúměrné reakce na léky se mohou projevit ve formě kožních vyrážek, dusností či anafylaktickým šokem (Špičák, 2004). Léčba: Spočívá ve vysazení léku s nežádoucím účinkem, někdy podání antihistaminik. Těžké reakce se léčí kortikoidy. Každý člověk trpící lékovou alergií by měl mít u sebe kartičku, kde je uvedena diagnóza a lék, na který je nemocný alergický (Hořejší, 2001). Rizikové faktory pro vznik lékové alergie: > Věk 20- 50 let > Pohlaví -ženy > Genetické faktory > Chemické vlastnosti léku > Předchozí expozice > Způsob podání > Základní onemocnění > Kombinace léků (Špičák, 2004) 34 • Kožní alergická onemocnění Mezi kožní alergická onemocnění patří Atopický ekzém neboli atopická dermatitída či dětský ekzém. První kožní projevy byly popsány Willanem v roce 1808. Atopický ekzém vzniká přibližně v 90% v období mezi narozením a šestým rokem života. Průběh nemoci lze klasifikovat na tři vývojová stádia, která se liší vzhledem kožních projevů. Jednotlivá období na sebe můžou navazovat nebo zcela chybět. 1. Kojenecká forma - začíná mezi 2. a 6. měsícem po narození, nejprve na tvářích, čele a může se rozšířit na celou hlavu, tělo, ruce a nohy. Kůže je nejprve červená, na povrchu vysévá drobné pupínky. Děti do 2. měsíce po narození mají projevy atopického ekzému asi díky nedostatečné motorice. 2. Dětská forma - je spojena s kojeneckou formou.Vyrážka z obličeje, hlavy a těla mizí, objevují se v loketních a podkoleních jamkách. Kůže je s bolestivými fisurami. 3. Dospělá forma - se může vyskytnout jako projev u pacientů, kteří dříve ekzémem netrpěli. Postižená místa jsou totožná jako u dětské formy. Základní charakteristika atopického ekzému je silné svědění, chronické, zánětlivé kožní onemocnění. Obvykle bývá atopický ekzém doprovázen rodinným výskytem astmatu nebo senné rýmy. Kůže je značně vysušená, pacienti mají snížený práh vnímavosti na svědivé podněty. U geneticky predisponovaného jedince se objevuje kožní reakce po vdechnutém či požitém alergenu. Reakce je zprostředkována prostřednictvím alergické reakce I. typu, se všemi zánětlivými důsledky této reakce. Pacienti s atopickým ekzémem mívají sklony k bakteriálním infekcím kůže (Špičák, 2004). Vyšetření: Anamnéza Laboratorní vyšetření, provokační testy Vyšetření krevního obrazu se zaměřením na bílé krvinky 35 Léčba: Eliminace iritačních podnětů Farmakologická (antihistaminika, kortikosteroidy, antibiotika, balneoterapie, psychoterapie, akupunktura). Nefarmakologická (dietní, režimová opatření, obklady, symptomatická léčba hlavně promašťování kůže hydratačním krémem, dezinfekční a zklidňující látky, důsledná hygiena, přídavky olejů do koupelí, klimatoterapie). Mezi často ordinované léky patří: Fenistil, Dithiaden, Histamin, Zyrtec. Podpořit hojení pomohou i vitamíny A, B 6 , B i 2 (Petrů, 1994). • Kopřivka, otoky Projevy kožní alergie vznikají vlivem různých druhů alergenů, jako jsou některé léky, potraviny, hmyzí bodnutí, vlivy imunitních i neimunitních mechanismů, kombinují a podmiňují se navzájem, jde např. o chlad, teplo, působení dráždivými látkami, voda, stres, tělesná námaha, toxiny, plísně, peří či psychogenní faktory. Kopřivka patří k nejtypičtějším projevům časného alergického zánětu v kůži, je charakterizována zarudnutím a pupeny, které mají krátkodobé trvání. Velikost je několik mm i větší. Škrabáním se projev zhoršuje. Hojí se stroupkem, není vzácností následná skvrna obsahující tmavší kožní pigment. Otoky mohou postihovat sliznice i kůži. Trvá hodiny až dny, maximálně 4 týdny na rozdíl od chronické kopřivky, která je charakteristická recidívami a přetrvávajícími projevy více než 4 týdny. Velice nebezpečný je otok hrtanu, který v lehčích případech způsobuje poruchu hlasu, v těžších případech dusnost (Bystroň, 1997). Z klinického hlediska je kopřivka rozlišována na: Krátkodobá akutní kopřivka, která trvá několik hodin až dní. Krátkodobá chronická kopřivka, která netrvá déle než 4 týdny a bývá opět u reakcí na léky a potraviny. Akutní intermitentní kopřivka - mívá projevy v atakách, mezi kterými jsou dlouhodobé intervaly bez potíží, bývá opět u reakcí na léky a potraviny. 36 Dlouhodobá akutní recidivující kopřivka - bývá přítomna déle než 4 týdny s krátkými intervaly bez projevů a bývá u intolerancí protizánětlivých látek. Dlouhodobá chronická recidivující kopřivka s mírnějšími projevy a stejným časovým průběhem jako předchozí typ kopřivky - bývá u fyzikálních forem kopřivky, u kopřivek při infekčních onemocněních, při reakcích na potravinářská aditiva. Dlouhodobá chronická kontinuální kopřivka - bývá přítomna měsíce až roky a bývá u fyzikálních forem kopřivek (www.pediatrie.zdravcentrum.cz). Léčba: Odstranění vyvolávající příčiny, hyposezibilizace, autoséroterapie Injekční, tabletové nebo kapkové podání léků (Fenistil, Histamin) (Petrů, 1994). 1.4 Imunitní systém Imunitní děje zajišťují odolnost organismu proti cizím látkám škodlivým i neškodným. Základní obrana je uskutečňována souborem různých prostředků nespecifických (přirozených, vrozených) a specifických (získaných). Imunitní systém přispívá k homeostatickým mechanismům organismu svojí schopností adekvátním způsobem reagovat na nebezpečné podněty. Škodliviny zevního i vnitřního původu jsou likvidovány, neškodné jsou tolerovány. Prostředky nespecifické imunity nejsou specializované proti určité látce, jsou k dispozici před působením určité škodliviny, i když si s ní organismus ještě nesetkal a nebyl proti ní uměle imunizován. Primárními představiteli prostředků přirozené imunity je fagocytóza (pohlcení a zničení cizorodého materiálu), škodliviny, horečka (Hugo, 1994). Naproti tomu základem specifické - získané imunity je schopnost lymfocytů poznat na chemických látkách a buňkách určité znaky např. antigeny-látka, kterou je tělo schopno rozeznat na základě její struktury jako cizí a proti niž je schopno vyrobit protilátky a po setkání s nimi nebo proti nim vytvořit cíleně účinné obranné mechanismy. Zároveň se v některých buňkách (tzv.paměťové buňky) ukládá informace 37 o příslušném antigénu, takže při dalším setkání s tímtéž antigenem se obrana proti němu podstatně urychluje (Střítecký, Bouška, 1993). „Poruchy vefunkcích imunitního systému mohou vést ke snížené rezistenci k infekčním chorobám, tedy k imunodeficiencím, ale také kpřemrštěné, neadekvátní reakci na vnitřní nebo zevní podněty, které ve svém důsledku vedou k autoimunitním, resp. alergickým reakcím " (Špičák, 2004). Může nastat i situace, kdy imunitní reakce mohou v některých stavech svým působením působí zcela obráceně a tak mohou vést až k poškození organismu. Rozlišujeme celkem tři skupiny chorob vzniklých na pokladě poruchy imunity: 1. Imunodeficitní stavy - vznikají při poruše protiinfekční obrany a vedou k častému výskytu infekcí .Mají často chronický průběh a někdy mohou končit i smrtelně. 2. Autoimunitnínemoci - jsou projevem imunitních reakcí namířených proti vlastním tkáním organismu, kdy si tělo proti těmto tkáním vytváří protilátky.Tak je tomu např. u revmatismu, roztroušené sklerózy. 3. Alergické nemoci - jde o nemoci z přecitlivělosti, které vznikají většinou po opakovaném styku organismu s látkou vyvolávající alergii s alergenem. Podstatou vzniku alergických onemocnění je imunitní reakce tohoto alergenu s protilátkou např. imunoglobulinem E, v případě časné přecitlivělosti, nebo se zvláštním druhem bílých krvinek - T-lymfocytem (Petrů, 1994). Alergik zareaguje prudce slzením, kýchaním, kašlem, dusností například na kontakt s kočkou, ale ostatní zvířata snáší relativně bez problémů. Kýchá mimo jiné i v době, kdy se do ovzduší dostávají pyly břízy, ale pozdější pyly trav, byliny mu již příznaky nevyvolávají. Alergie řadíme mezi civilizační, chronické choroby. Nevhodný způsob života, stres, kouření, špatná výživa, nedostatek pohybu, zvyšující se psychické, ale i fyzické podmínky na organismus, nevhodné prostředí či negativní ekologické vlivy - to vše mění dosavadní zakódované reakce organismu. Pokud se organismus těmto změnám nepřizpůsobí, vzniká nemoc. 38 Onemocnění není svým vznikem vázána na určité věkové období. Může se projevit kdykoliv od novorozeneckého věku až po věk seniorský. Riziko vzniku se zvyšuje v rodinách, kde je už stanovena nějaká forma alergie. S prvními příznaky se můžeme setkat již v novorozeneckém období (Střítecký, Bouška, 1993). Alergická onemocnění vznikají z mnoha příčin, které se vzájemně ovlivňují. Podmínkou pro její vznik je opakovaný styk organismu s vyvolávajícím alergenem působícím ze zevního prostředí. Statistiky ukazují, že v každé třídě je několik alergických dětí. Po celém světě vzrůstá počet alergických dětí. Je však důležité zaznamenat první příznaky alergie. Studie, která byla nedávno provedena v předměstských oblastech Paříže, prokázala, že alergiemi trpí více než 20 % školních dětí. Stejná situace je ve většině měst na celém světě (Špičák, 2004). AT OPIE Proč se stáváme přecitlivělými právě my a ne naši sousedi, kteří žijí ve stejném prostředí a podobným způsobem života? Dispozice ke vzniku alergického onemocnění, způsobilost tvořit nadměrné množství alergických protilátek je vrozená. Tuto vrozenou dispozici ke vzniku alergie označujme jako atopii. Atopie je dědičně založený sklon k alergii, má proto patrný rodinný výskyt. Typickými projevy atopie jsou pylová alergie (alergická rýma a alergický zánět spojivek), atopický ekzém (atopická dermatitída), a alergické astma. Atopici mají vrozenou schopnost tvořit ve zvýšeném množství protilátky ve třídě IgE (= imunoglobulin E). Tyto IgE protilátky reagují na alergeny zevního prostředí (pyly, plísně, roztoče atd.). Tato ztráta kontroly v části obranného imunitního systému pak spouští nebezpečnou, nadměrnou reakci. Tuto odpověď označujeme jako "přecitlivělost" (hypersenzitivitu) nebo "alergii". Antigén, který je zodpovědný za alergickou reakci, se nazývá alergen. 39 Atopiků je mezi námi více než alergiků. Značí to, že i když v sobě nosíme zvýšené riziko a tvoříme více protilátek, nemusíme ještě onemocnět. Kvantum alergiků, kteří trpí alergickou chorobou, nebo v životě přinejmenším jedenkrát reagovali alergickou reakcí (např. velká reakce po bodnutí včelou) je asi 25 %, počet atopiků se přitom odhaduje na 35-40 %. SENZIBILIZACE Senzibilizace je děj, při němž se organizmus stává stále citlivějším na určitý podnět. Imunitní systém reagoval na styk s antigenem, uložil si tuto zkušenost do paměti a začal vytvářet proti němu specifické protilátky. Při opakovaném kontaktu tento antigén již rychle rozpozná a okamžitě na něj zareaguje. U každého člověka se doba, které je zapotřebí k tomu, aby citlivě nebo přecitlivěle reagoval, liší. U někoho stačí několik dnů, u jiného až několik let. PSEUDOALERGIE Odborníci ještě uvádí pojem takzvané pseudoalergie. Příznaky rýmy, astmatu, kopřivek, otoků nemusí mít vždy alergický původ. Není tu zřejmá dědičná dispozice, netvoří se ve zvýšené míře IgE protilátky, původ těchto projevů je mimo imunitní systém (www.proalergiky.cz). DĚDIČNOST U dítěte, jehož jeden rodič trpí alergií, je riziko vzniku alergického onemocnění 30%. Jsou-li alergiky oba rodiče, zvyšuje se riziko na 60 %. Může se ale stát, že dědičný základ "přeskočí" jednu generaci (www. cipa.cz) 40 7.5 Vývoj alergie vprůběhu života Vývoj je děj, v jehož průběhu se uskutečňuje přechod k nové kvalitě v mezích dané podstaty věci. Tato slovníková definice přesně odpovídá tomu, co se odehrává v lidském těle od jeho prvopočátků. Podobně je tomu i v případě alergie a jejich klinických projevů. K tomu, aby došlo k rozvoji alergie v organismu, musí být splněny základní předpoklady, působící ve vzájemné spolupráce, dělení dle prof. Špičáka z roku 2004 : 1. Genetická predispozice 2. Senzibilizace vůči alergenům 3. Působení nespecifických adjuvantních vlivů Genetická predispozice Je obecně dané, že dědičnost se dost početně podílí na výskytu alergických chorob. Vyskytují se mnohé rodiny, kde se onemocnění dědí téměř s určitou pravidelností z generace na generaci. V odlišných situacích se výskyt alergie objevuje zcela náhodně. Dědičnost alergického onemocnění je polygenní, multifaktoriální. Znamená to, že v klinickém fenotypu se uplatňuje vliv několika genů či jejich skupin s negenetickými faktory (např.vliv prostředí). U alergických stavů se předpokládá existence více typů genetické heterogenity. Různé skupiny genů mohou být spojeny s různou expresí IgE, intenzitou zánětlivé odpovědi či klinickou manifestací. Vzhledem k této heterogenite nelze přesně stanovit typ dědičnosti, ale pro některé geny se udává přenos autosomálně recesivní. Proto také není možná genetická predikce alergie u vyvíjejícího se plodu. „V současné době je známa nebo se alespoň předpokládá existence několika oblastí na 5., 6.,7., 11., 12., 13., 14., 16., 17., a 19. chromosomu, které jsou zodpovědně za přenos genetické informace pro navození určitého typu imunitní odpovědi, jejímž výsledkem je vznik alergických projevů " (Špičák, 2004). 41 U dítěte, jehož jeden rodič trpí alergií, je riziko vzniku alergického onemocnění 30%. Jsou-li alergiky oba rodiče, zvyšuje se riziko na 60 %. Může se ale stát, že dědičný základ "přeskočí" jednu generaci. Alergie může propuknout kdykoliv během života (www.alergie.cz) Senzibilizace vůči alergenům Jak uvádí prof. Špičák ve své publikaci Alergologie z roku 2004 primární senzibilizace nastává působením alergenů již intrauterinně a pokračuje hned v prvních dnech a týdnech života dítěte. Její podstatou je porucha vztahu mezi subpopulací THTh lymfocytů. Nejspíš právě v děloze dochází k prvotní a pravděpodobně nej silnější primární stimulaci lymfocytů Tj. Jejím následkem je zvýšená proliferační kapacita lymfocytů T v době porodu a výraznější proliferace cytokinů ThO. alergická onemocnění se začíná zpravidla objevovat mezi 6. a 12. měsícem života dítěte a v období mezi 1. a 4. rokem vzniká klinický obraz" (Špičák 2004). Ten se v postupem dalších let ustálí, někdy přetrvává až do dospělosti. U každého člověka se doba, které je zapotřebí k tomu, aby citlivě nebo přecitlivěle reagoval, liší. U někoho stačí několik dnů, u jiného až několik let. Působení nespecifických adjuvantních vlivů Mezi přední nespecificky působící a alergizaci ovlivňující vlivy patří znečištěné ovzduší, tabákový kouř, exhalace diesových motorů, oxidy dusíku a síry, vliv ozónu, špatný životní styl, málo pohybu, klimatizace, centrální vytápění, nevhodná strava, prodělané neléčené infekce, stres, psychické vlivy a mnoho dalších (Špičák, 2004). 42 2 Psychologické aspekty alergického onemocnení 2.1 Psychologická apsychosociální hlediska alergií V životě každého jedince je jakýkoli více či méně důležitá potřeba nějakým způsobem zapisovaná a hodnocena centrální nervovou soustavou. Potřeba se vymezuje jako stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, tj. stav jedince odchylující se od jeho životního optima. Potřeba působí aktivačně do té doby, dokud není uspokojena. Nutí nás vykonávat ty činnosti, dosáhnout těch předmětů, které slouží kjejímu uspokojení. Síla potřeby může být různá. Běžně se potřeby rozdělují na primární a sekundární. Primární potřeby jsou potřeby biologické, prvotní, vrozené.Vznikají při nedostatku nebo nadbytku něčeho, bez čeho nebo s čím je zachování života jedince nebo zachování rodu nemožné. Utvářejí se především ze vztahu jedinec -příroda. Sekundární potřeby vznikají na základě interakce jedince se sociálním prostředím v průběhu individuálního vývoje, tedy na základě učení, individuální zkušenosti. Skála těchto potřeb je neobyčejně bohatá. Rozdělujeme je na psychické a kulturní potřeby. Psychické potřeby souvisejí se vznikem lidského vědomí, se společenským životem člověka, se vznikem vztahu člověk-člověk, člověk-společnost. Bez uspokojování psychických potřeb není možný zdravý psychický vývoj jedince. Při trvalém neuspokojování psychických potřeb nastává psychická deprivace. Kulturní potřeby jsou potřeby získané v individuálním vývoji v závislosti na individuálně kulturních podmínkách života jedince.Vznikají ze vztahu člověk-kultura. Jde o takové potřeby jako je např., potřeba vzdělávat se, poslouchat hudbu, pravidelně číst noviny, navštěvovat divadla atd. Síře lidských potřeb je celkově významným aktivačním činitelem, mnohostranné potřeby nutí k mnohostranné činnosti (Špičák, 2004). U prokázaného alergického onemocnění jde často o dlouhotrvající, vleklé, chronické onemocnění, se kterým se pacient i jeho rodina musí naučit žít. Je nutněji zahrnout do běžného života. Alergie je bezesporu významným životním jevem, různé její projevy jsou proto na různých úrovních registrovány, posuzovány a jedinec na ně reaguje. 43 Z hlediska medicínského se objevují alergické reakce a jejich projevy v celé šíři od vnitřních (zvýšené hladiny protilátek, zánět) až po vnější (kožní či dechové) projevy, z hlediska psychologického či psychosociálního se alergie promítá do vnitřního života jedince, tak do jeho vztahů k sociálnímu okolí, jimiž je pak zpětně ovlivňován i on sám, a to opět jak na úrovni psychosociální, tak emoční, a tedy zprostředkovaně i somatické a fyziologické. Příkladem je např. úzkost, která patří rozhodně k faktorům vyvolávajícím či ovlivňujícím průběh a hloubku astmatického záchvatu, a přitom může pramenit z geneticky zadaných vlastností psychiky, stejně dobře, ale může být vyvolán i u málo disponovaného jedince masivními okolnostmi situace (např. pocit strachu ze smrti při dušení). Nemoc je realita, která ovlivňuje normální život pacienta i jeho rodiny, vstupuje do rozhodování o životním běhu dítěte, o volbě povolání, partnera, bydlišti, koníčcích. Z hlediska působení psychosociálních faktorů v oblasti alergií je třeba poznamenat, že se nepodílejí přímo na vzniku této choroby jako takové a není tedy možno alergická onemocnění považovat za psychosomatická v těsném slova smyslu. Evidentní je, že se psychosociální faktory značnou měrou podílejí na průběhu choroby, i na postupu léčení, a hlubší pochopení této spojitosti může napomoci jak lékařům, tak nemocnému k zdárnému léčení (Petrů, 1994). Z hlediska mechanismů, kterými se interakce děje, bychom mohli hovořit: 1. o vlastním psychosomatickém mechanismu-např. zvýšené úzkostné napětí vyvolá zvýšený tonus hladkých svalů průdušek a může vyvolat dusnost. 2. o behaviorálních způsobech ovlivnění nemoci-např. při zhoršení nemoci jde astmatik provozovat sport. 3. o zpětném somatopsychickém mechanismu-např. kdy choroba působí přímo na psychiku nemocného. Reakce a způsob vzájemného propojování různých kategorií jevů psychických i somatických jsou do značné míry osobité pro každého jedince, svůj vliv zde však obecně má : 1. historie vzniku choroby 2. dosavadní průběh choroby 3. informovanost o chorobě a možnostech jejího léčení 44 4. obecný způsob reagování na problémy a jejich řešení, typické pro daného jedince 5. hodnocení úspěšnosti léčby v očích pacienta 6. postavení nemocného v rodině a reakce rodiny na nemoc 7. pacientovo prožívání a hodnocení dopadů nemoci na praktické životní situace 8. vzájemný vztah pacienta a lékaře 2.2 Způsob reakce na chronické onemocnění ajeho řešení Každý člověk je jedinečnou spojnicí dědičných vlivů, které na něho v průběhu života dopadají. Jsou mezi námi lidé, kteří dávají přednost každodenní trpělivé, mravenčí práci, jiní dávají přednost práci zvládnout hned , někdo má tendenci k bouřlivé emoční reakci s rychlím koncem, na opačném konci stojí lidé, mlčky sami trpící, jen aby neobtěžovali ostatní.Výslovně sporné co do dlouhodobé úspěšnosti řešení problému nemoci jsou pak tzv. obranné mechanismy, mezi které patří podvědomé vytěsnění nepříjemné skutečnosti zvědomí, vědomé potlačení skutečnosti ve vědomí, regrese, popření a odmítnutí, introjekce - přijetí cizích starostí namísto vlastních, racionalizace, sebeobviňování a jeho opak, obviňování ostatních. Přestože, že dlouhodobě tyto obranné mechanismy nevedou ke kreativnímu řešení, jsou důležitým nástrojem psychiky k dosaženému udržení psychické rovnováhy a jejich, /často podvědomým/ užitím získává jedinec čas k nalezení lepších, adekvátnějších forem vyrovnání se s problémy. Z hlediska postavení k vážnému onemocnění /alergie/ existují tři postupy, jsou to: 1. nepřiměřená, přemrštěná nezávislost 2. beznadějná závislost, např. na zdrav.zařízení 3. přiměřená odpověď na potřeby spoj ené s astmatem Tyto přístupy jsou zvláště závažným problémem v případě vážného, život ohrožujícího onemocnění např. astmatu (Špičák, 2004). 45 Vyrovnání se s druhem choroby není jednoduchý čin, ale proces, který má určité fáze, závisí na mnoha faktorech. Jedná se o nevšední případ obecnější situace, vyrovnání se s novou situací, kdy po fázi zmatku až šoku přichází fáze neinformovaného pesimismu, dále hledání relevantních informací a řešení, nakonec fáze vyrovnání se s onemocněním. V průběhu času a nemoci se tyto fáze postupně střídají, ale mohou se i vracet, nebo dokonce se může i celý cyklus opakovat, jindy je neúplný, či se ani nedokončí a pacient zůstane na některé fázi, a tím k fázi vyrovná ní se s onemocněním vůbec nemusí dojít. Čím lépe je nemocný informován o nemoci, tím je průběh, vyrovná se s nemocí lepší (Stefanovič, Greisinger, 1985). 2.3 Pozice nemocného v rodině Život alergika má být natolik normální, jak je to jen možné, ať v rodině, tak ve škole, nebo mezi spolužáky. Dítě má být zapojeno do všech aktivit v rodině i mimo ni. Problém nastává pokud se dítě stane jediným centrem a zájmem celé rodiny. Chronické onemocnění je chmurný jevem v životě celé rodiny a okolí dítěte, kdy onemocnění má neopomenutelný dopad jak na postavení nemocného v rodině, tak i na celkové poslání rodiny a vztahů v ní. „Nemocnému je třeba věnovat zvýšenou péči, což může způsobit pocit závisti, hněvu, zlosti, nenávisti a odstrčenosti od sourozenců, nebo naopakprohlubovat rodičovské ochranné sklony" (Petrů 1994). Pokud je nemocné dítě, jeden z rodičů přebírá odpovědnost, druhý rodič přebírá materiální zabezpečení rodiny. Vyhraňuje se tak z určité role, partneři si přestávají rozumět, okruh životních zájmů se postupně může zužovat. Podmínky se mohou přehoupnout až k bodu, kdy matka již ostatní v péče o nemocné dítě odhání, úzkost jí nedovolí, aby o dítě pečoval kdokoli jiný, začne mít pocit, že se nikdo nepostará o dítě tak kvalitně jako ona. Z role otce se tak stává j en okrajový člen rodiny s funkcí spíše ekonomickou. Za takovéto situace není příliš daleko k rozpadu rodiny. Může nastat i situace opačná, kdy onemocnění dítěte drží rodiče pospolu. Výsledkem vyšší rodičovské péče a přebírání odpovědnost za zdraví dítěte, pak bývá u 46 chronického dítěte často pozorovaná zvýšená podmíněnost na rodičích, zvláště na matce. Vzniká syndrom tzv. citového zaklesnutí, kdy rodič a dítě nejsou od sebe citově jasně oddělení, jsou na sobě závislí a zároveň přirozeně touží po větší citové vzdálenosti, kterou však zároveň oba prožívají jako ohrožující. Situace pak přechází do vleklé krize, která s sebou přináší táhnoucí se střety (Petrů, 1994). Postavení rodiny i nemocného může směřovat k degradaci nemocného jako samotného jedince, taktéž k posílení jeho schopnosti podvědomě manipulovat s celou rodinou a ovlivňovat její chod. I u stabilních rodin je ovšem přítomnost chronicky nemocného vždy přítěží, která s sebou přenáší zvýšené riziko stresů a kolizí. K podmínkám optimálního přizpůsobení se nemoci patří udržení normálního, zaběhlého chodu rodiny a vyřešení eventuálních problémů v manželství a rodině, které se třeba objevily ještě před stanovením diagnózy. Péče o nemocné dítě je pro rodiče zátěžovou situací a možná i testem kvality manželského vztahu, měřítkem odvahy i životní zralosti (Špičák, 2004). 2.4 Adaptace rodiny na nemoc Po stanovení diagnózy alergického onemocnění se může u rodičů projevit smutek, apatie, odmítání problému nebo spojení se s partnerem a společné hledání řešení. Mnoho rodičů v sobě po stanovení diagnózy objevuje síly, které dosud nebyly využity. Představuje to, vzít na sebe břemeno nových požadavků, jiný režim rodiny i časové rozložení dne, zvýšené finanční nároky. Důležité je, aby si rodiče jednotlivě i společně utřídili a ujasnili vše, na co spoléhají, kdo nebo co jim může pomoci. K předpokladům příznivého přizpůsobení se nemoci dítěte patří udržení normálního chodu rodiny a vyřešení eventuálních problémů v manželství a rodině, které se mohly objevit třeba ještě před stanovením diagnózy. Mnohé podstatné změny, jako změna 47 zaměstnání, bydliště, nová nemoc, těhotenství apod., zvyšují zátěž v rodině a ztěžují tuto adaptaci. Zaměstnanost obou rodičů je možná pouze v případě, kdy dítě netrpí vyšší nemocností nebo nevyžaduje celodenní péči. Matka většinou hledá zaměstnání, kde jí povolí zkrácený pracovní úvazek. Dítě je tímto vedeno k větší samostatnosti a žena má v zaměstnání jiné povinnosti než doma, což jí z psychologické stránky dodává energii. Pokud jsou oba partneři alespoň částečně spokojeni, je šťastné i dítě, vyváží se zodpovědnost obou rodičů v péči o nemocné dítě a dochází k důležitému pokroku, adaptaci na nemoc. Pokud má rodina kontakt s jinými stejně postiženými rodinami, dostupnost služeb, informací, vztah a důvěru k lékaři, vstřícnost ze školy - to vše jsou další neopomenutelné faktory, které pomáhají pozitivnímu přizpůsobování rodičů k nemoci (Petrů, 1994). Svá specifika má při alergii i školní prostředí. Pedagog by měl být dostatečně informován o nemoci dítěte a měl by umět na případné náhlé zhoršení nemoci reagovat. Také ve škole je nutné se vyhýbat kontaktu se známými spouštěcí. I o nich je třeba pedagogy informovat. U dospělých alergiků je třeba respektovat alergeny a přizpůsobit se vhodným výběrem zaměstnání. Léčba alergií je dlouhodobá, ne-li doživotní, a vyžaduje dobrou spolupráci rodiny, pacienta a lékaře. Důležité je nemoc přijmout, nepoddat sejí, naučit se s ní žít. Jakmile přijme alergik svou chorobu a přizpůsobí jí svou životosprávu, denní režim včetně aktivního i pasivního odpočinku, dojde k vybudování spoluzodpovědnosti za vlastní zdravotní stav a zpravidla ke stabilizaci obtíží. Vždy to vyžaduje aby měl alergik stabilní a kvalitní zázemí své rodiny i širšího okolí (www.alergici.cz). Finanční náklady spojené a alergií Zhodnocení, kolik stojí alergie, bylo provedeno před několika lety. Tato studie ukázala, že se rozhodně nejedná o zanedbatelné částky. Poskytovatelé zdravotní péče a instituce zabezpečující zdravotní péči v Evropě si stále více uvědomují, že alergická onemocnění představují jeden z významných faktorů, které zvyšují náklady na zdravotní péči. Tyto náklady je však v důsledku nedostupnosti vhodných datových zdrojů obtížné přesněji určit. Nicméně současné odhady přímých a nepřímých nákladů 48 na problémy spojené s alergiemi v Evropě se pohybují kolem 29 miliard E C U ročně (www.alergie.cz). Sociálně-ekonomické dopady alergických onemocnění mají jinou strukturu než dopady jiných onemocnění, která představují hlavní příčiny úmrtí v populaci. Alergická onemocnění jsou jen zřídka smrtelná. Mohou však po dlouhé životní období výrazně zhoršovat kvalitu života pacientů a čerpat finanční zdroje zdravotního a sociálního zabezpečení, způsobovat ztráty pracovní doby nemocného a další náklady. Zřetelné zdravotní problémy astmatiků j sou pravděpodobně vysvětlením toho, proč většina studií a přehledů, zaměřených na náklady spojené s alergickými onemocněními, se zaměřuje zejména na problém astmatu. Při důsledném hodnocení sociálních a hospodářských dopadů alergických onemocnění je třeba brát v úvahu mnoho různých faktorů a je třeba vážit jak přímé tak i nepřímé finanční náklady. Je třeba upozornit i na rozdíly mezi jednotlivými typy alergických onemocnění. Stručně lze říci, že nutností je promyšlený přístup s možnými propojeními a zpětnými vazbami mezi jednotlivými nákladovými položkami (www.alergici.cz). Pokud se podíváme do domácnosti rodičů alergika, je velice pravděpodobné, že najdeme množství různých tub, mastí a mastiček. Mezi těmi, které nepálí a nedráždí citlivou kůži alergika budete chvíli hledat tu správnou, která vyhovuje. Patří tam např. hydratační krémy. Hydratační krémy jsou značně drahé a málokdy hrazené pojišťovnou. Přitom jsou pro zvláčnění kůže a omezení projevů ekzému naprosto nezbytné. V ČR se na většinu mastí připlácí, masti dělané v lékárně bývají s minimálním doplatkem. Obchody s dietními potravinami u polyvalentní potravinové alergie jsou velmi nákladné. V případě alergie na kravské mléko musí pít dítě jiná mléka, specializovaná. Cena těchto přípravků se liší dle jednotlivých sazeb lékáren. Na základě předpisu je proplácena pojišťovnou jen část produktů, např. Nutrilon pepti MCT- byl hrazen téměř celý, ale Nutrilon pepti je nutno poměrně dost doplácet a hypoalergenní 49 mléka „H.A" nebo Neocate 2 nejsou hrazené vůbec. Finanční pomoc od statuje pouze u pacientů s celiakií a celoživotní dietou. Ostatní alergie většinou nemají nárok na žádné finanční příspěvky. Formulář k žádosti je možno si vyzvednout na odboru sociálních věcí. Potahy a povlaky proti roztočům jsou velmi nákladné. V některých zemích jsou propláceny- např.ve Švýcarsku, Francii. V ČR jsou náklady hrazené pouze rodinou. Přitom u alergie na roztoče jsou tyto potahy hlavním bodem k omezení alergie (Bidat, Loigerot, 2005). Sdružení, kluby na pomoc chronicky nemocným dětem V současné době se stále více klade důraz a podíl člověka na zodpovědnost za svůj zdravotní stav. V případě onemocnění dítěte tuto spoluzodpovědnost přebírají rodiče. Jejich snahou je vytvoření takových podmínek, které umožní vývoj a růst a aby se naučilo se svou nemoci žít. V devadesátých letech dvacátého století vzniklo u nás Sdružení na pomoc chronicky nemocným dětem. Vzniklo jako občanská iniciativa ze stran rodičů, zdravotníků a dalších lidí, kterým není zdravotní stav a úděl chronicky nemocných dětí lhostejný. Vznikají kluby rodičů a přátel dětí s astmatem a alergií. Cílem je informovanost, předávání rad a zkušeností o povaze nemoci, nové způsoby léčby, režimová opaření apod.. Tak vznikají i mnohé např. dětské letní a zimní tábory, školy v přírodě, organizovaná cvičení, plavecké výcviky. Vydávají za spolupráce alergologů, pediatrů, internistů brožury a publikace, pořádají kulturní akce a organizují společenské akce, které vytváří možnost kvalitnějšího podílu všech zainteresovaných stran na komplexní péči o nemocné děti (Petrů, 1994). 2 K 2.1 2007pojišťovna přispívala částečně na všechny uvedené přípravky.(Lékárna Dolní Kounice) 50 3 Charakteristika dítěte školního věku 3.1 Obecné dělení vývojových období Vývojová psychologie patří mezi základní psychologické disciplíny, studuje psychický vývoj člověka. V užším pojetí se vývojová psychologie chápe jako psychologie ontogenetická, tj. zabývající se vývojem lidského jedince od početí po smrt; v širším smyslu zahrnuje i fylogenezi vývoj na různých stupních evoluční řady. Psychický vývoj zahrnuje vznik a postupný rozvoj psychických vlastností a procesů. Změny probíhají v kvantitě i v kvalitě a směřují od jednoduchosti ke stále větší složitosti. „Vývoj obecně se chápe jako přechod od méně dokonalého k dokonalejšímu. Psychický vývoj neprobíhá plynule, období s mnoha změnami střídají období klidnější, existují vývojové skoky a fáze stabilizování nově získaného" (Vágnerová 2000). Člověk zejména v raných obdobích prochází tzv. krizovými neboli senzitivními fázemi vývoje. Jsou to relativně přesně časově vymezená období, kdy se jedinec musí setkat s určitým podnětem, aby se mohla vytvořila určitá schopnost. V této době je jedinec k příslušným podnětům ve zvýšené míře vnímavý. Např. J. Piaget (1896-1980) se zabýval kognitivním vývojem v dětském věku, který rozdělil do několika základních etap: 1. fáze senzomotorické inteligence - trvá od narození do 2 let 2. fáze symbolického a předpojmového myšlení - trvá od 2 do 4 let 3. fáze názorného myšlení - trvá od 7 do 11 let 4. fáze konkrétních logických operací - trvá od 7 do 11 let 5. fáze formálních logických operací - nadchází v 11-12 letech E. Erikson (1902- 1994) vycházel z psychoanalýzy, ale bere v úvahu i sociálně kulturní vlivy. Jeho fáze dělení: 1. fáze základní důvěry v život proti základní nedůvěře - trvá do 1 roku 2. fáze autonomie proti studu a pochybám - od 1 do 3 let 3. fáze iniciativy proti pocitům viny - od 3 do 6 let 51 4. fáze snaživosti proti pocitu méněcennosti - od 6 do 12 let 5. fáze identity proti zmatení rolí - od 12 do 19 let 6. fáze intimity proti izolaci - od 19 do 25 let 7. fáze generativity proti stagnaci - od 25 do 50 let 8. fáze integrity proti zoufalství - od 50 let V posledním desetiletí se objevily i další teorie, které zaujímají vyváženější přístup (Vágnerová, 2000). 3.2 Vymezení od novorozeneckého období po předškolní věk PŘENA TÁLNÍ OBDOBÍ Prenatální vývoj trvá 9 kalendářních měsíců, od oplození vajíčka a končí narozením dítěte. V tomto období se vytvářejí všechny orgánové systémy, objevují se i první jednoduché psychické reakce. Je schopen jednoduchého učení, to znamená, že již v této vývojové fázi získává první zkušenosti. Zdokonalením vyšetřovacích metod je možné poznat chování plodu a jeho reakce na nej různější podněty (Cechová, Melanová 1998). Jak uvádí Vágnerová (2000) prenatální období se člení na 3 fáze: 1. fáze oplození, uhnízdění blastocysty a vytvoření 3 zárodečných listů, které trvá zhruba 3 týdny. Již koncem 3. týdne vzniká nervová trubice, která je základem nervového systému. 2. embryonální období, kdy se vytvářejí všechny hlavní orgánové základy. Trvá od 4. do 12. týdne. Embryo je v tomto časovém úseku citlivé na působení různých teratogenních faktorů, které mohou být příčinou vzniku závažných vývojových vad. 3. fetální období, dochází k dokončování vývoje orgánových systémů, z nichž některé už začínají fungovat. Období trvá od 12. týdne do narození. Organismus gravidní ženy reaguje v důsledku hormonálních změn intenzivněji i na běžné zátěže (na stres, virus chřipky atd.). V prenatálním období se vytvářejí všechny potřebné předpoklady pro budoucí samostatný život plodu. 52 Lidský mozek, jehož funkce je nezbytným předpokladem přiměřeného duševního vývoje, se rozvíjí v průběhu celé prenatální fáze. Plod má schopnost projevit se různým způsobem na různé podněty, které na něj mohou působit v nitroděložním prostředí. Navíc se chová selektivním způsobem tak, aby na něho mohly působit především ty podněty, které jsou pro něj z nějakého důvodu žádoucí. Je možné předpokládat, že i plod je, přinejmenším v posledním trimestru, vybaven vrozenou schopností reagovat specifickým způsobem na nové a neznámé podněty. Plod je schopen nejjednodušších forem učení. V průběhu fetální fáze si vytváří určitou zkušenost a začíná rozlišovat mezi několika nejběžnějšími podněty. Naučí se na ně reagovat různým způsobem. Rozdílnou aktivitu vyvolávají zcela nové a příliš intenzivní podněty. Významným výsledkem je určitý bazálni pocit bezpečí, jehož rozvoj pokračuje zejména ve vazbě na matku. Chování plodu v tomto období je již individuálně typické. Jeho charakteristické znaky přetrvávají i po narození, často se jedná o projev typu temperamentu. Pro rozvoj ploduje důležité spojení s mateřským organismem, který jej po celou dobu prenatálního života ovlivňuje. Funkce spojení mezi matkou a plodem plní placenta. Vzhledem k tomu se jakákoliv změna ve vnitřním prostředí organismu matky projeví i v organismu plodu. Tímto způsobem se přenáší např. signál intenzivní emoční reakce matky na plod. Proto může plod trpět stresem matky. Děje se tak pomocí metabolických změn v krvi, která prochází placentou a je hlavním komunikačním kanálem mezi matkou a plodem. Dalšími možnostmi jsou pohybové a tlakové uměny, zvukové podněty apod. Přehled vývoje chování plodu během fetální fáze podle Vágnerové (2000): 3.měsíc: plod reaguje na dotek v okolí úst a nosu. Je možné pozorovat sací pohyby. Na podráždění odpovídá sevřením prstů. Pohybuje hlavičkou, rukama i trupem. 4.měsíc: střídavě pohybuje buď horními, nebo dolními končetinami. Reaguje na dotek kdekoliv na pokožce. Otvírá a zavírá ústa, pohybuje jazykem. Umí měnit výraz tváře. V této době se začínají vytvářet základní reflexy. 5.měsíc: plod reaguje na tlak a začíná vnímat zvukové podněty. Jde především o tlukot matčina srdce. Dovede rozlišovat základní chutě. Pohyblivost je celkově výraznější, ve frekvenci a intenzitě pohybů se začínají projevovat individuální rozdíly. 53 6. měsíc: pohyby končetin jsou celkově intenzivnější, ale jinak se příliš nemění. Všechny pohybové reakce jsou v tomto období ještě reflexní a nekoordinované. Zkušenost plodu se projevuje v různé intenzitě pohybu jako reakce na rozmanité, např. akustické podněty. 7. až 9. měsíc: v tomto období se uvedené kompetence dále rozlišují. Plod se připravuje na další životní fázi. V této době je již natolik zralý, aby přežil případné předčasné narození. Průběh prenatálního vývoje má značný význam, protože vytváří předpoklad pro další, postnatální vývojové změny. Prenatální vývoj přechází plynuje v postnatální fázi, která je jeho pokračováním, i když z hlediska rozvoje psychiky mnohem intenzivnějším a diferencovanějším. Interakce matky a plodu začíná již v prenatální fázi. Mezi matkou a dítětem se v této době vytvoří určitý komunikační systém, v němž je podíl matky bohatší a diferencovanější. Ale i dítě je v této komunikaci aktivním účastníkem. Reaguje na různé podněty specifickým způsobem, a tím podává informaci o svých pocitech resp. potřebách. NOVOROZENECKÉ OBDOBÍ Dítě se rodí v 38.- 42. týdnu těhotenství. Porodní hmotnost se pohybuje kolem 3000- 4000g a měří v průměru 50 cm. Má vyvinuty základní vrozené reflexy - hledači, sací, polykací, vyměšovací, obranné, polohové, úchopové. Novorozenecké období trvá 1 měsíc. Je to období adaptace, během niž se dítě adaptuje podmínkám nového prostředí, které jsou odlišné od podmínek intrauterinního života. Rozvíjí se rychle, je-li stimulován okolím. Především se rozvíjí sluchové vnímání, dítě reaguje na hluk, brzy rozeznává hlas matky nebo pečující osoby. Zrakové vnímání se rozvíjí postupně, ve dvou týdnech se novorozenec krátce dívá na předmět, který má vzorném poli, ale nesleduje jeho pohyb. Postupně se projevují reakce na silné vůně či zápach. Novorozenec většinu času spí, chvíle bdění jsou krátké, dítě se budí především k jídlu. Z vývojového hlediska bývá novorozenecké období charakterizováno jako období prvních úsměvů, což je považováno za signál navazování prvních sociálních vztahů (Cechová, Melanová, 1998). 54 KOJENECKÉ OBDOBÍ Je charakterizováno prudkým psychickým vývojem, tělesným růstem a zráním centrální nervové soustavy. Do ukončení tohoto období dítě naroste asi o 25 cm, tělesná hmotnost se zvýší až trojnásobně. Rychle se rozvíjí motorika, především směrem kefalokaudálně. Začíná ovládáním hlavičky, tj. kolem 2. měsíce. Uchop a manipulace s předměty je kolem čtvrtého měsíce. V 7 měsíci dítě samo sedí, tím se obohacuje jeho pohled na svět. Ke konci prvního roku, kolem 10-12 měsíce začíná dítě samo lézt, později udělá i první krok. Tím se začíná osamostatňovat, narůstají jeho zkušenosti. Motorika ruky postupuje od ramenního kloubu přes loket po jemnou motoriku ruky a prstů.V posledním čtvrtletí tohoto období dochází ke zvládnutí úchopu s opozicí palce. Velký rozvoj je i u smyslového vnímání. Při rozvoji zrakového vnímání postupně fixuje pohled na předměty v zorném úhlu, ve třetím měsíci již fixuje pohledem i pohybující se předměty. Sledování rozvoje zrakového a sluchového vývoje má velký význam pro rozvoj řeči. Sledování je důležité i pro včasnou diagnostiku (Cechová, Melanová, 1998). Dochází k počátkům rozvoje řeči. Dítě prosazuje již od narození zvuk lidského hlasu před jiným sluchovým podnětem. Sluchové vnímání je jedním z předpokladů rozvoje řeči. Dítě musí mít dostatečnou možnost vnímat řeč, aby se naučilo rozpoznávat specifické zvuky jazyka. Kojenci mají vrozenou dispozici pěstovat zvuky podobné fonémům již od 4. měsíce života. Je to období tzv. broukání. Mezi 6. a 8. měsícem začíná dítě žvatlat, opakuje podobné slabiky. Ke konci prvního roku používá první slova, které mají nějaký význam. Rozvoj řeči je však závislý na stimulaci. Kojenec přichází na svět s vrozenou schopností upřednostňovat podněty sociálního charakteru. Projevy stimuluje dospělého člověka ke specifickému chování. To se pro dítě stává zdrojem sociální stimulace a nezbytným předpokladem dalšího učení. Patří tam mimické projevy dítěte, které jsou vrozené, a u všech lidí obdobné. Úsměv je následující vrozenou aktivitou. Postupně se naučí ho ovládat a cíleně používat. Pláč je jedním z nej starších afektivních projevů v kojeneckém věku. I broukání, předřečová aktivita, je vrozená. 55 Projevuje se i u neslyšících dětí, ty začínají broukat, ale postupně u nich tento projev mizí, protože jim chybí zpětná vazba. Vývoj řeči spontánně dále nepokračuje. Obecně je kojenecké období charakterizováno jako fáze receptivity. Znamená otevřenost k okolnímu světu (Vágnerová, 2000). BA TOLECÍ OBDOBÍ Dané období zahrnuje věk dítěte od jednoho do tří let života dítěte. Je to období intenzivního rozvoje, který zasahuje mnoho oblastí - mezi jinými hlavně motoriku, myšlení a řeč. Osamostatňování, proces charakteristický pro všechny vývojové etapy, se v batolecím období projevuje velmi razantně. Motorické dovednosti mají značný význam ve vztahu k vlastnímu tělu i ve vztahu k okolnímu světu. Samostatná lokomoce umožňuje uvolnění z vázanosti na prostor i ze závislosti na aktivitě jiného člověka. Po zlepšující se pohybové koordinaci a schopnosti udržovat rovnováhu dítě umí v jednom a půl roce běhat, chodit po schodech v obou směrech a ve třech letech zvládá jízdu na tříkolce. Samostatná chůze je významným vývojovým mezníkem, dítě přestává být do jisté míry závislé na dospělém, pochybuje se samo. Tím se stávají přístupnější další podněty a stále se snižuje míra, kdy je dítě ve svém poznávání odkázáno na dospělé. Pokud je dítě nuceno k déletrvající pasivitě (třeba v důsledku nemoci, nebo i proto, že rodiče chtějí mít klid), vzniká u něj velké vnitřní napětí, které potřebuje nějak odreagovat. To se může dít jednorázovým výbuchem vzteku, ale mohou se také fixovat určité neurotické návyky (např.okusování nehtů). Dítě se postupně učí hygienickým návykům, především samostatné kontrole a regulaci vyměšování. Ve třech letech to umí vcelku dobře, i když občas může ještě selhat. Nátlak ze strany rodičů na rychlejší a dokonalejší učení se čistotě může dítěti způsobit pozdější problémy neurotického charakteru. Dítě se dále učí samostatně oblékat, svlékat, mýt a jíst lžičkou (Cechová, Melanová, 1998). Rozvíjí se schopnost uvědomovat si trvalost objektu, že daný objekt existuje, i když ho dítě právě teď nevidí. Objektům, které již dítě vyhodnotilo j ako stabilní, dává jména. 56 Tato označení zatím nemají povahu pojmů; dítě v batolecím věku ještě neumí předměty kategorizovat. Téměř žádná schopnost není samozřejmá - dítě se musí učit i vnímání času a prostom. V tomto období dítě zatím nechápe význam minulosti ani budoucnosti. Pro dítě existuje jen přítomný časový okamžik a podobné je to s prostorem. Myšlení dítěte probíhá na bázi představ, přičemž představy nejsou kopiemi příslušných událostí, ale jejich vnitřním zpracováním. Dítě si o objektech a událostech zapamatuje pouze to, co ho zaujme a připadá mu důležité. S rozvojem myšlení úzce souvisí rozvoj řeči. Tato činnost se stane mnohem efektivnější v momentě, kdy začne používat tzv. vnitřní řeč, to znamená, že myslí převážně ve slovech a nikoli pouze v obrazových představách. Vnitřní řeč se objevuje až poté, co si dítě osvojí jazyk. V tomto období je řečová aktivita cílem i prostředkem současně. Rozvoj řeči je v batolecím období velmi dramatický. Rozvíjí se sémantická složka řeči, tj. slovník dítěte. Na počátku této fáze dítě ovládá průměrně 25 slov, ve třech letech je to asi o 40 krát více. Ve slovníku dítěte převažují podstatná jména,ale dovede naznačit i vztahy mezi objekty a jejich další specifické znaky (Vágnerová, 2000). PŘEDŠKOLNÍ VĚK Vývojová fáze začíná po třetím roce života a končí nástupem do školy. Dítě v předškolním období asi nejvíce charakterizuje silná snaha být aktivní a přenášet již získané schopnosti do praxe. Myšlení předškolního dítěte je typické svým egocentrismem. Dítě je také přesvědčené o tom, že svět je přesně takový, jak se mu jeví. Ve svých úsudcích hodně spoléhá na nápadné vnější znaky, přičemž ignoruje ostatní, méně nápadné vlastnosti objektů. Dítě si začíná "mluvit pro sebe" - mluví nahlas, ale jeho proslov není určen nikomu dalšímu. Tento typ projevu předchází tzv. vnitřní řeči, komunikaci sama se sebou. V předškolním věku je slovní zásoba kolem 2000 / 2500 nových výrazů. 57 V šesti letech slovní zásoba už obsahuje 3000 / 4000 slov. Ve vývoji řeči jsou určité odlišnosti mezi chlapci a dívkami. U děvčat je vývoj řeči o něco rychlejší a řečová produkce bohatší. Rozdíl v úrovni myšlení není příliš značný, i když je obecně platné, že chlapci se vyvíjí pomaleji (Klidová, Rybárová, 1986). Pro tento věk je typická živá představivost, a to tak živá, že představy dítě občas přimíchá k realitě. Podobným způsobem mění i vzpomínky. Tím si dítě přizpůsobuje realitu vlastním potřebám, což má velký význam pro vyváženost jeho duševního života. S touto fantazijní úpravou skutečnosti souvisí problém lhaní předškolních dětí. Dítě v tomto věku málokdy lže v pravém slova smyslu. Začíná se rozvíjet svědomí, jehož existence se navenek projevuje jako pocity viny dítěte při porušení nějaké - normy. Identita dítěte je tvořena tím, jak je hodnoceno ostatními, pro něj významnými, lidmi. Dítě se chce podobat rodičům a tak nekriticky přejímá jejich způsoby chování, názory atp. Do této vývojové etapy spadá i vytvoření pohlavní identity, tj. uvědomění si, že to které pohlaví je trvalým, neměnným znakem. To si uvědomuje už čtyřleté dítě. Jak uvádí Přinosilová (1997), dítě v předškolním věku je obrazem své rodiny. Přebírají vzorce chování a postoje od svých nejbližších. Rozvoj sociálního zaměření souvisí s citovým vývojem. Projevem pokračujícího osamostatňování se z vazby na rodiče je zájem o kontakt s vrstevníky. Předškolní dítě si za kamaráda vybírá dvojníka, tj. někoho, kdo se mu subjektivně co nejvíce podobá. Je to důsledek toho, kdy dítě za ideálního kamaráda považuje někoho přesně stejného, jako je ono samo. Ve vrstevnické skupině se dítě učí prosazovat své názory a dělá to způsobem, který si dříve osvojilo v rodině, přičemž krajními póly jsou agresivita na jedné a nadměrná poddajnost na druhé straně. Typické a normálně se vyvíjející dítě v předškolním věku je hravé, aktivní, projevuje živý zájem a snaží se uplatňovat své schopnosti v praxi. Nemá rádo jakékoli odlišnosti. Toto období končí nástupem do školy, který je možný tehdy, když je na to dítě dostatečně zralé. 58 Začátek školní docházky je pro dítě velmi náročnou životní etapou a úlohou rodiny je dítěti toto období maximálně usnadnit. To se děje již v předcházející výchově, přičemž se doporučuje důraz na celkovou úroveň chování dítěte a jeho schopnost navazovat sociální kontakty. V předškolním věku se výrazně rozvíjí konkrétní myšlení a formuje se i myšlení logické a abstraktní. Myšlení je úzce propojené se smyslovým vnímáním. V předškolním věku se také zdokonalují myšlenkové operace. Postupně dítě dospívá k počátečním pojmům, soudům, úsudkům (Monatová, 2000). Typickou činností v předškolním věku je spontánní hra. Hra souvisí s uspokojováním potřeb dítěte a s rozvojem fantazie. Obsahem je rozumový vývoj dítěte. Jde o formu sociálního styku a poznávání světa, která je doprovázena silným emocionálním vzrušením. Individuální, skupinové, manipulační, tématické, slovní, dramatické, konstruktivní, intelektové, senzorické, nápodobivé, rytmicko - hudební, dramatické, tvořivé, s pravidly apod. i tak se dělí hry. Prostřednictvím hry je možné i diagnostikovat. Hra odráží stav, vývoj, potřeby dítěte, jak zdravého, tak i postiženého (Přinosilová, 1997). 3.3 Dítě školního věku MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK Většina dětí je pro nástup do školy dostatečně zralá v šesti až sedmi letech. Pro děti i rodiče to bývá "událost" a současně i velká životní změna, která od dítěte vyžaduje zmobilizovat veškeré své adaptační mechanismy. Musí se učit zvládat odloučení od rodiny, přijmout autoritu učitele, soustředit se na výuku a v neposlední řadě se potřebuje integrovat do skupiny spolužáků. Dítě se srovnává s ostatními a je také hodnoceno a srovnáváno učitelem. Výkon, který dítě podává, resp. hodnocení podaného výkonu učitelem a spolužáky, se výrazně podílí na utváření jeho identity. Úspěšnost, s jakou se dítěti podaří zvládnout začátek školní docházky, závisí také na jeho předchozí představě o významu školy a dobrých studijních výsledcích. Představu si dítě buduje výlučně na základě informací, které dostává od rodičů. 59 Období mladšího školního věku lze celkově charakterizovat jako relativně klidné a bez dramatických vývojových změn. Školní věk dle Vágnerové (z roku 2000, srov. Melanová 1998) lze rozdělit na 3 dílčí fáze: > Raný školní věk - trvá od nástupu do školy, od 6 II let do 8/9 let. Jde o změnu životní situace, která se projevuje především ve vztahu ke škole. > Střední školní věk - trvá od 8 19 let do ll-121et, tj. do doby, kdy dítě přechází na druhý stupeň. Dochází k mnoha změnám, které jsou podmíněné nejen sociálně, ale i biologicky. > Starší školní věk - navazuje na období středního věku a trvá do ukončení základní školy, přibližně do 15 let. Jde o období označované jako pubescence. Normálně se vyvíjející dítě se snaží být co nejvíce aktivní, rádo spolupracuje s druhými a chce poznávat okolní svět. Do školy se těší, ale po několika dnech zjistí, že práce ve škole je jednotvárnější než tomu bylo v mateřské škole, že se od nich vyžaduje dokončení práce, i když je práce přestala bavit, vyžaduje se od nich trpělivost, kázeň, výkon. V této době je velmi důležité, jak dítě obstojí při plnění svých povinností a v činnosti vůbec. Na podaném výkonu závisí sebehodnocení dítěte, které v důsledku toho špatně snáší neúspěchy. Je-li jich mnoho, může se zafixovat pocit méněcennosti (Čechová, Melanová, 1998). Nástup do školy je důležitá sociální změna. Dítě v té souvislosti získává novou roli, stává se školákem. Role školáka není výběrová. Dítě jí v určitém věku získává automaticky. Je limitována jen dosažením věku a určitou úrovní vývoje. Role školáka zásadním způsobem ovlivní rozvoj dětské osobnosti a prožití zbývajícího dětství. V předškolním období je role školáka teprve ve stádiu očekávání, lokalizovaného do budoucnosti, a proto nemá větší subjektivní význam. Dítě ještě nechápe, že jde o zásadní a ireverzibilní transformaci, kterou nelze vrátit zpět, když se mu nebude líbit. Role školáka může mít různý význam. Jak jí dítě přijme závisí ve značné míře na názorech a postojích rodičů. Podle toho, jak rodiče školu prezentují - může ji dítě chápat pozitivně či negativně. 60 Rodiče chápou školu především jako místo učení, které potvrzuje pozitivní efekt učení. Zaměření na výkon nebo či úspěch podporují dospělí již v předškolním věku. Tak i pocit úspěchu či selhání závisí na názoru dospělého člověka - rodiče. Doba nástupu do školy není stanovena náhodně. Ve věku kolem 6 / 7 let dochází k různým vývojovým změnám, které jsou podmíněny zráním i učením. Pro optimální zvládnutí výchovně - vzdělávacího procesu je nutná i diagnostika dítěte. Diagnostika je předpokladem i podmínkou úspěšného výchovně- vzdělávacího procesu. Mezi základní okruhy diagnostické činnosti patří: vstup dítěte do školy, projevy slabosti CNS a projevy specifických vývojových poruch učení a chování, zařazení dětí do mikrotříd, školní úspěšnost a výkonnost, poruchy chování u starších dětí, dynamika sociálních vztahů ve třídě, diagnostika rodinných vlivů, profesionální orientace. Kompetence, které jsou potřebné k zvládnutí školních požadavků, členíme do 2 kategorií. o Školní zralost o Školní připravenost Zdaje dítě připravené na školní docházku posuzuje tzv. školní zralost dítěte. Jde o psychickou a fyzickou připravenost dítěte na školu bez nebezpečí ohrožení fyzického a mentálního zdraví dítěte při školní docházce. Obecně připravenost pro školu, bývá výsledkem interakce biologického procesu zrání CNS a dosavadních zkušeností jedince. Úroveň zrání CNS ovlivňuje lateralizaci ruky, rozvoj motorické i senzorické koordinace a manuální zručnosti. Pro adaptaci na školuje významná celková úroveň motorického vývoje. CNS a její zrání je předpokladem k rozvoji zrakového a sluchového vnímání. Školní zralost je předpokladem zvládnutí role školáka. Školní úspěšnost závisí do značné míry i na rozvoji poznávacích schopností, které ovlivňují zrání i učení. Předpokladem přiměřené adaptace na školu je dosažení jisté úrovně autoregulace (Vágnerová, 2000). 61 Monatová rozlišuje školní zralost na: 1. vnější připravenost pro školu - kdy dítě se těší do školy, na spolužáky, učitele, berou školu jako hru, neuvědomují si povinnosti, bývají lepší v předmětech jako V V , HV, TV. 2. vnitřní připravenost pro školu - jde o vlastní způsobilost dítěte ke školní docházce, touze získat informace, učit se. Obvykle se školní zralost dělí na složky. složka tělesná : je nejméně důležitá, k odkladu dochází jen v extrémních případech např. časté záněty dýchacích cest, filipínská míra - výška 120, váha 20-25 kilo. složka rozumová : hodnotí se jemná motorika i senzomotorika, mechanická paměť, paměť logická - na základě souvislostí, přechod pozornost z bezděčné na záměrnou, rozvoj logického myšlení, analýza a syntéza myšlení, diferenciace, motivace, vytrvalost, citová složka : posuzuje zda je dítě schopno vydržet ve škole bez rodičů, netrpí elektivním mutismem - dítě s určitým člověkem nebo v určité situaci a na určitém místě nemluví, mělo by ubývat projevů impulzivity, citová oblast by měla být stálá - ne labilita, ubývat afektivních výbuchů a projevů negativismu. sociální složka : dítě by se mělo zařadit do skupiny a spolupracovat s ostatními, mělo by ctít cizí autoritu a spolupracovat s autoritou učitele - je to jiný vztah něž se svými rodiči, mělo by se orientovat v základních sociálních situacích. Školní připravenost je složka předpokladů, nezbytných pro úspěšné zvládnutí všech nároků školy. Nástup do školy způsobí změnu života a značné množství nových podnětů. Škola dítě rozvíjí specifickým způsobem, tak jak společnost považuje za vhodné. Pro rodiče má školní vzdělání určitou hodnotu, která se projeví v jej ich postoji ke škole. Proto se může stát místem konfrontací rozdílného hodnotového systému rodiny a společnosti. Pokud dítě neporozumí smyslu školního vzdělání, stává se pro ně škola zbytečnou povinností, kterou respektuje pouze formálně. Pro zvládnutí školní připravenosti je nutné, aby dítě přijalo určité role, umělo přijatelným způsobem komunikovat, respektovat běžné normy chování. V socializačním procesu má největší význam rodina, jejíž hodnota a normy dítě přijímá (Vágnerová, 2000). 62 Pokud je jakákoliv složka narušena, přistupuje se k odkladu školní docházky. Mezi nej častější příčiny odkladu školní docházky patří potíže: 1. v oblasti řeči 2. v grafomotorice 3. s pozorností 4. soustředěností 5. v pomalosti pracovního tempa 6. vědomostního rázu Pro posílení školní připravenosti je vhodné: 1. umožnit dítěti navštěvovat mateřskou školu 2. zařazení dítěte do speciálních mateřských škol 3. návštěva přípravných ročníků základních škol pro děti z etnických skupin (Přinosilová, 1997). Např. předpokladem pro vzdělávání Romů je objektivně posuzovat připravenost romského dítěte na povinnou školní docházku, tato připravenost je zajištěna zřizováním přípravných tříd pro děti se sociálním znevýhodněním. Třídy jsou zřizovány při základních školách, základních školách praktických, speciálních základních školách, při mateřských školách (Bartoňová in Vítková 2004 ). Svérázným rysem myšlení mladšího školáka je závislost na pozorovatelné skutečnosti. Číslo je abstraktní symbol, jehož význam dítě pochopí až později. Prozatím dítě nedokáže přemýšlet v jiné, než konkrétní rovině, a události, se kterými se dosud nesetkalo, si neumí představit. Nicméně jistý posun v nakládání s poznatky nastává narozdíl od předškolního věku již dítě zvládá posuzovat věci z více hledisek současně. Dítě postupně opouští svůj egocentrismus a začíná respektovat, že není středem všeho dění, ale "jen" jedním z mnoha lidí. Uvědomí si, že ostatní mívají na tutéž věc jiný pohled, a kolem devátého rokuje schopné empatie - dokáže se vcítit do pozice druhého člověka a na základě toho reagovat. Mladší dítě vypráví rodičům zážitky stylem, jako by tam byli s ním. Pro dítě je optimální vyrůstat v kompletní a funkční rodině. Případný rozvod rodičů pro něho znamená ztrátu dosavadní jistoty rodiny. 63 Je vhodné dítěti podat objasnění, které bude schopné pochopit. Bude si hledat samo nějaké vysvětlení, často jako viníka rozpadu rodiny označí sebe. Své chování hodnotí jako dobré nebo špatné podle odezvy autorit. Je to proto, že tyto osoby jsou pro dítě stále ještě nej důležitější. S postupným stále větším osamostatňováním se však vliv autorit na myšlení dítěte zeslabuje a přibližně v deseti letech je už dítě ve svých názorech kritičtější. Tento posun lze dobře sledovat ve školní třídě - zpočátku je dítě silně fixováno na učitele, který je subjektivně mnohem významnější, než spolužáci. Tento poměr se ale časem vyrovnává a zhruba po desátém roce věku dítěte jsou před učitelem upřednostňováni spolužáci. Žák kolem 10 roku má silnou potřebu začlenit se do skupiny vrstevníků. Z hlediska sociálního vývoje dítěte je ztotožnění se s skupinou důležité, protože plní funkci jakési přípravy na budoucí intimní a přátelské vztahy. Upřednostňováni j sou takoví vrstevníci, kteří se dítěti podobají, nebo se alespoň výrazně neliší. Skupiny bývají často diferencované podle pohlaví. Děti se ve skupinách učí solidaritě a sounáležitosti, jejich náklonnost k ostatním je často pouze přechodná. Neopomenutelná je i role a pozice žáka ve skupině. Role školáka není výběrová, dítě jí získá automaticky, bez ohledu na vlastní přání. Společnost si sama vytváří určitou normu pro žáky. Jejich znaky, aspoň rámcově by měly mít všechny školní děti. Tato norma je ve společnosti relativně stabilní, po dlouhá léta. STARŠÍ ŠKOLNÍ VĚK Toto období zahrnuje věk mezi jedenáctým a patnáctým rokem věku, kdy dítě plní povinnou školní docházku na druhém stupni školy. Bývá označováno termínem puberta nebo pubescence. Jde o období bouřlivé, dochází k mnoha proměnám organismu, zejména ve fyziologické, ale i psychické oblasti. Jedinec se postupně mění z typického dětského vzhledu k vzhledu, které již více připomíná postavu dospělého člověka. Individuální rozdíly mezi dětmi a dospívajícími jsou veliké. Na počátku období, mezi jedenáctým a třináctým rokem věku, v prepubertě, dochází zejména krustu končetin, tím ke změně tělesných proporcí, k přechodnému narušení koordinace pohybů. Zrychlení růstu i hmotnosti je v tomto období velmi prudké, dívky zpravidla vyrostou o něco dříve než chlapci. 64 Výškou se již blíží velikostí svých rodičů a učitelů, což vede k lepší komunikaci z očí do očí. Děti se také intenzivně rozvíjí v psychické oblasti, přestávají být důvěřiví a kritické vůči rodičům i učitelům, utvářejí si svůj vlastní názor, začínají ho prosazovat. Kresba - se ve svém vývoji stává od počátečních izolovaných znaku postupně stále syntetičtější. Přechodem do školy dochází sice postupně k oddělování imaginativního zážitku od reality, děti vsak stále preferují kresbu „podle představy před předlohou. V šesti letech doplňují obvod hlavy i uši a vlasy, třebaže jen na okraji hlavy. Přibývají i detaily oděvu. V sedmém roce se zpřesňují proporce i místo připojení končetin. V devíti letech se vyskytují již i snahy zachytit kresbou pohyb, naznačit např. chůzi pohybem rukou atp. V prepubertě se dále rozvíjí cit pro perspektivu, proporce a míru. Sebehodnocení - až v 8-10 letech je dobré sebehodnocení výsledkem samostatnějšího porovnávání se s určitou normou. Sama fyzická zdatnost dítěte přispívá k vyššímu uznání vrstevníky i dospělými a kladné hodnocení pak povzbuzuje k vyšším nárokům a vytrvalosti. Bazálním východiskem sebehodnocení je především atmosféra rodiny se svým jedinečným přístupem rodičů ke každému dítěti. Vůle a autoregulace - pro dítě na počátku školní docházky je ale většina činnosti zcela nová, vyžaduje tak značné psychické i fyzické vypětí. Tuto skutečnost je třeba respektovat a nenutit dítě překračovat možnosti jeho duševní kapacity, včetně dosud nepříliš rozvinuté vůle. Dítě zpočátku ochotně přijímá úkoly určované dospělými, které plní v mezích osvojených dovedností a znalostí. I to ale vyžaduje překonávání překážek i tlumení laskavosti jiných podnětu (např. jít si hrát s kamarády) atp. Výkonová motivace a zájem o úkoly je zpravidla větší zárukou akcelerace duševního vývoje než samotný „inteligenční kvocient" (www.fi.muni.cz) V pubertě se všechny uvedené znaky ještě zdůrazňují. Jsou velmi citliví na svůj vzhled, někteří jsou pyšní na probíhající změny, jiní se za ně spíše stydí. U některých pubescentů je po určitou dobu zájem o vzhled důležitější něž všechno ostatní. Tělesné změny souvisejí s hormonálními změnami, což přináší také větší emoční labilitu. V dospívání se rozvíjí myšlení, od konkrétních operací v mladším školním věku přechází nyní žák k formálním logickým operacím, myslí systematicky, kombinuje, uvažuje hypoteticky, kriticky myslí o tom, proč je něco právě tak a ne jinak. V závěru školní docházky je nucen zvolit typ školy a další směr života. Zvyšuje se vliv vrstevnické skupiny, snaha vyrovnat se ostatním. 65 Školní výkony již nejsou v popředí, učí se nárazově. O dobrý prospěch mají zájem jen ti, kteří chtějí dále studovat (Cechová, Melanová 1998). 3.4 Význam rodiny ve výchově handicapovaného dítěte Rodina je nejstarší společenskou institucí. Plní roli reprodukční, sexuálně-regulační, ekonomickou a socializační. Hodnota dítěte pro rodinu je vtom, že dítě rodičům přináší nové poznatky, zkušenosti, dává jim smysl života, citovou vázanost, společenský status, ale i výhled do budoucna (Přinosilová 2006). Význam slova „výchova" řadíme mezi základní pedagogické pojmy. Představuje záměrné výchovné a vzdělávací působení na člověka, se kterým souvisí i práce všech, kteří se na výchově a vzdělávání podílejí (Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J., 1998) Normalita duševního vývoje vyplývá ze srovnání výkonu a projevu jedince s širším vzorkem dané věkové kategorie. Odchylky mají aspekt kvantitativní i kvalitativní, vzájemně se liší původem (organické, funkční), rozsahem i průběhem (přechodné, trvalé). Reálná podmíněnost jednotlivých abnormit je však zpravidla multifaktorová. Výchozí biologické a sociální podmínky pro zdravý tělesný i duševní rozvoj dítěte představuje: rodina bez genetické zátěže, optimální těhotenství i porod, dobrá socioekonomická situace, dobrá hygienická i kulturní úroveň prostředí, úplnost rodiny. Nedostatek kteréhokoliv z těchto předpokladu představuje riziko poruch vývoje dítěte. Děti se po nástupu do školy musí přizpůsobit nejen náporu nových povinností, včetně předepsaného režimu dne, ale vyrovnat se i se zcela odlišnou společenskou situací, průběhem, komplikacemi a omezením, které s sebou nemoc alergie přináší. Pozitivní vliv rodiny předškolního období může však adaptaci na školu značně ulehčit. Škola, by pak měla přispívat k dalšímu rozvoji dítěte nejen zvyšováním úrovně poznatku, ale i všestrannou kultivací osobnosti žáku. 66 Pro každé dítě i nemocné je velmi důležité včasné zařazení do kolektivu. Děti se naučí toleranci, pomoci, hrát a uvědomit si, že každý je jiný. Dítě, které vyrůstá samo nebo odděleně v důsledku nemoci, je izolované, nemá kamarády a nemá možnost porovnání rozdílů, schopností a dovedností s někým jiným-nepomáhá rozvoji jedince. Rozdílná omezení zapříčiněna nemocí vytváří nemocnému dítěti obtížnou pozici mezi ostatními dětmi. 67 4 Empirické šetření Chronická onemocnění, k nimž patří i poruchy imunity a autoimunitních procesů na bázi alergií, často přecházejí v dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Jde o poškození nebo oslabení organismu, které si žádá určitou životosprávu a životní styl, který může omezit výkonnost člověka a jeho odolnost vůči infekcím, zátěži, námaze a mnohdy vede k utlumení jeho fyzických aktivit. Obecně lze o alergiích říci, že jde o různorodé důsledky či projevy imunitních poruch, resp. oslabení či dysfunkcí imunitního systému člověka. Skála alergenů i následných alergických reakcí je velmi široká, což znesnadňuje dlouhodobou léčbu a celkově oslabuje jedince. Podle WHO je v populaci výskyt alergického onemocnění různého typu 15- 20 %. V České republice je výskyt 20- 30 % u dospělé populace, počet alergiků do patnácti let až 25%. A téměř každý 5 člověk je v péči alergologa. Tato vysoká čísla a vlastní zkušenost mě přiměly k zamyšlení se nad touto chorobou. Která je označována jako nemoc století. Množství informací, sdělení a dostupnost v jakékoli formě a verzi k této nemoci je značná. Na trhu je široká škála léků, prostředků, metod a podpůrných opatření, které zlepšují život člověka s alergií. Přesto počet onemocnění stále stoupá. Zaměřila jsem se proto na hledání potíží, porovnání výskytu na venkově - ve městě, dědičnost, rozdíl ve výskytu dle pohlaví a nej častějším typu alergického onemocnění. 4.1 Cíl výzkumu, hypotézy, metodologie šetření Cílem výzkumné práce bylo zjistit počet alergiků na prvním stupni základních škol v okrese Brno - venkov v oblasti Ivančicko. Souvislost výskytu alergického onemocnění u žáku žijících na venkově, s porovnáním počtu stejně starých žáků ve městě, vztah k dědičnosti, spojitost onemocnění s pohlavím, výskyt nejčastějšího typu alergického onemocnění a případné následné komplikace při pohybových a sportovních činnostech. 68 Hypotézy: Hypotéza H l - U žáků z vesnice je počet alergického onemocnění méně častější než u žáků bydlících ve městě. Hypotéza H2 - Žák alergik většinou pochází z rodiny, kde se nějaká alergie vyskytuje (onemocnění je dědičné). Hypotéza H3 - Žák alergik, který se věnuje pohybovým aktivitám a sportu je méně častěji ohrožen komplikacemi alergického onemocnění, než žák, který nesportuje. Hypotéza H4 - Nej častější typ alergického onemocnění u žáků na základní škole v oblasti Ivančicko je astma. Hypotéza H5 - Ve většině případů je rodina alergika ochotna pro zlepšení zdravotního stavu svého dítěte změnit trvalé bydliště. Časový harmonogram výzkumu: Příprava výzkumu - 10/2005 Vlastní šetření - 4-6/2006 Zpracování výsledků - 9-12/2006 Techniky: analýza odborné literatury dotazník pro rodiče rozhovor s alergologem rozhovor s vedením škol 69 4.2 Charakteristika zkoumaného problému Výzkum, analýza dat, údajů a vyhodnocení alergického onemocnění u žáků na prvním stupni základních škol bylo provedeno v oblasti Ivančicko v okrese Brno- venkov. Protože okres Brno-venkov zaujímá velkou část území Jižní Moravy, nebylo snadné celou oblast zmapovat. Zaměřila jsem se proto na kraj okolo Ivančic. Mikroregion Ivančicko zahrnuje osm obcí a tři města: Čučíce, Dolní Kounice, Hlínu, Ivančice, Ketkovice, Mělčany, Moravské Bránice, Neslovice, Novou Ves, Nové Bránice a Oslavany. „MAPA MIKROREGION IVANČICKO" (www.mikroregion.ivancice.cz) Jak jsem uvedla, jde o oblast, kde se vyskytuje několik větších měst a počet vybudovaných základních škol je v jednotlivých městech od 2 do 3. Okolí měst, malé vesnice, které spádovou oblastí patří do některého z uvedených měst, disponují školou, kde je výuka zajištěna od prvního do čtvrtého ročníku jen malotřídkou. Poté žáci musí dojíždět do škol v blízkém okolí. Výzkum byl prováděn v základních školách v okrese Brno - venkov v měsících duben, květen a červen roku 2006. Školy byly zvolené náhodně. Protože jsem hledala souvislost výskytu alergického onemocnění mezi žáky, kteří bydlí ve městě s počtem alergiků na vesnici, vybrala jsem ve městě velké, několika patrové městské školy, kde počet žáků ve třídě je od 25 - 30. 70 Jednalo se především o školy, které jsou vybudované v centru města nebo jen pár metrů od hlavního dění města. Tak aby byly snadno dostupné a nepřehlédnutelné. Ve školách (které jsem s dotazníkem navštívila) jsou velké tělocvičny, které se uklízí až po vyučování- kdy se tam vystřídá několik tříd. I přes maximální údržbu můžou obsahovat mnoho prachu. Což může být potencionální komplikací u alergika na prach či astmatika. Druhou část výzkumného problému tvořily školy na vesnici. Šlo o malé školy, často malotřídky, které spojují první a druhý ročník vjednu třídu a třetí a čtvrtý ročník v druhou třídu. Od pátého ročníku musí žáci přejít do jiných škol, nejčastěji městských. Součástí vesnických škol jsou i mateřské školy, jídelna a družina, která je často vytvořena z jedné třídy, kde se jinak vyučuje. Počet žáků ve sloučených třídách je do 20 dětí. Zřizovatelem jsou často u takto malých škol vesnice a školy nedisponují vlastním prostorem pro tělocvičnu. Musí tedy na hodiny tělesné výchovy chodit do jiných budov nebo volit jinou formu TV (např. plavání + návštěva místí sokolovny). Dotazník byl rozdán do 3 základních škol ve městě a do 3 základních škol na vesnici. Byl určen pro rodiče žáků na prvním stupni, především pro děti z 3. a 4. ročníku. Cílem bylo zjistit počet alergiků, nejčastější typ alergie, způsob léčby a jak rodiče nahlíží na toto onemocnění, co si myslí a co by byli ochotni podstoupit pro zlepšení nemoci u jejich dítěte. Dotazník byl zcela anonymní a měl 25 otázek (viz. Příloha 1). Od základních, věk dítěte, pohlaví, zda se rodiče orientují v pojmech alergie, až po typ, výskyt v rodině, terapii, metody a způsob, který by navrhovali pro zlepšení daného onemocnění. V dotazníku bylo položeno 25 otázek, z toho 15 uzavřených, 9 polouzavřených a jedna otevřená, která se vztahovala k dalším možným opatřením pro alergické dítě. Výzkumné šetření bylo prováděno procedurou monografickou. Byla použita metoda kvantitativního postupu. Vyhodnocení dotazníků bylo provedeno pomocí programu Microsoft Excel, do grafů Výsečového, který je dle mého názoru pro tuto formu přehledný a poskytuje všechny potřebné informace. Každou otázku jsem vyhodnotila do tabulky a zmíněného grafu. 71 Soubor (n = 96) Alergici Zdraví Město 43 (44,73%) 21 (70 %) 22 (33,33 %) Vesnice 53 (52,20 %) 9 (30 %) 44 (66,65 %) Celkem 96 30 66 4.3 Průběh vlastního šetření Vzorek byl vytvořen z počtu 115 dotázaných (n =115) z toho bylo 43 žáků z města, 53 z vesnice. Celkem bylo rozdáno 115 dotazníků, 19 dotazníků se nevrátilo. Úspěšnost vrácení dotazníků je 83,4 %. Na vesnici bylo z 53 žáků - 9 alergiků (16,98 %), 44 (83,02 %) žáků bez alergických potíží. V porovnání výskytu dle pohlaví - chlapci byli zastoupeni 6x, což je 66,66 %. Dívky byly 3, tedy 33,33 %. Z toho vyplívá, že alergiků na vesnici, v našem vzorku bylo 30 % z celkového množství a alergie převažuje častěji u chlapců. Ve městě bylo z 43 dotázaných 21 alergiků (48,83 %), 22 (51,17 %) žáků bez alergie. Jde o značně vysoké číslo. Dle pohlaví jsou opět častěji postiženi chlapci. Podle dotazníku 13 (27,16 %) chlapců trpí alergií. U dívek byla alergie diagnostikována v 8 případech (16,64 %). Počet onemocnění alergií ve městě je v našem vzorku 49%. Ze 115 vzorků představuje 30 alergiků 26,08 %. 4.4 Vyhodnocení dat ajejich interpretace U následujících grafů předkládám odpovědi rodičů žáků ze třetích a čtvrtých ročníků základních škol. Všechny uvedené údaje byly statisticky zpracovány a procentuálně vyjádřeny, vpravo od grafu zobrazeny zjištěné hodnoty. Soubor představuje 115 72 dotázaných respondentů (n = 115). Nabídka možných odpovědí převzata z dotazníku viz.příloha. Graf 1 Pohlaví „Pohlaví dítěte. 58% 42% • A/dívka • B/chlapec A/dívka B/chlapec 40 56 Shrnutí: Z celkového počtu respondentů tvoří 58% chlapci, dívky byly zastoupeny v 42%. Graf 2 Věkové rozmezí dotázaných „ Věk dítěte." 7% 1% 8% Shrnutí: Nejčastěji dotazovaní byli žáci ve věku 10 ti let z 50 %, z 34 % byli žáci 9 ti letí, 8 % představuje skupinu žáků 81etých, 7 % zastoupení bylo u 11 letých, nejmenší zastoupení 1% měli žáci kolem 7 let. • 7 let • 8 let • 9let • 10 let • 11 let 7 let 8 let 9let 10 let 11 let 1 8 32 47 7 73 Graf 3 Navštěvovaný ročník „Ročník, který dítě navštěvuje." 3. ročník 35 1 " — ^ \ 37% 4. ročník 59 • 3.ročník • 4 ročník Shrnutí: Největší zastoupení dle ročníků bylo ve 4 ročníku - 63%, což představuje 59 dotázaných. 35 respondentů - tedy 37% bylo žáků ze 3 ročníku. Graf 4 Umístění školy „ Vaše základní škola se nachází ve městě / na venkově? Na venkově Ve městě 45% 55% • Na \«nko\á • Ve městě 53 43 Shrnutí: Dle umístění škol (zda vesnice/město), které byly do dotazníku zařazeny, šlo téměř o stejné procentuální zastoupení. 55% dotázaných respondentů uvedlo, že jejich 74 dítě navštěvuje základní školu na venkově, 45% dotázaných uvedlo, že jejich dítě navštěvuje základní školu ve městě. Rozdíl 10%. Graf 5 Význam slova alergie „Víte, co znamená pojem alergie?" 1% • Ano ) • Ne 99% Ano Ne 94 1 Shrnutí: Význam slova alergie je objasněn - 99% rodičů. Udává tedy, že rodiče ví nebo alespoň tuší o jaké onemocnění jde, jaké jsou možné komplikace, léčba a jak může nemoc dítě omezit, v 1% nebyl význam slova alergie zřetelný. Graf 6 Trpí dítě alergickým onemocněním „Má dítě alergické onemocnění?" Ne 69% Ano 31% • Ano D • Ne Ano Ne 30 66 Shrnutí: Z celkového počtu dotázaných (n = 115), bylo alergiků 31%, tedy 30 žáků. 75 66 žáků - 31% bylo v době výzkumu bez alergie nebo zjevných známek alergického onemocnění. Graf 7 Výskyt alergického onemocnění dle věku „Od kolika let dítě alergickým onemocněním trpí?" 29% 32% 21% ] od narození do jednoho roku • do dvou let 18% n o d d\ou do pěti let • od pěti do 10 let od narození do jednoho roku do dvou let od dvou do pěti let od pěti do 10 let 6 5 9 8 Shrnutí: Rodiče vybírali z několika nabízených možností. Jako nej častější odpověď uvádí rodiče výskyt alergie u jejich dítěte ve věku od dvou let do pěti - 32 %. Na dalším místě bylo nejčastěji uváděno věkové období od pěti do 10 let - 29%. Menší zastoupení bylo ve věkovém rozmezí od narození do jednoho roku věku dítěte - 21%. V rozmezí od jednoho do dvou let byl výskyt 18%. Graf 8 Zařazení do péče dle odborníků „Je v péči?" 14% 8% C2 9 % ^ — ' 49% • A/Pediatra • B/Alergologa • C/Dermatolog a • D/Jiný A/Pediatra B/Alergologa C/Dermatologa D/Jiný 33 19 5 9 76 Shrnutí: Respondenti uváděli, že jejich dítě je nejčastěji v péči pediatra - 49%, v péči alergologa je z celkového počtu alergiků v našem vzorku žáků 29%, služby dermatologa využívá 8% žáků, 14% dotázaných rodičů udává, že jejich dítě navštěvuje jiného lékaře. Graf 9 Druh léčby „Jaký způsob léčby dítě podstoupilo" A/tablety 27 B/inhalace 11 C/masti 15 D/lázeňský pobyt 7 E/fyzioterapie 1 F/režimové opatření 8 Shrnutí: 39% respondentů uvedlo jako nejčastěji použitou léčbu - léčbu tablety, 22% respondentů při léčbě alergie použilo k léčbě masti, léčbu inhalací uvedlo 16% dotázaných, 12% rodičů uvádí režimové opatření při léčbě alergií, 10% rodičů uvedlo, že jejich dítě využilo lázeňský pobyt k léčbě nemoci, pouze 1% aplikovalo fyzioterapii. • A/tablety • B/ inhalace • C/masti • D/lázeňský pobyt • E/fyzioterapie • F/režimové opatření Graf 10 Druh alergického onemocnění „O jaký typ alergie jde?" 28% 19% • A/ alergická rýma • B/ astma • C/atopický ekzém • D/kontaktní alergický ekzém • E/kopřivka, otoky • F/alergie na léky • G/alergie na potraviny • H/alergie na hmyzí kousnutí • I/ jiné A/alergická rýma 18 B/ astma 12 C/atopický ekzém 9 D/kontaktní alergický ekzém 4 E/kopřivka, otoky 2 F/alergie na léky 2 G/alergie na potraviny 4 H/alergie na hmyzí kousnutí 8 l/jiné 5 77 Shrnutí: V této otázce mohli rodiče vybrat více možností. 28% rodičů uvádí, že jejich dítě trpí alergickou rýmou, 19% rodičů uvádí, že jejich dítě má astma, 14% rodičů uvádí, že dítě má atopický ekzém, 13% rodičů udává alergii na hmyzí kousnutí u jejich dítěte, 8% dětí trpí jiným druhem alergie, 6% má alergii na potraviny, stejně jako 6% dětí trpí kontaktním alergickým ekzémem, 3% respondentů uvádí, že jejich dítě má alergii na léky a 3% dětí na kopřivky a otoky. Graf 11 Hospitalizace kvůli nemoci „Bylo pro alergické onemocnění hospitalizováno?' 11% • A/ano • B/ne 89% A/ano B/ne 9 72 Shrnutí: 72 dotázaných - tedy 89% uvedlo, že jejich dítě kvůli alergii hospitalizováno nebylo, 9 dotázaných - 11% uvádělo, že pro alergické onemocnění dítě muselo být hospitalizováno. Graf 12 Dědičnost alergie „Výskyt alergií v rodině?" A/ano 37 B/ne 46 78 Shrnutí: Výskyt alergií v rodině potvrdilo 45% dotázaných, což v našem vzorku představuje počet 37 rodin, 55% respondentů - 46 rodin uvádí, že alergie se v jej ich rodině nevyskytuje. Graf 13 Výskyt alergie dle ročního období „Ve kterém ročním období se alergie vyskytuje nejčastěji ?" A/jaro B/léto 43 18 14 79% • A/jaro • B/léto C/podzim D/zima 22% 52% • C/podzim • D/zima Shrnutí: 52% respondentů uvádí, že dle jejich názorů se alergie vyskytuje nejčastěji na jaře, 22% dotázaných si myslí, že v létě se vyskytuje alergie nejčastěji, 17% dotázaných udává největší výskyt alergie na podzim a 9% rodičů si myslí, že nejčastěji se vyskytuje v zimním období. Graf 14 Používání medikamentů „Užívá i jiné léky, kromě léků na alergii?" A/ano B/ne 4 78 79 5% • A/ano • B/ne 95% Shrnutí: Z celkového počtu respondentů (n = 115) uvedlo 95% rodičů, že jejich dítě neužívá jiné léky, 5% rodičů uvedlo, že jejich dítě přijímá i jiné léky než jen antihistaminika apod. lékové skupiny na alergii. Graf 15 Pozitivní vztah k sportu nebo pohybovém činnostem „Věnuje s nějakému sportu?" 34% 66% • A/ano • B/ne A/ano B/ne 59 31 Shrnutí: 66% dotázaných - což představuje 59 rodin uvádí, že dítě se věnuje určitému sportu, 34% dotázaných -31 rodin uvedlo, že jejich dítě se žádnému sportu nevěnuje. Graf 16 Informace o specializovaném pracovišti 80 „Je ve vašem okolí specializované pracoviště pro léčbu alergického onemocnění (do vzdálenosti 20km)?" A/ano B/ne 53 28 Shrnutí: 65% dotazovaných rodičů si myslí, že zná specializované pracoviště pro léčbu alergického onemocnění v okolí jejich bydliště. 35% dotázaných neví či nezná pracoviště, kam by se mohli obrátit. Graf 17 Řešení problému „Problém s tímto onemocněním byste nejraději řešil s : (lze vybrat pouze jednu odpověď)." 5 o/ o 3%2%?% 15% 73% • A/pediatrem • B/alergologem • C/dermatologem • D/internistou • E/učitelem • F/jiný A/pediatrem B/alergologem C/dermatologem D/internistou E/učitelem F/jiný 12 71 5 3 2 2 Shrnutí: Z celkového počtu dotázaných, uvedlo 73%, že by využilo nejraději služeb alergologa, 15% dotázaných by využilo péče pediatra, 5% dotázaných by řešilo problém nejraději s dermatologem, 3% dotázaných by se poradilo s internistou, 2% dotázaných by chtělo vyřešit problém s učitelem, 2% dotázaných chtělo problém řešit s někým jiným. 81 Graf 18 Vztah se školou „Vychází Vám škola vstříc, ohledně alergického onemocnění vašeho dítěte?" A/ano B/ne 32 9 22% ] A/ano ]B/ne 78% Shrnutí: 78% rodičů je s postojem školy k alergickému onemocnění jejich dítěte spokojeno, 22% rodičů uvádí, že škola jim nevychází pomoci při alergickém onemocnění jejich dítěte ve škole. Graf 19 Výskyt onemocnění v okolí „Kolik dětí z 1.stupně ZŠ ve vašem okolí znáte, trpící alergií?" 4%0% 22% 48% 26% • A/do 2 • B/do 5 • C/do 10 • D/do 15 • E/nad 20 A/do 2 B/do 5 C/do 10 D/do 15 E/nad 20 11 6 5 1 0 Shrnutí: 48% rodičů uvedlo, že zná nebo ví o 2 dětech z jej ich okolí, kteří trpí alergií, 26% uvedlo, že zná 5 dětí v okolí trpící alergií, 22% rodičů napsalo, že ví o počtu alergiků na ZS v okolí do 10 žáků, 4% rodičů ví o 15 žácích trpících alergickým onemocněním na 1.stupni ZŠ v jejich okolí, žádný rodič - 0 % nevyužilo odpovědi, že ví o počtu nad 20 alergiků na 1.stupni ZŠ v okolí. 82 Graf 20 Tip na počet žáků do 11 let trpících alergií „Tipnete si, kolik žáků do 11 let v ČR trpí alergií?" 17%17% • A/10 000 • B/20 000 • C/30 000 r—i n/^c; nnn ^ ^ ^ ^ ^ 2 3 % • A/10 000 • B/20 000 • C/30 000 r—i n/^c; nnn 33% |_| UloD UUU 33% A/10 000 B/20 000 C/30 000 D/35 000 16 21 31 25 Shrnutí: 33% rodičů tipovalo, že počet alergiků do 11 let v ČR je kolem 30 000, 27% rodičů tipovalo výskyt alergií okolo 35 000 žáků, 23% dotázaných rodičů tipovalo počet alergiků do 11 let okolo 20 000 a 17% rodičů tipovalo, že v ČR trpí alergií do 11 let věku 10 000 žáků. Graf 21 Výskyt alergií vzhledem k pohlaví „Myslíte si, že alergie se dle vašeho názoru vyskytuje častěji u : " 7% 4 o/ o | - ^ 4 1 % • A/dívek • B/chlapců • C/obou pohlaví stejně • D/nevím A/dívek B/chlapců C/obou pohlaví stejně D/nevím 7 4 39 45 Shrnutí: 48% dotazovaných rodičů udává, že neví u kterého pohlaví se alergie vyskytuje častěji, 41% rodičů se domnívá, že alergie se vyskytuje u obou pohlaví ve stejné míře, 7% rodičů si myslí, že se alergie častěji vyskytuje u dívek a 4% rodičů předpokládají častěj ší výskyt u chlapců. Graf 22 Vyléčitelnost alergie 83 „Je podle vás alergie vyléčitelná?' A/ano B/ne 42 45 52% | 48% • A/ano ] • B/ne Shrnutí: 52% respondentů si myslí, že alergie vyléčitelná není, 48% respondentů uvádí, že alergie dle jejich názoru vyléčitelná je. Graf 23 Nej závažnější typ alergického onemocnění „Jaká forma alergického onemocnění dle vás nejvíce ohrožuje život člověka?' 7% 6% grN?n 7% 6% grN?n • A/anafylaktický šok BB/atopický ekzémBB/atopický ekzém 87% • C/kopnvka, otoky87% A/anafylaktický šok B/atopický ekzém C/kopřivka, otoky 79 6 5 Shrnutí: 87% dotázaných rodičů uvedlo, že nej závažnější formou alergického onemocnění je anafylaktický šok, 7% rodičů si myslí, že nejvíce ohrožuje život člověka atopický ekzém a 6% rodičů uvedlo kopřivku a otok jako nejvíce ohrožující formu alergického onemocnění. Graf 24 Režimová opatření 84 „Byli byste ochotni v případě alergie u vašeho dítěte, pokud by to onemocnění vyžadovalo změnit:" 2 1 % 10% • C/dodržovat dietu spolu s dítětem • D/přestat kouřit • A/bydliště • B/upravit byt A/bydliště B/upravit byt C/dodržovat dietu spolu s dítětem D/přestat kouřit E/nechovat domácí zvířata 27 86 52 42 56 16% 33% 20% • E/nechovat domácí zvířata Shrnutí: 33% respondentů uvedlo, že by byli ochotni upravit byt v případě, že by to pomohlo při alergii jejich dítěte, 21% respondentů by přestalo chovat domácí zvířata pro zlepšení zdravotního stavu jejich dítěte, 20% respondentů je ochotno dodržovat dietu spolu s dítětem, 16% respondentů by pro zlepšení alergie u dítěte přestalo kouřit a 10% respondentů by bylo ochotno změnit trvalé bydliště. Graf 25 Opatření pro dítě s alergií-dle rodičů „Jaká další opatření navrhujete pro alergické dítě?" 6% 3% 9% 12% _^j^msn i — = a 9% 6 % ^ " ^ 9% 46% • A/psychická pohoda • C/otužování • E/bio, eko potraviny • G/více informací • B/horské a mořské pobyty • D/finanční přístavek • F/sport • H/pravidelné prohlídky A/psychická pohoda B/horské a mořské pob. C/otužování D/finanční příspěvek E/bio,eko potraviny F/sport G/více informací H/pravidelné prohlídky 3 16 3 2 3 4 2 85 Shrnutí: 46% rodičů uvedlo jako další možné opatření pro zlepšení zdravotního stavu horské a mořské pobyty, 12% rodičů uvedlo sport, 9% rodičů shodně uvedlo psychickou pohodu, otužování, bio či eko potraviny, 6% rodičů by využilo finanční příspěvek a více informací k nemoci a 3% rodičů navrhují pravidelné prohlídky u lékaře. ANALÝZA VÝSLEDKŮ VZHLEDEM K STANOVENÝM HYPOTÉZÁM Hypotéza H1 U žáků z vesnice je počet alergického onemocnění méně častější než u žáků bydlících ve městě. 86 Tabulka 1 Alergické onemocnění Ano 30 31 % Ne 66 69% Graf 26 Trpí alergickým onemocněním Ano • Ano • Ne Z tabulky, která ukazuje počet alergického onemocnění přímo v množství dotázaných žáků je patrné, že výskyt onemocnění bez ohledu na bydliště (vesnice/město) onemocní každé třetí dítě. Celkem 31 % žáků trpí alergickým onemocněním u 69 % žáků alergie nebyla prokázána. Porovnání souboru (N = 43), který tvoří žáci z města a souboru (N=53), který tvoří žáci prvního stupně základních škol z vesnice, vzhledem k výskytu alergického onemocnění je uvedeno v tabulce 2 a znázorněno v grafu 27. Tabulka 2 Počet alergiků ve městě Zdraví 22 51 % Alergie 21 49% 87 Graf 27 Výskyt alergií ve městě alergie 49% £ 3 zdraví 51% • zdraví • alergie Podle výsledku dotázaných žáků žijí cí ch ve městě, trpí alergií polovina žáků. Přesněji 49 % žáků má alergii. U 51 % žáků se alergie neprojevila. Jak uvádím níže, v porovnání s výskytem alergií u žáků bydlících na vesnici je to alarmující číslo. Tabulka 3 Počet alergiků na vesnici Zdraví 44 83 % Alergie 9 17% Graf 28 Výskyt alergií na vesnici alergie 17% zdraví 83% • zdraví • alergie Množství alergiků na vesnici je 17 %, což představuje v našem vzorku 9 žáků. 83% žáků - tedy 44 jedinců alergickým onemocněním netrpí. 88 Závěr: Z šetření vyplívá, že hypotéza 1 se potvrdila. Výskyt alergického onemocnění je ve městě vyšší než na vesnici. Počet alergického onemocnění u žáků na vesnici je 17 %, ve městě 49 %. Výskyt onemocnění alergií, jakéhokoliv typu na vesnici o 40 % menší než ve městě. Hypotéza H 2 Žák alergik většinou pochází z rodiny, kde se nějaká alergie vyskytuje. Porovnání souboru (N=37) představující výskyt alergií v rodině a souboru (N= 46) bez alergií v rodině je uvedeno v tabulce 4 a znázorněno v grafu 29. Z celkového souboru (N = 96) odpovědělo na otázku 83 dotázaných respondentů. Tabulka 4 Počet alergiků v rodině Ano 37 45 % Ne 46 55 % Graf 29 Výskyt alergií v rodině 89 Závěr: Hypotéza H 2 se nepotvrdila. Výskyt alergií v rodině uvedlo 37 rodičů, což představuje 45 % ze všech dotázaných respondentů, u 55% dotázaných respondentů tedy v 46 rodinách se alergie v rodině nevyskytuje. Hypotéza H 3 Žák alergik, který se věnuje pohybovým aktivitám a sportu je méně častěji ohrožen komplikacemi alergického onemocnění, něž žák, který nesportuje. Porovnání souboru (N=59), který tvoří žáci věnující se pohybovým aktivitám nebo sportu a souboru (N=31), který tvoří žáci bez vztahu k sportu či pohybovým aktivitám je uvedeno v tabulce 5 a znázorněno v grafu 30. Z celkového počtu respondentů (N=96) odpovědělo na otázku 90 rodičů. Tabulka 5 Poh.aktivity nebo sport Ano 59 66% Ne 31 34% Graf 30 Věnuje se pohybovým aktivitám nebo sportu • A/ano • B/ne Závěr: Můžeme tedy hypotézu H 3 potvrdit. Žák alergik, který má pozitivní vztah k pohybovým aktivitám či sportuje méně častěji ohrožen komplikacemi alergického onemocnění. Ano - věnuje se sportu uvedlo 59 rodičů - tedy 66%. 31 rodičů - tedy 34% uvádí, že jejich dítě se nevěnuje žádnému sportu ani pohybovým aktivitám. 90 Hypotéza H 4 Nejčastější typ alergického onemocnění u žáka na prvním stupni základních škol v oblasti Ivančicko je astma. Výsledek souboru (N=96) je uveden v tabulce 6 a znázorněno v grafu 31. Tabulka 6 Nej obvyklejší typ alergického onemocnění Aler. rýma 18 28% Alergie na léky 2 3% Astma 12 19% Alergie na potraviny 4 6% Atop. ekzém 9 14% Aler.na hmyzí kous. 8 13% Kontak.aler. ekzém 4 6% Jiné 5 8% Kopřivka, otoky 2 3% Graf 31 Nejčastější typ alergického onemocnění 14% 28% 19% • A / alergická rýma • B/ astma • C/atopický ekzém • D/kontaktní alergický ekzém • E/kopřivka, otoky • F/alergie na léky • G/alergie na potraviny • H/alergie na hmyzí kousnutí BI/jiné 91 Závěr: Výsledek šetření falzifikoval hypotézu H4. Nejčastějším typem alergického onemocnění u žáků na prvním stupni základních škol v oblasti Ivančicko není astma, ale alergická rýma. 28% rodičů uvedlo, že obvyklou formou alergického onemocnění u jejich dítěte je právě uvedená alergická rýma, na druhém místě je astma, kterým trpí v našem vzorku 19% žáků. Jde pouze o 9% rozdíl, v přepočtu na žáky jde o 6 dětí. Na třetím místě je atopický ekzém, kterým trpí 14% žáků, 13% žáků má alergii na hmyzí kousnutí, 8% rodičů uvedlo, že jejich dítě trpí jinou formou alergie, něž která jsou uvedena v dotazníku. Kontaktní alergický ekzém a alergie na potraviny zaujímají v uvedeném dotazníku šesté místo a postihují shodně 6% žáků, „pouze" u 3% žáků se objevuje alergie na léky, kopřivka a otoky. Hypotéza H 5 Ve většině případů je rodina alergika ochotna pro zlepšení zdravotního stavujejich dítěte změnit trvalé bydliště. Výsledek souboru (N=96), včetně variant je uveden v tabulce 8 a znázorněn v grafu 32. Tabulka 7 Úsilí ke zlepšení zdravotního stavu Bydliště 27 10% Přestat kouřit 42 15% Upravit byt 86 32% Nechovat domácí zvířata 56 21% Dodrž.dietu 52 19% Nic 8 3% 92 Graf 32 Rodina ochotna změnit: • A/bydliště • B/upravit byt 32% • C/dodržovat dietu spolu s dítětem • D/přestat kouřit 15% 19% • E/nechovat domácí zvířata • F/nic Závěr: Při celkovém zhodnocení ochotnosti rodiny se hypotéza H 5 nepotvrdila, neboť rodiče alergika nejsou schopni pro zlepšení zdravotního stavu jejich dítěte změnit trvalé bydliště. Nejmenší problém, který by byla rodina ochotna podstoupit pro zlepšení zdravotního stavu je úprava bytu - celkem 32% ze všech dotázaných, 21% rodičů by bylo ochotno nechovat domácí zvířata, 19% rodičů uvedlo, že by byli ochotni dodržovat dietu spolu s dítětem, 15% dotázaných rodičů je ochotno přestat kouřit, 10% rodičů je ochotno změnit trvalé bydliště a 3% rodičů uvádí, že by nebyli ochotni žádné změny, úpravy ani omezení pro zlepšení zdravotního stavu jejich dítěte. Dle mého názoru, jde „pouze,, o 3% rodičů, ale pro zkvalitnění zdravotního stavu jejich dítěte, by byla nejvhodnější odpověď 0%. 93 4.5 Závěr šetření Výzkumné šetření bylo zaměřeno na porovnání počtu alergiků ve městě a na venkově na prvním stupni základních škol v okrese Brno-venkov. Výzkum byl realizován v období od jara roku 2006 do podzimu téhož roku. K zjištění uvedených údajů bylo využito techniky dotazníku. Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, zda žáci bydlící ve městě jsou více náchylnější k alergiím různého typu než žáci stejně staří bydlící na venkově, zda žák alergik pochází z rodiny, kde se také alergie vyskytuje, jestli žák alergik se věnuje sportu či pohybovým aktivitám, které by snižovaly potencionální komplikace, jaký je nej častější typ alergického onemocnění a co vše by byli rodiče ochotni udělat pro zlepšení zdravotního stavu jejich dítěte. K uskutečnění tohoto cíle bylo stanoveno pět hypotéz, které jsem se snažila potvrdit nebo vyvrátit a to na základě výsledků, ke kterým jsem během dotazníkového šetření dospěla. Pro realizaci výzkumné činnosti byly použity následné metody: analýza odborné literatury, dotazník pro rodiče, rozhovor s alergologem a rozhovor svedením škol. Vlastní šetření bylo prováděno v měsících duben až červen roku 2006 na prvním stupni základních školách v okrese Brno-venkov, ve spádové oblastí Ivančicko. Setření bylo provedeno formou anonymního dotazníku rodičům, který byl osobně doručen do uvedených základních škol. Dotazník obsahoval 25 otázek a byl rozdán 115 respondentům. Při vyhodnocení jsem dospěla k závěru, že některé hypotézy potvrdily předpokládanou teorii. Můžeme tedy konstatovat, že hypotéza H 1 se potvrdila (nižší počet alergiků je na venkově než ve městě) - u žáků z vesnice je výskyt alergického onemocnění méně častější než u žáků ve městě. Hypotéza H 2 se nepotvrdila (spojitost alergie s dědičností) - žák alergik tedy většinou nepochází z rodiny, kde se alergie vyskytuje. Výzkumným šetřením se potvrdila hypotéza H 3. Žák alergik, který sportuje nebo provozuje nějakou pohybovou aktivitu je méně častěji ohrožen komplikacemi alergického onemocnění. Čtvrtá hypotéza H 4 se nepotvrdila. Mezi nej častější typ alergického onemocnění jak vyplívá z šetření nepatří astma, ale alergická rýma. Hypotéza H 5 se rovněž nepotvrdila. 94 Rodiče žáků základních škol nejsou ochotni pro zlepšení zdravotního stavu jejich dítěte - v našem případě alergie - změnit trvalé bydliště. Zároveň jsem zjistila, že nejčastější metodou léčby alergického onemocnění (pokud si může žák vybrat) je podávání tablet, celkem 39%, na druhém místě jsou mastičky 22% a nej menší zastoupení bylo u inhalací 16%. Pozitivní odpověď byla u otázky, zda škola vychází vstříc alergikům. 78% respondentů uvádí, že škola je nakloněna alternativám při výuce alergiků, 22% respondentů uvedlo, že škola jim nevychází vstříc při alergickém onemocnění jejich dítěte. V otázce, u kterého pohlaví se alergie vyskytuje nejčastěji jsem zjistila, že se rodiče značně v názoru rozchází. 48% dotazovaných rodičů uvedlo, že neví, které pohlaví může být náchylnější k onemocnění, 41% rodičů si myslí, že je výskyt u obou pohlaví přibližně stejný, 7% dotázaných uvádí, že častěji by mohly být náchylnější dívky a 4% rodičů uvedlo chlapce. Návrh na doporučení zvládnutí alergického onemocnění v školském zařízení: > seznámit rodiče s charakteristickými znaky alergie > informovanost a spolupráce s zainteresovanými subjekty > důvěra mezi rodinou a školou > zaměřit se na prevenci a správný postup při možných komplikací alergického onemocnění Výsledky výzkumu s podkladem informací o alergickém onemocnění mohou být předány ředitelům škol, kteří se výzkumu zúčastnili. Jsou zde zpracovány informace a podněty na téma alergie u dětí na základních školách. 95 Závěr Cílem diplomové práce bylo zjistit výskyt alergického onemocnění u žáků na prvním stupni základních škol v okrese Brno- venkov, porovnat počet alergiků ve městě a na venkově a zaměřit se na nej častější typ alergického onemocnění. Výskyt nej různějších alergií u dětí i dospělých je velice častý, jak uvádí literatura, jde o nemoc dvacátého století. V některých oblastech je alergií postižena přibližně polovina dětí a mladých lidí. Alarmující je, že dosud stále nevíme, jak velké je procento alergiků v celkové populaci. Alergická onemocnění jsou problémem zejména civilizovaných států. Někdy se její vysoký výskyt ve vyspělých zemích svádí na přílišnou choulostivost obyvatelstva, mluví se oni jako o dani za vysoký hygienický standart. Příčiny jejího vzniku nejsou dosud uspokojivě objasněny, proto se i léčba soustřeďuje spíše na její projevy. V dnešní době, ale už víme, že alergie je stav přecitlivělosti našeho organismu na podměty většinou zevního prostředí, se kterým tedy souvisí i imunitní systém. Alergie, jakožto každá jiná nemoc ovlivňuje i prožívání jedince. U dětí školního věku nejde jenom o změny fyzické, ale i psychické a sociální, které se odráží v celém jejich životě, tedy i ve výuce. Zvládnutí nemoci, s sebou přináší mnoho odříkání. Pro kvalitní život alergika musí být zastoupeny i další složky péče, než je jen ta medicínská. Přes psychologickou a sociální podporu, až po ekonomickou a mnohé další. Informace o tom, že dítě trpí alergií, může být pro rodiče velmi těžké. Hledají zprávy o tom, co bude s jejich dítětem dál, jak nemoc dítě omezí. Pro nemocné děti je důležité, aby měli hodně lásky, podpory, vyrůstaly v harmonické rodině a aby jim byla poskytnuta kvalitní výchova a vzdělání, stejně tak, jako jejich zdravím vrstevníkům. První kapitola diplomové práce je zaměřena na popis alergického onemocnění, klasifikaci, příznaky, diagnostiku, léčbu, komplikace a prevenci včetně imunitního systému a vývoj alergie v průběhu života. 96 Druhá kapitola diplomové práce vymezuje psychologické a psychosociální aspekty alergického onemocnění, způsob reakce na chronické onemocnění, popisuje i pozici nemocného v rodině a adaptaci rodiny na nemoc. Třetí kapitola obsahuje charakteristiku dítěte školního věku. Stručně popisuje vývojové období od prenatálního vývoje po období vývoje dítěte školního věku, školní zralost a možné důvody odkladu školní docházky. Je zde nastíněna i problematika rodiny ve výchově handicapovaného dítěte. Poslední, čtvrtá kapitola je věnována vlastnímu výzkumnému šetření, které bylo uskutečněno na prvním stupni základních škol v okrese Brno-venkov. Cílem bylo, jak uvádím, zjistit spojitost výskytu alergie mezi žáky pocházejícími z vesnice a z města. Dále jsem se zaměřila na vztah alergie k dědičností, na hledání nej častějšího typu alergického onemocnění, na možnost, zda sport či pohybové aktivity ovlivňují komplikace alergie a co vše by byli rodiče ochotni pro zlepšení zdravotního stavu jejich dítěte udělat. Výzkum byl proveden formou anonymního dotazníkového šetření a výsledky byly statistickou metodou, zaneseny do grafů a tabulek. Shrnutím poznatků, získané během vlastního šetření, musím potvrdit pravdivost hypotéz H 1 a H 3. Hypotéza H 2, H 4 a H 5 se nepotvrdila. Náš soubor představuje vzorek 115 (N=115) dotázaných respondentů a nemůže být tedy reprezentativní a popisující vztah populace. Přesto se domnívám, že názor na problematiku, která zde byla popisována, si může každý jedinec utvořit z výsledků vlastní. Výzkumem se také potvrdilo, že školy jsou ochotné vyjít vstříc žákům a alergickým onemocněním. Což považuji za velmi pozitivní informaci, vzhledem k faktu, že alergiků stále přibývá. 97 Resumé Cílem diplomové práce bylo zjistit, zda žáci prvního stupně základních škol v okrese Brno - venkov, bydlící ve městě - jsou stejně náchylní k onemocnění, jako žáci základních škol stejného věku bydlící na vesnici. Práce se skládala z části teoretické a praktické. Teoretická část je rozdělena na tři kapitoly. První kapitola obsahuje základní informace o alergickém onemocnění, klasifikaci, příznaky, diagnostiku, komplikace, léčbě a prevenci z medicínského hlediska. Druhá kapitola popisuje psychické a psychosociální hledisko nemoci. Třetí kapitola charakterizuje ontogenetický vývoj od prenatálního období po období školního věku. Čtvrtá kapitola obsahuje praktickou část a vlastní výzkum, který byl proveden na základních školách okresu Brno-venkov. 98 SUMMARY The main objective of the diploma thesis is, to find out the predisposition of first grade pupils to disease in basic schol in Brno - venkov district, living in a city, in compare with their contemporarys, living in a village. Diploma thesis includes teoretical and practical passage. Teoretical passage has three chapture. First passage contains basic information about allergien disease, diagnosis, symptoms, classification, complication, medication, health precaution and point of view medical. The Second passage describes mental aspects of illness. Third passage describes ontogenetic evolution from prenatal stage to pupilage. Fourth passage includes practical part and own survey which was completed in basic schols in Brno - venkov district. 99 LITERATURA BENEŠ, J. Alergologie. Praha: Avicenum, 1986. 08-082-86 BIDAT, E., LOIGEROT, CH. Alergie u dětí. Praha Portál 2005. ISBN 80-7178-936-4 BYSTRON, J. Alergie - průvodce alergickými nemocemi pro lékaře i pacienty. Ostrava: Mirago, 1997 BYSTROŇ, J. Alergie, Ostrava: Mirago, 1997. ISBN 80-85922-460 CECHOVÁ,V., MELLANOVA, A. Psychologie apedagogika pro 3.ročník středních zdravotnických škol a pro obory sociální. H & H, 1999 ISBN 80-86022-42-0 FONTÁNA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-063-4 FUČÍKOVÁ, T., Klinická imunologie. Praha 1997.ISBN 80-85824-57-4 HONZOVA, S. Senná rýma. Praha 2000 HOŘEJŠÍ, V., BARTŮŇKOVÁ, J Základy imunologie. Praha: Triton, 2001. ISBN 80-7254-215-X JANKOVSKY, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. Praha: Triton, 2001. ISBN 80-7254-192-7 KABELE, F. A KOL. Somatopedie. Praha: SPN, 1982 KABELE, F. A KOL. Somatopedie. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 80-7066-533-5 KLIDOVÁ, L,RYBÁROVÁ, E. Vývojová psychologie pro 2. ročník SPgŠ, l.vyd. Praha: SPN, 1988 14-373-86 KOLEKTIV. Alergie, astma, bronchitída. Praha: Tigis, 2001, roč.4, č.l. ISSN 1212- 8740 KOLEKTIV. Buletin SAAD Sdružení pro alergické a astmatické děti. Brno: LF MU, 1995, 1999-2002 LEHOVSKY, M . A KOL. Pečujeme o nervově nemocné dítě. Praha: Avicenum 1998 MATĚJÍČEK, Z. Psychologie nemocných a zdravotně oslabených dětí. Jinočany: H a H, 2001. ISBN 80-86022-92-7 OPATŘILOVÁ, D. Pedagogicko- psychologické poradenství a intervence v raném a předškolním věku u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno: Masarykova univerzita, 2006 ISBN 80-210-3977-9 PETRŮ, V. A KOL. Alergie u dětí. Praha:Grada Avicenum, 1994. ISBN 80-7169-090-2 100 PIPEKOVÁ, J. A KOL. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. ISBN 80- 85-931-5-6 PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciálnípedagogiky'.Brno: Paido, 2006. ISBN 80-7315- 120-0 PLEVOVA, M . Dítě v nemocnici. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1551-9 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník Praha: Portál, 1998, ISBN 80-7178-252-1 PRINOSILOVÁ, D., Vybrané okruhy speciálně pedagogické diagnostiky a využití vpraxi. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1595-0 STŘÍTECKÝ, J., BOUŠKA, I. Patologie. Brno: IDVPZ, 1993. ISBN 80-7013-155-1 ŠPIČÁK, V., VONDRÁK, V. Asthma bronchiale v dětství a dospělosti, l.vyd. Praha: Avicenum, 1988 ISBN 08-075-88 ŠPIČÁK, V., Alergie. Praha: Institut UCB pro alergii, 1994 ŠPIČÁK, V. A KOL. Strategie diagnostiky, prevence a léčbapruduškového astmatu v ČR. Praha: Jalna, 1996. ISBN 80-9017432-2-9 ŠPIČÁK, V., PANZER, P. Alergologie. Praha: Galén 2004 ISBN 80-7262-265-X VÁGNEROVÁ, M . Vývojová psychologie, l.vyd. Praha: Portál, 2000 ISBN 80-7178- 308-0 VÍTKOVÁ, M . Integrativní speciální pedagogika. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-7315-071-9 VOKURKA, M., HUGO, J. Praktický slovník medicíny. Praha: MAXDORF, 2000, ISBN 80-85912-38-4. VOLF, V.,VOLFOVÁ, H. Pediatrie. Praha: Informatorium, 1996. ISBN 80-85427-87-7 INTERNETOVÉ ODKAZY Alergická rýma [7.1 2007]. Dostupné na World Wide Web: http://www.alergici.cz/ Astma [22.12 2006]. Dostupné na World Wide Web: http://www.alergie.cz/edukacni brožury.htm Astma bronchiale [15.11 2006]. Dostupné na World Wide Web: http://www.cipa.cz/ 101 Alergie v populaci [18.1 2007]. Dostupné na World Wide Web: http://www.pediatrie.zdravcentra.cz/ Alergie v ČR [15.11 2006]. Dostupné na World Wide Web: http://www.pravo.cz/ Příznaky alergií [22.12 2006]. Dostupné na World Wide Web: http://www.rodina.cz/ Pylová alergie [20.11 2006]. Dostupné na World Wide Web: http://www.proalergiky.cz/ Prevence astmatického záchvatu [19.1 2007]. Dostupné na World Wide Web: http://www.zdravcentrum.cz/ 102 SEZNAM GRAFŮ 1. Pohlaví 2. Věk dotazovaných 3. Navštěvovaný ročník 4. Umístění školy 5. Význam slova alergie 6. Trpí dítě alergickým onemocněním 7. Výskyt alerg.onemocnění dle věku 8. Zařazení do péče dle odbornosti 9. Druh léčby 10.Druh aler.onemocnění 11 .Hospitalizace kvůli nemoci 12.Dědičnost nemoci 13.Výskyt alergie dle ročního období 14.Pouzívání medikamentů 15.Pozitivní vztah ke sportu nebo pohyb.činnostem 16.Informace o specializovaném pracovišti 17.Řešení problémů 18. Vztah se školou 19.Výskyt onemocnění v okolí 20. Tip na počet alergiků do 11 let 21 .Výskyt alergie vzhledem k pohlaví 22.Vyléčitelnost alergie 23.Nejzávažnější typ alergického onemocnění 24.Režimová opatření 25.Opatření pro děti-návrhy rodičů 103 26. Trpí alerg.onemocněním 27.Výskyt ve městě 28.Výskyt na vesnici 29.Výskyt v rodině 30.Věnuje se pohyb,aktivitám nebo sportu 31.Nej častější typ alerg.onemocnění 32.Ochota rodiny ke změně SEZNAM TABULEK 1. Alergická onemocnění 2. Počet alergiků ve městě 3. Počet alergiků na vesnici 4. Počet alergiků v rodině 5. Pohyb.aktivita nebo sport 6. Nej obvyklejší typ aler.onemocnění 7. Úsilí ke zlepšení zdravotního stavu 104 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: DOTAZNÍK DIPLOMOVÉ PRÁCE Příloha č 2: PYLOVÝ KALENDÁŘ Příloha č 3: PYLOVÉ ZPRAVODAJSTVÍ Příloha č 4: SOUHRN DOPORUČENÝCH OPATŘENÍ PRO ÚPRAVU DOMÁCÍHO PROSTŘEDÍ A POUŽÍVÁNÍ VHODNÝCH PRODUKTŮ 105 Příloha č.l: DOTAZNÍK DIPLOMOVÉ PRÁCE 1) Pohlaví dítěte: A/DÍVKA B7 CHLAPEC 2) Věk dítěte 3) Ročník, který dítě navštěvuje 4) Vaše ZS se nachází ? A/ N A VENKOVĚ B7 V E MĚSTĚ 5) VÍTE, CO ZNAMENÁ POJEM ALERGIE ? A/ANO B / N E 6) MÁ DÍTĚ ALERGICKÉ ONEMOCNĚNÍ? A/ANO B / N E 7) OD KOLIKA LET DÍTĚ ALERGICKÝM ONEMOCNĚNÍM TRPÍ? 8) JE V PÉČI: AI POUZE PEDIATRA B/ ALERGOLOGA Cl DERMATOLOGA /KOŽNÍ LÉKAŘ/ D/ JINÝ JAKY 9) JAKÝ ZPŮSOB LÉČBY DÍTĚ PODSTOUPILO? AI TABLETY B/ INHALACE Cl MASTI Dl LÁZEŇSKÝ POBYT El FYZIOTERAPIE F/ REŽIMOVÉ OPATŘENÍ /ODSTRANĚNÍ ALERGENU/ 10) O JAKÝ TYP ALERGIE JDE? A/ALERGICKÁ RÝMA /ZAHRNUJE ALERGII N A PYL, PRACH, ROSTLINY, TRÁVY, DŘEVINY, BYLINY../ B/ASTMA C/ATOPICKÝ EKZÉM Dl KONTAKTNÍ ALERGICKÝ EKZÉM El KOPŘIVKY,OTOKY El ALERGIE N A LÉKY G/ ALERGIE N A POTRAVINY H/ ALERGIE N A HMYZÍ KOUSNUTÍ 106 II JINÉ-JAKÉ 11) BYLO PRO ALERGIC.ONEMOCNĚNÍ HOSPITALIZOVÁNO? AJ ANO B/NE 12) VÝSKYT ALERGIÍ V RODINĚ ? A/ANO B/NE 13) VE KTERÉM ROČNÍM OBDOBÍ SE ALERGIE VYSKYTUJE NEJČASTĚJI? AJ JARO B/ LÉTO Cl PODZIM Dl ZIMA 14) UŽÍVÁ DÍTĚ I JINÉ LÉKY, KROMĚ LÉKŮ NA ALERGII ? A/ANO- JAKÉ B/NE 15) VĚNUJE SE NĚJAKÉMU SPORTU? A/ANO- JAKÉMU B/NE 16) JE VE VAŠEM OKOLÍ SPECIALIZOVANÉ PRACOVIŠTĚ PRO LÉČBU ALERONEMOCNĚNÍ? IDO VZDÁLENOSTI 20KM/ A/ANO - KDE? B/NE 17) PROBLÉM S TÍMTO ONEMOCNĚNÍM BY JSTE NEJRADĚJI ŘEŠILI S: AJ PEDIATREM B/ ALERGOLOGEM Cl DERMATOLOGEM Dl INTERNISTOU El UČITELEM F/ JINÝ 18) VYCHÁZÍ VÁM ŠKOLA VSTŘÍCT, OHLEDNĚ ALER.ON. VAŠEHO DÍTĚTE /ŠIRŠÍ NABÍDKA ŠPORTOV.VYŽITÍ, JISTÁ OPATŘENÍ V TV, PLAVÁNÍ, PROTIALERGENNÍ REŽIM.../ A/ANO B/NE 19) KOLIK DĚTÍ Z l.STUPNĚ ZŠ VE VAŠEM OKOLÍ ZNÁTE, TRPÍCÍ ALERGIÍ? 20) TIPNETE SI, KOLIK DĚTÍ DO 11 LET V ČR TRPÍ ALERGIÍ? AJ OKOLO 10 000 B/ 20 000 107 Cl 30 000 D/35 000 21) MYSLÍTE SI, ŽE ALERGIE SE DLE VAŠEHO NÁZORU VYSKYTUJE ČASTĚJI U ? AI DÍVEK B/ CHLAPCŮ Cl OBOU POHLAVÍ STEJNĚ D/NEVÍM 22) JE PODLE VÁS ALERGIE VYLÉČITELNÁ? A/ANO B / N E 23) JAKÁ FORMA ALER.ONEMOCNĚNÍ DLE VÁS NEJVÍC OHROŘUJE ŽIVOT ČLOVĚKA? AI ANAFYLAKTICKÝ ŠOK B/ ATOPICKÝ EKZÉM Cl KOPŘIVKA, OTOKY 24) BYLI BY JSTE OCHOTNI V PŘÍPADĚ ALERGIE U VAŠEHO DÍTĚTE, POKUD BY TO ONEMOCNĚNÍ VYŽADOVALO ZMĚNIT: AI BYDLIŠTĚ B/ UPRAVIT BYT- ODSTRANIT KOBERCE, LŮŽKO VINY, KOUPIT ČISTIČKU VZDUCHU... Cl DODRŽOVAT DIETU SPOLU S DÍTĚTEM Dl PŘESTAT KOUŘIT El NECHOVAT DOMÁCÍ ZVÍŘATA 25) JAKÉ DALŠÍ OPATŘENÍ BYSTE NAVRHOVALI PRO ALERGICKÉ DÍTĚ? 108 Příloha č.2 PYLOVÝ KALENDÁR leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen líska olše tis bříza jasan vrba topol platan dub borovice javor habr buk ořešák jírovec lípa pampeliška j itrocel jílek lipnice srha psárka žito pšenice kukuřice šťovík merlík kopřiva chmel pelyněk ambrózie silně alergenni pyl středně alergenni pyl málo alergenni pyl časný obvyklý pozdní 109 Příloha č. 3 PYLOVÉ ZPRAVODAJSTVÍ Zdroj: Pylová informační služba, MUDr. Ondřej Rybníček, Brno Období: 2.10.2006- 8.10.2006 Dominantní alergeny: ambrózie, plísně Aktuální stav: V uplynulém týdnu se v ovzduší objevovalo jen málo aeroalergenů. Spory plísní se držely na střední až nižší úrovni. Ostatní aeroalergeny nepředstavovaly pro pylové alergiky žádné nebezpečí. Předpověď: Pylová sezóna pro letošní rok končí, ambrózie dokvétá už i v Maďarsku. Spory plísní se budou objevovat v nižší koncentraci a jejich množství bude také postupně klesat. Ani ostatní aeroalergeny nebudou hrát pro alergiky žádnou roli. Režim dne v pylové sezóně: o omezit vycházky z domu za slunečných a větrných dnů (nejvhodnější částí dne pro pohyb mimo domov je časné ráno, naopak maximum pylů bývá v ovzduší kolem poledne) o pro vycházky využít déšť či doby těsně po dešti, kdy je v ovzduší minimální množství pylu o vyhýbat se okraji lesa fungujícím jako filtr, ve kterém se koncentruje pyl (naopak uvnitř lesa bývá pylu velmi málo) o pobývat u vodních ploch (raději s písečnými nebo kamenitými okraji, nikoli se zatravněnými břehy) o využívat v domácnosti i na pracovišti čističky vzduchu o sledovat kdy a kde se objevují potíže (důležité pro stanovení a upřesnění diagnózy i pro vedení léčby) 110 Příloha č. 4 SOUHRN DOPORUČENÝCH OPATŘENÍ PRO ÚPRAVU DOMÁCÍHO PROSTŘEDÍ A POUŽÍVÁNÍ VHODNÝCH PRODUKTŮ o péřové přikrývky a polštáře nahraďte výrobky z dutého vlákna, které se dají prát na více než 60°C. o povlečení perte minimálně lx za 14 dnů, přikrývky a polštáře 1 x za 3 měsíce o k praní prádla používejte ekologické nedráždivé prací prostředky o nejlépe všechny lůžkoviny, minimálně však matrace, které se nedají prát, uzavřete do protiroztočových bariérových povlaků o z lůžka dětí odstraňte plyšové hračky o pokud je to možné v celém bytě odstraňte koberce, závěsy, přehozy a ostatní textilie, na kterých se usazuje prach o vysavač volte s vysokou účinností filtrace a „bezpečnou" manipulací s nečistotami o nábytek a podlahy umývejte na mokro, abyste předešli víření prachu o čističky vzduchu používejte samostatné (bez zvlhčovače) s účinným HEPA filtrem o v pylové sezóně používejte ochrannou okenní síť proti pylu o při úklidu by alergik/astmatik neměl být přítomen, v případě nutnosti použijte ochrannou masku o z pokoje alergika odstraňte pokojové květiny o alergikům se nedoporučuj e chovat j akákoliv zvířata o vlhkost v bytě udržujte v rozmezí 40-50%, při vyšší vlhkosti vznikají ideální podmínky k množení roztočů, plísní a dalších mikroorganizmů, při nižší vlhkosti dochází k vysoušení sliznic o tapety nahraďte malbou, volte barvy, které neumožňují zachytávání alergenů o používejte kosmetiku bez chem.přísad vhodnou pro reaktivní pokožku o pro odstranění chlóru z vody používejte filtr (www.proalergiky.cz) 111 112