Práce se zabývá krajinou dolního Podyjí, zahrnující Dunajovické
vrchy, vodní dílo Nové Mlýny, CHKO Pálava (součástí jsou
Pavlovské vrchy a Milovická pahorkatina), Lednicko-valtický
areál a lužní lesy na soutoku Dyje a Moravy. Tu hodnotí na
základě individuálních přírodních krajinných jednotek,
vymezených syntézou přírodních podmínek. 
V první kapitole jsou shrnuty cíle, metodika a poznatky
týkající se jak obecné problematiky tak zkoumaného území. 
Druhá kapitola se soustředí na dolní Podyjí jako celek: První
část stručně nastiňuje přírodní podmínky území v širších
souvislostech. Druhá vymezuje oblasti krajinného rázu. Třetí
sleduje změny využívání země ve třech časových horizontech,
reprezentujících tři různé politické systémy  feudální,
socialistický a tržní kapitalismus, a současně se věnuje
činitelům a faktorům/hybným silám, které změny využívání země
ovlivnily. Nejdůležitějšími událostmi, které na změny využívání
měly vliv, byl poválečný odsun německého obyvatelstva,
socializace zemědělství, komplexní vodohospodářské úpravy a
vstup České republiky do Evropské unie. Jednalo se tedy o
demgrafické a politické činitele. Čtvrtá pak hodnotí dopady
lidských aktivit na dolní Podyjí a vymezuje environmentální
rizika, z nichž největší dopad mají eroze půdy a znečištění
vodních toků, a stabilizující prvky krajiny, představované
maloplošnými zvláště chráněnými územími, lokalitami NATURA 2000
a prvky Územního systému ekologické stability, které se nejvíce
soustřeďují v nivě Dyje a v Pavlovských vrších. 
Ve třetí kapitole se autorka věnuje srovnání vybraných
rozvojových dokumentů, které byly pro dolní Podyjí zpracovány,
přičemž klade důraz na rozbor stanovených cílů a opatření a
jaké environmentální dopady tyto cíle a opatření mohou
představovat. 
Stěžejní částí předkládané práce je kapitola čtyři,
charakterizující jednotlivé přírodní krajinné jednotky, a to
jak z hlediska přírodních podmínek, tak z hlediska vývoje
využívání země, environmentálních rizik a stabilizujících
prvků, která vyúsťuje v návrh využívání/managementu těchto
jednotek. Jak je patrné z charakteru celého dolního Podyjí,
hlavní činností je zemědělská výroba, soustřeďující se na
pěstování vinné révy a na rostlinnou výrobu. Výrazně se
uplatňuje také ochrana přírody a v poslední době se do popředí
dostává cestovní ruch, který těží z obou výše zmíněných
činností.
Poslední, pátá, kapitola se zaměřuje na vývoj koryta řeky Dyje,
resp. na změny, které byly způsobeny vodohospodářskými úpravami
a následnými revitalizacemi. Díky úpravám došlo ke zkrácení
toku, snížení míry křivolakosti, zaříznutí toku do svých
sedimentů a zániku mnoha slepých/mrtvých ramen a tůní. Současně
se zhoršily celkové hydrologické podmínky nivy. Ty byly mírně
zlepšeny revitalizacemi, které proběhly na konci 20. století.