Institut regulačních poplatků představuje první část reformy
zdravotnictví. Jejich účelem je zabránit plýtvání a zneužívání
zdravotní péče ze strany pacientů a zajištění dalšího zdroje
financování zdravotnictví. Regulační poplatky platí pacient v
souvislosti s poskytováním zdravotní péče hrazené z veřejného
zdravotního pojištění, a to zdravotnickému zařízení, které tuto
péči poskytlo a jsou současně jeho příjmem. Regulační poplatky
tedy neplynou do veřejných rozpočtů, jedná se o poplatky
soukromoprávního charakteru. Diplomová práce se zabývá jejich
zavedením v kontextu celé reformy a dynamickým vývojem právní
úpravy a jejího výkladu od počátku účinnosti do března 2009.
Zvláštní pozornost je věnována předmětu poplatků, osvobození,
výši a placení a také ochrannému limitu.  V závěru práce jsou
shrnuty dosavadní výsledky dopadu právní úpravy, jejich
zhodnocení a úvahy de lege ferenda.