Moderní civilizace je neustále exponována směsi chemických
látek v nejrůznějších sférách života. Některé z těchto látek
přispívají k oxidativnímu stresu (OS) skrze tvorbu reaktivních
forem, které, pokud nejsou potlačeny tělesnými antioxidanty
(AO), způsobují poškození buněčných složek, vedoucí k množství
zdravotních komplikací. Pro studium vztahů mezi expozicí a
zdravotními riziky může být lidský biomonitoring (HBM) použit k
hodnocení efektu prostřednictvím specializovaných biomarkerů.
Tato práce se zabývá hodnocením pracovní expozice hasičů, kteří
jsou během své služby a tréninkových aktivit vystaveni celé
škále rizikových faktorů a sloučenin, jako jsou polycyklické
aromatické uhlovodíky (PAHs) a perfluorované alkylované
sloučeniny (PFASs). Efekty této expozice na buněčnou redoxní
rovnováhu byly vyšetřovány ve vzorcích krve a moči ze studie
CELSPAC – FIREexpo.
Oxidativní poškození DNA bylo stanoveno kvantifikací
oxidovaného deoxyguanosinu (8 OHdG) nebo jeho nukleobáze
(8-OHGua) dvěma metodami: (1) množství 8-OHdG v moči pomocí
kapalinové chromatografie-tandemové hmotnostní spektrometrie
(LC-MS/MS); (2) množství 8-OHGua v leukocytech pomocí
kometového testu s použitím enzymu formamidopyrimidin DNA
glykosylázy (CA/FPG). Aktivity AO enzymů – superoxiddismutázy
(SOD) v erytrocytech a katalázy (CAT) v séru – byly hodnoceny
kolorimetricky.
Data ukazují, že expozice hasičů může způsobovat nárůst
oxidativního poškození DNA a pozměnění aktivity AO enzymů.
Leukocytární 8-OHGua a aktivita CAT značně vzrostly a aktivita
SOD naopak poklesla po expozici PAHs v porovnání s hodnotami
před výcvikem.
Výsledky ukázaly, že změny v biomarkerech OS mohou představovat
vhodný způsob odrážející profesní expozici hasičů. Modifikace
těchto parametrů může značit, že současné hasičské vybavení a
hygienická opatření pravděpodobně nedostačují k ochraně před
pracovní expozicí.