Cílem předložené disertační práce bylo zjistit, zda vychytávání
(123)I-FP-CIT (ioflupanu) ve striatu koreluje s depresivními
symptomy a kognitivními funkcemi u pacientů s Parkinsonovou
nemocí (PN) a pokud ano, pak zda lze ovlivnit kognitivní funkce
pomocí repetitivní transkraniální magnetické stimulace (rTMS).
Výsledky první studie prokázaly nejen asociaci	mezi
dopaminergními deficity ve striatu  a depresivními symptomy
hodnocenými škálou MADRS (Montgomery-Asberg Depression Rating
Scale), ale i specifickými kognitivními poruchami u pacientů s
Parkinsonovou nemocí, které byly hodnoceny testem Londýnské
věže (TOL). V následující studii jsem zkoumala, zda jednorázová
vysokofrekvenční rTMS, oboustranně aplikovaná nad gyrus
frontalis inferior (IFG), navodí změnu ve výkonu ve Stroopově
testu (ST) a v behaviorální baterii hodnotící frontální funkce
(Frontal Assessment Battery – FAB). V další rTMS studii jsem
aplikovala stimulaci nad pravý a  levý dorzolaterální
prefrontální kortex (DLPFC) a sledovala změny v testu Londýnské
věže (TOL). V obou případech se jednalo o randomizovanou studii
kontrolovanou placebem (placebo cívkou). Do obou studií byli
zařazeni pouze pacienti s Parkinsonovou nemocí bez deprese a
demence. V případě první studie aktivní rTMS, na rozdíl od
placebo stimulace, nespecificky zrychlila kognitivní výkon v
kongruentních i nekongruentních částech ST. Vliv rTMS na výkon
ve FAB testu nebyl pozorován. Ve druhé studii pouze aktivní
rTMS aplikovaná nad pravý DLPFC navodila pozitivní změny ve
výkonu v testu TOL.