Cílem předkládané disertační práce je nalézt odpověď na
stanovenou hlavní výzkumnou otázku: Zda a jak sociální
pracovníci s psychoterapeutickým výcvikem a bez výcviku,
pracující s lidmi se schizofrenií, vnímají využívání
psychoterapeutických technik jako součást vlastní odborné
identity? Práce se zabývá mapováním prolínání profesního světa
sociální práce a psychoterapie v kontextu péče o osoby s
psychotickým onemocněním. První část práce je věnovaná důkladné
konceptualizaci všech pojmů z hlavní výzkumné otázky: duševnímu
onemocnění s důrazem na popis problematiky psychóz, sociální
práci a její identitě, vztahu sociální práce a psychoterapie,
psychoterapeutickým technikám a jejich využívání a také
konceptualizaci pojmu vnímání. Druhá část práce popisuje
kompletní metodologický výzkumný design. Závěrečná fáze
interpretace zahrnuje jak kvalitativní, tak kvantitativní část.
Kromě šestnácti kvalitativních rozhovorů se sociálními
pracovníky s absolvovaným psychoterapeutickým výcvikem a bez
výcviku, kteří pracují primárně s klienty s psychotickým
onemocněním, je výzkum rozšířen o kvantitativní část práce,
která usiluje o popis podílu sociálních pracovníků s
psychoterapeutickým výcvikem v kontextu péče o osoby s duševním
onemocněním. Interpretační část práce je věnovaná popisu
zjištění obou fází výzkumu. V závěru jsou kromě odpovědi na
hlavní výzkumnou otázku zpracována také doporučení pro praxi a
návrhy dalších výzkumů, které z interpretační části vyplynuly.