MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA PSYCHOLOGIE Rizikové chování u žáků 2. stupně základních škol se zaměřením na konzumaci alkoholu a možnosti prevence Diplomová práce Vedoucí práce: Vypracovala: PhDr. Mgr. Iva Zaloudíková, Ph.D. Bc. Edita Sokolová BRNO 2018 Bibliografický záznam SOKOLOVÁ, Edita. Rizikové chovaní u žáků 2. stupně základních škol se zaměřením na konzumaci alkoholu a možnosti prevence. Brno, 2018. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra psychologie. Vedoucí práce PhDr. Mgr. Iva Zaloudíková, Ph.D. Anotace Diplomová práce se zabývá výzkumem míry znalostí a konzumace alkoholu u žáků druhého stupně a možnostmi prevence užívání alkoholu ve škole. Teoretická část zahrnuje obecnou charakteristiku drog, vyjmenování legálních drog, společně s jejich riziky. Dále také obsahuje informace o našich a zahraničních výzkumech v oblasti užívání alkoholu mladistvými. Dále popisuje rozdělení drogové prevence a poskytuje nabídku preventivních programů v oblasti návykových látek pro školy. Praktická část je zaměřena na šetření, které pomocí kvantitativní výzkumné metody zjišťuje znalosti, zkušenosti a míru konzumace alkoholu u žáků 9. ročníků vybraných brněnských základních škol. Annotation Diploma thesis deals with the research of the level of knowledge and alcohol consumption among second degree pupils and the possibilities of prevention of alcohol use in school. The theoretical part includes the general characteristics of drugs, the listing of legal drugs, together with their risks. It also contains information on our and foreign research on the use of alcohol by adolescents. It also describes the breakdown of drug prevention and provides an offer of drug prevention programs for schools. The practical part is focused on the survey, which uses the quantitative research method to determine the knowledge, experience and the level of alcohol consumption among pupils of the 9th year of selected primary schools in Brno. Klíčová slova Droga, drogová závislost, prevence, preventivní programy, alkohol, distribuce, návyková látka, základní škola, žák, adolescent. Keywords Drug, drug addiction, prevention, prevention programs, alcohol, distribution, addictive substance, primary school, pupil, adolescent. Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou Diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 30. 3. 2018 Bc. Edita Sokolová Poděkování Zde bych ráda vyjádřila poděkování vedoucí práce PhDr. Mgr. Ivě Zaloudíkové, Ph.D. za její odborné vedení, cenné rady a připomínky. Obsah Úvod 9 Teoretická část 10 1. Drogy a závislost 11 1.1 Příčiny užívání drog 11 1.2 Rozdělení drog 12 1.2.1 Ilegální drogy 12 1.2.2 Legální drogy 21 2. Alkohol 24 2.1 Historie alkoholu 25 2.2 Účinky alkoholu 26 2.3 Teorie vzniku závislosti 26 2.4 Znaky závislosti 27 2.5 Následky spojené s užíváním alkoholu 29 2.5.1 Somatické následky 29 2.5.2 Psychické následky 29 2.6 Léčba alkoholismu 31 2.6.1 Formy léčby 31 2.6.2 Metody léčby 31 3. Mládež a alkohol 33 3.1 Období dospívání a adolescence 33 3.2 Vývoj ové zrněny 33 3.3 Rizikové chování 36 4. Instituce a evropské výzkumy zjišťující užívání alkoholu 38 5. Prevence 42 5.1 Typy prevence 42 5.1.1 Primární prevence 42 5.1.2 Sekundární prevence 43 5.1.3 Terciární prevence 43 5.2 Prevence alkoholu ve školách 43 5.2.1 Prevence rizikového chování dle M S M T 43 5.2.2 Začlenění prevence do R V P 48 5.3 Instituce poskytující prevenci 49 Empirická část 54 6. Metodika 55 6.1 Cíle šetření 55 6.2 Výzkumné otázky 55 6.3 Zkoumaný soubor 55 6.4 Etika výzkumu 56 6.5 Metody výzkumu 56 6.5.1 Dotazník 57 6.6 Sběr dat 57 7. Výsledky 59 8. Interpretace výsledků 77 9. Diskuse 78 Znalosti 78 Zkušenosti 82 Prevence 85 10. Závěr 87 Resumé 89 Summary 90 Použité zdroje 91 Úvod Návykové látky neboli drogy, jsou psychotropní látky, které ovlivňují duševní stav člověka. Působí negativně na lidský organismus, poškozují vnitřní orgány, především játra, kde se rozkládají. Jsou návykové. Způsobují závislost, která je časově i finančně náročná. Droga je pojem, který vzbuzuje v naší společnosti už dlouhou dobu směsici emocí. Strach, odpor, zvědavost, zbožňování. Otázka, proč tomu tak je, vůbec nemá jednoduchou a jasnou odpověď. Lidé kolem nás vnímají problematiku drog ve smyslu jejich existence, ovšem je otázkou, zda jsou správně informováni nejen o jejich účincích, závislostech, rozdělení a především možnostech prevence užívaní. Problematika drog a drogové závislosti se stále více dostává do popředí a do povědomí mladých lidí. Především konzumace legálních drog je aktuální, ale zároveň nebezpečná. Jsou u nás bohužel snadno dostupné a společností různě tolerované. Jde především o konzumaci alkoholu a kouření, ale také o užívání látek konopného charakteru. Právě z důvodu snadné dostupnosti jsem si pro svou diplomovou práci zvolila oblast konzumace alkoholu. Rizikové pití během dospívání, včetně častého pití a opilosti, je spojeno s nepříznivými psychologickými, společenskými a fyzickými následky. Požívání alkoholu může navíc narušit vývoj mozku u mladých lidí. Příčiny užívání alkoholu mohou být různé a ve společnosti se velmi špatně rozlišují a odstraňují. Především prevence by měla zastávat hlavní roli v předcházení vzniku závislostí na návykových látkách. Záměrem práce je vyhodnotit úroveň znalostí žáků o alkoholu a zkušeností s jeho užíváním a tyto výsledky srovnat s výsledky současných výzkumů u nás a v zahraničí - zejména pak s výsledky Evropské školní studie o alkoholu a drogách (dále jen ESP AD). Část práce bude také obsahovat nejnovější výzkumy v oblasti užívání alkoholu mladistvými u nás a v zahraničí. Jedna z kapitol bude zaměřena na legislativu Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy (dále jen M S M T ) v souvislosti s užíváním návykových látek a příklad minimálního preventivního programu realizovaného na školách. Inspirativní součástí pak budou příklady preventivních programů v prevenci užívání alkoholu, které realizují některé instituce v Brně. 9 Teoretická část 10 1. Drogy a závislost Pojem „droga" má ve spisovné češtině má význam „omamující, dráždivý přípravek" (např. uklidňující nebo povzbuzující droga, omamná, jedovatá). V minulosti se však tímto pojmem označovala rostlinná nebo živočišná surovina, která se používala jako léčivo." (Nožina, 1997) Dnes je slovo „droga" v obecném i odborném hledisku pojem, který označuje drogy ve farmaceutickém smyslu i jiné léky a látky (včetně tekutých jako je alkohol) hlavně z důvodu, pokud jich je užíváno a zneužíváno ke změnám nálady, vědomí, povzbuzení či tlumení duševních a tělesných funkcí, popřípadě vyvolávání mimořádných zážitků (iluze, halucinace). Podle J. Presla (in Nožina, 1997) lze drogu nejstručněji chápat jako každou látku, ať již přírodní nebo syntetickou, která splňuje dva základní požadavky: má takzvaný psychotropní účinek a může vyvolat závislost. Syndrom závislosti je dle Mezinárodní klasifikace nemocí skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, ve kterých má užívání nějaké látky (skupiny látek) u daného jedince mnohem větší přednost než jakékoliv jiné jednání, kterého si dříve cenil více. Někdy je také vykládána jako touha (často silná, až přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, avšak nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák (Nešpor, 2011). Ke stanovení diagnózy závislosti je obvykle vyžadováno, aby během jednoho roku došlo ke třem, nebo více zjevů, které popisují Nešpor a Csémy (1997) jako silnou touhu užívat látku, potíže se sebekontrolou při užívání látky (kontrola frekvence užití a množství), projevy stavu tělesného odvykání, užití stejné nebo podobné látky ve snaze zmenšit příznaky odvykacího stavu, růst tolerance na množství užité látky, věnování času návykové látce na úkor jiných zájmů a činností, stálé užívání i přes zjevné známky škodlivých důsledků užívání návykové látky. 1.1 Příčiny užívání drog Problémy s užíváním drog nemají jednu jedinou příčinu. Příčin užívání drog může být celá řada. Nej větším rizikem při užívání drog je ovšem závislost. Na vzniku závislosti se odráží nejenom samotná existence drogy, ale také osobnost uživatele a sociální prostředí. Mezi činitele, které mohou ovlivnit riziko růstu 11 závislosti na drogách, dle Nešpora a Csémyho (1997) patří rodina, osobnost jedince, škola, vrstevníci a společnost. Ůhlinger a Tschui (2009) uvádějí, že každý člověk může být oslabován nějakou anamnézou (duševní poruchy, ztráta blízké osoby, prožití tragické události), ale také že existuje určitý předpoklad, podle kterého může být závislost dědičná biologická dispozice. Ke vzniku alkoholismu však mimo predispozic mohou přispět také vnější faktory (výchova, nevyhovující atmosféra v rodinném prostředí, špatné společenské či pracovní prostředí, apod.). 1.2 R o z d ě l e n í drog Neexistuje zcela jednoznačné a přesné rozdělení návykových látek. Můžeme zvolit celou řadu rozdělení, uváděných v různých zdrojích z různých hledisek. Například dělení podle rizikovosti, podle účinků, které látky vyvolávají, či z hlediska látkové podstaty. V této práci je zvoleno rozdělení návykových látek dle legislativy, která je dělí na ilegální a legální. 1.2.1 Ilegální drogy Tento pojem definuje drogu jako látku zakázanou zákonem, která nesmí být držena ve vlastnictví a nesmí se ani prodávat. Mezi ilegální drogy řadíme zejména následující skupiny látek: halucinogeny, opiáty, stimulanty, či taneční drogy. Látky s označením „ilegální" definuje Zákon č. 167/1998 Sbírky o návykových látkách (Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2010). • Halucinogeny Jsou to vesměs přírodní, ale i syntetické látky, které mají značné psychoaktivní účinky a které způsobují zkreslení vjemů. Zkreslují pohled nejenom na to, co vidíme, ale také na to co slyšíme, cítíme, či prožíváme. Mezi nejznámější halucinogeny můžeme zařadit konopné drogy (marihuana, hašiš), lysohlávky („houbičky" a psychoaktivní látkou psilocybinem) a L S D . Jejich účinky jsou různorodé. U přírodních drog závisí na koncentraci psychoaktivní látky. K intoxikaci organizmu dochází většinou po pár minutách, avšak nej intenzivnější prožívání se může dostavit po mnohem delší době. Intenzivní prožívání může ovlivnit také situace a psychický stav, ve kterém se intoxikovaný jedinec momentálně nachází. Někdy tyto okolnosti 12 mohou způsobit ztrátu sebekontroly a vyvolat v člověku neovladatelnou paniku. Halucinogeny se vyznačují nevypočitatelným účinkem a zkreslují způsob vnímání různých předmětů, chutí a barev. "Pod vlivem halucinogenů je porušeno vnímání směru, vzdálenosti a času. Uživatel může popisovat, že „ slyší barvy a vidí zvuky ". Při dostatečně vysokých dávkách droga navozuje falešné představy a zrakové halucinace. " (Nožina, 1997, s. 37) Dříve bylo užívání tohoto typu drog spojeno s náboženskými rituály, v lékařství se využívaly experimentálně, při studiu různých psychóz (př. schizofrenie) a jak také uvádí Nožina (1997, s. 37) nejvíce bylo spojováno s alternativní kulturou 70. a 80. let. MARIHUANA(KONOPÍ) Jednoletá rostlina, která může dorůstat až do výšky tří metrů (dle odrůdy). Jejím charakteristickým znakem (často vyobrazovaným ve spojení s touto drogou) jsou listy s pěti a více čepelemi, majícími pilovitý okraj. Konopí je dvoudomá bylina, proto u ní rozlišujeme rostlinu samčí a samicí. Květy samicích rostlin rostou na vrcholech větví, samčí květy jsou v podobě malých kuliček vpaždí jednotlivých listů. Nejvíce známou odrůdou je konopí seté (Cannabis sativa), avšak k produkci drog konopného charakteru se používá kultivar „indica" (Cannabis sativa var. indica) (O marihuaně, 2015). Rätsch (2013) uvádí, že účinnou látkou, nacházející se v pryskyřici ve všech částech rostliny (mimo semena a kořeny), je kanabinoid zvaný THC. Nej větší množství této látky je pak koncentrováno v samicích květenstvích (v „palicích") rostlin. Marihuana se u nás pěstuje buď přírodním způsobem - venku, nebo uměle šlechtěním odrůd ve specializovaných pěstírnách, či v laboratořích. Rostliny pěstované tímto způsobem mají zpravidla mnohem vyšší množství účinných látek (Drogy a návykové látky, 2015). Konopí má často pověst neškodné drogy. Je méně agresivní než alkohol, není odstrašující jako například heroin a jeho rozmach nastal vletech 60., které jsou známé jako období lásky a míru. Přesto že podle Goodyera (2001) způsobuje méně zdravotních a jiných obtíží než jiné drogy (včetně alkoholu nebo tabáku), úplně neškodné není. 13 V případě kouření se účinky dostavují záhy. Při nízkých dávkách se dostavuje pocit klidu a dobré nálady, mohou se projevovat pocity zasněného uvolnění a často se také dostavují různé chutě. Zejména pak na sladké. Smyslové vnímání je zesílené, zostřené a celkově živější. Prohlubuje se intenzivně např. prožitek z hudby. Tyto změny mohou být doprovázené změnou myšlení a vyjadřování, nezřídka se dostavuje zkreslení vnímání času. Vyšší dávky pak způsobují takzvanou „vysmátost", během níž se uživatel směje téměř všemu, bez jakéhokoliv zjevného důvodu. Mnohdy se směje také sám sobě. Tyto záchvaty smíchu mohou brzy odeznít, avšak někdy mohou trvat i desítky minut a nedají se zastavit. Po odeznění euforie přichází stav otupělosti a člověku se chce spát (Marihuana, 2015). Doba účinku T H C se různí. Hajný (2001, s. 18) uvádí, že hlavní účinky látky odezní většinou do dvou hodin, ovšem zbytkové působení látky se může projevovat i po zbytek dne. Jestliže jedinec pozře látku v jídle nebo nápoji (dostane se do žaludku), účinky se sice dostaví později, avšak působí mnohem delší dobu. Mezi dlouhodobé účinky a rizika spojená s užíváním marihuany patří: potlačení imunitního systému a s tím související snížená odolnost vůči běžným nemocem (nachlazení, bronchitída atp.), růstové poruchy, zvýšený počet abnormálně vyvinutých buněk v těle, snížení hladiny testosteronu u mužů, rychlé ničení tělních tkání trvalého charakteru, a mnohé další následky dlouhodobého užívání marihuany (Pravda o drogách, 2009). LYSOHLÁVKY („HOUBIČKY") Lysohlávky, u nás známé také pod označením „houbičky", jsou druhy poměrně běžně se vyskytujících (hlavně na podzim) hub, které obsahují halucinogenní látku zvanou psilocybin. Goodyer (2001) účinky této látky přirovnávají například k takovým látkám, jako je třeba u L S D . "Toxicita psilocybinu je poměrně nízká. Pro vyvolání stejného účinku je zapotřebí až několikanásobně vyššího množství látky na kilogram hmotnosti těla intoxikované osoby, nežli ujiných halucinogenů. " (Miovský, 1996, s. 23) Lysohlávky jako např. lysohlávka česká (Psilocybe bohemica) se konzumují v různém stavu - čerstvé klobouky, sušené, v podobě odvarů, atd. Obsah účinné látky však nejde jednoznačně odhadnout. Závisí na podmínkách, ve kterých a kde rostou. Z tohoto důvodu se může dle Mahdalíčkové (2014, s. 54) stát, že místo navození příjemných stavů se může intoxikovaný dočkat nepříjemných pocitů, 14 stihomamů, až toxické psychózy. Mimo toto psychické prožívání může také způsobit zdravotní problémy, neboť látka obsažená v lysohlávkách působí toxicky zejména na ledviny a játra. Presl (1994, s. 39 - 42) popisuje účinky L S D jako velmi variabilní a velice nepředvídatelné. Zkušení „poživači" však někdy dovedou určit dávkování ve vztahu k požadovanému účinku. Menší počet klobouků lysohlávek pak vyvolá stav pohody, smíchu až euforie. Naopak větší počet klobouků může vést k deformovanému vnímání předmětů a zvuků, či zrakovým iluzím, až ke stavu podobnému účinkům LSD. Riziko užívání těchto hub spočívá jednak v možnosti záměny za jiné, podobné, ale prudce jedovaté houby, ale také v možnosti spáchat sebevraždu. Ta bývá mnohdy důsledkem depresí, či reakcí na hororové přeludy vlivem intoxikace. Jednou z variant přeludů je halucinace, kdy má intoxikovaný pocit lehkosti, myslí si, že umí létat a v přeludech se například vznáší nad krajinou. Dokonce je schopen díky přeludům své letové schopnosti vyzkoušet i v praxi například tím, že skočí z okna místnosti (Národní protidrogová centrála S K P V PČR, 2015). LSD Jedná se o jednu z nejúčinnějších látek chemické povahy, která výrazně mění vědomí. Získává se zejména z extrémně jedovaté houby paličkovice nachové (tzv. námel), rostoucí na klasech ječmene či jiných rostlin. Účinky L S D jsou velmi nepředvídatelné a i nepatrné množství této látky může na lidský organismus působit 12 hodin i více (Pravda o drogách, 2009). Na trhu se L S D vyskytuje nejčastěji ve dvou formách. Běžnějším způsobem ve formě papírků („tripů") napuštěných čirou tekutinou a potištěných různými motivy, ale také ve formě barevné pilulky. Užívá se nejčastěji rozpuštěním látky v ústní dutině (pod jazykem). Aplikace injekční cestou je výjimečná (Informace o drogách, 2015). Účinky mohou být různé, v závislosti na požitém množství. Obecně rozlišuje Goodyer (2001) následující hranice: Dávka do 50 - 70 ug vyvolá většinou euforické stavy, avšak bez známek hlubší otravy. Od 50 do 200 ug se euforický stav prohlubuje a může se začít podobat psychózám. Celý průběh intoxikace je pak v mnoha 15 případech neovladatelný vlastní vůli jedince. Dávka vyšší než 200 ug již vyvolává psychedelické stavy, které vůlí prakticky nelze ovlivnit. V mnoha případech je stav pod vlivem L S D doprovázen pocitem radosti, pohody, dobrou náladou až euforií, často se vyskytují barevné geometrické obrazce, připomínající kaleidoskop. Jakmile účinky odezní, může nastat pocit značného vyčerpání, neklidem, úzkostí až depresivními stavy (Podané ruce, 2009). L S D může dokonce způsobit tak silné změny psychiky. Mohou vést až ke stavu tzv. toxické psychózy, která se projevuje silnými smyslovými halucinacemi, zejména pak sluchovými. Intoxikovaná osoba se často cítí pronásledovaná a velmi často je velmi vztahovačná k vlastní osobě. Prožívá abnormální emoce bez opodstatněného důvodu a je velmi úzkostná. Často se intoxikovaný nechává unést vlastními přeludy a v domněnce, že je někým pronásledovaný, se dá na útěk. Mnohdy se objevují i (smyšlené) telepatické a telekinetické schopnosti, kdy si člověk myslí, že může pohnout nějakým předmětem silou vůle, či že je v kontaktu s mimozemskými civilizacemi (Podané ruce, 2009). • Stimulanty Jako stimulanty Mann (1996) označujeme látky povzbuzující (stimulující) centrální nervový systém. V naší kultuře mají především společenský význam látky jako je káva, nebo čaj. Ty však také řadíme mezi legální drogy. Ovšem stimulanty silnějších účinků (kokain, amfetamin, či pervitin) jsou vnáší společnosti spíše zneužívány. Dřívější kultury využívaly stimulanty zejména díky schopnosti těchto látek oddálit lad nebo fyzickou únavu. Látky se podávaly dvěma způsoby - v nápoji, nebo formou žvýkacího tabáku. Účinky stimulantů při dlouhodobém užívání mohou vyvolat závislost. Ta vzniká získanou tolerancí na psychoaktivní látku v důsledku častého užívání drogy. Mechanismus aplikace a rychlost průniku látky do mozku ovlivňuje dobu nástupu účinku. Nejrychleji se dostaví účinky při injekční aplikaci. Míra intoxikace je závislá na velikosti dávky a síle látky (Drogová poradna, 2009). Kromě povzbuzujících účinků na lidský organismus s sebou stimulanty nesou i jistá rizika, spočívající v zatěžování zejm. kardiovaskulárního systému (možnost infarktu myokardu), ale i poruchy paměti a motorických funkcí. Je známo, že po 16 různě dlouhé době užívání dochází k proměnám psychiky. Kruhy toxikomanů tento stav označují výrazem „stíha", a je pro ně dobře známý. Presl (1994, s. 16) uvádí, že nejprve je intoxikovaný fascinovaný drogovou partou, ve které nalézá spřízněné duše a pocit sounáležitosti. Později však důvěryhodnost vztahů a celé party klesá a naopak se začínají projevovat pocity, že se daného jedince okolí snaží nějakým způsobem podrazit. S prohlubováním psychické poruchy se tyto příznaky zintenzívňuj i, člověk se stává nedůvěřivý a je více ostražitý. PERVITIN (Metamfetamin) Krystalický metamfetamin je forma budivých aminů. Typickým vzhledem je podoba prášku. Bez zápachu, žluto-fialový, hořké chuti. Jedná se o uměle vytvořený stimulant, který se aplikuje nejčastěji dvěma způsoby - intranazálně („šňupáním") nebo injekčné (do žíly). Dávkování se pohybuje běžně od 50 do 250 mg. Za den pak může množství dosáhnout až 1 g nebo i více (Kalina, 2015). "Pervitin patří mezi drogy, pro které není typické denní užívání. Bývá spíše užíván v jízdách, tedy opakované užití několik dní po sobě, po kterém následuje období abstinence. Charakteristické je na počátku drogové kariéry užívání příležitostně - o víkendech. Postupně dochází ke zvyšování frekvence, uživatel užívá pervitin nejen o víkendech, ale i během týdne. Užívání někdy přechází do několika denních „ tahů" následovaných obdobím abstinence, kdy uživatel čerpá síly. " (Informace o drogách, 2015) Účinky této drogy se po injekčním podání projeví ihned (po intranazálním užití do 10 minut), přičemž Nešpor (2011) uvádí, že obvykle trvají od 6 do 8 hodin. Mohou ale trvat až 24 hodin. Intoxikace organismu se projevuje zejména rozšířením zornic, intoxikovaný je neklidný, má třes, zrychlenou tepovou frekvenci, je podrážděný, podezíravý a často trpí úzkostí. Po odeznění intoxikace nastupuje celkový útlum a většinou depresivní nálada nebo spánek. Při častém užívání může docházet k poruchám spánku, nebo halucinacím. Uživatel často slyší osoby, které ve skutečnosti vůbec neexistují, chová se podivínsky a může být agresivní. Mezi tělesné projevy patří horečnaté stavy s nadměrným pocením, vyrážky, poruchy vidění, velké bolesti hlavy, dochází k poškození jater a celkovému oslabení imunity. Člověk je pak náchylnej ši k nemocem a často stoupá také úrazovost. 17 Pervitin používali již parašutista za druhé světové války a České republice se dnes jedná o jednu z nejčastěji zneužívaných drog. Jeho popularita souvisí především se snadnou dostupností a relativně nízkou cenou. Toxikomani v České republice totiž dokázali tuto syntetickou látku vyrobit a rozvinuli výrobu v tzv. domácích laboratořích (Národní protidrogová centrál S K P V PČR, 2015). KOKAIN Kokain je přírodní alkaloid, který se získává z listů keře koky {Erythroxylon coca), rostoucí zejména v Jižní Americe (Peru, Brazílie, Bolívie). Listy se žvýkaly, protože kokainu obsahovaly jen velmi málo, zato obsahovaly hodně minerálních látek a vitaminů. Mahdalíčková (2014, s. 63) zmiňuje, že dnes se kokain jako droga vyrábí především syntetickou cestou. Tato látka se na trhu vyskytuje ve formě prášku, který ale může být ředěn. Často kukuřičným škrobem, nebo cukrem, nebo také jinými drogami. Původní účel byl jako lokální anestetikum - prostředek pro tišení bolesti. Dnes se nejčastěji zneužívá šňupáním, nebo vtíráním do úst v oblasti dásní. Dalším způsobem je užívání pevných krystalů („crack"), které se zahřívají a kouří. "Jeho název je inspirován zvukem, který crack vydává při zahřívání a který připomíná praskání nebo pukání. Crack je nejúčinnější formou, v jaké se kokain vyskytuje a zároveň tou nejrizikovější. Dosahuje 75 až 100 procentní čistoty, je mnohem silnější a účinnější než klasický kokain. " (Pravda o drogách, 2009) Účinky na organismus se tělesně projeví rozšířením zornic, vzestupem krevního tlaku, bledostí, pocením a nevolností. Po prvním užití jsou stavy většinou spíše nepříjemné, teprve při opakované konzumaci se dostavuje euforie. Uživatel je často veselý, družný, překypuje energií a fyzickou aktivitou. Někteří se ale mohou ocitnout ve stavu lenivosti a mohou mít halucinace. "Stav připomíná hypomanii intoxikovaný je často na první pohled nápadný přebytkem energie, hovorností, hyperaktivitou až agitovaným neklidem. Dostavuje se euforie, nápadné jsou poruchy chování, vymizení zábran, vystupňovaný sexuální pud vede k nymfomanickému chování u žen, u mužů také roste chuť, ale často klesá schopnost pud ukojit." (Kolektiv autorů SANANTM, 2007) 18 • Opiáty (tlumící drogy) Jako opiáty Kalina (2015) obecně označuje takové látky, které tlumí bolesti různého druhu. Tlumení probíhá jakýmsi otupením smyslů a přínosem pohody a uvolněnosti. Název pochází z „opia" - mléčně bílé pryskyřice nacházející se v palicích (makovicích) nezralých máků (Papaver somniferum album). V člověku tyto látky po požití mohou vyvolat silnou psychickou i fyzickou závislost. Zástupce můžeme rozdělit na přírodní - alkaloidy (morfium a kodein) a syntetické, z nich nejvýznamnější je heroin, metadon a buprenorfin. Účinky opiátů mají vliv na centrální nervový systém, ale také na psychiku jedince. Kromě toho ovlivňují také hladkou svalovinu a mohou tak způsobovat neprůchodnost střev (zácpy). Naopak podrážděním centra zvracení můžou způsobit náhlé zvracení bez zjevnější příčiny nebo dřívější nevolnosti. Malé dávky způsobují většinou mírný útlum, ke středním dávkám se přidává ještě euforie. Vysoké dávky mohou člověka uvést do bezvědomí a často vedou ke smrti. Riziko užívání spočívá v tom, že u člověka velice snadno vzniká tolerance k droze a uživatel pak potřebuje mnohem vyšší dávky, než které by mu stačili na začátku. "Po delší době pravidelného užívání je možné se vypracovat k dávkám, které mnohonásobně překračují smrtelnou dávku pro běžného člověka. Tolerance po vysazení opioidů velmi rychle klesá na výchozí úroveň, což přináší velké riziko predávkovaní při požití „původní dávky" i po relativně krátké době abstinence ". (Minařík, Co jsou drogy, 2003) HEROIN Heroin je v současnosti jednou z nejvíce nebezpečných nelegálních drog. Nejprve se začal vyrábět jako prostředek proti bolesti. Měl sloužit jako méně nebezpečná náhrada za morfin. Opak je ale pravdou. Heroin je tou nej nebezpečnější látkou skupiny opiátů a k vyvolání stejného účinku, jako má morfin, stačí u heroinu desetkrát menší dávka. Působí totiž prudčeji a rychleji se dostává do mozku. V České republice se objevuje a bývá nabízen dealery různě zbarvený heroin - od bílé až po tmavě hnědou. Tato variabilita je dána typem příměsi, kterou se čistý heroin ředí. Aplikován pak může být intravenózne (nejčastější způsob), ale také šňupáním, kouřením nebo inhalací. Mahdalíčková (2014, s. 57) intravenózni způsob popisuje následovně: "Heroin je nejčastěji zneužíván intravenózne, předtím ale musí být 19 rozpuštěn ve vodě a kyselině citrónové, nahříván a filtrován. Vpravuje se do svalu nebo přímo do žíly. Heroin se prodává ředěný např. sodou, omítkou, cukrem, sádrou, pracím práškem a strychninem. " Závislosti na heroin se říká „heroinismus". Charakterizován je rychlým vznikem závislosti jak fyzické, tak psychické, přičemž tolerance k droze se neustále zvyšuje. Po vysazení nastávají velmi záhy abstinenční příznaky - čím dlouhodobější uživatel, tím rychleji příznaky nastupují. Uživatel se pak dostává do každodenního koloběhu spočívajícím ve shánění dávky a následně její aplikaci. Díky této potřebě získat látku pro sebe, může dojít (a také často dochází) k hrubému až agresivnímu chování vůči okolí (Janík & Dušek, 1990). Heroin se stal v České republice relativně „levnou" drogou. Tento fakt ale není bezdůvodný. Nešpor a Csémy (1997) tvrdí, že obchodníci s drogami se tak snaží přilákat co nejvíce budoucích uživatelů, pro které se následně droga stane nepostradatelnou. Když potom zvýší cenu, závislý uživatel bude ochoten za svůj „denní chléb" zaplatit cokoliv. • Taneční drogy Obecně se za taneční drogu považuje nejčastěji extáze, ale ve skutečnosti lze žíci, že to může být kterýkoliv jiná droga. Taneční drogy se totiž nachází na pomezí mezi stimulanty a halucinogeny. Stimulační význam mají především účinky podporující fyzickou aktivitu a naopak odstraňující únavu. Také potlačují potřebu jít se najíst či napít. Právě tento fakt může mít za následek silnou dehydrataci organismu a celkové vyčerpání, které může končit až smrtí. "Nejširší možný význam pojmu "taneční drogy" pak je "drogy, které někteří jedinci užívají při tanci" - tedy vlastně cokoliv včetně halucinogenů, stimulancií a alkoholu." (Drogy-info, 2006) Většina tanečních drog se v dnešní době vyrábí uměle. Jak uvádí Hajný (2001), jsou to látky buď syntetické, nebo semi-syntetické. Původně měly uplatnění hlavně ve farmacii, kde se používaly pro nej různější účely (část z nich je stále používána například při veterinární praxi). Později se rozšířily i do jiných oblastí - pro své účinky se začaly zneužívat v prostředí noční zábavy (taneční kluby, večírky aj.). 20 EXTÁZE "Extáze je dnes jednou z nejpopulárnějších drog mezi mládeží. Kancelář pro drogy a kriminalitu Organizace spojených národů odhaduje, že na světě je zhruba 9 milionů uživatelů extáze. Drtivá většina z nich jsou náctiletí a mladí dospělí. " (Pravda o drogách, 2009) Nejčastěji prodávanou formou extáze jsou malé tabletky (kapsle, želatínové tobolky), které mohou mít různý vzhled. Bývají různě zbarvené, mívají na sobě různá loga. Tabletky extáze se nejčastěji polykají, aleje známo také užití šňupáním, nebo injekční cestou (Národní protidrogová centrála S K P V P C R , 2015). Její uživatelé se dříve setkávali v opuštěných domech na předměstích, kde pořádali diskotéky a poslouchali tzv. „acid music". Jedná se o typ hudby, který se vyznačuje neustále se opakujícím sugestivním rytmem. Právě odtud se extáze rozšířila dle Nožiny (1997, s. 31,32) i do prostředí diskoték a nočních klubů. Extáze výrazně ovlivňuje některé mozkové pochody, zvláště pak vylučování dvou hormonů - serotoninu a dopaminu - které ovlivňují jak náladu, tak svalovou kontrolu. Velmi nebezpečné pak je, že mozek pod vlivem extáze není schopen rozpoznat varovné signály upozorňující na potřebu odpočinout si, napít se a celkově zchladit organismus. Tím může tělo snadno zkolabovat (Goodyer & Pánek, 2001). 1.2.2 Legální drogy Patří sem takové látky, které jsou na trhu běžně dostupné, a člověk se s nimi může setkat v podstatě denně. Mohou být užívány na veřejnosti (čaj, káva, tabák), nebo v prostorách vyhraněných pro jejich konzumaci (alkohol - vinárny, pivnice atd.). NIKOTIN Nikotin je látka ze skupiny alkaloidů a je součástí psychotropní složky tabáku. Tabák viržinský (Nicotiana tabacum) je jednoletá bylina vzrůstu až 2 metry, který byl do Evropy přivezen z Ameriky. Nej častějším způsobem užití je kouření v podobě cigaret nebo tabáku v dýmkách. Méně často se můžeme setkat i s užíváním „per os" (čili žvýkáním) v podobě žvýkacího tabáku. 21 Pro vznik závislosti je mnohdy významnější způsob užití (zejména kouření cigaret), než samotný nikotin. Můžeme tedy říci, že na cigaretách vzniká závislost spíše psychická, neboť užívání je spojeno s nejrůznějšími společenskými a denními rituály (cigareta ke kávě, ve stresových situacích „na uklidnění", po jídle, atd.). Pří užití nikotinu je drážděna nervová soustava a zvyšuje se aktivita metabolismu a vylučování žaludečních šťáv. Kalina (2015) popisuje, že člověk nepociťuje v důsledku účinků nikotinu hlad ani chuť k jídlu, naopak se zvyšuje bdělost a soustředěnost. Nešpor a Csémy (1997) uvádějí, že kromě žádaného nikotinu obsahuje zejména kouř z tabákových výrobků velké množství jiných nebezpečných látek (oxid uhelnatý, dehet, benzen, kyanid, aj.). Proto je kouření nebezpečné nejen pro samotného uživatele cigarety (aj.), ale také pro jeho nekuřácké okolí, které musí kouř vdechovat. Nejvíce ohrožené a také nejvíce trpící zdravotními obtížemi dýchací soustavy jsou malé děti z kuřáckých rodin. KOFEIN Organická látka skupiny alkaloidů je přítomna v různých rostlinách (kávníky, kakaovníky, čajovníky, nebo guarana), nej významnější je však v rostlině zvané kávovník arabský (Coffea arabica). Také se s kofeinem můžeme setkat v dalších, běžně dostupných, nápojích na trhu. Průměrný obsah kofeinu v jednom šálku kávy (150 ml), připraveném z mleté zrnkové kávy je zhruba 85 mg; z instantní kávy 60 mg a z kávy bez kofeinu okolo 3 mg. Ve stejném šálku (150 ml) čaje 30 mg, instantního čaje 20 mg a v šálku kakaa nebo horké čokolády je kolem 4 mg kofeinu. Sklenice nealkoholického nápoje (200 ml) obsahuje 20 až 60 mg kofeinu (Caffeine and health, 2007). Kofein se do těla vstřebává velice snadno a během krátké doby po požití je možné naměřit v krvi jeho maximální koncentraci. Účinky kofeinu působí především na centrální nervovou soustavu, kterou dráždí. Krátkodobě také zvyšuje činnost srdce a krevní tlak. Zvyšuje také svalové napětí, čímž se zvyšuje také výkonnost. "Kofein má výrazné močopudné účinky a podporuje vylučování žaludečních i žlučových šťáv. Užívá se i jako protijed při otravách narkotiky, alkoholem a jinými drogami." (O kofeinu, 2015) 22 ALKOHOL Patří mezi legální návykové látky a v této práci je mu věnována podrobněji celá následující kapitola. 23 2. Alkohol Alkohol, chemicky etylalkohol (etanol) je jednoduchá organická sloučenina, která vzniká při kvasení ovoce, plodů nebo obilí, jako produkt kvasinkových bakterií. Nejčastěji se alkoholické nápoje užívají během různých společenských událostí (např. oslavy, plesy, apod.), ale také při běžném denním režimu (př. sklenka vína při večeři, pivo k vydatnému obědu, apod.). Z chemického hlediska se dle Skály (1988) jedná o čirou, bezbarvou tekutinu, která má ale svůj charakteristický zápach a svou palčivou chuť. Chemicky lze alkohol (přesněji etylalkohol) zapsat jako C2H5OH, přičemž jednu molekulu tvoří prvky uhlík, vodík a kyslík. Kachlík (2016) uvádí, že podle Národního monitorovacího centra pro drogy a drogové závislosti je česká drogová scéna srovnatelná se situací v zemích severní a severozápadní Evropy. Výsledky současných výzkumů ukazují, že drogová scéna je v České republice stabilní. Co se týče alkoholu, pravidelné pití se vyskytuje u 13 % dospělé české populace. Pouze 3 % populace jsou permanentní abstinenti a desetina populace abstinovala v posledním roce, zejména kvůli svému zdravotnímu stavu. Lidská bytost nemá žádné predispozice, které by ji spontánně nutily pít alkohol. Chuť alkoholického nápoje odpuzuje každého, kdo na něj není zvyklý. Podnětem k překonání jeho negativ pak dle Ůhlingera a Tschui (2009) bývá očekávání jeho pozitivních účinků. Většinou jsou lidé vystavení jeho svodům v období dospívání. Zpočátku se tímto způsobem hlásí k určité skupině. Později zjistí, že alkohol vyvolává euforické účinky. Někteří jedinci ztrácejí zábrany, zamlklí se odvažují promluvit. A tak se k němu bez váhání začnou uchylovat stále častěji, jelikož je jim po něm příjemně, mají odvahu, nebo se cítí lépe. V této chvíli se nepozorovaně stává potřebou. Alkohol má farmakologické vlastnosti, které působí na úrovni mozku změny vědomí a nálady. Tyto vlastnosti povzbuzují chuť k pití. Ve chvíli kdy se z něj stane návyk, mozek zaznamenává a pamatuje si jen příjemné stránky účinku alkoholu, a hlavně situace, v nichž se podává. 24 2.1 Historie alkoholu Alkohol provází člověka snad po celou dobu jeho civilizovaného vývoje. Byl konzumován již ve starověku v období mladší doby kamenné. Alkohol znali nejen staří Egypťané, ale dokonce i staří Sumerové. Naši předci pili především pivo a víno. Čistý alkohol byl získán až v 11. století našeho letopočtu na jihu Itálie. Jeho název pochází z arabského „al kuhul", což je označení pro „něco nejlepšího" (Šedivý & Válková, 1988). Právě v arabských zemích je však díky náboženství nej větší podíl abstinentů. Z počátku tomu tak nebylo, ale postupem času začali lidé abstinovat díky kněžím. Těm totiž začalo vadit, že na kázání chodili lidé v opilém stavu (Adicta, 2014). Alkohol působil jako prostředek pro zpříjemnění života a jeho požívání přivádělo lidi ke kolektivnímu veselí. Jenč (1998) dále uvádí, že alkohol a jeho vlastnosti byly také využívány v lékařství (spisy Hippokratovy), kde například víno bylo považováno za lék, který zlepšoval plodnost u žen, či sloužilo jako protijed hadího uštknutí. V minulosti nebylo nutné bojovat proti zneužívání alkoholu, neboť jej lidé brali jako lék a chovali k němu úctu. Negativní účinky alkoholu byly patrné na otrocích ve Spartě, kteří jím byli záměrně opíjeni a vystavováni pohledům veřejnosti. V minulosti se alkohol používal jako dopingová látka poměrně často. Patří mezi látky vyvolávající euforii, tj. rozjarení, příjemnou tělesnou i duševní pohodu a současně tlumí bolest. Na druhé straně je však naprosto nevhodný - již v malých dávkách prodlužuje reakční dobu, narušuje přesnost i koordinaci pohybů a udržování rovnováhy. Účinek alkoholu se zdá být vítaný pouze u sportovců, kteří mají před startem trému až depresi, nemají sebedůvěru a bojovnost, nebo kde převládá strach. Gross (1990) poznamenává, že alkohol sice může pomoci tuto situaci překonat, ale ostatní účinky alkoholu ovlivňují výkon negativně. Navíc obvykle nabourává kázeň, podporuje výbojnost, bezohlednost až surovost. Proto se u nás počítá mezi dopingové látky a kontroluje při soutěžích. 25 2.2 Účinky alkoholu Nej častejší způsob užití alkoholu je ústy - per os, další způsoby jsou možné, ale málo obvyklé. V lidském těle se alkohol nejprve rovnoměrně rozděluje do všech tělesných tekutin, a poté začíná působit na nervovou soustavu. Síla účinku alkoholu je závislá na požitém množství, na rychlosti konzumace, na tělesné váze konzumenta a na rychlosti odbourávání a vylučování alkoholu z těla. Zajímavé je, že současně s požitím alkoholického nápoje začíná také vylučování alkoholu a to ledvinami, dechem a kůží. Dle Marhounové a Nešpora (1995) je alkohol zrádnou drogou, u které se vytváří návyk postupně. Nejdříve je droga příjemná, ale po delší době užívání dochází ke změnám psychiky. Člověk začne alkohol pít, aby se zbavil úzkosti či špatné nálady, nebo aby se „zbavil" nějakých problémů. Pokud u něj propukne závislost, tyto příznaky se otočí. Najednou se problémy a úzkost dostaví ve chvíli, kdy daný jedinec abstinuje, čímž se kruh uzavře. 2.3 Teorie vzniku závislosti Dle Skály (1986) člověk pije, aby dosáhl příjemných účinků z požití alkoholu. Alkohol má však i jiné účinky. Příjemné emoce vyvolává např. jen u osob, jež nejsou v tenzi, a pokud konzumují malé dávky. Navíc je pak u člověka účinek alkoholu značně ovlivněn i okolností, že očekává jeho specifické účinky. Osoby predisponované k závislosti budou jedinci, u nichž alkohol vyvolává zvláště silný pocit euforie. Dále půjde i o jednotlivce, kteří trpí takovým druhem fyziologické nerovnováhy, na niž má alkohol specificky normalizující vliv. Skála (1986) rozděluje varovné signály pro vznik závislosti takto: • Typ alfa: Lidé, kteří znají účinky alkoholu a čas od času zneužívají alkohol k odstranění úzkosti, jindy k potlačení tenze, k získání euforie nebo jako prostředek sbližující s druhými lidmi. Kontrola je víceméně spolehlivá, psychická ani somatická závislost dosud není. • Typ beta: Příležitostné požití alkoholu (víkendová droga). Motivace neodlišovat se od ostatních a nezůstat v izolaci. • Typ gama: Jde již o závislost na alkoholu. Charakteristickým znakem je nespolehlivá, změněná, poruchová kontrola. Jednotlivec si nemůže nikdy být 26 jist, překročí-li určitou hranici alkoholu v krvi, že nebude v pití pokračovat až do intoxikace. Po intoxikaci je schopen kratší či delší dobu abstinovat (vynucená abstinence). Tolerance dále stoupá. Je vyjádřena především psychická závislost. Odvykací příznaky při detoxikaci jsou zpravidla nevýrazné. • Typ delta: Jde o dlouho trvající konzumaci alkoholických nápojů (trvalá hladina alkoholu v krvi) spíše ve formě subintoxikace než intoxikace. • Typ epsilon: Je blízký typu gama. Představuje epizodickou závislost, často s dramatickým a dlouho trvajícím průběhem. Kontrola je prakticky ztracena. Tento typ závislosti někdy doprovází maskovaná afektivní deprese. 2.4 Znaky závislosti Závislost se může projevovat různými způsoby. Definitivní diagnóza závislosti se obvykle stanovuje pouze tehdy, jestliže během 12 měsíců došlo ke třem nebo více znakům, které uvádí Nešpor (2007, s. 11-21): Silná touha nebo pocit puzení užívat látku Nastává po odeznívání intoxikace návykovou látkou. Jde o touhu pociťovat účinky psychoaktivní látky, s níž měla osoba dříve zkušenost. Při užívání drog rozlišujeme tzv. psychické bažení a tělesné bažení. Při psychickém bažení jsou aktivovaná mozková centra, která zhoršují paměť a vedou k dennímu snění, zaměřenému na návykovou látku a odvádí pozornost od normálního života. U tělesného bažení dochází k útlumu aktivity řady mozkových center po jejich předchozí nadměrné aktivaci. Je závislé na druhu látky. Zhoršené sebeovládání Uvedený znak velmi úzce souvisí s předchozím bažením, ale není však zcela totožný. Stručně řečeno - bažení je příznakem spíše subjektivním, kdežto zhoršené sebeovládání se už jasně týká chování. 27 Tělesný odvykací stav Jedná se o výčet odvykacích obtíží u závislosti na alkoholu. U odvykacího stavu po alkoholu se mohou objevovat například: bolesti hlavy, pocení, zrychlený tep, vyšší krevní tlak, nevolnost, zvracení, přechodné halucinace nebo iluze, psychomotorický neklid, pocit choroby a slabosti, nespavost, třes jazyka víček nebo prstů. Růst tolerance Tolerance se projevuje tím, že k dosažení stejného účinku je třeba vyšších dávek látek, nebo že stejné dávky mají nižší účinek. Jak tolerance vzniká, není zcela jasné. Zvýšená tolerance může vzniknout v důsledku nižší reaktivity centrálního nervového systému na návykovou látku. Další možností je, že látka může být rychleji odbourávána (rychlejší odbourávání alkoholu v játrech). Tolerance klesá i u závislých na alkoholu v pokročilých stádiích rozvoje problému, a také ve vyšším věku. Může k ní docházet i v souvislosti s některými onemocněními i pří léčbě řadou léků. Zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů Důležitá a často se vyskytující známka závislosti je zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání látky, nebo zotavení se z jejího účinku. I v tomto případě je zřetelná souvislost této známky s bažením, dále se zhoršeným sebeovládáním ve vztahu k látce a často existuje i souvislost s odvykacími obtížemi pří pokusech o redukci nebo vysazení látky. Pokračování v užívání přes jasný důkaz škodlivých následků Aby byl tento příznak diagnosticky platný, musí být pacient o škodlivých následcích informován. Pokud však bude pacient v návykovém chování pokračovat i po náležitém informování o svém zdravotním stavu, jedná se o znak závislosti. 28 2.5 Následky spojené s užíváním alkoholu Rizikovost užívání alkoholu je patrná jak v menších dávkách, tak v nárazovém pití velkého množství alkoholu. Následky dlouhodobého pití mají (mimo jiné) negativní vliv na lidský organismus ve dvou oblastech - v oblasti somatického a psychického zdraví. 2.5.1 Somatické následky Biologický přístup ke studiu problematiky užívání alkoholu je poměrně dobře rozvinut. Poznatky o funkčních i orgánových poškozeních organismu jsou rozsáhlé a mají již dnes ucelený charakter. Funkční a orgánové poškození související s alkoholem závisí zejména na množství požitého alkoholu a délce jeho požívání. Citlivost jednotlivých tkání a orgánů je rozličná, a proto je obtížné stanovit obecnou hranici mezi škodlivou a relativně neškodnou dávkou alkoholu. Podle Skály (1987) mezi somatické následky, související s nadužívaním alkoholu, můžeme zařadit následující: úrazy a otravy, nemoci kůže a svalů, močové soustavy, trávicí soustavy, dýchací soustavy, oběhové soustavy, nervové soustavy, nemoci krve a krvotvorných orgánů, poruchy výživy a přeměny látek, nemoci žláz s vnitřní sekrecí, zhoubné nádory a infekční nemoci. 2.5.2 Psychické následky Důsledkem chronického nadužívaní alkoholu v psychické oblasti jsou dle Skály (1987) alkoholické psychózy. Jsou výsledkem poškození či celkového selhání některých důležitých orgánovách struktur, nejčastěji u osob závislých na alkoholu. Psychická závislost na alkoholu se může projevovat zejména nezkrotnou touhou po napití se a současně upřednostňováním pití před jinými zájmy či povinnostmi. Csémy a Sovinová (2003, s. 55) dále uvádějí, že časté pití alkoholu pak vede ke snižování intelektových schopností jednice, které může vyústit globálním postižením kognitivních funkcí a poruchami osobnosti. Delirium tremens Je nej častější a nej obávanější alkoholickou psychózou. Objevuje se na vrcholu vývoje závislosti na alkoholu. Skála (1987) popisuje, že propuknutí psychózy 29 předchází zpravidla přerušení konzumu alkoholických nápojů, nebo excesivní pití „v tahu". První cesta vzniku je daleko častější. Jako příznaky deliria bývají vždy uváděny poruchy spánku, třes končetin a celého těla, pocity vyčerpání, pocení, nechuť k jídlu a neschopnost polknout tuhou stravu. Alkoholická halucinóza Objeví se zpravidla náhle po větším množství alkoholu u závislých, nebo i po malé dávce, často již při prvním napití. Charakteristickým projevem této psychózy jsou dle Skály (1987) sluchové halucinace, „hlasy", zpravidla nejméně dvou osob nebo celých skupin, které hovoří o nemocném, prozrazují jeho pití, kritizují, nebo mu vyhrožují tresty. Druhá skupina nemocného naopak hájí. Korsakovova alkoholická psychóza Objevuje se buď v průběhu závislosti na alkoholu, nebo již jako vyústění deliria tremens. Projevem jsou poruchy paměti, dezorientace, euforická nálada a později postupná ztráta zájmu o okolí a uzavřenost. Dochází k postupné degradaci osobnosti vyúsťující často invalidním důchodem (Alkoholik, 2003). Paranoidní alkoholická psychóza Objevuje se zpravidla u mužů na vrcholu jejich alkoholické kariéry. Jedná se o mylné přesvědčení závislého o nevěře své partnerky. Pacient bývá často agresivní nejen ke své partnerce, ale také ve vztahu k pravděpodobně smyšlenému milenci své partnerky (Alkohol-alkoholismus, 2017). Alkoholická demence Skála (1987) ji považuje za závěrečné vyústění závislosti na alkoholu, nejčastěji jako důsledek opakovaných a neúspěšně léčených delirií, nebo jiných psychóz. Projevy jsou postupné otupování a ztráta zájmů, chudý citový život, porucha sociability, mozková atrofie, atd. 30 2.6 Léčba alkoholismu Osoby závislé na alkoholu mají poměrně širokou nabídku možností, jak svoji závislost řešit. Existuje několik léčebných forem a metod, které popisuje Nešpor (1996) a které uvádím níže: 2.6.1 Formy léčby • Ambulantní léčba - tato léčba probíhá ve specializovaných zařízeních (ordinace AT). Je to velmi praktická léčba, ale má svá omezení. Pokud se pití někomu vymkne z rukou takovým způsobem, že i přes upřímnou snahu se mu hromadí problémy a pije dál, měl by uvažovat o ústavní léčbě. • Ústavní léčba - jedná se o psychiatrické, interní, nebo neurologické oddělení, které může částečně pomoci s léčbou pití alkoholu. Délka ústavní léčby je většinou pevně stanovena, často se na ní lékař a pacient dohodnou a je individuální. • Denní stacionář - pacient bývá většinou v pracovní neschopnosti a dochází na léčbu, podobně jako do práce. Délka léčby může být různá, minimálně však jeden týden. Některé stacionáře mohou fungovat samostatně, nebo při ambulantních zařízeních. Často také bývá mezistupněm mezi ústavní a ambulantní léčbou. • Noční stacionář - pacient přichází po pracovní době do léčebného zařízení a odchází až ráno do zaměstnání. Tento způsob léčby využívá skupina lidí, kteří jsou v poměrně dobrém stavu, nemají však kde bydlet, nebo mají velké rodinné problémy. Noční stacionář je buď samostatným zařízením, nebo opět navazuje na ústavní léčbu. 2.6.2 Metody léčby Závislost na alkoholu je možné léčit za pomoci různých metod a technik. Dle zkušeností Nešpora (1996) s léčbou alkoholismu se v praxi osvědčily některé postupy, které využívají a aplikují na pacienty téměř všechna zařízení. Mezi tyto metody patří: • Tělesné vyšetření, léčba tělesných i duševních obtíží. 31 Psychoterapie - může být individuální, nebo skupinová. Cílem je pomocí psychologických prostředků překonat duševní i životní problémy, pomoc při sebepoznání i pochopení druhých. Léčebný klub - jde o setkávání velkého počtu lidí, které spojuje snaha překonat problém s alkoholem. V tomto případě může (i nemusí) být přítomen terapeut. Relaxační techniky a jóga - mohou pomáhat zvládat stres, zátěž a únavu. Také vede ke zdravějšímu způsobu života a pomáhá překonávat nepříjemné duševní stavy. Disulfiram (Antabus) - jde o léčbu pomocí léku, který pomáhá těm, kdo chtějí s pitím přestat a chrání je před bezděčným napitím se. Před léčbou je nutný souhlas pacienta a předchozí lékařské vyšetření. Pokud je lék přítomen v těle, dojde po požití alkoholu k typické reakci (zčervenání, zarudnutí spojivek, bušení srdce, bolest hlavy, nevolnost, zvracení, změny tlaku až mdloby). Rodinná nebo manželská terapie - na zlepšení léčebných výsledků pomáhá kvalifikovaná spolupráce s partnerem nebo rodinou. Terapeutická komunita - jedná se o spolupráci ve skupině lidí se stejným problémem. Cvičení, běh, turistika, výlety, apod. - metody podle zdravotního stavu pacientů. Tělesná aktivita může zlepšovat náladu i kondici, a tím vytváří zdravej ší způsob života. 32 3. Mládež a alkohol 3.1 Období dospívání a adolescence Období dospívání lze chápat jako důležitý životní úsek každého člověka. V této etapě lidského vývoje se utváří osobnost jedince, který prochází četnými fyzickými a psychickými změnami, během kterých se snaží nalézt svou vlastní identitu a cestu životem. Dospívající jedinci se v tomto přechodném období pokoušejí přijít na odpovědi týkající se vlastní osoby a smyslu celého jejich života. Dospívání můžeme rozdělit na dvě hlavní období - pubertu (11 až 15 let) a adolescenci. Jako adolescenci nazýváme období zhruba od počátku ukončení pohlavního dospívání až po nástup dospělosti. Dolní hranice bývá udávána podle Kurice (1986) 15. až 16. rokem a jako horní hranice se považuje věk 18 až 21 let. Adolescence je také považována za poslední vývojové období před dospělostí. Člověk se stává zpravidla samostatným, nezávislým na rodičích, začíná si řešit své problémy sám a hledá si svou vlastní cestu životem. Macek (2003) označuje jako adolescenci celé období mezi dětstvím a dospělostí, tedy dospívání i mládí současně. Odlišuje j i od ostatních etap a současně ji vnitřně diferencuje. Z hlediska ontogenetického je základním atributem adolescence dokončení pohlavního vývoje, fyzický a duševní rozvoj jedince a v neposlední řadě také sociální učení. Pro adolescenty se stává významnou hodnotou sebereflexe a seberegulace. 3.2 Vývojové změny Změny ve vývoji biologické a sociální sféry lidského života jsou v období dospívání velmi výrazné. Pro mladého člověka znamenají řadu změn, nových zkušeností, příležitostí, očekávání a dalších situací a pocitů, které přinášejí velké vzrušení. N a druhou stranu, jak uvádí také Macek (2003, s. 42), s sebou mohou přinést velké množství stresu, komplikací, složitých otázek apod. Dle Macka (2003) můžeme vývojové změny rozdělit do pěti větších kategorií jako změny v oblasti pubertální, kognitivní, emocionální, změny v oblasti vztahů a změny týkající se utváření vlastní identity. Dále jsou však pro účely práce zmíněny pouze změny kognitivního a emočního vývoje a vývoje identity. 33 Kognitivní vývoj Podle Kurice (1986. s. 234) se nejvýznamnější adolescentní změny odehrávají v psychice, kdy se ztrácí pubertální rozpornost, duševní nevyrovnanost a překotné úsudky jsou nahrazovány vyrovnaností a střízlivým hodnocením okolí. Výrazné změny uvádí ale také v oblasti dotváření a obohacování poznávacích procesů, kdy rozumové schopnosti nabývají téměř hodnotám dospělého člověka. Vývoj inteligence s sebou však přináší nejen zvýšení počtu vyřešených problémů, ale také se radikálně mění celý způsob a kvalita myšlení (myšlenkových operací). Od počátku pubescence se podle Piageta (in Langmeier a Krejčířová, 2006, s. 146) objevuje nový operační systém, tedy systém formálních operací, kdy se vyvozují soudy o soudech, myslí se o myšlení apod. Jedinci v adolescentním věku jsou schopni abstraktního myšlení, dovedou si představit nereálné, operují s abstraktními pojmy, využívají kombinační schopnosti a hledají alternativy k řešení různých problémů, jsou schopni reflektovat sami sebe a své myšlení. To vše podle Inheldera a Piageta (in Macek, 2003, s. 46) vede také ke zvýšenému egocentrismu. Adolescenti sice stále myšlenkově experimentují, ale ke konci tohoto období jsou již schopni uvažovat téměř jako dospělí. Kromě logických argumentů se stále častěji projevuje také emocionální význam, prožitky, zkušenosti, či různé osobní potřeby. (Macek, 2003, s. 47) Emoční vývoj V období dospívání a adolescence jsou emocionální odezvy na různé podněty velmi intenzivní až přehnané. Časté jsou výkyvy nálad, citová labilita, přehnané reakce i na slabší a méně významné podněty a celková vyšší dráždivost. Tyto výkyvy Macek (2003, s. 47) uvádí do souvislostí s hormonálními změnami a také s vyšší mírou sebereflexe až egocentričnosti. Dospívající v tomto období svým pocitům věnují velkou pozornost. Často o nich přemýšlí, rozebírají je ze všech možných i nemožných stran a mnohdy ani sami neví, co si o nich mají myslet. Právě díky tomu bývají často více uzavření a o svých pocitech a náladách neradi mluví nahlas. Časem se hormonální vývoj uklidní a lidský organismus se adaptuje na biologickou dospělost, s čímž přichází také emocionální stabilita a vyrovnanost (Vágnerová, 2008). 34 Vývoj identity Z vývojového hlediska je adolescence obdobím hledání vlastní identity, upevnění vztahu k sobě samému a odlišuje se osobní a sociálni aspekt. R. Josselsonová (in Macek, 2003 s. 63,64) popisuje proces individualizace osobnosti ve čtyřech etapách: 1. Psychologická diferenciace - jedinec si začíná uvědomovat odlišnosti své osobnosti, především pak ve vztahu k rodičům (odmítá jejich postoje, rady hodnoty). Zvyšuje se kritičnost vůči rodičům, kteří ztrácejí status vzoru. V extrémním případě zaujímají adolescenti negativní postoj obecně ke všem autoritám. 2. Zkoušení a experimentování - v této fázi jsou adolescenti přesvědčení o své vlastní nezávislosti. Myslí si, že vědí sami nejlépe, co je pro ně nej lepší a snaží se vymanit z vlivu všech autorit. V rodině dochází k soupeření s rodiči a naopak se zvyšuje význam závazku vůči vrstevníkům a kamarádům. Nejvíce je věnována pozornost přítomnosti a blízké budoucnosti, kam spadá většina aktivit. 3. Navazování přátelství - v tomto období jsou opět navazovány vztahy s rodiči, jejichž autorita je přijímána selektivně, ale adolescenti si současně uvědomují přetrvávající závislost na rodičích. Zvyšuje se také přijímání zodpovědnosti za své jednání. Velmi důležité je pro člověka také udržování přátelství a erotické vztahy. 4. Konsolidace vztahu k sobě - etapa prožívání pocitu vlastní autonomie a jedinečnosti. Uvědomění si sebe sama v širším časovém horizontu, propojení minulosti, přítomnosti a perspektivy budoucího života. Podle J. Marcii (in Macek, 2003, s. 64) a s využitím jeho teorie identity by se dala pro časnou adolescenci charakterizovat varianta tzv. rozptýlené identity (tj. bez výraznější potřeby aktivního hledání a bez přijímání závazků, zejména ve vztahu k budoucnosti) či varianta tzv. uzavřené identity (tj. pasivního přiklonění se k hodnotám a normám, které uznávají autority). Pro střední adolescenci pak bude charakterističtější stádium aktivního, ale ještě nezávazného hledání (tzv. status moratoria). Pro pozdní adolescenci nakonec bude typický stav „dosažení" či stav „vykonání" identity, založený na aktivním hledání a přijímání závazků. Jednotlivé stavy identity také významně souvisejí s různými charakteristikami osobnosti (ne však s inteligencí). Ti adolescenti, kteří tzv. dosáhli identity, mají 35 častěji pozitivní sebeobraz, jsou více flexibilní a nezávislí, rovněž odmítají častěji než jiní autoritářství druhých. Status dosažení identity souvisí i s dobrými výsledky ve škole, s liberálním postojem k drogám a s odpovědným chováním ve vztazích. Adolescenti, pro které je charakteristický status moratoria, jsou méně flexibilní a nejsou tolik spokojeni se školními výsledky a ve vztahu k vlastní budoucnosti. Zažívají nejistotu. Ovšem mají pozitivní představu o sobě a o svých vztazích s druhými lidmi, podobně jako liberální postoj k drogám. Status předčasného uzavření je charakteristický kombinací konvenčnosti a rigidity. Takoví jedinci jsou spokojeni sami se sebou, ale jsou závislí na autoritách. Jejich sebevědomí je nízké a s druhými lidmi mají konfliktní vztahy. Se školou jsou spokojeni, striktně však odmítají drogy. S nízkým celkovým sebehodnocením a s problémy ve vzájemných vztazích je spojován také status zmatku či rozptýlené identity. Ovšem tito jedinci jsou relativně flexibilní a nezávislí. Nejsou autoritářští, ke škole mají postoj obvykle kritický, k drogám spíše liberální (Macek, 2003, s. 64-65). 3.3 Rizikové chování Člověk je během svého vývoje citlivý na určité podněty v každém věku. Některé faktory jsou příznivé, ale jiné mohou u člověka způsobit různé odchylky (opožděný vývoj, nevyrovnanost, projevy psychopatologie apod.). Období adolescence je však v tomto směru nejvíce rizikovou etapou lidského života. Citlivé je toto období zejména kvůli hrozbě rozvoje rizikového a problémového chování. Toto chování Macek (2003, s. 77) dále rozděluje na dva typy - problémové chování ohrožující vlastní zdraví a problémové chování ohrožující společnost. Obecně lze rizikové chování rozčlenit do šesti kategorií: • delikventní chování a trestná činnost • agrese, násilí, šikana a týrání, včetně rasové diskriminace • užívání návykových látek (včetně alkoholu a cigaret) • sexuální rizikové chování • poruchy příjmu potravy • pokusy o sebevraždu a sebevraždy 36 Obecně lze říci, že různí jedinci se v určitých situacích chovají odlišně a tak se také může stát, že některý z nich v rámci řešení svých problémů sáhne např. po alkoholu. Riziko pro mladého člověka nastává ve chvíli, kdy se mu nově poznaný pocit (třeba i výjimečný a příjemný zážitek) zalíbí a po alkoholu sáhne opakovaně. Pokud daný jedinec nemá jiný zdroj pozitivních prožitků a nemá podporu v rodinných kruzích či ve svém okolí, vystavuje se tak velkému riziku vzniku závislosti. 37 4. Instituce a evropské výzkumy zjišťující užívání alkoholu Situaci v oblasti užívání drog (včetně alkoholu) v ČR hodnotí pomocí svých výzkumů Národní monitorovací středisko pro drogy a závislost (dále jen N M S ) . Současně N M S využívá zahraniční výzkumné studie, jako je například Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (dále jen ESPAD). Dalšími výzkumy se zabývá například mezinárodní studie H B S C . Národní monitorovací středisko pro drogy a závislost (NMS) Situaci v užívání především nelegálních drog v obecné populaci sleduje Národní monitorovací středisko pro drogy a závislost, které je organizační součástí Úřadu vlády České republiky. Ten plní roli Sekretariátu Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky. Ve Statutu Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky jsou zakotveny základní úkoly NMS: (Drogy-info, 2006) NMS je odborným pracovištěm pro sběr, analýzu, interpretaci a distribuci dat o drogách a závislostech v ČR. NMS koordinuje v ČR tzv. drogový informační systém, tj. systém sběru, zpracování, hlášení a distribuce informací v oblasti závislostí, důsledků závislostního chování, protidrogové politiky, přijatých intervencí/opatření, legislativy, represe a trhu, výzkumu a evaluace v oblasti drog a hazardního hraní; za tímto účelem N M S koordinuje činnost ostatních státních a nestátních orgánů a institucí. NMS zpracovává informační výstupy a publikace o situaci v ČR v oblasti závislostí, zejména výroční zprávy o situaci v oblasti návykových látek a hazardního hraní. Tyto výstupy předkládá Radě vlády a Evropskému monitorovacímu centru pro drogy a drogovou závislost. NMS je koordinátorem „Systému včasného varování" (EWS), který umožňuje rychlou výměnu informací o rozšíření, užívání a rizicích nových psychoaktivních látek v ČR a dává podněty k jejich případné legislativní kontrole (Drogy-info, 2006). NMS považuje užívání alkoholu za velmi intenzivní a problémové užívání drog v obecné populaci. K výzkumu v této oblasti využívá dotazníkové studie, které 38 zahrnují komplexně populaci ve věku 15 až 64 let. Výzkum je pro tuto práci málo využitelný, neboť obsahuje skupinu mladistvých zařazenou k obecné populaci celkově. K hodnocení výsledků dále N M S využívá dotazník „CAGE", což je extrémně krátká a jednoduchá screeningová1 škála s odpověďmi A N O / N E , k detekci problematického užívání alkoholu. Opět je výzkum prováděn v celkové obecné populaci mezi věkem 1 5 - 6 4 let. Z těchto studií jen těžko zjistíme, jaká je míra konzumace a závislosti na alkoholu pouze u mladistvých. Kategorii mladistvých zahrnuje spíše zahraniční studie ESP A D , kterou N M S využívá k posouzení růstu či poklesu konzumace alkoholu a růstu či poklesu míry zkušeností s drogami (včetně alkoholu). Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD) Mezinárodní dotazníková studie, zaměřující se na hodnocení situace a jejího vývoje v oblasti kouření, konzumace alkoholu a užívání nelegálních drog mezi šestnáctiletými studenty v evropských zemích. Studie je realizována od roku 1995, a to ve čtyřletých intervalech (Drogy-info, 2006). Sběr dat v roce 2015 (šestou vlnu studie ESPAD) v České republice koordinovalo Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti (NMS), ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví (NUDZ) a agenturou FOCUS. Do české verze dotazníku byly oproti mezinárodní studii E S P A D navíc zařazeny také některé otázky týkající se duševního zdraví. Sběr dat proběhl v červnu roku 2015 a to na vzorku 215 vybraných škol po celé České republice. Do analýzy dat pak bylo zahrnuto 309 tříd, ve kterých byly zahrnuty 9. ročníky základních škol a 1. ročníky středních škol. Jako výsledný soubor bylo vyhodnoceno celkem 6 151 dotazníků. Pro analýzu na národní úrovni (a pro zajištění srovnatelnosti na mezinárodní úrovni) byli dále vybráni pouze respondenti narození v roce 1999, tudíž výběrový soubor nakonec tvořilo 2 738 studentů, narozených právě v tomto roce (Drogy-info, 2006). Hlavní výsledky studie E S P A D 2015 v ČR v užívání alkoholu: • Mezi roky 2011 a 2015 došlo k výraznému poklesu uváděné konzumace alkoholu jak u zkušeností s konzumací alkoholu, tak u rizikové konzumace 1 screening je metoda včasného vyhledávání odchylek od normy v určité populaci 39 alkoholu. Pokles byl zaznamenán jak u chlapců, tak u dívek. V prípade časté konzumace alkoholu došlo k poklesu u všech druhů alkoholických nápojů. Preferovaným nápojem mezi šestnáctiletými zůstává pivo, za ním následují destiláty. Tři čtvrtiny těch, co konzumovali alkohol v posledních 30 dnech, pili nejčastěji v hospodě, restauraci, baru nebo na diskotéce. • V roce 2015 také pokračoval nárůst průměrného věku první zkušenosti s alkoholem. Konzumace návykových látek se tak stále posouvá do vyššího věku. • V evropském kontextu jsou zkušenosti u českých šestnáctiletých nadprůměrné. Toto se týká zejména celoživotních zkušeností s užitím legálních a ilegálních drog. • Subjektivně vnímaná dostupnost alkoholu zůstává také dlouhodobě vysoká, přesto že by neměla být tato látka šestnáctiletým studentům volně dostupná. • Příležitostné a přiměřené pití alkoholu čeští šestnáctiletí většinou nepovažují za příliš zdravotně rizikové. Od roku 2007 však narůstá podíl respondentů, kteří vnímají zdravotní rizika spojená s intenzivní konzumací alkoholu (Drogy-info, 2006). Výskyt rizikového chování mezi šestnáctiletými v roce 2015 v číslech: • Alkohol již ve svém životě ochutnalo 95,8 % studentů. • V posledních dnech alkohol pilo 68,5 % studentů. • V posledních 30 dnech pilo 41,9 % studentů 5 a více sklenic alkoholu při jedné příležitosti. • Pití nadměrných dávek alespoň jednou týdně pak uvedlo 12,1 % studentů. • Průměrný věk konzumace první sklenice alkoholu byl 12,6 let. • Více než 80 % šestnáctiletých si dokáže snadno obstarat pivo, jiný druh alkoholu si pak obstará 50 % studentů (Drogy-info, 2006). Mezinárodní studie HBSC Výzkumná studie Mládež a zdraví (The Health Behaviour in School-aged Children - HBSC) se zabývá zdravím dětí od staršího školního věku až po mladší dospělost. Studie je zaštiťována Světovou zdravotnickou organizací (dále jen W H O ) a je zdrojem dat z oblasti determinantů majících vliv na zdraví mladých lidí. Tyto 40 data porovnává také se sociálním kontextem a zajímá se o to, jak všechny tyto faktory mohou ovlivňovat zdraví adolescentů. Jednou z důležitých oblastí, kterou studie dlouhodobě sleduje, je pití alkoholu (HBSC, 2012). Česká republika je do projektu zapojena od roku 1994 (Kalman a kol., 2011, s. 40) a každé 4 roky se provádí sběr dat na reprezentativním vzorku žáků základních škol napříč zapojenými zeměmi. Pro tyto účely je také vytvořen speciální standardizovaný dotazník. Přestože se otázky v dotazníku H B S C rovněž týkají alkoholu, zmiňuji studii pouze okrajově a dále ji se svými výsledky nesrovnávám. 41 5. Prevence Prevenci můžeme obecně charakterizovat jako ochranu před něčím, či předcházení něčemu. V našem případě jde o předcházení jednoho ze sociálně patologických jevů - tedy užívání alkoholu, resp. vzniku závislosti na alkoholu. Prevenci je možné rozlišit na primární, sekundární a terciární, přičemž cílem primární prevence je předcházet závislosti předtím, než vznikne. Sekundární prevence se provádí až po vzniku závislosti, ale ještě předtím, než závislost způsobí poškození. Cílem terciární prevence je předejít dalším škodám. 5.1 Typy prevence 5.1.1 Primární prevence Podstatou primární prevence j e předcházet vzniku rizikového chování u takových osob, u kterých se ještě toto chování neobjevilo - př. předcházení užití alkoholu u osob, které dosud nebyli s touto drogou v kontaktu. Jde tedy o prevenci, jejímž cílem je odradit jedince v kontaktu (nebo alespoň kontakt oddálit) s alkoholem. Dalším rozdělením primární prevence je na specifickou a nespecifickou, přičemž specifická se dále rozděluje na všeobecnou, selektivní a indikovanou (Prevence-info, 2010). • Specifická primární prevence - aktivity a programy zaměřené na určité formy rizikového chování. Preventivní programy jsou spojené především s dětmi a mládeží, kteří mají z různých důvodů problém využívat volnočasové aktivity. Snahou je vytvořit takové programy, které pomůžou těmto jedincům vyrovnat se se svým hendikepem a zabrání jejich vyčlenění ze společnosti (NÚV, 2014) Dle intenzity programu, prostředků, nástrojů a úrovně zapojení cílové skupiny, Minařík (Co jsou drogy, 2003) tuto prevenci dále dělí do tří úrovní: o všeobecná - u cílové skupiny není zatím rizikové chování specifikováno, nebo nejeví jeho známky, o selektivní - u cílové skupiny se již snažíme o zamezení vzniku rizikového chování. 42 o indikovaná („včasná intervence") - reaguje na konkrétní rizikový jev, který se u cílové skupiny již objevil. • Nespecifická primární prevence - takové aktivity, které nej sou podmíněny rizikovým chováním. Prakticky se jedná o snižování rizika vzniku a rozvoje sociálně patologických jevů, pomocí různých volnočasových aktivit, zájmových kroužků či sportu. Programy usilují o rozvoj zdravé osobnosti a zlepšení životního stylu (Adiktologie, 2011). 5.1.2 Sekundární prevence Sekundární prevence se snaží o předcházení vzniku, rozvoje a přetrvávání rizikového chování u osob, které jsou rizikovým chováním ohroženi. Tato prevence se využívá často u osob, které již drogu užívají (Adiktologie, 2011) Presl (1994) uvádí jako další možnost, jak interpretovat sekundární prevenci, včasnou intervenci a poskytnutí poradenství či možnosti léčby. Úkolem je pomáhat a podporovat jedince takovým způsobem aby byli schopni vést spokojený život, který má nějaký smysl. 5.1.3 Terciární prevence Cílem terciární prevence je zamezit dalším škodám, způsobeným v důsledku rizikového chování. Tím je myšleno předcházení dalším zdravotním (fyzickým i psychickým) či sociálním komplikacím (NÚV, 2014). Jde v podstatě o prevenci, která zmírňuje důsledky vzniklé užíváním alkoholu. V této fázi již nejde o hledání řešení, či zabránění užívání alkoholu, ale jde o prevenci u lidí, u nichž je vyvinuta silná závislost. 5.2 Prevence alkoholu ve školách 5.2.1 Prevence rizikového chování dle MŠMT Mezi hlavní body školní prevence rizikového chování můžeme zařadit soubor metod, přístupů a intervencí, které mají působit na cílovou skupinu. Tuto skupinu zde tvoří především děti a mládež. Miovský a kol. (2015, s. 140,141) uvádějí, že při začleňování prevence užívání alkoholu a jiných návykových látek na základních školách, je povinné dodržet pokyny vydané Ministerstvem školství, mládeže a 43 tělovýchovy (dále jen MŠMT), které se vztahují nejenom k alkoholu, ale k celé řadě dalších návykových látek (drog). Za primární prevenci užívání návykových látek dětmi a mladými lidmi odpovídá v protidrogové politice právě MŠMT. Využívá k tomu nejrůznější aktivity a preventivní opatření, které se již osvědčily v praxi a odpovídá za jejich realizaci ve školách a školských zařízeních. Také zajišťuje finanční prostředky pro realizaci preventivních programů. V neposlední řadě odpovídá za kvalitní pedagogické pracovníky, kteří budou profesně připraveni účinně a preventivně působit (Úřad vlády ČR, 2011). MŠMT Odbor speciálního vzděláváni a institucionální výchovy MŠMT k . ) f Krajslcy školský koordinátor prevence Pracovník krajskělio úradu - OSMSi • ľ Metodik prevence Pracovník školského poradenského zařízeni y. Školní metodik prevence Pedagogický pracovník slioly či školského zařízení Obrázek 1 Schéma organizace prevence Veškeré užívané postupy a činnosti MŠMT v oblasti prevence rizikového chování vychází z tzv. Národní strategie protidrogové politiky, která je vypracovaná na osm let. Tento dokument vznikl v roce 2010, jeho revize byla schválena v prosinci 2014 a platnost je až do roku 2018. Do skupiny rizikového chování patří nejenom problematika návykových látek, ale také například šikana, záškoláctví, atd. MŠMT na svém pracovišti oddělení prevence a speciálního vzdělávání zřídila vlastní tým, který se zabývá celou problematikou prevence rizikového chování. Kromě úkolů týkajících se prevence rizikového chování má tento tým na starosti také spolupráci, koordinaci a organizaci pracovních setkání s krajskými školskými koordinátory prevence, metodiky prevence v pedagogicko-psychologických poradnách (PPP) a pracovníky střediska výchovné péče (SVP), kteří působí v oblasti primární prevence rizikového chování. Do školských zařízení jsou směrovány z těchto krajských zařízení další pokyny (MŠMT, 2013) 44 Základní školy jsou povinny respektovat doporučení a pokyny MŠMT, což v otázce prevence rizikového chování naplňuje konkrétní dokument - Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže (Dokument MŠMT č j . : 21291/2010-28). Popisuje jednotlivé instituce v systému prevence, úlohu pedagogického pracovníka, vymezuje aktuální terminologii (v souladu se zeměmi EU), začleňuje prevenci do školního vzdělávacího programu a školního řádu. Současně definuje i Minimální preventivní program a doporučení postupů pro školy a školská zařízení při výskytu rizikového chování u dětí a mládeže (MŠMT, 2013) V případě alkoholu, obsahuje tento metodický dokument přímo tematickou přílohu Alkohol, shrnující problematiku konkrétního rizikového chování při užívání alkoholu. N a základních školách jsou doporučení MŠMT realizovány různými způsoby. Důležitým faktorem v prevenci rizikového chování je především vlastní spolupráce školy (ředitel, školní poradenské pracoviště, pedagog) a dále spolupráce školy s vnějším prostředím (rodiče, PPP, Policie ČR, apod.). Tato spolupráce má velký vliv na efektivní výsledek prováděné prevence na škole (MŠMT, 2013). Začlenění prevence rizikového chování na škole můžeme strukturovat následovně: • vytvoření podmínek nutných pro realizaci prevence rizikového chování na škole • jmenování školního metodika prevence • vytvoření Minimálního preventivního programu, který je také součástí Školního vzdělávacího programu (ŠVP) • zahrnutí postupů řešení aktuálních problémů rizikového chování do vnitřního řádu školy (školní řád) - kontrolní a sankční opatření • zajištění potřebného vzdělávání v oblasti návykových látek (drog) a prevence pro ředitele, pedagogy, metodiky prevence, výchovné poradce a školní psychology Pro vytvoření struktury primární prevence na základních školách slouží Minimální preventivní program (MPP). Podle něj je možno sestavit strukturu 45 preventivního programu. Dle následujícího schématu (Miovský a kol., 2012, s. 19) lze tvořit logické struktury M P P : MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM I • Co chceme? I Proč? I Co nás teíí? Kde jsme ted? Kdo? S kým? Co nabízíme? Komu? Jak? Kdy? Kde? Za kolik? Co nás trápí? Jak to dopadlo? I Co dál? Obrázek 2 Schéma postupu zpracování MPP 46 Dle těchto doporučení je možné sestavit M P P např. takto: Cíle Preventivního programu: • rozvoj sociálních a komunikačních dovedností žáků směřující k podpoře příznivé atmosféry ve škole • rozvoj komunikace mezi pedagogy a žáky, pedagogy a rodiči a mezi pedagogy navzájem • rozvoj smysluplného využívání volného času žáků • komplexní specifická primární prevence žáků II. stupně • individuální péče o žáky náchylné k rizikovému chování a žáky na okraji kolektivu • vzájemná informovanost a spolupráce mezi žáky a pedagogy Aktivity, směřující k realizaci Preventivního programu, zaměřené na žáky: Školní poradenské pracoviště (dále jen SPP) - školní psycholožka, výchovná poradkyně pro I. a II. stupeň, metodik prevence sociálně patologických jevů, speciální pedagog a logopéd. SPP může nabízet individuální i skupinovou práci s žáky, při které se může zaměřit například na následující: • práci s kolektivem třídy - např. pozitivně ovlivňovat vztahy mezi dětmi, prohloubit jejich komunikační dovednosti a schopnost spolupráce, posílit třídní kolektiv • prevenci výskytu rizikového chování - např. šikana, zneužívání návykových látek, atd. • poskytování individuálních poradenských konzultací a krizové intervence - dětem, jejich rodičům a učitelům (např. prospěchové, výchovné, atd.) • péči o děti se speciálními vzdělávacími potřebami (žáky se speciálními poruchami učení a chování, žáky nadané, žáky ze socio-kulturně znevýhodněného prostředí) • zajištění profesního poradenství - volba střední školy, volba budoucího povolání • nápravu specifických poruch učení ve speciální skupině (pod vedením speciálního pedagoga) 47 • nápravu vad řeči ve speciální skupině (pod vedením logopéda) • poskytování odborných informací - doporučení či zprostředkování kontaktu na jiné odborné pracoviště Mezi možné aktivity směřující k realizaci preventivního programu, zaměřeného na žáky, můžeme zařadit například: adaptační výjezdy, systematické specifické primární prevence na různá témata (př.: Řekni NE alkoholu!, Závislost je potvora, apod.). Dále jsou to projekty zaměřené na osobnostně sociální rozvoj žáků v různých délkách. Realizaci preventivních programů mohou také doplňovat různé spolky, vznikající v rámci školy - př. Organizace spojených tříd (OST). Pozitivní roli v prevenci hrají i akce spojené s prací třídního učitele, tzn. třídnické hodiny, či celodenní projekt Den třídního učitele. Dalším způsobem realizace prevence může být samostatný předmět Etická výchova, jehož cílem je vychovávat mravně zodpovědného člověka, který své schopnosti dokáže využívat ve prospěch svůj i druhých. Častým způsobem řešení důvěrných problémů z různých oblastí žáků jsou schránky důvěry, které bývají žáky obecně pozitivně hodnoceny. Při tvorbě M P P by škola měla dále spolupracovat také s Policií ČR a to nejen při řešení již nastalých problémů (př. problémů s užíváním návykových látek), ale zejména v prevenci - při tvorbě různých preventivních programů, zaměřených na žáky základních škol (Školní preventivní program, 2013). 5.2.2 Začlenění prevence do RVP V pojetí Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP, 2016) je pro druhý stupeň základních škol zařazena prevence již mezi vzdělávací cíle. Tímto vzdělávacím cílem je učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně zodpovědný. Tento vzdělávací cíl je realizován prostřednictvím souboru klíčových kompetencí, které představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Klíčové kompetence nestojí vedle sebe izolovaně, různými způsoby se prolínají, jsou multifunkční, mají nepředmětovou podobu a lze je získat vždy jen jako výsledek celkového procesu vzdělávání. V rámci konkrétních kompetencí se k danému vzdělávacímu cíli vztahují především kompetence občanské, kde se na konci základního vzdělávání žák zodpovědně rozhoduje podle dané situace, poskytne 48 dle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i situacích ohrožujících život a zdraví člověka. Prevence užívání návykových látek je zařazena do několika vzdělávacích oblastí. Můj výzkum byl realizován na 2. stupni základních škol, tudíž uvádím vzdělávací oblasti, vzdělávací obory a očekávané výstupy pro 2. stupeň ZS: Člověk a příroda: Přírodopis - „rozlišuje příčiny, případně příznaky běžných nemocí a uplatňuje zásady jejich prevence a léčby, objasní význam zdravého způsobu života; aplikuje první pomoc při poranění ajiném poškození těla " (RVP, 2016, s. 73) Chemie - „rozliší výchozí látky a produkty chemických reakcí, uvede příklady prakticky důležitých chemických reakcí, provede jejich klasifikaci a zhodnotí jejich využívání; rozliší vybrané deriváty uhlovodíků, uvede jejich zdroje, vlastnosti a použití" (RVP, 2016, s. 68,69) Člověk a zdraví: Výchova ke zdraví - „vysvětlí na příkladech přímé souvislosti mezi tělesným, duševním a sociálním zdravím, vysvětlí vztah mezi uspokojováním základních lidských potřeb a hodnotou zdraví; posoudí různé způsoby chování lidí z hlediska odpovědnosti za vlastní zdraví i zdraví druhých a vyvozuje z nich osobní odpovědnost ve prospěch aktivní podpory zdraví; usiluje v rámci svých možností a zkušeností o aktivní podporu zdraví; projevuje odpovědný vztah k sobě samému, vlastnímu dospívání a pravidlům zdravého životního stylu, dobrovolně se podílí na programech podpory zdraví v rámci školy a obce; uvádí do souvislostí zdravotní a psychosociální rizika spojená se zneužíváním návykových látek a životní perspektivu mladého člověka, uplatňuje osvojené sociální dovednosti a modely chování při kontaktu se sociálně patologickými jevy ve škole i mimo ni, v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc sobě nebo druhým" (RVP, 2016, s. 93) Tělesná výchova - „odmítá drogy a jiné škodliviny jako neslučitelné se sportovní etikou a zdravím" (RVP, 2016, s. 98) 5.3 Instituce poskytující prevenci Tato část práce je věnována institucím poskytujícím pomoc školám a školským zařízením v prevenci užívání a závislosti na alkoholu. Jedná se o přehled institucí, 49 které ve svém programu nabízejí spolupráci se školskými zařízeními (např. ve formě přednášek, promítání dokumentárních filmů, návštěv specializovaných zařízení, tvorby tematických programů pro školy, apod.). A Kluby Brno Jedná se o společnost Ústavu prevence a léčby závislostí, která poskytuje poradenství, pomoc a podporu osobám závislým na alkoholu a dalších sociálně patologických jevech. Kromě samotných pacientů poskytuje pomoc také jejich rodinám a blízkým. Tato organizace poskytuje zdarma tři druhy sociálních služeb: • Kontaktní centrum - poskytování rychlých informací a pomoc zorientovat se v daném problému, či vyřešit naléhavou krizovou situaci • Ambulantní léčba a poradenství - poskytování poradenství a terapie při problémech s alkoholem. • Následná péče - podpora pacientů, kteří prodělali ústavní či ambulantní léčbu závislosti na alkoholu, kteří se od závislosti odpoutávají, nebo kteří již nějakou dobu abstínují. Organizace také již několik let spolupracuje se školami v Jihomoravském kraji, kde provádí výzkum Mládež a drogy (A-Kluby, 2010). Podané ruce Organizace s širokou působností v mnoha odvětvích. Jejím cílem je poskytovat služby v oblasti prevence a léčby návykového chování a závislostí, duševního zdraví a dalších programů, v oblasti práce s dětmi a mládeží. Pomáhá mladým lidem v krizových situacích zejména ve dvou oblastech - závislostí a práce s dětmi a mládeží. Snaží se vytvářet kvalitní preventivní programy, poskytovat intervenční služby a pomoci mladým hledat cestu k jejich kvalitnímu a spokojenému životu. Organizace zaštiťuje různá odvětví poradenských a terapeutických služeb, vzdělávacích center a dalších zařízení v Jihomoravském, Olomouckém a Zlínském kraji (Podané ruce, 1995). 50 V Brně jsou to například: • Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež N Z D M v Brně (původně N Z D M Pestrá klubovna) poskytuje výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti; zprostředkovává kontakt se společenským prostředím (výlety, kulturní akce); sociálně terapeutické činnosti (rozhovory, poradenství, krizová intervence); pomoc při uplatňování osobních a právních záležitostí (doprovod, jednání s institucemi). Dále také poskytuje pomoc dětem ve věku 10-16 let a mládeži a mladým dospělým od 17 do 26 let ve třech oblastech: o komplikované životních události (psychické, rodinné, vrstevnické, školní problémy; volba povolání) o konfliktní společenské situace (trestná činnost, konflikt s autoritami) o negativní zkušenosti a rizikové chování (zneužívání návykových látek, předčasné / rizikové sexuální zkušenosti, šikana, gamblerství, atd.) (Podané ruce, 1995) Centrum prevence v Brně Spolupracuje se školami a školskými zařízeními v Jihomoravském kraji, kde se zaměřuje na realizaci všeobecné, selektivní a indikované primární prevence. Poskytuje kvalitní a atraktivní programy zaměřené na rizikové chování u dětí a mladistvých, kterými se snaží toto chování eliminovat, v nejlepším případě zcela odstranit. Služby centra j sou poskytovány dětem a mladým dospělým od 6 do 26 let (také jejich rodinám či blízkým), kteří mají s návykovými látkami problém (Podané ruce, 1995). • H A R D & S M A R T - Terénní práce v prostředí nočního života a zábavy Program poskytující preventivě-informační a krizovou intervenční činnost v prostředí noční zábavní scény. Zabývá se rizikovými faktory, které s tímto druhem zábavy úzce souvisí (dehydratace, užívání legálních i nelegálních návykových látek, rizikový sex, bezpečná doprava domů, atd.). Programy jsou realizovány přímo na akcích prostřednictvím informačních stánků v tzv. klidových zónách. Jejich cílem je vytvořit bezpečnější prostředí pro všechny aktéry nočního života. Spolupráce probíhá s mnoha majiteli klubů, organizátory hudebních festivalů apod., kteří mají zájem a 51 snaží se v této problematice o zlepšení. Jedním z brněnských spolupracujících podniků je např. klub Fléda (Podané ruce, 1995). • Terapeutické centrum Nestátní zdravotnické zařízení poskytující služby pacientům závislým na alkoholu a drogách v rámci dvou programů - ambulantního léčebného programu a programu substituční terapie. Speciálním střediskem je „Terapeutické centrum na Bratislavské", které se zaměřuje především na klienty z vyloučených lokalit (Podané ruce, 1995). • Psychiatrická A T ordinace Specializuje se na psychiatrickou pomoc uživatelům a závislým na alkoholu a dalších návykových látkách ve věku od 15 let. Poskytuje poradenství, individuální léčbu a standardní psychiatrickou péči (Podané ruce, 1995). AA - Anonymní alkoholici Společenství žen a mužů, které spojuje stejný problém - alkoholismus. V Brně existují tři skupiny anonymních alkoholiků {Fénix, Renesance, U Kapucínů), které pořádají pravidelná setkání. Cílem těchto setkání je sdílet mezi sebou zkušenosti s alkoholismem a hledat sílu k vyřešení společného problému, a tak pomoci sobě i ostatním k uzdravení (Anonymní alkoholici, 2011). Občanské sdružení Lotos Brno Nezávislá nezisková organizace, která se zaměřuje na osoby se závislostí na alkoholu. Svým klientům poskytuje různé poradenské a sociální služby a snaží seje zapojit zpět do společnosti, kde mohou opět vést plnohodnotný život. V rámci svých služeb organizace svým klientům nabízí: • Pobytový doléčovací program - realizován formou terapeutické komunity v délce až dvou let. Pomáhá lidem závislým na alkoholu rozvíjet jejich schopnosti, aby mohli vést opět samostatný střízlivý život. • Centrum poradenství a prevence - nabízí pomoc a podporu v různých oblastech (sociální, pracovní, bytové, právní, atd.). 52 • Individuální poradenství - informace o alkoholu a alkoholismu, odborné poradenství nejen alkoholikům, ale také jejich rodinám a blízkým. • Podpůrné skupiny - terapeutické skupiny pro muže i ženy, udržující motivaci k abstinenci (Lotos, 2010) 53 Empirická část 54 6. Metodika 6.1 Cíle šetření Cílem výzkumu je: 1. Zjistit znalosti žáků o alkoholu a jeho konzumaci. 2. Zjistit vlastní zkušenosti žáků s konzumací alkoholu. 3. Zjistit realizaci preventivních programů na téma alkohol na vybraných školách v Brně. 6.2 Výzkumné otázky •S V O l : Mají žáci znalost o alkoholu a jeho konzumaci? •S V02: Mají žáci devátých ročníků vlastní zkušenost s konzumací alkoholu? •S V03: Poskytují a realizují vybrané školy preventivní programy o problematice užívání alkoholu? 6.3 Zkoumaný soubor V praktické části jsem provedla nejprve předvýzkum, který zahrnoval 20 respondentů věkové skupiny 1 4 - 1 6 let. Po vyhodnocení předvýzkumu j sem začala se samotným výzkumem. Zkoumaný vzorek zahrnoval žáky devátých ročníků ze šesti tříd na třech základních školách v Brně. Školy byly vybrány na základě souhlasu ředitele/ky školy nebo jejich zástupců a učitelů, kteří umožnili krátké narušení své výuky za účelem vyplnění dotazníku žáky. Celkem se zúčastnilo 116 žáků, ale po čištění získaných dat byly vyhodnoceny dotazníky pouze stovky respondentů. Bylo vyřazeno 16 dotazníků pro nevěrohodnost a neúplnost. Zkoumaný vzorek zahrnoval 51 dívek a 49 chlapců ve věku 14 až 16 let. Za hraniční věk respondentů byli určeni žáci devátých ročníků, kteří mají v tomto věku tendence k experimentování, poznávání nových věcí a prožívání silných emočních zážitků. S tím souvisí také experimentace s alkoholem. 55 Tabulka 1 Výzkumný soubor 14 let 15 let 16 let CELKEM Dívky 12 37 2 51 Chlapci 16 32 1 49 CELKEM 28 69 3 100 6.4 Etika výzkumu Problematika alkoholu (a obecně drog) je citlivým tématem, které v mém výzkumu bylo ošetřeno plnou anonymitou respondentů i vybraných škol. Prostřednictvím emailu nebo osobní návštěvy jsem požádala vedení školy, zda by souhlasilo s provedením výzkumu v devátých ročnících na jejich škole. Po seznámení s ukázkou dotazníku a postupem plánovaného šetření, tři školy z pěti souhlasily. S postupem výzkumu byli seznámeni také učitelé, v jejichž hodině jsem žákům dotazníky předkládala, i samotní žáci. Ti dostali pokyny k vyplnění položek dotazníku a bylo zdůrazněno, aby neuváděli žádné osobní údaje, kterými by se mohli jakkoliv identifikovat. Žáci dotazník vyplňovali dobrovolně a po celou dobu byl/a ve třídě přítomen/ná také učitel/ka. Na konci výzkumu žáci vyplněné dotazníky předali opět do mých rukou. 6.5 Metody výzkumu Pro získání dat jsem využila kvantitativní výzkumnou metodu v podobě dotazníkového šetření. Dotazník obsahoval 18 otázek, z toho 10 uzavřených a 8 otevřených. Část otázek (položky 10, 12, 16 a 17) byla inspirována Dotazníkem pro studenty, zpracovaným Evropskou školní studií o alkoholu a jiných drogách (ESPAD, 2015). Ke zpracování volných odpovědí jsem využila kvalitativní metodu. Volné odpovědi byly zařazeny do mnou zvolených kategorií a byla u nich uvedena i absolutní a relativní četnost. Všechny dotazníky byly předloženy v tištěné formě a byla zachována plná anonymita respondentů. Dotazníky j sem osobně rozdala, spolu s instrukcemi, daným žákům a následně je také osobně vybrala zpět. 56 6.5.1 Dotazník Dotazník zjišťoval znalosti, míru informovanosti žáků o alkoholu, jejich zkušenosti s užíváním alkoholu a možnosti prevence realizované na 2. stupni základních škol. Celkem dotazník zahrnoval 18 otázek, které se týkaly jednak znalostí o alkoholu, zkušeností s užíváním alkoholu a také poskytování prevence na základních školách. Některé otázky byly inspirované dotazníkem E S P A D z důvodu lepšího srovnání dosažených výsledků výzkumného šetření. Ovšem z důvodu menšího počtu respondentů a j en vybraných srovnatelných položek dotazníku, je toto srovnání pouze orientační. Všechny otázky a jejich výsledky jsou souhrnně okomentovány v diskuzi. Posuzované okruhy dotazníku: 1) Znalosti (položky 3-8) 2) Zkušenosti, chování (položky 9-17) 3) Prevence (položka 18) 4) srovnatelné s E S P A D (položky 10,12,16,17) 6.6 Sběr dat Výzkumné šetření probíhalo během prvního únorového týdne 2018 na vybraných základních školách. Dotazníky žáci vyplňovali ve třídách, kde právě probíhala jej ich běžná výuka v první nebo druhé hodině. Do třídy jsem přišla na začátku hodiny vždy v doprovodu učitele/ky, který/á mě představil/a a předal/a mi slovo. V průběhu výzkumu byl vyučující po celou dobu přítomen ve třídě. Nejprve jsem žáky obeznámila se svým výzkumem. Popsala jsem jim téma své diplomové práce a požádala je o pomoc pří empirické části, formou vyplnění dotazníku. Dotazník jsem žákům stručně popsala (čeho se přesně týká, jaké obsahuje otázky, jak budu postupovat při vyhodnocování a k čemu a jak budou výsledky sloužit). Před samotným rozdáním dotazníků bylo ještě jednou zdůrazněno, že vyplňování je dobrovolné a plně anonymní, tudíž se žáci nemají podepisovat. Následně jsem respondenty požádala o samostatné a pečlivé vyplnění všech položek dotazníku. Po ukončení výzkumu žáci dotazníky odevzdali opět do mých rukou. 57 Předvýzkum byl realizován najedná ze škol, kde jsem také koncem ledna vykonávala učitelskou praxi. Pro tyto účely jsem dotazník podala dvaceti žákům z devátých ročníků, kteří jej vyplňovali během první hodiny. Postup byl totožný s výše uvedeným. Žáci, kteří se účastnili předvýzkumu, již nebyli započítáni do samotného výzkumu. Předpokládaná časová dotace na realizaci výzkumu byla 20 minut (od představení přes organizaci, vyplňování dotazníku žáky, sesbírání zpět, poděkování a rozloučení). Výsledná doba nakonec byla 15 minut, tedy o 5 minut méně oproti předpokladu. Po vyhodnocení získaných dat z předvýzkumu j sem neshledala žádné výrazné problémy či nejasnosti, které by bylo třeba upravit. Toto se však později ukázalo jako chybný postup a objevily se také nepřesnosti v položkách dotazníku, které byly odhaleny až při kompletní realizaci výzkumného šetření a vyhodnocení většího množství dotazníků. Výzkum samotný byl následně realizován na základních školách, které souhlasily s jeho uskutečněním. Na schůzce se zástupcem ředitele mi bylo sděleno, kterou třídu budu moci navštívit a kterou hodinu. Vyučující dané hodiny si mě poté vyzvedl/a a seznámil/a mě s žáky. Další postup výzkumného šetření je popsán výše. Na dvou školách jsem výzkumné šetření provedla v obou třídách v první vyučovací hodině. Nejprve jsem šla do první třídy (př. 9.A), kde jsem byla po celou dobu vyplňování dotazníků. Jakmile měli všichni žáci vyplněné dotazníky, odevzdali mi je a další výzkum pokračoval ve druhé třídě (př. 9.B). Na závěr jsem poděkovala učiteli za věnovaný čas, žákům za vzorné vyplnění všech položek dotazníku, rozloučila se a přesunula do další třídy. Tam bylo výzkumné šetření realizováno obdobným způsobem. Na poslední škole měla jedna ze tříd první hodinu naplánovanou písemnou práci, proto jsem šetření realizovala jen v jedné třídě a druhou třídu jsem navštívila až ve druhé vyučovací hodině. Dobu mezi jednotlivými výzkumy jsem trávila v kabinetu s paní učitelkou, která měla v té době volnou hodinu. Celkem odpovídalo v dotaznících 116 respondentů, nikdo z přítomných vyplňování neodmítl. Po celou dobu šetření se mnou žáci spolupracovali, což celý průběh usnadnilo. Pokud se někdo ptal na nějakou otázku v dotazníku, většinou se jednalo o druh konzumovaného alkoholu - jestli mají napsat konkrétní alkohol nebo jen druhy alkoholu (pivo, víno, lihoviny). 58 7. Výsledky Z celkového počtu 116 dotazníků jich bylo vyhodnoceno 100. Ty byly dále zpracovány ve formě tabulek a grafů. Odpovědi na otevřené otázky pak byly rozděleny dle obsahové analýzy do jednotlivých mnou zvolených kategorií a zpracovány formou tabulek s jejich absolutní a relativní četností. Šestnáct dotazníků bylo vyřazeno z různých důvodů. Ve většině případů šlo o neúplné odpovědi na dané otázky. Pro vyhodnocení veškerých dat a k tvorbě tabulek a grafů, byly využity programy Microsoft Excel a Microsoft Word. Vyhodnocení dotazníku pro žáky 1. „Pohlaví": a. Muž b. Zena Tabulka 1 Pohlaví Počet Celkem (%) Muž 49 49 Zena 51 51 Z celkového počtu 100 respondentů odpovídaly z 51 % ženy, odpovídajících mužů bylo 49 %. 2. „Věk": Tabulka 2 Věk Počet Celkem (%) 14 let 28 28 15 let 69 69 16 let 3 3 59 • 14 let • 15 let 16 let Obrázek 3 Věk Ze zkoumaného vzorku respondentů bylo nejvíce patnáctiletých (69 %), 28 % respondentů bylo čtrnáctiletých. Pouze 3 % byla zastoupena šestnáctiletými. 3. „U jednotlivých vět zakroužkuj odpovědi ANO - NE - NEVÍM podle toho, jestli si myslíš, že je daná věta pravdivá nebo ne." a. Alkohol patří mezi legální drogy." A N O - N E - NEVÍM Tabulka 3a Možnosti Počet Celkem (%) ANO 84 84 NE 11 11 NEVÍM 5 5 • ANO • NE NEVÍM Obrázek 4 Alkohol patří mezi legální drogy V otázce, zda je alkohol legální droga, odpovídali respondenti z většiny A N O (84 %), pouze 5 % respondentů nevědělo a 11 % uvedlo, že alkohol nepatři mezi legální drogy. b. „Obsah alkoholu je ve všech alkoholických nápojích stejný." A N O - N E - NEVÍM Tabulka 3b Možnosti Počet Celkem (%) ANO 0 0 NE 99 99 NEVÍM 1 1 Téměř většina respondentů (99 %) uvedla, že obsah alkoholu ve všech alkoholických nápojích není stejný. Pouze jedno procento respondentů tvrdilo opak - tedy že obsah alkoholu je stejný. c. „Při nadměrném užívání alkoholu může vzniknout závislost." A N O - N E - NEVÍM Tabulka 3c Možnosti Počet Celkem (%) ANO 94 94 NE 3 3 NEVÍM 3 3 • ANO • NE NEVÍM Obrázek 5. Při nadměrném užívání alkoholu může vzniknout závislost Při nadměrném užívání alkoholu může podle 94 % respondentů vzniknout závislost. Pouze 3 % respondentů uvedlo, že nemůže a další 3 % uvedlo odpověď nevím. d. „Alkohol může poškozovat mozek a další orgány lidského těla." A N O - N E - NEVÍM Tabulka 3d Možnosti Počet Celkem (%) ANO 96 96 NE 2 2 NEVÍM 2 2 • ANO • NE NEVÍM Obrázek 6. Alkohol může poškozovat mozek a další orgány lidského těla. Podle 96 % respondentů může alkohol poškozovat mozek a další orgány lidského těla. Pouze 2 % uvádí, že neví, další 2 % uvedlo, že ne. 62 e. „Distributoři a prodejci mohou prodávat alkohol komukoliv." A N O - N E - NEVÍM Tabulka 3e Možnosti Počet Celkem (%) ANO 0 0 NE 99 99 NEVÍM 1 1 V otázce distribuce a prodeje alkoholu 99 % respondentů odpovědělo, že není možné alkohol prodávat komukoliv. Pouze jedno procento respondentů uvedlo, že neví. 4. „Od kolika let je možné kupovat alkohol?" Celých 99 % dotázaných uvedlo, že alkohol je možné kupovat od 18 let. Pouze 1 % se domnívá, že alkohol je možné kupovat od 21 let. 5. „Myslíš si, že víš, co je to „nadměrné" pití alkoholu?" a. N E b. ANO-vysvětli: Tabulka 5a Možnosti Počet Celkem (%) ANO 77 77 NE 23 23 Tabulka 5b Kategorie odpovědí Absolutní četnost Relativní četnost [%] pití velkého množství 37 48,1 pití pravidelné 24 31,2 pití časté 16 20,8 projevy závislosti 8 10,4 další 3 3,9 neuvedlo 7 9,1 63 Tři čtvrtiny respondentů (77 %) uvedlo, že ví, co je to „nadměrné" pití alkoholu. Zbylých 23 % nevědělo. Ze 77 % odpovídajících ANO, žáci uváděli různá vysvětlení, které jsem zařadila do následujících kategorií: pití velkého množství („piju hodně", „nevím kdy přestat", „kolik přijímá moje tělo", „2 lahve vína za den"), pití pravidelné („každý den se opiju", „každý den láhev vodky", „nonstop opilost"), pití časté („častá konzumace", „když se to přehání"), projevy závislosti („pití které způsobuje závislost", „všechnypeníze dávám na alkohol", „panák hned po ránu", „neovladatelná touha napít se"), další („piju na nějaké promile", „něco potlačujú", „agresivita", „když se to přehání"). Pouze u sedmi respondentů nebylo u odpovědi ANO žádné další vysvětlení. 6. „Myslíš si, že víš, co je „bezpečné" („kontrolované") pití alkoholu?" a. N E b. ANO-vysvětli: Tabulka 6a Možnosti Počet Celkem (%) ANO 74 74 NE 26 26 Tabulka 6b Kategorie odpovědí Absolutní četnost Relativní četnost [%] příležitostné pití 13 17,6 občasné pití 6 8,1 pomalé pití 3 4,1 pít jeden druh alkoholu 1 1,4 další 15 20,3 neuvedlo 36 48,6 V této otázce opět necelé tři čtvrtiny respondentů (74 %) uvedlo, že ví, co je to „bezpečné" („kontrolované") pití alkoholu. Při zvolení odpovědi ANO 38 % uvedlo vysvětlení pouze 38 (51,4 %) dotazovaných. Jejich odpovědi jsem opět rozdělila do jednotlivých kategorií: příležitostné pití („pít příležitostně", „nic nepřehánět"), občasné pití („napít se alkoholu občas", „pítjen někdy"), pomalé pití („pomalá konzumace ", „ menší dávky méně často ", „pít jen tak dlouho dokud se 64 umím kontrolovat"), pít jeden druh alkoholu („nemíchám různé druhy alkoholu"), další („vědět kdy mám dost", „mít zkušenost kolik toho vydržím", „tak abych se nemotal", „když mě někdo hlídá"). V odpovědi ANO neuvedlo vysvětlení 36 respondentů (48,6 %). Z celkového počtu respondentů 26 % odpovědělo, že neví, co je to „bezpečné" („kontrolované") pití alkoholu. 7. „Znáš negativní důsledky konzumace alkoholu?" a. N E b. A N O - uveď příklad: Tabulka 7a Možnosti Počet Celkem (%) ANO 90 90 NE 10 10 Tabulka 7b Kategorie odpovědí Absolutní četnost Relativní četnost [%] poškození zdraví 87 96,7 poškození psychiky 44 48,9 sociálníproblémy 8 8,9 závislost 12 13,3 jiné 2 2,2 neuvedlo 6 6,7 Zodpovědí na tuto otázku je patrné, že 90 % všech dotazovaných pravděpodobně zná negativní důsledky konzumace alkoholu. Pouze 10 % dotázaných zaznačilo odpověď NE - tedy že negativní důsledky neznají. Příklady v odpovědi ANO uvedlo 84 (88,9 %) respondentů, přičemž někteří z nich uváděli příkladů více. Opět jsem vytvořila kategorie na základě jejich odpovědí. Nejčastěji žáci uváděli důsledky týkající se: poškození zdraví („poškození orgánů a zdraví", „poškození jater", „poškození ledvin", „poškození mozkových buněk", „ztráta paměti"), poškození psychiky („agrese", „změna osobnosti", „psychické problémy"), sociální problémy („rozpad rodiny", „leze to do peněz"), závislost („závislost"), jiné („zvracení", otrava alkoholem", „bezvědomí", „smrad z pusy"). 65 Příklady negativních důsledků při současném zaznačení odpovědi ANO v této otázce neuvedlo 6 respondentů. 8. „Je konzumace alkoholu bezpečná?" a. A N O - v čem? b. N E - p r o č ? Tabulka 8a Možnosti Počet Celkem (%) ANO 25 25 NE 75 75 Tabulka 8b Kategorie odpovědí ANO (Včem?) Kategorie odpovědí Absolutní četnost Relativní četnost [%] do určitého množství 8 32 na zahřátí 3 12 léčebné účinky 2 8 jiné 5 20 neuvedlo 7 28 Tabulka 8c Kategorie odpovědí NE (Proč?) Kategorie odpovědí Absolutní četnost Relativní četnost [%] poškozuje zdraví 24 32 ovlivňuje psychiku 7 9,3 způsobuje závislost 4 5,3 jiné 6 8 neuvedlo 34 45,3 Na otázku, zdaje konzumace alkoholu bezpečná, odpověděli respondenti v následujícím poměru: 75 % (NE) : 25 % (ANO). U zvolených odpovědí A N O dále odůvodnilo, v čem je alkohol bezpečný, 72 %. Zbylých 34 respondentů (28 %) u této odpovědi důvody neuvedlo. Nejčastěji respondenti tvrdili, že konzumace alkoholu je bezpečná: do určitého množství („do určitého množství", „v malém množství neškodí"), na zahřátí („když si dám na zahřátí"), léčebné účinky („když mě bolí v krku", „alkohol může doplňovat 66 minerály"), jiné („patří k životu odnepaměti", „oslavy", „uvolňuje náladu", „jak kdy"). Naproti tomu 75 % všech dotazovaných tvrdí, že konzumace alkoholu není bezpečná. Důvody dále uvedla zhruba polovina z odpovídajících NE (54,7 %). Zbylých 34 respondentů (45,3 %) se u odpovědi NE dále nevyjádřilo. Podle vyjádření respondentů nebezpečnost alkoholu spočívá v následujícím: poškozuje zdraví („poškozuje orgány", „ublížení na zdraví (sobě, druhým)"), ovlivňuje psychiku („deprese", „ztráta sebekontroly"), způsobuje závislost („způsobuje závislost", „bezmyšlenkovité jednání", „neumím se ovládat"), jiné („umrznutí", „můžeme umřít", „utrácenípeněz"). 9. „Ochutnal/a jsi někdy alkohol - pokud ano, jaký?" a. N E b. A N O - j a k ý Tabulka 9a Možnosti Počet Celkem (%) ANO 94 94 NE 6 6 Tabulka 9b Kategorie o d p o v ě d í Absolutní četnost Relativní četnost [%] pivo 87 92,6 víno 66 75,5 lihoví ny 79 84 jiné 32 34 V této otázce uvedlo 94 % všech dotazovaných, že alkohol ochutnali. Pouze šest jedinců (6 %) uvedlo, že alkohol nikdy ani neochutnali. Ve všech případech se mezi uváděným ochutnaným alkoholem objevily minimálně 2 druhy. Nejvíce odpovědí bylo zaznamenáno v kategorii „pivo" (92,6 % - bráno z odpovědí ANO), dalším v pořadí byly „lihoviny" (84 %) a „víno" (75,5 %). Respondenti uváděli také řadu jiných druhů alkoholu (šampaňské, likéry, koktejly), které jsou spolu s odpovědí „všecko" (která se vyskytla ve dvou případech) zahrnuty do kategorie „jiné" (34 %). 67 10. „Před kolika dny jsi pil/a alkohol naposledy?" a. nikdy jsem nepil/a alkohol b. před 1-7 dny c. před 8-14 dny d. před více než měsícem e. před více než rokem Tabulka 10 Možnosti Počet Celkem (%) Nikdy jsem nepil/a alkohol 7 7 Před 1-7 dny 25 25 Před 8-14 dny 10 10 Před více než měsícem 48 48 Před více než rokem 10 10 • Nikdy jsem nepil/a alkohol • Před 1-7 dny Před 8-14 dny • Před více než měsícem Před více než rokem Obrázek 7 Před kolika dny jsi pil/a alkohol naposledy? Nejvíce početná byla odpověď d (Před více než měsícem), kterou uvedlo 48 % respondentů. Hned poté následovala s 25% zastoupením odpověď b (Před 1-7 dny). Shodný počet (10 %) měly odpovědi c (Před 8-14 dny) a e (Před více než rokem). Zbylých 7 % respondentů uvedlo odpověď a - tedy že alkohol nikdy nepilo. 68 11. „Byl/a jsi někdy opilý/á?" a. ANO b. NE Tabulka 11 Možnosti Počet Celkem (%) ANO 33 33 NE 67 67 Více než polovina respondentů (přesně 67 %) uvedla, že se nikdy neopila. Naproti tomu 33 % dotazovaných uvedlo, že se již opilo. 12. „Napiš číslo od 1 do 5, jak moc jsi byl/a opilý/á, když jsi naposledy pil/a alkohol." (l=nic jsem necítil/a; 2=uvolněnost, změny nálady; 3=pocit vzrušení, euforie; 4=zpomalenost, otupělost, ztráta rovnováhy; 5=měl/a jsem výpadky paměti) Tabulka 12 Možnosti Počet Celkem (%) 1= nic jsem necítil/a 56 56 2 = uvolněnost, změny nálady 22 22 3 = pocit vzrušení, euforie 5 5 4 = zpomalenost, otupělost, ztráta rovnováhy 12 12 5 = měl/a jsem výpadky paměti 5 5 69 • l=nic jsem necítil/a • 2=uvolněnost,změny nálady 3=pocit vzrušení, euforie • 4=zpomalenost, otupělost, ztráta rovnováhy • 5=měl/a jsem výpadky paměti Obrázek 8 Napiš číslo od 1 do 5, jak moc jsi byl/a opilý/á, když jsi naposledy pil/a alkohol Největší počet odpovědí bylo číslem i (56 % respondentů). Číslo 2 se vyskytlo u 22 % dotazovaných. Ztrátu rovnováhy (číslo 4) pociťovalo 12 % respondentů. Číslo 3 a 5 pak uvedlo shodně vždy 5 % dotázaných. (pozn.: Do odpovědí číslem 7 jsou zahrnutí také všichni respondenti, kteří uvedli, že alkohol nikdy ani neochutnali.) 13. „Jak často máš možnost konzumovat alkohol?" a. nikdy b. l x týdně c. l x měsíčně d. jiné: Tabulka 13a Možnosti Počet Celkem (%) Nikdy 20 20 lx týdně 8 8 lx měsíčně 8 8 Jiné 64 64 70 • Nikdy • lx týdně lx měsíčně • Jiné Obrázek 9 Jak často máš možnost konzumovat alkohol? Tabulka 13b Kategorie odpovědí Absolutní četnost Relativní četnost [%] párkrát za rok 12 18,8 když chci 4 6,3 výjimečně 17 26,6 neuvedlo 31 48,3 Tvrzení, že možnost konzumovat alkohol nemají nikdy, uvedlo 20 % dotazovaných. Možnost konzumovat alkohol l x týdně nebo l x měsíčně uvedlo v obou případech 8 % respondentů. Zbylých 64 % respondentů zaznačilo možnost jiné. Nej častější odpovědi jsem zaznačila do následujících kategorií: párkrát za rok („ lx za rok ", „ různě ", „ neurčitá doba ", „ skoro vůbec "), když chci („ kdy chci", „kdyžjsem doma sám", „podle domluvy"), výjimečně („na oslavách", „výjimečné události", „když mi dají ochutnat"). Z 64 respondentů, kteří uvedli možnost jiné, téměř polovina (48,3 %) neuvedla žádný konkrétní příklad. 14. „Kde jsi alkohol konzumoval/a poprvé?" a. doma b. u kamaráda/ky c. venku 71 Tabulka 14 Možnosti Počet Celkem (%) Doma 63 63 U kamaráda/ky 13 13 Venku 18 18 Jiné 6 6 • Doma • U kamaráda/ky Venku • Jiné Obrázek 10 Kde jsi alkohol konzumoval/a poprvé? Nej častějším místem, kde podle odpovědí respondenti konzumovali alkohol poprvé, byl domov. Tuto možnost uvedlo 63 %. Venku alkohol poprvé konzumovalo 18 % a 13 % dotazovaných bylo v době první konzumace u kamaráda/ky. Zbylých šest respondentů (6 %, kteří uvedli, že alkohol nikdy ani neochutnali) v této otázce připsalo možnost d - „nikdy jsem nepil/a ", „ nikde ". 15. „Při jaké příležitosti jsi ochutnal/a alkohol?" a. na oslavě (narozeniny, svatba, ...) b. s kamarády (restaurace, diskotéka, ...) c. jiné: 72 Tabulka 15 Možnosti Počet Celkem (%) Na oslavě 60 60 kamarády 15 15 Jiné 25 25 • Na oslavě • S kamarády Jiné Obrázek 11 Při jaké příležitosti jsi ochutnal/a alkohol? Většina z dotazovaných uvedla, že nejčastěji ochutnala alkohol při příležitosti nějaké oslavy (60 %). S kamarády pak ochutnalo alkohol 15 % respondentů. Jiné příležitosti uvádělo 25 % respondentů. Nejčastěji uváděli Silvestr a dovolenou s rodiči. Dále se v odpovědích objevovalo například: „jen tak", „na rozlučce ", „při uklízení kuchyně", „krojované hody", „kdykoliv když mám chuť", „doma pivo s tátou ". (pozn.: Mezi "jiné" příležitosti (25 %) jsou zahrnuty také odpovědi „žádné neochutnal/a jsem ", nebo „nikdy".) 73 16. „Myslíš si, že je snadné získat alkohol?" a. ANO b. NE c. NEVÍM Tabulka 16 Možnosti Počet Celkem (%) A N O 75 75 N E 10 10 N E V I M 15 15 • ANO • NE NEVÍM Obrázek 12 Myslíš si, že je snadné získat alkohol? Podle 75 % respondentů je snadné získat alkohol. Odpověď NE zvolilo 10 % a zbylých 15 % respondentů nevědělo. 74 17. „Máš někoho blízkého, kdo podle Tebe pije alkohol nadměrně?" a. N E b. A N O -> Způsobilo Ti jeho nadměrné pití nějaké problémy? a. N E b. A N O Tabulka 17a Možnosti Počet Celkem (%) ANO 38 38 NE 62 62 Celkem 62 % respondentů uvedlo, že mezi svými blízkými nemají nikoho, kdo by pil nadměrně. Naopak 38 % respondentů tvrdí, že blízkého, který pije nadměrně, mají. Tabulka 17b Způsobilo Tijeho nadměrné pití nějaké problémy? Možnosti Počet Celkem (%) ANO 14 37 NE 24 63 Z 38 % respondentů uvádějících existenci blízkého, který nadměrně pije, je 14 (37 %) jedinců, kterým pití dané osoby způsobilo nějaké problémy. Dalších 24 jedinců (63 %) se s žádnými problémy dle odpovědí nesetkalo. 75 18. „Realizuje Tvoje škola nějaké preventivní programy na téma alkohol pokud ano, jaké?" a. N E b. A N O - j a k é : Tabulka 18 Možnosti Počet Celkem (%) ANO 37 37 NE 63 63 Z celkového počtu 100 respondentů 63 % odpovědělo, že jejich škola žádné preventivní programy na téma alkohol nerealizuje. Naopak 37 % tvrdí, že ano. Mezi těmito respondenty pak převažovala odpověď „přednášky s psychologem" nebo „nevím". Dále byly zmiňovány například: „besedy", „při učení o drogách", „že nemáme pít", či „drogy obecně". 76 8. Interpretace výsledku Výzkumné otázky: V O l : Mají žáci znalost o alkoholu a jeho konzumaci? V otázkách, které se vážou ke znalostem o alkoholu a jeho konzumaci (otázky číslo 3 až 8) se ukázalo, že většina respondentů odpověděla správně na zadané otázky. Jako příklad mohu uvést otázky č. 3a (84 % správných odpovědí), 3b (99 % správných odpovědí), 3 c (94 % správných odpovědí), 3 d (96 % správných odpovědí), 3e (99 % správných odpovědí). V e zbylých otázkách, zaměřených na znalost, byly výsledky podobné. V02: Mají žáci devátých ročníků vlastní zkušenost s konzumací alkoholu? Z hlediska zkušeností s užíváním alkoholu se potvrdilo, že i žáci ve věkové skupině 14 až 16 let tuto zkušenost mají. Většina dotazovaných potvrdila, že již alkohol minimálně ochutnala. Tento výsledek dokládá především odpověď v otázce č. 9, kde 94 % respondentů uvedlo, že již někdy alkohol ochutnalo. V03: Poskytují a realizují vybrané školy preventivní programy o problematice užívání alkoholu? V otázce, zda poskytují školy svým žákům preventivní programy o problematice alkoholu, se bohužel ve většině případů jevilo, že školy tyto programy nerealizují. V otázce č. 18 totiž uvedlo 63 % respondentů, že jejich škola programy na téma alkohol nerealizuje. 77 9. Diskuse Z celkového počtu 116 dotazníků bylo vyhodnoceno 100. Návratnost byla 100%, protože jsem u výzkumu byla osobně a veškeré rozdané dotazníky jsem si opět od respondentů vybrala zpět. Ovšem při vyhodnocování jsem u 16 dotazníků zjistila, že některé z otázek nebyly vyplněny tak, aby mohly být vyhodnoceny. Proto jsem tyto dotazníky vyřadila ze souboru. Z žáků, kteří dotazník vyplňovali, bylo 51 % žen a 49 % mužů. Výsledky dalších otázek budou tedy téměř rovnoměrně rozloženy vzhledem k zastoupení obou pohlaví. Výzkum byl zaměřen na věkovou skupinu 1 4 - 1 6 let, především z důvodu možnosti srovnání s výsledky výzkumu evropských studií (dále jen ESPAD). E S P A D ve svých studiích využívá k posouzení situace v užívání alkoholu vzorek tvořený žáky 9. tříd základních škol (dále jen ZS) a žáků 1. ročníků středních škol (dále jen SS). V mém výzkumu je 69 % zastoupeno skupinou respondentů ve věku 15 let, z 28 % ve věku 14 let a 3 % tvoří šestnáctiletí. Znalosti Zajímavé výsledky se ukázaly v otázkách ohledně znalostí o alkoholu jako legální drogy. Z 84 % respondentů odpovědělo, že alkohol patří mezi legální drogy. Pouze 11 % odpovědělo, že mezi legální drogy nepatří a 5 % uvedlo, že neví. Tato odpověď svědčí o poměrně dobré znalosti v rozlišení legální a nelegální drogy. Důvodem mohou být například i pojmy legální a nelegální, se kterými se žáci mohou setkávat v různých předmětech při výuce (např. v zeměpisu - legální dovoz, ilegální dovoz apod.). Obecně se tedy můžeme domnívat, že většina mladistvých ví, že alkohol je v České republice považován za legální drogu. Srovnatelný výsledek se ukázal i v otázce obsahu alkoholu v různých alkoholických nápojích. Téměř většina respondentů (99 %) uvedla, že obsah alkoholu ve všech alkoholických nápojích není stejný. Pouze jedno procento tvrdilo opak. Důvody této znalosti mohou být různé. Může se například jednat o snadnou přístupnost k různým alkoholickým nápojům v obchodech (v domácnostech), ze kterých lze na přední straně etikety vyčíst i daný obsah alkoholu. Dalším důvodem může být označování stupňovitosti piva, které se objevuje běžně v nabídkách restauračních zařízení a rozlišuje se tím i právě zmíněný obsah alkoholu. 78 Většina dotazovaných (94 %) potvrdila, že při nadměrném užívání alkoholu může vzniknout závislost. Pouze 3 % uvedla, že nemůže a další 3 % uvedla, že neví. Z otázky vyplývá, že si žáci myslí, že při nadměrném užívání alkoholu může vzniknout závislost. K tomuto názoru je mohou vést například ukázky případů závislých v médiích, dokumentárních filmech, či ve vlastním okolí. Domnívám se, že tomuto výsledku může přispívat i všeobecné vědomí ve společnosti, že alkohol patří mezi návykové látky. Opět srovnatelně dopadlo hodnocení otázky, zda alkohol může poškozovat mozek a další orgány lidského těla. Podle 96 % respondentů k tomuto může díky alkoholu docházet, pouze 2 % uvádí, že neví a další 2 procenta se domnívají, že ne. Odpověď na tuto otázku by se dala považovat za důkaz toho, že si žáci uvědomují negativní dopad konzumace alkoholu na fyzickou stránku člověka. Je pravděpodobné, že se s jednotlivými příklady poškození tělesných tkání, mohli setkat ve výuce přírodopisu v 8. ročníku, kde je vliv alkoholu na lidské zdraví probírán v souvislosti s činností jater a dalších důležitých orgánů s nimi souvisejících. Podobně jako u předešlých znalostních otázek, i v otázce distributorství a prodeje alkoholu je znalost velmi dobrá. Celých 99 % respondentů odpovědělo, že není možné alkohol prodávat komukoliv. Pouze 1 % respondentů si touto otázkou pravděpodobně nebylo jisto a odpovědělo, že neví. Je možné se domnívat, že zásluhu ve velmi dobré znalosti této problematiky má jistě i nařízení České obchodní inspekce, povinné pro zařízení s prodejem alkoholických nápojů (restaurace, obchodní řetězce apod.) ve formě nápisu „Zákaz prodeje alkoholu a tabákových výrobků osobám mladším 18 let." Opět téměř 100% výsledky se potvrdily v otázce týkající se znalostí o alkoholu, která úzce souvisí s otázkou předešlou, zaměřenou tentokrát na znalost věku, od kterého je možné kupovat alkoholické nápoje. Zde uvedlo 99 % respondentů věkovou hranici od 18 let. Pouze 1 % uvedlo tuto hranici od 21 let. V otázce zda žáci vědí, co je „nadměrné" pití alkoholu, se sice ukázalo, že 77 % odpovědělo A N O , ovšem při jejich bližším vysvětlení pojmu „nadměrné", žáci uváděli různá vysvětlení. Tato tvrzení jsem zařadila do následujících kategorií: pití velkého množství („piju hodně", „nevím kdy přestat", „kolik přijímá moje tělo", „2 lahve vína za den "), pití pravidelné („ každý den se opiju ", „ každý den láhev vodky ", „nonstop opilost"), pití časté („častá konzumace", „když se to přehání"), projevy závislosti („pití které způsobuje závislost", „všechny peníze dávám na alkohol", 79 „panák hned po ránu", „neovladatelná touha napít se"), další („piju na nějaké promile", „něco potlačujú", „agresivita", „když se to přehání"). Neurčité odpovědi při vysvětlení „nadměrného" užívání alkoholu svědčí o tom, že respondenti vlastně sami nevědí, co znamená pojem „nadměrné pití". Bohužel faktem zůstává, že neexistuje obecně platná definice „nadměrného" užívání alkoholu. Nelze totiž z hlediska množství alkoholu naprosto jasně stanovit, že právě toto množství bude pro daného jedince „nadměrné". Roli tu hraje nejenom pohlaví, fyzická stránka člověka, ale i psychická stránka a dědičné predispozice k závislosti na alkoholu. Neméně rozhodující vliv o nadměrném pití má i samotný obsah alkoholu v užívaném alkoholickém nápoji. Tímto tedy vzniká otázka, jak posoudit odpovědi na „nadměrné" pití. Dalo by se říci, že nejčastější odpovědi, uváděné žáky, se dají považovat za správné, tedy pití alkoholu každý den, či pravidelné pití velkého množství. Pouze u sedmi respondentů nebylo u odpovědi ANO žádné další vysvětlení. Zbývajících 23 % respondentů u této otázky uvedlo, že neví, co je to „nadměrná" konzumace alkoholu. Důvodem tedy může být těžko uchopitelný výraz „nadměrné", což považuji tímto za nešťastně položenou otázku v mém dotazníku. Podobně jako u předchozí otázky, odpověděla většina respondentů (74 %), že vědí, co je „bezpečné" („kontrolované") pití alkoholu. Nejčastější odpovědi jsem rozdělila do těchto kategorií: příležitostné pití {„pít příležitostně", „nic nepřehánět"), občasné pití {„napít se alkoholu občas", „pítjen někdy"), pomalé pití {„pomalá konzumace ", „ menší dávky méně často ", „pít jen tak dlouho dokud se umím kontrolovat"), pít jeden druh alkoholu {„nemíchám různé druhy alkoholu"), další {„vědět kdy mám dost", „mít zkušenost kolik toho vydržím", „tak abych se nemotal", „když mě někdo hlídá"). Z odborného hlediska je však „bezpečné" („kontrolované") pití jedna z forem terapie pro osoby závislé na alkoholu, kterou popisuje také Nešpor (2006). Spočívá ve snadné technice sebemonitorování. Vychází ze zjištění, že jednoduché zaznamenávání si problémového chování snižuje jeho výskyt. Kontrolované pití také může být stanoveno jako legitimní cíl u léčících se (abstinujících) pacientů. Nácvik se provádí za pomoci přístroje, který rozpoznává hladinu alkoholu v krvi, či pomocí tabulek, podle kterých vypočítáme přibližnou hodnotu z množství alkoholu, hmotnosti a pohlaví konzumenta (Nešpor & Csémy, 1996, s. 119,120). Pití s mírou by v ideálním případě znamenalo dovednost nepít vůbec. Běžně se však uvádí, že by hladina alkoholu v krvi neměla být víc jak 0,5 promile. Nešpor a Csémy (1996, s. 120) zmiňují pojem „unit", tedy „jednotka 80 spotřeby alkoholu", který ve Velké Británii odpovídá 8 gramům čistého lihu. Dále shrnují některé prvky, na které by měl člověk při pití s mírou pamatovat: druh alkoholického nápoje, frekvence doušků, celková doba pití, nepít na lačno, ve společnosti pít zdrženlivě, dle odborníků W H O je „pro zdravého dospělého člověka ještě bezpečnou dávkou alkoholu asi 20 g 100% lihu (16 g u ženy a 24 g u muže), což odpovídá přibližně půl litru 12° piva, 200 ml vína nebo 50 ml destilátu. Pít nad tuto dávku, třeba kontrolovane, s sebou nese zdravotní rizika. " (Nešpor & Csémy, 1996, s. 120) Některé z uvedených odpovědí žáků bychom tedy mohli zařadit pouze mezi činitele ovlivňující kontrolované pití (například: „menší dávky méně často", „pomalá konzumace"', „nemíchám různé druhy alkoholu", apod.). Ovšem ani v jednom případě nebyla uvedena odpověď, že jde o formu terapie závislých na alkoholu. V odpovědi ANO neuvedlo vysvětlení 36 respondentů (48,6 %). Z odpovědí na otázku v oblasti negativních důsledků na lidský organismus je patrné, že 90 % všech dotazovaných zná negativní důsledky konzumace alkoholu. Jako příklad nejčastěji uváděli příklad v těchto kategoriích: poškození zdraví („poškození orgánů a zdraví", „poškození jater", „poškození ledvin", „poškození mozkových buněk", „ztráta paměti"), poškození psychiky („agrese", „změna osobnosti", „psychické problémy"), sociální problémy („rozpad rodiny", „leze to do peněz"), závislost („závislost"), jiné („zvracení", otrava alkoholem", „bezvědomí", „smrad z pusy"). Odpovědi i uváděné příklady nám opět potvrzují poměrně dobrou znalost v případě důsledků konzumace alkoholu. Příklady negativních důsledků při současném zaznačení odpovědi ANO v této otázce neuvedlo 6 respondentů. Pouze 10 % dotázaných zaznačilo odpověď N E - tedy že negativní důsledky neznají. Zajímavé odpovědi se vyskytly v otázce bezpečnosti konzumace alkoholu. Tři čtvrtiny (75 %) tvrdí, že konzumace alkoholu bezpečná není. Mnou vytvořené kategorie dle jejich nejčastějších odpovědí jsou následující: poškozuje zdraví („poškozuje orgány", „ublížení na zdraví (sobě, druhým)"), ovlivňuje psychiku („deprese", „ztráta sebekontroly"), způsobuje závislost („způsobuje závislost", „bezmyšlenkovité jednání", „neumím se ovládat"), jiné („umrznutí", „můžeme umřít", „utrácenípeněz"). Poměrně velké procento (25 %) respondentů však odpovědělo, že konzumace alkoholu bezpečná je. Uváděné argumenty, v čem je konzumace alkoholu bezpečná, 81 jsem opět rozdělila do jednotlivých kategorií: do určitého množství („do určitého množství", „vmalém množství neškodí"), na zahřátí („když si dám na zahřátí"), léčebné účinky („když mě bolí v krku", „alkohol může doplňovat minerály"), jiné („patří k životu odnepaměti", „oslavy", „uvolňuje náladu", „jak kdy"). Ve většině odpovědí je jako důvod uvedeno, že alkohol v malém množství není škodlivý. Je více než pravděpodobné, že tento názor vychází z historie kultury a tradice, kdy se alkohol běžně pil a i dnes popíjí při nejrůznějších oslavách, nebo se užíval jako léčivý prostředek. Je bohužel smutné, že se toto tradiční pojetí konzumace alkoholu podílí na představě mladistvých o tom, že pití alkoholu je v podstatě bezpečné. Zkušenosti Poměrně tristní (s ohledem na věk respondentů) je výsledek v otázce, zda žáci někdy ochutnali alkohol a jaký. 94 % dotazovaných uvedlo, že již alkohol ochutnalo. E S P A D ve své studii z roku 2015 vykazuje, že 95,8 % dotazovaných studentů ochutnalo v životě alkohol (Drogy-info, 2015). Potvrzuje se tedy, že v této otázce je výsledek velmi podobný a myslím, že i alarmující obecně. Ovšem dle srovnání výsledků z E S P A D 2015 a E S P A D 2011 výzkum uvádí, že došlo k výraznému poklesu konzumace různých druhů alkoholu u mladistvých. Jako příklad (Drogyinfo, 2006) jde o pokles konzumace piva o 10,9 %, vína o 4,2 % a lihovin o 7,1 %. Dle mého názoru je číslo 94% ještě stále vypovídající o velkém množství mladistvých, kteří již mají zkušenost s alkoholem. Současně mezi nejčastěji se objevujícími druhy alkoholických nápojů jsou výsledky obou výzkumů taktéž shodné. Na prvním místě (87x z 94 respondentů) totiž uváděli respondenti v obou případech pivo (různých značek). Další v pořadí se objevily lihoviny (79x z 94 respondentů). Výčet lihovin byl velmi pestrý - od slivovice přes rum, vodku, Jágermeister, až po Absinth. Na třetím místě bylo (u 66 z 94 respondentů) uvedeno víno (různé druhy). Do kategorie „jiné" jsem zahrnula další uváděné druhy alkoholu (šampaňské, likéry, koktejly), a také odpovědi typu „všecko", což může značit značit velkou míru zkušeností s konzumací alkoholu. Dle odpovědí alkohol vůbec neochutnalo 6 % respondentů. V otázce před kolika dny jsi pil alkohol naposledy, byla nejvíce zastoupena odpověď „před více než měsícem" (48 %). Druhou nejvíce zastoupenou odpovědí bylo „před 1-7 dny" (25 %). Po 10 % měla vyjádření „před 8-14 dny" a „před více než rokem". Nejméně byla zastoupena odpověď „nikdy jsem nepil/a alkohol" (7 %), 82 což přibližně odpovídá předchozí otázce, kde 6 % uvedlo, že alkohol ani neochutnalo. Rozdíl jednoho procenta může být v pochopení slova „ochutnat" a „pít" alkohol - tedy jedno procento respondentů mohlo pouze ochutnat, ale nikdy se více nenapilo. V této problematice prováděl výzkum také ESPA D 2015. Na otázku, před kolika dny jsi pil/a 5 a více sklenic při jedné příležitosti, uvedlo 41,9 % respondentů, že pilo v posledních 30 dnech (Drogy-info, 2015). Pokud bychom chtěli srovnat tento výsledek s mým výzkumem, zahrnula bych do vyhodnocení odpovědi před 1 -7 dny a před 8-14 dny, což by vytvořilo součet 35 % dotazovaných. Toto množství by se tedy řadilo ke skupině, která pila v posledních 30 dnech. Oproti E S P A D U je toto číslo však menší, což může být ovlivněno určením množství (5 a více sklenic alkoholu při jedné příležitosti). Možnou souvislost s nejčastější odpovědí může mít i fakt, že výzkum probíhal v období od konce ledna a na začátku února, kdy se během posledního měsíce oslavoval závěr roku 2017. Tato událost mohla být tedy příležitostí k ochutnání alkoholu pro dotazované respondenty. Na otázku, zda jsi byl/a někdy opilý/á je výsledek poměrně odstrašující (opět vzhledem k věku dotazované skupiny). Celkem 33 % respondentů uvedlo odpověď A N O - tedy, že se již opili a 67 % odpověď N E . Jediné, co může odlehčit toto vysoké číslo opilých mladistvých, je význam slova „opilý/á", kde nemůžeme s jistotou říci, co považují žáci za stav opilosti. K tomu nám dále napoví následující otázka, ve které byla stanovena charakteristika dle pocitové stupnice opilosti. Nejčastěji uváděli respondenti stupeň opilosti 1 (56 %) - tedy „nic jsem necítil/a", což by mohlo tímto souviset s mou domněnkou výkladu slova „opilý/á" v předešlé otázce. Dalším uváděným stupněm z hlediska opilosti byl stupeň 2 (22 %) - „uvolněnost, změny nálady", dále stupeň 4 (12 %) - „zpomalenost, otupělost, ztráta rovnováhy,, a zbylé dva stupně 3 („pocit vzrušení, euforie") a 5 („měl/a jsem výpadky paměti") v obou případech 5 %. Poměrně vážné je zjištění, že 5 % mladistvých se opilo až do stádia výpadků paměti ve věku 14 až 16 let. Otázkou je, zda jsou odpovědi respondentů upřímné. Neméně zajímavé výsledky nám přináší odpovědi na otázku, jak často mají žáci možnost konzumovat alkohol. Nej větší procento dotazovaných (64 %) uvedlo odpověď „jiné", což svědčí o nepravidelnosti konzumace alkoholu. Odpověď „jiné" byla také využita pravděpodobně i z důvodu různého pochopení slova „možnosti". Jednalo se nejčastěji o vyjádření situace, kdy můžou mladiství pít nebo při jakých příležitostech mohou alkohol konzumovat. Odpovědi jsem rozdělila do následujících 83 kategorií: párkrát za rok („lx za rok", „různě", „neurčitá doba", „skoro vůbec"), když chci („kdy chci", „kdyžjsem doma sám", „podle domluvy"), výjimečně („na oslavách", „výjimečné události", „když mi dají ochutnat"). Z respondentů uvádějících možnost „jiné" však opět téměř polovina (48,3 %) neuvedla žádný konkrétní příklad. Bohužel negativně vypovídající je výsledek u otázky „Kde jsi alkohol konzumoval/a poprvé?". 63 % uvedlo domov jako první místo konzumace, což jenom nasvědčuje tomu, že si rodiče pravděpodobně doma často neuvědomují, že se děti ve vztahu k užívání alkoholu učí podobné návyky rodičů, (popíjení večer u televize, či přátelských posezení, oslavy apod.). Dost často pravděpodobně nevnímají alkohol jako drogu, ale jako prostředek k vzájemnému zpříjemnění prožitých chvil s rodinou, či přáteli a tím tak podceňují vlastnosti alkoholu jako drogy a závislost na něm. Myslím, že i uložení samotného alkoholu v domácnostech je běžně dětem dostupné, což by mohlo být i příčinou prvního užití mladistvých. Domnívám se, že tak hlubokou tradici konzumace alkoholu, například při oslavách, nelze jen tak zrušit a zabránit tím dětem v napodobování chování dospělých. Ovšem daly by se tyto situace ošetřit alespoň tím, že děti seznámí se symbolikou alkoholu při kulturních a společenských událostech a taktéž v jejich přítomnosti tuto symboliku (přípitek) dodrží. Právě když rodiče bývají nejčastěji vzorem pro své děti. Na druhém místě uvádí respondenti odpověď „venku" (18 %), což také vypovídá o snadné dostupnosti alkoholu na veřejných místech. V této problematice by se měla zapojit především Česká obchodní inspekce a pod jejím dohledem, vykonávat častější kontroly na veřejných akcích. Další v pořadí uvádí „u kamaráda/ky" (13 %) a 6 % uvádí jiné. Zbylých 6 % respondentů místo označení odpovědi z nabízeného výběru v této otázce, připsalo možnost d - „nikdy jsem nepil/a", „nikde". V tomto případě se oprávněně jednalo o žáky, kteří v předešlých otázkách zaznačili, že alkohol nikdy neochutnali. Co se týká příležitosti, při které nezletilí ochutnali alkohol, nejčastěji uváděli oslavy (60 %). Tato odpověď vypovídá právě o hluboké tradici, kdy je oslava spojována s konzumací alkoholu již od nepaměti. Jako další příležitost uvedli dotazovaní „s kamarády" (15 %), kde byly zahrnuty nejen domovy kamarádů, ale také restaurace, diskotéky apod. Poměrně velké procento (25 %) uvedlo jako příležitost k pití alkoholu nejčastěji Silvestr, či dovolenou s rodiči. Dále se v odpovědích objevovalo „jen tak", „na rozlučce", „při uklízení kuchyně", 84 „krojované hody", „kdykoliv když mám chuť", „doma pivo s tátou", v neposlední řadě také odpovědi „žádné", „nepil/a jsem" v případě žáků, kteří se s alkoholem ještě nesetkali. Tyto nej častější odpovědi opravdu potvrzují, že alkohol v ČR hraje především roli společenskou a nikoli roli návykové látky. Dalším velmi negativním výsledkem v užívání alkoholu mladistvými byla otázka, zdaje snadné získat alkohol. 75 % dotazovaných odpovědělo A N O , 10 % že N E a 15 % nevědělo. Pravděpodobné j e tedy to, že získat alkohol na českém trhu, nebo obecně všude, je podle žáků poměrně snadné. Možná by bylo zajímavé doplnit tuto otázku podotázkou, jakým způsobem. Z výsledku je možné vyvodit, že i přes zákaz prodeje alkoholu mladším 18 let, pravděpodobně nedodržují tento zákon prodejci alkoholu ať už v obchodech, či v restauraci. Tímto se domnívám, že této situaci by napomohlo, kdyby byly častější kontroly ze strany České obchodní inspekce, které těmto prodejcům udělují poměrně vysoké pokuty. Následující otázka byla zaměřena na vlastní zkušenost dotazovaných. V první části otázky měli respondenti uvést, zda mají někoho blízkého, který podle nich pije alkohol nadměrně. 62 % respondentů žádného takového blízkého nemá. Tento výrok nemusí být však objektivní, z důvodu citlivosti tématu (i přes plnou anonymitu dotazníkového šetření), či důvodu přítomnosti spolužáků při vyplňování dotazníku. I přesto 38 % v odpovědi A N O značí poměrně velké číslo. Objektivitu tohoto údaje může ovlivnit opět neurčité označení „nadměrné" pití alkoholu, kde mohou mít dotazovaní jiný názor na míru (množství) požívaného alkoholu. Druhá část otázky byla zaměřena na skupinu respondentů, která v první části odpověděla A N O . V ní byli respondenti dotazováni, zda jim nadměrné pití blízkého způsobilo nějaké problémy. Více než polovina (63 %) respondentů v této odpovědi uvedlo, že N E , ale poměrně velká část (37 %) zaznačila, že A N O . Je tu na místě zamyslet se nad tím, jak velká část žáků je zasažena vlivem působení alkoholu v jejich okolí. Těmto žákům by podle mého názoru velmi pomohlo, najít možnost, jak svoji situaci řešit, nebo se alespoň svěřit s touto zkušeností. Tuto možnost nabízí školy například ve formě spolupráce se školním psychologem, či formou schránky důvěry. Prevence Závěrečná otázka byla zaměřena na konání preventivních programů na téma alkohol na školách, kde proběhl vlastní výzkum. Zde 63 % dotazovaných uvedlo, že 85 jejich škola žádné preventivní programy na téma alkohol nerealizuje. Naopak 37 % tvrdí, že A N O . V případě odpovědi A N O , měli respondenti uvést příklad takového programu. Konkrétní název programu se v odpovědích neobjevil, což naznačuje, že si žáci nespojují téma alkoholu s žádným výukovým preventivním programem. V příkladech uváděli žáci pouze přednášky s psychologem či besedy na téma alkohol. Domnívám se, že v oblasti prevence nebyla mnou položená otázka příliš šťastně zvolena, jelikož byla zaměřená pouze na konkrétní názvy realizovaných programů. Snad více vypovídající o skutečnosti by byla vhodněji zvolená otázka, například zda vůbec znají pojem prevence, či prevenci návykových látek, nebo se zeptat, jakým způsobem by prevence mohla na školách probíhat. 86 10. Závěr Jedním z cílů teoretické části této práce bylo seznámení s příčinami užívání návykových látek a jejich rozdělení. Při práci jsem zjistila, že neexistuje jednotně uznávané rozdělení návykových látek, proto jsem zvolila rozdělení na ilegální a legální drogy. Tento popis patřil mezi nejčastěji používaný veřejností. Také mohu konstatovat, že informace týkající se charakteristik a účinků uvedených návykových látek jsou snadno dostupné a velice bohatě popsané v knižní i elektronické podobě. Dalším cílem a velice zajímavou částí ke zpracování byla samotná kapitola o alkoholu. Byla jsem překvapena například historií alkoholu, která sahá až do doby kamenné. Velice přínosnou byla pro mě část práce věnovaná výzkumu v oblasti spojené s užíváním alkoholu v rámci Evropy. B y l to také materiál, ze kterého jsem vycházela při tvorbě dotazníku a při srovnávání s vlastními výsledky. V neposlední řadě je věnována v teoretické části kapitola také mládeži v adolescentním věku. Poslední zajímavou částí ke zpracování byla prevence alkoholu ve školách. Byla jsem překvapena členitostí systému prevence rizikového chování dle M S M T a zároveň mě potěšila logická návaznost jednotlivých institucí. Účelem zpracování empirické části bylo získat jisté povědomí o situaci, týkající se problematiky alkoholu na základních školách v Brně. Výzkumné šetření bylo zaměřeno na skupinu žáků 9. ročníků ve věku 14 - 16 let. Cílem bylo sledovat úroveň znalostí o alkoholu a míru zkušenosti s užíváním alkoholu. Poslední otázka byla zaměřená na realizaci preventivních programů na vybraných základních školách. Zjistila jsem, že všeobecné znalosti o alkoholu jsou ve věkové kategorii 14 až 16 let vysoké. Troufám si tvrdit, že je to dáno prvenstvím informací o charakteristikách a účincích návykových látek obecně. Lze tedy konstatovat, že znalost z hlediska základních informací o alkoholu jako legální droze je vysoká. Z hlediska znalostního se tedy domnívám, že je povědomí v informacích o alkoholu poměrně na vysoké úrovni. Dokazují to i odpovědi, které ve většině přesahovaly 90 % správných odpovědí. Důvodem může být i velké množství informací dostupných na internetu. Jistě k této znalosti přispívá u těchto žáků také rodina, škola, veřejnost i média. Z hlediska zkušeností s užíváním alkoholu jsou výsledky dle mého názoru poměrně alarmující. Tento výsledek dokládá v mém výzkumu například odpověď 87 v otázce č. 9, kde 94 % respondentů uvedlo, že již někdy alkohol ochutnalo. Ovšem ve srovnání s výsledky evropského výzkumu E S P A D 2015, se jeví zkušenost s alkoholem naopak pozitivně. Evropské studie ukazují, že od roku 2011 do roku 2015 došlo například k výraznému poklesu konzumace alkoholu. E S P A D uvádí tento pokles u konzumace piva (o 10,9 %), vína (o 4,2 %) i lihovin (o 7,1 %). I přesto se však domnívám, že četnost uživatelů alkoholu (přesahující 90 % výzkumného souboru) v mém výzkumném šetření, je poměrně alarmující informace. Vypovídá to o tom, že alkohol pravděpodobně není mezi respondenty považován za rizikovou látku. Naopak nepříjemným zjištěním byl pro mě fakt, že žáci nebyli schopni uvést žádný konkrétní preventivní program na téma alkohol. Z mého pohledu nemusí tato informace vypovídat o pravdivé skutečnosti. Jedná se o to, že každá škola musí povinně naplňovat právě již zmíněný M P P a s tím se pojí i primární prevence patologických jevů, včetně závislosti na alkoholu. V celkovém pohledu to naznačuje, že školy problematiku užívání návykových látek pravděpodobně zahrnují do běžné výuky v rámci předmětů Přírodopis, či Výchova ke zdraví, Občanská výchova nebo Tělesná výchova. Je také pravda, že tato položka v dotazníkovém šetření nebyla vhodně zvolena, neboť se měla zaměřit spíše na obecnou prevenci, nežli zjišťovat konkrétní název preventivního programu. Celkově tedy k průběhu výzkumu mohu říci, že celý výzkum byl velmi zajímavý. Byla jsem ráda, že žáci, které jsem navštívila, se mnou spolupracovali a taktéž velice kladně hodnotím ochotu ředitelů, zástupců a vyučujících, kteří mi výzkum umožnili a obětovali kus ze svého času, přesto že jsou v dnešní době velice vytíženi. Zpracování výsledků zas hodnotím jako poučné. Především v případě, kdy jsem se přesvědčila, že i přes konzultace dotazníku a provedený předvýzkum, jsem některé otázky zvolila špatně a jejich vyhodnocení pak bylo poměrně náročné. Závěrem děkuji své vedoucí diplomové práce, která se mi po celé období výzkumu stále věnovala. 88 Resumé Diplomová práce se v teoretické části zabývá nejprve příčinami užívání drog a rozdělením drog na ilegální a legální. Tato část popisuje drogy z hlediska jejich vlastností a účinků na organismus. Další část se věnuje podrobnému popisu alkoholu, jeho vlastnostem, účinkům a závislosti. Popisuje také následky spojené s užíváním alkoholu a obecně léčbu alkoholismu. Věnuje se také psychologické charakteristice adolescentů. Jelikož alkohol představuje hlavní téma mé diplomové práce, je tato část podrobně rozpracována. Velice důležitá je především část věnovaná institucím věnujících se výzkumu v problematice užívání alkoholu u nás a v Evropě. Další část patří legislativě a systému prevence na školách, prevenci rizikového chování dle M S M T a začlenění prevence do R V P . Práce taktéž poskytuje přehledný systém organizací poskytující prevenci v oblasti návykových látek. Praktická část byla zaměřena na cílovou skupinu žáků 9. ročníků základních škol v Brně. Výzkumné šetření probíhalo jednak v oblasti obecných znalostí žáků, která se potvrdila jako dostatečná. Další výzkum se zabýval zkušenostmi s užíváním alkoholu u žáků ve věku 14-16 let. Výzkum bohužel potvrdil poměrně vysoké procento zkušeností s užíváním alkoholu, i jeho snadnou dostupnost. Poslední rovina výzkumu se týkala konání preventivních programů na základních školách, zaměřených na téma alkohol. Dle výsledků, které uváděli respondenti, je situace v konání prevence na školách nedostatečná. Žáci neuvedli žádný program na téma alkohol, který by absolvovali v rámci Minimálního preventivního programu. V této otázce považuji přehled možností institucí, poskytující preventivní programy, či jinou možnost preventivního působení v teoretické části práce za velmi přínosnou. 89 Summary The diploma thesis deals in the theoretical part first with the causes of drug use and the distribution of drugs to illegal and legal. This section describes drugs in terms of their properties and effects on the body. The next part deals with a detailed description of alcohol, its properties, effects and addiction. It also describes the consequences associated with alcohol use and the general treatment of alcoholism. It also deals with the psychological characteristics of adolescents. Since alcohol is the main topic of my diploma thesis, this part is elaborately elaborated. Particularly important is the section devoted to research institutions on alcohol use in our country and in Europe. The next part includes the legislation and the system of prevention in schools, the prevention of risk behavior according to the M S M T and the inclusion of prevention into the R V P . The work also provides a clear system of drug prevention organizations. The practical part was focused on the target group of pupils of the 9th year of elementary schools in Brno. The research was carried out on the one hand on the general knowledge of pupils, which was confirmed as sufficient. Further research has dealt with the experience of alcohol use among pupils aged 14-16. Unfortunately, research has confirmed a relatively high percentage of experience with alcohol use and its easy availability. The last level of the research concerned the conduct of preventive programs at primary schools focusing on alcohol. According to the results reported by the respondents, the situation of prevention in schools is insufficient. Pupils did not introduce any alcohol program they would undertake under the Minimal Prevention Program. On this issue, I consider the list of possibilities of institutions providing preventive programs or any other possibility of preventive action in the theoretical part of work to be very beneficial. 90 Použité zdroje Csémy, L., & Sovinová, H . (2003). Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. Praha: Státní zdravotní ústav. Goodyer, P., & Pánek, J. (2001). Drogy + teenager. Praha: Slovanský dúm. Gross, S. (1990). Nebezpečné drogy. Frýdek-Místek: Pliska. Hajný, M . (2001). O rodičích, dětech a drogách. Praha: Grada. Janík, A., & Dušek, K . (1990). Drogy a společnost. Praha: Avicenum. Jenč, F. (1998). Alkohol jako lék. Praha: Volvox Globator. Kachlík, P. (2016). Addictive behavior of full-time students at Masaryk University and options in its prevention. Brno: Masaryk University, Faculty of Education. Kalina, K . (2015). Klinická adiktologie. Praha: Grada Publishing. Kalman, M . , Sigmund, E., Sigmundová, D., Hamřík, Z., Beneš, L., Benešová, D., et. al. (2011). Národní zpráva o zdraví a životním stylu dětí a školáků. Olomouc: Univerzita Palackého. Kolektiv autorů SANANFM. (2007). Drogy: otázky a odpovědi. Praha: Portál. Kurie, J. (1986). Ontogenetická psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Langmeier, J., & Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie (2. aktualiz. vyd.). Praha: Grada Publishing. 91 Macek, P. (2003). Adolescence (2., upr. vyd.). Praha: Portál. Mahdalíčková, J. (2014). Víme o drogách všechno?. Praha: Wolters Kluwer. Mann, J. (1996). Jedy, drogy, léky. Praha: Academia. Marhounová, J., & Nešpor, K . (1995). Alkoholici, feťáci a gambleři. Praha: Empatie. Miovský, M . (1996). L S D a jiné halucinogeny. Boskovice: Albert. Miovský, M . , Skácelová, L., Cablová, L., Veselá, M . , & Zapletalová, J. (2015). Návrh doporučené struktury minimálního preventivního programu prevence rizikového chování pro základní školy (Dotisk 1. vydání). Praha: Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze v N L N s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny. Miovský, M . , Skácelová, L., Zapletalová, J., Novák, P., Barták, M . , Bártík, P., et al. (2015). Prevence rizikového chování ve školství (Druhé, přepracované a doplněné vydání). Praha: Klinika adiktologie 1. L F U K v Praze a V F N v Praze. Nešpor, K . (1996). Jak překonat problémy s alkoholem vlastními silami: určeno lidem, kteří mají problémy s alkoholem, i těm, kdo jim chtějí pomáhat. Praha: Sportpropag pro Ministerstvo zdravotnictví ČR. Nešpor, K . (2006). Zůstat střízlivý: praktické návody pro ty, kteří mají problém s alkoholem, a jejich blízké. Brno: Host. Nešpor, K . (2007). Návykové chování a závislost (3., aktualiz. vyd.). Praha: Portál. Nešpor, K . (2011). Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby (4., aktualit, vyd.). Praha: Portál. Nešpor, K , & Csémy, L . (1996). Léčba a prevence závislostí: příručka pro praxi. Praha: Psychiatrické centrum. 92 Nešpor, K . , & Csémy, L. (1997). Alkohol, drogy a vaše děti: jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat a jak je zvládat (4., rozš. vyd.). Praha: BESIP. Nožina, M . (1997). Svět drog v Cechách. Praha: KLP-Koniasch Latin Press. Presl, J. (1994). Drogová závislost: Může být ohroženo i Vaše dítě?. Praha: Maxdorf. Rátsch, C. (2013). Marihuana jako lék: etnomedicína, užívání a recepty na léčení konopím. Olomouc: Fontána. Skála, J. (1986). Alkohol a jiné (psychotropnf) drogy: abuzus a závislost. Praha: Avicenum. Skála, J. (1987). Závislost na alkoholu a jiných drogách. Praha: Avicenum. Skála, J. (1988). —až na dno!?: fakta o alkoholu a jiných návykových látkách : (zneužívání a závislost) (4. přeprac. a dopl. vyd.). Praha: Avicenum. Šedivý, V., & Válková, H . (1988). Lidé, alkohol, drogy. Praha: Naše vojsko. Ůhlinger, C , & Tschui, M . (2009). Když někdo blízký pije: rady pro rodiny osob závislých na alkoholu. Praha: Portál. Internetové zdroje A Kluby, [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.akluby.cz/ Adicta. [online], [cit. 2017]. Dostupné z: https://www.adicta.cz/cz/alkohol/alkohol/ Adiktologie. [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.adiktologie.cz/ 93 Alkohol-alkoholismus. [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.alkohol-alkoholismus.info/nemoce/psvchicke-onemocneni/215- psvchicke-komplikace-zavislosti-na-alkoholu/1157-alkoholicka-paranoidni- psychoza.html Alkoholik, [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.alkoholik.cz/zavislost/psychika a telo/delirium tremens a dalsi alkoho licke psychózy priznaky.html Anonymní alkoholici, [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://w w w. anonymníalkoholici. cz/ Caffeine and health. [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.eufic.org/article/cs/nutrition/understanding-food/artid/caffeine-health/ Drogová poradna, [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.drogovaporadna.cz/o-drogach-obecne.html Drogy a návykové látky, [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://navykovelatky.cz/ Drogy-info. [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://txt.www.drogyinfo.cz/index.php/drogova situace/ilegalni drogy/tanecni drogy/tanecni drogy sou hrn E S P A D . [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://docplayer.cz/5290414-Evropska-skolni-studie-o-alkoholu-a-jinych-drogach- espad-2015-dotaznik-pro-studenty.html H B S C . [online], [cit. 2017]. Dostupné z: 94 http://www.hbsc.upol.cz/ Informace o drogách, [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.prevcentrum.cz/Informace-o-drogach Lotos, [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://lotos-brno.cz/ Marihuana, [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.infodrogy.estranky.cz/clanky/konopne-drogy--kanabinoidy- /marihuana.html Minařík, Co jsou drogy? [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.odrogach.cz/skola/uzivani-navykovych-latek/informace-o-drogach/cojsou-drogy.html?section id=70 Ministerstvo zdravotnictví České republiky, [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/zakon-c-sb 1965 1051 3.html MŠMT. [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/strategie-a-koncepce-ap-msmt Národní protidrogová centrála S K P V PČR. [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/narodni-protidrogova-centrala-skpv-navykove-latky- navykove-latky.aspx Národní ústav pro vzdělávání, [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.nuv.cz/t/co-ie-skolska-primarni-prevence-rizikoveho-chovani/specificke- x-nespecificke-programy-primarni-prevence-1 N M S . [online], [cit. 2017]. Dostupné z: https://www.drogy-info.cz/nms/o-nas/narodni-monitorovaci-stredisko-pro-drogy-a- zavislosti/ O kofeinu, [online], [cit. 2017]. Dostupné z: 95 http://www.svetkavy.cz/info o kofeinu.php O marihuaně, [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.koncimshulenim.cz/o-marihuane/ Podané ruce. [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.podaneruce.cz/ Pravda o drogách, [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.drogy.cz/drogy/kap-zakladni-fakta-o-bezne-zneuzivanych-drogach.html Prevence-info. [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.prevence-info.cz/ R V P Z V . [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.nuv.cz/uploads/RVP Z V 2016.pdf Školní preventivní program, [online], [cit. 2017]. Dostupné z: http://www.msmt.cz%2Ffile%2F7347 1 1 %2F&usg=AOvVaw38ZABRdkzakXEZj RGSO-Oq Úřad vlády ČR. [online], [cit. 2017]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/assets/ppov/protidrogova-politika/strategie web.pdf 96 Přílohy Dotazník pro žáky. Vážení žáci, tento dotazník je určen pro výzkumné účely. Získané údaje budou využity výhradně ke zpracování Diplomové práce na téma Rizikové chování u žáků 2. stupně základních škol, se zaměřením na konzumaci alkoholu a možnosti prevence. Dotazník je plně anonymní. Za vyplnění odpovědí Vám předem děkuji. Bc. Edita Sokolová; Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 1. Pohlaví: a. Muž b. Žena 2. Věk: 3. U jednotlivých vět zakroužkuj odpovědi ANO - NE - NEVÍM podle toho, jestli si myslíš, že je daná věta pravdivá nebo ne. a. Alkohol patří mezi legální drogy. A N O - N E - N E V Í M b. Obsah alkoholu je ve všech alkoholických nápojích stejný. A N O - N E - N E V Í M c. Při nadměrném užívání alkoholu může vzniknout závislost. A N O - N E - N E V Í M d. Alkohol může poškozovat mozek a další orgány lidského těla. A N O - N E - N E V Í M e. Distributoři a prodejci mohou prodávat alkohol komukoliv. A N O - N E - N E V Í M 4. Od kolika let je možné kupovat alkohol? 5. Myslíš si, že víš, co je to „nadměrné" pití alkoholu? a. NE b. ANO-vysvětli: 6. Myslíš si, že víš, co je „bezpečné" („kontrolované") pití alkoholu? a. NE b. ANO-vysvětli: 7. Znáš negativní důsledky konzumace alkoholu? a. NE b. ANO -> uveď příklad: 8. Je konzumace alkoholu bezpečná? a. ANO -> v čem? b. NE -> proč? 9. Ochutnal/a jsi někdy alkohol - pokud ano, jaký? a. NE b. ANO jaký: 10. Před kolika dny jsi pil/a alkohol naposledy? a. nikdy jsem nepil/a alkohol b. před 1-7 dny c. před 8 -14 dny d. před více než měsícem e. před více než rokem 11. Byl/a jsi někdy opilý/á? a. ANO b. NE 12. Napiš číslo od 1 do 5, jak moc si byl/a opilý/á, když si naposledy pil/a alkohol? (l=nic jsem necítil/a; 2=uvolněnost, změny nálady; 3=pocit vzrušení, euforie; 4=zpomalenost, otupělost, ztráta rovnováhy; 5=měl/a jsem výpadky paměti) 13. Jak často máš možnost konzumovat alkohol? a. nikdy b. l x týdně c. l x měsíčně d. jiné: 14. Kde jsi alkohol konzumoval/a poprvé? a. doma b. u kamaráda/ky c. venku 15. Při jaké příležitosti jsi ochutnal/a alkohol? a. na oslavě (narozeniny, svatba,...) b. s kamarády (restaurace, diskotéka,...) c. jiné: 16. Myslíš si, že je snadné získat alkohol? a. ANO b. NE c. NEVÍM 17. Máš někoho blízkého, kdo podle Tebe pije alkohol nadměrně? a. NE b. ANO -> Způsobilo Ti jeho nadměrné pití nějaké problémy? a. NE b. ANO 18. Realizuje Tvoje škola nějaké preventivní programy na téma alkohol - pokud ano, jaké? a. NE b. ANO jaké: