Anotace
Zatímco výzkumný zájem o ženské organizace a ženskou agentnost
(agency) v socialistických zemích je na vzestupu, konkrétní
aktivity Československého svazu žen (ČSŽ) v jeho agendě chybí.
Pokud se badatelé věnují ženskému aktivismu v socialistickém
Československu, nikdy tak nečiní v souvislosti s analýzou
expertízy a expertních sítí. Tato disertační práce odhaluje
dosud skrytou historii ženského expertního aktivismu v
socialistickém Československu. Hlavním cílem je prozkoumat
souvislost mezi ČSŽ a expertizou. Práce je inspirována
sociologií expertizy Gila Eyala a konceptem rooms for manoeuvre
Jerzyho Kochanowského a Claudie Kraft a analyzuje oficiální
archivy ČSŽ (jejího ústředního výboru i lokálních organizací),
články ve Zpravodaji Českého svazu žen a v široce čteném
časopise Vlasta, populárně-naučné publikace ČSŽ a dopisy, které
ženy zasílaly ČSŽ, to vše z období od 60. do 80. let 20.
století. Tuto širokou škálu ženských narativů jsem pak doplnila
orálněhistorickými rozhovory s členkami ČSŽ.
Zaprvé ukazuji, jak se v roce 1967 ženské expertky dostaly do
čela nově založené celostátní ženské organizace s názvem
Československý svaz žen, a analyzuji vývoj přístupu ČSŽ k
placené práci a péči v období od 60. do 80. let 20. století.
Organizace prosazovala diferencovaný přístup k ženám, což
znamenalo zohlednění různých zkušeností, potřeb a zájmů různých
skupin žen. V letech 1967-1969 expertky prosazovaly, aby měly
matky možnost volby, zda zůstat doma s malými dětmi do tří let
věku, nebo je umístit do kvalitních jeslí a co nejdříve se
vrátit do placeného zaměstnání. ČSŽ také prosazoval zřízení
pěstounské péče namísto ústavní péče a místní pobočky ČSŽ se
soustředily na péči o "opuštěné" děti, tj. o děti v dětských
domovech. V letech 1967-1969 ČSŽ prosazoval rovný přístup žen
do všech oblastí placené práce. Ženské aktivistky se významně
podílely na prosazování změn v zákoníku práce a hlasitě brojily
proti zákazům práce pro ženy – zákazům noční práce a vyřazení
žen z konkrétních pracovních pozic. Okupace Československa
vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 měla pro ČSŽ silné
důsledky; koncem roku 1969 byly významné představitelky ČSŽ
nuceny organizaci opustit. V 70. letech nové vedení ČSŽ nadále
prosazovalo pro-ženské změny v oblasti placené práce, ale
diskurz o tom, co je pro ženy vhodné, se výrazně proměnil. V
70. letech ČSŽ schvaloval ochranu ženské pracovní síly a
feminizaci některých druhů práce a plnou rovnoprávnost chápal
jako politický cíl, kterého bude dosaženo pouze prostřednictvím
plné automatizace výrobního procesu.
Za druhé se v práci zaměřuji na přístup ČSŽ k manželství,
rozvodu a přípravě na manželství a rodičovství. V roce 1965
provedl Výbor československých žen (předchůdce ČSŽ) ve
spolupráci se Státní populační komisí prostřednictvím stránek
svého časopisu Vlasta anketu o manželství. Tento průzkum
ukázal, že zatímco očekávání manželek od mužů jako manželů a
otců jsou stejná jako ta mužská, situace byla mnohem
komplikovanější, pokud šlo o úkoly žen. Průzkum ukázal zcela
odlišné názory na to, co muži očekávají od svých manželek a co
ženy považují za své hlavní úkoly. Ženy v dotazníku jako svůj
nejdůležitější úkol uvedly na prvním místě finanční přínos pro
rodinu prostřednictvím nástupu do placeného zaměstnání, zatímco
muži zařadili finanční přínos manželky na poslední místo a na
první místo mateřství. Průzkum ukázal, že muži často nebyli
schopni přijmout demokratizaci manželských vztahů a
zrovnoprávnění a emancipaci žen. To se ukázalo zejména v
oblasti péče o domácnost, a tedy problému přetěžování žen. V
letech 1967-1968 reagoval ČSŽ na problém dvojího zatížení žen
poměrně progresivním návrhem, a to připravit dívky i chlapce na
jejich budoucí role matek a otců, manželek a manželů. ČSŽ
plánoval vytvořit takzvané "Kluby" pro žáky a žákyně osmých a
devátých tříd základních škol, v nichž by získali znalosti o
vedení domácnosti, hospodaření a základní péči o děti. Bohužel
v souladu s re-tradicionalizací genderových rolí během
normalizace se realizace Klubů zaměřila pouze na dívky a
přípravu na jejich budoucí roli matek a pečovatelek. ČSŽ si
však i během normalizace zachoval progresivní a nekonvenční
přístup k manželství a nevěře. ČSŽ nevnímal nevěru žen jako
stigma, ale jako něco, co může být naopak pozitivní, posílit
ženu, zvýšit její sebevědomí, a nakonec jí pomoci udržet
manželství. ČSŽ také podporoval ženy při podávání žádostí o
rozvod, zejména v manželstvích s alkoholiky/násilnickými
manžely. Kromě toho organizace podporovala ženy v tom, aby byly
ekonomicky nezávislými, což je nezbytné právě pokud se žena
chce rozvést. Prostřednictvím svých publikací poskytoval ČSŽ
ženám důležité informace týkající se manželství, jejich práv a
rozvodů.
Zatřetí ukazuji, jak ženy využívaly oficiální prostor ČSŽ pro
své úsilí o řešení problémů, v nichž československý sociální
stát selhával. Členky ČSŽ vytvářením sítí s dalšími ženami s
různými formami dovedností a odborných znalostí, řešily
problémy, jako byl nedostatek informací a nedostatkové zboží.
Ženy organizovaly odborné přednášky na různá témata z oblasti
medicíny a práva, nabízely ženám bezplatné právní poradenství,
pořádaly kurzy šití a jazykové kurzy a také bazary knih a
oblečení. Členky ČSŽ se – ve spolupráci s Československým
červeným křížem – zapojily do dobrovolnické péče o seniory. V
Československu byl nedostatek sociálních pracovníků, a tak
prostřednictvím této neplacené pečovatelské práce ženy ve svém
volném čase řešily problémy způsobené selháváním sociálního
státu. Šlo však o mnohem více než o prosté nahrazování
sociálních služeb. Ženy měly vlastní představy o aktivním
stárnutí, a zapojování starších lidí do různých společenských
aktivit, a tyto představy realizovaly prostřednictvím
dobrovolnické činnosti.
Všechny tyto aktivity, kterým se členky ČSŽ věnovaly, dávaly
ženám pocit vlastní hodnoty a hrdosti, že zvládaly tolik věcí
užitečných a potřebných nejen pro ně a jejich rodiny, ale i pro
ostatní lidi. Přestože byly tyto činnosti mnohdy genderově
tradiční, byly pro ženy přínosné a představovaly pro ně možnost
sebe-realizace. Ženy, s nimiž jsem vedla rozhovory, často
pociťovaly nostalgii po tomto komunitním způsobu života, avšak
nepociťovaly nostalgii po socialismu jako politickém systému,
ale po důležitosti a užitečnosti ženské komunity a její práce,
po jejich schopnosti vyrovnat se s obtížnými okolnostmi a po
mládí jako období, v němž mnoho věcí zvládaly snadněji. Ve své
práci ukazuji, že základní cíl a myšlenka této ženské
organizace – vytváření ženské komunity – je univerzální a může
fungovat jak ve státním socialismu, tak v kapitalismu, neboť
ženy, s nimiž jsem hovořila, zůstaly v organizaci i po Sametové
revoluci a mnohé byly v době rozhovorů stále členkami Českého
svazu žen. …víceméně
Abstract
While the research interest in women’s organizations and
women’s agency in the socialist countries is on the rise, the
concrete activities of the Czechoslovak Women’s Union (CWU) are
missing from the agenda. When researchers focus on women’s
activism in Czechoslovakia under socialism, they never do so in
connection with the analysis of expertise and expert networks.
This dissertation reveals the previously hidden history of
women’s expert activism in socialist Czechoslovakia. The main
goal is to examine the connection between the CWU and
expertise. Inspired by Gil Eyal’s sociology of expertise and
the concept of rooms for manoeuvre from Jerzy Kochanowski and
Claudia Kraft, I analyzed the official archives of the CWU (its
Central Committee as well as local chapters), the articles in
its newsletter and in the widely read magazine Vlasta, CWU’s
popular educational publications, and the letters women sent to
the CWU, all from the period between the 1960s and 1980s. I
supplemented this broad array of women’s narratives with oral
history interviews with the members of the CWU.
First, I show how in 1967, women’s experts were in charge of a
newly established nationwide women’s organization called the
Czechoslovak Women’s Union, and I analyze the developments in
the CWU’s approach to paid work and care work between the 1960s
and 1980s. The organization promoted a differentiated approach,
which meant considering the different experiences, needs, and
interests of various groups of women. Between 1967 and 1969,
women’s experts argued that mothers should be able to choose
whether to stay at home with small children for up to three
years or to place them in a high-quality nursery and return to
paid employment as soon as possible. The CWU promoted the
establishment of foster care rather than institutionalized
care, and local chapters concentrated on care for “abandoned”
children, in children’s homes. Between 1967 and 1969, the CWU
promoted equal access for women to all areas of paid work.
Women’s activists were instrumental in promoting changes in the
Labor Code and they loudly denounced the bans on work for women
in relation to night shifts as well as the bans on specific
jobs. The Warsaw Pact occupation of Czechoslovakia in 1968 had
strong repercussions for the CWU; by the end of 1969, prominent
CWU leaders were forced to leave the organization. In the
1970s, the new leadership continued to promote pro-women
changes in the arena of paid work, but the discourse about what
was suitable for women changed significantly. In the 1970s, the
CWU approved of and subscribed to the (over)protection of the
female workforce and the feminization of some kinds of work,
and full equality was construed as a political goal that would
be achieved only through the automation of the production
process.
Second, I focus on the CWU’s approach to marriage, divorce, and
preparation for marriage and parenthood. In 1965, the Committee
of Czechoslovak Women (the predecessor of the CWU) in
cooperation with the State Population Commission (SPOC)
conducted a survey about marriage through the pages of its
magazine Vlasta. This survey showed that while spouses’
expectations from men as husbands and fathers were identical,
the situation became much more complicated when it concerned
women’s tasks. The survey showed completely different views
between what men expected from their wives and what women
considered their main tasks. As their most important task, in
the questionnaire women put their financial contribution to the
family through entering employment in first place; men put the
wife’s financial contribution in last place and motherhood in
first place. The survey showed that men often did not accept
the democratization of marital relations or the equalization
and emancipation of women. This proved true especially in
running the household and the problem of women’s overburdening.
Between 1967 and 1968, the CWU reacted to the problem of the
double burden with quite a progressive solution – to prepare
girls as well as boys for their future roles as mother and
fathers, wives and husbands. The CWU planned to create
so-called “Clubs” for eighth and ninth grade elementary school
pupils, at which they would gain knowledge about household
management, housekeeping, and basic childcare. Unfortunately,
in accordance with the re-traditionalization of gender roles
during Normalization, the Clubs’ focus narrowed to girls and
their preparation for their future roles as mothers and carers.
The CWU maintained a progressive and unconventional approach to
marriage and infidelity. The CWU did not see women’s infidelity
as a stigma, but as something that could be positive, empower a
woman, raise her self-esteem, and in the end help her to keep
her marriage. Also, the CWU supported women in filing for
divorce, especially in marriages with abusive, alcoholic
husbands. In addition, the organization encouraged women to
become economically independent, which is essential if a woman
wants a divorce. Through their publications, the CWU empowered
women with important information concerning marriage, their
rights, and divorce.
Third, I show how women used the official space of the CWU for
their efforts to solve the issues where the Czechoslovak
welfare state failed. Members of the CWU, creating networks
with other women with various forms of skills and expertise,
solved issues like scarcity of information and goods in short
supply. Women organized expert lectures about various topics
from the areas of medicine and law, offered women free legal
counseling, arranged sewing and language courses, and managed
bazaars for books and clothes. Members of the CWU – in
cooperation with the Red Cross –engaged in volunteer caregiving
for the elderly. There were not enough social workers in
Czechoslovakia, but through this unpaid care work women in
their free time solved the problem where the welfare state
failed. But it was much more than a simple replacing of state
services. Women had their own ideas about active aging, about
staying involved in various social activities which they
realized through their volunteering.
All these activities they were engaged in gave women a sense of
self-worth and pride for managing so many things useful not
only for them and their families, but also for other people.
Even if these activities were gender-traditional, they were
beneficial, empowered women, and provided them with
self-realization. The women I interviewed often felt nostalgic
for this community way of life, but they were not reminiscing
for socialism as a political system, but for the importance and
usefulness of women’s community and its work, for their ability
to cope with difficult circumstances, and for their youth as a
period in which many things went easier for them. I show that
the core aim and idea of this women’s organization –
establishing women’s community – is universal and can work
under state socialism as well as in capitalism, as the women I
talked with stayed in the organization even after the
transformation and many were still members of the Czech Women’s
Union at the time of the interviews. …víceméně
angličtina
Soubor nebo složku lze nahrát pomocí tlačítka Přidat.
Podrobnosti lze zjistit označením příslušného řádku.
Pro častou práci je možné zvolit režim Více možností.
Vyhledávaný výraz můžete zadat přímo do adresního řádku.
Pomocí funkce Nedávné je možné se rychle vrátit k právě prohlíženým souborům. Oblíbené soubory je také možné označit Hvězdičkou.