Tato práce se zaměřuje na exkluzi matek malých dětí ve veřejném
prostoru. Teoretická část nejprve definuje samotný veřejný
prostor a jeho funkce. Poté se věnuje exkluzi, přičemž využívá
Lefebvrovu teorii Práva na město. Zabývá se také tím, jak
některé aktivity narušují společenské představy o hranicích
mezi veřejným a soukromým. Dále se soustředí na mateřství ve
veřejném prostoru, přičemž klíčovým je koncept seskupení
matka–dítě–kočárek. Analytická část vychází z kvalitativní
obsahové analýzy osmi rozhovorů s matkami dětí do 4 let věku a
identifikuje konkrétní infrastrukturální a sociální bariéry, s
nimiž se setkávají. Práce upozorňuje, že veřejný prostor není
této skupině plně přizpůsoben, což může vést k jejich pocitu
vyloučení či izolaci.