Bakalářská práce se zaměřuje na postavu antihrdiny v dílech
Dazai Osamua a Sakaguči Anga a jejich vykreslení v konceptu
daraku (morální úpadek). V teoretické části je rozebírán pojem
antihrdina a jeho podoba v různých obdobích, dále koncept
daraku skrze význam slova, souvislost s dekadencí a pojetí
daraku u Sakaguči Anga. Následně jsou představeny životy obou
autorů. Praktická část je věnována analýze, kde je zkoumán
an-tihrdina v dílech Selhání od Dazai Osamua a Pod rozkvetlými
květy sakurového lesa od Sakaguči Anga. Cílem je zjistit,
jakými projevy se na postavě odráží koncept daraku, a na co se
u nich autoři zaměřili. Výsledek výzkumu je, že Dazai Osamu ve
svém díle zobrazil postavu antihrdiny, který upadá stále, a
Sakaguči Ango se zaměřil na antihrdinu, který představuje s
pádem spojenou samotu, a který skrze její uvědomění na konci
příběhu do-jde k zotavení z pádu.