Diplomová práce se zabývá uspokojováním zajištěných věřitelů v
insolvenčním řízení. Jelikož jde o téma široké, tak se autor
zaměřuje zvláště na sporné určování pořadí zajištěných věřitelů
v insolvenčním řízení, které srovnává s úpravou v občanském
zákoníku. Práce současně analyzuje rozhodovací praxi soudů a
komparuje nynější českou a německou právní úpravu. Výsledkem
kritického zhodnocení jsou také návrhy de lege ferenda.
Pozornost je dále věnována možné procesní obraně věřitele proti
nesprávně určenému pořadí.