Předkládaná práce se zabývá občanskoprávní odpovědností za
škodu na zdraví ve zdravotnictví, přesněji případy, kdy škoda
vzniká na zdraví pacienta, nikoli lékaře. Zvolené téma se na
první pohled může jevit příliš zúženým, jde pouze o odpovědnost
za škodu na zdraví, a to ještě pokud k ní došlo při poskytování
léčebné péče. Přesto, nebo právě proto, jsou spojeny s
odpovědností za tuto škodu specifické problémy. Hlavní část
předkládané práce vymezuje v obecné rovině předpoklady
odpovědnosti se zřetelem ke zkoumané problematice a vlastní
povinnosti k náhradě škody, jednotlivým nárokům de lege lata.
Funkce odpovědnosti směřují k jedinému cíli, k opětovnému
nastolení rovnovážného stavu mezi subjekty poté, co došlo k
deliktnímu jednání, které odpovědnost založilo, resp. poté, co
nastala událost s níž je povinnost k náhradě škody podle
ustanovení zákona spojena. Právní úprava by měla být odrazem
této myšlenky. Výsledkem práce je proto závěr, že odpovědnost
za škodu na zdraví ve zdravotnictví by měla být koncipována
jako odpovědnost za zaviněné porušení právní povinnosti ze
strany lékaře, vyjma situací, kdy škoda je způsobena vadou
výrobku. Zde výlučně je prostor pro  tzv. objektivní
odpovědnost tak jak již nyní  je právem upravena. Jednotná
základní konstrukce odpovědnosti by odstranila prvek právní
nejistoty, který pro poškozeného pacienta současná právní
úprava skýtá.