Posudek oponenta bakalářské práce Brno 2014 Škola: MU Fakulta: Pedagogická Pracoviště: Katedra hudební výchovy Jméno studenta: Olga Shytova Název bakalářské práce: Ukrajinské dívčí písně Studium: PdF B-SPE - HV3S [7. semestr], ZSV3S [7. semestr] Vedoucí práce: doc. PhDr. Judita Kučerová, Ph.D. Oponent: doc. Mgr. Ivo Bartoš Pisatelka se rozhodla ve své bakalářské práci (dále jen BP) prozkoumat blíže dívčí lidové písně z Ukrajiny. Teprve na s. 19 vysvítá implicitně z první věty, že pojem „dívčí" má vyjadřovat písně, jež jsou součástí dívčího repertoáru. To mohlo být v BP pro lepší pochopení uvedeno již dříve a explicitně (existuje totiž možnost, chápat jako „dívčí" písně také ty, ve kterých o dívkách zpívají např. chlapci). Po krátkém popisu Ukrajiny a její hudební folkloristiky (kapitola 1) již přichází čtyři kapitoly s čistě hudebně-folklórní tématikou ukrajinských dívčích písní. Autorka nejprve vysvětluje úskalí jejich kategorizace, navrhuje její vlastní řešení, a pouští se pak do vlastního popisu písní podle jednotlivých druhů a žánrů. Téma BP je zajímavé, zvláště pro českého čtenáře, který se minimálně jazykově, ale také historicky cítí být s Ukrajinci spřízněn, a tak by četba mohla být příjemná, pokud by ji ovšem nerušily dosti závažné kazy: • Autorka se měla rozhodnout, zda bude v BP používat pro citace ukrajinských názvů a označení transkripci do češtiny či nikoli. Její polovičatý postup, kdy něco v BP uvádí v azbuce a něco v latince, není dobrý. Mimoto je zde transkripce do latinky vůči českému čtenáři jediným správným řešením - mladí čeští čtenáři již azbuku neznají a text psaný azbukou je pro ně nesrozumitelný. Např. závěrečný soupis pramenů a literatury je kvůli tomu mimořádně nepřehledný, navíc v něm nejsou všechny publikace seřazeny podle abecedního pořádku, a dále jsou v něm některá příjmení psána velkými písmeny, zatímco některá malými, což působí nejenom nedbale a nehezky, ale hlavně ztěžuje rychlé pochopení. • Existuje pochybnost, zda je v BP vůbec uspokojivě řešen vztah mezi dvěma typy písma, které se v ní vyskytují - azbukou a latinkou. Autorka z textů, uvedených azbukou, některé netranskribuje ani nepřekládá, některé transkribuje do češtiny. Tyto dvě skupiny tvoří relativně malou část textů BP, psaných azbukou. Jejich zdaleka největšídíl, tj. slova ukrajinských písní, psaná azbukou jako doprovod oskenovaných notových ukázek, pisatelka netranskribuje, ale přímo překládá do češtiny. To je samozřejmě dobře, protože český čtenář se tak dozvídá jejich smysl, ale uniká nám zvuková podoba originálního ukrajinského textu, což je nemilé zvláště proto, že jde o jazyk češtině příbuzný, slovanský, a pro Čechy proto mimořádně zajímavý. Řada ukrajinských slov je totiž česky hovořícímu čtenáři již z originálního znění povědomá, tuší jejich význam nebo ho dokonce ihned chápe, ale nemusí je přitom umět přečíst v azbuce. To by mohla napravit jenom transkripce ukrajinských textů do češtiny, kterou by pak vhodně doplňoval český překlad. Autorka ale využívá transkripce, jak již bylo uvedeno, relativně málo, a u slok písní prakticky vůbec. Text zapsaný v azbuce pak v BP pozoruje český čtenář, který azbuku nezná, podobně jako čínské písmo - se zájmem, ale nerozumí mu. • Všechny pro BP důležité a v ní odkazované publikace se měly objevit v závěrečném soupisu pramenů a literatury, ale není tomu tak (chybí tam např. kniha Ukrajinskí bylyny, jmenovaná v pozn. č. 31 na s. 17, dále publikace, ze které autorka několikrát přetiskuje notové a textové příklady písní - Ukrajinskí národní písni: v dvoch knyhach. Kyjiv: Mystectvo, 1955, dále J E S Y P K O , Volodymyr. Ukrajins'ki národní písni, který je uváděn na s. 57 v pozn. 97. • Není dodržena česká citační norma u citací elektronických zdrojů, protože v nich chybí jména jejich autorů či názvy institucí, které je vytvořily, a místo jejich vydání (tím může být např. sídlo instituce, která provozuje odkazovaný web resp. zdrojovou webovou stránku). • Není dodržena česká cit. norma ani u časopisu - s. 13, Zd. Nejedlý (v kurzívě má být název časopisu, nikoli článku). • Nepečlivost se projevuje i na jiných místech - např. na s. 31 by mělo být v pozn. 60, na s. 62 v pozn. 103 a na s. 67 v pozn. 111 v názvu odkazované publikace (Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska) doplněno „Věcná část: A-N". Bez tohoto doplnění nevíme, o který svazek třísvazkové encyklopedie jde. Stejné upřesnění pak chybí u této publikace i v závěrečném soupisu pramenů a literatury. • V závěrečném soupisu pramenů a literatury je naprosto špatně a nesrozumitelně uvedena např. i bibliografická citace knihy Anatolije Ivanického Ukrajinskij muzičnij folklor, protože názvu knihy v ní chybně předchází název vydávající organizace, a ten je navíc zcela nepochopitelně uveden velkými písmeny, ke všemu azbukou. • Chybějí citační údaje - s. 12 („Folklorje sám život.'), s. 15 („To je ta doba ,odkouzlenísvěta', jak tomu říkal Max Weber.'). • U notových příkladů nebyly typograficky uspokojivě vyřešeny jejich nadpisy (vše je tučně, chybí proto lepší oddělení označení notového příkladu a jeho obsahu), výsledek v souhrnu působí nedbale a nejasně. • Jsou uvedeny špatné údaje v číslování mnoha notových příkladů - na s. 27, 29, 30, 37, 38, 40, 42, 44, 48, 54, 60, 63, 64, 65, 66, 69, 71, 72, 74, 77, 79, 83. • V závěrečném soupisu pramenů a literatury chybí kniha Ukrajina zpívá: Anthologie ukrajinské lidové písně. Praha: Družstevní práce, 1950. 400 s. Protože českých publikací věnujících se ukrajinské lidové písni rozhodně nikdy nebyl a ani dnes není nadbytek, je tato absence znatelná. Takto jsou zhruba vyjmenovány závažnější nedostatky BP, ke kterým se ovšem řadí další, sice méně závažné, protože spíše typografické resp. pravopisné, ale ve svém množství již nepříjemně rušící: • Na koncích řádků jsou pravidelně ponechávány osamoceně spojky a předložky tvořené jedním písmenem - MS Word má pro odstranění tohoto jevu tzv tvrdou (tj. neoddělitelnou) mezeru (Shift+Ctrl+mezerník). • Pomlčka psaná mezi dvěma čísly (např. v biografických údajích) nemá mít po stranách mezery, autorka je v nich však pravidelně tvoří. Na s. 43 dále vidíme napsáno "dur - mollový systém" s pomlčkou a s mezerami vedle ní, místo pomlčky má ale být spojovník, a bez mezer. • Horní indexy v odkazech na poznámky pod čarou jsou někdy psány před následující čárkou/tečkou, někdy za ní - žádoucí by však byl jednotný postup. • Autorka říká na s. 7 v Úvodu, že „většina ukrajinských pojmů nemá své ekvivalenty v českém jazyce" - ale právě proto měla tyto pojmy v textu lépe zvýraznit, ne jenom uvozovkami, ale raději tučně. Uvozovky navíc v BP v podobných případech mnohde neuvádí a důležité pojmy pak nejsou v BP graficky zvýrazněny vůbec - např. označení epos, lyrika a drama na s. 16, byliny a dumy na s. 17, rusalní písně na s. 27, mavky na s. 28 atd. Resumé: BP je obsahově přínosná a kvalitní, koncepčně a jazykově na dobré úrovni, ale velmi ji kazí výše uvedené nedostatky, které prozrazují její chvatnou nebo z jiného důvodu nepečlivou závěrečnou redakci. Např. přes 20 případů chybného číslování notových ukázek je skutečně příliš mnoho. Doplňující dotazy k obhajobě: Jak byste srovnala ukrajinskou, českou a moravskou, popř. slovenskou lidovou píseň? V čem vidíte jejich podobnosti a v čem rozdíly? Navrhované hodnocení: B-C Výsledek: doporučuji k obhajobě V Brně dne 14.1. 2015 doc. Mgr. Ivo Bartoš