MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky KÁZEŇSKÝ ŘÁD ODDĚLENÍ SOCIÁLNÍ REHABILITACE Bakalářská práce Brno 2008 Vedoucí závěrečné práce: PhDr. Věra Vojtova, Ph. D. Vypracoval: Mgr. Blažej Ingr Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty ke studijním účelům. 1 OBSAH: ÚVOD 3 1. ODDĚLENÍ SOCIÁLNÍ REHABILITACE 5 1.1 Klienti Azylového domu pro mládež 8 1.2 Zaměstnanci Azylového domu pro mládež 11 1.3 Definice etopedické intervence OSR 12 2. POSTAVENÍ KÁZEŇSKÉHO ŘÁDU JAKO VÝCHOVNÉHO PROSTŘEDKU 16 2.1 Kázeň, kázeňský přestupek, odměna, trest, řád 16 2.2 Výchovné prostředky Azylového domu 18 2.3 Výhody a nevýhody užívání odměn a trestů podle kázeňského řádu 22 2.4 Kdo v Azylovém domě rozhoduje o odměnách a trestech 24 3. ANALÝZA KÁZEŇSKÉHO ŘÁDU OSR 29 3.1 Kázeňský řád Oddělení sociální rehabilitace 30 3.2 Odměny 31 3.3 Tresty 33 ZÁVĚR 39 RESUMÉ, SUMMARY 41 LITERATURA 42 2 ÚVOD Oddělení sociální rehabilitace (OSR) je jedinečné zařízení v rámci ČR , které poskytuje komplexní služby sociálně hendikepované mládeži ve věku od 15 do 25 let. Tyto služby zahrnují i etopedickou pomoc. Jedním z hlavních dokumentů v Souboru pracovní dokumentace OSR je Kázeňský řád, který byl od založení zařízení několikrát upraven. Za léta provozu přesto došlo v praktickém užívání řádu k určitým modifikacím některých jeho bodů, jiné body se přestaly užívat. Tyto změny potom nebyly v řádu zaznamenány, takže psaná podoba vnitřního řádu OSR dnes do značné míry nekoresponduje s praxí. Na poradě výchovných pracovníků OSR v říjnu 2007 bylo rozhodnuto, že kázeňský řád bude po důkladné revizi přepracován. Původní kázeňský řád je v tomto ohledu nepostradatelným dokumentem. Je ale třeba konfrontovat ho s praxí a s teoreticky formulovanými funkcemi, které by měl plnit. První kapitola práce představí Oddělení sociální rehabilitace, problémy jeho klientů, jeho zaměstnance a hlavní úkoly etopedické intervence v zařízení. Druhá kapitola je pokusem definovat postavení kázeňského řádu mezi ostatními výchovnými prostředky. Jsou zde zvažovány možné výhody a nevýhody, které sebou užívání odměn a trestů pevně stanovených řádem přináší. Užívání řádu je zde pojímáno jako součást široké palety výchovných prostředků užívaných v OSR. V této kapitole se také zamýšlím nad procesem udílení odměn a trestů v OSR a nad tím, kdo zde vlastně aplikaci řádu ovlivňuje. Třetí kapitola je rozborem jednotlivých bodů Kázeňského řádu OSR na základě kapitoly druhé a na základě odborné literatury. Je zde uveden obsah jednotlivých bodů řádu a fakta o tom, jak se těchto bodů užívá ve skutečnosti. Tato kapitola vede k návrhům konkrétních změn v Kázeňském řádu OSR, 3 které jsou přehledně popsány v závěru práce. Je nepochybné, že neexistuje taková podoba systému odměn a trestů, která by sama osobě zajišťovala ideální výchovné působení. Táž odměna a týž trest budou mít tedy pro každé dítě trochu jiný význam. Bude tu záležet podobně jako v případě vychovatelů - najeho osobnosti, na duševním stavu v tom okamžiku i na společenské roli, v níž se dítě právě nachází. (Matějček, 2000, str. 47) Tato práce má mimo jiné za úkol zmapovat úskalí, na která může pedagog při užívání řádu narazit a pokusit se předcházet jim jednak přímo v novém řádu a jednak samotným upozorněním na ně. 4 1. ODDĚLENÍ SOCIÁLNÍ REHABILITACE Oddělení sociální rehabilitace Odboru sociální péče Magistrátu města Brna (známé také pod dnes již nesprávně používaným názvem Centrum sociální prevence - CESOP) je otevřené koedukované internátní zařízení pro mládež od 15 do 25 let s výchovnými, výukovými nebo sociálními problémy. Toto zařízení popisuje Marie Procházková v článku Ustavní a preventivně výchovná péče o děti a mladistvé s poruchami chování. Procházková, M . , in Vítková, M . , (ed.) (2004, str. 380 - 388). Některé informace z roku 2004 jsou ale dnes již nepřesné. Procházková navíc činnost OSR řadí do kapitoly o terciální prevenci, což je jen jedna z oblastí práce oddělení. Oddělení má čtyři části - Azylový dům pro mládež od 15 do 18 let, Azylový dům pro dospělé do 26 let, Dům na půli cesty a Nízkoprahový klub. Posláním oddělení je pomoc sociálně hendikepovaným mladým lidem při překonávání tíživých životních situací, aby se mohli stát plnohodnotnými a nezávislými členy společnosti. Preventivně výchovný nebo resocializační pobyt v zařízení je zásadně dobrovolný. Prioritní cíle jsou v obou případech stejné: získání dovedností a návyků potřebných pro samostatný život, získání vhodné kvalifikace a zaměstnání, návrat do rodiny nebo získání samostatného bydlení. Problémy jednotlivých klientů jsou přitom řešeny individuálně a komplexně včetně spolupráce s rodinou a patřičnými institucemi. Kvalitu poskytovaných služeb garantují kvalifikovaní pedagogové, sociální pracovníci a psycholog. Preventivně výchovné programy probíhající především v rámci Azylového domu pro mládež jsou zaměřeny především na zvyšování kvalifikace. Současně s řešením ostatních sociálních a výchovných problémů 5 klienta je zde kladen důraz na zvyšování učební kázně a na systematickou přípravu na výuku. V případě předchozího vyloučení klienta z učebního poměru je usilováno o jeho opětovné přijetí nebo o nalezení náhradních možností kvalifikace. Na pracovní a studijní výsledky dohlíží kmenový vychovatel, který velmi úzce spolupracuje se školským zařízením a zajišťuje rovněž případné doučování klienta. Aby byl zajištěn vysoce individuální přístup a komplexnost při řešení problémů, má kmenový vychovatel na starost maximálně šest klientů. V rámci resocializačních programů je poskytována sociální pomoc mladým lidem ve věku od 18 do 25 let. Tito klienti jsou ubytováni v Azylovém domě pro mladé dospělé nebo v Domě na půl cesty, kde se jejich život přibližuje životu v samostatné domácnosti. Jsou vedeni ke zvyšování schopnosti správně hospodařit s finančními prostředky, které získali pracovní činností, a vytvářet si tak finanční rezervy pro případ samostatného bydlení. Pomoc je poskytována především při zprostředkování zaměstnání. Pro nevyučené jsou podle možností zajišťovány kurzy náhradní kvalifikace nebo rekvalifikační kurzy. Dále mají klienti možnost absolvovat výcvik v sociálních dovednostech a účastnit se pravidelných zájmových, kulturních a sportovních aktivit. Své osobní problémy mohou konzultovat s psychologem nebo se sociální pracovnicí. Od klientů se vyžaduje postupná samostatnost, zodpovědnost a aktivní přístup k řešení svého sociálního problému. U mladých delikventů se zaměřuje výchovná práce na aktivní odstranění následků trestné činnosti např. náhradou škod. Pokud klient projeví reálnou snahu o nápravu svého chování, vstupují pracovníci oddělení v rámci zákonných možností do probíhajícího trestního řízení s cílem zmírnit trestní postih např. návrhem na převzetí společenské záruky. Oddělení sociální rehabilitace je rovněž vykonavatelem trestu obecně prospěšných prací. Ve volném čase se mohou klienti zúčastňovat programů Klubu pro 6 mládež z ulice, případně zajišťovat jeho provoz jako barmani nebo pořadatelé akcí. Jedná se o sportovní turnaje, diskotéky, pobyty v přírodě a podobně. K dispozici je posilovna, hřiště, herna s biliárem, keramická, stolařská a zámečnická dílna. Aby bylo zajištěno vhodné prostředí pro úspěšnou resocializaci, zaměřuje se činnost oddělení výhradně na jasně ohraničenou skupinu problémů. Zařízení není určeno pro pomoc drogově závislým nebo vážně duševně nemocným, přijímáni nejsou ani pachatelé závažných nebo násilných trestných činů. Zařízení vzniklo v roce 1994 a je dosud v rámci ČR ojedinělé jednak vzhledem ke komplexnosti poskytovaných služeb, a jednak vzhledem k míře integrovanosti sociální a pedagogické pomoci. Jde zde mnohem více o budoucnost klientů, než o legislativní dělení na resort školství a resort sociální péče. Především služby Azylového domu pro mládež zahrnují i etopedickou pomoc. Jedním z důležitých prostředků práce etopeda jsou odměny a tresty, které by měly být udělovány na základě, nebo přinejmenším v rámci určitých pravidel. OSR je formálně především poskytovatelem sociálních služeb a na jeho činnost se tedy vztahuje Zákon č. 108/2006 sb. o sociálních službách, který vyžaduje jasně stanovené podmínky poskytovaných služeb a vymezení a dodržování standardů kvality. Tento požadavek mj. zavazuje OSR k seznámení klientů s kázeňským řádem a k jeho dodržování. Kázeňský řád Domu na půl cesty a Azylového domu pro mladé dospělé je formulován především z hlediska sociální služby a nepočítá s výraznou pedagogickou intervencí. Jednou z možností při neúspěchu klienta v rámci resocializačních programů je jeho přeřazení do Azylového domu pro mládež, kde je mu věnována pedagogická pomoc. V další práci se tedy zaměřím pouze na kázeňský řád Azylového domu pro mládež, kde se sociální a pedagogické služby přirozeně doplňují. 7 1. 1 Klienti Azylového domu pro mládež Sociální znevýhodnění, které může vést až k sociální exkluzi, nemusí v žádném případě znamenat pouze hmotnou nouzi klientovy rodiny nebo její absenci. Klienti Azylového domu pro mládež přicházejí z nejrůznějších prostředí: 1. Z úplné, sociálně slušně nebo nadstandardně zabezpečené rodiny 2. Z rodiny sociálně slabé 3. Z rodiny neúplné nebo z rodiny, kde je nevlastní otec nebo matka 4. Z pěstounské péče jednoho nebo dvou pěstounů 5. Z ústavní výchovy na podmínku, zejména jedná-li se o klienty, kteří si v Brně chtějí doplnit vzdělání. 6. Z jiného azylového zařízení 7. Z ulice Pobyt v zařízení je zásadně dobrovolný a za nejtěžší trest se považuje vyloučení. Je ale třeba si uvědomit, že pro mnohé klienty je tento pobyt poslední možností před nástupem do výchovného ústavu. Někteří klienti nemají vážnější výchovný problém a řeší pobytem v zařízení pouze svoji momentální sociální situaci, jiní klienti mají za sebou méně závažnou trestnou činnost nebo do zařízení nastupují s výchovnými problémy, se kterými si jejich okolí neumí poradit. Velmi častá bývá kombinace obou faktorů. Mezi nej častější výchovné problémy klientů Azylového domu pro mládež patří: Záškoláctví: Jde o nejčastější výchovný problém, který buď souvisí s celkovým výchovným selháním nejbližšího okolí dítěte, nebo je zapříčiněn malou školní úspěšností, a následně se od něj odvíjí všechny ostatní výchovné problémy. Čapek (2007) uvádí jako hlavní zdroje záškoláctví špatné klima třídy, agresivitu spolužáků a šikanu, neúspěch dítěte, trestnou činnost. Upozorňuje na častou snahu rodičů záškoláctví omlouvat, což obvykle vede ke zhoršení obtíží. 8 Nízká školní úspěšnost může být zapříčiněna nevhodnou volbou školy u příliš ambiciózních rodičů. V nezbytných případech se po dohodě s klientem škola nebo učební obor změní nebo klient nastoupí do práce. Poslední varianta je spíše výjimkou a většinou se předpokládá, že klient po několika měsících nekvalifikované, špatně placené práce začne jevit zájem o další vzdělávání. Nezaměstnaní klienti, kteří se soustavně nepřipravují na budoucí povolání, pracují zdarma ve prospěch zařízení. Lež: Lhaní je způsobem úniku z osobně nepříjemné situace, kterou dítě nedovede vyřešit jinak. (Vágnerová, 1999, str. 280) Lež se objevuje v mnoha variantách. Nejčastěji klient zatajuje své školní výsledky nebo záškoláctví, vymýšlí si různé výdaje, aby získal peníze, zatajuje konzumaci návykových látek nebo trestnou činnost, pokouší se získat vycházku. U některých klientů se vyskytuje bájivá lhavost. Jiní klienti mají lež zafixovanou jako únik i ze sebemenšího problému a lžou, i když by pro ně bylo mnohem snadnější řešit situaci např. poradou s vychovatelem. Pro odstranění lhaní je důležité nastolit od počátku vztahu vychovatel - klient vzájemnou důvěru, čemuž v případě Azylového domu pro mladistvé napomáhá zejména fakt, že se jedná o sociální službu, kde vychovatel chce klientovi pomoci naplnit program, na jehož vzniku měl klient rozhodující podíl. Útěky a toulání: Vágnerová (1999) dělí útěky na reaktivní s dobou trvání do vyřešení problému, chronické jako projev dlouhodobého problému a toulání jako projev nedostatečné citové vazby na rodinu. Tento problém souvisí se školní neúspěšností nebo s nepřijatelnou situací v rodině klienta. Pro jeho vyřešení je třeba, aby se Azylový dům stal pro dítě přijatelnou alternativou domova. Krádeže: Vágnerová (1999) dělí krádeže dle četnosti na příležitostné, plánované a opakované krádeže v partě, dle motivace na situace: dítě krade pro sebe, pro druhé, pro partu. Krádeže bývají zapříčiněny špatnou sociální situací v rodině klienta, členstvím v partě, nevhodným výchovným působením rodiny ve vztahu k cizímu majetku, příliš striktním odmítáním cokoli 9 klientovi pořídit, kompenzací vlastního sociálního nebo školního neúspěchu.... Prevence proti krádežím je odvislá od konkrétní situace každého klienta. Obecně není tolerována krádež v zařízení. Agresivita: Má mnoho příčin a projevů. Její zvládnutí je závislé na podrobné znalosti klienta. Obecně platí, že pachatelé násilných trestných činů nejsou do zařízení přijímáni. Stejně tak vážnější projevy násilí v rámci zařízení jsou trestány okamžitým ukončením pobytu. Členství v partě nebo subkultuře s nežádoucím sociálním zaměřením: Jde o jev zcela běžný, odpovídající věku klientů. Vágnerová (2000) vidí v identifikaci adolescenta se skupinou přechodnou fázi s funkcí překonat nejistotu osamocování se a hledání identity. Podstatné je odlišit nebezpečí party či subkultury a závislost klienta na členství v ní. Dle Matouška a Kroftové (1998) mohou být některé na první pohled nezávislé ideologie, vzniklé z uvolňování sociálních vazeb v nefunkčních rodinách i celkovým sociálním rozvolňováním, živnou půdou delikventního chování. Nesmírně důležité je nabídnout klientům dostatek zajímavých volnočasových aktivit včetně adrenalinových sportů. Je zajímavé, že ačkoli se v zařízení vystřídalo několik stoupenců rasistické subkultury, nikdy nedošlo k problémům s jejich střetáváním s etnickou menšinou, zejména s Romy. Uvedené dílčí výchovné problémy jsou způsobeny nezvládnutím výchovné funkce ze strany rodiny, nebo psychickými problémy klienta. Nejčastěji působí oba faktory současně. Mezi nejčastější problémy zapříčiněné rodinou patří přílišná náročnost na dítě spojená s nedostatkem partnerského vztahu. Dítě během dospívání zjistí, že už poslouchat nemusí. Tento problém bývá častý zejména u hmotně solidně zajištěných rodin nebo u pěstounských rodin. Dalším problémem bývá citová, sociální a kognitivní deprivace, jak je popisuje Vágnerová (1998), situace, kdy dítě neunese rozchod rodičů, neschopnost rodičů něco dítěti odepřít, nedostatek náhledu rodičů na 10 psychický problém klienta a konečně týrané a zneužívané děti. Častým problémem bývá jen drobné nedorozumění, kdy například rodiče neodhadnou rizikovost subkultury, ve které se jejich dítě pohybuje a nejsou schopni o tomto problému s dítětem komunikovat.. K psychickým problémům patří LMD, ADD, ADHD, specifické poruchy učení a intelekt na spodní hranici normy nebo lehká mentální retardace, méně závažné případy neurotických poruch a poruch osobnosti. Specifický přístup je třeba věnovat příslušníkům romského etnika a klientům pocházejícím z nejchudších rodin. Matoušek a Kroftová (1998) mluví o přes generace tradované subkultuře nejnižší třídy, kterou někteří sociologové pokládají za téměř jedinou možnou odpověď na život ve velmi nuzných podmínkách. Rodiny těchto klientů mají většinou jiná očekávání od svých potomků, než je u majoritní společnosti obvyklé. Dosud zde převažuje nízké hodnocení vzdělanosti nebo představa o její nedosažitelnosti, krádež nebo agresivita jsou zde hodnoceny většinou mnohem mírněji nebo pozitivně. Tyto rodiny jsou přesto často schopny vychovat potomka jako všestranně psychicky zdravého člověka. Ve výchovném působení na tyto klienty bývá rozhodující přesvědčit je o jejich vlastních schopnostech, respektive o jejich možnostech dále se vzdělávat a získávat si prostředky vlastní prací. 1. 2 Zaměstnanci Azylového domu pro mládež Pro pochopení kázeňské pravomoci jednotlivých zaměstnanců je nutné podrobně popsat jejich funkce v zařízení: Kmenový vychovatel: Tuto funkci zastávají tři pracovníci azylového domu, kteří mají zároveň svoji odbornost - etoped, sociální pedagog a psycholog. Psycholog je zároveň zástupcem vedoucího OSR a vedoucím azylového domu. Kmenový vychovatel má na starost maximálně šest klientů, se kterými denně řeší jejich problémy sociální, výchovné, výukové. Některé závažné problémy řeší s odborníkem (sociálním pracovníkem, psychologem). Má vůči svým klientům rozhodující pravomoc. Může vedoucímu zařízení 11 navrhovat vyloučení klienta. Pomocný vychovatel: Jde o nepedagogické pracovníky, kteří zajišťují stálou službu v Azylovém domě i v celém zařízení. Vedou evidenci o přítomnosti a nepřítomnosti klientů, mají na starost vedení úklidů a udržování aktuálního pořádku na pokojích, vydávají klientům stravu, budí je, vyřizují telefony, poštu atd. Z kázeňských pravomocí mohou pouze udělovat pochvalu, důtku a přísnou důtku. Ve všem ostatním jsou odkázáni na knihu vzkazů. Tuto knihu čte pravidelně každý zaměstnanec OSR. Kmenový vychovatel udílí pochvaly a tresty především na základě poznámek z této knihy. Sociální pracovník: Kromě sociální práce s klienty má na starost kontakt s Odborem sociální péče. Kromě připomínek na poradách a zápisů do knihy vzkazů nemá žádnou pravomoc. Vedoucí nízkoprahového klubu: Kázeň je v jeho pravomoci pouze pokud se týče chování na akcích klubu. Vzhledem ke klientům má spíš funkci důvěrníka. Běžné přestupky klientů neřeší. Sehrává ale velice důležitou úlohu jako dobře informovaný člověk. Vedoucí OSR: Má jako jediný právo přijímat a vylučovat klienty. V jeho nepřítomnosti toto právo přechází na jeho zástupce. Rozhoduje o udělení věcného nebo peněžitého daru a o poskytnutí záruky za obžalovaného nebo obviněného. Kromě zmíněných zaměstnanců pracuje pro azylový dům ještě řidič údržbář a uklízečka. 1. 3 Definice etopedické intervence OSR Oddělení sociální rehabilitace je zařízení sociální péče. Jednou ze služeb, které nabízí, je i etopedická intervence. Tato kapitola má za úkol vyjasnit, jak se tyto pojmy střetávají a prolínají. Rozsah aforma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z 12 individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob. (Zákon č. 108/2006, § 2, odst. 2) Pro účely tohoto zákona se rozumí....sociálním začleňováním proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný. (Zákon č. 108/2006, §) Tím, že Zákon o sociálních službách nepracuje již jen s pojmy jako stav hmotné sociální nouze, ale aktivně používá termíny jako sociální začleňování a vyloučení, individuálně určené potřeby osob, přizpůsobuje se moderním trendům, které v souvislosti s etopedií Vojtova charakterizuje jako změnu v přístupu k jedincům s poruchami chování v kontextu sociálních souvislostí rozvoje poruchy, s individualizací edukace a s důrazem na životní perspektivu. (Vojtova, 2004, str. 21) Zákon tak v podstatě sjednocuje cíle všech pomáhajících profesí do optimalizace.... životních perspektiv (Vojtova, 2004, str. 29) klientů. Etopedie má v tomto ohledu vliv na osoby, jejichž vývoj dosud směřoval k sociálnímu vyloučení vlivem prostředí a vlivem jejich vnímání reality. Etopedická činnost v Azylovém domě je dle rozdělení Vojtové ( 2004) zaměřená na fázi prevence a intervence: Hlavní úkoly etopedie vefázi prevencejsou: - Poznání charakteru problémů - Zvyšování kompetencí pedagoga, který takového jedince učí, cílem je podpořit setrvání jedince v přirozeném edukačním prostředí 13 - Pomocjedinci s problémovým chováním orientovat se ve vlastním chování - Odstraňování ohrožujících a škodlivých aspektů v jeho sociálních podmínkách - Pomoc sociálnímu okolí orientovat se v rizikové situaci Formyjejich realizacejsou: - Poradenství - Vzdělávání - Spolupráce Hlavními úkoly etopedie vefázi intervencejsou: - Eliminovat, popřípadě odstranit zdroje nežádoucích vlivů - Probouzet zájem, pohotovost, usměrňovat aktivity - Vytvářet důvěru, sebeúctu - Posilovat pozitivní sociální vztahyjedince k sobě samému i k druhým - Pomáhat jedinci orientovat se ve vlastním chování, v reakcích okolí na něj - Poznávat a vyhodnocovat chování jedince v přirozených i cíleně vytvořených situacích Intervence postupuje ve třech základních krocích: 1.Poznání a určení toho, co jedinec s poruchou emocí a chování chce dosáhnout. 2. Vypracování postupu, jak by to dosáhnout mohl. 3. Vyzdvižení těch aspektů vjeho chování, které jej už k cíli vedou. Pro úspěšné směřování intervence platí dodržovat tři pravidla: 1. Co není rozbité, nespravovat. 2. Když se pozná, cofunguje, má se to častěji užívat. Když něco nefunguje, mají se hledatjiné postupy. (Vojtova, 2004, str.36 - 37) V Oddělení sociální rehabilitace je situace taková, že jeden pracovník do značné míry supluje práci, kterou by měl podle přísně dodržovaných pravidel vykonávat pracovník jiný - například etoped v rámci ne příliš náročných případů vykonává práci, která by jinak náležela sociálnímu pracovníkovi. Jde zde zejména o to, aby byl případ veden jednotně. Navíc sociální pomoc je 14 vynikající šance ke sblížení se s klientem. V tomto ohledu v oddělení platí, že i údržbář je pedagog. 15 2. POSTAVENÍ KÁZEŇSKÉHO ŘÁDU JAKO VÝCHOVNÉHO PROSTŘEDKU Před lety jsem se zeptal jednoho kolegy, jestli ví, proč má u klientů takovou autoritu, ačkoli jim dovoloval, aby mu tykali. Odpověděl, že je to jednoduché, stačí pro ně něco dělat. Samozřejmě, že to tak úplně jednoduché není a i autorita onoho kolegy měla své meze. Vždycky se ale snažil klienta pochopit a na komunitách hájil i beznadějné případy, protože zastával stanovisko, že každý by měl mít obhájce. I on sám pochopitelně některé klienty doporučil vedoucímu zařízení k ukončení pobytu, ale ani tím autoritu neztratil, protože bylo všem jasné, že před tím vyčerpal všechny možnosti, nebo že se s klientem na jeho odchodu dohodl. Chci tímto příkladem dokumentovat, že kázeňský řád má sice nezastupitelnou úlohu v každém zařízení, ve kterém se vychovává, není ale výchovným prostředkem jediným a jeho funkce je spíš centralizující. Neměl by být v žádném případě používán jen proto, aby byl naplněn. 2. 1 Kázeň, kázeňský přestupek, odměna, trest, řád Kázeň velmi výstižně definuje Bendi z několika hledisek: a) filozoficky - odpovědné chování jedince v rámci jeho omezené svobody na základě principů „nečiň jiným, co nechceš, aby oni činili tobě" - způsob, jak si mohu otvírat vlastní možnosti, aniž bych porušil svobodu ostatních b) biologicky - zvládnutí „nezdravých" instinktů, tendencí a biologických momentů člověka - udržení biologické rovnováhy a zdravého stavu organismu bl) fyziologicky 16 - vytvoření žádoucích podmíněných reflexů a dynamických stereotypů - hierarchicky uspořádaný nervový systém, ve kterém vyšší centra ovládají nižší složky b2) geneticky - takové uspořádání a činnost genetické struktury organismu, v jehož důsledku jedinec přežívá, dále se vyvíjí jako druh c) psychologicky - podřizování své vůle vůli nebo autoritě cizí nebo vlastní, tj. autoritě určitých idejí d) sociologicky - praktické přijetí sociokulturních vzorců chování té které sociální skupiny (Bendi, S., in Čapek, R., 2008, str. 15 - 16) Více prakticky definuje kázeň a kázeňský přestupek Kázeňský řád OSR: Zaviněné porušení kázně a vnitřního řádu OSR, jakož i záměrné maření spolupráce s výchovnými pracovníky OSR na splnění preventivně výchovného programu je kázeňským přestupkem, za nějž může být klientovi uložen kázeňský trest. (OSR, 2005) Čáp a Mareš z hlediska společenských a speciálně výchovných souvislostí vymezují definici odměny a trestu: Odměna je takové působení (rodičů, učitelů, vychovatelů, ale také sociální skupiny) spojené s určitým chováním čijednáním vychovávaného, které 1. vyjadřuj e kladné společenské hodnocení tohoto chování nebo jednání; 2.přináší vychovávanému uspokojení některých jeho potřeb, libost, radost. Trestje takové působení (rodičů, učitelů, vychovatelů, popřípadě sociální skupiny) spojené s určitým chováním čijednáním vychovávaného, které 1. vyjadřuje negativní společenské hodnocení tohoto chování nebo jednání; 2. přináší vychovávanému omezení některých jeho potřeb, nelibost, popřípadě frustraci. (Čáp, Mareš, 2001, str. 253) Odměny potom člení na: 17 - pochvalu, úsměv, projev sympatie, kladného hodnocení, kladného emočního vztahu; - dárek věcný nebo peněžní; - umožnění činnosti nebo zážitků, po kterých dítě silně touží: určitý výlet, návštěva sportovního utkání, zajímavá společná činnost s dospělým, který má většinou nedostatek času apod. tresty na - fyzické tresty; - psychické trestání, tj. projevy negativních emocí, záporného emočního vztahu (dospělý se zlobí, křičí, vyhrožuje, mračí se, nemluví s dítětem apod.); potrestání zákazem oblíbené činnosti (jít ven za kamarády, sledovat televizní pořad, účastnit se činnosti oddílu) nebo donucení k neoblíbené činnosti (např. úklidové práce, ve škole mnohonásobné opisování, aj.). (Čáp, Mareš, 2001, str. 253) Z definice je patrné, že ne všechny odměny a tresty lze vepsat do řádu. Co se týče úsměvu, kladného nebo záporného hodnocení, má kázeňskou pravomoc každý zaměstnanec i člen kolektivu. Je tedy patrné, jak důležitý je v zařízení, které vychovává, výběr třeba i podpůrného personálu, ale také jak důležitá je ve výchovném procesu skladba kolektivu vychovávaných. Kázeňský řád je souborem opatření, odměn a trestů, která mohou následovat po činu, který se vymyká běžné normě ať už v kladném nebo záporném slova smyslu. Je to předně jakási jistota pro klienty i personál odkud a kam může pracovník zajít při odměňování a trestání. Matějček (2007) upozorňuje na nemožnost vytvořit přesnou hierarchii odměn a trestů následujících po určitém činu, stejně tak ale upozorňuje na nutnost určité důslednosti v odměňování a trestání. 2. 2. Výchovné prostředky Azylového domu Odměny a tresty mají dvojí smysl. Pro klienta znamenají buď: něco milého, příjemného navíc, nebo něco nemilého, nějaké omezení. Druhým stejně důležitým faktorem odměn a trestů vzhledem ke klientovi je 18 hodnocení, kterým odměna a trest jsou. Podívejme se nyní, jaké výchovné prostředky má Azylový dům k dispozici a kdy je nutné přistoupit k odměnám a trestům podle kázeňského řádu, jaké to přináší výhody a nevýhody. Klient obvykle nastupuje do zařízení po konfliktech doma nebo z výchovného ústavu na dohodu o přechodném ubytování mimo zařízení. Vedoucí zařízení a kmenový vychovatel vyslechnou problém, který v rodině nastal od klienta a od jeho zákonných zástupců. V případě, že se nejedná o problém natolik závažný, aby bylo nutné ubytování mimo domov, je rodině doporučena ambulantní péče. V případě, že je problém příliš závažný, než aby ho bylo možné řešit v rámci zařízení (závislost na návykových látkách, podezření na závažnou duševní poruchu), je klientovi doporučen další postup. V případě, že problém odpovídá podmínkám Azylového domu, bývá probrán zvlášť se zákonnými zástupci a zvlášť s klientem. Po té je navrženo řešení. Jak klient, tak zákonný zástupce musí souhlasit s provozním řádem zařízení. (Pro zákonného zástupce to obvykle znamená překousnout pravomoc kmenového vychovatele prodloužit klientovi vycházky až do 2, 00 hodin.) Klientovi je nabídnut azyl s poměrně liberálními podmínkami, a záleží na něm a na zákonném zástupci, aby našli vhodné cíle pobytu. Tyto cíle zástupce zařízení pouze doporučuje. Tento akt, tedy dobrovolné zavázání se dodržovat určitý řád a sledovat určité cíle znamená pro mnohé adolescenty onen zážitek, o kterém mluví Helus (2004), že jsem spoluzodpovedný za svoji budoucnost a že tuto zodpovědnost beru vážně. Smlouva je stvrzena podpisem vedoucího ústavu, zákonného zástupce a klienta. Podle Souboru pracovní dokumentace OSR (2005) následuje po přijetí klienta sedmi až desetidenní diagnostický pobyt, po kterém je klient zařazen do některého z výchovných programů, nebo není do zařízení přijat. Od tohoto pobytu se však dnes již ve většině případů upouští. Kromě toho, že s klientem denně hovoří kmenový vychovatel, dostává se do interakce s ostatními pedagogy v rámci povinných i nepovinných aktivit a 19 také s vrstevníky. Na kmenovém vychovateli je především akceptace klienta, pomoc při zvládání začleňování se do kolektivu zařízení i pomoc s každodenními problémy, úkoly a starostmi, včetně doučování. Na druhé straně je kmenový vychovatel zodpovědný za to, aby klientovi vymezil pevné hranice v chování a podpořil jeho školní či pracovní aktivity třeba i za cenu trestů. Je pozitivní, že kmenový vychovatel většinou na poradách výchovných pracovníků má tendenci svého klienta hájit, což na straně druhé někdy vede k rivalitě mezi výchovnými pracovníky. Povinné aktivity jsou od pondělí do čtvrtka mezi šestnáctou a osmnáctou hodinou. V pondělí se jedná o pravidelné komunitní setkání, v úterý o výtvarné aktivity, zámečnickou a stolařskou dílnu, ve středu o doučování a ve čtvrtek o výcvik sociálních dovedností. Pondělní komunita je jedním ze zásadních výchovných prostředků. Jednak jsou zde řešeny připomínky klientů a personálu k chodu zařízení, jednak jsou zde veřejně projednávány zásluhy a prohřešky klientů a klienti jsou zde odměňováni a trestáni. Je zejména na pedagogovi, který komunitu vede, do jaké míry dá slovo klientům a v jaké míře je nechá prosadit jejich záměry, byť třeba jen dočasně. Možnosti jsou určovány i momentální kvalitou skupiny. Na výtvarných a řemeslných aktivitách hledají klienti možnost tvůrčího prosazení, doučování je individuálně zaměřeno na předměty, které dělají klientům problémy. Dalším zásadním zdrojem pedagogického působení je čtvrteční výcvik sociálních dovedností, který je zaměřený na sebepoznání, komunikaci, rozvoj sebepojetí a zvyšování sebevědomí. Každou ze zmiňovaných aktivit má na starosti jeden z kmenových vychovatelů. Pro některé aktivity jsou využíváni externí pedagogové nebo praktikanti z řad studentů. Centrem nepovinných aktivit je Klub pro mládež z ulice, kam mají 20 přístup i klienti, kteří nejsou v zařízení ubytováni. Klub je vybaven kulečníkem, šipkami, stolním fotbalem, videem, hudební aparaturou, hudebními nástroji, počítačovou učebnou s internetem, posilovnou, hřištěm a vybavením pro různé sporty a outdoorové aktivity. Jedinou podmínkou členství v klubu je aktivní účast na jeho programu, který tvoří sportovní turnaje, diskotéky, divadelní představení, výlety na kolech, na běžkách, sjíždění vody....Klubových aktivit se zúčastňují i ostatní pracovníci OSR, což vytváří prostor pro neformální navázání vztahu s klienty v atmosféře odpočinku a rekreace. Vedoucí klubu má potom s klienty neformální vztah, a stává se jejich důvěrníkem zejména ve chvílích, kdy je jejich situace v zařízení vypjatá. Velký vliv na klienty mají pomocní vychovatelé, ačkoli jejich kázeňská pravomoc je malá. Mají na starost nejvšednější chvilky klientova života a právě v takových momentech hodně záleží na pochvale či výtce ve smyslu úsměvu, přátelského rozhovoru, nebo uzavřenosti a křiku. Viz. Cáp, Mareš (2001). Hlavním výchovným prostředkem azylového domu je přenesení zodpovědnosti za svůj osud na klienta a poskytnutí možností k sebeuplatnění, jak ho chápe Bandura, s citlivou facilitací pedagogů: (Sebeuplatnění) Představuje jednak faktickou účinnost ve zvládání vlastního prostředí, jednak generativní schopnost projevující se v percepci sebeuplatnění, víře v ně, případně usuzování o něm....Sebeuplatňování je omezováno, když je člověk řízen druhými, a to i v případě, že druhé člověk k tomu zmocní.... Usuzování o sebeuplatnění je založeno na čtyřech zdrojích informace. Nej efektivnější je autentická zkušenost se zvládnutím úkolové činnosti....Nejúčinnější je zkušenost s překonáváním překážek vytrvalým úsilím. - Druhým zdrojem je zástupná zkušenost s výsledky činnosti jiných lidí a vzorů. - Třetím zdrojem je přesvědčování lidí, že mají potřebné schopnosti. Zpravidla nestačí jen pozitivní ocenění, je třeba zpočátku dávat takové úkoly, které přinášejí úspěch, a nestavět lidi předčasně do situací, kde je 21 pravděpodobné, že je nezvládnou. - Konečně čtvrtým zdrojem je informace či úsudek o vlastním fyziologickém stavu. (Janoušek, 1992, str. 389 - 390) K dalším prostředkům patří poskytnutí možností sebepoznání, zkoušení, jak se klient osvědčí v určitých situacích spojených s pracovní zátěží nebo s překonáním strachu, aktivizace volného času, slovní poradenství. Odměny a tresty podle Kázeňského řádu jsou sice často používané, ale mezi výchovnými prostředky hrají přinejmenším rovnocennou roli. 2. 3 Výhody a nevýhody užívání odměn a trestů podle kázeňského řádu Kázeňský řád má jednu nezastupitelnou úlohu. Při jakkoli neformálním přístupu k mladistvému klientovi co se týče jeho osobních problémů je třeba rozvíjet vnímání všech společenských situací - i těch formálních. Kázeňsý řád poskytuje informaci, že kdo bude postupovat tak či onak příkladně, bude odměněn, a zároveň že v tom a v tom zařízení se nemůže dít cokoli si kdo zamane, protože v takovém případě by následoval trest. Je to pravidlo, se kterým jsou všichni zúčastnění seznámeni a berou ho vážně, i kdyby nemělo být nikdy použito. Užívání kázeňského řádu má své výhody i nevýhody. K výhodám patří předpokládatelnost následků při vykonání určitého činu jak ze strany klienta, tak ze strany personálu, působení na kolektiv prostřednictvím chválihodných nebo odstrašujících příkladů, jistá sociální modelovost, která připodobňuje klientům vztah k zákonným normám celé společnosti. „ Všechny lidské společnosti měly a mají normy určující žádoucí chování lidí....Normám, na nichž nejvíce záleží, jsou přiřazovány sankce uplatňované při překročení obecně známé meze. " (Matoušek, Kroftová, 1998, str. 115) Předpokládatelnost následků určitého jednání je i základem celospolečenské domluvy. O příkladných činech či o prohřešcích klientů se většinou ví. Na jejich odměnu nebo trest čekají jak jejich vrstevníci, tak členové personálu. Působení na kolektiv patří k nej vážnějším důvodům, proč řád nelze 22 obcházet nebo ho donekonečna upravovat pro potřeby určitého klienta, jakkoli by ten udělal jakýkoli pokrok od svého nástupu do zařízení. Podle Matějčka (2007) stojí pedagoga často více práce vysvětlit kolektivu přístup k jednomu postiženému dítěti, než toto dítě vychovávat. Klienti i podpůrný personál, byť by byli v tu chvíli v sebelepší sestavě, se začnou ptát, proč ten a ten klient dostal za stejný čin ten a ten trest, zatímco jiný klient dostal trest mírnější nebo horší. Klienti, kteří přicházejí na oddělení, nemívají nejlepší zkušenost s odměnami a tresty, a mají tedy zvýšenou potřebu vnímat určitou elementární spravedlnost při jejich udělování. Podstatnější ale u kolektivu je učení nápodobou nebo observační učení, jak ho popsal Bandura: V rámci schopnosti autoreflexe je observační učení základem zástupné verifikace vlastního myšlení, a to tím, že se pozorují efekty činnosti jiných lidí založené na obdobném usuzování. (Janoušek, 1992, str. 389) Observační učení se projevuje i v rámci osvojování standardů v chování a pozorováním, které aktivity jsou efektivní a které neúčinné. Někteří jedinci v kolektivu mají dostatek empatie, aby chápali odlišné postavení svého kolegy, který si do zařízení přinesl jen málo vlastností, na kterých by se dalo stavět, a přesto udělal velký pokrok. Kolektiv jako celek ale takovou empatii až na výjimky postrádá. K nevýhodám patří zejména neschopnost jakéhokoli řádu určovat individuální motivaci k tomu či onomu činu. Je pochopitelné, že když se dopustí násilného činu psychopat bez sebemenšího sklonu k empatii, bude to pro pedagoga znamenat větší důvod pro vyloučení ze zařízení, než když se úplně stejného činu dopustí zamilovaný adolescent. Další nevýhodou je neschopnost určovat možnosti pochváleného nebo trestaného jedince, tedy jaký trest pro něj bude výzvou k tomu, aby své jednání změnil, respektive jaký trest pro něj bude přidáním další nálepky neúspěšného člověka. Důsledně uplatňovaný řád je v rozporu s uznáním a s respektováním osobnosti, zvláště u adolescentů, kteří neprocházeli právě snadným vývojem: 23 ....osobnost není jenom výsledkem vnějších okolností, ale především vyvěrá z vnitřních zdrojů, které je třeba respektovat a jimž je třeba v jejich vnitřním prosazování se napomáhat....(Helus, 2004, str. 83) 2. 4 Kdo v Azylovém domě rozhoduje o odměnách a trestech Rozhodování o tom, kdo jakou dostane odměnu nebo trest, se v Azylovém domě děje buď velmi jednoduše, nebo velmi složitě. Nejjednodušším případem pochopitelně je, když kmenový vychovatel přistihne svého klienta, který porušuje vnitřní řád přímo v budově zařízení a okamžitě ho potrestá. K této variantě je třeba uvést, že v Kázeňském řádu OSR je stanoveno, že trest lze vyhlásit nejdříve za dvacet čtyři hodin po řádném vyšetření přestupku a projednání s provinilcem. Toto ustanovení se většinou nedodržuje, což je vzhledem ke kvalitám pracovníků OSR dobře. O tomto ustanovení viz. níže. Další varianta nastane, když se kmenový vychovatel dozví o nějakém přestupku telefonicky nebo přímo v kontaktu s poškozenou osobou a na klienta se připraví. Potom většinou následuje výslech, který začíná velmi nenápadně a klient dostává opakovaně šanci přiznat se. V obou těchto případech má kmenový vychovatel na výběr - buď klienta potrestá sám a s nikým nebude nic řešit, nebo se o trestu poradí, případně jej zveřejní na komunitě. Složitější varianta nastane, když se kmenový vychovatel dozví o přestupku z knihy služebních vzkazů. V tu chvíli o přestupku ví přinejmenším personál, ale většinou i klienti, a přestupek se tak stává věcí veřejnou. V takovém případě, pokud se na pravidelné poradě výchovných pracovníků nerozhodne jinak, bývá prohřešek projednáván na komunitě. Na pravidelné pondělní poradě pedagogických pracovníků je buď konstatováno, že prohřešek byl už řešen a na komunitě se jen rozeberou pohnutky klienta k jeho spáchání, rizikovost činu a klientův současný postoj k prohřešku, eventuelně postoje ostatních přítomných. Na poradě může být 24 kmenový vychovatel přehlasován nebo může být jeho rozhodnutí vetováno rozhodnutím vedoucího zařízení. Jedná-li se o závažnější přestupek, opakovaný přestupek, nebo o hromadné porušení kázně, nastává někdy značně vzrušená debata. Předmětem této diskuse je: - klient sám a jeho osobnost event. jeho další prohřešky - přestupek a jeho rizikovost vzhledem k zařízení, k ostatním klientům, ke společnosti - ostatní klienti zařízení, dopad jaký by na ně měl trest provinilce - pomocný vychovatel a jeho míra tolerance ve zvládání podobných přestupků. Prohřešek může mít buď zcela prostou povahu, nebo je opakovaný, případně je jen vrcholem ledovce, pod kterým se může skrývat spousta dalších podobných prohřešků a spousta dalších provinilců. V tomto ohledu je třeba si připomenout fakt, že OSR je otevřené zařízení, a jako v takovém je v něm mnohem větší riziko, že některý z klientů seznámí ostatní klienty se závadovou partou. Klient je většinou nejlépe známý pro kmenového vychovatele, ale někdy i on se dozví zejména od vedoucího klubu fakta, o kterých do té doby nevěděl. Klient může být z kázeňského hlediska bezproblémový a prohřešek může být jen drobnou odchylkou v jeho chování. Potom je třeba projednat závažnost přestupku a dopad trestu na kolektiv, protože podobným klientům většinou nepůsobí trest vážnější problémy. Každý kmenový vychovatel ví, že pokud má dát šanci klientovi kázeňsky problémovému, musí šetřit tresty. Matějček (2007) konstatuje, že se nemá přehánět ani v odměnách, ani v trestech a pedagog si má šetřit varianty do budoucna. (Viz. také Cáp, Mareš, 2001) Ostatní kmenoví vychovatelé mají ale v rámci řešeného přestupku na zřeteli především svoji skupinu a dopad přestupku a trestu na ni. Všichni navíc mají potřebu hájit pomocné vychovatele. Největší boje o trest nastávají u klientů, kteří jsou sociálně zdatní, umí si 25 získat respekt skupiny a nepovažují vychovatele obecně za nedotknutelnou autoritu. Tito klienti mají nezřídka na svědomí hromadné porušení kázně. Pomocní vychovatelé si často stěžují na svoji omezenou kázeňskou pravomoc, ale je pravdou, že nejlepším výchovným prostředkem, který může vychovatel na podobné klienty použít, bývá pohovor, někdy i užívání humoru při práci se skupinou. To jsou ale prostředky, které často pomocným vychovatelům chybí, protože pracují se skupinou neúměrně větší, mají na starost plnění všedních úkolů a na pohovor či humor mají mnohem méně času. Někteří klienti se dopouštějí opakovaně jednoho přestupku (alkohol, marihuana, automaty, záškoláctví, krádeže). V takovém případě je nutno zvážit, jestli v rámci zařízení máme možnosti k nápravě klienta. I přestupky těchto klientů na poradách často vyvolávají dotazy, jak dlouho to ještě budeme tolerovat. Tyto dotazy jsou často oprávněné, zvláště jedná-li se o zdraví klienta. Je ale také pravda, že kmenový vychovatel zná podrobnosti klientova života a má je neustále na mysli. A často právě jeho zanícení, s jakým klienta hájí, pomáhá vytvářet nejlepší výsledky zařízení. Někteří klienti jsou schopni přežívat několik let v Azylovém domě s tím, že si vlastně celou dobu svého pobytu odpykávají trest nejčastěji zkrácených vycházek nebo podmínečného vyloučení. Někdy se jedná na poradách o přežití klienta, který se dopustil přestupku a všechny možnosti potrestání už před tím byly vyčerpány. Vychovatel potom argumentuje třeba tím, že klient stále chodí do školy, a vyloučení ze zařízení by tuto docházku přerušilo, nebo dobrými pracovními výsledky klienta. Pokud není situace v zařízení příliš napjatá, i v těchto případech se najde východisko (např. vyloučení na čtrnáct dní). Někteří z těchto klientů jsou nakonec stejně z Azylového domu vyloučeni, ale samotný fakt, že za ně někdo bojoval, znamená často pro jejich osobnost velký kapitál. Jiní klienti po čase své chování změní. Co nedokáže trest, dokáže v takovém případě zrání v příznivém klimatu. Když se později hodnotí pokrok, 26 který udělal během pobytu v zařízení ten či onen klient, patří právě klienti s problematickým chováním k chloubám Azylového domu. Aby měl problematický klient šanci na přežití, musí kmenový vychovatel dodržovat několik zásad: - být důsledný v trestání, ale šetřit tresty, tj. nepoužívat vyšší typ trestu, než je třeba ani v situaci, kdy by podobný trest vyhovoval zařízení - chválit a shromažďovat dobré reference - mluvit o klientovi a jeho problémech často s kolegy, zejména s pomocnými vychovateli Poslední bod tohoto výčtu považuji za nejpodstatnější. Protože pomocný vychovatel nemůže trestat a svoji stížnost pouze zapíše do knihy vzkazuje pochopitelně zvědavý, jak se jeho spor s klientem vyřešil. Protože se pomocní vychovatelé střídají po dvou dnech, nemusí se vyřešení sporu dočkat a donese se mu pouze, že jeho zápis byl řešen jakousi domluvou. V takových případech se může u pomocných vychovatelů hromadit agrese vůči klientovi nebo v případě přetížení zařízení vůči klientům obecně. Někdy může nastat i situace, kdy jeden nebo více pomocných vychovatelů píší na klienta jen stížnosti často velmi subjektivně zabarvené a zapomínají zapisovat pochvaly. Někdy je situace mezi klienty a vychovateli tak napjatá, že opravdu musí být tresty tvrdší, včetně vyloučení. Proto je v nej vyšším zájmu klienta, aby pomocný vychovatel znal jeho problém podrobně a aby byl nejlépe písemně (odpovědí v knize vzkazů) informován o řešení všech přestupků, které do knihy sám zapíše. Co se týče běžných odměn, bývá opět na pomocném vychovateli, zda tu či onu pomoc, které se mu od klienta dostane, uzná za vhodnou zapsat do knihy vzkazů. I tady tedy může mnohé záležet na osobním vztahu. Na kmenovém vychovateli potom je, aby si všímal všech dobrých stránek svého klienta a neopomenul je zdůrazňovat. Pochvaly a tresty jsou samozřejmě ovlivňovány i informacemi z venčí, od učitelů, kurátorů pro mládež a od rodičů. Jejich případná přímluva nebo 27 uvedení prečinu na pravou míru může být rozhodující. V této kapitole mě ale zajímal především mechanismus vnitřní politiky Azylového domu. O odměnách a trestech v Azylovém domě rozhoduje především kmenový vychovatel. Ten ale může být na poradě výchovných pracovníků přehlasován většinou, nebo může být jeho rozhodnutí vetováno vedoucím zařízení. Jaká bude odměna nebo trest záleží také na zápisu v knize vzkazů od pomocného vychovatele a na celkové přetíženosti Azylového domu. 28 3. ANALÝZA KÁZEŇSKÉHO ŘÁDU OSR Kázeňský řád OSR vychází z jednotlivých programů péče, které zařízení poskytuje a které definuje Soubor pracovní dokumentace (OSR 2005): 1.Program neodkladné pomoci - jde o pomoc pro děti od 13 let a dospělé do 25 let, kteří se nachází v kritickém psychickém nebo fyzickém stavu. Tuto službu už OSR neposkytuje. 2.Program azylové péče - je určen pro klienty ve věku od 18 do 25 let (výjimečně i mladší), kteří mají převážně sociální problém. Na tento program se nevztahuje kázeňský řád. V případě neplnění podmínek smlouvy ze strany klienta se klientovi sděluje: a) napomenutí, b) výstraha pro neplnění podmínek smlouvy, c) podmínečné zrušení pobytu v OSR na dobu nejméně 14 dnů, d) ukončení pobytu pro neplnění podmínek smlouvy. 3.Program preventivně výchovné péče - je určen zejména mladistvým klientům, u nichž se projevují výukové nebo výchovné problémy a u nichž není předpoklad, že zákonný zástupce klienta bude schopen tyto problémy řešit, mladistvým podmínečně propuštěným chovancům zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, mladistvým a dospělým do 25 let, kteří byli podmínečně propuštěni z výkonu trestu odnětí svobody nebo z vazby. U těchto klientů je na základě komplexní vstupní diagnostiky zpracován resocializační plán, který obsahuje zejména: definování výchovného problému, konečný cíl preventivně výchovného programu, dílčí cíle preventivně výchovného programu, metody pro dosažení cíle, pracovníka odpovědného za práci s klientem, stanovení odpovědnosti dalších zainteresovaných pracovníků. 4.Program zvýšené výchovné péče - je určen pro klienty od 15 do 25 let se závažnějšími poruchami chování. Klient může být do tohoto programu přijat nebo přeřazen z programu preventivně výchovné péče. Formálně tento program obsahuje oproti programu preventivně výchovné péče 29 terapeutickou intervenci. V současné praxi zařízení je tento program používán pouze pro mladistvé klienty, kteří do něj nejsou přijímáni, ale pouze přeřazováni z kázeňských důvodů. Základem praktické aplikace tohoto programuje povolení vycházek pouze za odměnu. Program se tedy změnil v pouhý trest dlouhodobě podmíněných vycházek (zpravidla najeden měsíc), i když tento stav zakládá větší možnosti pro kontrolu klienta, jeho ovlivňování a motivaci. 3. 1 Kázeňský řád Oddělení sociální rehabilitace Kázeňský řád OSR (2005) platí pouze pro klienty přijaté do preventivně výchovné péče. Kázeňskou pravomoc na různých úrovních má zástupce samosprávy klientů, pomocný vychovatel, kmenový vychovatel, zástupce vedoucího OSR a vedoucí OSR (viz. tabulky kázeňské pravomoci). Kmenový vychovatel vede přehled o odměnách a trestech klientů své skupiny, kde se zahlazené tresty učiní nečitelnými. Do svého záznamu má každý klient právo nahlédnout. Za pozornost zde stojí především vedení přehledu o odměnách a trestech a systém zahlazení trestů. Rád tady vytváří určitou modelovost, která je ale typická pro trestní právo, které je spojené se záznamem v rejstříku trestů. Podobné modely trestání fungují v některých domácnostech s patologickými vztahy. Matějček (2007) uvádí jako jednu ze tří hlavních funkcí trestu zbavení pocitu viny. Systém, který i po odpykání trestu vede o něm záznam, tuto funkci výrazně oslabuje. Je na zvážení, jak by mělo fungovat zařízení, zda by mělo vytvářet spíš atmosféru rodinnou, nebo atmosféru nápravného zařízení. Systém přehledu o odměnách a trestech jakoby předznamenával negativní budoucnost klientů a je nutno uvědomit si, že někteří klienti OSR mají ke svému pobytu ryze sociální důvod. Tento systém má sloužit především jako zdroj informací pro zprávy o klientovi k soudu a k jiným institucím. Tyto zprávy by ale měly obsahovat mnohem více 30 informací, než pouhý přehled o odměnách a trestech. V současné době většina kmenových vychovatelů přehled nevede a odměny a tresty zapisuje do průběžných záznamů o klientovi. 3. 2 Odměny Odměny jsou udělovány za příkladné plnění povinností, za zvláště dobré pracovní nebo studijní výsledky, osobní iniciativu, příkladné chování, příkladnou reprezentaci OSR apod. Kázeňskými odměnami jsou: a) pochvala b) prominutí uloženého trestu zcela nebo zčásti neodpykaného s účinky zahlazení c) zahlazení dříve uloženého trestu d) prodloužení vycházky kmenovým vychovatelem až o 6 hodin nebo vedoucím OSR o více než 6 hodin e) peněžitý nebo věcný dar f) nabídka soudu kpřevzetí záruky za obžalovaného (OSR, 2005, str. 37) Soupis odměn v Kázeňském řádu OSR je téměř shodný s § 21 zákona 109/2002 sb. V kázeňském řádu OSR se navíc objevuje samostatná pochvala, která, zvláště je-li udělena veřejně, může mít velký vliv i bez následných výhod. § 21 uvádí více možností odměňování a nechává otevřený prostor pro fantazii vychovatele. Takové rozšíření řádu OSR by jistě bylo na místě, protože řád nemůže předvídat všechny nabízející se možnosti odměn v danou chvíli. 31 TABULKA KÁZEŇSKÉ PRAVOMOCI - ODMĚNY Pochvala Promiň, trestu s účinky zahlazení Zahlazení trestu Prodloužení vycházky Peněžitý nebo věcný dar Záruka za obžalov. nebo obv. Zástupce samosprávy Ano Ne Ne Ne Ne Ne PV Ve službě Ano Ne Ne Ne Ne Ne Kmenový vychovatel Ano Ano Ano Ano Ne Ne Zástupce ved. OSR Ano Ano Ano Ano Ne Ne Vedoucí OSR Ano Ano Ano Ano Ano Ano TABULKA KÁZEŇSKÉ PRAVOMOCI - TRESTY Důtka Přísná důtka Zkrác. vycházky Nepovol, vycházky Práce v osob. volnu Písemná výstraha Vyloučení z OSR Zástupce samospr. Ano Ne Ne Ne Ne Ne Ne PV ve službě Ano Ano Ne Ne Ne Ne Ne Kmenový vychovat. Ano Ano Ano Ano Ano Ne Ne Zástupce vedoucího OSR Ano Ano Ano Ano Ano Ne Ne Vedoucí OSR Ano Ano Ano Ano Ano Ano Ano 32 Matějček (2007) upozorňuje na riziko, že dítěti bude udělena taková odměna, o kterou nebude stát. Tato obava je na místě, protože o nejčastěji udělovanou odměnu - prodloužení vycházky - opravdu někteří klienti nestojí. Podobné riziko samozřejmě hrozí i u věcných darů. Dle Kázeňského řádu OSR (2005) jsou odměny vyhlašovány veřejně a bez zbytečných odkladů. Prominout zčásti nebo zcela neodpykaný trest lze u trestů omezení vycházek, nepovolení vycházek, nařízení práce v osobním volnu. Zahlazení trestu znamená, že na klienta se pohlíží, jakoby nebyl trestán. Trest se zahlazuje, pokud se klient nedopustí žádného přestupku po dobu šesti měsíců. Převzetí společenské záruky za klienta u soudu se poskytuje klientům, kteří během pobytu v OSR trvale vykazují výrazné zlepšení v chování a v dosahovaných výsledcích. Zbytečné odkládání vyhlášení odměny by pochopitelně mohlo mít za následek, že klient by byl ještě před vyhlášením za jiný čin trestán, a pochvala by tak ztratila účinek. Odklad je opodstatněný pouze v případě, že se čeká na veřejné vyhlášení na komunitě. O zahlazení trestu už byla řeč. Převzetí společenské záruky u soudu je samozřejmě záležitostí, která sama o sobě přináleží k trestnímu právu a je zcela na místě, že klient, jemuž je tato výhoda poskytnuta, musí své jednání změnit radikálně. 3. 3 Tresty Zaviněné porušení kázně a vnitřního řádu OSR, jakož i záměrné maření spolupráce s výchovnými pracovníky OSR na splnění preventivně výchovného programu je kázeňským přestupkem, za nějž může být klientovi uložen 33 kázeňský trest: a) důtka b) přísná důtka c) omezení vycházek po dobu 7 dnů až o 4 hodiny d) nepovolení vycházek na dobu nejvýše 14 dnů e) nařízení práce v osobním volnu až do 30 hodin f) písemná výstraha před vyloučením z OSR g) vyloučení z OSR (OSR, 2005, str. 37 - 38) Oproti § 21 zákona 109/2002 sb. chybí v soupisu trestů v OSR odnětí výhody, kterou dítě před tím získalo a možnost zúčastnit se atraktivní činnosti či akce. Odnětí předem získané výhody je při přestupku samozřejmě na místě. Bylo by nevhodné klienta trestat a zároveň mu prodlužovat vycházku. Stejně tak zákaz účasti na atraktivní akci může pro klienta znamenat výrazný trest, aniž by ho vychovatel musel trápit dlouhodobým zákazem vycházek. V tomto ohledu je třeba připomenout, že spoustu atraktivních akcí nabízí klub OSR. K podobným zákazům by stálo za to opět otevřít volnou cestu vychovateli dodatkem, že může zakázat atraktivní činnosti pro klienta dle svého výběru. Mohlo by se jednat o užívání vlastního počítače na pokoji nebo vlastní hudební reprodukce atd. Zcela na místě je důtka a přísná důtka, zejména vzhledem k pravidlu „šetřit tresty". Omezení vycházek a jejich zákaz je trest, u kterého je snad nejvíc třeba sledovat, komu je udělen v souvislosti s individuálním působením odměn a trestů, na které poukazuje např. Matějček (2007). Někteří klienti o vycházky nejeví zájem, zdraví některých jiných je na nich závislé. Někteří klienti v rámci vlastního volného času navštěvují kroužky nebo oddíly, které výrazně přispívají k jejich rozvoji. Zakazovat podobnou činnost je pochopitelně nesmysl. 34 I u nařízení práce v osobním volnu je třeba přemýšlet o druhu provinění a osobnosti klienta. Cáp a Mareš (2001) nepovažují práci nebo učení za trest za dobré vzhledem k narušení motivace k takové činnosti. Za spravedlivou a vhodnou z hlediska výchovy považují práci, která se přímo podílí na odstranění následků prečinu a je úměrná osobnosti a věku provinilce (viz. též Matějček, 2007). Písemná výstraha před vyloučením může znamenat záchranu pro klienta, obzvlášť je-li s ním vhodně probrána. Tato výstraha znamená vyloučení s podmínečným odkladem na jeden měsíc, což v řádu není uvedeno. V současné době se v Azylovém domě uplatňuje praktika, že podmínečné vyloučení znamená zároveň přeřazení klienta do programu zvýšené výchovné péče. Program, nebo režim jak je v zařízení častěji nazýván, zvýšené výchovné péče je trest, který v řádu není zaznamenán. Vznikl ze samostatného programu, jehož součástí byla povinná terapie. Režim zvýšené výchovné péče znamená poskytnutí vycházky jen s písemným souhlasem kmenového vychovatele. Ukládá se na měsíc a zajišťuje důslednou kontrolu nad jednáním klienta. Někteří vychovatelé si tento režim vykládají jako vycházky povolené pouze za odměnu. S tímto výkladem nesouhlasím, protože má na mysli více trest než jeho žádoucí vliv. Pro Kázeňský řád OSR bude nezbytností oddělit od sebe program zvýšené výchovné péče a režim zvýšené výchovné péče. Vyloučení z OSR je krajním trestem a v současné době mu může předcházet ještě žádost klienta o garanta (viz. níže) a vyloučení na čtrnáct dní (toto opatření opět není v řádu zaznamenáno). Dalším prostředkem pro udržení klienta v zařízení je jeho pobyt na SVP a následný návrat. Tresty lze vyhlašovat buď osobně beze svědků nebo veřejně na jednání komunity. Výchovný pracovník je povinen přestupek klienta řádně vyšetřit a s klientem projednat. Při projednávání přestupku je povinen ukázat klientovi 35 cestu k nápravě a nesnižovat jeho osobní důstojnost. Trest za přestupek lze klientovi oznámit nejdříve za 24 hodin a nejpozději do 14 dnů po vyšetření přestupku a projednání s provinilcem. Po uplynutí 14 dnů od skončení vyšetření přestupku se výkon trestu již nezahajuje. Kmenový vychovatel jej pouze zapíše do záznamu o odměnách a trestech. Pokud výchovný pracovník shledá, že dostačujícím výchovným opatřením je projednání přestupku a domluva, učiní tak a upustí od potrestání. (OSR, 2005, str. 39) Opatření, že tresty lze vyhlašovat osobně, je na místě vzhledem k přečinům, které by mohli klienta nenávratně diskreditovat v očích kolektivu, aniž by byla pochopena motivace k prohřešku. Podstatným bodem řádu je povinnost vychovatele ukázat klientovi cestu k nápravě a nesnižovat jeho osobní důstojnost. Trestje přijatelný za předpokladu, že dítě....chápe, : Odsouzení se týká mého konkrétního chování nebo činu, ne mé osoby. Nedošlo ke ztrátě sympatie, lásky, důvěry, pomoci dospělého ve vztahu k dítěti. Dospělý nepovažuje dítě za nenapravitelně špatné. (Cáp, Mareš, 2001, str. 257) Kontroverzním bodem je oznámení trestu nejdříve za 24 hodin po vyšetření přestupku a projednání s provinilcem. Toto opatření brání unáhlenému rozhodování pedagoga a klientovi by mělo poskytnout dostatek času, aby si uvědomil dopad svého činu. Matějček (2007) píše o nutnosti neodkládat trest zbytečně, aby provinilec nenesl břemeno provinění příliš dlouho. Mám za to, že některé tresty by měly přicházet zároveň s emocemi i za cenu pozdějšího zmírnění trestu na základě dobré vůle klienta. Autentická emoce vyžaduje okamžité řešení. Ohledně tohoto bodu bych byl pro přenesení podobného odkladu jen na některé těžší tresty. Nezahájení výkonu trestu po uplynutí doby čtrnácti dnů je zcela na místě. 36 Kázeňský řád OSR (2005) dále stanovuje: Pokud nejsou zjištěni konkrétní viníci určitého přečinu, je zakázáno uložit společný trest. Klient se může proti trestu odvolat k vedoucímu OSR.Potom se výkon trestu odkládá do vyřešení odvolání. Odvolání musí vedoucí OSR vyřešit do 3 dnů. Trest nelze zvýšit na základě odvolání. Podmínečný odklad na dobu nejdéle dvou měsíců je možný u trestu zkrácení vycházek, nepovolení vycházek a uložení práce v osobním volnu. Pokud ve zkušební době klient spáchá další přestupek, vykoná podmínečný trest i nově uložený trest. Nelze za jeden přestupek udělit více trestů. Trest omezení vycházek je vždy na dobu sedmi dnů. Jde o zkrácení vycházky až o čtyři hodiny. Ukládání společných trestů je nemorální a několikrát jsem se dostal s kolegy kvůli takovému postupu do sporu. Podstatným opatřením u odvolání proti trestu je bod, podle kterého nelze trest na základě odvolání zvýšit. Jde o jakousi ochranu klienta, aby neměl z odvolání strach. O podobném zvyšování trestů na základě odvolání koluje mezi pedagogy spousta historek kupodivu více či méně interpretovaných s obdivem. Možnost podmínečného odkladu trestu je opět jedno s opatření ve smyslu „šetřit tresty". Z nějakého důvodu se ho v zařízení příliš neužívá. Důležitým bodem řádu je nemožnost udělit více trestů za jeden přestupek. Nepochopitelným je pro mě opatření, že trest omezení vycházek je vždy na dobu sedmi dnů. Od 1. 9. 2005 je v účinnosti v Kázeňském řádu OSR (2005) tzv. institut garance za nápravu chování klienta. Jde o opatření, které má za cíl poskytnout klientovi ještě jednu šanci a eliminovat možnosti případných výchovných chyb. Klient vyloučený z OSR má možnost požádat kmenového 37 vychovatele jiné skupiny nebo sociálního pracovníka o poskytnutí garance. Pokud je takto oslovený pracovník přesvědčen o možnosti nápravy klientova chování a garanci poskytne, rozhodnutí o vyloučení je pozastaveno na dobu 30 dnů. O převzetí garance je proveden zápis, ve kterém jsou specifikovány důvody převzetí garance a cíle, které jsou převzetím garance sledovány. Po 30 dnech je vyhodnoceno splnění cílů a klient je vyloučen, nebo je toto rozhodnutí zrušeno. Garant v uvedené době má roli důvěrníka a poradce a konzultuje s příslušným kmenovým vychovatelem výchovné postupy. Garance za nápravu chování klienta je jedním z opatření, které sleduje možnost dát klientovi maximum šancí, aby pobyt v zařízení zvládl. Je to opatření poměrně často používané. O jeho průběhu ale většinou nebývá z nedostatku času veden zápis, což může klientovi ve svých důsledcích ublížit, protože nemusí dostatečně jasně chápat, jakým směrem se má jeho chování ubírat. Ke kázeňskému řádu jako celku lze podotknout, že výchova zaměřená více na odměnách než na trestech je úspěšnější (Cáp, Mareš, 2001, Matějček 2007) a že jak odměnami, tak především tresty by se mělo šetřit, aby neztratili svoji účinnost (Cáp, Mareš 2001). 38 ZÁVĚR Kázeňský řád OSR obsahuje oproti užívání odměn a trestů v praxi spoustu nesrovnalostí. Mnohé by stálo za to upravit, některé body by bylo dobré k řádu přidat. Analýzou toho, jak vlastně probíhá odměňování a trestání v OSR jsem dospěl k tomu, že mnohem více záleží na tom kdo odměňuje a trestá, než na psané podobě řádu, která se dá nakonec vždycky obejít. Obecně platí, že kdo by nevěřil svým zaměstnancům, musí vypracovat naprosto podrobný plán jejich činnosti a trvat na jeho dodržování. Doufám, že s předchozích řádků je jasné, že v pedagogice by podobný systém nikam nevedl. Práce odhaluje některá úskalí užívání určitých odměn a trestů a konkrétní návrhy změn v Kázeňském řádu, které se pokusím shrnout: - Zrušit povinnost vést záznam o odměnách a trestech, eventuelně ji spojit s režimem zvýšené výchovné péče - Zavést odměny, které by závisely jen na vychovateli - Vložit mezi možné tresty odnětí dříve získané výhody - Vložit mezi tresty zákaz atraktivní akce či činnosti - Důsledně oddělit program zvýšené výchovné péče a režim zvýšené výchovné péče s tím, že vycházky při těchto opatřeních jsou jen se souhlasem kmenového vychovatele a nikoli za odměnu - Přidat mezi tresty vyloučení na čtrnáct dní - Z příkazu oznamovat tresty nejdříve za 24 hodin po projednání s klientem by bylo lépe udělat doporučení - Trest omezení vycházek udělovat ne vždy na dobu sedmi dnů, ale od jednoho dne do tří týdnů - Zakotvit v řádu přesnou komunikaci kmenového a pomocného vychovatele při udělování odměny a trestu Postřehy a návrhy této práce by měly být prodiskutovány před tvorbou nového Kázeňského řádu Oddělení sociální rehabilitace. Práce by navíc měla 39 sloužit praktikantům z řad studentů k bližšímu seznámení se s provozem OSR. 40 RESUMÉ Práce je zaměřena na Kázeňský řád Oddělení sociální rehabilitace, které je součástí Magistrátu města Brna a slouží jako azyl pro mladé lidi ve věku od 15 do 26 let, kteří trpí sociálními nebo výchovnými problémy. Úvodní kapitoly jsou o struktuře a organizaci tohoto oddělení, náplni jeho práce a typických problémech klientů. Další kapitoly pojednávají o užívání trestů, odměn a pochval v oddělení. Závěrečné kapitoly detailně analyzují Kázeňský řád Oddělení sociální rehabilitace. Rád má spoustu částí, které vycházejí z moderní pedagogiky. Jiné části jsou ale zastaralé, nebo se jich neužívá. Závěr práce popisuje návrhy změn v řádu. SUMMARY The thesis concentrates on disciplinary order of Oddělení sociální rehabilitace (unit of social rehabilitation) which is a part of Brno municipality. It serves as asylum for young people in age of 15 to 26, who suffer from social and educational problems. Opening chapters are about a structure and organization of this unit, a work specialization and typical clients problems. Another one discusses an application awards, approbations and punishments in this social centre. Finish chapters analyzes in detail the disciplinary order of Unit of social rehabilitation. The order have a many parts which are respected a modern pedagogy. Another parts are obsolete or out of use. Close of thesis describes proposals of order changes. 41 Literatura: - Čapek, R., Odměny a tresty ve školní praxi. Praha: Grada 2008 - Cáp, J., Mareš, J., Psychologie pro učitele. Praha: Portál 2001 - Helus, Z., Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál 2004 - Janoušek, J., Sociálně kognitivní teorie Alberta Bandury. In: Československá psychologie, XXXVI, č.5, 1992, str. 385 - 398 - Soubor pracovní dokumentace Oddělení sociální rehabilitace. Brno, 2005 - Matějček, Z., Po dobrém, nebo po zlém. Praha: Portál, 2000 - Matoušek, O., Kroftová, A., Mládež a delikvence. Praha: Portál, 2003 - Pipeková, J. (ed.), Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006 - Vágnerová, M., Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999 - Vágnerová, M., Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2000 - Vítková, M. (ed.), Integrativní speciální pedagogika, Integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004 - Vojtova, V., Kapitoly z etopedie L, Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. Brno: MU, 2004 - Vyhláška č. 438/2006 Sb., kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních - Zákon č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů - Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách 42