Diplomová práce se zabývá vyobrazením ženského stárnutí ve dvou
vybraných dílech současné české literatury (Nejvyšší karta
Petry Hůlové a Těla Kláry Vlasákové). Propojením poznatků a
metodologických přístupů literární gerontologie a
feministických teorií zkoumá, jak je v těchto dílech
konstruovaný obraz ženského stáří a stárnutí. Analýzy se
soustředí na roli tělesnosti, vizuality, sexuality a master
narativů. V souladu s teoretickými východisky ukazují, že se v
případě stáří/stárnutí jedná o sociálně a kulturně konstruované
jevy, jež jsou zásadně ovlivněny genderem. Obě díla líčí
stárnutí jako zkušenost, jež zásadně destabilizuje pozici ženy
ve světě, která z něj mizí. Zároveň pracují se stereotypními
představami ženského stáří/stárnutí. Ačkoliv jsou v dílech tyto
představy do velké míry kritizovány a je naznačena možnost
jejich redefinice, nenabízí na ně díla plně funkční
alternativní pohledy.