Práce studuje kontroverzi o využití vojenského újezdu Boletice
formou případové studie. V textu sleduji dvě hlavní linie. V
první přibližuji průběh sporu, jeho aktéry a jejich vzájemné
interakce a snažím se ukázat, v čem se jejich představy o území
rozcházejí a v čem se naopak shodují. Ve druhé linii na základě
rozhovorů s  aktéry sporu zkoumám perspektivy, z jakých
nahlížejí na území Boleticka i na samotný spor a interpretuji
rozdílné přístupy k přírodě, které stojí na pozadí rozdílných
návrhů využití. Pomocí teorií environmentálních ideologií se
snažím poukázat na to, proč je konflikt o využití Boletic vůbec
veden a proč se nenachází přijatelná forma řešení pro všechny
zúčastněné strany.
Z výsledků výzkumu vyplývá, že aktéři konfliktu sami sebe
rozdělují na zastánce a odpůrce záměru výstavby lyžařského
areálu. Ukazuje se, že ve sporu jsou vnímány jako konfliktní
často spíše způsoby prosazování záměrů, než samotné návrhy. V
případě lyžařského areálu neshoda panuje především kvůli
navrhované velikosti a infrastruktuře. V otázkách měkkých forem
turistiky se aktéři shodnou, jedni je však chápou jen jako
doplňkovou funkci k areálu, zatímco druzí jako nosnou. Zásadní
rovinou, která účastníky sporu rozděluje, je přitom odlišné
pojetí přírody. Na jedné straně stojí skupina, v jejíž
perspektivě bychom mohli identifikovat prvky ideologie
technologického růstu, na druhé straně ti, jejichž optika
nahlížení přírody je blízká hlubinné ekologii. Rozdílné
perspektivy environmentálních ideologií spolu s osobním pojetím
sporu nedovolují aktérům sporu nalézt společnou řeč.