MASARYKOVA
UNIVERZITA
F A K U L T A S P O R T O V N Í C H S T U D I Í
Rozvoj pohybových
schopností a
dovedností u hráček
volejbalu vybrané
věkové skupiny
Bakalářská práce
KAROLÍNA VĚNCKOVÁ
Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Vespalec, Ph. D.
Katedra kineziologie
Program Tělesná výchova a sport
Brno 2022
IUI Ul\l I
SPORT
ROZVOJ POHYBOVÝCH SCHOPNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ U HRÁČEK
VOLEJBALU VYBRANÉ VĚKOVÉ SKUPINY
Bibliografický záznam
Autor:
Název práce:
Studijní program:
Vedoucí práce:
Rok:
Počet stran:
Klíčová slova:
Karolína Věncková
Fakulta sportovních studií
Masarykova univerzita
Katedra kineziologie
Rozvoj pohybových schopností a dovedností u
hráček volejbalu vybrané věkové skupiny
Tělesná výchova a sport
Mgr. Tomáš Vespalec, Ph. D.
2022
73
volejbal, motorické schopnosti, volejbalové
dovednosti, tréninková intervence, testování
2
ROZVOJ POHYBOVÝCH SCHOPNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ U HRÁČEK
VOLEJBALU VYBRANÉ VĚKOVÉ SKUPINY
Bibliographic record
Author: Karolina Venckova
Faculty of Sports Studies
Masaryk University
Department of Kinesiology
Title of Thesis: Development of motor abilities and skills in
volleyball players of a selected age group
Degree Programme: Physical Education and Sport
Supervisor: Mgr. Tomas Vespalec, Ph. D.
Year: 2022
Number of Pages: 73
Keywords: volleyball, motor abilities, volleyball skills,
training interventions, testing
3
ROZVOJ POHYBOVÝCH SCHOPNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ U HRÁČEK
VOLEJBALU VYBRANÉ VĚKOVÉ SKUPINY
Anotace
V této bakalářské práci se zaměřuji na rozvoj pohybových schopností
a volejbalových dovedností ve vybrané věkové kategorii dívek hrajících
volejbal. Práce vychází z teoretických poznatků v oblasti motorických
schopností a dovedností. Dále objasňuji jednu ze základních
sportovních her, čímž je volejbal. Popisuji historii, pravidla či průběh
hry. V práci zkoumám vliv pravidelné silové intervence na úroveň pohybových
schopností a dovedností u hráček volejbalu vybrané věkové
skupiny. Výzkum probíhal formou experimentu, kdy kontrolní
skupina realizovala standardní tréninkové jednotky a experimentální
navíc silovou intervenci.
4
ROZVOJ POHYBOVÝCH SCHOPNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ U HRÁČEK
VOLEJBALU VYBRANÉ VĚKOVÉ SKUPINY
Abstract
In this bachelor thesis I focus on the development of motor skills and
volleyball skills in a selected age group of girls playing volleyball. The
thesis is based on theoretical knowledge in the field of motor skills
and abilities. Furthermore, I explain one of the basic sports games,
which is volleyball. I describe the history, rules and the process of the
game. In this thesis I investigate the effect of regular strength intervention
on the level of motor abilities and skills in female volleyball
players of a selected age group. The research was conducted in the
form of an experiment where the control group implemented standard
training units and the experimental group additionally implemented
a strength intervention.
5
ROZVOJ POHYBOVÝCH SCHOPNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ U HRÁČEK
VOLEJBALU VYBRANÉ VĚKOVÉ SKUPINY
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Rozvoj pohybových
schopností a dovedností u hráček volejbalu vybrané věkové skupiny
zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které
jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v textu a jsou uvedeny
v seznamu použitých pramenů a literatury.
V Brně 9. prosince 2022
Karolína Věncková
7
ROZVOJ POHYBOVÝCH SCHOPNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ U HRÁČEK
VOLEJBALU VYBRANÉ VĚKOVÉ SKUPINY
Poděkování
Ráda bych poděkovala panu Mgr. Tomáši Vespalci, Ph. D. za věcné
rady a připomínky k mé práci a také klubu Happy Sport Opava, převážně
paní Ivě Lexové, za možnost uskutečnění měření.
9
OBSAH
Obsah
Seznam obrázků 13
Seznam tabulek 14
Seznam grafů 15
Seznam pojmů a zkratek 16
1 Úvod 17
2 Syntéza poznatků 18
2.1 Pohybové schopnosti 18
2.2 Pohybové dovednosti 29
2.3 Volejbal 34
2.4 Ontogeneze 40
3 Cíle, výzkumné otázky a hypotézy 41
3.1 Cíl práce 41
3.2 Výzkumné otázky 41
4 Metodika 42
4.1 Výběr probandů 42
4.2 Sběr dat 42
4.3 Testování motorických schopností 42
4.4 Testování volejbalových dovedností 44
4.5 Analýza dat 47
4.6 Tréninková intervence 48
5 Výsledky 50
5.1 Testy motorických schopností 50
5.2 Testy volejbalových schopností 58
6 Diskuse 65
6.1 Limity testování 66
11
OBSAH
7 Závěry 67
Použité zdroje 69
12
SEZNAM OBRÁZKŮ
Seznam obrázků
Obr. 1: Dělení motorických schopností (Měkota & Novosad, 2005) 19
Obr. 2: Faktory ovlivňující rychlost pohybu (Grasgruber & Cacek,
2008, upraveno) 24
Obr. 3: Taxonomie koordinačních schopností (Hirtz, 2008) 26
Obr. 4: Rozdělení schopnosti-dovednosti (Gajda & Zahradník, 2000)
30
Obr. 5: Vrchní podání (Buchtel & Ejem, 1981) 31
Obr. 6: Spodní podání (Buchtel & Ejem, 1981) 31
Obr. 7: Odbití obouruč vrchem (Buchtel & Ejem, 1981) 32
Obr. 8: Odbití obouruč spodem (Buchtel & Ejem, 1981) 33
Obr. 9: Útočný úder (Buchtel & Ejem, 1981) 33
Obr. 10: Rozměry hrací plochy (Táborský, 2004) 35
Obr. 11: Volejbalové zóny (Kaplan, 1999) 36
Obr. 12: Faktory ovlivňující výkon-volejbal (Bernaciková etal., 2010,
upraveno) 38
Obr. 13: Somatografvolejbalistů (Bernaciková etal., 2010) 39
Obr. 14: K-test (Český volejbalový svaz, 2017) 44
Obr. 15: Test umístění vrchního podání (Osvaldová, 2013) 45
Obr. 16: Test opakovaného odbíjení obouruč vrchem (Osvaldová,
2013) 46
Obr. 17: Test odbití obouruč spodem (Osvaldová, 2013) 47
13
SEZNAM TABULEK
Seznam tabulek
Tab. 1: Výsledky dosahu jednoruč výskokem po smečařském
výskoku (v cm) 50
Tab. 2: Výsledky skoku do dálky z místa odrazem obounož (v cm] 52
Tab. 3: Výsledky hodu lkg medicinbalem jednoruč z kleku (v cm). 54
Tab. 4: Výsledky k-testu (v sekundách) 56
Tab. 5: Výsledky testu umístění vrchního podání 58
Tab. 6: Výsledky testu odbití obouruč vrchem 60
Tab. 7: Výsledky testu odbití obouruč spodem 62
14
SEZNAM GRAFŮ
Seznam grafů
Graf 1: Grafické znázornění tréninkové intervence skoku do výšky
po smečařském rozběhu (kontrolní skupina) 51
Graf 2: Grafické znázornění tréninkové intervence skoku do výšky
po smečařském rozběhu (experimentální skupina) 52
Graf 3: Grafické znázornění tréninkové intervence skoku do dálky z
místa odrazem obounož (kontrolní skupina) 53
Graf 4: Grafické znázornění tréninkové intervence skoku do dálky z
místa odrazem obounož (experimentální skupina) 54
Graf 5: Grafické znázornění tréninkové intervence hodu lkg
medicinbalem jednoruč z kleku (kontrolní skupina) 55
Graf 6: Grafické znázornění tréninkové intervence hodu lkg
medicinbalem jednoruč z kleku (experimentální skupina) 56
Graf 7: Grafické znázornění tréninkové intervence k-testu (kontrolní
skupina) 57
Graf 8: Grafické znázornění tréninkové intervence k-testu
(experimentální skupina) 58
Graf 9: Grafické znázornění tréninkové intervence umístění
vrchního podání (kontrolní skupina) 59
Graf 10: Grafické znázornění tréninkové intervence umístění
vrchního podání (experimentální skupina) 60
Graf 11: Grafické znázornění tréninkové intervence odbití obouruč
vrchem (kontrolní skupina) 61
Graf 12: Grafické znázornění tréninkové intervence odbití obouruč
vrchem (experimentální skupina) 62
Graf 13: Grafické znázornění tréninkové intervence odbití obouruč
spodem (kontrolní skupina) 63
Graf 14: Grafické znázornění tréninkové intervence odbití obouruč
spodem (experimentální skupina) 64
15
SEZNAM POJMŮ A ZKRATEK
Seznam pojmů a zkratek
ATP - Adenosintrifosfát
KCM - Krajské centrum mládeže
TO - Testovaná osoba
16
ÚVOD
1 Úvod
Volejbal je jedním z nej oblíbenějších týmových sportů vůbec. Už jen z důvodu
mnoha modifikací: různé počty hráčů, různé povrchy či různé velikosti
hřišť. Míč se dá odbíjet i bez sítě jen ve dvou hráčích stojících naproti
sobě, jak můžeme vidět na veřejně přístupných hřištích či koupalištích
apod. Technicky se řadí mezi náročnější sporty. Odbíjení míče vrchem
či spodem si vyzkoušel snad každý z nás. Ve škole od vyššího
stupně je to pravidelná náplň tělesné výchovy.
Pokud budeme mluvit o hře volejbalu na soutěžní úrovni, je důležitá
příprava již od dětství. Dovalil (2009) tvrdí, že období staršího školního
věku je senzitivním obdobím pro dívky, tzn. příznivé pro rozvoj motorických
schopností a dovedností. Dle Buňce (2000) jsou pro volejbal dominující
schopnosti silové a koordinační s dostatečným rozvojem vytrvalostně
rychlostních.
Jelikož se sama věnuji několik let volejbalu, rozhodla jsem se otestovat
kategorii žaček, která se pohybuje v rozmezí 13-15 let, v mém mateřském
oddíle v rámci rozvoje motorických schopností a volejbalových dovedností.
Poté byla provedena několikatýdenní tréninková intervence,
která byla zakončena výstupním testováním dívek. V mém intervenčním
plánu jsem se držela názoru Buňce (2000), který jsem popsala výše a náhodně
vybrané dívky podstupovaly několikatýdenní silovou intervenci
s cviky na rozvoj koordinace a rychlostní vytrvalosti.
17
SYNTÉZA POZNATKŮ
2 Syntéza poznatků
2.1 Pohybové schopnosti
Pohybové (motorické) schopnosti jsou vnitřní biologické předpoklady
k pohybové činnosti. Dříve byly pohybové schopnosti rozdělovány jen na
sílu, rychlost, vytrvalost a obratnost. Nyní už se to bere více komplexně a
zahrnují se tam i orgánové struktury (Zvonař & Duvač, 2011).
Motorické schopnosti mají genetický základ a díky tomu máme možnost
dosáhnout určité úrovně výkonu. Bedřich (2006) dodává, že to jsou
vrozené předpoklady k pohybu, které se nejde naučit, ale pouze rozvíjet.
Například geneticky dána silová schopnost je pro jedince jen potencionální
možnost, jak být výborným vzpěračem, ne však jistotou, že tomu
tak bude.
Pro zformování schopností má důležitý význam jejich integrace,
která se vyvíjí během dospívání jedince, kdy je důležitá i praxe. Období,
které je optimální pro rozvoj těchto schopností se nazývá senzitivní. U
každého jedince je délka tohoto období jiná, proto je i důležité načasování,
kdy začít s kvalitním tréninkem tak, aby nastalo maximální zlepšení
dané motorické schopnosti (Měkota & Novosad, 2005).
Schopnosti také představují vysokou míru předpokladů pro zdokonalování
(Měkota & Novosad, 2005). Dítě, které je motoricky schopné,
daleko lépe a rychleji dělá pokroky oproti svým vrstevníkům.
Dle Měkoty a Novosada (2005) lze motorické schopnosti rozdělit do
tří základních skupin:
• Kondiční - ovlivněny hlavně energetickými procesy
• Koordinační - ovlivněny hlavně řídícími procesy
• Hybridní - kombinace ostatních dvou schopností
18
SYNTÉZA POZNATKŮ
Mimo toto dělení stojí flexibilita (pohyblivost), určena anatomickofyziologickými
předpoklady organismu.
Generální motorická schopnost
Kondiční schopnosti Hybridní schopnosti Koordinační schopnosti
Vytrvalostní Silové
schopnosti schopnosti
0
.•
—
•
3
z
n
I_
,'.hl
z
_ £a.
Obr. 1: Dělení motorických schopností (Měkota & Novosad, 2005)
Ve volejbale rozvíjíme více pohybový ch schopností. Jedná se hlavně o
rychlost (reakční i akční), sílu (spíše dynamického explozivního charakteru)
a koordinaci (orientační, diferenciační a rovnováhová) (Havlíčková,
1993).
2.1.1 Silové s c h o p n o s t i
Silové schopnosti patří pod kondiční schopnosti a jsou to předpoklady
člověka překonávat vysoký odpor břemene nebo vlastního těla pomocí
svalového úsilí. Bez těchto schopností by se ostatní pohybové
schopnosti nedokázaly ani projevit (Zvonař & Duvač, 2011).
Zjednodušeně můžeme komplex těchto schopností pojmenovat jako
síla. Pojem síla označuje i fyzikální veličinu, my však mluvíme o pohybové
schopnosti.
Měkota a Novosad (2005) určili cíle rozvoje silových schopností:
• Zlepšení inervačních schopností svalového aparátu
• Zvětšení energetického potenciálu svalových struktur
• Přísun dostatečných energetických zásob do svalového apa­
rátu
19
SYNTÉZA POZNATKŮ
Svalová kontrakce je důležitá pro vznik svalové síly. Díky délce a napětí
svalu může probíhat různě. Interakcí stavebních molekul bílkovin
myozinu a aktinu dochází ke svalové kontrakci, fungující především na
uvolňování iontů vápníků a štěpení ATP (Lehnert et al., 2014).
Měkota a Novosad (2005) provedli základní dělení silových schopností
podle druhu svalové kontrakce:
1. Dynamická (sval se zkracuje nebo natahuje)
a. Excentrická - svalové úpony se vzdalují od sebe, vlákna se
protahují. Výsledkem je zpomalení až zabrzdění pohybu,
např. při dopadu po výskoku.
b. Koncentrická - mění se vnitřní napětí svalu a vlákna svalu
se zkracují, např. při hodu.
c. Plyometrická - spojení excentrické a koncentrické, umožní
získání energie pro koncentrickou akci, např. u dynamických
pohybů (odraz, hod).
d. Izokinetická - pohyb je proveden na přístroji, kde je předem
nastavena rychlost
2. Statická (izometrické, udržující) - roste napětí svalu, ale délka
svalu se nemění, např. při výdrži v gymnastice.
Dále dělíme dle vnějšího projevu na maximální, reaktivní, rychlou a
silovou vytrvalost. Maximální síla je největší síla, kterou může sval vyvinout
pouze v jednom opakování bez ohledu na svalovou kontrakci
(Lehnert et al., 2014). Můžeme také maximální sílu charakterizovat jako
základní silový potenciál. V tréninku je důležité přihlédnout k relativní
síle, což je maximální síla, kterou může člověk vyvinout vzhledem ke své
tělesné hmotnosti (Měkota & Novosad, 2005). Reaktivní síla způsobuje
zvýšení silového impulzu vzniklý cyklem protažení a zkrácení svalu a tím
umožňuje svalový výkon. Velikost svalového výkonu je v závislosti na
maximální síle, elasticitě svalu a rychlosti svalového stahu (Měkota & Novosad,
2005). Rychlá síla je schopnost dosáhnout nejvyšší hodnoty v co
nejkratším čase nebo dosažení největšího silového impulzu v časovém
intervalu, kdy se musí pohyb realizovat (Lehnert at el., 2010). Rychlou
sílu můžeme hodnotit ze dvou hledisek, a to v co nejkratším čase co nejvyšší
rychlost, tzv. startovní síla, a co největší zrychlení v konečné fázi
pohybu, tzv. explozivní síla (Lehnert et al., 2014). Silová vytrvalost je
schopnost delší dobu opakovaně uplatňovat svalovou sílu bez snížení její
úrovně (Měkota & Novosad, 2005).
20
SYNTÉZA POZNATKŮ
Metody rozvoje síly
Zvonař a Duvač (2011) popsali metody rozvoje svalové síly:
1. Metoda opakovaného úsilí - opakovaný odpor, až do únavy
2. Metoda maximálního úsilí - rozvoj maximální síly
3. Metoda izometrických zatížení - rozvoj statické síly
4. Metoda rychlostně silová - malá zátěž, největší rychlost
5. Metoda kontrastní - kombinace rychlostní metody a opakovaného
úsilí
6. Metoda intermediární - kombinace izometrických a izotonických
stahů
7. Plyometrická metoda - např. opakované odrazy
Ve volejbale je důležitá silová schopnost v rámci výskoku do výšky,
kdy se používá většinou kombinace metod opakovaného úsilí a plyometrického
tréninku (Havlíčková, 1993).
2.1.2 Vytrvalostní s c h o p n o s t i
Vytrvalostní schopnosti patří mezi základní kondiční schopnosti. Grosser
a Zintl (1994) definují vytrvalost jako schopnost fyzicky a psychicky po
dlouhou dobu odolávat zatížení, které vyvolává únavu. Schopnost rychle
se zotavovat po fyzické zátěži.
Dále můžeme vytrvalost definovat jako schopnost vykonávat po
delší dobu pohybovou činnost bez snížení intenzity, nebo po nějaký časový
úsek držet výkon (Zvonař & Duvač, 2011). Vytrvalost je vyjádřena
intenzitou a dobou. Je závislá na několika faktorech (Měkota & Novosad,
2005):
• Na schopnosti příjmu 02
• Na způsobu krytí energetických potřeb
• Na ekonomice techniky prováděné pohybové činnosti
• Na optimální tělesné hmotnosti
• Na úrovni volné koncentrace zaměřené na překonání vznikající
únavy
• Na rozvoji druhy vytrvalosti, který je rozhodující pro typ prováděné
pohybové činnosti
Podle Zvonaře a Duvače (2011) je ovlivňována zejména těmito fak­
tory:
• Do jaké míry je organismus schopen zásobit svaly kyslíkem
• Volní aktivita člověka
21
SYNTÉZA POZNATKŮ
Dělení vytrvalosti
Vytrvalostní schopnosti nám rozdělili Měkota a Novosad (2005)
díky rozdílnému charakteru vytrvalostních výkonů podle několika hledi­
sek.
Z hlediska míry zapojení svalů na globální (činnost, při níž je zapojena
většina svalů) a lokální (pracuje jen určitá skupina svalů).
Poté podle cílů zaměření vytrvalost dělíme na základní a speciální.
Základní je schopnost provádět delší dobu pohyb v aerobní zóně, je nespecifická
a není zaměřena na určitou disciplínu. Zlepšuje aerobní způsob
uvolňování energie a předchází přípravu speciální vytrvalosti, která
je už specificky zaměřena. Cvičení je většinou cyklického charakteru a cílem
je zmenšit spotřebu kyslíku (Lehnert et al., 2014). Dobrým ukazatelem
je V02max, což je maximální množství kyslíku ve svalech, které spotřebujeme
za minutu. Speciální je zaměřena na danou disciplínu. Je rozvíjena
tak, aby byl jedinec schopen podat maximální výkon s maximální
intenzitou po dobu intervalu (Lehnert et al., 2010).
Dále se speciální vytrvalost Zvonař a Duvač (2011) dělí podle:
1. Délky trvání
a. Krátkodobá (anaerobní) - trvá do 2 minut, neoxidativní
procesy, hromadění laktátu
b. Střednědobá - 2-10 minut, přechod mezi neoxidativním
a oxidativním procesem
c. Dlouhodobá (aerobní) - nad 10 minut, oxidatívni pro­
cesy
2. Z hlediska způsobu energetického krytí
a. Aerobní - nastává po delším čase (cca 10 minut),
svaly pracují díky energii, která je dodávána štěpením
energetických rezerv za přístupu kyslíku
b. Anaerobní - krátkodobá (cca do 2 minut), a je „charakteristická
uvolňováním energie štěpením svalového
ATP a jeho resyntézou v anaerobně alaktátové
fázi tvorby energie. Probíhá bez účasti kyslíku a nevytváří
se kyselina mléčná. Další možností je uvolňování
energie v anaerobně laktátové fázi, kdy vzniká laktát,
který vede k rychlému nárůstu únavy" (Měkota & Novosad,
2005, s. 150).
22
SYNTÉZA POZNATKŮ
Poslední typ dělení je dle trvání pohybové činnosti. Dělíme na statickou
vytrvalost, kde se jedná o překonávání vnějšího odporu po delší
dobu při výdrži v dané poloze, např. v gymnastice na hrazdě (Lehnert et
al., 2010). Máme i dynamickou vytrvalost, která udává pohybovou
energii potřebným svalům po dlouhou dobu bez snížení efektivnosti
(Lehnert etal., 2014).
Metody rozvoje vytrvalosti
Metody rozvoje vytrvalosti podle Zvonaře a Duvače (2011):
1. Metoda střídavého tréninku - intenzitu měníme dle vůle a
potřeby
2. Intervalový trénink - stanovené úseky, intenzita i odpočinek
3. Celostní trénink - např. souvislý běh po určitou dobu
4. Souvislá rekreační metoda - jogging hry
Pro rozvoj vytrvalosti ve volejbale je využívaná převážně metoda intervalová
a metoda celostní. Jedná se hlavně o zrychlení anabolických pochodů
v době regenerace (Havlíčková, 1993).
2.1.3 Rychlostní schopnosti
Rychlostní schopnosti patří mezi kondičně-koordinační schopnosti, kdy
jejich cílem je vyvinout v co nejkratším čase co nejvyšší rychlost (mluvíme
cca o 15-20 s). Jedná se o pohyb spíše jednoduchý, koordinačně nenáročný,
bez většího odporu. Uplatňujeme především v rychlostních disciplínách
jako je atletika, cyklistika-sprinty, nebo ve sportovních hrách,
např. fotbal. Projevem rychlostních schopností můžou být jednoduché
pohyby (hmity, švihy), lokomoční pohyby (cyklistika), nelokomoční pohyby
(převal ve volejbalu) (Zvonař & Duvač, 2011). Rychlost je z velké
části dána geneticky. Existuje však hodně faktorů, které ovlivňují danou
schopnost (Lehnert et al., 2014).
23
SYNTÉZA POZNATKŮ
Obr. 2: Faktory ovlivňující rychlost pohybu (Grasgruber & Cacek, 2008, upraveno)
Dělení rychlosti
Zvonař a Duvač (2011) tvrdí, že rychlostní schopnosti lze obecně
rozdělit na:
1. Reakční rychlost
Mluvíme o co nejrychlejší reakci na určitý podnět (zvukový,
zrakový, taktilní apod.). Čas mezi zaznamenáním podnětu až
po pohybovou reakci se nazývá doba reakce. Reakční rychlost
dělíme na:
a. Jednoduchou reakci - určený podnět, kdy jedinec
přesně ví, jak na něho zareagovat (výstřel při startu).
b. Složitou reakci - můžeme nazvat i výběrovou reakcí,
jelikož sportovec si vybírá z předem naučených pohybových
dovedností, jak zareaguje na daný podnět,
např. při přijmu ve volejbalu. Mezi podnětem a následnou
reakcí je tzv. latentní doba.
2. Akční rychlost
Je výsledkem rychlosti svalové kontrakce a činnosti nervosvalového
systému. Podle průběhu jednotlivých fází pohybu
dělíme na (Měkota & Novosad, 2005):
a. Cyklická - je určena opakovaným, nepřerušovaným
cyklem pohybů vysokou frekvencí. Dělí se ještě dále
na frekvenční a akcelerační rychlost a rychlost se
změnou směru (Lehnert et al., 2014).
b. Acyklická - je provedení jednotlivého pohybu s maximální
rychlostí bez odporu (Lehnert et al., 2014).
24
SYNTÉZA POZNATKŮ
Metody rozvoje rychlosti
Vzhledem k tomu, že rychlostní schopnosti jsou podmíněné z velké
části geneticky, může podle Měkoty a Novosada (2005) nastat zlepšení
při dlouhodobém tréninku o 15-20 % výchozí hodnoty.
1. Metody rozvoje reakční rychlosti
Využíváme většinou cvičení typu reakce na podnět, kdy
z různých poloh reagujeme na předem dané podněty v co
nejrychlejším čase. Můžeme si však tento pohyb i rozložit, například
u volejbalového příjmu, kdy se první učíme dostat se
pod míč nohama, pak správně nastavit ruce, aby se míč odrazil
námi požadovaným směrem, a nakonec tyto dva pohyby
spojíme (Lehnert et al., 2014).
2. Metody rozvoje akční rychlosti
Používáme metodu opakování, při které dosahujeme maximálního
úsilí a intenzity po krátkou dobu. Cílem je zvýšit
rychlost a překonat překážky správnou technikou (Zvonař &
Duvač, 2011).
2.1.4 Koordinační s c h o p n o s t i
Koordinační schopnosti můžeme charakterizovat jako podmíněné
schopnosti, procesy regulace a řízení, dochází tedy k zapojení CNS (Zvonař
& Duvač, 2011). Můžeme je taky chápat jako „komplex schopností lehce
a účelně koordinovat pohyby, přizpůsobovat je měnícím se podmínkám,
provádět složitou pohybovou činnost a rychle si osvojovat nové pohyby"
(Lehnert et al., 2014). Základem je nervosvalová koordinace. Tyto
schopnosti jsou úzce spjaty s dovednostmi (viz 2.2). Jedná se o operace
kognitivní, percepční a paměťové.
Dělení koordinace
Dle Lehnerta et al. (2014) a tradičního strukturálního modelu dělíme
koordinační schopnosti na:
1. Orientační - určuje a mění polohu a pohyb těla, v čase a prostoru,
v závislosti na pohybujícím se objektu
2. Diferenciační - rozlišuje a nastavuje silové, časové a prostorové
parametry průběhu pohybu
3. Reakční - zahajuje pohyb na daný podnět v co nejkratším
čase za tzv. reakční dobu
25
SYNTÉZA POZNATKŮ
4. Rytmická-projevuje se vnější rytmus v samotné pohybové
činnosti
5. Rovnovážná - udržuje tělo ve stavu rovnováhy i v měnících
se podmínkách prostředí
6. Spojování pohybu - schopnost propojování pohybů těla
v čase a prostoru do přesně stanovené aktivity dle cíle
7. Schopnost přestavby - adaptuje či přebuduje pohybovou činnost
dle měnících se podmínek nebo zadání
Obr. 3: Taxonomie koordinačních schopností (Hirtz, 2008)
V tréninkové praxi rovněž dělíme koordinaci na obecnou, která účelně
uskutečňuje mnoho motorických schopností, bez ohledu na specifickou
sportovní specializaci a je základem pro specifické koordinační schopnosti.
Dále máme specifickou, která je vázána na specifickou disciplínu
a na danou dovednost. V průběhu přípravy musí převažovat rozvoj specifické
koordinační schopnosti nad obecnou (Lehnert et al., 2014).
Metody rozvoje koordinace
Důležité pro rozvoj koordinace je zdokonalování senzomotorických
procesů (Zvonař & Duvač, 2011):
1. Změna způsobu provedení (provedení z jiného posta­
vení)
2. Změna podmínek cvičení (jiné nářadí v gymnastice)
3. Zkvalitňování pohybového aparátu sportovce (rehabilitace,
relaxace)
26
SYNTÉZA POZNATKŮ
Dále podle Lehnert et al. (2014) jsou často využívány i tyto metody:
1. Metoda opakování (opakování situace a následné ře­
šení)
2. Metoda kontrastní (provádění pohybu s velmi rozdílnými
charakteristikami)
3. Metoda senzomotorické stimulace (dosažení svalové
kontrakce k realizaci pohybu)
2.1.5 Flexibilita
Flexibilita je motorická schopnost člověka, která umožňuje náležitý rozsah
pohybu v daném kloubu. Můžeme říci, že se jedná o kloubní pohyblivost,
která je podstatná pro každodenní život, sport a prevenci před zraněním.
Je dána z velké části geneticky, avšak cvičením se dá ovlivnit. Všeobecně
je známo, že ženy jsou více flexibilní. Důležitá je u všech disciplín
v určitém rozsahu, který je nutný ke správnému provádění pohybové dovednosti
(Lehnert et al., 2014).
S pojmem flexibilita se pojí také hypermobilita, což vyjadřuje nadměrné
uvolnění kloubu, které může vést k větší pravděpodobnosti zranění.
Máme taky hypomobilitu, která vyjadřuje nedostatek uvolnění
kloubu a může směřovat k přetížení svalů a rychlejšímu nástupu únavy.
Zvonař a Duvač (2011) uvádí faktory ovlivňující flexibilitu:
• Věk
• Genetika
• Protažení svalů
• Tvar kloubu
• Okolní a tělesná teplota, denní doba
Dělení flexibility
Flexibilita se dělí hned z několika hledisek, podle zaměření a způsobu
provádění. Začneme dělením na obecnou a speciální. Obecná je důležitá
pro každodenní pohyb. Udržení úrovně obecné flexibility je cílem
sportovního tréninku, avšak tato úroveň může být nedostatečnou pro
maximální výkon, a proto dochází k rozvoji té speciální, která je důležitá
pro konkrétní disciplínu. Je podmínkou pro dosažení vysoké výkonnosti
(Měkota & Novosad, 2005).
Rozlišujeme také flexibilitu pasivní a aktivní. Pasivní „je charakterizována
největší amplitudou pohybu, která byla dosažena za spoluúčasti
vnější síly" (Lehnert et al., 2014). Je dáno, že rozsah pasivní flexibility je
27
SYNTÉZA POZNATKŮ
větší než aktivní. Aktivní flexibilita je charakterizována jako rozsah pohybu,
který jedinec vyvine volní kontrakcí svalu bez působení vnější síly.
Poslední dělení je na dynamickou a statickou. Dynamická je charakterizována
dosáhnutím krajní polohy díky švihu po krátkou dobu. Statická
je naopak spojena s dosáhnutím krajní polohy pomalým pohybem
a setrvání v ní po delší dobu (Zvonař & Duvač, 2011).
Metody rozvoje flexibility
Flexibilitu můžeme rozvíjet buďto dynamicky nebo staticky
(popsáno výše). Jsou také důležité metody jako je opakování fází protažení
(odděleny krátkým uvolněním) a využití proprioceptivní neuromuskulární
facilitace (podstatou je posloupnost kontrakce, relaxace,
protažení a současně dochází k rotaci) (Lehnert et al., 2014). Nejlepším
tréninkem rozvoje flexibility je kombinace protahování a uvolňování,
popř. posilování.
Diagnostika flexibility
a. Měření úhlů (goniometrie)
Tato metoda využívá měření úhlů mezi jednotlivými segmenty
těla a výsledky vyjadřuje v jednotlivých stupních. Využívá
se především v lékařských oborech (ortopedie). K měření
se používá mechanický a elektronický goniometr (Měkota
& Novosad, 2005).
b. Měření distancí
Tento způsob měří vzdálenost určitých bodů těla od podložky,
nebo bodů navzájem od sebe v určitých polohách. Vyjadřujeme
v délkových mírách (Měkota & Novosad, 2005).
c. Alternativní posouzení
Výsledky NR-testů se statisticky porovnají pomocí percentilů
s odvozenou normou. Mluvíme např. o testech UNIFIT, EUROFIT.
Máme také CR-testy, které fungují na jiném principu
a to, že se výsledek porovná s určeným kritériem (předepsaná
poloha - normální rozsah flexibility), hodnotí se splnilnesplnil
(Měkota & Novosad, 2005).
Rozvoj flexibility je jednou z důležitých součástí volejbalového tréninku.
Posilujeme také vazivové tkáně a kloubní aparát zápěstí a prstů
(Havlíčková, 1993).
28
SYNTÉZA POZNATKŮ
2.2 Pohybové dovednosti
Pohybové dovednosti jsou předpoklady k provádění pohybové činnosti
získané pohybovým učením (Zahradník, 2012). Jsou to také naučené specifické
předpoklady k realizování pohybu. Pohybové dovednosti jsou
podmíněny koordinačními schopnostmi a mají význam pro pohybové
činnosti tvořivého charakteru a učení se novým věcem. Charakteristické
znaky jsou stálost, ekonomičnost, účelovost a rychlost. U dovedností je
důležitá také motivace. Uplatnění dovedností v pohybové činnosti závisí
na hodně faktorech (např. motivace). Podmínkami tohoto učení mohou
být vnější vlivy, zkušenosti s učením, předpoklady k učení nebo individuální
vlastnosti jedince (Zvonař & Duvač, 2011).
Dělení pohybových dovedností
Pohybové dovednosti dělíme podle několika faktorů. Můžeme rozdělit
na jemné (jemné pohybové koordinace, týká se především ruky) a
hrubé (větší svalové skupiny, koordinace pohybu různých částí těla).
Dále dělíme na jednoduché a složité (komplexní), kde je rozdíl pouze
v náročnosti. Rozlišujeme uzavřené a otevřené. Uzavřené jsou realizovány
ve stabilních a předvídatelných podmínkách (např. plavání v bazéně).
Dá se předem zhodnotit prostředí a celkové nároky. Provedení pohybu
je konstantní a automatizované, jedinec se snaží přiblížit ideálu
provedení (např. gymnastická sestava na prostných). Naopak otevřené,
probíhají v nepředvídatelných situacích. Musíme stále pozorovat měnící
se podmínky a reagovat na ně ve velmi krátké době. Jedná se např. o kolektivní
sporty. Rozdělujeme taky na diskrétní (definovaný začátek i konec),
kontinuální (dlouhodobější trvání, monotónnost) a sériové (kombinace
diskrétní a kontinuální). Dále rozdělujeme na cyklické a acyklické,
symetrické a asymetrické, statické a dynamické atd. (Měkota & Cuberek,
2007).
Rozdíly mezi pohybovými schopnostmi a dovednostmi
Pohybové schopnosti a dovednosti spolu úzce souvisí. Díky schopnostem
si osvojujeme dovednosti a díky dovednostem rozvíjíme schopnosti. Rozdíly
jsou např. v trvání, kdy dovednost si osvojíme rychleji než rozvíjení
schopnosti. V tabulce od autorů Gajda a Zahradník (2000) to uvidíme
přehledněji (viz Obr. 4).
29
SYNTÉZA POZNATKŮ
Schopnost (ability) Dovednost (skill)
Vrozený rys Vytvořená praxí
Stab:inia trva'á Modifikovatelná praxí
Co do počtu asi 50 Počet nevyčíshtelný
Předpokládá mnoho různých dovednosti Závisí na několika schopnostech
Vymeipnf
Pohybová schopnost Pohybová dovednost
Vymeipnf
Relativně samostatný soubor vnitřních
předpokladu lidského organismu k pohybové
činnosti.
Latentní předpoklad vrozený 1 získaný
Učením získané aktuální dispozice rychle a
úsporně vykonávat určitou pohybovou strukturu
(činnost)
Rozdíly
Musí být specifická pro určitou činnost
Poměrně stálá v čase
Prostředí na ně má poměrně malý vliv
Jsou poměrně specifické.
Vyjadřují aktuální předpoklady v danem okamžiku.
Projevují se v nich značně vlivy prostředí
Příklady Schopnosti silové, vytrvalostní, koordinační, Dovednost plavat, dovednost hrát sportovní hru
Přesah Intelektuální, sociálně interakční, senzorické Komunikativní, didaktické, studijní
Počet Omezen Neobyčejně velký
Obr. 4: Rozdělení schopnosti-dovednosti (Gajda & Zahradník, 2000)
2.2.1 Volejbalové dovednosti
Volejbalové dovednosti můžeme nazývat jako individuální činnosti jednotlivce.
Podle Kaplana (1999) dělíme tyto herní činnosti na:
• Převážně útočné - podání, přihrávka, nahrávka, útočný úder
• Obranné i útočné - blokování
• Převážně obranné - vybírání
a. Podání
Podání je úder, kterým začíná každá rozehra. Tuto herní činnost
zahrnujeme do útočných, jelikož díky ní můžeme získat
přímý bod. Mělo by být silné a tvrdé, aby soupeř nedokázal
snadno přihrát míč a zahájit svůj útok (Schmidt, 2015). Jde o
odbití míče na soupeřovu stranu, kdy podávající hráč musí
stát za koncovou čarou hřiště (Buchtel, 2017). U začínajících
hráčů a hráčů mladšího školního věku se volí spodní podání
díky nedostatečné síle (Císař, 2005). Postavení při tomto
úderu je takové, že hráč stojí svou nedominantní nohou vepředu,
chodidla ve vzdálenosti na šířku ramen, váha rozložena
mezi obě nohy, kolena pokrčená a trup lehce nakloněn dopředu.
Hráč si míč drží nedominantní rukou, provede nadhození
a dominantní rukou do něho udeří, zároveň s úderem je
váha přenesena na přední nohu. Po dokončení odbití, se hráč
přesouvá na svoje místo v hřišti.
30
SYNTÉZA POZNATKŮ
Obr. 6: Spodní podání (Buchtel & Ejem, 1981)
Ve vyšších soutěží se používá spíše vrchní podání, jelikož je
účinnější. Postoj při tomto typu podání je stejný jako u podání
spodem, úder do míče však probíhá švihem paže nad
hlavou (Císař, 2005). Nejúčinnější je, když dráha míče vede
těsně nad sítí. To značí, že úder byl proveden prudce a silně,
a znesnadňuje soupeři přihrávku (Sobotka, 1995).
Obr. 5: Vrchní podání (Buchtel & Ejem, 1981)
b. Přihrávka
Přihrávka je odbití a udání směru míči na nahrávače, popř.
na jiného hráče tak, aby mohl zakončit. Máme dva typy přihrávek
- odbití obouruč vrchem a odbití obouruč spodem.
Odbití obouruč vrchem můžeme také nazvat „prsty". Častěji
používán u mladších kategorií z důvodu větší rychlosti
přeletu míče nad sítí (Buchtel, 2017). Základním postojem u
tohoto úderu jsou chodidla vzdálená na šířku ramen, váha
rozložena mezi obě nohy, ruce zdvižené nad čelem, pokrčené
lokty a dlaně směřují k sobě. Při doteku míče dlaní ho prsty
obejmou a pohyb je doprovázen mírným podřepem
31
SYNTÉZA POZNATKŮ
v kolenou. Míč je vypouštěn oběma pažemi současně ve
směru, kam ho chceme odehrát, lokty a kolena se napínají.
Důležité je dostat se včas pod míč a zaujmout správným postoj
směrem k místu, kam chceme míč odehrát (Schmidt,
2015). Takovýmto způsobem můžeme hrát vpřed, vzad i ve
výskoku (Císař, 2005).
Obr. 7: Odbití obouruč vrchem (Buchtel & Ejem, 1981)
Dalším typem přihrávky je odbití obouruč spodem, které
nazýváme „bagr". Používáme u rychle letících a obtížných
míčů (Buchtel, 2017). Správné postavení u tohoto odbití je
stát čelem ke směru, kam chceme míč odbít, pokrčení nohou
v koleni a tím i snížení těžiště, chodidla na šířku ramen a váha
spíše na přední části chodidel (Schmidt, 2015). Paže jsou
propnuté směrem k míči, lokty tlačeny k sobě, hřbety prstů
jedné ruky jsou položeny na přední části prstů druhé ruky a
palce míří dopředu. Míč dopadá na plochu předloktí (Kaplan,
1999). Před dotykem míče předloktí hráč stojí v mírném
podřepu. Při dotyku sníží těžiště a s odrazem se postoj hráče
zvyšuje (Císař, 2005). Pomocí ramen minimalizujeme švih
paží (Schmidt, 2015).
32
SYNTÉZA POZNATKŮ
Obr. 8: Odbití obouruč spodem (Buchtel & Ejem, 1981)
c. Útočný úder
Úder se odehrává jednou rukou ve výskoku a můžeme ho
také nazvat jako „smeč". Tento pohyb se dělí na 5 fází. První
je rozběh, který začíná jedním až dvěma rychlými kroky.
Další fáze je brzdící, důležitá pro rychlost a poté nastává odraz.
Paže jdou švihem do zapažení, trup je v mírném předklonu,
s brzdícím krokem jdou paže švihem vpřed a trup se
narovnává. Po rozběhu tedy nastává odraz, u kterého je důležitá
práce kotníků, kolen, kyčlí a ramen. Poté máme letovou
fázi, ve které obě paže jdou do vzpažení nad hlavu, dále do
zapažení pokračuje dominantní paže. Přecházíme do čtvrté
fáze - úder do míče. Paže jde ze zapažení do predpažení a napnutí
v lokti, kdy dochází k úderu zakončeném ohnutím zápěstí.
Poslední fází je dopad, který je proveden na obě dolní
končetiny, tlumíme dopadem postupně na špičky, celá chodidla
až na paty. Důležitý je i podřep. Mezi útočné údery řadíme
i zálivku, rychlík, útočný úder ze zadní řady a útočný úder
z jedné nohy (Kaplan, 1999).
- o
Obr. 9: Útočný úder (Buchtel & Ejem, 1981)
33
SYNTÉZA POZNATKŮ
2.3 Volejbal
Volejbal je týmový míčový sport síťového typu. Hrají proti sobě dva týmy
po šesti hráčích. Míče je možno se dotknout kteroukoli části těla, ale prioritou
jsou paže. Cílem je dosáhnout stanoveného počtu bodů v setu a
vyhrát určitý počet setů.
Volejbal řadíme mezi jeden z nejrozšířenějších sportů ve světe.
Hraje se napříč všemi věkovými kategoriemi. Můžeme ho hrát jen pro zábavu
a radost z pohybu až po profesionální úroveň. Je to jeden z nejlevnějších
sportů, co se vybavení týče. Potřebujeme pouze míč, kůly a síť.
Můžeme hrát vevnitř i venku (např. na antuce). Pro zábavu existují různé
modifikace hry, co do počtu hráčů, nebo utkání smíšených družstev (Císař,
2005). Specifickou obdobou volejbalu je plážový volejbal, kde proti
sobě hrají týmy složené ze dvou hráčů. Rozdílem od klasického volejbalu
je povrch, na kterém se hraje, a to je písek.
2.3.1 Historie volejbalu
Oficiální verze mluví o vzniku volejbalu v roce 1895 profesor tělesné výchovy
Williamem G. Morganem ve Springfieldu v Massachusetts. Díky fyzické
náročnosti košíkové se rozhodl rozdělit tělocvičnu tenisovou sítí
napůl a studenti odbíjeli basketbalový míč z jedné strany na druhou.
Ovšem tento míč byl velmi těžký a způsoboval zranění prstů, proto nechal
W. G. Morgan vyrobit speciální míč pro volejbal. Hra se zezačátku
nazývala minonette, později se díky způsobu odbíjení míče přejmenovala
na volleyball. V roce 1896 J. J. Cameron uveřejňuje pravidla a volejbal dostává
herní strukturu (Štumbauer et al., 2013).
Volejbal ve světě
Mezinárodní volejbalová federace (FIVB) vznikla v roce 1947 v Paříži,
sídlo se nachází ve Švýcarském Lausanne. První mistrovství světa
mužů se konalo 1949 v Praze a ženy měly svoje první MS v roce 1952
v Moskvě. Mistrovství světa se pořádá co 4 roky mezi OH v sudých letech.
Každoročně nejprestižnější soutěž je v mužské kategorie World League
a v ženské World Grand Prix. Od roku 1964 je volejbal zařazen na OH
v obou kategoriích (Štumbauer et al., 2013).
Volejbal u nás
V roce 1921 u nás vznikla první volejbalová organizace - Volejbalový
svaz. Tento rok bereme taky jako počátek organizovaného hraní
34
SYNTÉZA POZNATKŮ
volejbalu u nás. 0 tři roky později dostal název odbíjená a stal se součástí
ČVBS (Český volejbalový a basketbalový svaz). 0 další posunutí se postarala
Česká obec Sokolská a zařazení volejbalu do výuky na školách. ČVBS
v roce 1944 vydala nová pravidla a o dva roky později vznikl samostatný
Český volejbalový svaz, jejímž předsedou se stal Jiří Havel (Štumbauer et
al.,2013).
2.3.2 Pravidla volejbalu
Týmová hra, která se odehrává na hřišti o velikosti 18x9m. Mluvíme také
o nekontaktní hře, a to díky síti, která rozděluje hřiště na dvě poloviny.
Muži mají síť vysokou 2,43 m, ženy 2,24 m. Na hřišti mají obě družstva
šest hráčů a můžou provést v jednom setu až 6 střídání. Výjimkou je libero,
které se vymění za kteréhokoli hráče zadní řady a nebere se to jako
střídání (Císař, 2005).
Obr. 10: Rozměry hrací plochy (Táborský, 2004)
Hraje se na tři vítězné sety do 25 bodů, ale musí být alespoň dvoubodový
rozdíl. Za stavu 2:2 na sety se hraje tzv. tiebreak, který je jen do 15 bodů
a kde platí pravidlo minimálně dvoubodového rozdílu. Účelem hry je odbít
maximálně třemi doteky balón na druhou stranu přes síť tak, aby
spadl na zem, na soupeřovu stranu hřiště (Štumbauer, 2013).
Před začátkem hry probíhá rozcvička, kdy každé družstvo se může
bez sítě rozcvičovat, jak dlouho chce, avšak 10 minut před začátkem zápasu
hlavní rozhodčí zapíská a oznámí tím začátek řízené rozcvičky na
síti. Jedná se o rozcvičku, kde hlavním obsahem jsou smeče ze všech pozic
a 3 minuly před začátkem utkání rozhodčí zapíská, že se jde na
35
SYNTÉZA POZNATKŮ
podání. V tento moment jdou kapitáni týmu losovat. Los probíhá většinou
hodem mincí, kdo vyhraje vybírá si jednu z možností podání/výběr
strany, kdo prohraje automaticky dostává tu druhou. Pak už se oba týmy
jen zařadí na zadní čáře své strany hřiště, pozdraví rozhodčí a sebe navzájem
a utkání začíná.
Pokud budeme brát v úvahu oficiální soutěže FIVB je povinnost, aby
byl přítomen v zápasu první (hlavní) rozhodčí, který usedá na empire.
Druhý rozhodčí, který stojí přímo naproti prvnímu u sítě. Zapisovatel,
společně s asistentem, kteří sedí u zapisovatelského stolu. Dále jsou přítomni
čtyři čároví rozhodčí rozmístěni kolem hřiště. První a druhý rozhodčí
mohou i pískat, čároví jen ukazují. Ovšem jen první rozhodčí má
pravomoc měnit rozhodnutí ostatních a má vždy konečné slovo.
Hřiště je pomyslně rozděleno na 6 zón (v zápise jsou označeny čísly
1-6) a hráči jsou rozděleni na posty. Každý tým má jinou taktiku, ale mají
předem dáno, v jakém postavení budou začínat, jelikož těsně před začátkem
utkání hlavní rozhodčí nadiktuje postavení obou týmů zapisovateli.
Samozřejmě, že záleží, zda v první rozehře tým přijímá, nebo podává.
Posty hráčů základní sestavy jsou následující: nahrávač, univerzál, dva
smečaři a dva blokaři.
Z n a č e n i zon h h š t é
i m i i i j ' i n
IV
,[ i j ! : i : i i i n
III
^ l l l l l l l l l l l l
i II
V
1
VI
1
1
Obr. 11: Volejbalové zóny (Kaplan, 1999)
Hra začíná podáním, které uskuteční hráč stojící v 1. zóně, resp. samotné
podání probíhá za koncovou čarou. Před úderem do míče, musí hráči stát
podle nahlášeného postavení, kdy v tomto pořadí provádějí později i točení.
Po úderu do míče se hráči mohou přemisťovat na své posty, v podstatě
mohou stát úplně jakkoli. Soupeř se mezitím snaží zpracovat podání
36
SYNTÉZA POZNATKŮ
a rozehrát na nahrávače, ten nahraje na smečaře a smečař provede
útočný úder. Většinou je cílem nejtvrdší útočný úder, což je smeč, jelikož
je rychlá a tvrdá, čímž zmenšuje pravděpodobnost zpracování míče druhým
týmem. Můžeme však hrát i jiné typy útočného úderu, kde cílem je
položit míč na zem do volného místa soupeřovy strany. Družstvo má tři
doteky na přehrání míče přes síť, nezapočítává se do toho dotyk bloku,
tzn. pokud soupeř útočí, náš blokař se míče dotkne, tak tenhle dotyk se
nezapočítává. Pokud soupeř tedy nevybere náš míč, dostáváme bod, otočíme
se o jednu pozici po směru hodinových ručiček a jde podávat hráč,
který se právě přesunul do zóny 1.
Nejčastější chyby, které se mohou vyskytnout ve hře jsou podle
Štumbauera (2013):
• Dotyk jakékoli části sítě
• Přešlap celou nohou střední čáry
• Hraní na 4 dotyky
• Hod nebo tažení míče
• Zadní hráč blokuje
• Dvoj dotyk míče
• Míč přeletí síť za anténkami
37
SYNTÉZA POZNATKŮ
2.3.3 Volejbal z fyziologického hlediska
Volejbal patří mezí méně fyzicky náročné sporty oproti sportovním disciplínám,
kde základem je běh. Faktory ovlivňující volejbalový výkon můžeme
vidět na Obr. 12, jde především o psychické, somatické, kondiční,
taktické a technické faktory (Bernaciková et al., 2010).
Somatické
Technické
Specifické dovednosti
s míčem
• Útočný úder
• Podání
• Nahrávka
• Přihrávka
Vyšší postava
Delší končetiny
Flexibilita v ramenních a
hlezenních kloubech
Somatotyp: ektomorfhí me-
zomorf
Taktické
Volejbalový výkon
Schopnost koncen­
trace
Cit pro míč
Anticipace
Analytické schopnosti
Výběr optimálního řešení
strategie
Analytické schopnosti
Výběr optimálního řešení
strategie
Ostatní
Regenerace
Psychické
Síla (explozivní]
Rychlost (akční reakční]
Koordinace (orientační, diferenciační,
synaptická,
adaptační]
Kondiční
Obr. 12: Faktory ovlivňující výkon-volejbal (Bernaciková et al., 2010, upraveno)
Zajištění metabolických potřeb je velmi důležité pro pohybové zatížení.
Díky zvýšené intenzitě sportovního výkonu je zvýšena i výměna plynů,
což je také předpokladem pro svalovou práci, kde závisí na přísunu kyslíku
a živin do svalů (Havlíčková, 1999).
Pro volejbal je typická intervalová zátěž se střídavou intenzitou zatížení.
Zápas trvá v průměru necelé 2 hodiny, délka setu se pohybuje
okolo 25 minut, rozehra činí 8-15 sekund a doba odpočinku je 15-20
sekund (Bernaciková et al., 2010). Hráč je schopen provést až 300 výskoků
za zápas, ať už na smeč či blok (Heller, 2018).
Z metabolického hlediska mluvíme o krytí energetického výdeje
převážně ATP-CP systémem, který představuje anaerobní způsob získávání
energie. Rezerva vystačí na 10-15 sekund práce s maximální intenzitou
(např. smeč). Máme přibližně stanoven procentuální podíl energetického
krytí: ATP-CP 85 %, laktátový systém 10 % a oxidatívni systém
max 5 %. Studie se také zabývaly změnami hladiny kyseliny mléčné a
38
SYNTÉZA POZNATKŮ
ukázaly, že u profesionálních volejbalistů se koncentrace v zápase nezvyšuje,
avšak u méně trénovaných jedinců může být koncentrace zvýšená
až na dvojnásobek Obecně u žen jsou hodnoty nižší, ať už díky menší
náročnosti zápasu, tak i vyšší oxidatívni kapacitou svalů (Havlíčková,
1993).
Předpoklady dobrého hráče volejbalu, na postu smeč a blok, jsou
hlavně nadprůměrná tělesná výška, dlouhé končetiny a malý podíl tukové
složky (muži 10 %, ženy 16 %). Naopak hráči v poli by měli být spíše
menšího vzrůstu, který je předpokladem pro lepší obratnost a flexibilitu
(Grasgruber & Cacek, 2008). Častými výskoky a rychlými změnami pohybu
dosahujeme posílení dolních končetin (m. gluteus, m. quadriceps,
m. triceps surae), důležité jsou i horní končetiny, posilovány jsou především
svaly smečující paže (Havlíčková, 1993). Z hlediska somatotypu u
volejbalistů převládá spíše mezomorfní složka. Na Obr. 13 vidíme modře
značeným puntíkem mužský somatotyp (ektomorfní mezomorf) a červený
puntík označující ženský somatotyp (blížící se k vyrovnanému somatotypu)
(Bernaciková etal., 2010).
I—I 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1—I
l • l • l • l • l • l • l • l • l • l • l • l • l • l • l • l • l
Obr. 13: Somatografvolejbalistů (Bernaciková et al., 2010)
39
SYNTÉZA POZNATKŮ
2.4 Ontogeneze
Ontogeneze je individuální rozvoj jedince, od splynutí pohlavních buněk
až po zánik jedince. Je charakterizováno kvantitativními (růst) a kvalitativními
(vývoj) změnami. Ontogeneze se dělí na dvě nestejná období, a to
prenatální a postnatální.
Prenatální období
• Oplodnění a vznik zygoty (od oplození do konce 1. týdne)
• Embryogenéze (2.-8. týden)
• Fetogeneze (9. týden až porod)
Postnatální období
• Novorozenec (1. měsíc)
• Kojenec (2. měsíc-1. rok)
• Batole (1.-3. rok)
• Předškolní období (3.-6. rok)
• Školní období (7.-15. rok)
• Dospívání (15.-20. rok)
• Dospělost (20-65 let)
• Stárnutí (65 let a více)
2.4.1 Vybraná věková s k u p i n a
V mé bakalářské práci zaměřené na testování pohybových schopností a
dovedností, jsem si vybrala věkovou skupinu dívek 13-15 let. Spadají pod
starší školní věk a už spíše k horní hranici.
Rozlišujeme také ještě dva stupně, a to prepubertu a pubertu, kdy
jde o pohlavní a psychické dozrávání. Dosavadní výzkumy prokazují rozdíly
mezi chlapci a dívkami, které mohou mít za následek v psychickém i
pohlavním vývoji až dvouleté rozdíly ve prospěch dívek. Ovšem je nutné
dodat, že to nejsou jasně stanovené hranice, je to pouze orientační časové
období. Pubertou rozumíme tělesné změny, včetně pohlavního a psychického
dozrávání. Dochází k fyziologickým změnám a pohlavní diferenciaci,
specifikuje se mužský a ženský pohlavní vzhled. Nejvíce se projevuje
funkce endokrinních žláz a jejich produktů - hormonů (Machová, 2016).
V duševní oblasti se jedná spíše o psychickou nevyrovnanost, kolísavost
a zvýšenou citlivost. Naopak se objevují i náznaky samostatnosti, empatie,
rozvíjení společenského života, nadchnutí pro získávání nových poznatků,
smysl pro spravedlnost apod. (Kurie et al., 1986).
40
CÍLE, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A HYPOTÉZY
3 Cíle, výzkumné otázky a hypotézy
3.1 Cíl práce
Cílem této bakalářské práce je určit úroveň motorických schopností a dovedností
vybrané věkové skupiny dívek ve volejbale. Dále provést po
dobu několika měsíců tréninkovou intervenci, kterou zakončím výstupním
testováním. Mimo běžný trénink polovina testovaných děvčata podstoupí
jednou týdně silový trénink. Poté porovnám získaná data mezi
vstupním a výstupním měřením.
3.2 Výzkumné otázky
• V01: Jak se změnila úroveň motorických schopností a volejbalových
dovedností během zkoumané doby?
41
METODIKA
4 Metodika
4.1 Výběr probandů
Pro zkoumání jsem si vybrala skupinu dívek ve věku 13-15 let, hrající
volejbal ve sportovním klubu Happy sport Opava. Jednalo se o 10 hráček.
4.2 Sběr dat
Vstupní testování proběhlo začátkem listopadu roku 2021 na jednom z
tréninku starších žaček. Tohoto testování se zúčastnilo 10 dívek. Podmínkou
pro zapojení do výzkumu bylo minimálně rok a půl hraní volejbalu
a poslední rok bez zranění. Každá hráčka podstoupila standardizované
testování z baterie vytvořené Českým volejbalovým svazem na zjištění
úrovně základních motorických schopností a volejbalových dovedností.
Poté byly náhodně rozděleny na experimentální a kontrolní skupinu,
kdy kontrolní skupina podstupovala 2x týdně volejbalový trénink a
experimentální kromě toho i jednou týdně silový trénink po dobu 6
týdnů. Na konci výzkumu dne 20.12. 2021 proběhlo výstupní testování.
4.3 Testování motorických schopností
Testy motorických schopností byly vybrány z testové baterie, která je vytvořena
pro výběr do České reprezentace a jedná se o:
• Dosah jednoruč výskokem po smečařském rozběhu
• Skok do dálky z místa odrazem obounož
• Hod lkg medicinbalem jednoruč z kleku
• K-test
42
METODIKA
4.3.1 Průběh měření
1. Dosah jednoruč výskokem po smečařském rozběhu
Zaměření: Tento test se zaměřuje na výbušnou sílu extenzorů dolních
končetin a na techniku spojení rozběhu a odrazu.
Materiál: Výskokoměr, tyč pro úpravu výskokoměru, pásmo a pro­
tokol
Provedení: Hráčka provede smečařský rozběh a odraz před výskokoměrem
v takové vzdálenosti, aby se ho dotkla v nejvyšší výšce. Po
každém pokusu výskokoměr pomocí tyče upravíme do původního
stavu. Provádí se 3 pokusy.
2. Skok do dálky z místa odrazem obounož
Zaměření: Test výbušné síly dolních končetin
Materiál: Pásmo, tyč, protokol
Provedení: Hráčka stojí za vyznačenou čárou v mírně rozkročném
podřepu, provede zášvih pažemi a odraz z místa obounož. Po doskoku
může nastat, že se nohy nezastaví ve stejné vzdálenosti. Je
povoleno jednou nohou poté vykročit, ale bere se vzdálenost nohy,
která je blíže vyznačené čáře, před kterou byl vykonán odraz.
3. Hod lkg medicinbalem jednoruč z kleku
Zaměření: Test výbušné síly extenzorů horních končetin
Materiál: Pásmo, páska, medicinbal, žíněnka, protokol
Provedení: Hráčka klečí na žíněnce před odhodovou čárou, která je
na ní vyznačena. Postavení nohou je libovolné, ale obě kolena se
musí dotýkat žíněnky. Hod provádí jednoruč. Provádí se 3 pokusy.
43
METODIKA
4. K-test
Zaměření: Lokomoční rychlost a obratnost (maximální zrychlení a
zpomalení, změna směru)
Materiál: Páska, stopky, 4 kužely, protokol
Provedení: Hráčka začíná ve čtverci, startuje bez pokynu časoměřiče
z polovysokého startu, vybíhá k prvnímu kuželu, dotkne se a
vrací se ke čtverci, do kterého musí alespoň jedním chodidlem
vstoupit a vybíhá k dalšímu. Test je ukončen po oběhnutí všech kuželů
a došlápnutí oběma chodidly do čtverce. Provádí se 3 pokusy.
4 3
1 2
Obr. 14: K-test (Český volejbalový svaz, 2017)
4.4 Testování volejbalových dovedností
Testy volejbalových dovedností:
• Umístění vrchního podání
• Odbíjení obouruč vrchem
• Odbíjení obouruč spodem
4.4.1 Průběh měření
1. Umístění vrchního podání
Cíl: Zjištění přesnosti umístění vrchního podání.
Materiál: kužely, volejbalové hřiště, míč, protokol
44
METODIKA
Provedení: Hřiště je rozděleno na 4 stejné části, které si pojmenujeme
A, B, C, D, o velikosti 4,5 m x 4,5 m. Hráčka stojící v zóně pro
podání. Provede 5 vrchních podání po sobě. První čtyři umisťuje do
čtverců postupně A, B, C a D a páté umístí do předem vybraného
čtverce, který nahlásí.
Hodnocení: Zásah správného čtverce v daném pořadí (2 body), zásah
jakéhokoli čtverce, který není v pořadí (1 bod), porušení pravidel
podání (0 bodů). Za úspěšné splnění testu je bráno získání 7-10
bodů.
D C
A B
O podávající hráč
Obr. 15: Test umístění vrchního podání (Osvaldová, 2013)
2. Odbíjení obouruč vrchem
Cíl: Odbíjení obouruč vrchem do jednoho místa technicky správně.
Materiál: Páska, zeď, míč, metr, stopky, protokol
Provedení: Na stěně vyznačíme výšku 224 cm (výška sítě u žen), pod
tuto hranice hráčka nesmí odbíjet. Hráčka stojí 150 cm od stěny,
tuto hranici nesmí překročit. Test je omezen na 60 sekund a po tuto
dobu se hráčka musí snažit o co největší počet odbití. Začátek i konec
testu startuje časoměřič.
Hodnocení: Co největší počet správných odbití v souladu s mezinárodními
pravidly. Test je prováděn dvakrát.
45
METODIKA
Obr. 16: Test opakovaného odbíjení obouruč vrchem (Osvaldová, 2013)
3. Odbíjení obouruč spodem
Cíl: Zjistit technickou úroveň dovednosti odbíjení obouruč spodem
a zaměřit se i na dovednost odbíjení spodem na přesně vymezené
místo.
Materiál: obruč (průměr 1 m), obruč (průměr 2 m), volejbalové
hřiště, míč, protokol
Provedení: Hráčka stojí v zóně VI a zpracovává nahrávku od trenéra
ze zóny III protilehlého hřiště. Dále přihrává pomocnému hráči,
který se nachází v zóně II na její straně hřiště, stojícím uprostřed
obou obručí o nestejném poloměru. Hráčka se snaží, aby pomocný
hráč chytil míč ve výšce nad rameny a nemusel udělat krok ven
z obruče.
Hodnocení: Míč je chycen pomocným hráčem nad rameny bez vystoupení
z obruče (2 body). Míč je chycen stanoveným způsobem
v prostoru obruče o průměru 2 metry (1 bod). Míč letí mimo vymezený
prostor, chybná technika, nízká dráha letu (0 bodů). Za
úspěšné splnění testu je bráno získání 8-12 bodů.
46
METODIKA
®
© <
A 10
(T) I rcm-r prihrá* vijiv-i niiii
Obr. 17: Test odbití obouruč spodem (Osvaldová, 2013)
4.5 Analýza dat
Získaná data byla zaznamenána a převedena do elektronické podoby
v programu Microsoft Excel. V tomto programu byly také spočítány
deskriptívni charakteristiky (směrodatná odchylka, aritmetický průměr,
hladina věcné významnosti Cohenova d).
Věcnou významnost získáme užitím Cohenova d. Pojmem věcná významnost
rozumíme, že naměřený rozdíl, či zjištěná souvislost je důležitá
pro vědecká poznání i praktické účely. Tato veličina je založena na
rozdílu průměrů kontrolní a experimentální skupiny vydělena směrodatnou
odchylkou průměru (Soukup, 2013). Dle Cohena (1988) má základní
vzorec tento tvar:
d = (xl — x£)/Vs^
kde x\ a jsou průměry kontrolní a experimentální skupiny a s2
je
rozptyl společný oběma skupinám. Výsledek tohoto testu může nabývat
kladných i záporných hodnot, kdy kladná hodnota nám říká, že první skupina
je úspěšnější, záporná hodnota nám tvrdí opak (Soukup, 2013).
Cohen (1988) stanovil i slovní hodnocení jeho měření:
• (0,1 - 0,3)-malý
• (0,3 - 0,5) - střední
• (0,5 — oo) - velký
47
METODIKA
4.6 Tréninková intervence
Během vstupního a výstupního testování byly hráčky náhodně rozděleny
do dvou skupin, kdy jedna skupina podstupovala navíc jednou týdně silový
trénink, jinak všechny dívky pravidelně docházely na volejbalový
trénink 2x týdně.
Silový trénink byl rozdělen do třech částí (dynamická rozcvička, silový
trénink a statický strečink). Délka tohoto tréninku byla 60 minut,
během kterých jsme se zaměřili především na důležité svalové skupiny,
které jsou využívány ve volejbale. Využívaly jsme různé pomůcky, jako
byly činky, bedny, expandéry, medicinbaly atd. Nastíníme si pár cviků,
které jsme používaly v silovém tréninku i ve standardním tréninku volej­
balu.
1. Dosah jednoruč výskokem po smečařském rozběhu
Tento test je zaměřen především na explozivní sílu dolních končetin.
Experimentální skupina podstupovala cvičení, která obsahovala
např.:
a. Dřep na jedné noze na bedně - zaměřeno na posílení hýžďových
svalů a celkovou sílu dolních končetin (Baker,
2007)
b. Výskok obounož s činkami - zaměřeno na výbušnou sílu
dolních končetin
2. Skok do dálky z místa odrazem obounož
Stejně jako předešlý test se i tento zaměřuje na explozivní sílu
dolních končetin, proto i cvičení na zlepšení je stejné jako u předešlého
testu.
a. Skok stranou přes překážky - posilnění hlavně adduktorů
stehen
b. Výpady s výskokem - zaměřeno na výbušnou sílu dolních
končetin
3. Hod lkg medicinbalem jednoruč z kleku
Zde jsem se zaměřili na rozvoj síly horních končetin a trupu. Jednalo
se o cviky jako jsou např.:
a. Kick-back - jedná se o cvik na triceps s činkami (Cardinale
et al.,2011)
48
METODIKA
b. Klik na bedně - posílení tricepsů i bicepsů, záleží na postavení
paží
c. V-sed - cvik prováděn na zemi v sedu s mírným zakloněním
trupu a pokrčenými koleny, před tělem držíme závaží a provádíme
střídavě rotaci trupu na jednu a druhou stranu
4. K-test
Test je zaměřen na obratnost a rychlost. Tyto schopnosti jsou rozvíjeny
pomocí krátkých sprintů, které byly taktéž součástí intervence.
5. Umístění vrchního podání
Podání je jedním z pravidelných cvičení na tréninku. Část tréninkové
jednotky, kde se věnujeme podání probíhá tak, že se tým rozdělí
na polovinu. Jedna část jde na jednu stranu hřiště do podávací
zóny, druhá jde na protilehlou část hřiště. Začínáme jakýmkoli podáním.
Pokračujeme podáním na určité místo, které vyznačíme
např. žíněnkou. Jako poslední zkoušíme smečované podání s výsko­
kem.
6. Odbití obouruč vrchem
Jedna z hlavních částí tréninku je cvičení na odbití obouruč vrchem,
které řadíme mezi základní volejbalové dovednosti. V tréninkové
jednotce se tomuto cvičení věnujeme již při rozcvičce pomocí různých
modifikací, ať už ve dvojicích, o zeď nebo s těžším míčem.
Existují i pomůcky, např. koš, který postavíme do zóny, kde při daném
postavení stojí nahrávačka. Hráči v hřišti se snaží odbitím
obouruč vrchem zpracovat míč, ať už po nadhozu nebo podání a
trefit koš.
7. Odbití obouruč spodem
Další z důležitých volejbalových dovedností je odbití obouruč spodem,
což je nejčastější způsob zpracování míče a přihrávky. V tréninku
tomu věnujeme spoustu času, je to součástí většiny cvičení.
Jedná se o složitý a komplexní pohyb. Cvičení simulují různé situace,
které při hře mohou nastat a záleží na obratnosti, technice, síle
a uvažování, abychom správně přihráli nebo umístili míč, kam
chceme.
49
VÝSLEDKY
5 Výsledky
5.1 Testy motorických schopností
5.1.1 Dosah j e d n o r u č v ý s k o k e m po s m e č a ř s k é m rozběhu
Měření
V Tab. 1 máme vyznačený lepší výsledek dosažené výšky výskokem po
smečařském rozběhu. Kontrolní skupina jsou T01 - T05, experimentální
jsouT06-T010.
Tab. 1: Výsledky dosahu jednoruč výskokem po smečařském výskoku (v cm)
Vstupní testování Výstupní testování
TOl 257 264
T02 255 264
T03 259 255
T04 276 282
T05 255 256
T06 251 269
T07 250 275
T08 253 270
T09 250 259
TO10 258 277
Vyhodnocení testu
a. Kontrolní skupina
V kontrolní skupině jde vidět lehký posun. Nejvíce u TOl, kdy
tato hráčka je vyšší a její pozicí ve volejbalu je blok. Jedná se
o novější hráčku volejbalu, tudíž u ní jsou větší zlepšení předpokládána.
Nejmenší posun, resp. zhoršení, jsem zaznamenala
u T03, která je výškově menší a pozičně hraje libero,
z toho usuzuji, že výskok pro ni není až tak důležitá schopnost
a velkou roli u ní hrála také nervozita, jelikož patří mezi
mladší hráčky.
Věcná významnost spočítána pomocí Cohenova d vyšla 0,35,
což je hodnoceno na hranici efektu středního zlepšení.
50
VÝSLEDKY
Dosah jednoruč výskokem po smečařském rozběhu-
kontrolní
I Vstupní testování I Výstupní testování
285
280
É" 275
U
3 270
I 265
% 260
g- 255
250
245
Graf 1: Grafické znázornění tréninkové intervence skoku do výšky
po smečařském rozběhu (kontrolní skupina)
b. Experimentálni skupina
Největšího zlepšení v experimentální skupině dosáhla T07.
Její pozicí je univerzál, tudíž tato schopnost výskoku po smečařském
rozběhu je pro ni důležitá. Nejmenší zlepšení nastalo
u T06, kdy se jedná o hráčku postu nahrávka. U tohoto
postu by se dalo polemizovat, zda je pro ni výskok důležitou
schopností. Ovšem většinou v jednom postavení nahrávač
musí i blokovat a samozřejmě i součástí nahrávky je výskok,
kde ale není až tak důležitá nadprůměrná hodnota.
Výsledek věcné významnosti v tomto testu dosáhl hodnoty
2,89 a ukazuje nám velký efekt zlepšení díky tréninkové in­
tervenci.
51
VÝSLEDKY
Dosah jednoruč výskokem po smečařském rozběhu-experimentální
H Vstupní testovaní I Výstupní testovaní
285
280
Graf 2: Grafické znázornění tréninkové intervence skoku do výšky po smečařském
rozběhu (experimentální skupina)
5.1.2 Skok d o dálky z místa odrazem o b o u n o ž
Měření
V Tab. 2 máme vyznačený lepší výsledek dosažené délky skoku z místa
odrazem obounož. Kontrolní skupina jsou T01 - T05, experimentální
jsouTO6-TO10.
Tab. 2: Výsledky skoku do dálky z místa odrazem obounož (v cm)
Vstupní testování Výstupní testování
TOl 204 215
T02 213 222
T03 225 226
T04 228 240
T05 193 210
T06 166 225
T07 159 197
T08 176 205
T09 154 199
TO10 177 203
52
VÝSLEDKY
Vyhodnocení testu
1. Kontrolní skupina
Největšího zlepšení v kontrolní skupině dosáhla T05. Je to
hráčka na pozici smeč, kde je jedním z nej důležitějších
schopností výbušná sila. Nejmenší zlepšení nastalo u T03,
která měla i zhoršení u předchozího testu. Jak už jsem tedy
předtím zmiňovala, v jejím případě hrála velkou roli nervo­
zita.
Dle Cohenova d vyšla věcná významnost 0,69 a značí tak velkou
efektivitu.
skok do dálky z místa odrazem obounož-kontrolní
« 190
ÍU
^ 180
-tu
~° 170
160
150
140
Graf 3: Grafické znázornění tréninkové intervence skoku do dálky
z místa odrazem obounož (kontrolní skupina)
2. Experimentální skupina
V experimentální skupině došlo k velkému zlepšení mezi
vstupním a výstupním testováním. Největší rozdíl nastal u
T06, kdy se jedná o nahrávačku, u které je důležitá explozivní
síla dolních končetin, ale která v minulém testu prokázala nejmenší
zlepšení. Nejmenší rozdíl byl naměřen u TO10, zde se
jedná o blokařku, která má ale celkově nadprůměrné hodnoty
skoku do dálky v rámci testované skupiny.
Pomocí Cohenova d byl naměřen velký efekt tréninkové intervence,
který značí hodnota 3,33.
H Vstupní testování I Výstupní testování
250
240
230
~ 220
-H. 210
I 200
53
VÝSLEDKY
skok do dálky z místa odrazem obounož-experimentální
I Vstupní testování I Výstupní testování
250
240
230
_ 220
! 210
2 200
0
1 9 0
1 180
"D
170
160
150
140
Graf 4: Grafické znázornění tréninkové intervence skoku do dálky z místa odrazem
obounož (experimentální skupina)
5.1.3 Hod 1 kg medicinbalem j e d n o r u č z kleku
Měření
VTab. 3 máme vyznačený lepší výsledek dosažený po hodu l k g medicinbalem
jednoruč z kleku. Kontrolní skupina jsou TOl - T05, experimentálni
jsou T06 - TO10.
Tab. 3: Výsledky hodu lkg medicinbalem jednoruč z kleku (v cm)
Vstupní testování Výstupní testování
TOl 687 705
T02 564 592
T03 577 624
T04 763 705
T05 500 540
T06 675 771
T07 440 550
T08 445 519
T09 510 654
TO10 400 480
54
VÝSLEDKY
Vyhodnocení testu
a. Kontrolní skupina
Největší zlepšení zde nastalo u T03, hráčka postu libero. U
tohoto postu však není až tak důležitá explozivní síla horních
končetin, jelikož nesmečují. Zhoršení nastalo u T04, hráčka
postu blok, která naopak smečuje velmi často.
Věcná významnost dle Cohenova d se rovná 0,15 a tato hodnota
nám udává malý efekt.
Hod l k g medicinbalem jednoruč z kleku-kontrolní
I Vstupní testování I Výstupní testování
800
750
700 l
£ 650
~ 600
o 550
J 500
S 450
400
350
300
Graf 5: Grafické znázornění tréninkové intervence hodu lkg medicinbalem
jednoruč z kleku (kontrolní skupina)
b. Experimentální skupina
K největšímu zlepšení v experimentální skupině došlo u T09,
hráčka na postu smeč. Na této hráčce šlo již na pohled vidět,
že má vyvinutější svalstvo horních končetin a zad. Nejmenší
zlepšení nastalo u T08, kde se jedná o hráčku na postu blok.
Zde právě naopak šlo vidět menší osvalení horní části těla.
Věcná významnost byla vyhodnocena jako 0,8 (velký efekt).
55
VÝSLEDKY
Hod l k g medicinbalem jednoruč z kleku-experimentální
H Vstupní testování I Výstupní testování
800
Graf 6: Grafické znázornění tréninkové intervence hodu lkg medicinbalem
jednoruč z kleku (experimentální skupina)
5.1.4 K-test
Měření
V Tab. 4 máme vyznačený lepší výsledek dosažený v k-testu. Kontrolní
skupina jsou TOl - T05, experimentální jsou T06 - TO10.
Tab. 4: Výsledky k-testu (v sekundách)
Vstupní testování Výstupní testování
TOl 13,87 13,92
T02 12,8 12,23
T03 13,9 13,61
T04 13,06 12,69
T05 17,12 16,87
T06 14,89 13,22
T07 15,18 14,08
T08 14,85 14,26
T09 15,87 14,09
TO10 15,22 14,66
56
VÝSLEDKY
Vyhodnocení testu
a. Kontrolní skupina
Vidíme zde zlepšení výkonu, především u T02. Jedná se o
velmi šikovnou hráčku, která hraje více postů (nahrávka, libero
a smeč). Tato hráčka chvíli hrála i v extraligovém týmu
a její atletické schopnosti jsou velké, proto mě tento výsledek
ani nepřekvapuje. Zhoršení nastalo u TOl, kde se jedná o blokařku,
u kterých je známo, že díky své výšce nedosahují takové
koordinace jako hráči jiných postů.
Věcná významnost dle Cohenova d byla spočítána jako 0,15,
jedná se o malý efekt.
K-test (kontrolní)
Vstupní testování I Výstupní testování
18
17
16
15
14
13
12
Graf 7: Grafické znázornění tréninkové intervence k-testu (kontrolní
skupina)
b. Experimentální skupina
Knejvětšímu zlepšení došlo u T09, hráčka na postu smeč.
Zde se předpokládá vysoká obratnost a výbušnost oproti
jiným postům. Naopak nejmenší zlepšení dosáhla TO10,
hráčka postu blok, což je podobný případ jako TOl.
I přes jedno zhoršení vyšla věcná významnost podle
Cohenova d 2,17, což značí velký efekt tréninkové intervence.
57
VÝSLEDKY
K-test (experimentální)
H Vstupní testování 1 Výstupní testování
1818
1717
16
* 15
fy
14
16
* 15
fy
14
16
* 15
fy
14
1 7 7 i
16
* 15
fy
14
13
i
13
1212
Graf 8: Grafické znázornění tréninkové intervence k-testu (experimentální
skupina)
5.2 Testy volejbalových schopností
5.2.1 Umístění v r c h n í h o podání
Měření
V Tab. 5 máme vyznačený lepší či stejný výsledek počtu bodů dosažený
umístěným vrchního podání. Kontrolní skupina jsou T01 - T05, experimentální
jsou T06 - T010.
Tab. 5: Výsledky testu umístění vrchního podání
Vstupní testování Výstupní testování
TOl 5 6
T02 10 10
T03 8 7
T04 6 7
T05 7 7
T06 7 7
T07 6 7
T08 6 8
T09 7 9
TO10 8 7
58
VÝSLEDKY
Vyhodnocení testu
a. Kontrolní skupina
Z Tab. 5 vidíme, že nejvíce bodů získala T02, resp. získala
maximálni počet bodů v obou měřeních. Jedná se o komplexní
hráčku, kterou už jsem zmiňovala u vyhodnocení ktestu.
Hráčka je na tom technicky i fyzicky velmi dobře, což
jde vidět na všech testech. Zhoršení o jeden bod nastalo u
T03, hráčka postu libero, které ve volejbalu nepodává.
Věcná významnost dle Cohenova d, byla vypočítána na 0,1 a
značí nám malý efekt tréninkové intervence.
Umístění vrchního podání-kontrolní
I Vstupní testování I Výstupní testování
12
11
10
4
Graf 9: Grafické znázornění tréninkové intervence umístění vrchního
podání (kontrolní skupina)
b. Experimentální skupina
V experimentální skupině dosáhly největšího zlepšení, a to o
dva body T08 a T09. Jedná se o hráčky postu blok a smeč.
T09 dosáhla i nejvíce bodů v experimentální skupině, je to
šikovná zkušenější smečařka, která už pěkně umí ovládat zápěstí,
což se projevuje na tomto testu. Zhoršení nastalo u blokařky
TO10, vysvětlení pro toto zhoršení nemám.
Dle Cohenova d byla věcná významnost vyhodnocena s vysokým
efektem jako hodnota 0,83
59
VÝSLEDKY
o
12
11
10
9
8
7
e
5
-i
Podání-experimentální
Vstupní testování I Výstupní testovaní
X
Graf 10: Grafické znázornění tréninkové intervence umístění vrchního
podání (experimentální skupina)
5.2.2 Odbití o b o u r u č v r c h e m
Měření
V Tab. 6 máme vyznačený lepší či stejný výsledek počtu bodů dosažený
odbitím obouruč vrchem. Kontrolní skupina jsou T01 - T05, experimentální
jsou T06 - TO 10.
Tab. 6: Výsledky testu odbití obouruč vrchem
Vstupní testování Výstupní testování
TOl 37 39
T02 45 50
T03 41 44
T04 39 41
T05 42 42
T06 41 42
T07 37 38
T08 39 41
T09 41 42
TO10 38 39
60
VÝSLEDKY
Vyhodnocení testu
a. Kontrolní skupina
Největšího zlepšení a taky celkově nejlepšího výsledku dosáhla
T02, několikrát již zmiňována šikovná hráčka na postu
nahrávka, libero a smeč. Nejmenšího zlepšení dosáhla
T05, která měla stejný počet odbití při vstupním a výstupním
měření.
Efekt tréninku je velký, zjištěno pomocí Cohenova d a jeho
hodnotou věcné významnosti 0,59
Odbití o b o u r u č v r c h e m - k o n t r o l n í
I Vstupní testování I Výstupní testování
55
53
51
*= 4 9
I 47
45
OJ
"S 43
O.
41
39
37
35
Graf 11: Grafické znázornění tréninkové intervence odbití obouruč
vrchem (kontrolní skupina)
b. Experimentální skupina
Dle Tab. 6 si můžeme všimnout, že nikdo z testovaných se nezhoršil,
avšak rozdíl je u všech minimální. Jediná T08 dosáhla
dvoubodového rozdílu.
Ovšem i tak věcná významnost dosáhla hodnoty 0,6 a značí
nám velký efekt tréninku.
61
VÝSLEDKY
Odbití obouruč vrchem-experimentální
H Vstupní testování I Výstupní testování
55
53
51
49
'ä 47
Graf 12: Grafické znázornění tréninkové intervence odbití obouruč
vrchem (experimentální skupina)
5.2.3 Odbití o b o u r u č s p o d e m
Měření
V Tab. 7 máme vyznačený lepší či stejný výsledek počtu bodů dosažený
odbitím obouruč vrchem. Kontrolní skupina jsou T01 - T05, experimentální
jsou T06 - TO 10.
Tab. 7: Výsledky testu odbití obouruč spodem
Vstupní testování Výstupní testování
TOl 6 8
T02 9 11
T03 10 9
T04 6 6
T05 8 7
T06 8 10
T07 7 7
T08 7 6
T09 8 8
TO10 7 8
62
VÝSLEDKY
Vyhodnocení testu
a. Kontrolní skupina
V kontrolní skupině došlo jen ke dvěma zlepšením, a to u TO 1
a T02. První testovaná osoba mě překvapila, jelikož je to
hráčka postu blok a patří mezi novější hráčky volejbalu. Největší
zhoršení nastalo u T05, která patří také mezi nováčky
volejbalu a šlo to poznat již u testování odbití obouruč vrchem,
kde u ní také nastalo největší zhoršení.
Těmto výsledkům odpovídá i hodnota věcné významnosti
0,19, která nám vypovídá o nízkém efektu tréninku.
Odbití obouruč spodem-kontrolní
I Vstupní testování I Výstupní testování
3
2
Graf 13: Grafické znázornění tréninkové intervence odbití obouruč
spodem (kontrolní skupina)
b. Experimentálni skupina
Tento test vyšel o něco lépe, jelikož došlo jen k jednomu
zhoršení, a to u T08, kdy se jedná o hráčku na postu blok. Vysvětlení
nemám, v ostatních testech dopadla mnohem lépe.
Věcná významnost spočítána pomocí Cohenova d vyšla 0,32
a jedná se již o střední efekt tréninku.
63
VÝSLEDKY
12
11
10
9
Š 8
o
t 7
>U
a 6
5
4
Odbití o b o u r u č spodem-experimentální
12
11
10
9
Š 8
o
t 7
>U
a 6
5
4
12
11
10
9
Š 8
o
t 7
>U
a 6
5
4
12
11
10
9
Š 8
o
t 7
>U
a 6
5
4
12
11
10
9
Š 8
o
t 7
>U
a 6
5
4
12
11
10
9
Š 8
o
t 7
>U
a 6
5
4
12
11
10
9
Š 8
o
t 7
>U
a 6
5
4
12
11
10
9
Š 8
o
t 7
>U
a 6
5
4
12
11
10
9
Š 8
o
t 7
>U
a 6
5
4
12
11
10
9
Š 8
o
t 7
>U
a 6
5
4
i.
Graf 14: Grafické znázornění tréninkové intervence odbití obouruč
spodem (experimentální skupina)
64
DISKUSE
6 Diskuse
Ve výzkumné části jsem zjišťovala úroveň motorických schopností a volejbalových
dovedností. Dívky podstoupily vstupní a výstupní testování,
kdy mezitím probíhala tréninková intervence a náhodně vybrané hráčky
navíc měly ještě jednou týdně silovou intervenci. Ráda bych tyto výsledky
srovnala i s jinými, např. s výsledky testování KCM.
Každoročně probíhá testování KCM (Krajského centra mládeže),
kdy se dívky jednotlivých kategorií testují v motorických schopnostech,
napříč všemi kraji České republiky. Nejedná se však o náhodný výběr dívek.
Tento výběr organizují trenéři KCM, kteří na doporučení trenérů
jednotlivých klubů pozvou hráčky na testování motorických schopností
(stejné jako jsem provedla, zde v mé bakalářské práci), a vyberou, které
z nich budou zařazeny do družstev KCM, přičemž každý kraj má jedno
družstvo KCM. Jednotlivá družstva KCM pak mezi sebou hrají turnaje a
podstupují testování motorických schopností. Z těchto hráček je pak vybíráno
do reprezentačního výběru („Statut krajských center mládeže").
U motorických schopností největšího zlepšení dosáhly dívky experimentální
skupiny v testu skoku do dálky, a to průměrně o 23,7 %. Test
byl zaměřen na explozivní sílu dolních končetin, které jsme se dost věnovali,
jak v silovém tréninku, tak ve volejbalovém. V tomto testu dosáhly
dívky kontrolní skupiny také největšího zlepšení, oproti ostatním motorickým
testům, a to o 4,7 %. Věcná významnost, spočítána pomocí Cohenova
d, nám také poukazuje na velký vliv silového tréninku zaměřeného
především na dolní končetiny, kdy experimentální skupina měla několikanásobně
větší zlepšení.
Pro srovnání jsem si vybrala výsledky testování z roku 2016, kdy se
ho zúčastnilo 163 dívek, já však budu srovnávat pouze s výsledky nejlepších
30 hráček dle celkového pořadí daného roku, a to z důvodu, že v některých
předchozích letech některá data chybí a také, že průměrná výška
dívek se nejvíce blížila průměrné výšce dívek mnou testovaných. Data
jsem převzala od Hořínkové (2018). Ze svých výsledků budu zmiňovat
vždy jen nejlepší dosažený průměr, ať už se jednalo o kontrolní, či experimentální
skupinu, nebo vstupní a výstupní testování.
Když se zaměříme na rok 2016, kdy průměrná výška testovaných
dívek KCM byla 173,9 cm a průměrná výška dívek testovaných v rámci
mého výzkumu byla 173,5 cm, tudíž tento aspektnemohl hrát velkou roli,
mé dívky na tom byly průměrně podobně jako výběr dívek testovaných
KCM. Dívky při mém testování, konkrétně kontrolní skupina u
65
DISKUSE
výstupního testování skoku do dálky, dosáhly v průměru 222,6 cm, dívky
výběru KCM dosáhly v průměru 222 cm. Chtěla bych zdůraznit, že dívky
KCM už jsou vybranými hráčkami, které mají možnost se dostat do reprezentačního
týmu. Ovšem nemůžeme brát tyhle výsledky úplně směrodatně,
jelikož mnou testovaný vzorek je mnohem menší než testovaný
vzorek dívek KCM.
V testu dosahu j ednoruč výskokem po smečařském rozběhu dosáhla
nejlepšího průměrného výsledku experimentální skupina při výstupním
testování. Mluvíme o 270 cm. Dívky testované KCM dosahovaly průměrně
283,8 cm. Vidíme zde rozdíl, který bych ale nenazvala velkým. Dle
mého usouzení a díky výsledkům věcné významnosti, které nám ukázaly
velký efekt tréninkové intervence, si myslím, že dívky mnou testované,
by při pokračování v silové intervenci dosáhly podobných výsledků, neli
lepších.
Zaměříme se teď na testování volejbalových dovedností. Největší
procentuální zlepšení nastalo u experimentální skupiny v dovednostním
testu umístění podání. Jednalo se o 11,8 %. Věcná významnost tomu svou
hodnotou také naznačovala, jelikož určila velký efekt tréninku. Bohužel
nemám k dispozici výsledky jiného testování tomuto podobnému, jelikož
tyto testy provádí trenéři sami a používají je většinou jako kontrolní cvičení.
Problém nastává i u standardizace některých vybraných testů, jelikož
nejde zajistit stejné výchozí podmínky pro všechny, závisí na lidském
faktoru (osobě, která míč nadhazuje).
6.1 Limity testování
Jedním ze základních limitů tohoto testování je malý vzorek testovaných
osob (n=10). V této kategorii v klubu Happy sport Opava je celkově nízký
počet hráček, proto se nemohlo výzkumu účastnit více osob. Jsem
vděčná, že aspoň takovýto vzorek mohl podstoupit můj výzkum.
Jsem si vědoma rapidního zlepšení dívek, které si dokážu z části vysvětlit
tím, že podmínkou pro vstup do výzkumu bylo sice minimálně 1,5
roku hraní volejbalu, bohužel pandemie Covid-19 nám do toho vstoupila,
proto některé dívky byly 1,5 roku zapsány v klubu, to však neznamená,
že po celou dobu trénovaly. Některé dívky naopak se věnuji volejbalu
dlouhodoběji a už si zkusily zahrát i ve vyšších soutěžích nebo ve starších
kategoriích.
66
ZÁVĚRY
7 Závěry
Cílem mé bakalářské práce bylo popsat rozvoj pohybových schopností a
volejbalových dovedností u vybrané věkové skupiny dívek ve volejbalu.
V teoretické části jsem rozebrala základní motorické schopnosti, popsala,
co jsou to dovednosti, specificky volejbalové. Dále se zaobírala volejbalem,
ať už historií, popisem hry či fyziologickými aspekty volejbalu.
Objasnila pojem ontogeneze a zaměřila se na vybranou věkovou skupinu,
kterou dále zkoumám ve výzkumné části.
Ve výzkumné části jsem provedla vstupní a výstupní měření dívek
hrajících volejbal v klubu Happy sport Opava. Po dobu 6 týdnů (mezi měřeními)
byla s dívkami prováděna volejbalová tréninková intervence
dvakrát týdně. Náhodným výběrem polovina dívek navíc podstupovala
jednou týdně silový trénink. Struktura volejbalového tréninku se neměnila
oproti jiným tréninkům. V rámci silového tréninku jsme se více zaměřovaly
na explozivní sílu dolních končetin a sílu horních končetin.
Výsledky výzkumné části ukazují, že experimentální skupina prokázala
ve všech motorických testech větší efekt silového tréninku. Nejvíce
ve skoku do dálky z místa odrazem obounož a dosahem jednoruč výskokem
po smečařském rozběhu. Ve volejbalových dovednostech došlo
k výraznému zlepšení experimentální skupiny pouze v umístění vrchního
podání.
Mou jedinou výzkumnou otázkou bylo „Jaká nastala změna
úrovně motorických schopností a volejbalových dovedností během
zkoumané doby?". U obou skupin nastala změna k lepšímu. Pokud budeme
hovořit o skupinách jednotlivě, tak u kontrolní skupiny v motorických
testech měla tréninková intervence největší vliv na zlepšení v testu
dosahu jednoruč výskokem po smečařském rozběhu a skoku do dálky
odrazem obounož, kde jsme díky věcné významnosti naměřili střední a
velký efekt. Ve volejbalových dovednostech si však kontrolní skupina vedla
lépe a výsledky jsou srovnatelné s experimentální skupinou, kdy největšího
efektu dosáhla v odbití obouruč vrchem a hodnota věcné významnosti
se zde rovná téže hodnotě jako u experimentální skupiny. Zaměříme
se na experimentální skupinu, která zaznamenala velký efekt
tréninku u všech čtyřech testů motorických schopností, nejvíce však také
u dosahu jednoruč výskokem po smečařském rozběhu a skoku do dálky
odrazem obounož. Mezi testy volejbalových dovedností nabývá věcná významnost
největší hodnoty především u umístění vrchního podání.
67
ZÁVĚRY
Výsledky mé práce mohou sloužit trenérům kategorie starších žaček/žáků
k lepšímu rozvoji pohybových schopností a dovedností a podání
lepších výkonů. Pro trenéry by to mohlo také sloužit k uvědomění
si, že je důležité klást i důraz na motorické schopnosti a silový trénink,
nejenom rozvoj volejbalových dovedností.
68
POUŽITÉ ZDROJE
Použité zdroje
1. Baker, D. (2007). Cycle-length variants in periodized strength/power
training. Strength and Conditioning Journal, 29[4),
10.
2. Bedřich, L. (2006). Fotbal: rituální hra moderní doby. Masarykova
univerzita.
3. Bernaciková, M., Kapounková, K, & Novotný, J. (2010). Fyziologie
sportovních disciplín. Fakulta sportovních studií.
https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/pslO/fyziol/web
/index.html
4. Buchtel, J. (2017). Trénink dětí a mládeže ve volejbalu. Univerzita
Karlova, nakladatelství Karolinum.
5. Buchtel, ]., & Ejem, M. (1981). Odbíjená: metodika nácviku a
trénink (2. přeprac. vyd). Olympia.
6. Bunc, V. (2000). Role kondice v přípravě volejbalisty. Zpravodaj:
Věstník Českého Volejbalového Svazu, (6), 17-18.
7. Cardinale, M., Newton, R., & Nosaka, K. (2011). Strength and
Conditioning: Biological principles and practical applications.
John Wiley.
8. Císař, V. (2005). Volejbal: technika a taktika hry: průpravná
cvičení. Grada.
9. Cohen, J. (1988). Statistical Power Analysis for the Behavioral
Science (2nd ed.). Erlbaum.
10. Český volejbalový svaz. Dostupné 27 listopad 2022, z
https: //www,cvf. cz/
11. Dovalil, J. (2009). Výkon a trénink ve sportu (3. vyd). Olympia.
12. Gajda, V., & Zahradník, D. (2000). Cvičení z antropomotoriky.
Ostravská univerzita.
13. Grasgruber, P., & Cacek, J. (2008). Sportovní geny. Computer
Press.
14. Grosser, M., & Zintl, F. (1994). Training der konditionellen
Fähigkeiten (2. vyd.). Hoffman.
15. Havlíčková, L. (1993). Fyziologie tělesné zátěže II: speciální
část 1. díl. Karolinum.
16. Havlíčková, L. (1999). Fyziologie tělesné zátěže I: obecná
část (2. přeprac. vyd). Karolinum.
17. Heller, J. (2018). Zátěžová funkční diagnostika ve sportu: východiska,
aplikace a interpretace. Univerzita Karlova, nakladatelství
Karolinum.
69
POUŽITÉ ZDROJE
18. Hořínková, E. (2018). Trendy výsledků srovnávacích testů talentovaných
hráček volejbalu zařazených do KCM z let 2011-
2017 [Magisterská práce, Masarykova univerzita].
https://is.muni.cz/th/tnzv8/Diplomka vl.2 vc priloh.pdf
19. Kaplan, 0. (1999). Volejbal: technika, pravidla, herní systémy,
průpravná cvičení. Grada.
20. Kurie, J., Hlušková, M., Hluško, 0., & Bohdal, Z. (1986). Ontogenetická
psychologie: celostátní vysokoškolská učebnice pro
studentyfilozofických a pedagogických fakult studijních oborů
učitelství a studijního oboru psychologie. Státní pedagogické
nakladatelství.
21. Lehnert, M., Kudláček, M., Háp, P., Bělka, ]., Neuls, F., Ješina,
0., Hůlka, K, Viktorjeník, D., Langer, F., Kratochvíl, ]., Rozsypal,
R., & Šťastný, P. (2014). Sportovní trénink I. https://pu-
bli.cz/books/148/Lehnert.html
22. Lehnert, M., Novosad, ]., Neus, F., Langer, F., & Botek, M.
(2010). Trénink kondice ve sportu. Univerzita Palackého v
Olomouci.
23. Machová, J. (2016). Biologie člověka pro učitele (Druhé vydání).
Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum.
24. Měkota, K, & Cuberek, R. (2007). Pohybové dovednosti - činnosti
- výkony. Univerzita Palackého v Olomouci.
25. Měkota, K, & Novosad, J. (2005). Motorické schopnosti. Univerzita
Palackého
26. Osvaldová, V. (2013). Diagnostika volejbalových dovedností
pomocí motorických testů [Bakalářská práce, Západočeská
univerzita v Plzni], https://theses.cz/id/j5o2ya/
27. Sobotka, V. (1995). Teorie a didaktika odbíjené. Masarykova
univerzita.
28. Soukup, P. (2013). Substantive significance and iťs measures.
Data And Research - Sda Info, 127{2).
https://doi.Org/10.13060/23362391.2013.127.2.41
29. Schmidt, B. (2015). Volleyball: Steps to Success. Human Kinetics.
https://books.google.cz/bo-
oks?id=fvF6DwAAQBAJ&printsec=copyright&redir
esc=y#v=onepage&q&f=false
30. Statut krajských center mládeže. In Český volejbalový svaz:
Úložiště dokumentů (s. 2-3). https://www.cvf.cz/dokumenty/download/01
Sb%C3%ADrka%20sm%C4%9Br-
nic%20%C4%8CVS/13-ll%20Statut%2
Okraj sk%C3%BD ch%20cen-
ter%20ml%C3%Alde%C5%BEe.pdf
70
POUŽITÉ ZDROJE
31. Štumbauer, J., Maleček, J., & Šimberová, D. (2013). Odborná
terminologie vybraných sportovních disciplín.
https://vvYvw.fsps.muni.cz/emuni/data/reader/book-
22/Cover.html
32. Táborský, F. (2004). Sportovní hry: sporty známé i neznámé.
Grada.
33. Zahradník, D., & Korvas, P. (2012). Základy sportovního tréninku.
https://www.fsps.muni.cz/emuni/data/reader/book-
5/Cover.html
34. Zvonár, M., & Duvač, I. (2011). Antropomotorika: pro magisterský
program tělesná výchova a sport. Masarykova univer­
zita.
71
72