Student 1 - přepis rozhovoru
M: Tak jo, teďka jsme měly hodinu na ty přítomné časy, na to zopakování. A já bych se tě
chtěla zeptat, jak se ti líbila moje hodina a obecně, co se ti líbí na téhle výuce gramatiky
online, jak mám ty prezentace?
Student 1: Mně to přijde úplně super, jakože oproti tomu, co máme na škole... My tam
máme takovou fakt, takovou jako spíš důchodkyně... (smích). Já si úplně nemyslím, že by
měla na té škole ještě učit... Hlavně má hrozně zastaralý metody a nemyslím si, že to
správně vysvětluje. Ona tam dělá hlavně podle učebnic a úplně, že jedeme fakt jedno
cvičení po druhým a přijde mi, že je to takový hrozně obecný a vůbec nejdeme do hloubky.
Takže tohle mi přijde super. Myslím si, že je to hezky graficky vysvětlený jakoby jednotlivé
kroky a jakože zápory a pozitiva a otázky. Fakt se mi to... no. Jsem moc spokojená...
rozhodně si myslím, že mě to někam posune.
M: Mmm...dobře, takže jak hodně ti pomáhají ty naše hodiny zlepšovat angličtinu?
Student 1: Jako rozhodně si myslím, že tam nějaký ten posun vidím. My se teď vídáme
zatím jednou týdně, tak myslím si, že třeba před tou maturitou bych to určitě chtěla
zvednout aspoň na dvakrát, aby to bylo ještě víc. Jako, ale rozhodně to je posun no... Už
jsem s tebou pár hodin měla a... Tak rozhodně oproti začátku se cítím víc sebevědomá v
těch hodinách, a i to na sobě vidím. Ten rozdíl... (úsměv). V té hodině online se nebojím
tolik mluvit před ostatníma a myslím, že ta psaná angličtina taky, tak na tom musím ještě
trošku zapracovat, ale myslím, že se to zlepšuje.
M: Dobře, dobře, rozumím. Hm.... takže chybí ti třeba při mých online hodinách učebnice?
Nebo se učíš lépe bez ní?
Student 1: Přijde mi, že je to mega v pohodě. Tím, že jsou tam ty online cvičení, tak mi to
vlastně tolik nevadí. A hlavně potom máme... občas se soustřeďujeme na tu psanou část,
takže si myslím, že tam se to i procvičíme. Takže mi to ani bez té cvičebnice jako nevadí, a
navíc ji používáme pořád ve škole, takže. Takže jsem možná i ráda, že jsem bez ní. Takže si
myslím, že toho procvičování mám dost. Takže ne.... fakt ji asi nepotrebujú.
1
M: Chápu...dobře. Takže je něco, co by sis přála udělat jinak v našich hodinách gramatiky? Je
něco, co ti tam třeba chybí nebo co by to ještě udělalo zábavnější a jednodušší?
Student 1: No... přemýšlím, přemýšlím. No... já jsem jinak asi spokojená. Přijde mi, že ty
prezentace jsou moc hezký a i gramaticky. Že vlastně jak jsou barevné a jsou tam obrázky,
že je to mega dobré, že se na to dokážu dlouho soustředit a baví mě to, tak si myslím, že to
je super a ne, asi mě takhle nic nenapadá.
M: Dobře, dobře, to jsem ráda. Můžeš mi říct, jaký typ aktivit ti pomáhá nejvíce při našich
hodinách? Jsou to vyloženě ty online cvičení, nebo to jsou cvičení, co mám v prezentaci, či
něco jiného?
Student 1: Přijde mi, že mi hodně pomáhají ty online cvičení, že vlastně si to napřed
názorně předvedeme a prostě zkusíme jen tak jako my sami spolu. A pak ty, ty online
cvičení, ty kvízy a hry to je super, že prostě když třeba jedu někam v šalině nebo prostě
nemám nějakou hodinu anebo se nudím doma, tak si můžu opakovat vše, takže to hodně
oceňujú a pak je i super ty domácí úkoly. Tak to je taky super, že pak si to můžu třeba před
tou předchozí hodinou nebo třeba doma po té hodině ještě jednou zkontrolovat, jestli jsem
si všechno zapamatovala a všechno jsem pochopila a kdyžtak si můžu dopsat něco.
M: Jasně... a vyhovuje ti třeba, jak tam mám ty cvičení v prezentaci a pak zatím je další
slajd, kde jsou ty odpovědi? Zkoušíš si to doma?
Student 1: ...jako snažím se... no... někdy jsem ale fakt trochu líná... (smích). Neříkám, že
jako úplně pokaždé, ale... Ale minimálně třeba před tou příští hodinou si to jako otevřu a
zkontroluju si, jestli jsem si jako zapamatovala, co jsme dělaly.
M: Super, tak to mám radost z toho. Dobře, tak teď bych se tě chtěla zeptat, jestli by bylo
možné, jestli bys mi popsala, jak probíhají, tak obecně tvoje hodiny angličtiny ve škole.
Student 1: Hmm... (zamyšlení)... já si myslím, že my máme jakoby naši třídní učitelku na
angličtinu a ona už je taková jako starší dáma a úplně mi nepřijde, že by dokázala nějak
2
pracovat jako s moderními technologiemi. Takže máme nějaký takový i docela starý
učebnice, co už se teď jako moc nepoužívají a prostě jdeme cvičení po cvičení. Úplně mně
nepřijde, že když jdeme na nové téma nebo na novou gramatiku, že by nám to nějak
předtím vysvětlila. Prostě jdeme, jakože cvičení a další cvičení a já nic nevím. Přijde mi, že
to není úplně dobrá forma výuky. Taky mi přijde, že jdeme hrozně rychle a že tak
přeskakujeme z téma na téma, takže si toho ani moc nepamatuju, a hlavně se vůbec
nezaměřuje jako jednotlivě na žáky a na jejich potřeby. Takže máme spoustu lidí, kteří i
když něco nechápou, tak prostě se jde dál a ona to vůbec nevysvětlí. Takže vysvětluje
vlastně gramatiku způsobem, že otevře učebnici, jen to přečte, prostě řekne a jde se na
cvičení, což fakt nechápu. U tebe se mi fakt jako líbí, že když vidíš, že něco nechápu, tak
najedeš na další online cvičení a procvičíme to a že další lekce to vždy zopakují a postupně
přidají něco nového... to je prostě jako pro mě super bomba...(smích).
M: To jsem moc ráda. Takže rozumíš té látce nebo ne?
Student 1: Jak u čeho... jako když děláme nějakou jednoduchou věc nebo něco, co už jsem
třeba předtím slyšela, tak jako je to v pohodě, ale občas jdeme třeba zabruslit do nějakých
témat, které mi nejsou úplně jasné a tím, že ona to jako fakt spíš čte z té učebnice a nijak
zvlášť se nám nesnaží to vysvětlit, tak mě to dělá docela problémy.
M: Rozumím...no... Takže používá tvoje učitelka angličtiny nějaké pracovní listy, aplikace
nebo jiné pomůcky k výuce?
Student 1: Jako někdy se snaží a něco přinese, ale myslím si, že spíš to je takový to, jak mají
ti učitelé prostě k té učebnici ještě navíc tu jejich učebnici. Tak občas nám z toho něco jako
navíc natiskne, ale fakt spíš jdeme a jdeme z té učebnice. Hlavně ty hodiny jsou tímhle
způsobem brutálně nudné, že jdeme fakt jen v té učebnici, jako prostě cvičení po cvičení,
tak je hrozně těžký v nich dávat pozor, protože je to hrozné no, jakože to tě ani nebaví
potom nikdy.
3
M: Chápu, to pak může být náročné. No, a ještě bych tě chtěla poprosit, jestli bys mi mohla
popsat, jak se cítíš během těch našich individuálních hodin online, co máme ve srovnání s
hodinami angličtiny ve škole, kdy tam jsi s ostatními studenty.
Student 1: Hmm, nevím. Já, když jsem v té naší hodině jakoby ve škole, tak já nevím... Tam
je na mě strašně moc lidí a je pro mě hrozně těžké mluvit před těma ostatníma, protože se
bojím, že řeknu nějakou chybu nebo řeknu nějakou blbost a teď je tam hrozně moc lidí a
všichni na mě koukají, tak je to pro mě takový docela náročný. Takže tady tohle je pro mě
určitě super. Taky mi přijde, že když tady řeknu chybu, tak nevím, třeba mě ty na ni
upozorníš, ale jako prostě pak jdeme dál, ale jakože v té škole je to pro mě hodně náročný,
protože i třeba ti lepší žáci se tak jako začnou pousmívat a já se cítím trapně. Navíc ta
učitelka furt někoho vyvolává nebo i třeba zkouší u tabule, což je pro mě fakt hodně
stresující. Takže tohle je super, to, co tady děláme. Klidně bych do těch hodin ve škole
nechodila, kdybych mohla.
M: Jasně a co ještě je třeba lepší a horší? Co třeba ti je naopak příjemnější ve škole?
Student 1: To je složitá otázka. Přemýšlím o té škole. Ta učitelka, spolužáci. Možná to, že
tam třeba jakože víc děláme jakoby dělám víc těch cvičení. Tím pádem se víc dostanou i do
té hlavy, ale né moc efektivně. Možná... Taky si tam někdy povídám s mýma kámoškama a
to je fajn. To bych jako našla jediné pozitivum, ale tím, že ona nám to dopředu zase tolik
nevysvětlí, tak i u těch cvičení docela tápu.
M: Hm...mmm
Student 1: Navíc se nám docela často střídají učitelé, jakože loni jsme měli někoho, teď
máme tady tu babu, tak je to...(smích). Je to takový náročný, že vždycky někde skončíme a
najednou ten novej učitel začne úplně někde jinde. Nebo začne opakovat tu látku, kterou
jsme dělali už minulej rok. Tím pádem se jako vůbec neposouváme, tak je to takový
náročný.
M: No jasně...jasně, takže co ti je třeba příjemnější, když máme ty online hodiny?
4
Student 1: Já jsem docela spokojená, že vlastně tím, jak je to přes počítač, tak já si můžu
doma sednout v klidu, uvařit si k tomu čaj. Není tam žádný stres, žádnej nátlak. Je to takový,
je to pro mě fakt mnohem příjemnější. Navíc je to jako z počítače, takže... Já bych řekla, že
zaprvé ten stres úplně odpadá a taky bych řekla, že je to příjemnější. A taky bych řekla, že
jo, že si to víc jako procvičíme a víc to tady jako pochopím.
M: Ještě bych se zeptala, jestli jsou třeba nějaké pro tebe výzvy, když se učíme tu gramatiku
online?
Student 1: Hmm, to je otázka no... Myslím. Hmmm, nějaké výzvy. Já bych řekla asi jako
obecně to, že to dělám jakoby takhle přes počítač, tak pro mě může být náročný, že nevím,
signál občas nefunguje nebo mě třeba nefunguje mikrofon, občas se neslyšíme, nebo třeba
nevidíme, nevidím to, co mi ukazuješ na tom, protože já nejsem úplně génius přes počítače,
tak občas mi to nejde pustit. Mám hlavně docela starý počítač. Nevím, třeba když se snažím
nějakou slohovku psát nebo příběh s využitím těch časů nebo něčím jiným, tak já si to ráda
píšu rukou, tak je pro mě pak náročné to vlastně tobě nějak posílat, protože chápu, že můj
rukopis taky není úplně dobrý a nechce se mi to zase všechno přepisovat do počítače, tak je
to takový náročnější. Ale myslím, že jinak tam asi nemám žádný jako námitky nebo nic, co
bych vytkla.
M: Super, je ještě něco, co bys chtěla dodat?
Student 1: No, asi chci říct, že mě to fakt pomáhá. Jako oproti tomu, na jaké úrovni jsem
byla, když jsme se vlastně poprvé viděly, s tím, že jsem nic neuměla, tak vidím fakt velký
pokrok. Já jsem před tebou zkoušela vlastně ještě nějaký jiný lidi a ty mě vůbec
nevyhovovaly. Přijde mi, že se tam fakt, jakože snažíš fakt úplně jakože pomoct mi a když
mi něco není jasný, tak se snažíš fakt dohledat a dovysvětlit, co potrebujú všemožnými
způsoby. Tak to fakt hodně oceňujú. Ty lidi před tím tohle neuměly a nic mi to nedávalo.
Taky mi přijde, že ty prezentace jsou fakt, jsou takový moooc hezký, jsou barevné, a to já
ráda. Jo, jako já jsem spokojená a myslím si, že to je často zábava tyhle hodiny.
M: Tak já ti děkuji a děkuji mockrát za rozhovor.
5
Student 1: Jojo... není zač.
Student 2 - přepis rozhovoru
M: Tak já bych se tě chtěla zeptat, co se ti líbí na těch mých prezentacích a na té naší výuce
gramatiky online?
Student 2: Spoustu věcí, protože ji máš nádherně zpracovanou i vizuálně, i tak, aby to
člověk pochopil srozumitelně a vizuálně. Mně hodně osobně pomáhá, protože mám lepší
gramatickou vizuální paměť. S tím, že se hodně mě líbí i.... teď mě to vypadlo... nevadí no...
to je jedno... (oddechnutí).
M: V pohodě... dobře. Takže myslíš si, že ti ty naše hodiny angličtiny gramatiky pomáhají
zlepšovat tu angličtinu? A pokud ano, tak jak?
Student 2: Určitě... (úsměv). Líbí se mi, že je prostě máme. Na konci hodiny třeba i ty různé
úkoly na procvičování jsou bomba a není to jakoby tou suchou formou. Nějak jako že třeba
si máme vymyslet pět vět za domácí úkol, ale že právě procvičujeme tu angličtinu i hravou
formou. Třeba procvičování angličtiny na různých aplikacích, které doporučuješ sama, a je
vidět, že si s tím dáváš hodně práce a že to máš hodně promyšlené... to je boží... (úsměv).
M: Dobře, děkuju moc. A teď mám další otázku. Chybí ti při našich hodinách učebnice?
Protože my nepoužíváme tu učebnici v těch našich hodinách. Nebo máš pocit, že se učíš
lépe s učebnicí? A proč?
Student 2: Já mám pocit, že se učím lépe bez ní, protože v učebnici je to takový jako právě
hodně strojené a hodně nudné. A ani tam není toho moc jakoby je tam trochu toho
vizuálního charakteru, ale ta prezentace je přece jenom jakoby víc vizuálního charakteru,
aby toho člověka víc upoutala, a to je prostě lepší.
6
M: Takže lépe se ti učí bez té učebnice?
Student 2: No... mně ani jakoby nepřipadá, že by tam jako by nebyla. Jako máta učebnice
nějakou strukturu, to jo, ale nechybí mi prostě. A navíc mně teda ještě jako mi přijde pak,
když máme ty prezentace... no tak já si sama jakoby dělám zápisky i vlastně díky té
prezentaci, a proto je to pro mě přehlednější než jako právě ty věci, co jsou v učebnici. Sice
už tam jakoby jsou u sebe všechny ty informace, ale je pro mě lepší si pak ještě zpětně z
prezentace udělat svoje zápisky. A je to takové rozdělené, a ne namačkané na sobě, a to se
mi líbí.
M: Rozumím, rozumím. Takže cítíš, že tvoje angličtina se zlepšila od té doby, co máme
hodiny a co se spolu tímto stylem učíme? Co cítíš, že je lepší v angličtině?
Student 2: To je pro mě osobně hodně těžký říct, protože jsem k sobě hodně sebekritická.
A sice jakoby cítím, že se mi ta angličtina zlepšila. Cítím, že jsem víc sebevědomá v tom
mluveném projevu, že jsem si víc jistá v gramatice a ve významu slovíček a víc mě ukotví ty
slovíčka právě i při tom mluveném projevu. Cítím, že i víc chápu těm konceptům a časům,
ale hned, co se vrátím do školy, tak mě ta učitelka naše v tom zase znovu zamotá, a proto
cením, jak vše opakujeme a vidíš to, když něco jsem zapomněla nebo jsem zmatená z toho...
(oddechnutí).
M: Hm, hm, rozumím. Super, super. Tak pak mám další otázku, jestli je něco, co by sis přála
dělat jinak v našich online hodinách gramatiky, co by prostě udělalo to učení gramatiky
online jednodušší pro tebe nebo ještě víc zábavnější.
Student 2: Jednodušší... (zamyšlení). Mně to přijde jako... už teď docela správně vytvořený
tak, aby to člověk pochopil. Jediný, co by to třeba mohlo být o krapet zajímavější, ale to je
jenom jakože není to vyloženě nutný, ale třeba... se spolu podívat na nějaký krátký anglický
videa nebo rozebrat si třeba písničky v angličtině.
7
M: Hm, hm. Jako součástí té výuky gramatiky mít nějaké třeba písničky a probírat třeba
gramatiku skrz ně nebo ty videa?
Student 2: Jasně, takto mi přijde zajímavý a myslím, že by to mohlo být taky fajn.
M: Aha, dobře, výborně. Tak jo, tak děkuji za návrh. Tak a já bych se ještě chtěla zeptat, jaký
typ aktivit ti pomáhá nejvíce? Během těch prezentací děláme různé aktivity, tak co cítíš, že
ti nejvíc pomáhá se zlepšovat?
Student 2: Mně hodně pomáhají ty tvoje aktivity, co tvoříš přímo v té prezentaci. Ty mě
baví, jsou různý a zajímavý. Jsou tam pak i odpovědi za tím, a to se mi líbí, že si to můžu
zkusit znova a znova. Ale ty online jsou taky fajn.
M: Tak to je dobře. Tak, a ještě bych tě chtěla poprosit, jestli bys mi mohla popsat teď vaše
hodiny angličtiny ve škole. Jak to prostě probíhá?
Student 2: Jo, no. Tak... Naše hodiny tak jako na střední škole. My máme učitelku, která žila
v zahraničí... asi chvíli, a tak se jakoby považuje za trochu rodilý mluvčí, ale rodilá jako není.
Vyloženě se tam asi narodila, nebo spíš přistěhovala. Ale úplně jako si nemyslím, že vede
dobře hodiny angličtiny. Jsou hodně takový suchý, a i ten výklad. Učí tak, že přepisujeme
nějaké věty nebo vymýšlíme. Když děláme nějaké cvičení, tak to trvá hrozně dlouho, a ještě
se stává, že kolikrát i jako ona tam něco řekne při té hodině a my na sebe koukáme, že jako
to není možný, že to vůbec jako řekla, že takovouhle chybu, jako že často i sama chybuje
právě ve výslovnosti a vysvětlování věcí... no... někdy je mimo... (smích).
M: Ježišmarja...
Student 2: Ano... (smích)... žádné speciální metody nepoužívala.
M: Tak umí vysvětlit aspoň tu gramatickou látku?
8
Student 2: No, jako vysvětlí to, ale je to hrozně nudné. Ona má celkově jakoby ten její styl
nudný. Oproti tobě to je velký rozdíl, protože ty to vysvětluješ prostě jako s nadšením, ne
monotónně. Ona prostě jak kdyby jí to tam nebavilo a hrozně monotónně... hrozně
monotónně vysvětlovala, jak kdyby... (zamyšlení)... nevím no, já si to nedokážu představit,
jak ona to vnímá... ale asi to je jenom její charakter.
M: Takže většinou teda, když vysvětlovala tu látku, tak třeba vzala učebnici, jo, přečetla to
třeba. A pak jste dělali cvičení.
Student 2: Jo, jo, jo, přesně tak... nebo někdy i prostě odešla, že si potřebuje jít nakoupit.
M: Cože?... (smích)
Student 2: Je to tak... někdy úplný nezájem... nebo pak jako občas sama dělá nějaký
příklady, abychom věděli, abychom to pochopili více, a rozebere to, popíše, rozebere to
jakoby na tabuli a jakoby nijak zvlášť se tomu nevěnuje a je jí jedno, jestli to někdo pochopí
nebo ne. Jako někdy dává i více prostoru těm nadanějším, ale ne takovou formou, kterou by
oni potřebovali. Třeba když už měl jakoby tu práci, kterou jsme měli udělat za hodinu
všichni, což byla minimální práce, tak je poslala si zajít pro knížku do knihovny. V angličtině
s anglickým textem, aby si mohli číst v angličtině, ale to by museli během té hodiny přečíst
tak pět knih, jak byla nudná... (úsměv).
M: Dobře, no... a ještě poslední otázka je, jestli bys mi mohla popsat, jak se cítíš během
našich individuálních hodin online, kdy se scházíme, ve srovnání právě s těmi hodinami
angličtiny ve škole? Co vyloženě je prostě lepší, co je naopak horší a tak dále. Jak se prostě
cítíš?
Student 2: No tak já se cítím mnohem lépe, protože jsem taková stydlivá před velkým
kolektivem mluvit anglicky a zároveň jsem asi introvert, takže to je pro mě těžké
překonávat a je pro mě mnohem lepší právě výuka jeden na jednoho, kdy vlastně se i
potom víc trochu seznámíme a nemusím se tolik jako ničeho bát. Vím, že se před tebou
9
nemusím bát, že mě nějak neodsoudíš, což ani jako ta učitelka ne, ale tam mám prostě v
sobě větší stres. V tvých hodinách se hlavně nenudím a neusínám a je pohodlné si jen
sednout na židli v pokoji a učit se skrz počítač. Ale jako no... zase mám ráda být s kamarády
a v té angličtině si s kámoškou na to pořád stěžujeme, a to mě taky trochu baví být takhle s
nimi a nesedět jenom doma, ale zase tam musím dojíždět do té školy a já to mám fakt
daleko.
M: Dobře, rozumím. To je ode mě asi vše, a ještě se chci zeptat, jestli by si ráda něco dodala
tady k našemu rozhovoru.
Student 2: Tak tvoje hodiny se mi celkově moc líbí a ta atmosféra mezi náma je moc fajn a
myslím si, že tu práci, kterou děláš, dává smysl a je vidět, že opravdu ti na tom záleží a
chceš, aby ten tvůj svěřenec tu angličtinu ovládal tak nejlíp, jak on sám dokáže a aby dosáhl
té nejvyšší úrovni, kterou potom může aplikovat v reálném životě. Fakt za to díky moc a
neměň to... (úsměv).
M: To je hezké. Děkuji ti a mockrát děkuji za rozhovor.
Student 2: Jo... já jsem ráda, že jsem mohla pomoct.
Student 3- přepis rozhovoru
M: Tak já bych se tě chtěla zeptat, co se ti líbí na mé výuce gramatiky online?
Student 3: Hm? No, mě se líbí, že každá ta prezentace je vždycky udělaná přímo pro
mě, jo. Že prostě to děláš fakt přímo pro to, co potřebuji. Všechno, co nerozumím, tak
tam přímo je, v té prezentaci. Jo, tam je hodně obrázků, taky tam je spoustu cvičení. Jo,
i jako třeba to, že to není celou dobu jenom, že odpovídám na nějaké otázky, že hodinu
děláme jenom jednu věc, ale furt se to mění. Takovýhle... no asi bych řekl.
M: Myslíš si, že ti ty naše online hodiny gramatiky pomáhají zlepšovat angličtinu? A jak?
10
Student 3: Jinak bych tam nebyl... Na těch hodinách to není jako ve škole. To prostě...
kdyby tohle nemělo smysl, tak by to nikdo nedělal, že jo. No, zlepšují mi to tím, že moje
angličtina se zlepšuje. No, tak...
M: Jak se zlepšuje?
Student 3: Zlepšuje se tím, že když třeba nějaká slovíčka, co mi dělají problém, tak je
tam naschvál dáváš, abych je furt viděl a furt jsme se je učili. A potom když takhle
vidím, tak už...
M: Si je lépe pamatuješ?
Student 3: To je ono.
M: Jak se zlepšuje tvoje anglická gramatika? Cítíš nějaký pokrok?
Student 3: No, cítím určitě pokrok tím, že třeba už nějaký ty časy a takhle chápu, tak
když to třeba někde slyším v nějakém filmu nebo takhle, tak chápu třeba jakoby ten čas,
jak je to myšlený víc. Když někdo řekne tu větu, tak vím, jak je to myšlený v tom
časovém prostoru. Takhle. No, určitě se to zlepšuje, prostě postupně a tak, jo.
M: Tak moje další otázka je, jestli ti chybí při mých online hodinách učebnice. Nebo máš
pocit, že se učíš lépe bez té učebnice? A proč?
Student 3: Myslím si, že mi nechybí učebnice a že se učím lépe bez ní.
M: A proč?
Student 3: Proč? Taky, když ten učitel má takhle hodně času se zaměřit na toho
jednoho studenta, a ne na třicet, tak má prostor tu prezentaci a to učivo připravit přesně
pro toho jednoho člověka. A pak je to daleko efektivnější než učebnice, která musí být
pro všechny, pro spoustu různých lidí a tak.
M: Proč si to myslíš? Proč myslíš, že třeba učitelé nedělají prezentace pro celou třídu?
11
Student 3: No, není to náročné udělat pro jednoho, jde to vcelku. Jako stojí to stejně
práce udělat tu prezentaci pro všechny, ale když se udělá jedna prezentace nebo
učebnice nebo jakékoliv učivo pro 30 lidí, tak to nikdy nebude pro každého toho
jednotlivého tak dobré, jako když se udělá přímo pro něj.
M: Jasně, dobře. Hmm, super, děkuji. A moje další otázka je, jestli je něco, co by sis
přál dělat jinak v našich hodinách online gramatiky. Co by třeba udělalo to učení
gramatiky jednodušší nebo zábavnější?
Student 3: Tyjo, ta gramatika... udělat ji zábavnější? No, jako prostě ta gramatika, no
tak je to taková... Když pak člověk ví, když něco sleduje nebo chápe, to jo, ale učit se
to, tak si myslím, že to už asi moc zábavnější být nemůže. Takhle to je jako dobrý tím,
že hlavně mě zábavný přijde, že to je efektivní. To, že to není jak... když čtu si učebnici,
nějaký příklady nebo někde na internetu si dělám nějaký příklady, jen tak co najdu, ale
tak, že když to ten vyučující takto připraví, tak to je takové, že to je efektivní. Tak to mě
na tom baví. Že v tom vidím ten progres, že mě jako se mi někdo věnuje takhle a pak...
no.
M: To je super. Jaký typ aktivit, co děláme v těch prezentacích, ti pomáhají nejvíc? Jsou
to vyloženě ty cvičení, co tam mám já vytvořené? A to vysvětlení? Anebo to jsou ty
online cvičení, co děláme a ty aplikace? Nebo když si ti nechám vytisknout nějaký
pracovní list?
Student 3: Tak to asi je podobný, možná lepší nějaký ty interaktivní věci. Ale zase,
když už u těch hodin, tak zas není tolik času. Takže jako každý má něco asi. Když
dělám třeba ten papír, ten list, tak si to časově sám projdu a nejsem tak časově tlačený.
Ale zase potom, když jsem s tím s tebou na hodině, že jo, tak je to takové hodně
aktivní.
M: Dobře, dobře. Tak ještě bych tě chtěla poprosit, jestli bys mi mohl popsat tvé hodiny
angličtiny ve škole. Vlastně ty teď jsi na té nástavbě na technické škole, tak jak to
probíhalo třeba na tom učňáku a jak to naopak probíhá teď?
Student 3: Jo, tak tam teda to bylo hrozný. Tam opravdu mi přišlo, že ty hodiny ani
nebyly. Já jsem vlastně angličtinu spíš se odnaučoval, než že bych seji učil. Na těch
12
hodinách mi prišlo, že vlastně jsem byl takový blbější po tom, až takhle. Opravdu to bylo
fakt hrozný. Ti učitelé, oni se tam furt střídali, takže my jsme třeba za rok měli tři učitele
různé, každý tam tak nějak jako něco dělal, ale vlastně nic nedělal. A všichni spolužáci,
co tam se mnou byli, tak jako taky dělali, že tam něco dělají, ale vlastně nic nikdo
nedělal pořádně. Za půl roku, co jsem tam byl, tak byla nějaká prezentace, kterou
stejně, když jsem ji tvořil, tak jsem se nic moc nenaučil. A prostě bylo vidět, že toho
učitele to úplně nezajímá. Ne že by byl zlý, ale prostě nějak úplně ho to nezajímalo. Jo
a dělali jsme Duolingo taky často, což my... Což jako takhle na těch hodinách si myslím,
že to nemá úplně smysl, to Duolingo, že to jedině taková dlouhodobější věc ... pamatuju
si, že furt mluvil nějaký gerundia, já ani nevím, co to je. My jsme nějak s tím něco dělali,
no a tak.
M: Ty jsi taky říkal, že ten učitel byl, ten váš poslední, docela mladý, tak se chci zeptat,
když byl mladý, jestli třeba používal on nebo ty, klidně další učitelé, nějaký pracovní
listy, aplikace nebo jiný pomůcky v té výuce?
Student 3: No tak největší pomůcka, co používal, tak bylo promítání na bílou tabuli a
tam vždycky nám pustil nějaký random cvičení, co si vygooglil podle mě tak 5 minut
před tou hodinou, a to jsme tam dělali a prostě jsem na to čuměl jak zjara a úplně
netušil jsem.
M: Netušil jsi vůbec, co se probírá? Dobře. Tak a moje poslední otázka je, jestli bys mi
mohl popsat, jak se cítíš během našich individuálních hodin ve srovnání s těmi
hodinami angličtiny ve škole? Co je třeba lepší v těch hodinách? Co je naopak třeba
horší?
Student 3: Taky třeba nemusím nikam dojíždět a je to takový fajn, že jako nemám
okolo sebe nějaký lidi, co musím řešit a jejich věci a teď nějaký... No prostě jsem ve
svém prostoru a můžu se soustředit na tu angličtinu a nic dalšího neřeším.
M: Co je horší v těch online hodinách?
Student 3: Tak že tam třeba máme doma takovýho čokla.
M: Dobře. A co ten pes?
13
Student 3: Ten pes mě při těch online hodinách vyrušuje a já se kolikrát na to nemůžu
pořádně soustředit. Nebo občas mi sem leze babička nebo mamka, což zase naopak v
té škole nebylo. Ale zase v té škole mě prostě rušili spolužáci, takže těžko říct, co je
lepšia horší. Máme malý barák...
Student 3: Jinak...angličtina ve škole... prostě k ničemu. Reálně mi to nic nedávalo.
Kdybych ten čas věnoval něčemu jinýmu, byl by lepší. A angličtina, co mám s tebou,
je... je to efektivní. Má to nějaký výsledek, někam to vede. Třeba by se mi líbilo,
kdybychom měli jako nějaký dlouhodobější cíle, kterých by se mělo dosáhnout.
M: Jako ne jenom tu maturitu?
Student 3: To taky ale něco i víc po tý maturitě...ale to až někdy jindy.
M: Dobře, tak jo. Chceš ještě něco dodat na konec?
Student 3: Asi už ne.
M: Dobře. Tak děkuji.
Student 4 - přepis rozhovoru
M: Tak já bych se tě chtěla zeptat, když jsme si takhle udělaly čas, co se ti líbí na té mé
výuce gramatiky online?
Student 4: ...asi že je to takový jakoby interaktivní. Lepší než ve škole, protože vlastně, jak
jsem tam sama, tak je jakoby ta pozornost toho učitele, nebo jakože tebe, jenom na mně. A
ne jako ve škole, kde prostě ta učitelka nás má moc a nedokáže se soustředit na jakoby
všechny. Takže jakoby jsem ráda, že mám prostě tu pozornost učitele v našich hodinách.
M: Dobře, ještě něco?
14
Student 4: Ještě je vlastně fakt, že ve třídě mám jakoby spolužáky, kteří jsou na vyšší
úrovni než já, takže já se před nimi vlastně trochu stydím mluvit, protože je mi to
nepříjemné, že tu angličtinu nezvládám. A jako tady je fajn, že jsem tady sama a nemá se mi
vlastně kdo smát nebo něco takového... (úsměv).
M: Super, chápu. Hm, tak myslíš si, že ti ty mé online hodiny gramatiky pomáhají zlepšovat
angličtinu? A pokud ano, tak jak?
Student 4: Určitě... určitě jo, protože vlastně ten přístup, který používáme v našich
hodinách, je takový jakoby... (zamyšlení)... přijde mi, že je propracovanější než to, co máme
ve škole. Že do toho je vložené nějaké úsilí a nějaká snaha, aby to vlastně ty tvé žáky bavilo
a aby tomu rozuměli. A vlastně díky tomu, že mě ty hodiny baví, tak mám mnohem lepší
náladu se to učit. A vlastně není to jako ve škole, kdy tam jenom sedím a čekám, až ta
hodina skončí... (smích).
M: ...(úsměv)... super. Tak jo, děkuji. No a chybí ti při mých online hodinách učebnice, nebo
máš pocit, že se naopak učíš právě lépe bez ní? A proč?
Student 4: No jakoby takhle... já učebnice obecně moc ráda nemám, protože mi přijde, že
jsou hrozně, jakoby... že jsou moc obecné na to, že spousta lidí potřebuje prostě jiný přístup,
a je to tam tak jakoby... Jak bych to řekla... jakože je to tam moc stručně. A ti učitelé většinou
používají jenom ten stručný základ, co tam je, a vlastně je to podle mě k ničemu. Takže ty
učebnice mi nechybí... (úsměv). Mně stačí, když si třeba napíšu poznámky nebo něco třeba
na papír nebo do sešitu. A vlastně učebnice není potřeba.
M: Dobře, dobře, super. Tak je něco, co by sis přála v našich online hodinách gramatiky
jinak? Jestli by třeba něco udělalo to učení gramatiky online jednodušší nebo zábavnější
pro tebe?
Student 4: Tak jednodušší asi ne, protože moc jednodušší už to asi ani nejde... (smích). A
hlavně na mojí úrovni, že jo... A zábavnější? Možná kdyby tam bylo víc jakoby těch cvičení
15
na internetu, takových těch doplňovacích nebo tak, protože ty mě baví. Tak kdyby jich tam
bylo klidně víc, tak bych se asi ani nezlobila. No... a.... víc úkolů asi. No, jakože ve formě těch
online cvičení, tak by mi to nevadilo, protože ty mě baví.
M: Hm, dobře, tak jo, tak super. Hm, tak, a ještě bych tě chtěla poprosit, jestli bys mi mohla
popsat vaše hodiny angličtiny ve škole. Klidně tu střední, na které teď jsi, nebo tu základku.
Student 4: No tak na základce to bylo jako hodně špatný, protože naše učitelka se
zaměřovala hlavně na slovíčka. Dost často si pamatuju, že nám pouštěla jakoby videa nebo
nějaký filmy nebo něco takového a vlastně tu gramatiku jsme moc neprobírali, nebo spíš
vůbec. Tak nějak asi jako předpokládala, že se to naučíme sami z těch videí nebo něco
takového. Ale ono je dost těžké uchopit tu podstatu té gramatiky, když nemáš vůbec žádné
podklady nebo nějakou strukturu, což já třeba osobně potrebujú vidět před sebou. A potom
si ji v těch videích můžu najít a říct si: "Jo, hele, to je to, co jsme se učili." Ale když nám to ta
učitelka vůbec nevysvětlila, tak jsem nechápala, o co jde, a ta videa byla vlastně k ničemu.
Takže tam to bylo hodně špatný. Myslím si, že to je taky důvod, proč teď tu angličtinu mám
na té úrovni, jakou mám, což mě mrzí, protože bych si ji chtěla zlepšit. Proto vlastně máme
ty hodiny spolu. A teď na střední je to asi trochu lepší, protože gramatiku teď děláme a
jedeme podle učebnice hodně. Jak tam jsou ta cvičení a jakoby na té stránce, co je ta
gramatika, tak... no... ale vlastně už neděláme nic navíc. Možná ještě něco z toho pracovního
sešitu, co máme, ale jakoby nic navíc, jako máme v těch našich hodinách třeba ty online
cvičení. To absolutně neexistuje na té škole, protože na to asi prostě není čas. Ale jakoby ta
učitelka nám ani neřekne, že bychom si mohli zkusit nějakou stránku s cvičeními. Prostě to
bere podle učebnice a mně to přijde jako hrozně málo procvičování.
M: No rozumím... takže používáte teď na té střední učebnici a žádné aplikace, jiné pomůcky
jako pracovní listy nebo třeba nějaké jiné stránky nepoužíváte?
Student 4: No... máme pracovní sešity k učebnici, taky je používáme. A jakože občas
dostaneme nějaký pracovní list, ale je to víceméně okopírovaná stránka z nějaké jiné
16
učebnice nebo pracovního sešitu. Takže je to v podstatě nastejno, jen jsou tam třeba jiná
slovíčka v těch větách.
M: Rozumím tomu. Hmm, dobře, dobře. Takže moje poslední otázka je, jestli bys mi mohla
popsat, jak se cítíš během těch našich individuálních hodin online ve srovnání s hodinami
angličtiny ve škole?
Student 4: No tak určitě jsem klidnější v těch našich hodinách, protože, jak už jsem říkala
na začátku, tady nejsou ti spolužáci, kteří by se mi třeba mohli smát za to, že tu angličtinu
prostě nezvládám. Což je hodně velké plus. A taky, že ten tvůj přístup je takový... jak bych to
řekla... zábavnější. Určitě je to zábavnější. Těším se na ně. Mám pocit, že mě fakt chceš něco
naučit a že ti na tom záleží, což mi dodává motivaci. A hlavně i to, že si ta cvičení můžu dělat
pořád dokola, protože když si něco napíšu do učebnice, tak už to tam prostě zůstane.
No... nevím, to je asi vše. Prostě se tady cítím lip... ty jsi na mě vždycky taková hodná a ráda
se s tebou učím... (úsměv).
M: ...(úsměv)... z toho mám velkou radost... tak moc děkuji. Je ještě něco, co bys chtěla
dodat, nebo to je všechno?
Student 4: No, chtěla bych dodat, že jsem moc ráda, že ty hodiny máme, protože mě to fakt
teď zachraňuje a fakt mi to pomáhá. Takže tak no...
M: Já jsem taky moc ráda. Takže moc ti děkuji a moc ti děkuji i za rozhovor.
Student 4: Jo, já taky.
Student 5 - přepis rozhovoru
M: Tak já bych se tě chtěla zeptat, co se ti líbí na mé výuce gramatiky online?
Student 5: Na těch prezentacích, co si vždycky připravuješ, se mi líbí, že jsou velmi
barevné. Takže je mnohem jednodušší se v tom orientovat než například v učebnici, které
17
jsou dost často spíš ne až tolik barevné. Potom se mi hodně líbí, jak to máš strukturovaný.
Že víceméně je to jako ve škole nebo tak. Je to pořád prostě látka a není to hromada cvičení.
U tebe to je spíš jako: "Pojďme prvně trochu zjistit, jak to funguje. Tady je vysvětlení, tady
jsou nějaký věci, a jak tohle funguje?" Něco tam je i na procvičení, ale spíš i víc, aby člověk
přišel na to, jak to funguje sám, a potom nějaké to vysvětlení je, kdy to tam máš vlastně v
tabulce taky barevně zvýrazněný, kde co je a tak. A potom zase nějaký další cvičení, ať už to
je potom vlastně přímo, co jsem dělala já, anebo prostě nějaký online cvičení.
M: Super, ještě něco? Nebo to je vše?
Student 5: Já jsem zapomněla, jaká byla otázka...
M: Co se ti líbí na naší výuce gramatiky online?
Student 5: Jo, a ještě je hrozně fajn, že nemusím nikam jezdit nebo chodit, že stačí, když
jsem doma a připojím se. Můžu si u toho dát i kafe... (úsměv).
M: (úsměv) ... No a moje další otázka je, jestli ti ty online hodiny gramatiky pomáhají
zlepšovat angličtinu? A pokud ano, tak jak?
Student 5: Rozhodně si myslím, že mi pomáhají zlepšovat angličtinu, protože je to braný
trošku z jiného úhlu, než když to bylo v té škole. A hlavně tvůj přístup k tomu je hodně
individuální, což pomáhá. Takže když prostě vidíš, že tam mám někde problém, tak se
zaměříš na něj, abychom ten problém prostě potom postupně odstranili. No a i ty
prezentace, že když nevím, tak se k tomu můžu kdykoliv vrátit. Když si nejsem jistý, takto
tam najdu, jak je to barevně zvýrazněný, tak se v tom lehce zorientuji.
M: Hmm, jasně, OK. A další moje otázka je, jestli ti chybí při mých online hodinách učebnice,
nebo naopak máš pocit, že se učíš lépe bez ní? A proč?
18
Student 5: Vyloženě bych neřekl, že by mi ta učebnice chyběla. Na jednu stranu je to takový
jako někdy dobrý zdroj informací, když třeba člověk někam cestuje, se mrknout třeba na tu
gramatiku. Tak je to věc, která se dá použít, protože ne vždycky třeba člověk může mít s
sebou notebook, nebo ho může mít zapnutý, když ho nemá kde nabíjet.
M: To je pravda.
Student 5: Ale ty lekce probíhají z domova, že prostě nikam momentálně necestuji nebo
takhle, takto není asi potřeba. Učebnice vůbec ničemu nevadí, spíš ta učebnice hodně slouží
spíš jako doplněk. Jako doplněk těm hodinám, třeba si někdo může sám dělat.
M: Tak je něco, co by sis přála dělat jinak v našich hodinách angličtiny? Co by třeba udělalo
tu gramatiku, to učení gramatiky jednodušší nebo zábavnější?
Student 5: Možná na konci udělat nějaký souhrn toho.
M: Jak to myslíš?
Student 5: No... na konci udělat nějaký souhrn toho, co jak mi šlo a co nešlo i od tebe. S tím,
že jako ty si děláš poznámky v průběhu té hodiny, abys podle toho potom případně zadala
nějakou tu práci navíc. Třeba na nějaký ten papír sepsat nějakou tabulku a tu strukturu,
čemu jsem nerozuměla, čemu jo, základní věci, co se musím naučit pro příště, a tak dále.
M: Dobře, díky za to. Hm, tak jaký typ aktivit ti nejvíc pomáhá v těch hodinách? Jestli to jsou
vyloženě třeba ty aktivity, co mám v té prezentaci s tím vysvětlením, nebo to jsou naopak ty
online aktivity? Nebo když ti posílám nějaký pracovní list a tak.
Student 5: Nejvíc asi pomáhají ty obrázky a obrázková cvičení.
M: Obrázkové cvičení. Dobře, tak nějak jako interaktivní obrázky, cvičení, co tam tvořím v
té prezentaci?
19
Student 5: Ano, ty přímo v těch prezentacích, kdy tam jsou obrázky, takže člověk může vzít
inspiraci z těch obrázků. Zároveň, jak ty obrázky dělají barevnější vše, tak se to potom lépe
pamatuje.
M: Takže třeba i ty diagramy na ty časy ti pomáhají?
Student 5: Ano, ty jsem myslela.
M: Dobře. Mohla bys mi popsat vaše hodiny angličtiny, jestli si ještě pamatuješ z té školy,
jak to tam probíhala ta výuka?
Student 5: Tak už je to pár let... (smích) ... co jsem ty hodiny angličtiny měla, ale co si
pamatuju, tak učitelka byla hodně hodná, ale spíš to bylo až moc, že fakt dost. Jako ve třídě
nebyla nijak moc vysoká motivace se to vyloženě učit, a potom věci, se kterými by člověk
neměl mít problém, tak byli lidi, kteří problémy měli.
M: Takže jak probíhala ta výuka? Používala učitelka nějaké pracovní listy, aplikace, jiné
pomůcky ve výuce, nebo vyloženě jela podle učebnic?
Student 5: Používala učebnice a víceméně doplnila nějaké doplňovací věci, co jsou dané k
učebnicím. Jinak co se týče online cvičení, ty se až tolik nevyužívali, protože jsme se nijak
moc často nedostávali ani do počítačové učebny, takže to spíše bylo výjimečně.
M: Hm, takže žádné aplikace?
Student 5: No, v té době mi ani nepřišlo, že to bylo tak rozjetý.
M: Hm, jasně, rozumím.
Student 5: Takže teď už je to jako víc rozjetý, ale jako asi udělat tu prezentaci je hodně
časově náročný. Druhá věc je, že tam mají ty učebnice, podle kterých víceméně musí jet,
20
protože ty učebnice jsou podle nějakých těch osnov. Takže by zas stejně, jakoby ty
prezentace spíš musely dělat podle učebnice, minimálně aspoň co se týče toho obsahu,
relativně dost. Nebo taky jsou někdy docela líní, nebaví je možná i ten obor, nedostávají za
to takové finanční ohodnocení, takže pak třeba vyloženě na to nemají náladu dělat takové
prezentace... Je jednodušší vzít tu učebnici...
M: Hm, hm, hm, hm. Rozumím, rozumím. A moje poslední otázka, co mám, jestli bys mi
mohla prosím popsat, jak se cítíš během našich individuálních hodin, co máme společně, ve
srovnání, jestli se trochu pamatuješ, jak ses cítila vlastně v těch hodinách angličtiny ve
škole.
Student 5: Rozhodně se cítím lépe v hodinách s tebou. Je to pouze jakoby jeden na jednoho,
takže když udělám chybu, tak to víš vlastně jenom ty. Není tam víceméně nikdo, jako
dalších třeba čtrnáct lidí, kteří by to taky věděli. Takže tady z tohohle pohledu hodiny s
tebou jsou lepší než hodiny předtím ve škole. Zároveň, jak jsem již říkala, je to víc
individuálně zaměřený než ve škole. Takže ten pokrok si myslím, že tam je. V mém případě
je lepší než v té škole, jako z důvodu toho individuálního přístupu. Oni mají základní
informace, co člověk by se měl naučit, ale když to prostě ten člověk neumí, nebo mu to
prostě jde špatně, takto spíš dopadá, že se to musí naučit sám, nebo prostě získat od
ostatních ve třídě.
M: Rozumím.
Student 5: Ale jako i to, že to je vyloženě jeden na jednoho. Ona to je výhoda i nevýhoda.
Zase nevýhoda v tom, že jak vlastně tam jsme jako doučovaný a doučovatel, tak tam na
jednu stranu chybí pro toho doučování jako někdo, kdo by byl jakoby na stejné úrovni, co se
týče jakoby toho učení.
M: Jak to myslíš?
21
Student 5: Jakože třeba když bysme byli, jako byla jsi tam ty, já a potom ještě někdo, koho
bys jako doučovala. Tak třeba by se dalo dělat i víc aktivit a byli bychom jako... třeba by se
dalo povídat jako volněji, jako i mezi námi, tak i jako mezi náma dvěma. Možná bych se
cítila lépe, že tam je větší ten sociální kontakt a někdo další se mnou a můžu se posoudit.
M: Dobře.
Student 5: A ono si myslím, že by se to dalo třeba v pohodě právě jakoby spojit, když třeba
řeknu, víš, že mě budeš učit minulý čas a teďka tam je někdo, kdo má taky právě ten
problém s minulým časem, nebo ho začíná. Tak třeba se zeptat, jestli by nechtěli zkusit ty
hodiny spojit.
M: Tak jo, moc děkuji za názor. Chceš něco ještě dodat na závěr?
Student 5: Asi mě nic teďka nenapadá.
M: Dobře, tak jo. Takže moc děkuji za rozhovor.
Student 5: Prosím, prosím.
Student 6 - přepis rozhovoru
M: Tak já bych se tě chtěla zeptat, co se ti líbí na té mé výuce gramatiky online a na těch
mých prezentacích?
Student 6: Líbí se mi hodně, jak se tam používá hodně angličtiny. Mně to tak vyhovuje,
protože mám ráda, když fakt je hodně tý angličtiny, a že i když ne všemu úplně rozumím
hnedka na začátku, tak že se jako postupem času k tomu můžu dobrat. Protože třeba na
škole, kam jsem chodila, tak tam byl problém s tím, že ten učitel často celou hodinu mluvil
jenom česky a jenom někdy, když nám něco vysvětloval, tak použil angličtinu, a já jsem se
22
tím tolik nenaučila. Hlavně ani ne tu výslovnost, protože prostě tam bylo spíš hodně tý
češtiny, takže prostě je to hlavně v angličtině a že se to potom lip naučí.
M: Rozumím. Je ještě něco, co se ti líbí, nebo naopak nelíbí?
Student 6: Tak líbí se mi hrozně ta struktura, že to je fakt rozmanitý a je toho hodně.
Hodně různých cvičení, je to pro mě opravdu bohaté... že třeba je tam to vysvětlení pořádný
a ty k tomu ještě hodně mluvíš. Líbí se mi tabulky, že si to potom můžu klidně opsat nebo
někam si zapsat, když si to třeba úplně nepamatuju. A taky se mi hodně líbí, že tam je hodně
obrázků, že když třeba člověk neví, kde začít, nebo co sám vymyslet, tak obrázky k tomu
pomůžou. No, a hlavně ta rozmanitost. A že se tam nikdy nenudím, že to není pořád to
stejný, co jsme měli často ve škole, kde se to pořád opakovalo, kdy jsme pořád jeli jenom z
tý učebnice, a mě to hrozně nebavilo. V tom smyslu to myslím.
M: Já tomu rozumím. Myslíš si, že ty naše online hodiny gramatiky ti pomáhají zlepšovat
angličtinu, a pokud ano, tak jak?
Student 6: Určitě... jak bych mohla říct, že ne, Maruško... (úsměv). Pomáhá mně to strašně
moc. Hlavně v tom, že mám jako místo, kam si jako přijdu a mám teď tu hodinu a nemůžu z
toho nějak jakoby ven... Dalo by se říct vycouvat, což já často dělám. Ale ráda se to učím a
myslím, že to prostě pomáhá. Hlavně ten styl učení mi hrozně prostě vyhovuje, o dost víc
než právě ten tradiční. Že je to online, prostě nemusím nikam dojíždět, prostě si sednu a
mám hodinu s někým, kdo mi rozumí, ví, co potrebujú, má to hezky popořadě, tu
strukturovanou prezentaci, kde se nejenom naučím a je mi to vysvětleno, ale taky se můžu
hnedka vyzkoušet. A když si to vyzkouším, tak dostanu vysvětlení a říká se, proč to tak je či
není. Když něco potrebujú probrat více dopodrobna, tak mi je to vysvětleno a ty to vidíš a
řešíš to. Kdežto třeba když jsme se to učili my, já si na to už, Maruško, moc nepamatuju, ale
učitel většinou jenom vše projel a potom už jsme neměli třeba dost času na vysvětlení a
museli jsme si to dohledat sami. Takže to mám ráda, že hnedka dostanu to vysvětlení, nebo
mi víc vysvětlíš věci, kterým třeba ještě úplně nerozumím.
23
M: To mám radost, tak by to mělo být. Hm... Chybí ti při našich online hodinách učebnice?
Nebo máš pocit, že se naopak učíš lépe bez ní? A proč?
Student 6: Určitě se učím lépe bez ní. Jak jsem říkala, tak mě ta učebnice hrozně nejenže
nudila, ale tím, jak se to tam všechno opakovalo, často ty otázky anebo ty cvičení byly
takový jako nudný nebo třeba ani neproběhlo vůbec to vysvětlení. Třeba ty učebnice byly
hodně zastaralý. Některý ty techniky mi připadaly hrozně jako že se opakují a vlastně ti to
nic nedá, kdežto ty prezentace mi připadají zase atraktivnější a barvitější. No a hlavně ta
komunikace je tam důležitá a to, že dostaneš zpátky hnedka ten feedback prostě od toho
učitele. Já si pamatuji, že když se probírala ta učebnice, tak většinou to bylo jenom o tom, že
se potom zkontroluje, co je špatně, co je dobře, a nechá se to být. Kdežto ty bez té učebnice
si to můžeš třeba zkusit ty prezentace potom sama a něco si zapsat a něco ne. A taky nerada
to všechno čtu v té knize. Mám ráda, když mi třeba někdo něco přečte a vysvětlí, než abych
si musela celou učebnici předčítat sama, takže za mě pryč s učebnicemi... (smích).
M: ...(smích)... Tak další věc... Co by sis přála dělat jinak v našich online hodinách
gramatiky? Je něco, co by třeba udělalo to tvoje učení online jednodušší nebo zábavnější?
Student 6: No, mě už i tak jako hodně baví, ale co by mi možná pomohlo, tak by bylo
vždycky na konci hodin třeba nějaké ještě rychlejší a úplně jednoduché shrnutí. Protože
často zapomínám, když už se na začátku hodiny něco řekne, tak já už si to nepamatuju až do
konce, takže by mi možná pomohlo rychlé shrnutí. Třeba jako ve formě nějaké tabulky,
protože my si to na konci řekneme, když to stihneme rychle, ale ty tabulky mi hrozně
pomáhají, právě když je něco vysvětleno v tom. Takže třeba nějaká rychlá tabulka se
základními informacemi.
M: Rozumím... Děkuji za doporučení. No a jaké jiné aktivity ti pomáhají nejvíce v našich
hodinách? Jsou to vyloženě třeba ty aktivity, co máme, co dělám v té prezentaci, nebo třeba
ty online aktivity a hry? Nebo když ti pošlu nějaký pracovní list, který si máš vytisknout a
udělat?
24
Student 6: Nejvíc mě asi baví, když se bavíme v hodině, že třeba máš nějaký slide a ten se
přečte a bavíme se přímo o něm, i když to je mluvení nebo ta gramatika. Než třeba ty jako
online cvičení, ty si ráda potom už udělám třeba i sama. Nebo ty pracovní listy si ráda
vyplňuji, ale asi mě nejvíc baví, jako když mluvíš anglicky a ptáš se mě na otázky, jako teď v
těch minulých časech. Ptáš se anglicky, jak se tvoří minulý prostý, a já se snažím to říct v
ájině. No... baví mě, když se vyučuje ve stylu, že se bavíme třeba i o životě a tak, když někdy
zbyde čas. Nebo překládáme věci, když děláme časy a jiné věci, co pak i používám v práci,
tak to mě jako pomáhá lépe se s tou angličtinou spojit. A vlastně víc se i dostat do situací,
kdy mě ta angličtina jako reálně dává smysl a kdy bych to potřebovala. Ta gramatika je
prostě potřeba a je nejlepší ji spojit také s tím reálným životem.
M: Super, budu na to myslet. A ještě bych tě chtěla poprosit, jestli bys popsala tvoje hodiny
angličtiny. Ty jsi mi o nich už říkala v našich hodinách. Pamatuješ si stále, když jsi
navštěvovala už před nějakou dobou školu? Jaké to bylo oproti našim hodinám? Ta výuka
té anglické gramatiky a obecně?
Student 6: No, už je to trochu dýl...(smích)... ale hodiny angličtiny si dobře pamatuju. Mně
se tolik nelíbily, protože mě angličtina šla malinko lip než ostatním žákům ve třídě, takže
ten učitel se hlavně soustředil na ně, kdežto já jsem potom třeba neměla co dělat, nebo mě
prostě nedal úplně adekvátní práci na můj level. Na škole jsem na tom byla ale mnohem lip.
Taky se mi nelíbilo, že právě často jsme dělali jenom z tý učebnice. Dělali jsme pořád to
stejné. Hodiny měly strašně silnou strukturu, že pořád se dělalo to stejné. A taky nikdy jsme
neměli třeba nějaká online cvičení nebo třeba videa, nebo hudbu, protože často ti učitelé s
tím neuměli. Neuměli s tou technologií, a hlavně s tím bylo hodně práce a přípravy, a
většinou našim učitelům se hrozně nechtělo, nebo hlavně tomu, kterého jsem já měla.
Takže byl ten systém prostě strašně upevněný a nelíbilo se mi to, že se prostě nikdy
nedělalo něco zajímavého, něco novýho a tak.
M: Takže používal váš učitel někdy nějaké jiné pomůcky k výuce než jen třeba učebnici?
25
Student 6: No, používal někdy pracovní sešit, který byl jako ve spojitosti s učebnicí, takže
vlastně jako jenom z tý učebnice a pracovního sešitu. Jinak jako většinou ne. Někdy jsme
dostali pracovní list a ten byl většinou jen na překlady nebo jen na tabulky slovíček, což mi
někdy docela pomáhalo, ale na druhou stranu zase často k tomu nebylo úplně adekvátní
vysvětlení. Jenom: „Tady si to vemte, nějak se to naučte a nazdar." A když jsme měli nějaké
doplňující otázky, tak často na to nebyl prostor ani čas.
M: Proč myslíš, že to ti učitelé nedělají či nedělali?
Student 6: No, myslím si, že je s tím hodně práce, je s tím hodně přípravy. Ti učitelé často
na to nemají kapacitu nebo se s tím nechtějí úplně štvát. Zrovna ten učitel, kterého jsme
měli, byl takový divný, úplně neuměl celkově s technologií, nebo nechtěl umět...(úsměv). Co
uměl, bylo vzít si učebnici, dát nám to před nos a teď s tím něco udělejte. Kdežto aby reálně
třeba připravoval právě nějakou tu prezentaci nebo aby si našel jiná cvičení, to
neexistovalo, což mně osobně připadá strašně na nic, protože to je vlastně jako docela
jednoduchá věc a myslím si, že kdyby tomu učitelé dali trochu víc práce, tak že bych se to
naučila už v mých školních letech o dost víc a nemusela bych tam promarnit tolik hodin.
Věřím, že to zabere nějakou práci, i ty tvoje prezentace zaberou, ale tak sakra, jsem učitel a
chci svým studentům poskytnout pořádnou výuku...(povzdechnutí).
Hele, jako... třeba já mám problémy s nepravidelnými slovesy, protože si je často
nepamatuju, takže to je výzva pro mě. Ty to vidíš a doporučíš plno stránek a další hodinu to
děláme znovu a jiným stylem, ale je to stejně vždycky jinak zábavný... vše to podchytíš, to
tam neexistovalo.
M: Ano, příště se nato musíme zase podívat..(úsměv). No...
Student 6: Jestli ještě mohu, tak... no, nevím, jestli to s tím tolik souvisí, ale došlo mi, co
třeba mě někdy štve na těch online hodinách... ale to je spíš jako technický problém. Tak to
je třeba špatný připojení. Nebo jako třeba u nás je docela někdy špatná wifina, takže to
vypadává někdy a já nevidím obrazovku... někdy, jak jsem doma, tak mi sem leze pes, který
nemůže být nikde jinde, tak to třeba zase v té škole neexistovalo.
26
M: Děkuji... rozumím. A poslední otázka úplně, co mám, je, jak se ještě cítíš během našich
individuálních online hodin ve srovnání s hodinami angličtiny, co jsi měla ve škole? Tak
jestli si trochu jako vzpomeneš, jaký to bylo a jak ses cítila, co bylo lepší, co bylo horší?
Student 6: Ty naše hodiny mi pomohly o dost víc. Rozdíl byl třeba v tom, že na těch
hodinách jsem se cítila hrozně. Tohle je prostě taková osobní konverzace. Máš čas se
věnovat mým potřebám. Kdežto v tý škole je to často problém s tím, že učitel se snaží
pomáhat prostě všem najednou, všem to vysvětlit stejně a vlastně nebere ohled na to, že
každý žák se může učit jinak, že každý žák potřebuje trochu jiné pomůcky, třeba jako
tabulku nebo nějaké hry nebo cokoliv, ale to je jen učebnice a učebnice. A taky prostě každý
si pamatuje něco lip, něco hůř. Potom tam je i to známkování, které může být dost drsné,
jako může dost neodpovídat realitě. Takže si myslím, že ta online výuka je určitě lepší v
tom, že je to prostě dělaný na míru tomu žákovi.
M: Mhmmm... Jasně.
Student 6: A ještě, my jsme o tom už mluvili vlastně před tím, že jak mám tu práci, tak
potom často prostě nemám čas na ty online hodiny nebo hlavně ty úkoly. Takže najít si čas
a prostor na to, se něco naučit, je se mnou bída. Někdy si fakt sednu k tomu prostě a řeknu
si: teď, teď se budu snažit, teď prostě se budu učit angličtinu a dám do toho všechno, abych
prostě na ty hodiny jen tak nepřišla a neodflákla to. Tak to je prostě pro mě problém najít si
ten čas. A i když třeba ta vůle je, ale prostě nemám na to ty časové prostředky. Ty mi dáváš
úkoly a já často přijdu a nic nemám, ale není to tak, že bych nechtěla, ale třeba na to
zapomenu a v hodině si vzpomenu a řeknu si: sakra, zase jsem si to nepřečetla nebo tohle
neudělala.
M: V pořádku, však se nic neděje. Tak jo, to bylo všechno ode mě. Chceš ještě něco dodat?
Student 6: No, asi jen, že jsem moc ráda za tenhle rozhovor a že moc děkuju za tebe. Musím
tady vtom rozhovoru říct, že jsi moc hodná a pečlivá... za mě nejlepší učitelka...(smích).
27
M:... (úsměv)... taky moc děkuji.
Student 7 - přepis rozhovoru
M: Tak já bych se Vás chtěla zeptat, co se vám líbí na naší výuce gramatiky online?
Student 7: No tak především je to pro mě taková jako taková hezká událost v průběhu dne
a toho pracovního výkonu, je to vlastně taková jako vsuvka do dne. Já se cítím, že se mohu i
trošku odpoutat od tý svý tematiky, kterou řeším a je to taková pěkná, jako bych řekla
sociální, jako událost, kdy já zase dělám chvíli něco jinýho, ale cítím, že to je věc, která je
pro mě důležitá a potřebuji ji i ke své práci.
M: Hm, dobře, super. Moje další otázka. Chci se vás zeptat, jestli si myslíte, že vám online
hodiny gramatiky pomáhají zlepšovat vaši angličtinu a pokud ano, tak jak?
Student 7: No tak mě se líbí ten interaktivní způsob. Vlastně těch prezentací a určitě se
zlepšuje. Pomáhá mi to zlepšovat se a pomáhá mi to tak, že je tam ta okamžitá zpětná vazba
s následným třeba tím dovysvětlením toho gramatického jevu. Když to neřeknu dobře, jako
což mě maximálně vyhovuje, protože si myslím, že mi to tam zanechává tu paměťovou
stopu daleko lip, než když bych tu interakci s tím vyučujícím neměla.
M: Výborně, děkuji. Ještě něco chcete dodat?
Student 7: No a jak říkám, mně to vyhovuje, ta interakce takhle prostě s tím vyučujícím.
Ono to není úplně face to face, ale prostě jako člověk s člověkem, že to je forma rozhovoru,
ale zároveň to má i ten potenciál studijní.
M: Super, děkuji. Moje další otázka... jestli vám chybí při našich online hodinách učebnice,
nebo máte pocit, že se učíte lépe bez ní? A proč?
28
Student 7: Já na učebnici netrvám. Dřív na vysoké to bylo tak, že jsme jeli podle učebnice.
Já jsem si na tenhle způsob výuky bez učebnic zvykla a vlastně přizpůsobila jsem se tomu
stylu, který je takhle v těch online hodinách a ta učebnice mi při výuce vůbec nechybí.
Samozřejmě, když bych dostala nějaký, jako třeba zadání, že mám něco z učebnice
vypracovat, myslím, že my tam máme nějaký studijní materiál jako učebnici doporučenou.
Tak samozřejmě někdy, když to dostanou za úkol, tak tam můžu nahlídnout a nějaký ten
úkol z toho vypracovat. Ale v podstatě, že bych trvala na tom, že pojedeme podle učebnice,
tak to vůbec. A spíš mi vyhovuje tenhleten přístup, jaký uplatňujeme při našich lekcích,
protože je to barevnější a zábavnější pro mě a přijde mi, že to máte i dobře strukturované a
vyznám se v tom.
M: Super, děkuji. Je něco, co byste si přála dělat v našich online hodinách gramatiky jinak?
Co by třeba udělalo pro vás učení jednodušší nebo zábavnější?
Student 7: Já bych tam možná malinko... Jestli třeba do budoucna bychom mohly zvážit
takovou nějakou třeba na začátku jako rychlé zopakování a procvičení tý gramatiky z
minule. Že byste mi tam dala já nevím, třeba deset vět na nějaký gramatický jevy a já bych
to prostě jako by na rozjezd třeba udělala. A potom můžeme pokračovat dál. Prostě v tom, v
tý lekci, tak jak ji máte připravenou jako tu prezentaci to možná jenom takový pro mrknutí
rychlé gramatiky na začátku, aby to nespalo, aby mi to pořád jako se v tý hlavě jako jak
bych to řekla... Vždycky rozbřesklo.
M: Takže třeba takovou tu kombinaci jako těch předložek, přítomných časů, přídavných
jmen a tak dále, tak nějak dohromady to všechno rychle zopakovat?
Student 7: Jasně, prostě tohle všechno, co vlastně už máme za sebou, co jakoby se snažíme
spolu aktivně uplatnit i v těch speaking částech. Tak ještě vlastně jako na začátek udělat
takový jako flash talk, rychle prostě nějakých deset vět na gramatický jevy a pokračovat dál.
29
M: Jasně, rozumím. Tak děkuji za doporučení. Moje další otázka je, jaký typ aktivit vám
pomáhá nejvíce v těch našich hodinách?
Student 7: My tam máme takový formy, jakože vlastně doplňovacích cvičení. Jako myslím,
že mě pomáhá hodně ten speaking a to, že i v té výuce anglické gramatiky to probíhá v té
angličtině...že to člověk poslouchá a může se doptávat také vtom jazyce a když je problém,
tak prostě jen se doptám a vy mi to vysvětlíte. My se jako tam dostaneme vždy na nějaký
úskalí, kdy vy zjistíte že tam mám třeba nějaký gramatický problém, který je potřeba znovu
jako oživit nebo znovu se dostat jakoby do hry. Takže tohle doplňování mi nevadí, to mi
vyhovuje. Když mi dáte nějaký online odkazy na webovky, nějaký ty stránky, kde je další
procvičování, i když tam bych řekla, že tam jsou některé těžší a některé jsou lehčí. Přijde
mi, že ty cvičení nejsou i na té úrovni třeba B l . Jsou různý, ale i to mě vyhovuje. To vůbec
nevadí.
M: Super, Dobře. Mohla byste mi popsat vaše hodiny angličtiny ve škole, jestli si
vzpomínáte ještě na tý vysoký, jak jste byla, jestli byste mohla popsat, jak tam vlastně
probíhala ta výuka anglické gramatiky.
Student 7: No, já jsem... Já jsem vlastně na gymnáziu měla němčinu a pak na vysoké
angličtinu. A ty lekce probíhaly skutečně tak nešťastně, že jsme se drželi celkem přísně té
učebnice a jeli jsme lekci po lekci. Takže jsme prostě si udělali slovíčka a potom jsme dělali
nějaký čtení. Potom jsme doplňovali gramatiku a prostě drželi jsme se těch textů, co byly v
učebnici. A i ty zkoušky probíhaly tak, jako já bych to formulovala... bylo to takový nějaký
neohrabaný, no prostě nemělo to, nemělo to šťávu, bylo to takový sušší, no.
M: Takže jaké věci vám tam vyloženě nevyhovovaly v tý škole oproti těm našim hodinám?
Student 7: No právě, že to bylo takový...prostě že to šlo za sebou, jo, že prostě. Každý tam
měl trošku jinou úroveň, Takže my jsme se neustále točili v kruhu. Když zas někdo třeba
něco neuměl, tak jsme se pořád vraceli k tomu tématu a pořád jako fajn, tak jsme to
procvičovali, ale pořád jsme se drželi těch učebnicí a potom, když už to máte několikrát za
30
sebou, tak už vás to nebaví. Takže bylo to takový prostě...nebyly tam jako differences mezi
těma, co uměli lip angličtinu, co uměli hůř. Jeli jsme pořád dokola a pořád jsme se drželi
toho textu.
M: Takže prostě žádný individuální přístup tam nebyl.
Student 7: To vůbec ne. Individuální přístup tam nebyl, to prostě se nějak jako táhlo,
prostě jak med....(úsměv)
M: No rozumím. Takže nepoužívali žádné pracovní listy, aplikace nebo jiné pomůcky?
Student 7: To byla jenom učebnice a myslím, že jsme si k tomu psali prostě do sešitu.
Neměli jsme ani takový ten wordbook nebo něco, tak to vůbec jsme neměli nic takového.
M: Rozumím, rozumím. Moje poslední otázka, jestli byste mi mohla popsat, jak se cítíte
během našich individuálních hodin ve srovnání s těmi hodinami, co jste měla na té vysoké
škole? Co bylo lepší, co naopak zase bylo třeba horší?
Student 7: No, já tenhle kurz, co jsem si zvolila takhle, je vlastně žák versus učitel. Tak mě
vyhovuje z mnoha důvodů. Já totiž jsem ten člověk, který vlastně. A už to mám dlouho, že já
mám určitý ostych jako mluvit anglicky před větším množstvím lidí a zdá se mi, že teď
prostě se mi tenhle pocit jako čím dál tím víc jako ten nepříjemný pocit, jak bych to řekla,
zmenšuje. Že ten ostych se stává menším a menším problémem. Jo, jaksi získávám takovou
vlastně důvěru v sebe samou, že to zvládnu. Prostě zjistila jsem i, že spousta lidí vůbec
mluví hrozně a nestydí se za to. Takže já prostě utrácím takový ostych před tím, že třeba
něco neřeknu gramaticky úplně správně, protože vlastně o to jakoby úplně tak nejde. Ale
jde o to jako se rozmluvit v angličtině, takže to je ta důležitá věc pro mě, že díky tady těmto
lekcím, které spolu máme, já ztrácím ten ostych mluvit anglicky před větším množstvím
lidí, což byl cíl můj. A druhá věc, že jak řešíme tu gramatiku, a i tu výslovnost, tak člověk je
sebevědomější, cítí se lépe, že mu ta angličtina i lépe zní.
31
M: Rozumím ještě něco dalšího, co bylo naopak třeba lepší jako v té škole, než třeba v
našich hodinách?
Student 7: Ono už je to popravdě jako skutečně hodně dlouho. A jako další věc je, že ta
angličtina byla taková, jako jenom věc, která se tam musela jako zkouška udělat, ale nebyl
na to kladený takový důraz, takže se to jako by odbylo nějakou zkouškou, která zas nebyla
těžká. Určitě to nebylo na úrovni, jakou mají studenti teď na vysoké, že musejí udělat. To
byla prostě úplně obyčejná, docela taková jako jednoduchá a tím se to odbylo a dál už
prostě jsme to neřešili. No a pak to záleželo na každém jednotlivci, jak se s tím popere, jak v
tom bude pokračovat dál a jak se bude rozvíjet. Protože já si takhle říkám já už si to moc
nepamatuji, jak to bylo. Jasně, je to opravdu hodně, hodně dlouho. A tenhle způsob výuky
takhle prostě já versus učitel mi maximálně vyhovuje v mnoha ohledech, protože to
dojíždění samozřejmě je také velká ztráta času. Tady jsem vlastně k dispozici kdykoliv,
vlastně se domluvíme, pak se můžeme spojit a můžeme prostě absolvovat to vyučování.
M: Super.
Student 7: Je to moderní způsob a je to velmi jako šetřící čas. Jako v té škole je to asi
nenapadne dělat takové prezentace si říkám, nebo nemají na to čas, nebaví je to prostě
nevím...nějaký důvod tam bude, proč jedou podle učebnice. Je to nějaká jejich pohodlnost a
chtějí si to jenom prostě odučit, prostě jako rychle a nebaví je ta práce. Jako já si myslím, že
to je prostě jak je lékař vedle lékaře, tak i učitel vedle učitele a učitel skvělej prostě se snaží
zatáhnout ty studenty prostě do tý hodiny, aby je to bavilo a aby se prostě na tu hodinu
těšili. A pak jsou učitelé, který to prostě jen učí a jdou. Takže já si myslím, že to je asi tímhle.
No prostě je to buď nenapadne, nebo je to nebaví, nechtějí to dělat, je to pro ně moc práce,
třeba...
M: Jasně, rozumím. Chcete ještě něco dodat?
Student 7: Asi ne. Jenom že vám přeji, aby se všechno dařilo a aby vám ta bakalářka
dopadla dobře.
32
M: Tak jo, tak moc děkuji a moc děkuji za rozhovor.
Student 7: Dobře.
Student 8 - přepis rozhovoru
M: Tak já bych se Vás chtěla zeptat, co se vám líbí na výuce gramatiky online?
Student 8: Líbí se mi, že lekce připravujete přímo na míru pro mě a že se celou hodinu
věnujete jen mně. Není to jako ve škole, kde je hodně studentů, a když má někdo dotaz, tak
se třeba bojí zeptat. Tam je to jinak rozvržený. Tady se můžu ptát, dokud všemu
neporozumím, a probíráme gramatiku do hloubky, nejen rychle a povrchně jako ve škole.
Navíc si vždycky můžu připravit své dotazy předem.
M: Je ještě něco dalšího, co se vám na online výuce gramatiky líbí?
Student 8: Ano, líbí se mi, že jsme na hodině jen my dvě, takže se nemusím stydět jako ve
třídě, kde je víc lidí. Když člověk něco neumí, často se bojí mluvit nebo se ptát. Tady ale
nemám kam utéct, takže musím mluvit, a to mě nutí se zlepšovat. Ataky mi vyhovuje...
hodně mi pomáhá, že je výuka barevná a plná obrázků. Učím se totiž hlavně vizuálně, takže
si díky tomu lépe pamatuju informace než jen z textu. A líbí se mi i ta interaktivní cvičení.
Ale prostě ta online výuka je něco, co dělám dobrovolně a musím se přiznat, že jako oproti
škole nejsem utísněná, že prostě musím to vše udělat a vypracovat, což někdy mě vede
k tomu, že se moc nepřipravuji, protože mám své práce dost a to mě štve, ale tohle je asi o
tom, jak si to nastavím. Ono je těžké se naplno někdy věnovat práci a i angličtině.
33
M: Super, děkuju moc. Moje další otázka je, jestli si myslíte, že vám naše online hodiny
gramatiky pomáhají zlepšovat angličtinu, a pokud ano, tak jak?
Student 8: Určitě, protože jako většina lidí jsem byla většinou takový, jak jsem vám říkala,
věčný začátečník, že? Já jsem se učila na základní škole němčinu, ale angličtinu jsem
samozřejmě chtěla, protože je dneska potřebná, že jo. Tak jsem se učila vždycky z učebnic,
které jsem dostala po sestře. To si asi nemůžete pamatovat, protože byly hodně, hodně
staré, ale jmenovaly se Miss Prokopec. Takže jsem se z toho učila. Vždycky jsem měla ten
problém, že jsem teoreticky gramatiku zvládala, ale neuměla jsem ji pak použít v praxi. A
největší problém byla samozřejmě slovní zásoba. Já jsem názoru, že bez slovní zásoby se
prostě nedomluvíte. Vím, že teď je moderní, že nemusíte znát všechna slovíčka, ale moc
tomu nevěřím, protože jsem si prošla několika kurzy v práci a vždycky jsem skončila u té
slovní zásoby. Takže si myslím, že je to taky hodně důležité. A teď, co se učím s vámi, tak
jsem si jistější v té skladbě vět a dokážu už i začít rozhovor nebo se zeptat na nějaké otázky.
A dokonce se mi stalo, že se mě v Brně na hlavním nádraží jeden postarší pán ptal na vlak a
já jsem mu rozuměla a dokázala jsem odpovědět. To jsem byla teda pyšná!
M: No výborně, výborně!
Student 8: A občas mám samozřejmě výpadky, že čučím jako trdlo, ale tohle mě fakt
potěšilo. Už i tím, jak spolu mluvíme, se cítím jistější. Třeba když s manželem sledujeme
filmy v originále s českými titulky, tak se fakt snažím poslouchat. Jak se s vámi učím, tak ten
jazyk slyším častěji a rozumím už celým větám. I když neznám nějaké slovíčko, dokážu si je
odvodit. Takže určitě vidím pokrok.
M: Rozumím, super, děkuji. Moje další otázka je, jestli vám chybí při mých online hodinách
učebnice, nebo máte pocit, že se učíte lépe bez učebnice? A proč?
Student 8: Tak učebnice mi rozhodně nechybí, protože jak jsem zmiňovala, jako samouk
vím, že je tam jenom hromada textu, který je někdy zbytečně odborný nebo až příliš
rozepsaný. A u vás se mi líbí, že vždycky máme ty barevné slajdy, kde je gramatika jasně
34
popsána, takže ji opravdu pochopím. A jsou tam vždycky příklady, takže mě vůbec učebnice
nechybí. Hlavně jsou to tlusté knížky, které jsou zbytečně obsáhlé. A dokonce jsem zjistila,
že i když jsem měla učebnice, tak jsem stejně nedostala všechno to, co jsem se naučila od
vás...prostě byly ty učebnice nedostatečné pro mě.
M: Rozumím, to jsem ráda. Myslíte si, že byste si přála něco změnit v našich online
hodinách gramatiky? Co by to mohlo pro vás udělat jednodušší nebo zábavnější?
Student 8: V tomto případě mě asi nic nenapadá, protože vy jste vždycky dokonale
připravená. A ty barevné prezentace s obrázky a cvičeními mi úplně vyhovují. Takže asi za
mě nic.
M: A jaký typ aktivit vám pomáhá nejvíc? Třeba aplikace, pracovní listy, které si vytisknete
a uděláte, nebo online cvičení?
Student 8: Spíš mi vyhovují pracovní listy, a hodně mi pomáhá, když děláme cvičení s
obrázky, kde doplňujeme slovíčka podle čísel. To mi hodně pomáhá, když trénujeme slovní
zásobu.
M: Rozumím. Hm, tak jo, super. Teď bych vás chtěla poprosit o popsání hodin angličtiny ve
škole, protože už to byla nějaká doba. Jestli si třeba opravdu jen letmo vzpomínáte, nebo
můžete popsat teďka i ty kurzy, co máte teď v práci. Co vám třeba vyhovuje, co naopak ne,
jak tam probíhá výuka?
Student 8: Když si hodně vzpomenu na střední školu, tak jsme měli fajn učitele, ale v
podstatě nás nic nenaučil. Já jsem si známky naháněla tím, že jsem se naučila slovíčka, takže
z těch jsem měla jedničku. Gramatiku? To už teď fakt nedokážu říct, jestli nám ji špatně
vysvětlil, nebo jestli jsem to nepochopila, to už si fakt nepamatuju. Ale vím, že jsem to
vždycky naháněla prostě těmi jedničkami. Později jsme měli jsme angličtinu jen okrajově,
ale protože jsem maturovala z němčiny, tak paní učitelka angličtinu nějak extra neřešila.
35
M: Jasně, jasně. A jak to teď probíhá v těch kurzech?
Student 8: No, v rámci těch kurzů, co jsem prošla v zaměstnání, bylo to individuální, spíš
záleželo na typu člověka. Ale ten poslední lektor, když to srovnám s našimi hodinami, tak
byl věčně nepřipravený. Rozvrh výuky skákal z tématu na téma. On byl ochotný to vysvětlit,
ale nešel do toho dostatečně do hloubky. Já asi patřím k těm typům, kteří potřebují, aby si
někdo sedl a řekl: "Tady ta gramatika je tohle, tohle, tohle, musíš se to takto naučit." A on to
prostě bral jinak, že se mluví, což mi moc nevyhovovalo. Vždycky vytiskl nějaký papír, něco
málo řekl, a to bylo vše. Takto vyučoval. Takže mně vyhovuje ten styl, jaký máme my.
Děláme to, dokud to nepochopím. Když to trvá třeba několik hodin, tak se to dělá, dokud to
není jasné. A opravdu mi pomáhá, když tam mám nějaký příklad, nad kterým se můžu
pozastavit a vrátit se k němu.
M: No jasně. A ten učitel na těch kurzech používal tedy pracovní listy a ještě něco, třeba
nějaké aplikace nebo jiné pomůcky?
Student 8: Vůbec, vůbec. Ten poslední vůbec. Spíš mě zarazilo, že nám hodně pouštěl různé
rozhovory na YouTube, ale to bylo tak strašně odborné, že jsem to schválně pouštěla
manželovi, jestli to už není jiný level angličtiny. Fakt to byl nějaký rozbor o Měsíci. My jsme
si říkali: "Ty jo!" Ale zase musím říct, že bylo fajn, že nám dával i písničky. Poslouchali jsme
písničky, a to jsme dělali i spolu, že byl text písničky částečně vyplněný a my jsme
doplňovali chybějící slova. To bylo zase fajn.
M: To mám pro vás dokonce jako úkol na přespříští hodinu. No výborně, takže žádné
aplikace?
Student 8: Akorát kdysi, hodně dávno, když jsem ještě dělala ve Zbrojovce, tak nám ta naše
lektorka doporučila Duolingo. Tak to jsem chvíli používala, to bylo fajn spíš na ty slovíčka
no.
36
M: Mohla byste mi prosím popsat ještě, jak se cítíte během našich individuálních hodin ve
srovnání s těmi hodinami angličtiny, co máte třeba během toho kurzu v té jakoby třídě? Co
je lepší a co je horší?
Student 8: Tak já vlastně můžu říct takový příběh, jak jsem se k vám dostala. To vlastně
souvisí s tím kurzem. Já jsem nastoupila do kurzu, který začínal v říjnu. A jak říkám,
gramatiku jsem nějak uměla. Na základě rozřazovacího testu jsem se dostala do mírně
pokročilých, což jsem věděla, že asi budu muset dřít. Bylo to super, že gramaticky se tam
dostanu, ale viděla jsem, že nemám dostatečnou slovní zásobu, takže jsem byla v háji. A ten
lektor byl mladý kluk, co studoval vysokou školu a pracoval jako učitel angličtiny pro
jazykovku, která chodila po firmách. Lidsky byl strašně fajn, ale jako učitel angličtiny mi
vůbec nevyhovoval. Třeba nás začal učit podmínkové věty a tečka. Já jsem se mu snažila
říct, že vůbec nevím, co je prostý čas nebo minulý čas, a že najednou tohle pro mě nedává
smysl, že potřebuji pochopit základy, než se dostanu k něčemu složitějšímu. On říkal, že jo,
že to vysvětlí. A pak přišel další hodinu, a začal znovu úplně jiným tématem. Takže jsem
byla úplně v chaosu a fakt jsem byla z toho nešťastná.
Student 8: Už jsem se o tom bavila s kolegyní, jak to vnímá ona, a ona měla naštěstí stejný
názor, takže už jsme přemýšlely, jak z toho vlastně ven. Protože za prvé mě to ani nebavilo.
My jsme se připravili na nějakou hodinu, na nějaké téma, a on přišel s něčím úplně jiným. A
potom, hlavně, mně to nic nedávalo. Když se snažil o rozhovory, tak jsme skoro vůbec
nereagovali, nikdo se do toho nehrnul. A hlavně mi chyběla inspirace na slovní zásobu,
kterou jsem potřebovala. To, co jste mi dala vy, z toho čerpám dodnes. On nám nebyl
schopný poskytnout nic podobného a pořád nám říkal, že se to musíme naučit čtením, že
když budeme překládat, máme si to napsat vedle na papír, a tak se to naučíme. Ale mě
nebavilo tahat slovíčka ze slovníku. Takže takhle to prostě nefungovalo. A pak jsem si v
prosinci řekla, že už to dál nejde, že mi to absolutně nic nedává. Věděla jsem, že hledám
nové zaměstnání a že angličtinu prostě potřebuji. Tak jsem si našla vás, a to bylo úplně
super, protože jsme začali úplně od začátku. Říkala jsem si, že musím dát nějakou prioritu,
co mi je důležitější. Takže jsem upřednostnila vás před ním. A fakt se už cítím mnohem
jistější. Teď i na ty kurzy chodím s pocitem většího sebevědomí, už se tak nebojím ani
37
mluvit a jsem si jistější v těch časech, jak je hodně opakujeme. Bylo to super, že jsem viděla,
jak za pouhé dva měsíce se to se mnou posunulo. S ním, po třech nebo čtyřech měsících,
jsem se vůbec nikam nehla. Takže tak. Ale zase, abych mu nekřivdila, občas vymyslel fajn
hry, jako třeba když nám dal nějaká počáteční písmena a hráli jsme to na dva týmy. Každý
musel na začáteční písmeno vytvořit slovo a k tomu slovo vytvořit jednoduchou větu. A pak
jsme to četli jako souvislý příběh. To bylo občas fakt zábavný. Nebo třeba překlady
hudebních textů a poslechy. To mě bavilo, to musím říct, že to bylo fajn.
M: Takže vám ty naše hodiny vlastně vyhovují dost z důvodu, že tam je hlavně ten pořádný
individuální přístup, že vlastně máme výuku jeden na jednoho a že se vám prostě věnuju a
vidím ty potřeby a vždycky to vysvětlíme a tak dále.
Student 8: Tak a nebojím se mluvit v těch našich hodinách. Jako, ty hodiny na tom kurzu by
mohly být lepší, ale já si myslím, že jako první problém je takový ten lidský, že víte jak to, že
většinou všichni nadávají za zády, ale nikdo mu vlastně tu zpětnou vazbu ani jako přímo do
očí neřekl? To si myslím jako já. Takže to si myslím jako že je hlavní problém, že jsme mu to
jako vlastně nikdo neřekl, že nám tento styl nevyhovuje. Nebo jako jen trochu jsem mu já
dala něco najevo.
M: Jasně, a vyloženě takhle na těch kurzech, jde odejít?
Student 8: No... jako v těch fabrikách je to většinou, že tam musíte odchodit nějakou
procentuální část, nějak vlastně tam hradíte nějakou část toho kurzu jakoby toho lektora a
píšete tam i nějaké testy. Toho jsem se právě taky strašně bála, když jsem viděla jako kam
to směřuje. Ale to je jedno.
M: Rozumím, rozumím. Tak jo, to je všechno z otázek, co mám. Chcete na závěr něco dodat?
Student 8: Za mě je to asi všechno, pokud na mě nemáte něco ještě.
M: Ne, ne. Tak jo, tak mockrát děkuji za rozhovor.
38
Student 8: Já taky, Maruško, zvládly jsme to.
39