Cílem bakalářské práce je zjistit sílu mezigeneračního přenosu
partnerské nestability v 16 zemích a ukázat, zda se výsledky
budou lišit u ženatých a kohabitujících respondentů, stejně
jako u mužů a žen. Cílem teoretické části je prozkoumat hlavní
teorie vysvětlující tento fenomén a také výsledky klíčových
výzkumů provedených na toto téma. Poskytuje se také informace o
tom, jak mezigenerační přenos závisí na pohlaví respondenta a
typu jeho partnerského vztahu, které může být manželské a
mimomanželské, v různých sociálních a kulturních kontextech. V
empirické části práce jsou analyzována data z Generation and
Gender Program pomocí binární logistické regrese. Předpokládalo
se, že fenomén mezigeneračního přenosu bude univerzální pro
všechny země, stejně jako soužití je více ovlivňováno
rodičovskou separací než manželství. Práce navíc předpokládala,
že mezigenerační přenos je pro ženy silnější, ale projevovuje
se pouze v zemích, kde jsou pro ně slabší strukturální bariéry
pro rozchod. Výsledky ukazují, že existuje silný vztah mezi
rodičovskou separací a stabilitou prvního partnerského vztahu
respondentů ve všech zkoumaných zemích. Nicméně, ti potomci,
kteří si vybrali manželství jako formu pro jejich první vztah,
mají silnější přenosový účinek než kohabitující. Čím více je
přijatelné mimomanželské soužití v zemi, tím menší je rozdíl
mezi nimi a ženatými respondenty. Výsledky také podpořily
hypotézu, že ženy mají silnější vliv rodičovské separace než
muži ale jenom v zemích s nižšími strukturalními bariérami pro
rozchod.