MASARYKOVA
U N I V E R Z I T A
F A K U L T A SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Denní stacionáře pro
seniory s
Alzheimerovou
chorobou z pohledu
pracovníků a rodinných
pečujících
Diplomová práce
BC. MAGDALÉNA HOFROVÁ, DIS.
Vedoucí práce: doc. PhDr. Kateřina Kubalčíková, Ph.D.
Katedra sociální politiky a sociální práce
Program Sociální práce
Brno 2022
Minn
FSS
DENNÍ STACIONÁŘE PRO SENIORY S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU Z
POHLEDU PRACOVNÍKŮ A RODINNÝCH PEČUJÍCÍCH
Bibliografický záznam
Autor:
Název práce:
Studijní program:
Vedoucí práce:
Rok:
Počet stran:
Klíčová slova:
Bc. Magdaléna HOFROVÁ, DiS.
Fakulta sociálních studií
Masarykova univerzita
Katedra sociální politiky a sociální práce
Denní stacionáře pro seniory s Alzheimerovou
chorobou z pohledu pracovníků a rodinných
pečujících
Sociální práce
doc. PhDr. Kateřina Kubalčíková, Ph.D.
2022
159
senior, Alzheimerova choroba, funkční potenciál,
soběstačnost, neformální péče, formální péče,
pečující, denní stacionář, ambulantní péče, postoj
2
DENNÍ STACIONÁŘE PRO SENIORY S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU Z
POHLEDU PRACOVNÍKŮ A RODINNÝCH PEČUJÍCÍCH
Bibliographic record
Author: Be. Magdaléna HOFROVÁ, DiS.
Faculty of Social Studies
Masaryk University
Department of Social Policy and Social Work
Title of Thesis: Day-care centers for seniors with Alzheimer's
disease from the perspective of view of staff
and family carers
Degree Programme: Social Work
Supervisor: doc. PhDr. Kateřina Kubalčíková, Ph.D.
Year: 2022
Number of Pages: 159
Keywords: senior, Alzheimemer's disease, functional
potential, self-sulfficiency, day-care center,
ambulant social care, attitude
3
DENNÍ STACIONÁŘE PRO SENIORY S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU Z
POHLEDU PRACOVNÍKŮ A RODINNÝCH PEČUJÍCÍCH
Anotace
Tato diplomová práce se zabývá postojem pracovníků denního stacionáře
a rodinných pečujících o seniory s Alzheimerovou chorobou k této
službě při zajištění pomoci a podpory těmto klientům. Teoretická část
práce se věnuje dopadu Alzheimerovy nemoci na funkční potenciál seniora,
možnou pomocí a podporou, která je seniorům poskytována a postoj,
o který se výzkum opírá. Metodologická část práce je prováděna
kvalitativním výzkumem pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Výzkum
má za cíl zodpovědět hlavní výzkumnou otázku: Jaký postoj mají
pracovníci denního stacionáře a rodinní pečující o seniory s Alzheimerovou
chorobou k této službě při zajištění pomoci a podpory těmto klientům?
Hlavní výzkumná otázka je zodpovězena pomocí dílčích výzkumných
otázek, vycházející ze třech hlavních složek postoje.
4
DENNÍ STACIONÁŘE PRO SENIORY S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU Z
POHLEDU PRACOVNÍKŮ A RODINNÝCH PEČUJÍCÍCH
Abstract
This diploma thesis deals with the attitude of staff of day-care centres
and family caregivers of seniors with Alzheimer's disease to this service
in providing help and support to these clients. The theoretical part of the
thesis deals with the impact of Alzheimer's disease on the functional potential
of seniors, possible help and support that is provided to seniors
and the attitude on which the research is based. The methodological part
of the work is performed by qualitative research using a semi-structured
interview. The research aims to answer the main research question:
What is the attitude of day care workers and families caring for seniors
with Alzheimer's disease to this service in providing help and support to
these clients? The main research question is answered using partial research
questions based on the three main components of the attitude.
5
DENNÍ STACIONÁŘE PRO SENIORY S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU Z
POHLEDU PRACOVNÍKŮ A RODINNÝCH PEČUJÍCÍCH
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Denní stacionáře pro seniory
s Alzheimerovou chorobou z pohledu pracovníků a rodinných
pečujících zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které
jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v textu a jsou uvedeny
v seznamu použitých pramenů a literatury.
V Brně 10. května 2022
Bc. Magdaléna HOFROVÁ, DiS.
7
DENNÍ STACIONÁŘE PRO SENIORY S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU Z
POHLEDU PRACOVNÍKŮ A RODINNÝCH PEČUJÍCÍCH
Poděkování
Ráda bych poděkovala paní doc. PhDr. Kateřině Kubalčíkové, Ph.D., za
odborné vedení práce.
Šablona DP 3.3.1-FSS (2021-10-22) © 2014, 2016, 2018-2021 Masarykova univerzita 9
O B S A H
Obsah
Seznam tabulek 13
Seznam obrázků 14
Seznam pojmů a zkratek 15
Úvod 17
1 Senioři 19
1.1 Alzheimerova choroba a demence 20
2 Funkční potenciál a vliv demence 22
2.1 Funkční potenciál seniora 22
2.2 Alzheimerova choroba a funkční potenciál 24
2.3 Potřeba pomoci a podpory ze strany druhé osoby kompenzace
poklesu funkčního potenciálu 25
3 Pomoc a podpora seniorům s onemocněním Alzheimerovou
chorobou 30
3.1 Formální péče 31
3.2 Neformální péče 41
3.3 Propojení formální a neformální péče u seniorů s demencí 44
4 Postoj 46
4.1 Složky postoje 47
4.2 Rozdělení postoje 49
5 Metodologie 51
5.1 Cíl výzkumu 51
5.2 Metoda a přístup zkoumání 51
5.3 Jednotka zkoumání, zjišťování a jejich výběr 52
5.4 Technika zjišťování a zkoumání 53
5.5 Zdroje zkreslení 53
11
O B S A H
5.6 Realizace výzkumu 54
5.7 Analýza dat 55
5.8 Etické aspekty výzkumu 55
5.9 Operacionalizace 55
6 Analýza a interpretace získaných dat 57
6.1 DVOla 57
6.2 DVO lb 66
6.3 DVO 2a 78
6.4 DVO 2b 83
6.5 DVO 3a 91
6.6 DVO 3b 102
Závěr 114
6.7 HVO 114
6.8 Zhodnocení výzkumu 116
6.9 Doporučení využití výsledků výzkumu pro praxi 116
Použité zdroje 119
Jmenný rejstřík 126
Věcný rejstřík 128
Příloha A Stať 130
Příloha B Operacionalizace v tabulkách 143
Příloha C Otázky pro pracovníky denního stacionáře 150
Příloha D Otázky pro neformální pečující 151
Příloha E Český zdravotnický systém a člověk s demencí 152
Příloha F Funkční potenciál seniora a Alzheimerova choroba
podle pracovníků 153
12
SEZNAM TABULEK
Seznam tabulek
Tab. 1: Čtyři dimenze funkčního potenciálu a jejich snížení ve stáří 23
Tab. 2: Stádia demence X Dimenze funkčního potenciál seniora 27
Tab. 3: Náplň denního stacionáře pro seniory a funkční potenciál
seniora s demencí 37
Tab. 4: DVO 1: Jaký názor mají pracovníci na poskytování pomoci
seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři? 143
Tab. 5: Jaký názor mají rodinní pečující na poskytování pomoci
seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři? 144
Tab. 6: DVO 2a: Jaké emoce spojují pracovníci s poskytováním pomoci
seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři? 145
Tab. 7: Jaké emoce spojují rodinní pečující s poskytováním pomoci
seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři? 146
Tab. 8: DVO 3 a: Jakou pomoc poskytují pracovníci
seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionář? 147
Tab. 9: DVO 3 b: Jak využívají pomoc denního stacionáře rodinní
pečující o seniora s Alzheimerovou chorobou? 149
13
S E Z N A M OBRÁZKŮ
Seznam obrázků
Obr. 1: Maslowova pyramida potřeb (Pinterest[online]) 25
Obr. 2: Tříkomponentový model postojů (Hewstone, Sroebe 2006: 285]
47
14
SEZNAM POJMŮ A ZKRATEK
Seznam pojmů a zkratek
Viz - například
MPSV - ministerstvo práce a sociálních věcí
Č. - číslo
Kol. - kolektiv
Cit. - citace
LDN - léčebna dlouhodobě nemocných
Apod. - a podobně
APSSČR - Asociace poskytovatelů sociálních služeb České
republiky
ČAS - Česká alzheimerovská společnost
15
ÚVOD
Úvod
Moderní doba se snaží člověku stále více zkvalitnit a zjednodušit život.
Nastavení společnosti a její zabezpečení nám umožňuje, mimo jiné, prožít
dlouhý život. Dlouhý život znamená dlouhé stáří. Tato doba navíc, kterou
nám moderní společnost přináší, by měla být pro člověka darem. Jak
člověk tento „dar" prodlouženého života využije, není závislé pouze na
něm.
Stáří má mnoho podob, které se odvíjí od funkčního potenciálu člověka
a jeho schopnosti naplňování svých potřeb. Velký a častý „narušitel"
funkčního potenciálu je Alzheimerova choroba, která nejčastěji způsobuje
syndrom demence. Hiekischová (2020:42) poukazuje na nás jako na
společnost, která má zodpovědnost, postarat se o své seniory trpící demencí
a zajistit jim kvalitní a důstojný život. Česká republika si je toho
vědoma a poskytuje lidem s Alzheimerovým onemocněním oporu v podobě
sociálního a zdravotního systému (Holmerová, 2018:124).
V diplomové práci se zabývám sociální službou denní stacionář
a jeho vlivu na člověka s Alzheimerovou chorobou, a to jak z pohledu
pracovníků, tak z pohledu rodinných pečujících. Denní stacionáře pro seniory
s Alzheimerovou chorobou jsou považovány za vhodný typ kvalitní
profesionální péče, problémem je však jejich omezená dostupnost. Dostupnost
finanční, místní, ale i informační. Dostupnost informací v tom
smyslu, že senior či neformální pečující osoby mnohdy ani netuší o činnosti
denního stacionáře, či neznají jeho benefity. Studie prováděná v zahraničí
Luntem, Dowrickem, Lloyd-Williamsem (2018 [online]) hovoří o
tom, že denní stacionář poskytuje seniorům participaci, sociální kontakt
a pocit přínosu pro společnost. Zároveň studie ukazuje nedostatek výzkumů
o vlivu denních stacionářů pro seniory.
Jaké jsou však přínosy denních stacionářů pro seniory s Alzheimerovou
chorobou, a to z postoje pečujících osob a personálu zatím není
zkoumáno českými ani zahraničními odborníky. Uvedený nežádoucí stav
škodí denním stacionářům pro seniory, na které není dostatečně upřena
pozornost a jejich potenciál tak nemůže být dostatečně rozvíjen. Dále nedostatek
informací o smyslu denního stacionáře nedokáže podpořit seniora
ani pečujícího v rozhodnutí, zda denní centra využívat. Za žádoucí
považuji, aby se zaznamenal vliv denních stacionářů pro seniory na pro-
17
ÚVOD
jevy Alzheimerovy choroby a to z úhlu postoje pracovníků denních stacionářů
a neformálních pečujících o seniory s Alzheimerovou chorobou,
kteří denní stacionář navštěvují.
Diplomová práce se snaží odpovědět na otázku „Jaký postoj mají pracovníci
denního stacionáře a rodinní pečující o seniory s Alzheimerovou
chorobou k této službě při zajištění pomoci a podpory těmto klientům?"
Teoretická část bude vysvětlovat, kdo je senior a jak může Alzheimerova
choroba ovlivnit jeho funkční potenciál. Dále teorie představí pomoc
a podporu seniorům s Alzheimerovou chorobou, která je
možná v podobě neformální a formální péče. Uzavřením této části bude
představení modelu propojení formální a neformální péče, který se jeví
jako efektivní. Závěr teoretické části se bude věnovat porozumění postoji,
který tvoří oporu výzkumné části diplomové práce. Výzkumná část
práce bude zjišťovat postoj pracovníků a neformálních pečujících na poskytování
pomoci a podpory seniorům a Alzheimerovou chorobou denními
stacionáři. Postoj se skládá ze tří složek, složky kognitivní, emocionální
a konativní. Výzkumná částbude zkoumat jednotlivé složky postoje
pracovníků a neformálních pečujících. Výsledkem práce bude prezentace
konkrétních postojů personálu dvou denních stacionářů a neformálně
pečujících osob o seniory s Alzheimerovou chorobou, navštěvujících
denní stacionář, s cílem co nejvíce pečující složky propojit a zkvalitnit jejich
spolupráci ve prospěch klienta.
Popsaný žádoucí stav, v případě potvrzení jejich smysluplnosti, by
měl přispět k „dobrému jménu" denních stacionářů pro seniory. Dále by
práce měla poskytnout rodinám s členem postiženým Alzheimerovou
chorobou informace o možnostech pomoci a podpory denních stacionářů.
Obecně kvalitní výsledky a odpovědi v oblasti péče a podpory seniorů
pomohou zajistit, aby se rostoucímu počtu starších lidí žijících
s dlouhodobými podmínkami dostalo nejlepší možné péče (Lunt,
Dowrick, Lloyd-Williams, 2018[online]). Denní stacionáře by mohly být
skvělým pomocníkem, jak přispět ke zlepšení úrovně života seniora postiženého
onemocněním Alzheimerovou chorobou.
18
SENIOŘI
1 Senioři
Tato kapitola se bude věnovat vybrané cílové skupině seniorů s diagnostikovaným
syndromem demence. V textu bude vysvětlena terminologie,
o kterou se práce opírá. Text také obsahuje i specifické potřeby seniorů
s onemocněním demence.
Termín senior, čili starší člověk, nemá jasnou definici. Obecně můžeme
říci, že se senior nachází v pozdní fázi ontogeneze, také jinak ve
stáří (Kalvach, Čevela, Čeledová, 2012:19). Podle autorky Hrozenské,
Dvořáčkové (2013:13) je dolní věková hranice stáří dána 65. rokem. Ke
stáří směřuje proces stárnutí, v němž dochází k neodvratným biologickým
celoživotním změnám. Tento proces s sebou přináší zhoršení orgánových
systémů a funkcí, sníženou schopnost adaptability a zpomalení
psychomotorického tempa (citovaná Ondrušová, 2019).
Atchley (2001), cit. dle citované Kubalčíková (2015), popisuje stáří
skrze funkční potenciál, složen ze tří složek. Jedná se o fyzickou, psychickou
a sociální dimenzi. Podle některých autorů je popisována i dimenze
spirituální (citovaná Ondrušková, 2019) také mluví o složce spirituální.
Stáří je tak chápáno jako období života, ve které nastává vyšší pravděpodobnost
úbytku funkčnosti u jedné či více dimenzí. Na místo přichází pomoc
a podpora.
Co je třeba zdůraznit, je nemožnost generalizace seniorů. Mezi
zástupci stejné věkové kategorie dochází k rozdílům, primárně ve zdravotním
stavu (Hrozenská, Dvořáčková, 2012:12). Můžeme však říci, že
stáří má často negativní dopad na zdraví, který snižuje soběstačnost. Holmerová,
Jurásková, Zikmundová (21:2002) mluví o čtyřech základních
cílech podpory zdraví seniorů. Jedná se o zachování kvality života, aktivní
participace seniora ve společnosti, zlepšení soběstačnosti a snížení
vlivu nemocí a zdravotního postižení.
Velkým tématem a problematikou seniorů je syndrom demence.
Demence není normální součástí stárnutí, riziko onemocnění však ve vysokém
věku výrazně stoupá (Holmerová, 2018:44). Aktuálně je na zemi
přes 55 milionů jedinců trpících onemocněním demence a každý rok přibude
okolo 10 milionů těchto diagnóz (WHO [online]). Její negativní dopad
sahá až na jejich pečovatele, rodiny a společnost jako celek (WHO
[online]). I já se touto problematikou budu více zabývat, konkrétně demencí
vzniklou vlivem Alzheimerovy choroby.
19
SENIOŘI
1.1 Alzheimerova choroba a demence
Alzheimerova choroba je závažné postupně progredující onemocnění.
Dnes se tato choroba jeví jako soubor onemocnění, který má na každého
jedince odlišný vliv. Může se lišit průběh a trvání onemocnění, a to také
podle osobnosti člověka, jeho psychiky, fyzické zdatnosti, genetiky, dalších
onemocnění jedince, kvality dostupné péče a podpory. Alzheimerova
choroba se vyvíjí nenápadně, pozvolna a plynule (citovaná Hauke,
2017a). Je třeba zdůraznit, že nelze vyléčit (Zvěrova, 2017:76).
Nemoc se rozvíjí postupně, v řádu několika let (Holmerová 2018:
44). Jde o degenerativní onemocnění mozku, které nastává po poškození
mozkových buněk, které vytvářejí na mozku změny. Alzheimerova choroba
je nejčastější příčinou vzniku syndromu demence (ALZ.ORG [online]),
a to ze dvou třetin (Holmerová,2018:44). Definice demence podle
WHO ([online]) vysvětluje, že se jedná o syndrom, v němž dochází k negativním
změnám u kognitivních funkcí, a to nad přirozený dopad biologického
stárnutí jedince (WHO[online]). Nastává zmíněné snížení kognitivních
funkcí. Dochází ke změně paměti, myšlení, orientaci, porozumění,
úsudku, schopnosti učit se a komunikovat. Vnímání ovlivněno není. Porucha
kognitivních funkcí s sebou přináší i změny nálady, emoční stability,
chování nebo motivace (WHO[online]).
Stav se nemění náhle, nejprve se zhoršuje zapamatování nových informací.
Jak onemocnění postupuje, dochází u postiženého také k dezorientaci,
zmätenosti a změnám v chování. Nakonec i mluvení, polykání
a chůze se stávají obtížnými (ALZ.ORG [online]). Dochází k invaliditě
a závislosti na pomoci druhých osob (WHO[online]). Pro lepší orientaci,
je syndrom demence rozdělen do tří až čtyř fází.
První stádium demence ještě na soběstačnost velký dopad nemá,
stačí jen lehký dohled a podpora (Holmerová, 2018:50). Využívána bývá
telefonická podpora blízkých či různé návody a nápisy (ČAS,
2013:6). V tomto stádiu je postižena jenom část mozku, osobnost a úsudek
zůstává zachován (Holmerová, 2018:50). Změny svého stavu a projevy
syndromu jsou pro člověka velmi náročné, vznikají deprese, nejistota,
apatie, ztráta inciativy a motivace (ČAS, 2013:6) (Fertaľová, Ondriová
2020:21). Nemoc však postupuje dále a demence přechází do druhého
stádia. Demence způsobená Alzheimerovou chorobou
trvá v tomto období 2-10 let (ČAS, 2013:8). Citovaná Holmerová (2017)
a Holmerová (2018:50) popisují, že druhé stádium již začíná být náročné
20
SENIOŘI
i pro blízké postiženého jedince. Člověk s demencí ztrácí svou soběstačnost
a schopnost žít samostatně. Zhoršuje se prostorová orientace, a to
i v místech, které člověk dobře zná. V této fázi už je v některých základních
aktivitách potřebný neustálý dohled i pomoc. Tím však postup demence
nekončí, často nastává i třetí stádium, takzvaná těžká demence.
Stádium nastává, když už člověk přestává mít užitek z denních aktivit,
nerozumí jim a začínají je odmítat (citovaná Holmerová, 2017) Kognitivní
funkce je dále zasažena často úplnou ztrátou paměti (Fertaľová, Ondriová,
2020:22). Dochází k výraznému snížení verbální komunikace
a schopnosti pohybu (ČAS, 2013:15). Nastává riziko inkontinence, proleženin
a úrazů z pádů (citovaná Holmerová, 2017). Demence již přináší
komplikované poruchy chování nebo somatické problémy (ČAS,
2013:18). V této fázi dochází k častému umisťování nemocného do pobytových
služeb, tím pádem i ke ztrátě přirozených sociálních kontaktů
nemocného (Fertaľová, Ondriová, 2020:22).
Někdy ještě bývá u demence definováno poslední stádium, stádium
terminálním. Stádium může trvat měsíce, někdy však pouze týdny či
dny, končí smrtí (ČAS, 2013:19). Schopnosti pro všechny základní činnosti
jako jsou mluvení, hybnost, příjem jídla či pití upadají na „nulu"
(Holmerová, 2018:51). Apeluje se na schopnost personálu umět navázat
s člověkem s demencí kontakt, komunikovat s ním nonverbálně a
umět mu porozumět. Nemocný často trpí bolestmi, například v důsledku
nepohodlného napolohování či z důvodu somatických poruch (ČAS,
2013:19)
21
FUNKČNÍ POTENCIÁL A VLIV DEMENCE
2 Funkční potenciál a vliv demence
Ať už je příčina vzniku demence jakákoliv, demence je vždy komplexní
zásah do života člověka. Symptomy demence zasahují do mnoha sfér
(Holmerová, 2018:77) a ovlivňují takzvaný funkční potenciál, který byl
stručně zmíněn v první kapitole. Lze vycházet z toho, že funkční potenciál
je již narušen stářím. Demence, která není přirozenou součástí stáří,
jeho zhoršení ještě více prohlubuje. V této kapitole bude vysvětleno, co
vlastně funkční potenciál u seniora představuje a jaký vliv Alzheimerova
choroba na něj má.
2.1 Funkční potenciál seniora
Vysoký věk není jediným stanoviskem pro využívání pomoci a podpory.
Propracovanější způsob, jak zjistit nenaplněné potřeby člověka a zvážit
možnosti, jak je naplnit, je posoudit funkční stav čili funkční potenciál
(Atchley, 2001:12).
Pomocí konceptu funkčního potenciálu je prezentovaná etapa stáří,
která je spojena s poklesem u jedné či více dimenzí. To vytváří na každého
jedince jiné dopady. Pomáhající profese zkoumají míru snížení dimenzí
a jejich vliv na kompetence člověka, které umožňují si své potřeby
naplňovat samostatně. Koncept dovoluje mezi seniory specificky vymezit
seniory, jako osoby v seniorském věku, kteří z důvodu snížení funkčního
potenciálu nemohou své potřeby naplňovat samostatně a jsou závislí
na pomoci a podpoře z „vnější" (citována Kubalčíková, 2015).
Funkční potenciál má tři složky: fyzická, psychická a sociální dimenze.
Funkční potenciál popisuje stáří jako dynamický proces, ve kterém se
zvyšuje riziko snížení funkčnosti u jedné, dvou či všech dimenzí současně
(Atchley, 2001 cit. dle citovaná Kubalčíková, 2015).
Dimenze fyzická zahrnuje biologický projev stárnutí, který se projevuje
na člověku viditelně. Typickým příkladem snížení funkčnosti je snižování
elasticity, úbytek tekutin v těle, atrofie, snížení činnosti orgánů,
změna imunity či snížená adaptabilita na vnější změny. Navíc tento přirozený
proces může být spojen s patologickou formou stárnutí v podobě
chronických onemocnění, špatného funkčního stavu, sníženou soběstačností
a závislostí na zdravotní a sociální péči (citována Ondrušová, 2019)
(citována Kubalčíková, 2015)
22
FUNKČNÍ POTENCIÁL A VLIV DEMENCE
Psychická dimenze zachycuje snížení funkčnosti v důsledku kognitivních
změn. Nastávají změny osobnosti, mentální funkce, emoční
změny a změny paměti (citována Ondrušová, 2019). Dimenze vychází ze
schopnosti přijmout stáří a novou roli, která s ním je spojena (citována
Kubalčíková, 2015).
To, jaký má člověk vztah ke společnosti a společnost k němu udává
formu dimenzi sociální. Je tedy tvořena sociálními vztahy s druhými, mírou
participace ve společnosti a postojem ke společnosti. Sociální dimenze
bývá narušena stěhováním, ztrátou partnera či ukončením zaměstnání,
což často vytváří velkou psychickou zátěž. Velkou oporou dimenze
je kvalitní sociální síť (citována Ondrušová, 2019).
Literatura někdy uvádí i dimenzi spirituální, i já bych ji zde ráda zmínila.
V praxi jsem se často setkala se ztrátou smyslu života, pocitu méněcennosti
a pocitu „jsem zde na obtíž". Dimenze spirituální je myšlena ve
smyslu vyhledávání duchovna. Taktéž je často pozorována změna postoje
k víře či dochází až k spirituální krizi. Spojeno to může být se sníženou
frekvencí návštěv bohoslužeb či sníženého vědomí o farnosti. Jsou
tak postupně ochuzení o vnější spirituální dění. Příznivě se zde pro seniora
jeví účastnit se společenství a podílet se na jeho aktivitách. Literatura
často zmiňuje, že lidé „ve víře" se snáze vyrovnávají s těžkostmi, které
stáří přináší (citována Ondrušová, 2019). Pro znázornění dopadu stáří
byla vytvořena níže Tab. 1: Čtyři dimenze funkčního potenciálu a jejich
snížení ve stáří.
Tab. 1: Čtyři dimenze funkčního potenciálu a jejich snížení ve stáří
FYZIO PSYCHO SOCIO SPIRITO
- již zasažena snížením
vnitřních i vnějších funkcí
těla (elasticita, pohybový
aparát, obranyschopnost,
predispozice k chronickým
onemocněním...)
-ohrožena snížením
kognitivních
funkcí (paměť,
myšlení, úsudek),
změnou osobnosti,
emoční nestabili­
tou.
-psychická zátěž
z důvodu
ztráty blízkých
(smrt)
-nastává deficit
změnami prostředí,
ztrátou
blízkých (smrt)
a snížením sociálních
kon­
taktů
-bývá postižena
sníženou
sebehodnotou,
pocitem méněcennosti,
ztráta
smyslu života
- nízká dostupnost
náboženských
setkání,
možná spirituální
krize
23
FUNKČNÍ POTENCIÁL A VLIV DEMENCE
2.2 Alzheimerova choroba a funkční potenciál
Aktuální stav a potřeby člověka postiženého demencí se odvíjí od faktorů
jako je typ demence, jeho progresivnosti, osobnosti člověka, na vztazích
v rodině a jeho okolí, na podpoře od druhých lidí, na jeho celkovém
aktuálním zdravotním stavu, na kondici a na jeho prostředí, které může
být pro něj komfortní či nekomfortní či stresující (Holmerová, 2018:47).
U demence se však předpokládá výrazné snížení funkčního potenciálu.
Nastává ztráta soběstačnosti čili schopnosti postarat se sám o sebe.
Kompetence pro naplňování svých potřeb se postupně snižují až na úplnou
závislost na druhých (citována Hauke, 2017a). Alzheimerova choroba
zasahuje do fyzické, psychické i sociální dimenze, to se odráží na
funkčním potenciálu postiženého člověka.
Demence u fyzické dimenze přináší ztrátu mechanických dovedností
(citována Hauke, 2017a). To se odrazí na vykonávání běžných denních
aktivit, péči o domácnost, zmätenosti při vykonávání nových aktivit
a podobně (Fertaľová, Ondriová, 2020:21). Pak nastává i ztráta schopností
pro základní sebeobslužnost. Bez pomoci druhé osoby člověk s demencí
nevykoná osobní hygienu, nepoužije WC, není schopen se najíst,
napít či užívat léky. Omezena je i mobilita a postižený jedinec pak může
být odkázán na lůžko (citována Hauke, 2017a).
Psychologická dimenze je Alzheimerovou chorobou narušena
oproti „normálnímu" průběhu stáří změnou osobnosti, taktéž nastává
emoční labilita. Nad myšlením převládají emoce. V oblasti kognitivních
funkcí se nemoc projevuje poruchou krátkodobé paměti. Nebezpečí pak
vzniká v běžných domácích činnostech, jako je například vypnout sporák.
Psychická dimenze je také postižena v schopnosti organizovat a plánovat.
Plánování narozeninové oslavy či si jen ohřát oběd už může pro
seniora s demencí vytvářet problém (citována Hauke, 2017a). Celkově se
přesouvá zodpovědnost a povinnosti na druhé. Dalším projevem demence
je ztráta orientace v prostředí, a to i známém (Fertaľová, Ondriová,
2020:21). Zpočátku je snížena orientace v nových prostorech, pak i
ve známých, a nakonec dochází i k nerozpoznání svých přátel či rodiny
(citována Hauke, 2017).
Sociální dimenze bývá narušena ztíženou komunikací, slovní zásoba
ubývá, člověk s demencí pomaleji a hůře mluví. Také má jedinec problém
porozumět druhým. Dále je sociální dimenze narušena chováním seniora.
Člověk s demencí si neuvědomuje nevhodnost či nepřiměřenost
24
FUNKČNÍ POTENCIÁL A VLIV DEMENCE
svého chování. Obtížněji dodržuje normy společnosti a dochází tím k narušení
mezilidských vztahů. Netuší tedy jak se chovat například v restauraci.
Rizikem je uzavírání do sebe sama, senior přestává rozumět
světu, soustředí se pak jen na sebe a naplňování svých potřeb (citována
Hauke, 2017a).
2.3 Potřeba pomoci a podpory ze strany druhé osoby kompenzace
poklesu funkčního potenciálu
Symptomy demence zasahují do mnoha sfér a snížený funkční potenciál
brání samostatnému naplňováním potřeb postižených osob. Obecně jsou
definovány potřeby každého člověka podle Maslowa, takzvanou pyramidou
potřeb. Spodní část pyramidy (základní tělesné, fyziologické potřeby
a potřeba bezpečí a přijetí] je pro život neodmyslitelná, jakmile jsou zde
zmíněné potřeby naplněny, člověk vnímá i deficitu potřeb znázorněných
výše a snaží se je naplnit. Pečovatelé, a mnohdy i profesionální, mají pocit,
že potřeby lidí s demencí už vlivem demence nejsou stejné. Ale potřeby
stejné zůstávají a jejich naplňování zajišťuje vyšší kvalitu života (citována
Hauke, 2017a). Pyramida je znázorněna níže na obrázku (Obr. 1:
Maslowova pyramida potřeb).
Maslowova pyramida potřeb
Potřeba
seberealizace
Potřeba uznání, úcty
Potřeba lásky, přijetí, spolupatřičnosti
Potřeba bezpečí a jistoty
Základní tělesné, fyziologické potřeby
Obr. 1: Maslowova pyramida potřeb (Pinterest[online]).
Jak bylo řečeno, nej základnější potřeby jsou zachyceny ve spodní
části pyramidy. Základní tělesnou a fyziologickou potřebou j e dýchání,
25
FUNKČNÍ POTENCIÁL A VLIV DEMENCE
pohyb jídlo, tekutiny, spánek, vyprazdňování, teplo, absence bolesti, relaxace,
sex. Také mezi primární potřeby patří potřeba bezpečí a jistoty.
Jde o pocitbezpečí, důvěry, stability a ochrany (Malíková, 2011:170). Potřeba
lásky, přijetí a spolupatřičnosti se odvíjí od sociálních kontaktů.
U seniora jsou upřednostňovány rodinné kontakty, oproti mladým lidem
je obtížnější kontakty navazovat (citována Ondrušová, 2019). Dosažení
úspěchu, samostatnosti, respektu od druhých, pozornosti a pochvaly, odpovědnosti
naplňuje člověku potřebu uznání a úcty (Malíková,
2011:168;170). Konec pyramidy je završen potřebou seberealizace.
Člověk si tuto potřebu dokáže naplnit skrz koníčky, plněním snů či například
péčí o svou rodinu (citována Ondrušová, 2019). Seberealizace je
úzce spojena se spiritualitou ve znamení hledání sama sebe a nalezení
smyslu života (Malíková, 2011:170). Ve spojitosti s touto potřebou, chci
opět vyzdvihnout vytvoření smysluplné náplně dne (ČAS, 2013).
Podle Zgoly (2003:140) je velkým zdrojem pro člověka s demencí
prostředí, které ho obklopuje. Prostředí má na funkční potenciál člověka
s demencí velký vliv. Významné je prostředí, které podporuje zachované
schopnosti a zároveň kompenzuje schopnosti ztracené a dovoluje
seniorovi s demencí samostatné naplňování svých potřeb.
Autorka Zgola (2003:83) říká, že dobrá péče o člověka s demencí nezapomíná
hledat schopnosti, které u člověka s demencí přetrvávají
a snaží se je zachovat a rozvíjet. Potřebná pomoc a podpora by měla přijít
v té chvíli a míře, v které si senior nedokáže vystačit sám. Kompenzace
by měla být zajištěna ve všech rovinách postižených dimenzí funkčního
potenciálu a mělo by být umožněno naplňování potřeb seniora. Navzájem
se tyto dimenze proplétají a ovlivňují jedna druhou.
Péče by se měla opírat o principy „Person centered care". Mezi tyto
principy patří: zachování lidské hodnoty člověka žijícího s demencí i jeho
rodinných příslušníků, individualita lidí s demencí a způsob projevování
jejich osobnosti, kultury a života člověka. Dalšími principy je zachování
vztahů, komunikace s okolím a potenciál zvýšit pohodu a kvalitu života
(Holmerová, 2018: 97). Celkově by měla být poskytována péče ve znamení
důvěry, s pocitem, že dění kolem sebe může nemocný kontrolovat
(Zgola, 2003:83).
Pomoc a podpora seniora s demencí je potřebná až od druhé fáze
syndromu. V prvním stádiu je člověk ještě soběstačný, stačí jen lehký dohled
a podpora. Své potřeby si naplní sám. Větší pomoc je potřeba při
cestování v dopravních prostředcích (Holmerová 2018: 50). Druhé stá-
26
FUNKČNÍ POTENCIÁL A VLIV DEMENCE
dium už je ve znamení neustálého dohledu v některých základních aktivitách
(citována Holmerová, 2017). Stále je možné prožívat radost, vnímat
a uspokojivě komunikovat. Doporučuje se nastavit denní režim a vytvořit
smysluplnou náplň dne (ČAS, 2013:9).
Třetí stádium demence přináší výrazné snížení pohybu, řeči, poruchy
chování a somatických funkcí. Kromě podpory při mobilitě je často
nutná podpora při příjmu stravy. Je nutná nepřetržitá péče ve formě individuální
sociální i zdravotnické pomoci v podobě dlouhodobé a paliativní
péče. Důležité je rozklíčovat příčiny problematického chování jako
je například bolest, dehydratace, diskomfort, dehydratace, zácpa či retence
moči. Konečné stádium, terminálni, se zde odvíjí od kvality ošetřovatelské
a lékařské péče (ČAS, 2013:15).
Závěrem kapitoly je shrnující tabulka prezentující vliv stádií demence
na potenciál seniora a potřeby, které již nemohou být samostatně
zajišťovány (Tab. 2: Stádia demence X Dimenze funkčního potenciálu seniora).
Pomoc a podpora v těchto oblastech by měla ideálně vycházet ze
zmíněných principů „Person centered care".
Tab. 2: Stádia demence X Dimenze funkčního potenciálu seniora
27
FUNKČNÍ POTENCIÁL A VLIV DEMENCE
Stádia
demence
X
Dimenze
funkčního
potenciálu
seniora
1. 2. 3.
4.
FYZIO
-již zasažena
snížením
vnitřních i
vnější funkcí
těla (elasticita,
pohybový
aparát,
obranyschopn
ost,
predispozice k
chronickým
onemocněním
...]
Somatické
problémy
ztížená
mobilita,
inkontinence
apod.),
proleženiny,
riziko úrazů,
neschopnost
přijmutí stravy
Ztráta všech
základních
schopností
(imobilita,
neschopnost
příjmu stravy,
inkontinence),
silné bolesti
PSYCHO
-ohrožena
snížením
kognitivních
funkcí (paměť,
myšlení,
úsudek,..),
změnou
osobnosti,
emoční
nestabilitou,
-psychická
zátěž z důvodu
ztráty blízkých
(smrt)
Využívání
pomůcek
(nápisy,
návody), lehká
slovní podpora
u složitějších
úkonů
Deprese,
pasivita,
nejistota ztráta
inciativity,
motivace
Zhoršená
prostorová
orientace, u
některých
základních
denních aktivit
potřeba
dohledu
Ztráta
motivace k denn
ím činnostem
(péče o
domácnost,
hygiena, vaření
apod.), ztráta
paměti,
poškození
řečového
centra,
neporozumění
vnějšímu světu
Navíc k předcho
zimu
neschopnost
verbálně
komunikovat
SOCIO
-nastává
deficit
změnami
prostředí,
ztrátou
blízkých
(smrt) a
snížením
sociálních
kontaktů
Přicházející
závislost na
druhé osobě
Nutná neustálá
péče, poruchy
chování,
nerozpoznání
ani blízkých
osob, snížená
schopnost
komunikace,
ztráta
přirozených
sociálních
kontaktů,
změna
prostředí,
neporozumění
vnějšímu světu
Navíc k předcho
zimu úplná
ztráta verbálně
komunikovat,
silné poruchy
chování
28
FUNKČNÍ POTENCIÁL A VLIV DEMENCE
SPIRITO
-bývá
postižena
sníženou
sebehodnotou,
pocitem
méněcennosti,
ztráta smyslu
života
- nízká
dostupnost
náboženských
setkání, možná
spirituální
krize
Nejistota ze
zjištěného
onemocnění,
ztráta motivace
neporozuměni
vnějšímu světu
Uzavírání se do
sebe sama
\7
2. stádium: podpora
při naplnění potřeby
seberealizace,
uznání a úcty, bezpečí
a jistoty (struktura
dne, smysluplná
náplň)
3. stádium: podpora
při naplnění bezpečí a
jistoty, lásky, přijetí a
spolupatřičnosti (i
přes nespolečenské
chování), tělesné a fyziologické
potřeby
4. stádium: nutná
podpora druhé
osoby pro zajištění
všech potřeb (podle
Maslowova), nutná
sociální, zdravotnická
a paliativní
péče
29
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
3 Pomoc a podpora
seniorům s onemocněním Alzheimerovou
chorobou
Jak bylo zmíněno výše, prostředí má na seniora s demencí a jeho funkční
potenciál velký vliv. Čím déle senior setrvá ve svém domácím prostředí,
tím lépe. Člověk s demencí však v důsledku ztrácející soběstačnosti potřebuje
pomoc „zvenčí" pomoc.
Povinností každé společnosti je postarat se o své seniory trpící demencí
a zajistit jim i tak kvalitní a důstojný život. Tím se řídí i Česká republika
(Hiekischová, 2020:42). Pomoc a podpora je zde rozvíjena
v rámci Evropské unie, a to v podobě mnoha strategických plánů
a opatření. Mezi takové strategické plány patří Národní strategie podporující
pozitivní stárnutí na léta 2013-2017, Národní akční plán pro Alzheimerovu
nemoc na léta 2016-2019 (Hiekischová, 2020:42), Národní
akční plán pro Alzheimerovu nemoc a obdobná onemocnění pro roky
2020-2030 (MPSV, 2021) a Národní strategie rozvoje sociálních služeb
pro období 2016-2025. Strategie jdou „cestou" zvyšování kvality sociálních
služeb a zvýšením počtu sociálních služeb, které seniorovi umožní
setrvat v jeho přirozeném prostředí (Hiekischová, 2020:42).
Nejen v České republice je systém pomoci a podpory seniorům nastaven
v podobě formální a neformální péče. Formální péče je vymezena
zákonem a je kontrolována státem nebo jinými institucemi. Péče je poskytovaná
sociálními službami, je zpoplatněná a je poskytována pouze
kvalifikovanými profesionály (Kotrusová, Dobiášová, Hošťálková,
2013:10).
Neformální péče zákonem vymezená není. Neformální péče bývá nazývána
i jako péče laická či rodinná (citována Mikanová, Dvořáková,
2020). Ostře může být definována jako bezplatná péče poskytovaná
v domácím prostředí (citována Hubíková, 2015). Kvalita života nesoběstačného
seniora, o nějž pečuje rodina, je ve srovnání s institucionální
péčí často i výrazně vyšší (MZCR [online]).
Jak z textu vyplývá, péče v domácím prostředí (čili domácí péče) je
dnes uznána za nejlepší formu péče. Domácí péče však musí být reálná.
(Pecevcelka [online]). Domácí péče si žádá pomoc „zvenčí", jen tak je
možné pružně reagovat na postupně rostoucí potřeby nesoběstačného
30
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
seniora (MZCR [online]). Domácí péče nestojí pouze na vztahu dvou složek,
pečovatel a opečovávaný. Své nezastupitelné místo zde má formální
péče, vycházející z veřejného či soukromého sektoru (Tina a Karen, 2007
cit dle Tabáková, Václaviková, 2008:86). Propojení formální a neformální
péče má potenciál pomoci seniorům zůstat v jejich přirozeném domácím
prostředí a zvýšit tak jejich kvalitu života (Tanner, Harris, 2008 cit dle
Kowaliková, Chytil, 2019:63). Domácí péče má tedy možnost podpory
nabídkou sociálních služeb, jako jsou odlehčovací služby, pečovatelské
služby, osobní asistence, centra denních služeb a denní stacionáře. Tyto
služby jsou sice poskytovány opečovávaným, mají však příznivý dopad
i na pečující (citována Mikanová, Dvořáková, 2020).
3.1 Formální péče
Jedná se o kontrolovanou profesionální pomoc a podporu, jejíž míra
a forma je ošetřena smlouvou, kde jsou jasně definovány poskytované
činnosti (Kotrusová, Dobiášová, Hošťálková, 2013:10). Oporu lidem
s demencí a jejich blízkým tvoří sociální a zdravotnický systém (Příloha
E, Český zdravotní systém a člověk s demencí) (Holmerová,
2018:124).
Přestože je teoreticky v zákoně je zdravotnická a sociální péče od
sebe oddělena, je v oblasti péče poskytování těchto služeb, nejen u klientů
s demencí provázané a těžce oddělitelné. Služby jako jsou domovy
se zvláštním režimem, domovy pro osoby se zdravotním postižením, ale
i domovy pro seniory, jsou pobytové služby sociální. Jsou to však služby,
ve kterých se očekává i péče lékařská (Holmerová, 2018:139). Diplomová
práce se bude pro své účely dále zabývat pouze sociálním systé­
mem.
Sociální sféra, legislativně upravena zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních
službách, představuje oporu pro seniory a jejich blízké v oblasti
financí a péče. Stát si uvědomuje u člověka se ztrácející se soběstačností
vyšší finanční výdaje na jejich kompenzaci. Je zde základní finanční zabezpečení
v podobě starobního nebo invalidního, případně vdovského/
vdoveckého důchodu. Další finanční podporu přináší možnost zažádat o
příspěvek na péči, ošetřovné pro pečující osoby, příspěvek na mobilitu a
příspěvek na zakoupení zvláštní pomůcky (citována Kainráthová, 2017).
31
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
Z hlediska péče reaguje sociální systém na sníženou soběstačnost
člověka poskytováním sociálních služeb, jež jsou taktéž popsány v zákoně
č. 108/2006 Sb.
3.1.1 Sociální služby
Třetí kapitola mluví o sociální službě jako formální péči, která je oporou
neformální péče. Sociální služba je forma odborné pomoci „zvenčí". Popis,
co vlastně sociální služby jsou, podává Ministerstvo práce a sociálních
věcí. Sociální služby pomáhají žít běžným životem a pomáhají zvládat
denní činnosti jako: zajištění chodu domácnosti, osobní hygiena, příjem
stravy, uplatňování práv a oprávněných zájmů. Také zajišťují bydlení,
poradenství, kontakt se sociálním prostředím, výchovné, sociálně
terapeutické, vzdělávací a aktivizační činnosti. Každá služba naplňuje pomoc
dle stanovených příslušných prováděcích předpisů. Sociální služby
se snaží o co nejvyšší kvalitu. Za cíl mají zachovávat lidskou důstojnost,
vycházet z individuálních potřeb, rozvíjet schopnosti každého klienta,
zachovávat soběstačnost či ji zlepšovat a poskytovat kvalitní službu v zájmu
klientů. Právě senioři, lidé se zdravotním postižením, rodiny s dětmi
a lidé sociálně vyloučení využívají činnost sociálních služeb nejvíce
(MPSV, 2020).
Nyní budou představeny jednotlivé typy služeb, které bývají nápomocny,
jenž trpí demencí. Sociální služby, stejně jako služby zdravotní,
nejsou přímo určeny pouze jedné cílové skupině. Tudíž žádný druh sociálních
služeb není přímo určen pouze lidem trpícím demencí. Jednotlivé
druhy sociálních služeb jsou určeny několika cílovým skupinám s podobnými
potřebami pro péči, pomoc a podporu. Konkrétnější specifikum určuje
až poskytovatel sociální služby (Holmerová, Horečky, Hanuš,
2016:16). Na hrazení sociálních služeb se podílí mimo klienta i stát ve
formě příspěvku na péči, který je klientům vyplácen za účelem úhrady
péče (Zákon 108/2006 Sb., § 18).
Sociální služby jsou poskytovány takzvaným poskytovatelem sociálních
služeb (Zákon 108/2006 Sb.) a jsou rozděleny na druhy: sociální
poradenství, sociální prevence a sociální péče (Malíková 2011:44, 45,
46). Druhy služeb budou krátce popsány. Každá sociální služba poskytuje
v rámci své činnosti sociální poradenství a přispívá k řešení nebo
předcházení nepříznivé situace osob (Zákon 108/2006 Sb.). Služby sociální
prevence mají za cíl předcházet a odstranit sociální vyloučení u lidí,
32
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
kteří jsou ovlivňováni negativními vlivy. Pro seniory je zde Sociálně aktivizační
služba (Malíková, 2011:42). Sociální péče je cílená na zajištění základních
potřeb osob, kteří si je nedokáží zajistit sami (Malíková 2011:
42).
Služby sociální péče jsou rozděleny do tří forem, terénní, pobytové
a ambulantní. Terénní služby jsou poskytované v přirozeném prostředí
klienta (zákon 108/2006 Sb., § 33). Cílové skupině, lidem trpící demencí,
jsou přístupny tyto služby: pečovatelská služba, osobní asistence,
domy s pečovatelskou službou a tísňová péče (citována Kainráthová,
2017). Další forma péče, služby pobytové poskytují mimo ostatní činnost
ubytování v zařízeních sociálních služeb (Zákon 108/2006 Sb., § 33). Pobytová
forma péče by měla být brána jako konečná možnost, když už
není možná domácí péče (Holmerová, Horečky, Hanuš 2016: 16). Může
však také jít o poskytnutí ubytování na přechodnou dobu (odlehčovací
služba). Nejznámější pobytová sociální služba pro seniory je jistě domov
pro seniory, dále odlehčovací služba, týdenní stacionáře a pro specifické
potřeby osob (například lidé s onemocněním Alzheimerovou chorobou)
je určena služba domov se zvláštním režimem. Ambulantní formu služeb
senior navštěvuje nebo je zde doprovázen, není mu zde poskytnuto
ubytování. Ambulantní forma nabízí pro seniory s demencí primárně jedinou
službu, a to denní stacionáře. Pomoc a podporu mu však může být
poskytnuta i sociálně aktivizačními službami pro seniory a osoby se
zdravotním postižením, sociální rehabilitace, odborné sociální poradenství,
tlumočnické služby a průvodcovské a předčitatelské služby (Zákon
108/2006 Sb.).
3.1.2 Ambulantní forma služeb
Tato forma služeb poskytuje klientům různé programy, aktivizaci a vzdělávací
činnost. Činnost je hrazena klientem podle skutečně spotřebovaného
času. Maximální výše úhrady je 130 Kč. Součástí bývá možnost
dovozu stravy (MPSV, 2022a).
Ambulantní forma nabízí seniorům velká pozitiva. Umožňuje zachovat
člověka v přirozeném prostředí, i přesto, že již potřebuje využívat sociální
službu. Ambulantní forma péče posiluje sociální vazby a zachovává
vytvořené vazby člověka k přirozeným zdrojům podpory (rodina, přátelé,
blízcí) (citována Kubalčíková, 2013). Zároveň je klientům v rámci
33
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
činnosti zprostředkován kontakt se svými vrstevníky, kde společně rozvíjí
a udržují své dosavadní schopnosti (Novák, Formy a druhy [online]).
Ambulantní služby podporují koncept sociální inkluzel a posilování role
neformálních (domácích) pečujících (citována Kubalčíková, 2013). Naopak
nevýhodou ambulantních zařízení může být nutná doprava do zařízení,
místní nedostupnost či finanční náročnost (Novák[online]). Ministerstvo
práce si je však vědomo potenciálu ambulantní péče, její rozvoj
vnímá jako investici pro udržení člověka co nejdéle v jeho běžném přirozeném
prostředí. Podpora terénních a ambulantních služeb je prezentována
v Národním plánu obnovy na posílení ekonomiky po pandemii koronaviru
(MPSV, 2022b).
3.1.3 Denní stacionář
Denní stacionář je jasně vymezen zákonem 108/2006 Sb., § 46: „V denních
stacionářích se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou
soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám
s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou
pomoc jiné fyzické osoby". Služba těmto osobám nabízí základní
činnosti, které budou níže představeny:
• Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu jako je pomoc
při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek, pomoc při
přesunu na lůžko nebo vozík, pomoc při prostorové orientaci, samostatném
pohybu ve vnitřním prostoru, pomoc a podpora při podávání
jídla a pití (Vyhláška 505/2006 Sb.).
• Dále denní stacionář zajišťuje podporu při osobní hygieně nebo poskytnutí
podmínek pro osobní hygienu v podobě pomoci při úkonu
osobní hygieny a pomoci při použití WC. Stacionářem je po dobu
poskytování služby poskytována strava odpovídající věku, zásadám
racionální výživy a potřebám dietního stravování (Vyhláška
505/2006 Sb.).
• Dále je naplňována výchovná, vzdělávací a aktivizační činnost.
Jedná se o pracovně výchovnou činnost, nácvik a upevňování motorických,
psychických a sociálních schopností a dovedností. Tomu
odpovídají i podmínky prostředí. (Vyhláška 505/2006 Sb.).
1
Individuální integrace, sociální soudržnost (Matoušek 2003: 84)
34
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
• Služba poskytuje zprostředkování kontaktu se společenským prostředím.
To se děje v podobě pomoci při obnovení nebo upevnění
kontaktu s rodinou a pomoci a podpoře při dalších aktivitách podporujících
sociální začleňování osob (Vyhláška 505/2006 Sb.). Takové
aktivity jsou přizpůsobené zdravotním podmínkám účastníků
a obvykle zahrnují: kreativní práce, poslouchání písniček, mentálně
posilující hry, diskuze, oslavy svátků a narozenin, protahování
a jemné cvičení, místní výlety a podobně (Morris [online]).
• Poskytovány jsou i sociálně terapeutické činnosti, jejichž poskytování
vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností
a dovedností podporujících sociální začleňování osob (Vyhláška
505/2006 Sb.).
• Poslední činností denního stacionáře je pomoc při uplatňování
práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: pomoc
při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů
(Vyhláška 505/2006 Sb.).
Stacionář může (ale nemusí) také zajistit dopravu do a ze stacionáře,
poradenství blízkým klienta, podpůrné skupiny pro pečovatele, pomoc
při plánování péče a pečovatelské vzdělávání. Některé stacionáře dokonce
nabízejí terapii zvířat nebo programy, které zahrnují děti. Například
v Kalifornii je realizován projekt GOLD, kde senioři navštěvují školy,
aby sdíleli své životní zkušenosti s dětmi (Segal, Robinson, White [on­
line]).
Denní stacionáře mají různou podobu, která je udána cílovou skupinou,
na kterou se denní stacionář specializuje. Tento text se bude věnovat
denním stacionářům pro cílovou skupinu senioři. Podle Hoyta, Witt
(2020[online]) jsou tyto stacionáře určeny lidem, kterým ještě zdraví
„dovolí" vykonávat základní aktivity. Denní stacionáře jsou určeny
zejména osobám trpícím Alzheimerovou chorobou nebo jinými neurodegenerativními
onemocněními. Služby denních stacionářů jsou poskytovány
buď v samostatných organizacích, nebo jako součást domovů pro
seniory (APSSCR, 2019 [online]). Denní stacionáře jsou cenově dostupnější
možností (i když stále nákladnou) než jiné možnosti služeb. Ve
srovnání s pečovatelským domem, zařízením hospicové péče nebo chráněným
bydlením, je denní stacionář mnohem méně nákladný (Hoyt,
Witt[online]). Pro přehlednost, maximální výše úhrady za úkon je 120 Kč
35
P O M O C A PODPORA SENIORŮM s ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
za hodinu, strava je hrazena do maximální výše 160 Kč, za zprostředkování
minimálně 3 hlavních jídel, a (pouze za oběd 75 Kč) (Vyhláška
505/2006 Sb., o závěrečných ustanoveních).
Tento typ služby zajišťuje nepřetržitý dohled a profesionální péči,
kde může senior trávit velkou část dne a podílet se na aktivitách, které se
snaží zachovávat či rozvíjet jeho soběstačnost (citována Hauke, 2017a).
Nelze popřít stigma, které denní stacionář nese - "hlídání dospělých dětí".
Mnoho denních stacionářů se snaží proti této představě bojovat. Denní
stacionář má však obrovská pozitiva, kterých si společnost nebývá vědoma
(Morris[online]).
Denní stacionáře pomáhají překonat řadu problémů souvisejících
s věkem, včetně deprese, osamělosti, únavy a ztráty funkce mozku.
Senioři se mohou socializovat, učit se, měnit své stálé prostředí a zažívat
nadále radost. Je prokázáno, že využívání tohoto typu služeb přináší fyzický
i duševní prospěch. Denní stacionář dává seniorům denní strukturu
plnou aktivit a času stráveného s ostatními seniory. Senioři, kteří mají
strukturované dny plné aktivit a tráví čas s přáteli, mají vyšší kvalitu života,
a to i při onemocnění demencí. To je velký bonus oproti domácí
péči, která by nezajistila tak kvalitní sociální kontakt (Hoyt, Witt[online]).
Zároveň je stacionářem podpořeno setrvání v přirozeném prostředí
člověka, nadále jsou zachovány vazby se svými blízkými, funguje
jeho přirozená síť podpory složená z přátel, rodiny a ostatních blízkých
(Kubalčíková, 2013 cit. dle citovaná Hauke, 2017b). Denní stacionáře
často mohou úspěšně nahradit či oddálit pobytová zařízení (citována
Hauke, 2017b).
Příznivý dopad denních stacionářů je i směřován k neformálním pečujícím,
kterým je tak umožněno, ještě ve spolupráci s pečovatelskou
službou či osobní asistencí, zachovat si svůj způsob života ve smyslu zaměstnání,
volného času a jiných „starostí" (citována Hauke, 2017b).
Denní stacionář tak může zabránit vyčerpání fyzických a psychických sil
pečujících. Norský článek od Tretteteiga (cit. dle Lunt, Dowrick, LloydWilliams,
2018[online]) mluví o studii, která potvrdila pozitivní vliv denních
stacionářů na pečující. Neformální pečující vnímají denní stacionář
jako formu úlevy a podpory jejich péče, která měla také vliv na zvýšení
jejich kompetencí v péči. Článek naznačuje, že denní centra mohou snížit
zátěž pro rodinné pečovatele a pomoci v jejich pečovatelské roli (Lunt,
Dowrick, Lloyd-Williams, 2018[online]).
36
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
Nyní důkaz z vědeckého světa. Výzkumná studie provedená v Londýně
mezi lety 2014-2015 zkoumala roli a účel všeobecných denních
center pro starší lidi. Této studie se zúčastnili čtyři denní centra a 69 lidí.
Ukazuje, že výhody získané účastníky, jejich rodinnými pečovateli a dobrovolníky
centra jsou přesně ty výsledky, na něž se politika Anglie zaměřuje.
Dopad návštěvnosti centra byl pro účastníky statisticky významný
v oblastech sociálních sítí, účast, zapojení a aktivní zaplnění volného
času. Pracovníci denního stacionáře a rodinní pečovatelé popisují
u sebe či známých zlepšení kvality života přímo. Využívání služeb denního
stacionáře je dle nich velkým přínosem. Pozorovaní klienti denních
stacionářů uváděli, že jim služba přináší: sociální interakce, možnost zapojit
se a něčím přispět, podporu a dohled pracovníků, pocit nezávislosti,
být součást skupiny, pocit sebeúcty, humor, lepší duševní zdraví (včetně
nalezení smyslu), pocit bezpečí, aktivita a fyzická činnost. Výzkum našel
rovněž potenciál denních stacionářů zlepšit zdraví a pohodu starších lidí,
podpořit pečovatele a maximalizovat příznivý dopad sociálních služeb
(Institute of gerontology[online]).
Náplň denního stacionáře pro seniory bude níže porovnána se složkama
funkčního potenciálu seniora s demencí (Tab. 3: Náplň denního stacionáře
pro seniory a funkční potenciál seniora s demencíChyba! Chybný odkaz na
záložku.). Snahou je znázornit formu oporu denního stacionáře.
Tab. 3: Náplň denního stacionáře pro seniory a funkční potenciál seniora s de­
mencí
37
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
Základní činnosti denního
stacionáře
Složky funkčního potenciálu seniora s demencí +
potřeba pomoci podle fází demence
Základní činnosti denního
stacionáře B,0 PSYCHO
pomoc při
zvládání
běžných
úkonů péče
o vlastní
oblékání,
svlékání
3. fáze -
4.fáze
X X X
pomoc při
zvládání
běžných
úkonů péče
o vlastní
přesun na lůžko
nebo vozík
Potřeba u
3. fáze -
4.fáze
X X X
pomoc při
zvládání
běžných
úkonů péče
o vlastní
prostorová
orientace,
samostatný
pohyb ve
vnitřním
prostoru
Potřeba u
3. fáze -
4.fáze
Od 2. fáze
demence
(zhoršená
prostorová
orientace)
Od 3. fáze
(nutná
neustálá
péče)
X
pomoc při
zvládání
běžných
úkonů péče
o vlastní
podpora při
podávání stravy
Potřeba u
3. fáze -
4.fáze
X X X
pomoc při
osobní
hygieně
nebo
poskytnutí
podmínek
pro osobní
hygienu
úkony osobní
hygieny
Od 3. fáze
(ztížená
mobilita)
Od 2. fáze
(dohled při
výkonu
některých
základních
činností)
X X
pomoc při
osobní
hygieně
nebo
poskytnutí
podmínek
pro osobní
hygienu Použití WC
Od 3. fáze
(inkontine
nce)
X X X
poskytnutí
stravy
zajištění
odpovídající
stravy po dobu
poskytování
služby
Vhodné u
všech fází
X X X
výchovné,
vzdělávací a
aktivizační
činnosti
pracovně
výchovná
činnost
X X X X
výchovné,
vzdělávací a
aktivizační
činnosti
nácvik a
upevňování
motorických,
psychických a
sociálních
schopností a
dovedností,
Od 3. fáze
ztížená
mobilita
Od 2. fáze
(snížená
schopnost
samostatně
vykonávat
některé
aktivity),
potřeba
seberealizace,
struktury dne,
smysluplné
náplně
Od 2. fáze
(snížená
samostatn
ost)
X
38
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
podmínky pro
vzdělávání nebo
pracovní
X X X X
uplatnění
pomoc při
obnovení nebo
Přirozeně u
seniora
dochází ke
snížení
sociálních
kontaktů, u 3.
fáze navíc:
ztížená
komunikace,
neporozumění
vnějšímu světu
Od 3. fáze
(ztížená
upevnění
Přirozeně u
seniora
dochází ke
snížení
sociálních
kontaktů, u 3.
fáze navíc:
ztížená
komunikace,
neporozumění
vnějšímu světu
komunikac
zprostředko kontaktu s rodin
Přirozeně u
seniora
dochází ke
snížení
sociálních
kontaktů, u 3.
fáze navíc:
ztížená
komunikace,
neporozumění
vnějšímu světu
e, ztráta
vání ou, pomoc a
Přirozeně u
seniora
dochází ke
snížení
sociálních
kontaktů, u 3.
fáze navíc:
ztížená
komunikace,
neporozumění
vnějšímu světu
přirozenýc
Od 4. fázeuzavřeníse
do
sebe sama
kontaktu se
společenský
podpora při
dalších
X
Přirozeně u
seniora
dochází ke
snížení
sociálních
kontaktů, u 3.
fáze navíc:
ztížená
komunikace,
neporozumění
vnějšímu světu
h
sociálních
Od 4. fázeuzavřeníse
do
sebe sama
m aktivitách
Přirozeně u
seniora
dochází ke
snížení
sociálních
kontaktů, u 3.
fáze navíc:
ztížená
komunikace,
neporozumění
vnějšímu světu
kontaktů,
Od 4. fázeuzavřeníse
do
sebe sama
prostředím podporujících
sociální
začleňování
Přirozeně u
seniora
dochází ke
snížení
sociálních
kontaktů, u 3.
fáze navíc:
ztížená
komunikace,
neporozumění
vnějšímu světu
neporozu
mění
vnějšímu
osob
Přirozeně u
seniora
dochází ke
snížení
sociálních
kontaktů, u 3.
fáze navíc:
ztížená
komunikace,
neporozumění
vnějšímu světu
světu)
socioterapeutic
Od 3. fáze
(ztížená
komunikac
e, ztráta
přirozenýc
h
sociálních
kontaktů,
neporozu
mění
vnějšímu
světu)
sociálně
ké činnosti pro
rozvoj a udržení
schopností a
dovedností
Od 1. fáze
Deprese,
pasivita,
Od 3. fáze
(ztížená
komunikac
e, ztráta
přirozenýc
h
sociálních
kontaktů,
neporozu
mění
vnějšímu
světu)
Od 4. fáze-
terapeutick
é činnosti
podporujících
sociální
začleňování
osob
X nejistota ztráta
inciativy,
motivace
Od 3. fáze
(ztížená
komunikac
e, ztráta
přirozenýc
h
sociálních
kontaktů,
neporozu
mění
vnějšímu
světu)
uzavřeníse do
sebe sama
pomoc při
uplatňování
práv,
Podpora Od 2. fáze
Od 3. fáze
Celkově u
seniora
pomoc při
uplatňování
práv,
komunikace
vedoucí k úplat
ňování práv a
oprávněných
zájmů
(práva
ohrožena v důs
ledku závislosti
na druhé
osobě)
Od 3. fáze
Celkově u
seniora
oprávněnýc
h zájmů a
při
komunikace
vedoucí k úplat
ňování práv a
oprávněných
zájmů
X
(práva
ohrožena v důs
ledku závislosti
na druhé
osobě)
neporozu
mění
vnějšímu
dochází k posles
u
sebehodnoty, k
obstarávání
osobních
komunikace
vedoucí k úplat
ňování práv a
oprávněných
zájmů
(práva
ohrožena v důs
ledku závislosti
na druhé
osobě)
světu pocitu
méněcennosti
záležitost
3.1.4 Pracovníci denního stacionáře a senioři
Formální péče je vykonávána personálem. Péče o klienty s demencí je postavena
na spolupráci zdravotního a sociálního personálu, v sociálních
službách působí tento personál: sociální pracovníci, pracovníci v sociálních
službách, zdravotní pracovníci, pedagogičtí pracovníci, manželští a
rodinní poradci a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální
služby. Obohacujícím prvkem služeb jsou i dobrovolníci (Zákon
39
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
108/2006 Sb., § 115). Každá služba má uzpůsoben počet a také kvalifikace
pracovníků podle potřeb své cílové skupiny Hájková, Hradcová, Janečková,
Mátlová, Vaňková, 2016:32).
Personál by měl být vyškolen tak, aby odpovídal potřebám lidí s demencí
a zároveň podmínkám zařízení (velikost zařízení, vybavení,
vnitřní předpisy apod.) (Hájková, Hradcová, Janečková, Mátlová, Vaňková,
2016:32). Denní stacionář má nejčastěji složený „tým" z pracovníků
přímé péče v podobě pracovníků v sociálních službách, sociálních
pracovníků, tím je i vedoucí služby a ojediněle i pracovníků poskytujících
různé terapie (ergoterapeuti, fyzioterapeuti, canisterapeuti) apod.
V rámci výzkumu budu spolupracovat, mimo neformálních pečujících,
se sociálními pracovníky a pracovníky v sociálních službách. „Sociální
pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy
včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících
služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou
a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních
poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování
krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby
obyvatel obce a kraje a koordinuje poskytování sociálních služeb."
Sociální pracovník je svéprávná, bezúhonná, zdravotně způsobilá osoba.
Povinností je odborné vzdělání dané zákonem (108/2006 Sb.).
Sociální pracovník může zastávat i funkci vedoucího sociální služby.
Jeho náplň je koordinace, plánování, kontrola činností, vedení porad,
spolupráce s ostatními vedoucími dané služby podílí se na metodikách,
pracovních postupech a standardech kvality sociální služby, vyžaduje
a kontroluje jejich dodržování v praxi (Domov svatého Josefa[online]).
V úzkém kontaktu s klientem je pracovník v sociálních službách,
který bývá často v roli pečovatele či osobního asistenta. Pracovník pracuje
v přímé obslužné péči s klientem, pomáhá při osobní hygieně a oblékaní,
podporují klientovu soběstačnost, asistují při manipulaci s přístroji,
pomůckami, aktivizují a zprostředkovávají kontakt se společenským
prostředím spolu, pomáhají naplňovat psychosociální potřeby
a podobně. Pracovník v sociálních službách může pod dohledem sociálního
pracovníka provádět sociální poradenství (Malíková, 2011:164).
Pracovník v sociálních službách je svéprávná, bezúhonná osoba, která je
zdravotně způsobilá a má odbornou způsobilost tuto profesi vykonávat
(Zákon 108/ 2006 Sb. O sociálních službách, § 116).
40
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
Pracovník v sociálních službách, má většinou koordinátorem určené
povinnosti a plní funkci klíčového pracovníka. Úkolem klíčového
pracovníka je zajištění naplnění potřeb klientů, řešení vzniklých problémů
klienta, řádné individuální plánování ke směřování cílů klienta
spolu se snahou plán plnit a další činnosti jako je například vytváření dokumentace
o klientovy (Malíková, 2011:164).
Co se týče odbornosti personálu, u sociální sféry problematiku vzdělávání
pokrývá zákon o sociálních službách. Ten ale definuje vzdělání
pracovníků obecně. Pracovníci v sociálních službách mají povinnost absolvovat
kvalifikační kurz. Kurz pracovníka v sociálních službách však
není dostatečný pro práci s lidmi s demencí. K tomuto účelu jsou určeny
specializované kurzy, zákonem však tyto kurzy nejsou vymezeny. V praxi
se toto vzdělání doplňuje vzděláváním, které zaměstnavatel v podobě
24 hodin ročně musí zabezpečit. Výsledkem by mělo být to, aby pracovníci
znali a uměli reagovat na tyto oblasti: demence (příčiny a projevy,
komunikace s lidmi s demencí, příčiny a projevy „problémového" chování,
jednání s blízkými člověka s demencí, individuální přístup v péči,
důstojnost lidí s demencí, bolest u lidí s demencí, paliativní péče, výživa
a hydratace, pomoc při hájení práv a oprávněných zájmů (například
u předběžného prohlášení, předem vyslovených přání, podpůrných
opatření pro právní jednání apod.). Důležité jsou však i znalosti a dovednosti
pracovníka při péči o svou osobu, o své fyzické i psychické zdraví
(Hájková, Hradcová, Janečková, Mátlová, Vaňková, 2016:34). Různé
zdroje poukazují na to, že jedním ze znaků kvalitní péče o lidi s demencí
ve formálním prostředí je příležitost vytvořit si s pracovníky, kteří jim
poskytují péči, vztah (Hájková, Hradcová, Janečková, Mátlová, Vaňková,
2016:33).
3.2 Neformální péče
Jak bylo zmíněné výše (třetí podkapitola druhé kapitoly), prostředí má
na seniora s demencí a jeho funkční potenciál velký vliv. Čím déle senior
setrvá ve svém domácím prostředí, tím lépe. Na udržitelnosti tohoto
stavu participuje formální i neformální péče. Zvláště neformální péče,
hlavně ve formě rodinné, je silným faktorem, bez jehož existence by nebylo
možné péči o seniory do budoucna zajistit (citována Hubíková,
41
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
2015). Neformální péče však není pro každého dostupná. Bylo zaznamenáno,
že 1/3 seniorů vyšší věkové kategorie žije osaměle v jednočlenné
domácnosti. Zároveň ve svém okolí nemají rodinné příslušníky, kteří by
neformální péči podpořili. Pro tyto seniory je určena formální forma
(MZCR [online]).
Neformální péče není vymezena legislativně. Pomocí odborných
zdrojů může být řečeno, že se jedná o projevování starostlivosti druhé
osobě, která se již o sebe nedokáže plně postarat a zároveň osobě, které
není pomoc a podpora zajištěna žádnou profesionální, certifikovanou sociální
službou (citována Mikanová, Dvořáková, 2020). Jiný autor zmiňuje,
že může být definována i jako bezplatná péče poskytovaná v domácím
prostředí. Neformální péči formuluje tak, že je silně podpořena intenzivním
zapojením blízkých osob, nejčastěji rodinných příslušníků (citována
Hubíková, 2015).
Jak již bylo zdůrazněno, domácí péče zajišťuje seniorům individuální
přístup. Ten je zajišťován jeho neformálními pečujícími (Fertaľová,
Ondriová, 2020:97). Neformálním pečujícím bývá zpravidla rodinný příslušník
(neboli osoba blízká), soused či známý (citována Kainráthová,
2017).
Neformální pečovatel je neprofesionálni osobou, která zajišťuje základní
asistenci v každodenních činnostech, v různém rozsahu. Asistence
je poskytovaná blízké osobě se sníženou soběstačností, která pro
zajištění svých potřeb již potřebuje druhou osobu. Takováto péče může
být poskytována trvale nebo dočasně a může mít různé formy (ošetřovatelství,
péče, administrativa, doprovody, aktivizace, pomoc v domácnosti
a podobně) (Coface-eu, 2017[online]).
3.2.1 Problémy domácích pečujících
Neformální péče o staré jedince může být označena jako „práce z lásky".
Dle jedné autorky text popisuje, že péče je prací z lásky, ve které je potřeba
pokračovat, i když láska „klopýtne". Definice domácí péče je utvrzena
čtyřmi základními znaky. Prvním znakem jsou emoce. Emoce, které
vytváří závislé a pevné pouto mezi pečujícím a opečovávaným. Druhý
znak je rozšířená péče i přes nukleární rodinu. Pomoc a podpora člena
rodiny vychází i ze strany širší rodiny. Třetím znakem vlastní zkušenost
s prací, která je nekonečná a nejasná (není specifikovaná, „plave v ní").
Často se až při nevykonání určité činnosti projeví, co vlastně najednou
42
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
v péči chybí, pečující se učí koordinaci a logistice výkonů „za pochodu".
Čtvrtým a posledním znakem je její neblahý vliv na pečující, jejich izolace.
Pečující mění svůj „životní styl" a jsou izolováni od světa kolem nich.
Čtvrtým a posledním znakem je její neblahý vliv na pečující, jejich izolace.
Pečující mění svůj „životní styl" a jsou izolováni od světa kolem nich (Graham
1983 cit. dle citované Mikanová, Dvořáková, 2020).
Domácí pečovatelé byli často opomíjeni a byla spíše upřena pozornost
na opečovávané. Pečovatelé však při dlouhodobé péči o blízkého pociťují
v mnoha oblastech frustraci a zátěž. Zátěž je zaznamenána v oblasti
fyzické, psychické, oblasti volného času, finančního zabezpečení, povinnosti
vůči své rodině, zaměstnání i vztahu k druhým. Neformální domácí
péče nebývá krátkodobá a nelze přesně určit dobu trvání. Může trvat
v rozmezí měsíců, ale i roků, může být i celoživotní. Riziko zátěže
u pečovatele narůstá, pokud je na péči blízkého pouze on (Tabáková,
Václaviková, 2008:83; 86). Velkým úskalím v neformální péči také bývají
poruchy chování vlivem demence, se kterými si bez odborné pomoci
mnohdy pečující nedokážou poradit (vyúsťuje to často v intencionálni
péči) (MZCR[online]). Tím je potřeba říct, že je třeba rodinné pečující
podpořit (Tabáková, Václaviková, 2008:83).
Česká republika je v oblasti neformální péče kritizována za to, že na
neformální pečující pohlíží jako na profesionály a na plnohodnotnou formou
péče jako je poskytována sociálními službami, v kontrastu však na
problémy neformálních pečujících je pohlíženo jako na „osobní" problém
pečujících. Nelze dlouhodobě zajišťovat péči a zároveň si problémy spojené
s ní řešit sám. Tato nereflektovaná myšlenka je podporována chyběním
veřejné politiky podporující neformální pečující, doprovázenou chybějícím
zakotvením pozice rodinných pečovatelů v rámci systému sociální
péče (Hubíková, 2017:11).
Neřešené potřeby a zátěž mohou mít i silný negativní dopad na seniory.
Představují totiž riziko týrání a zneužívání. Je povinností veřejných
institucí a poskytovatelů sociální péče, aby toto riziko snížili a zajistili
všem občanům důstojný život až do samotného konce. To se neobejde
bez ochrany a podpory neformálních pečujících, jimž je potřeba zajistit
důstojné pracovní a životní podmínky spolu s uznáním a oceněním jejich
úsilí (Age-Plattform Europe, 2010[online]).
Neformální pečující jsou si vědomi, jak jim formální péče v podobě
sociálních služeb může pomoct a péči usnadnit. Ale i přesto je využívají
méně, než by chtěli. Důvodem je nedostatečná dostupnost. Dostupnost
43
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
místní, která je problematická jak ve smyslu lokality, tak i kapacity
služby. A dostupnost finanční, kde pečující nemají na využívání dostatek
financí (citována Mikanová, Dvořáková2020). Pečujícím není vždy zajištěna
taková pomoc a podpora, jakou potřebují (Age-Plattform Europe,
2010 [online]).
3.3 Propojení formální a neformální péče u
seniorů s demencí
Zkušenosti, vědců, odborníků, ale hlavně cílených klientů využívajících
sociálních služeb, dokládají, a to velmi jasně velký přínos podpory neústavních
forem pomoci a deinstitucionalizace2
, která směřuje k začlenění
do běžného života (Radičová, Kubalčíková, 2014:172).
V zahraničí i v České republice nastává příliš velká poptávka po neústavních
formách péče, které nelze plně pokrýt pouze poskytováním
formální čili profesionální pomoci. Rozhodujícím aktérem pomoci se
stává neformální pečující. Za nejvíce efektivní jsou pak považovány modely,
kdy dochází k vědomé spolupráci mezi formálním a neformálním
sektorem (Kubalčíková, 2012:90). Lewis (1989 cit. dle Hubíková 2014)
zmiňuje zrod myšlenky - spojení formální a neformální péče, a to v 80.
letech 20. století ve Velké Británii. Myšlenka je reakcí na deinstitucionalizaci,
která mění ústavní (institucionální) péči v péči komunitní3.
Propojování formální a neformální péče je významným trendem
v péči o seniory a zejména o seniory s Alzheimerovou chorobou.
Podle Kubalčíkové (2012:90) je potřeba uvést, že provázání formální
a neformální péče se v ČR teprve utváří. Česká republika má však základní
podmínky a předpoklady pro souběh poskytování formální a neformální
péče. Uplatnění prvků kombinované péče ve snaze zajistit co
nejlepší péči, je jedním z východisek národní strategie České republiky
v oblasti zabezpečení pomoci seniorům.
2
Snaží se rozvíjet sociální služby plnící individuální potřeby všech klientů a na jeho
začlenění do běžného života společnosti (Manuál transformace ústavů 2013 cit. dle
MPSV, 2022 c}
3
Koncept komunitní péče vytváří sociální služby, které podporují sociální začlenění
svých klientů. (Manuál transformace ústavů 2013 cit. dle MPSV, 2022c].
44
P O M O C A PODPORA SENIORŮM S ONEMOCNĚNÍM ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU
Souhrnně řečeno, kombinace formální a neformální péče přináší
souběžně profesionální pomoc klientům s demencí, odlehčení pečujícím,
současně zachování přirozených vazeb a setrvání v přirozeném prostředí.
Z těchto důvodů je podstatné zabývat se pohledem neformálních
pečujících a profesionálů na službu, kde se jejich péče o seniora s Alzheimerovou
chorobou propojuje, tou je denní stacionář pro seniory a Alzheimerovou
chorobou.
45
POSTOJ
4 Postoj
Diplomová práce směřuje k odpovědi na otázku „Jaký postoj mají pracovníci
denního stacionáře a rodinní pečující o seniory s Alzheimerovou chorobou
k této službě při zajištění pomoci a podpory těmto klientům?"
V práci jde o to, získat postoje nejbližšího okolí seniora trpícího
Alzheimerovou chorobou. Eagly a Chaiken (cit. dle Hewstone, Sroebe,
2006:283) vystihuje postoj jako „psychologická tendence vyjádřená hodnocením
určité entity s určitou souhlasu či nesouhlasu". Nakonečný
(2009:239) postoj definuje jako „mentální a nervový stav pohotovosti,
organizovaný zkušeností, vyvíjející se direktivní nebo dynamický vliv na
odpovědi individua vůči všem objektům a situacím, s nimiž je v relaci".
Představuje sympatie či nesympatie k určitému předmětu jako jsou objekty,
situace, lidé a další aspekty vnějšího prostředí, kam patří i abstraktní
představy či sociální jevy (Nolen-Hoeksema, Fredrickson, Loftus,
Wagenaar 2012: 766). Předmět, vůči kterému postoj máme, udává postojům
specifické názvy. Postoje ke společným skupinám, často negativně
zabarvené, jsou nazývány předsudky. Postoj k sobě samému je takzvané
sebehodnocení, a abstraktní postoj má formu hodnot (Hewstone,
Sroebe, 2006:284).
Postoj se dá jasně vyjádřit v komunikaci například jako „Mám rád
pomeranče" nebo „Nesnáším, když někdo chodí pozdě". Jsou sice založeny
na pocitech, ale jsou propojené s kognitivní funkcí (Nolen-Hoeksema,
Fredrickson, Loftus, Wagenaar 2012:766). Postoj je relativně stabilní
stanovisko (Kern, 2000:266).
Postoj souvisí se zájmy a sklony, pramení z osobnosti člověka (Hart,
Hartlová, 2009:442). Osobnost je soubor příznačných a charakteristických
vzorců chování, myšlení a emocí. Produktem je osobní individuální
styl interakce s vnějším prostředím (Nolen-Hoeksema, Fredrickson, Loftus,
Wagenaar, 2012:536). Postoj je převzat primární skupinou člověka,
tudíž vzniká v dětství a je spojen prostřednictvím trestu a odměny, společnost
tím hodnotí postoj člověka (Kern, 2000:266). Postoj je více ovlivněn
vlastní zkušeností než převzetím názoru ostatních osob (Nolen-Hoeksema,
Fredrickson, Loftus, Wagenaar, 2012:773).
Postoj se dá specifikovat na postoj osobní a postoj společenský.
Osobní postoj se týká pouze daného člověka a jsou to například jeho záliby,
čím silnější je „Já" člověka, tím jsou postoje nezávislejší, otevřenější,
flexibilnější. Pokud „Já člověka není" tolik silné, postoje jsou rigidnější.
46
POSTOJ
Postoj společenský je zaměřen na politické preference, které mají vliv na
vyšší počet lidí (Sillamy, 2001:154). Pracuje se s představou, že opravdová
změna společnosti, vychází ze sociálního vlivu, který je hlubší
a dlouhodobější, založený na změně postoje každého člověka (Kassin,
2007: 484).
Postoj je tvořen třemi komponenty, dá se říci reakcemi na daný podnět.
Jsou to komponenty kognitivní, behaviorální a emoční (Breckler
1984 cit. dle Hewstone, Sroebe, 2006:284). Zároveň stejná literatura sděluje,
že tyto tři komponenty postoje vytváří a zároveň jsou těmito komponenty
postoje projevovány. Viz Obr. 2:.
Kognitivní procesy Kognitivní projevy
Emoční procesy
Behaviorální
orocesv
1/
Postoje Emoční projevy
Behaviorální
oroiew
Obr. 2: Tříkomponentový model postojů (Hewstone, Sroebe 2006: 285)
Pokud známe postoj člověka, jde předurčit jeho chápání, myšlení, cítění.
Postoj předvídá i to, jak budeme reagovat (Hart, Hartlová,
2009:442), jde odvodit jeho chování (Nolen-Heksem, Fredrickson, Loftus,
Wagenaar, 2012:767). Zajímavé také je poznání, že dobrovolně změněné
chování, jenž neodpovídá aktuálnímu postoji, dokáže postoj člověka
změnit (Kern, 2000:266).
4.1 Složky postoje
Složky postoje jsou tedy tři, kognitivní, emotivní a behaviorální. Jednotlivé
složky působí na podobu postoje spíše vyrovnaně (Nakonečný, 2009:
246). Mohou však působit i různorodě. Kupříkladu, i přesto, že o druhém
člověku osoba smýšlí pozitivně a vyhledává jeho kontakt, může k danému
člověku zároveň cítit odpor (Šimíčková-Čížková 2000:97). To potvrzuje
i R. T. LaPierre (1934 cit. dle Nakonečný, 2009:239), říká, že mezi
47
POSTOJ
postojem a chováním může docházet i k rozporu. Lidé často nejednají
tak, jak by to bylo podle jejich mínění správné.
4.1.1 Kognitivní procesy
Kognitivní procesy jsou mentálními procesy, při nichž dochází k zpracování
a uložení vnějších a vnitřních podnětů (Praško, Možný, in: Praško,
Možný, Slepecký a kol., 2007:31). Kognitivita je zkoumána kognitivní
psychologií a zaměřuje se na duševní procesy jako vnímání, paměť, řeč,
přemýšlení, řešení problémů a rozhodování. Kognitivní procesy jsou
„v hlavě" započaty příjmem informace, která je následně zpracována různými
způsoby. Informace se následně třídí, srovnává a spojuje s dříve
přijatými informacemi. Dříve přijaté informace jsou nyní uloženy v paměti,
i zde jsou nadále transformovány a přeskládávány (Nolen-Heksem,
Fredrickson, Loftus, Wagenaar, 2012: 31; 34; 35).
Postojová složka kognitivní, také jinak stereotypní či percepční (Šimíčková-Čížková,
2000:97), ukazuje, co osoba o dané věci ví, jaké má poznatky
o daném předmětu, co si o něm myslí, jak ho vnímá a jak klasifikuje
(Nakonečný 2009:247). Kromě skutečných informací o dané věci,
pracuje kognitivní složka i s názory a představami, které s danou věcí
souvisí (Šimíčková-Čížková, 2000:97). Ve výzkumné části bude snaha kognitivní
složku postoje pracovníků a pečujících k vlivu denních stacionářů
na seniory s Alzheimerovou chorobou zachytit.
4.1.2 Emoční procesy
Emočním procesům je psychologií věnována velká pozornost. Emoce je
celková reakce organismu na daný předmět (=situaci), která je spojená
s citovým stavem, který je příjemný nebo nepříjemný. Emoce jsou
úzce navázány na potřeby a motivace osoby. Jejich působení a funkce nejsou
vědou příliš podchycené (Sillamy, 2001:50). Emoce jsou základnou
psychologický procesů, jsou integrací kognitivní a behaviorální složky.
Emoce připravují tělo na situaci, které je člověk vystaven. Přirozeně
pak v těle nastává odpovídající mobilizace energie a nonverbální projevy
(Nakonečný, 2000:28). Existuje šest základních emocí: hněv, odpor,
strach, překvapení, smutek, radost.
Emotivní, citová, složka se považuje za jádro postoje. Emoce, které
vůči danému předmětu či situaci osoba má, předmět či situaci hodnotí.
Předmět či situace vytváří osobě příjemné či nepříjemné emoce. Emoční
48
POSTOJ
složka dává postoji motivační charakter, směr (Šimíčková-Čížková,
2000:97) a subjektivitu, která dává postoji sílu. Čím silnější emoce na
podnět vzniknou, tím silnější je postoj (Nakonečný, 2009:247). Emoce
vůči objektům můžou být měřitelné, a to například pomocí zjišťování
kožních změn, intenzity dechu, suchosti v ústech, tepové frekvence apod.
(Šimíčková-Čížková, 2000:97) (Sillamy, 2001:50). Emoční složka postoje
bude výzkumem taktéž zkoumána. Bude pozorována intenzita a forma
emoce pracovníků a pečujících vůči vnímanému vlivu denního stacionáře
na seniory s Alzheimerovou chorobou.
4.1.3 Behaviorální procesy
Psychologie, která se věnuje procesům chování, se nazývá behaviorální
psychologie. Tato věda usiluje o pochopení chování. Chování je soubor
vnějších projevů organismu daného systému (Sapolsky, 2019:21). Věda,
nazývána behaviorální psychologie zkoumá vztah mezi podněty na
osobu a reakcemi na ně. Dá se říct, že chování je výsledkem posilování
a podmiňování reakcí. Příkladem je agresivní chování dítěte, které bude
svou agresivitu rozvíjet, pokud „dosáhne svého". Kdyby však při projevu
agresivity dítěte následoval trest, agresivita bude pravděpodobně příště
nižší (Nolen-Heksem, Fredrickson, Loftus, Wagenaar, 2012: 30-31; 34).
Behaviorální složka postoje tkví ve formě připravenosti k danému
chování (Šimíčková-Čížková, 2000:97). Vyjadřuje v postoji připravenost
nebo úsilí chovat se vůči danému předmětu určitým způsobem (Nakonečný
2009:247). Pro porozumění, pokud osoba má vůči danému předmětu
pozitivní postoj, bude vůči dané věci více angažovaná. Postoj bude
pozitivní. Negativní postoj přináší opak, odstup, pasivitu vůči dané věci.
Postoj bude projevován negativně (Šimíčková-Čížková, 2000:97). Chování
(reakce) vůči dennímu stacionáři a j eho vlivu na seniory s Alzheimerovou
chorobou bude opět zkoumáno u pracovníků a pečujících seniorů.
4.2 Rozdělení postoje
Postoje se zjednodušeně dělí na neutrální, pozitivní nebo negativní. Neutrální
postoj se týká, pro osobu, nedůležitých nebo neznámých podnětů.
Verbálně jsou postoje prezentovány slovy jako „ani-ani", „nevím". Pozitivní
postoj má osoba k podnětům, které jí přináší nebo bude přinášet určitý
zisk, „odměnu". Oproti tomu negativní postoj má osoba k podnětu,
který ji přináší nebo může přinést trest. V postoji jsou zobecněny dřívější
49
POSTOJ
zkušenosti. Například, manželství je pro osobu špatné, jelikož se v minulosti
osoba rozvedla s partnerem (Nakonečný, 2009:247-248).
50
METODOLOGIE
5 Metodologie
5.1 Cíl výzkumu
Výzkumný cíl je zachytit postoje pracovníků a pečujících k přínosu služeb
denních stacionářů pro seniory s onemocněním demence. Pro naplnění
cíle byla položena hlavní výzkumná otázka: „Jaký postoj mají pracovníci
denního stacionáře a rodinní pečující o seniory s Alzheimerovou chorobou
k této službě při zajištění pomoci a podpory těmto klientům?" Na
tuto otázku se následující výzkum bude snažit odpovědět. Odpovědi a naplnění
cíle bude dosaženo pomocí konkrétních postojů a zkušeností.
5.2 Metoda a přístup zkoumání
Jako metodu zkoumání použiji metodu kvalitativní. Kvalitativní výzkum
klade důraz na způsob, jakým člověk interpretuje jevy společenské sféry
a zkušenosti s nimi (Hendl, 1997:12-13). Pohlíží na zkoumanou problematiku
holistický, prozkoumává sociální skutečnost skrz takzvané „odhalení"
subjektivních významů (Mišovič, 2019:30). Metodologie se opírá
o hypoteticko-deduktivní princip (Hendl, 1997:12-13).
Nevýhoda kvalitativního výzkumu může být ta, že jeho výsledky můžou
vycházet ze subjektivních dojmů výzkumníka (Hendl, 2008:48). Na
to se budu snažit dávat pozor a budu co nejvíce objektivní. Další nevýhodou
je nemožné zobecnění výsledků na širší populaci a do jiného prostředí
(Hendl, 2008:48). Každý denní stacionář pro lidi s demencí je jiný
a každý klient s demencí taktéž, nelze jasně říct, podle zkoumaných dvou
denních stacionářů, žádnou obecnou platnost. Avšak podává další obraz
o tom, jak denní stacionáře pro seniory mohou působit.
Naopak jeho přednosti a důvody, proč byl při snaze odpovědět na
otázku „Jaké jsou názory pracovníků a pečujících na přínos služeb denních
stacionářů pro seniory s onemocněním demence?" vybrán, jsou následující.
Za prvé, kvalitativní výzkum má schopnost podat podrobný popis
a vhled do dané problematiky, a to v přirozeném prostředí (Hendl,
2008:48). Umožní nám popsat názory pracovníků a pečujících v oblasti
přínosu služeb denních stacionářů. Výzkum se bude uskutečňovat
přímo v prostředí, o které se zajímáme. Za druhé, kvalitativní výzkum
umí najít lokální (idiografické) příčinné souvislosti (Hendl, 2008:48).
51
METODOLOGIE
Můžeme tedy pracovat s větší perspektivou, propojovat a nalézat různé
cesty, které nás povedou k odpovědi na položenou výzkumnou otázku.
Kvalitativní metoda bude realizována případovou studií, typ studium
organizací a institucí4
. Případová studie je přístup, který má za úkol
detailní studium jednoho či více (několika málo) případů. Oproti statistickému
šetření, ve kterém se shromažďuje omezené množství informací
od vysokého počtu případů, se případová studie snaží zachytit složitost
případu a popis vztahů v daném celku. Sbírá vysoké množství informací
od jednoho či několika málo případů. Přístup se přirovnává k mikroskopu
sociálně-vědního výzkumu. Dá se říci, že čím víc je „mikroskop zaostřen",
tak vysokou mají výsledky hodnotu. Správným a podrobným porozuměním
jednoho (či více) případů, může být porozuměno i případům
podobného typu. Na závěr studie se výsledky studie vřazují do širších
souvislostí. Případová studie se taktéž srovnává s výsledky případové
studie jiné (Hendl, 2008:104).
Pro shrnutí a převedení do praxe. Dva vybrané denní stacionáře určené
pro lidi s demencí budou případovou studií zkoumány, bude využito
metod interview (Hendl, 2008:48). Následně jejich výsledky budou
s teorií porovnávány.
5.3 Jednotka zkoumání, zjišťování a jejich výběr
Jednotka zkoumání představuje pracovníky denních stacionářů a neformální
pečující o seniory s Alzheimerovou chorobou, kteří denní stacionář
využívají. Jednotka zkoumání je vybrána, aby ukázala postoj pracovníků
a neformálních pečujících o seniory s Alzheimerovou chorobou
k denním stacionářům. Jednotkou zjišťování jsou subjekty, od kterých
budeme potřebné informace získávat. Jednotku zjišťování tvoří respondenti,
takže pracovníci dvou vybraných denních stacionářů a neformální
pečující, kteří pečují o seniory navštěvující tyto dva denní stacionáře
a zároveň trpící Alzheimerovou chorobou. Jednotka zjišťování byla
vybrána, aby poukázala na postoj pracovníků a neformálních pečujících
o seniory s Alzheimerovou chorobou k denním stacionářům.
4
v tomto typu jsou metodou případové studie zkoumány firmy, školy, odborné organizace
apod. Cíle jsou různé, například evaluace, hledání nejlepšího způsobu chování,
zavedení určitého typu řízení či zkoumání změn-cíl této studie (Hendl,
2008:104].
52
METODOLOGIE
5.4 Technika zjišťování a zkoumání
S ohledem na cíl práce a vybraný přístup, budou data získána primárně
technikou polostrukturovaný rozhovor.
5.4.1 Polostrukturovaný rozhovor
Práce je ohraničena snahou soustředit se na odpověď na výzkumnou
otázku a naplnit cíl práce, tudíž zachytit názory pracovníků a pečujících
na přínos služeb denních stacionářů pro seniory s onemocněním demence.
Polostrukturovaný rozhovor má schopnost koncentrovat se na
hlavní výzkumný zájem, odpovědět na výzkumné otázky a naplnit požadavky
výzkumu. Taktéž může odhalit důležité, ale skryté lidské či organizační
aspekty dané problematiky. Tento typ rozhovoru se pokládá za
velmi efektivní a výhodný prostředek k získání informací, v podstatě jde
0 konverzaci, ve které výzkumník pokládá otázky v přizpůsobeném
stylu, rychlosti a pořadí, tak, aby bylo dosaženo dostatečně obsáhlých odpovědí
respondentů (Mišovič, 2019:80-81).
Před rozhovorem je třeba dbát na přípravu pokládaných otázek. Důležitá
je jejich forma a délka. Otázky by měly být jasné a konkrétní. Podle
Hendla (2016:106) by mělo stačit maximálně dvacet otázek. Výzkumník,
který využívá techniky rozhovoru, dbá na citlivost, soustředěnost, porozumění
a řád (Hendl, 2016:170). Jako vše i tento typ techniky s sebou
nese rizika. Praxe ukazuje, že pokud se stejných respondentů dotazuje
větší počet výzkumníků, avšak na totožné otázky, odpovědi se mohou lišit.
Jako prevenci správného pochopení odpovědí, bude při rozhovoru
uplatňováno jejich zrcadlení a shrnutí ze strany výzkumníka.
5.5 Zdroje zkreslení
1 přesto, že jsem se snažila výzkum vést, co nejvíce objektivně, mé myšlení,
postoj a předsudky mohli objektivitu výzkumu narušit. Taktéž může
být výzkum narušen, jelikož v jednom z denních stacionářů jsem dříve
brigádně pracovala, mám tam tedy vytvořené vztahy, které mohly výzkum
znehodnotit. Taktéž výzkum může být ovlivněn respondenty, jejich
postojem ke mně a snahou sdělovat „správné" odpovědi na místo odpovědí
reálných.
53
METODOLOGIE
5.6 Realizace výzkumu
Výzkum byl realizován díky osmi respondentům, kteří jsou určitým způsobem
spojeni s poskytováním služby dvou denních stacionářů. Každý
stacionář se nachází v jiném městě, města se velikostně i počtem obyvatel
značně liší. První stacionář se nachází ve městě s okolo 20 tisíc obyvatel,
druhý je ve městě s počtem obyvatel téměř 400 tisíc. Oba stacionáře
mají kapacitu 10 klientů na den (pro anonymitu nebudu uvádět názvy
měst).
První skupinu tvoří dva pracovníci z jednoho stacionáře a dva pracovníci
druhého stacionáře, z nichž jeden pracovník je pracovníkem
v sociálních službách (označen ve výzkumu písmenem P) a druhý
sociálním pracovníkem (označen ve výzkumu pod zkratkou Sp). Všichni
pracovníci jsou ženy. Druhou skupinu tvoří neformální pečující o klienty
stacionáře trpící Alzheimerovou chorobou (označeni pod písmenem N).
Tři pečující využívají služeb jednoho stacionáře, z nichž dva pečující (NI
a N2) jsou sourozenci. Dva neformální pečující využívají služeb druhého
stacionáře. Pečujícími osobami jsou čtyři ženy a jeden muž. Pečující však
budou ve výzkumu uváděni v mužském rodě, důvodem je zvýšení jejich
anonymity.
Nejprve jsem oslovila dva denní stacionáře pro seniory s Alzheimerovou
chorobou a telefonicky jsem je poprosila o navázání spolupráce při
mém výzkumu. Oba stacionáře, které jsem oslovila, se spoluprací souhlasili.
Elektronicky jsem daným pracovníkům poslala na jejich vyzvání mail
se základními informacemi a požadavky na výzkum. Poté jsem si s pracovníky
obou stacionářů naplánovala schůzky, kde jsme se s pracovníky
domluvili na ostatních krocích sběru dat. Taktéž mi oba stacionáře poskytly
telefonické kontakty na pečující jejich klientů trpící Alzheimerovým
onemocněním. Pečující již byli informování o mém výzkumu a byli
ochotni se ho zúčastnit. Někteří pečující měli možnost zúčastnit se mého
výzkumu pouze telefonicky, i za to jsem byla vděčná.
Poté buď osobní nebo telefonickou formou probíhal s respondenty
polostrukturovaný rozhovor, v němž byla kostra otázek vytvořená pomocí
operacionalizace uvedené v příloze této práce. Pracovníci i pečující
byli informováni o anonymitě a souhlasili s nahráváním (pomocí digtafonu
v telefonu) a pozdějším zpracování rozhovoru.
54
METODOLOGIE
5.7 Analýza dat
Sesbírané rozhovory byly přepsány do písemné podoby v programu
Word a následně probíhalo otevřené a axiální kódování. Otevřené kódování
pracuje s daty a přiřazuje kódy podle daných témat a kategorií. Axiální
kódování následně kategorie dále rozděluje a takzvaně zjemňuje.
Dále se zvolí ty kategorie, které vypadají nejslibněji. Jednotlivé kategorie
jsou obohacovány informacemi textů, ke kterým se hodí. Nakonec jsou
mezi kategoriemi hledány souvislosti (Hendl, 1999:198). Tak bylo také
učiněno, vše probíhalo taktéž v programu Word, kde byly jednotlivé rozhovory
rozděleny na kategorie a podkategorie. Kategorie vychází ze
snahy odpovědět na dílčích výzkumné otázky.
Taktéž byla uplatněna metoda porovnání případů, kdy je nejprve
provedena u každého rozhovoru samostatná analýza, po které nastává
srovnání s ostatními rozhovory.
5.8 Etické aspekty výzkumu
Výzkum má v sobě z pohledu etiky nést, jak psaná, tak nepsaná pravidla.
Výzkum stojí na dobrovolnosti účastníků. Všichni účastníci jsou informováni
o dobrovolnosti po celou dobu výzkumu. Kdykoliv je jim umožněno
bez jakékoliv újmy od výzkumu odstoupit. Zároveň je pozorování nesmí
poškodit. Účastníci jsou chráněni anonymitou a důvěrností získaných odpovědí.
Výzkumník je pověřen účastníkům vyslovit právo na neúčast
a sděluje případná rizika zapojení. (Mišovič, 2019:75-77).
Já jakožto výzkumník jsem dále povinna sdělovat ucelené informace
o průběhu a výsledcích celého výzkumu. S tím je spojena i povinnost sdělit
jejich veškeré pozitivní i negativní aspekty ovlivňující výzkum. Je tudíž
neetické manipulovat s daty a ovlivňovat validitu celého výsledku (Mišovič,
2019:76-77).
5.9 Operacionalizace
Výzkumná část bude zjišťovat postoj pečujících a personálu na vliv denních
stacionářů na člověka s Alzheimerovou chorobou. Závěrem výzkumu
budou prezentovány konkrétní postoje pečujících a personálu
55
METODOLOGIE
denních stacionářů na působení denního stacionáře na seniory s Alzheimerovou
chorobou. Hlavní výzkumná otázka zní: „Jaký postoj mají pracovníci
denního stacionáře a rodinní pečující o seniory s Alzheimerovou
chorobou k této službě při zajištění pomoci a podpory těmto klientům?"
Pro správnou odpověď popisující postoj respondentů byla otázka
rozdělena podle složek vytvářející postoj na tři dílčí výzkumné otázky
(DVO). Každá z dílčích otázek byla rozdělena na dvě části:
• DVO la: Jaký názor mají pracovníci na poskytování pomoci seniorům
s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?
DVO lb: Jaký názor mají rodinní pečující na poskytování pomoci seniorům
s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?
• DVO 2a: Jaké emoce spojují pracovníci s poskytováním pomoci seniorům
s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?
DVO 2b: Jaké emoce spojují rodinní pečující s poskytováním pomoci
seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?
• DVO 3a: Jakou pomoc poskytují pracovníci seniorům s Alzheimerovou
chorobou v denním stacionáři?
DVO 3b: Jak využívají pomoc denního stacionáře rodinní pečující
o seniora s Alzheimerovou chorobou?
První dílčí výzkumná otázka, rozdělená na dvě části, zjišťuje kognitivní
složku postoje. Bude zjišťovat názor pracovníků denních stacionářů
na poskytování pomoci denním stacionářem jejím klientům s Alzheimerovou
chorobou a taktéž bude zjišťovat názor pečujících na poskytování
pomoci jejich blízkým v denním stacionáři.
Druhá dílčí výzkumná otázka, taktéž rozdělena na dvě části, se věnuje
emoční složce postoje. Jedna část věnuje pozornost tomu, jaké
emoce spojují pracovníci s poskytováním pomoci a podpory seniorům
s Alzheimerovou chorobou. Druhá část je věnována tomu, jaké
emoce spojují pečující s poskytováním pomoci seniorům s Alzheimerovou
chorobou v denním stacionáři.
Třetí dílčí výzkumná otázka je opět rozdělena na dvě části. Obě
části se ptají na behaviorální složku zkoumaného postoje. Bude zjišťována
pomoc, kterou poskytují pracovníci seniorům s Alzheimerovou
chorobou v denním stacionáři. Také bude zjišťováno, jak využívají pomoc
denního stacionáře rodinní pečující o seniora s Alzheimerovou cho­
robou.
56
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
6 Analýza a interpretace získaných dat
6.1 D V 0 1a
Cílem této podkapitoly je odpovědět na první DVO „Jaký názor mají pracovníci
na poskytování pomoci seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním
stacionáři?" Ve snaze na otázku odpovědět byly dány 3 identifikátory,
a to znalost, zkušenost a názor.
6.1.1 Znalost
V rámci rozhovorů s pracovníky denních stacionářů, jsem zjišťovala jejich
povědomí a znalosti v tématech „neformální péče" a „denní stacionář".
Rozborem dat jsem získala v kategorii znalosti 4 subkategorie, a to
„neformální péče", „formální péče", „denní stacionář" a „Alzheimerova
choroba". Tyto oblasti poukazují na to, co opravdu pracovníci ví, z čeho
vychází. Jednotlivé oblasti (subkategorie) budou níže představeny.
Neformální péče
Tuto oblast se mi podařilo identifikovat pouze jedním respondentem.
Pracovníci mi nedokázali plně definovat, co neformální péče je. Není to
ta, že by tématu nerozuměli, ihned však pojem vysvětlovali jejich zkušenostmi
či názorem. Jeden pracovník, mi poskytl odpověď. „(...) to je většinou
to přání, většiny, většiny lidí. Jakoby být, co nejdéle doma." (P2)
Formální péče
Znalost v pojmu formální péče se mi nepodařila dostatečně zmapovat u
pracovníků v sociálních službách. Ze všech odpovědí vychází, že se o tuto
problematiku tito pracovníci více nezajímají. „A pak se trošku ztrácím
v tom, co je vlastně ta respitní péče, co je prostě domov, co je třeba ten
stacionář. Tam jako, nejsem sijistá úplně většinou". (P2)
Naopak u sociálních pracovníků byl přehled ve formální péči velký
a spojen s praxí. Odpovědi se týkaly nabídkou sociálních služeb rozdílu
oproti formální péče a jejich výhodou oproti péči neformální. „Těch odlehčovacích
služeb není mnoho. Teď nemyslím pobytovek, ale těch, co Vám
přijedou domů. A pohlídají." Nebo také odpověď Spi: „Kdežto když pečuji
profi, tak ty hranice tam jsou jasně dané (...) Tak, tak a má to nastavené
57
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
třeba, že tak, že od tehdy do tehdy, tohleještě ano, tohle už ne. Tenhle úkon
ještě dělám, tenhleten už ne."
Denní stacionář
Získané znalosti pracovníků o denním stacionáři by se daly shrnout slovy
Spi: „Denní stacionář je v podstatě zařízení, kam dochází klienti v době,
kdy ti pečující ještě jsou schopni o ně pečovat, ale potřebují na nějakou
dobu mít volno, mít na sebe čas, být v práci. Je toještě ta doba, kdy ti klienti
mohou zůstávat asi sami doma. Není potřeba ještě pobytová služba. Je to
takové, takové jako mezistanice asi, by se dalo říct." Dále pracovníci Spi,
Sp2 a P2 hovoří, že denní stacionář vyplňuje chvíle, kdy o seniora nemůže
pečující pečovat. Díky tomu je umožněno seniorovi setrvat v domácí pro­
středí.
Znalost denního stacionáře byla dále uplatněna v oblasti funkčního
potenciálu seniora, která může být v oblasti psychické paradoxně denním
stacionářem zatížena. Je tedy vhodné při nastavování služby seniorům
dbát na jejich psychiku a režim. „No, jako v podstatě, my, když zkoumáme,
jako když se bavíme o tom, jak často má ten člověk chodit do toho
stacíku, takje pravda, že třeba, když jsme tojako řešili s psycholožkou, tak,
co nám dělá třeba i supervize, tak ona říkala takové to obden nebo třeba
jednou, nebo dvakrát v týdnu, že to je jako pro ně velká zátěž. Jo, že třeba
je pro ně vhodnější, když chodí třeba dva, tři dny za sebou." (Spi)
Alzheimerova choroba
Sociální pracovník Sp2 vysvětluje nemoc Alzheimerovou chorobou
jako časté onemocnění v důsledku zvyšující se věkové hranice dožití.
„Takže, takže jakoby stárne, ale tím se, tím se na to stáří nabaluje právě to,
že má jakoby více těch zdravotních problémů, tak. "(Sp2) Podle sociálního
pracovníka Spi má onemocnění různý průběh: „(...) stav člověka trpícího
ACH by se dal přirovnat ke schodům, kdy se postupně nemoc prohlubuje
a nikdo neví kdy, ty schody jsou různé, můžou být krátké a opravdu postupné,
anebo může nastat velký sešup a rapidní zhoršení."
Všichni pracovníci (Spi, Sp2, PI a P2) jsou si vědomi, že člověk s Alzheimerovou
chorobou má méně společenského prostředí a celkově
málo sociálního kontaktu: „(...) jsou jiní" (Spi), „bývají sami osamělí
doma" (P2). Taktéž sociální pracovnice Sp2 popisuje u seniora s Alzheimerovou
chorobou neschopnost si samostatně naplánovat den a pocit
samoty.
58
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Znalosti z formální péče byly zjištěny spíše u sociálních pracovníků.
Pracovníci v sociálních službách nesdělili nic, co by se dalo jasně klasifikovat
jako znalost. Naopak u sociálních pracovníků byly znalosti ve formální
péči dobře „mapovatelné" a spojeny s praxí. Znalosti všech pracovníků
byly silně zachyceny v oblasti denního stacionáře a Alzheimerovy
choroby, termíny byly sebejistě prezentovány. Hlavní znalostí pracovníků
je ta, že denní stacionář napomáhá udržet člověka v domácím prostředí,
což je podle jedné pracovnice přáním každého člověka. Denní stacionář
je „mezistanicí" neformální a neformální péče.
Zachycené znalosti potvrzují text v teoretické části zabývající se zachováváním
člověka v přirozeném prostředí jako ideální možností (Hiekischová
(2020), což mimo jiné podporuje sociální služba denní stacionář
(srov. citována Hauke, 2017a).
6.1.2 Zkušenost
Další kategorií mapující kognitivní sféru jsou konkrétní zkušenosti pracovníků
stacionářů, v rozhovoru jsem se dotazovala na zkušenost s Alzheimerovou
chorobou u jejich klientů, důvod oslovení denního stacionáře
klienty a jejich pečujícími, důvod odmítnutí služby klienty, zkušenost
s formální péčí v denním stacionáři pro seniory s Alzheimerovou
chorobou. Tříděním rozhovorů jsem nakonec získala 2 subkategorie:
„Nedostatky neformální péče" a „Důvod oslovení denního stacionáře kli­
enty".
Nedostatky neformální péče
Neformální péče mi v oblasti zkušeností byla popsána pouze jedním
pracovníkem, kdy sociální pracovnice Spi vysvětluje, že je neformální
péče značně pečujícím ztížena. S problémy se setkává různě, pečující
buď nemá dostatečné finanční prostředky, z důvodu toho, že přijímá
malý příspěvek na péči, takže pak pečující dále navštěvuje zaměstnání,
nebo je pečující mladý člověk, který ještě má děti a nemá tolik energie
a času o blízkého pečovat, anebo nemá kompetence, aby správně pečoval.
Kompetence ve smyslu, že pečovat neumí nebo neví jak. (...) „neví, co
jako první dělat a nemá nikoho v té první linii, kdo by mu řekl, udělej to, to.
Zařiď si. Jako vím, že už ty poradnyjako fungujou, některé. Chce to dopracovat."
(Spi)
59
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Tatáž pracovnice pak popisuje okamžik, kdy si pečující řekne, že už nemůže
seniora nechat samotného doma. Sociální pracovnice v této chvíli
apeluje na potřebu pomoci „zvenčí", která pokud není, senior opouští domácí
prostředí a je umístěn do pobytové služby. „A teď záleží na tom, jestli
ten pečujícíma někoho, kdo mu pomůže, kdo ho zasíťuje jakoby těmi službami
anebo je najednou takový, že jako neví, co a začne hledat vyloženě
pobytovky, odlehčovacíslužby a člověk prostě putuje mezi zařízením a zařízením.
Takže asi tak." (Spi)
U neformální péče pracovnice Spi mluví o tom, že pečující opravdu
neví, jak správně postupovat, kdy například je nutné navštívit psychiatra,
kdy je potřeba hospitalizace či odlehčovací služba, aby si pečující odpočinul.
Sociální pracovnice Spi se setkává s pečujícími, kteří se bojí, že budou
„otravovat": Že oni se cítí takový, jako, že vždycky, nebo pořád někde
chodím a tam mi řeknou to a tam mi řeknou to." z pozitivního hlediska sociální
pracovnice Spi uvádí, že pečující se snaží zachovat, co největší samostatnost
svého opečovávaného.
Důvod oslovení denního stacionáře klienty
Tato subkategorie ukazuje, kdy je denní stacionář podle zkušeností pracovníků
oslovován, jaký bývá důvod. Všichni pracovníci sdělují, že denní
stacionář oslovuje vždy rodina pečujícího, která hledá řešení v situaci,
kdy senior nemůže zůstávat sám doma. „Spíš ty rodiny no než ti klienti.
Jakože rodina se vlastně pídí po tom, jak vlastně zajistit tu péči o toho seniora,
v případě, že chodí do práce." (Pl) Nebo Sp2: „Jo. Tak tady si myslím,
že ten důvod je u všech stejný. A to je i taková ta naše obecné poslání to, že,
vlastně pečují, pečují o nějakého rodinného příslušníka a. Ale, který už ale
nezvládne být sám doma v době, kdy ta pečující osoba o něj pečovat nemůže.
" Pečující o ně pečovat nemůže nejčastěji podle pracovníků, jelikož
chodí do zaměstnání (to uvádí všichni pracovníci), do školy (uvedla Sp2)
nebo sami třeba mají zdravotní problémy (sdělila Sp2 a Pl). „Potřebují
jenom pokrýt ten čas, kdy jsou třeba v té práci, tak, tak právě využívají ten
denní stacionář." (Sp2) Jako další motivaci využívat službu denní stacionář
uvedla sociální pracovnice Spi tu, že rodinní příslušníci chtějí obohatit
život svého seniora a zajistit mu kvalitní náplň dne.
Zkušenosti pracovníků ukazují na potřebu pomoci a podpory neformálním
pečujícím ze strany „profesionálů". Pracovníci si jsou vědomi nedostatků
neformální péče, jak pro pečují, tak pro seniora. Také pracovníci
sdělují, že i přesto, že je denní stacionář službou pro cílovou skupinu
60
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
senioři, oslovován je rodinnými příslušníky. Rodinní příslušníci v této
chvíli hledají řešení v situaci, kdy už senior s Alzheimerovou chorobou
nemůže zůstávat v domácnosti sám. Tato zkušenost pracovníků podporuje
názor na efektivitu propojení formálního a neformálního sektoru
(srov. Kubalčíková, 2012).
6.1.3 Názor
Kategorie názor, je další kategorie, která přímo ukazuje nepotvrzený pohled
pracovníků, dá se říci jejich domněnky. Pracovníků jsem se dotazovala
na názor na pomoc a podporu neformálních pečujících ze strany
státu a na názor, co denní stacionář klientům i pečujícím může přinášet.
Získala jsem 5 subkategorií: „Neformální péče", „Pozitiva neformální
péče", „Negativa neformální péče", „Přínos denního stacionáře pro seniory
s Alzheimerovou ", „Přínos denního stacionáře pro pečující", „Negativa
denního stacionáře".
Neformální péče
Sub kategorie vznikla kvůli odpovědím sociální pracovnice Spi, která neformální
péči popisuje, jak by podle ní měla vypadat: „Optimálně si NP
představuji tak, že člověk má prostředky k té péči, má na to čas a má na to
nějakou podporu. To znamená, že můžu zůstat doma, můžu opravdu kvalifikovaně
pečovat, nemusím se bát, co se týče financí. A mám podporu
v tom, že když nebudu něco umět, vědět, znát, tak je někdo, kdo mi
pomůže. A kdo mě třeba vystřídá v té péči. Kdo mi odlehčí." Tatáž pracovnice
také mluví o možné motivaci neformálních pečujících, a to té, že pečující
možná doufá, že také o něj se někdo postará, když on se stará
o svého blízkého.
Pozitiva neformální péče
Pracovníci neformální péči podporují, pokud je možná, je pro seniora
nejvhodnější. Spi vidí výhodu v tom, že pečující o seniora pečuje s láskou
a dobře ho zná: „...ale když ho znám, znám jeho potřeby, vím, kde, co a
jak, vjaké situaci se cítí komfortně a vjaké už ne a myslím si, že do toho
člověk jako s takovým tím srdcem."
Negativa neformální péče
61
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Tři ze čtyř pracovníků (Spi, Sp2, Pl) hodnotí neformální péči jako náročnou.
P l dodává, že záleží na fázi demence. Další negativum tatáž pracovnice
vidí vtom, že pečující osoba nemá čas a trpělivost se seniorovi věnovat
tak, jak by se mu věnovala sociální služba. Sociální pracovnice Spi
mluví o nedostatečných kompetencích pečujících pečovat, neprofesionalitu,
nenastavených hranicích a vysoké riziko vyhoření. „... ten člověk nemusí
mít ty kompetence, nemusím to umět, jdu do toho opravdu úplně se
vším všudy na plno, bez odpočinku, bez ničeho a myslím si, že když nachvilku
z toho vypadnu, tak co si o mě lidi třeba řeknou, když dám třeba
toho člověka někde na odlehčovačku, třeba. A, fakt takovéto vyhoření a.
Negativa. No, možná to není tak profesionální, ale na jednu stranu, je to
dělané tím srdcem a těžko říct." (Spi) Celkově pracovnice Spi u pečujících
pozorují psychické a někdy i fyzické vyčerpání a nedostatek volného
času. Spi mluví o tom, že pečující někdy na péči zůstává i sám.
Přínos denního stacionáře pro seniory s Alzheimerovou chorobu
Denní stacionář byl u dvou pracovníků popsán jako „školka pro seniory".
Názor na denní stacionář bude představen jako pozitiva pro klienty. Spi
sděluje, že je to forma služby, která umožňuje seniorovi s Alzheimerovou
chorobou setrvat, co nejdéle v domácím prostředí. „... protože poskytuje
toještě tu možnost tomu klientovi zůstat doma ajenom v momentě, kdy ten
pečující nemůže ještě celodenně pečovat, tak být někde jinde a pak se zase
vrací k sobě domů." (Spi) Dále si všichni pracovníci myslí, že denní stacionář
snižuje pocit samoty a umožňuje seniorům se setkávat s vrstevníky,
se kterými mohou řešit stejná témata. P2 sděluje: „Pokuď jsou toho
schopni, tak oni si rádi popovídají. A vlastně, vůbec mi přijde, že ijako, stačí,
že tam ti vrstevníci jsou i někdy. Že ani si nemusí moc povídat, ale jak
jsou v tom okolí, takže je to takové dobré pro ně."
Dále je pro seniory podle pracovníků Spi, Sp2 a P l v denním stacionáři
umožněno zachovávat dosavadní schopnosti, je jim zajištěna potřebná
pomoc a potřeba, pocit bezpečí (sděleno Sp2) a podle Spi konfrontace
se situací a možnost dělat smysluplné denní aktivity (sděleno
všemi pracovníky). P2 a Spi mimo smysluplných aktivit také zmiňuje
změnu prostředí. „Změní prostředí, že nesedí pořád doma na židli." (P2)
Spi dále uvádí, že může na seniory denní stacionář působit pozitivně
v tom smyslu, že zjistí, že jsou na tom i lidé hůře: „Jo, že
tady v tomhleje to jako takové povzbuzení."
P2 si také myslí, že služba denní stacionář je cenově příznivá: „/ když
jako, teď, teď si myslím, že tak, že je tak jako hodně levná. Že prostě jako si
62
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
to jako zatím může dovolit každý." Tento názor je v rozporu se sociální
pracovnicí Sp2: „(...) klienti by tady chtěli trávit třeba více času nebo i více
dnů v týdnu, ale neumožňuje jim to třeba ta finanční stránka."
Přínos denního stacionáře pro pečující
Nyní budou představena pozitiva pro pečující z pohledu pracovníků.
Všichni pracovníci mluvili, že denní stacionář je „odlehčení" pro pečující,
kdy si pečující můžou odpočinout, chodit do práce a můžou si zařídit
záležitosti, které potřebují. „Nebo prostě opravdu jenom vydechnout
chviličku." (Pl) Zároveň dva pracovníci, Spi a P2 si myslí, že pečující
může pociťovat klid, že je jeho blízký „v dobrých rukou", není sám a nemůže
se mu nic vážného stát. „že můžu jako klidně někam odejít s tím vědomím,
že ten klient je jako v pořádku někde. Kde se o nějak jako nemusí
bát. Že to vnímám jako, že ten příbuzný, já bych to vnímala jako velice pozitivně."
(P2)
Negativa denního stacionáře
Negativum denního stacionáře může být podle Spi v„přepečovávání"
klientů. Pracovnice dále vysvětluje, že někdy pečovatelky mohou
pomáhat i tam, kde není potřeba. O tomtéž negativu mluvila také P l . Pracovnice
sdělila však, že při větším množství klientů nelze pracovat tak
kvalitně a každému se dle jeho možností a schopností věnovat „Že k tomu
máme tendenci sklouzávat. Jakoby, ve smyslu, že až moc prostě děláme za
ně, co oni by si mohli dělat sami. Ale. Někdy tofakt nejdejako. Protože, když
těch lidí je fakt hodně. A je to, když je třeba jich málo, tak jako děláme."
(Pl)
Spi dále mluví o tom, že pro člověka s Alzheimerovou chorobou
může docházet k zhoršení funkčního potenciálu vlivem změny způsobené
náhlým navštěvováním denního stacionáře. „Já si myslím, že v některých
ohledech může, může paradoxně prohloubit i třeba tu demenci
nebo. Jo, jakože pokud ten člověk. Asi záleží i na tom, vjaké je kondici, jak
to všechno vnímá, protože najednou se ocitne prostě, je tam změna a u některých
lidí to může jakoby vyvolávat zmatek, že je víc třeba dezorientovaný."
(Spi)
Poslední negativum uvádí Sp2. Negativní stránka denního stacionáře
může být podle ní ta, že nemusí denní stacionář vyhovovat člověku
s introvertní povahou. „Máme třeba počet klientů jakoby 10, což jakoby
není moc, ale, ale pro někoho, kdo je introvertnejší povahy, tak mu
63
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
třeba ta skupina může, může připadat jakoby velká a už se jakoby necítí
komfortně být celý den jakoby v tak, v tak velké skupině." (Sp2)
Neformální péče je z pohledu pracovníků ta nejlepší možná péče,
avšak pracovníci ví, jak může být náročná a jaké má limity. Denní stacionář
pracovníci vnímají jako podporující „prvek" v neformální péči. Výsledky
souhlasí se smyslem ambulantní péče, která má za cíl podporovat
inkluzi seniorů a neformální péči (srov. citována Kubalčíková. 2013) Pracovníci
taktéž označili denní stacionář jako "hlídání dospělých dětí". Před
tímto stigmatem varuje v teoretické části Morris (2022 [online]).
6.1.4 Dílčí závěr DVO 1a
Dílčí závěr shrnuje výše rozepsanou snahu odpovědět na první DVOl:
„jaký názor mají pracovníci na poskytování pomoci seniorům sAlzheimerovou
chorobou v denním stacionáři?" DVO se skládá ze znalostí, zkušeností
a názorů pracovníků denního stacionáře v oblasti poskytování pomoci
seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři.
Co tedy pracovníci jasně ví. Zachycena byla znalost ta, že setrvat, co
nejdéle v domácím prostředí je přání většiny lidí. Potvrzuje Hieischovou
(2020). Znalost z formální sféry byla ta, že péče má nastavené hranice
a je nedostatek terénních služeb podporující neformální péči. Citovaná
Kubalčíková (2017) hovoří o tom, že denní stacionář podporuje zachování
člověka v přirozeném prostředí. Z hlediska znalostí pracovníků je
stacionář místem, kam dochází klient na daný čas, o kterého je jinak pečováno
neformálním pečujícím v domácím prostředí. Doba, po kterou
klient tráví čas v denním stacionáři, je doba, kdy má pečující osoba čas
pro sebe či jí umožňuje navštěvovat zaměstnání. Jedná se o takzvanou
„mezistanici" neformální a formální péče. Denní stacionář podporuje setrvání
seniora v domácím prostředí. Znalost byla také uplatněna v oblasti
správného nastavení využívání služby denního stacionáře seniorem
s Alzheimerovou chorobou. Dle této znalosti je vhodné při nastavování
služby seniorům dbát na jejich psychiku nastavit při využívání jistou
pravidelnost. Poslední oblast znalostí je u Alzheimerovy choroby. Alzheimerova
choroba působí na seniora individuálně a má různý průběh. To,
co nemoc přináší je snížení sociálního kontaktu, neschopnost si samostatně
naplánovat den a pocit samoty.
Pracovníci se také setkávají s neformálními pečujícími, kteří o svého
blízkého doma pečují, přestože nemají dostatek informací, kompetencí,
64
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
času, energie a trpělivosti pečovat. Sociální pracovnice také skrz zkušenosti
apeluje na pomoc neformálním pečujícím „zvenčí", aby senior nemusel
předběžně odcházet ze svého domácího prostředí do pobytové
služby. Také se jedna pracovnice setkala s tím, že se pečující snaží zachovat,
co největší samostatnost seniora.
Zkušenost pracovníků se také týkala i toho, kdy senior s Alzheimerovou
chorobou denní stacionář osloví. Všichni pracovníci se shodli na
tom, že denní stacionář vždy oslovují pečující člověka s Alzheimerovou
chorobou. A to v době, kdy už senior nemůže zůstat sám doma nebo když
chce pečující „obohatit" život seniora. Zkušenosti podporují efektivitu
propojování formální a neformální péče (srov. Kubalčíková 2012).
Názor ukazuje nepotvrzený pohled pracovníků, dá se říci jejich domněnky,
z hlediska neformální péče je jedním pracovníkem popsána, jak
by měla ideálně vypadat. Pečující má podporu, má čas a dostatek prostředků.
To znamená, že může zůstat doma, kvalifikovaně pečovat, a když
bude potřeba, v péči ho někdo vystřídá. Pozitivní stránka neformální
péče je dle pracovníků v tom, že senior setrvává v domácím prostředí, je
o něj pečováno s láskou a pečující seniora dobře zná. Zároveň si pracovníci
uvědomují náročnost neformální péče. Negativa neformální péče
jsou podle pracovníků nedostatečná trpělivost pečujících, psychické a
někdy fyzické vyčerpání, nedostatek času, neprofesionalita, nenastavené
hranice a ohrožení syndromem vyhoření.
Názor je zakončen názorem na přínos a negativní stránku denních
stacionářů. Denní stacionář byl u dvou pracovníků osloven jako „školka
pro seniory", před stigmatem varuje Morris, (2022). Stacionář je
však v pozitivním smyslu vnímán jako umožnění setrvat člověku s Alzheimerovou
chorobou, co nejdéle v domácím prostředí, snižuje pocit samoty,
umožňuje seniorům se setkávat s vrstevníky, umožňuje zachovávat
dosavadní schopnosti, je jím zajištěna potřebná pomoc a potřeba, pocit
bezpečí, konfrontace se situací, možnost dělat smysluplné denní aktivity
a změnit prostředí. Také by mohl stacionář působit povzbudivě
vtom smyslu, že senior zjistí, že jsou na tom i lidé hůře. Služba je
také podle jedné z pracovnic cenově dostupná všem. Pro pečující jsou pozitiva
stacionáře dle pracovníků ta, že pečujícímu v péči „odlehčí", může
tak navštěvovat zaměstnání, školu či si opravdu odpočinout.
Negativní stránka stacionáře je podle pracovníků ta, že zde vzniká
riziko „přepečovávání" klientů. Taktéž může vznikat riziko poškození
psychické oblasti seniora vlivem náhlé změny způsobené náhlým navště-
65
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
vování denního stacionáře. Poslední negativum pracovnice vidí u klientů
s introvertní povahou, kdy se senior nemusí cítit v denním stacionáři,
kde je větší skupina lidí komfortně. I přes negativa služby se jedná
o službu podporující inkluzi seniorů a neformální péči (srov. citované Kubalčíková,
2013).
Zodpovězená otázka je příliš komplexní, nepodařilo se mi zcela podchytit
jádro pro správnou odpověď. Myslím si, že jsem se nesprávně dotazovala
na znalosti pracovníků v oblasti denního stacionáře a pojmu neformální
péče. Taktéž jsem nevhodně vytvořila otázky pro zachycení
zkušeností pracovníků poskytující pomoc klientům s Alzheimerovou
chorobou.
6.2 D V 0 1b
Přecházím ke snaze zodpovědět DVO lb, která se ptá „Jaký názor mají
rodinní pečující na poskytování pomoci seniorům s Alzheimerovou chorobou
v denním stacionáři?". Jak z otázky vychází, bude zjišťována kognitivní
složka rodinných pečujících na poskytování pomoci denního stacionáře
seniorům s Alzheimerovou chorobou, o něž pečují. I zde byly při
snaze najít odpověď dány stejné identifikátory, tudíž znalost, zkušenost,
a názor.
6.2.1 Znalost
Kategorie znalost zjišťovala u pečujících znalosti daného tématu. Ptala
jsem se tedy na to, jak by vysvětlili neformální péči a denní stacionář. Po
zpracování dat vznikly tři subkategorie „neformální péče", „Alzheimerova
choroba" a „denní stacionář".
Neformální péče
Pojmu neformální péče dva pečující (N2, N5) nerozuměli, měla jsem pocit,
že jim tento termín a vlastně celková formálnost na téma péče o blízkého
vadí. Pečující N2: „Takže je to spíš zapojování do činností doma než
jakoby nějaká vyloženě péče jakoby o někoho. Ano, cílená. Takže to není
vyloženě nějaká, jak bych to řekl, nějaká vyloženě péče o něj, jak bych to
řekl, úkony. Ale spíše ohledně toho všedního života, toho zapojování, takové
ty běžné činnosti, co siještě pamatuje nebo, co by muještě řeklo." Nebo N5:
„No, tak to teda nevím, co je to neformální péče."
66
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Alzheimerova choroba
Alzheimerova choroba byla definována NI jako nemoc, která úplně
změní celého člověka. Podle slov pečujícího, Alzheimerova choroba „vykrade"
mozek a všechny myšlenky. Pečující N3 mi předal zjištění, že se
nejedná o nemoc dědičnou, informaci si zjišťoval u praktické lékařky seniora,
o kterého doma pečuje. Také mi sdělil, že neví, jaké projevy jsou
vyvolané onemocněním Alzheimerovou chorobou a jaké Parkinsonovou
nemocí: „Nevím, co je demence a co Parkinson." (N3)
Denní stacionář
Byly získány dva pohledy na to, co denní stacionář je. NI definuje
stacionář jako „odlehčovací centrum" pro rodinu. Dodává, že je denní stacionář
řešení pro pečující, kteří potřebují chodit do zaměstnání nebo si
odpočinout. „Jo, to znamená, že ten stacionář prostě je, je, je záchrana tady
pro ty, co potřebujou jako pracovat a odpočinout si no. No. Jinak nevím, jak
to. "(NI)
Pečující N3 a N5 definuje stacionář jako místo, kde je poskytována
péče lidem vyššího věku. N5 dodává, že je zde poskytována aktivizace:
„ Tak DS se stará o nemocné a lidi no a dělají nějaký program."
Rodinní pečující nejsou připraveni na termíny v oblasti neformální
péče, dokazuje to přirozenost v péči o svého blízkého a oslovení péče
jako „neformální". Pečující také ukazují na závažnost onemocnění Alzheimerovy
choroby. Pečujícím byla popsány v kognitivní rovině, shodující
se s daty webové stránky WHO[online],Pečující z hlediska znalostí o
denním stacionáři hovoří stejně jako teorie (citovaná Hauke, 2017a),
denní stacionář tedy seniorům zajišťuje dohled a profesionální péči a pečujícím
je tak umožněno stále navštěvovat zaměstnání, mít volný čas
nebo řešit jiné záležitosti. Znalosti o stacionáři vystihují smysl ambulantní
péče, podpora neformální péče a inkluze seniorů (srov. Kubalčíková,
2013).
6.2.2 Zkušenost
Další mapovanou oblastí byla zkušenost pečujících. Zajímali mě oblasti
jako „Alzheimerova choroba", „negativa neformální péče", „podpora neformální
péče státem", „přínos denního stacionáře", „negativa denního
67
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
stacionáře", z odpovědí byly vytvořeny subkategorie „Alzheimerova choroba
a funkční potenciál seniora", „Podpora neformální péče státem",
„Vnímání denního stacionáře seniorem s Alzheimerovou chorobou".
Alzheimerova choroba a funkční potenciál seniora
Sub kategorie popisuje vliv onemocnění na funkční potenciál seniorů
s onemocněním Alzheimerovou chorobou podle jejich pečujících.
Projevy onemocnění budou níže roztříděné do oblasti biologické, psychické,
sociální a spirituální.
Biologické projevy demence pečující popisovali z hlediska označení
stádia demence, celkového zdraví, pohyblivosti, spánku, schopnosti
péče o vlastní osobu a rizika úrazu či ohrožení života.
Stavy demence, kterými senioři trpí, byly různé. N4 sděluje, že se
její maminka nachází ve třetím stádiu demence. Pečující NI, který popisuje
téže osobu jako N2, říká, že i přesto, že se tatínek nachází ve čtvrtém
stupni demence a měl by být odkázán na lůžko, skutečný stav je daleko
příznivější. Další pečující N3 zase pečuje o maminku, která trpí syndromem
demence ve třetím stádiu a taktéž i Parkinsonovou chorobou. Říká,
že se stav pozvolna zhoršuje. „Jakože, že ten Parkinson a už má středně
těžkou demenci no, takže z tohodle důvodu. Ze začátku to vypadalo, že jsme
si mysleli, že to bude furt stejný, takže to bude to, no a teď se to začíná
zhoršovat." (N3)
NI sděluje, že jeho tatínek trpící Alzheimerovou chorobou je jinak
v dobré fyzické kondici, taktéž na první pohled vypadá, že žádnou
nemocí netrpí. Sourozenec od pečujícího NI, označen jako pečující N2
dodává, že tatínek v rámci procházky zvládne ujít i tří kilometrové vzdálenosti.
Podle odpovědí pečujících jsou všichni senioři, kteří jsou zde řešeni,
chodící. Delší chůzi zvládá i maminka pečující N3, postupně se však
kondice zhoršuje. N4 sděluje, že však její maminka špatně chodí, není to
však způsobeno onemocněním chorobou, ale neúspěšnou rehabilitací po
operaci kolene.
U dvou pečujících N3 a N4 byl popisován špatný spánek, u pečující
N3 se situace se špatným spánkem zlepšila. „Spaníbylo hrozný. Ona v noci
vstávala z postele. A teďka je taková klidnější, přijde mějako, že, jestli už je
taková víc unavená, nevím jestli je to ta nemoc nebo ta demence, takže
teďka i spí v noci." (N3)
Péče o vlastní osobu je u všech seniorů na nízké úrovni. Zajištění a
přípravu stravy nezvládne žádný ze seniorů. Všichni, kromě pečující N3,
sdělují, že jejich blízký je schopen jíst samostatně. N3 říká: „Takže ikdyž
68
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
jakoby se nenají sama, jo, ale to už je asi ta demence. Protože ona sis tím
jídlem hraje, jo. Ona do to do toho ďube, háže to po stole, jo. Takže ona už
se sama nenají." Polévku však seniorka sní samostatně. NI sděluje, že
hospodaření s financemi je zcela vyloučeno. Hygienu a oblékání s dohledem
senioři podle pečujících NI, N4 a N5 zvládají. Pečující N3 uvádí, že
jeho blízký trpí inkontinencí.
Pečující u svých blízkých měli zkušenost s úrazem, vnitřním poškozením
těla a krádeží. N3 vzpomíná, jak maminka upadnula a uhodila se
silně do hlavy. Přisuzuje to však onemocnění Parkinsonovou chorobou.
Také N3 popisuje, jak maminka pozřela plastové části, které ji mohli
vnitřně poškodit: „Oškrábala zdi, všechno ničila, měla na ten stojan vánoční
na okně, tak ho pokousala. Takjsem musela volat to, jestli mám volat
doktora. Naštěstí jako dobrý. Takže to bylo z umělé hmoty a hodně rozkousala,
takže to prošlo jakoby." NI má zase několik příhod, ve kterých se
tatínek nechová bezpečně vůči okolní společnosti. Tatínkova důvěra se
dá lehce podle pečující zneužít a může být snadno okraden: „Že třeba
mohl, já nevím, do obchodu nebo tak, tak on, ho potkali dvě hezký občanky.
No a zkusili na něho:Jé, my se známe. No a dopadlo to, že mu z účtu vybrali
30 litrů. Takže, nebo takhle, on s něma vlastně chodil a vybíral a dával jim
to. Protože ona si chtěla koupit boty, voni chtěli tam, voni chtěli tam." (NI)
Psychická složka je podle pečujících zasažena zhoršenou pamětí,
sníženou schopností chápat a vnímat, dezorientací a zmäteností, změnou
osobnosti a nevhodným chováním. Pečující N4, N5, spolu s NI a N2, kteří
hovoří o stejné osobě, popisují u svého blízkého ztrátu paměti, a to i u N2
a N5 paměti dlouhodobé. „Pustili jsme, měl rád Petra Nováka, toho písničkáře,
jestli ho znáte a on si jako, nevzpomene si." (N2) z hlediska chápání,
bylo sděleno N2 a N5, že se sice jejich blízký na televizi dívá, ale nevnímá
děj. N4 sděluje, že její maminka už nevnímání ani své prostředí, ve kterém
se nachází. N2 zmiňuje, že už tatínek nepochopí ani strategii společenských
her. NI také říká, že je velice obtížné tatínka naučit něčemu novému:
„(...) třeba třičtvrtě roku trvalo než jakoby, že musí mít pyžamo. Jo a
ono, přecejenom, oni mají 3 holky. Tak, jo. Že je to jakoby běh na dlouhou
trať vždycky nejakej ten."
Změna osobnosti byla popisována u jedné osoby pečující NI a N2.
Pečující sdělují, že je tatínek v chování zcela jiný. Také dodávají, že i když
byl otec povahou cholerik, dnes je velmi klidný. „Není to tak, že
prostě v pondělí a ve středu je normální a v úterý a čtvrtek je někdo jinej.
Nebo na hodiny, jo? Ne. Prostě my máme člověka, kterejje úplně 24 hodin
někdo úplně jinej." (NI)
69
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Pečujícími NI a N2 u svého tatínka také popisují chování prirovnávaj
ící k malému dítěti. Například N1; „My vlastně mluvíme o tom, žeje jako
dítě. Rozmazlený malý dítě." N3 se zase setkává s tím, že maminka ničí
věci: „Teď už ne, ona spíš jako má tendenci furt něco ničit jakoby, jo. Ona
má má nůžky a místo aby jakoby stříhala do papíru, tak stříhá do stolu
a tak jo."
U seniorů se podle pečujících NI, N2, N4 a N5 objevuje dezorientace.
Všichni z těchto pečujících popisují dezorientaci v čase. Pečující NI, N2
aN5 popisují i dezorientaci v místě, podle N2 začíná tatínek i odcházet
z domu. N5 sděluje, že si zase tatínek řekne, že jde domů, i když doma
je. „Ne, ne, vůbec. On se třeba vezme, řekne, že jde do práce, jo, nebo, že jde
domů, protože neví, ani kde bydlí." Pečující N2 říká, že je tatínek občas
i zmatený.
Projevy Alzheimerovy choroby podle pečujících způsobily z hlediska
sociální složky narušení vztahů, ztěžuje komunikaci, způsobuje
nevhodné chování, a tudíž i ztrátu kontaktu se společenským prostředím.
Narušené vztahy sděluje NI, N2 a N3. Narušené vztahy jsou například
způsobené nepamatováním si svých nejbližších. „Volal mi jeho
známý z práce, že sipůjdem sednout na pivo, říkám: Klidně mužem, ale nečekej
s tátem nejakej duchaplnej rozhovor, on si ani nevzpomene, a to byli
velcí kamarádi." (N2) Dále jsou vztahy podle NI, N2 a N5 zatížené
vzniklou závislostí nebo chováním seniora. „Jo, ikdyž říkám, ta sociální
vazba spolem, to tam je prostě přerušená, není. Jo, těžké toje, ale, ale." (N2)
Schopnost komunikace je podle N3 na velmi nízké úrovni; „Už moc
nemluví. Když se jí na něco zeptáte - Máš hlad nebo žízeň, neodpoví, jo, jo
takže toje takový složit." sděluje, že se schopnost komunikace snižuje.
N5 se zase svého tatínka na vše musí doptávat. NI zase naopak sděluje,
že tatínek je až příliš komunikativní. Také si tatínek vytvořil svůj vlastní
slovník: „Vlastně si udělal svůj vlastní slovník. Takže on neřekne, že jde na
záchod, nebo že jde čůrat, on že jde vypustit vodu. No, takový prostě, že
všechno si jakoby nahradil. Jo."
Sociální složka je také zasažena nevhodným chováním seniora.
Byla popsána NI a N2, takže u téže osoby. NI sděluje, že tatínek nemá
žádné společenské zábrany; „Ono když sedíte vjídelně nebo když jsme a
on dojí a přes celý to prostě třeba krkne nebo spodem, tak. On se teda
omluví, on ví, že se za to říká pardon." Také je velkým problémem, zmiňovaným
oběma pečujícími, tatínkův nevhodný humor. Má pět vtipů, které
opakuje stále dokola, a jsou sprosté. Tyto vtipy sděluje jak blízkým, tak i
třeba prodavačkám v obchodě. Vtipy vypráví i malým dětem, nejsou zde
70
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
hranice. „Má pět vtipů, které říká každýmu na potkání. „Středa je ho tam
třeba." A tohle vykládá každýmu na potkání. A je jedno jestli se loučíme ve
stacionáři, kde to prostě všichni znají, nebo jsem koupit rohlíky nebo potkáme
sousedku od vedle." (N2) Na to navazuje i dopad, snížený kontakt
se společenským prostředím, kvůli chování tatínka jsou omezeny společné
výlety i nakupování. Také NI raději ve středy raději nikam, než do
stacionáře s tatínkem nechodí. Úplně z jiné „stránky" je snížený kontakt
se společenským prostředím snížen odchodem z práce, který byl způsoben
zjištěním diagnózy. „Odešel z práce. Ale jako, vzalo mu to jako velkej
šmrnc, jo." (N2)
Spirituální zásah se mi nepodařilo zcela identifikovat. Žádný z pečujících
nemluvil o oblastech jako je samota nebo například víra. Jediný
zásah do spirituality seniora byl zachycen v oblasti sebehodnoty a smíření
se s nemocí. Tatínek podle N2 slábne a není schopen pomoct tak, jak
by chtěl: „Říkám, tati, ty neodneseš tašku s nákupem, na tož tady 12, 15ti
kilový dítě. jo. A některé věci si jakoby nepřipouští jo, jako. Ale, žejo, to je
způsobené tou nemocí. "Nebo N2; A dneska, dneska, ani zamést tu podlahu
bych mu možná nesvěřil."
Podpora neformální péče státem
Na otázku celkové podpory státu pro neformální pečující byla probírána
témata příspěvek na péči a jeho zažádání, dostupnost informací pro neformální
péči a možnosti její podpory a pobytová služba domovy pro seniory.
Příspěvek na péči hodnotí pečující buď jako dostatečný, nebo jako
nedostatečný. Nadále pracující NI, N2 a N4 hodnotí příspěvek jako uspokojivý.
„A, co se týče nějakých těch příplatků, příplatek na péči nebo tak,
tak si myslím, že to je jako, za mě je to dostačující. Nevím, jestli je někdo
náročný, ale stačí mi to.". (N4) N5, který již pobírá starobní důchod, popisuje
příspěvek na péči jako velmi nízký, N5: (...) a podpora státu je teda
hodně, hodně bídná." Nepracující N3 sděluje, že příspěvek je dostatečný.
Vyřízení příspěvku na péči bylo podle N5 zdlouhavé a bylo potřeba
doložit mnoho potvrzení: „No to doložení ani ne, spíš všecko trvá a.
No, a člověk pořád chodí po nějakých, afurt dokola a pořád něco vyřizovat.
No." NI a N3 sdělovali opačnou zkušenost, „jenom pošlete prostě papíry
od doktora ajá nevím, ta tam byla 7 minut, položila mě 10 otázek, podívala
se na něho a odešla, jo? Takže." (NI) NI i N3 také říkají, že vše záleží na
tom, s jakým člověkem jednáte. „A neměli jsme problém jo. Ale vím, žejsou
lidi, co ten problém mají. Že jim jako nedají ty stupně nebo něco jo. Tak, tak,
71
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
tak. Tak se tak se odvolávaj, nebo nevím to. Nevím, podle čeho se to volí. Ale
je to asi v lidech jako." (N3)
N3 také hovořil o další podpoře státu jakou příspěvek na kompenzační
pomůcku, její maminka má tedy zajištěný s finanční podporou
státu invalidní vozík a auto. Taktéž má maminka zajištěno dodávání hygienických
pomůcek. NI zase pomohl zřídit tatínkovi příspěvek na mobilitu,
říká však, že je velmi nízký: „A ten příspěvek, jo. Ono, příspěvek na
mobilitu je 500. No tak jako ať s tím někdo zkusí jezdit za to 5 kilo třeba
jo."Zároveň dodává, že nežádá po státu žádné peníze, aby se postarala
o svého otce (to uvedl i P3).
Špatnou dostupnost informací, nevyjímaje o příspěvku na péči, sdělovali
všichni pečující. N2 a N4 dlouho dobu nevěděli, že je možnost si o
příspěvek zažádat. N3 přemýšlí, jak to dělají senioři, kteří nemají blízkého,
který by jim vše pomohl obstarat. N5 říká: „Pokud si člověk nenajde
na internetu sám nebo něco, tak jako." N3 to potvrzuje: „Takže jako ten
stát se jako asi postará, ale vy musíte jakoby žejo. Jo zjišťovat a snažit se
pro sebe toto, jinak si myslím, že ten stát, že by to neřešil jako."
Špatná dostupnost informací i z pohledu „jak pečovat", byla sdělována
pečujícími NI, N2, N3 i N4. Pečující N3 neví, kam se pro rady obrátit,
nechce být na obtíž. N2 říká; „Jo, jako nám nikdy nikdo neříkal, jak
se k tomu otci máme chovat, jak se máme o něho starat, co je potřeba. "NI
si zjišťovala, jak aktivizovat svého tatínka přes známou.
Pečující N4také hovořil o nedostatečné kapacitě pobytové služby
domov pro seniory. Pečující P4 přemýšlí, že by s maminkou požádali
o domov s pečovatelskou službou, má však obavy z dlouhého čekání:
„Nevím, jak toJunguje, ještě s tím nemám zkušenosti, chystám se teprve podat
žádost, ale když jsem zjistila ty čekací doby tak nevim." NI zase říká,
že péče v domovech pro seniory není dostatečná, není tam dle jejích slov
dostatek personálu.
Vnímání denního stacionáře seniorem s Alzheimerovou chorobou
Pečující mi taktéž sdělili, jak se jejich blízký v denním stacionáři cítí.
Všichni senioři se podle pečujících ve stacionáři cítí dobře. Senior od NI
a N2 si myslí, že chodí do práce. „Jo, protože on tam žejo chodí do práce. Jo
on to má prostě tak, že tam chodí do práce a že tam jako pracuje. Protože
tehdy, já nevím, to byl první den v měsíci a přišla složenka jako na placení,
jo jako stacionáře a otec říká: To mi dávaj tak málo?-Tati, to platíme my.
A on: A já nic nedostanu? A teď tam chodí." (N2) NI říká, že je tatínek ve
stacionáři spokojený: „Ale takže, jako, ale, ale. Hlavně, že je spokojenej ten
72
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
taťka, jo. A pokuď ten ráno chce vstávat a je tam, tak je spokojenej. Myslím
si, že by on přišel s tím, že kdyby třeba chodil, že nechce, a musím? Jo a tak
dál. "Spokojenost uvádí i N4 a N 5, N5: „Aj e je spokojený, těší se tam. Když
řeknu, že jdeme, já tomu říkám domov důchodců. (...) Tak on se těší." N4 si
myslí, že je tam maminka spojená hlavně skrze kontakt se svými vrstevníky.
N3 říká, že i přesto, že se maminka v denním stacionáři do aktivit
nezapojuje, měla v minulosti maminka v oblibě jednu z pracovnic denního
stacionáře.
Alzheimerova choroba zasahuje do všech složek funkčního potenciálu,
tak jak popisuje teorie (srov. citovaná Hauke, 2017a), navíc je doplněn
zásah do spirituální složky. Dále souhrn zjištěných zásahů do funkčního
potenciálu se podle tabulky druhé v teoretické části (Tab. 2: Stádia
demence X Dimenze funkčního potenciálu seniora) dá přiřadit k druhé
až třetí fázi demence. Druhá fáze si žádá podporu při naplnění potřeby
seberealizace, uznání a úcty, bezpečí a jistoty, struktury dne a jeho smysluplné
náplň. Třetí fáze si navíc žádá podporu při zajištění tělesné a fyziologické
potřeby, podporu při pocitu lásky, přijetí a spolupatřičnosti
(i přes nespolečenské chování). Pozitivní zprávu přináší sdělení, že se senioři
dle pečujících cítí v denním stacionáři dobře, oceněn je primárně
kontakt s vrstevníky, což naplňuje podle téže tabulky potřebu spolupatřičnosti,
lásky a přijetí.
Zkušenost s podporou státu neformální péče je pečujícími hodnocena
velmi negativně z hlediska dostupnosti informací o finanční podpoře
a „jak pečovat". Výše finanční pomoci je hodnocena pracujícími pečujícími
jako dostatečná, nepracujícími pečujícími spíše nedostatečná.
6.2.3 Názor
Pro zjištění názoru pečujících bylo zjišťováno, co si pečující myslí, ale potvrzené
nemají v oblastech „neformální péče", „formální péče" a denní
stacionář. Vznikly subkategorie „Neformální péče a její přínos", „Pobytová
služba pro seniory", „Denní stacionář" a „Důvod ukončení neformální
péče".
Neformální péče a její přínos
N2 si myslí, že je neformální péče běžnou starostí o druhého, která je
však osobnější než péče formální. NI říká, že nelze mít „manuál" na neformální
péči, myslí si, že každý pečující si musí najít způsob, jak o svého
73
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
příslušníka nejlépe pečovat: „Já sijako myslím, že každý, každý ten člověk
je individuální, a každý si jako musí přijít, jak s tím člověkem mít doma tu
péči." Názor na neformální péči podle N4 je takový, že by neměla zcela
vzít pečujícím jejich osobní život: „To je můj názor, jo. Protože potom najednou
pak se někdy stane, že ten dotyčný pak zemře a ten pečující jde za
svýma dětma a řekne: Tak a já už mám čas. A oni řeknou: Ha, ale my už
máme jako každý partnera a my už tějako nepotřebujeme. Jo? Takže. Nevím
no. Je to takové, není to dobré, ale, jako pokaďjako normálně žije, tak
prostě jinak, za mě to jinak nejde, jo?"
Názor, proč je neformální péče přínosem sdělil pečující N2 takový,
že je péče poskytována od člověka, kterého senior dobře zná. N4 říká, že
neformální péče zajišťuje zachování člověka ve svém prostředí, ve kterém
má kolem sebe rodinu. NI a N3 se shodují, že péči poskytované v domácím
prostředí se formální péče u pobytových služeb nemůže vyrovnat.
N3 říká, že mamince může poskytovat dostatek pohybu a kvalitní stravu:
„Protože každej mě řekne, že kdyby byla v domově nebo kdekolivjinde, že,
tak užje z ní dávno ležák žejo. Jako to jí ochabne žejo ty nohy."
Pobytová služba pro seniory
Názor na pobytovou službu pro seniory se lišil. N4 si myslí, že kdyby maminka
byla umístěna v domově důchodců, mohla by tam být spokojená,
jelikož bude mít okolo sebe vrstevníky zajištěnou profesionální péči. N4:
„Na druhou stranu by tam byla se svými vrstevnicemi, s kterýma by si
možná. Nevím, nevím. A možná ty paní ošetřovatelky i, oni asi i tu péči budou
dělat asi líp." N3 na pobytové služby pro seniory pohlíží negativně.
Dle N3, jsou senioři více izolovaní, nemají dostatek aktivit a rychle ztrácí
své dosavadní schopnosti a dovednosti, s nedostatkem aktivit souhlasí i
NI: „(...) nevím, dělaj palačinky, nebo si třeba upečou buchtu. Ale to je asi
tak jednou za měsíc. Jo, no tak jako jak dlouho tam je, no tak dvě hodiny
dopoledne. Jo, to třeba z mýho hlediska je hrozně málo. Ale nebavíme se o
tom jako, že to jsou jako lidi s Alzheimerovou chorobou. Bavíme se o tom,
že to jsou obyč, nebo obyčejní, prostě domov důchodců." Jo, ale pořád mě
přijde, že to je prostě málo." Podle pečujícího je to způsobeno nedostatkem
personálu.
Denní stacionář
Názor na denní stacionář je u všech pečujících velmi pozitivní. NI a N3
se shodují, že stacionář zajistí, aby byl senior v bezpečí a strávil příjemně
74
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
den a pečující mohou odpočívat nebo chodit do zaměstnání. NI i N2 říkají,
že denní stacionář je „školka". N 3 říká; „Ale myslím si, že pro ty lidi je
to jako dobrý jako, jo. Že se zabívíjou, pokud nejsou na tom zas tak jako
špatně. Jo, takže, takže, je o ně postaraný, no. Jakoby, jo, že ty lidi, co musí
do práce, nebo májou, jo si můžou vyřídit."
N2 si myslí, že by se u tatínka zhoršil psychický stav, nebýt stacionáře:
„Na spoustu věcí by se degradovalo. „On, kdyby jako mohl, tak on
kouří a hraje karty pořád a ten otec by strašně rychle zblbnul. A my bysme
spoustu věcí neřešili, protože bysme prostě neměli, jo ono s těma dětma a se
vším, jo. Tak člověk prostě poleví v některej jako, je nedůslednej v některých
věcech." NI, N2 a N4 sdělili, že si myslí, že kdyby denní stacionář
neexistoval, potřebovali by psychiatrickou pomoc. „Protože já bych asi za
půl roku byla asi, asi někde, že já bych toho psychiatra potřebovala taky."
(N4)
N3 si myslí, že denní stacionář navštěvují i klienti, kteří jsou ještě
velmi soběstační a navštěvují stacionář, aby měli obohacený den aktivitami:
„Přijde mi, že někteří lidi nejsou ani tak nemocní, co jsem je tam tak
viděla. Ale je možný, že aby se zabavili."
Důvod ukončení neformální péče
Názor na důvody, proč člověk přechází pouze na formální péči je různý.
N3 si myslí, že se to může dít, pokud senior nemá se svými nejbližšími
dobré vztahy. NI uvádí, že by byl nucena neformální péči ukončit z důvodu
rapidního zhoršení tatínkova vztahu, ve kterém už by nebyl schopen
se sám pohybovat: „Jo, tak, to stejný jako nejde, říkám, až dojde do
toho bodu, kdy teda jako to, krmení je ještě v pohodě, ale opravdu, toho
90kilového člověka, to nejde zvednout, toho nejde ani přebalit. To je jako
fyzicky hrozně náročný. Jo?" Pečující to shrnuje tak, že bude o tatínka pečovat
do doby, do kdy to bude v jejích možnostech. N2 říká, že by nebylo
o tatínka doma pečovat, pokud by měl agresivní projevy chování. N4 sděluje,
že neformální péče bývá podle jeho názoru ukončena, když už péče
hodně narušuje život rodiny a pečující cítí bezmoc: „Kdy už ten člověk
jako neví. Třeba když už třeba vícečlenná rodina se nevyspí kvůli jednomu
senioru několik dní. A teď vy potřebujete fungovat, protože vy chodíte do
práce, děti chodí do školy. Jeden senior prostě nespí, protože má demenci.
To už prostě je na zvážení toho nějakého domova s tou nějakou pečovatelskou
službou."
75
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Pečující si myslí, že je neformální péče individuální, osobní a zachovává
člověka v prostředí rodiny, zároveň si myslí, že by neměla úplně zastínit
osobní život pečujících (o riziku izolace pečujícího hovoří citovaná
Mikanová, Dvořáková, 2020).
Domácí pečovatelé byli často opomíjeni. Až na jednoho pečujícího si
pečující osoby myslí, že je domácí péče lepší než formální péče pobytová.
Formální péči v denním stacionáři však pečující hodnotí velmi pozitivně.
I zde byl však denní stacionář oslovován jako „školka", před stigmatem
varuje Morris(2022). Pečující si myslí, že dokud budou mít dostatek
schopností a možností, budou v péči o blízkého v domácím prostředí pokračovat.
Fyzická dysfunkce a agresivní chování podle Fertaľové, Ondriové
(2020) jsou důvody umisťování seniorů s demencí do pobytových
služeb. Potvrzuje stránka Pecevcelka ([online]), která říká, že domácí
péče musí být reálná a je potřeba pomoc „zvenčí".
6.2.4 Dílčí závěr DVO 1b
Podkapitola DVO lb odpovídala na otázku „Jaký názor mají rodinní pečující
na poskytování pomoci seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním
stacionáři?" Odpověď se skládá z 3 kategorií, a to znalosti, zkušenosti a
názoru pečujících. Odpověď se pokusím nyní sumarizovat.
Znalost pečujících byla zkoumána u pojmů neformální péče, Alzheimerova
choroba a denní stacionář. Pojem neformální péče působil na některé
pečující příliš formálně a měla jsem pocit, že jim celková formálnost
na téma péče o blízkého vadí. Pojem Alzheimerova choroba byl definován
jako nemoc, která úplně změní celého člověka. Podle slov pečující Alzheimerova
choroba „vykrade" mozek a všechny myšlenky
(shoda s WHO [online]). Také jeden pečující ví, že se nejedná o dědičnou
nemoc, avšak neví, jaké jsou její všechny projevy. Denní stacionář je definován
jako místo, kde je zajišťována péče a denní program seniorům.
Denní stacionář je také „odlehčovací centrum" pro rodinu, umožňující rodinným
příslušníkům chodit do práce nebo si odpočinout (shoda s citovanou
Kubalčíkovou, 2013) (shoda s citovanou Hauke, 2017b).
Funkční potenciál seniora je podle pečujících zasažen ve všech oblastech.
Biologická složka je nemocí zasažena v oblasti pohyblivosti,
spánku, schopnosti péče o vlastní osobu a rizika úrazu či ohrožení života.
Psychická složka je podle pečujících zasažena zhoršenou hlavně krátko-
76
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
dobou pamětí, sníženou schopností chápat a vnímat, dezorientací a zmäteností,
změnou osobnosti a nevhodným chováním popisováno slovy
„jako malé dítě", z hlediska zasažení sociální složky pečující mluví o narušení
vztahů, ztížené komunikaci, nevhodném chování, a tudíž i ztrátě
kontaktu se společenským prostředím. Spirituální zásah byl identifikován
pouze u možné snížené sebehodnoty a neakceptování nemoci. Souhrn
zjištěných zásahů do funkčního potenciálu podle tabulky druhé v teoretické
části (Tab. 2: Stádia demence X Dimenze funkčního potenciálu
seniora) ukazuje na druhou až třetí fázi demence. Ve těchto fázích je potřeba
podpory při naplnění potřeby seberealizace, uznání a úcty, bezpečí
a jistoty, struktury dne a jeho smysluplné náplně, podporu při zajištění
tělesné a fyziologické potřeby, podporu při pocitu lásky, přijetí a spolupatřičnosti
(i přes nespolečenské chování).
Zkušenost s podporou neformální péče státem mají pečující různou.
Byla probírána témata jako příspěvek na péči, dostupnost informací pro
neformální péči a možnosti její podpory a pobytová služba domovy pro
seniory. Příspěvek na péči hodnotí pracující pečující jako dostatečný, ale
jeden z nepracujících pečujících ho hodnotí jako nedostatečný. Zkušenost
s vyřízením příspěvku se taktéž lišila, někteří pečující sdělovali, že
to byl velmi snadný proces, jeden z pečujících uvedl, že byl proces zdlouhavý
a bylo potřeba doložit mnoho potvrzení. Dva pečující téma shrnují
slovy „všechno je o lidech". Ostatní podpora státu, kterou pečující využívají
je příspěvek na kompenzační pomůcku, dodávání hygienických pomůcek
a příspěvek na mobilitu (ten je však podle jedné pečující velmi
nízký). Dva z pečujících uvedli, že však nemohou žádat stát o peníze, aby
se postarali o svého otce, péče jim přijde samozřejmá. Velké téma pro
pečující je nedostatek informací, jaká může být finanční podpora státu,
co všechno je potřeba zajistit a jak o svého blízkého pečovat. Jeden z pečujících
uvedl, že neví, kam se obrátit pro pomoc, aby nebyla na obtíž.
Jeden pečující taktéž mluvil o nedostatečné kapacitě pobytových služeb
pro seniory. Pečující také sdělili, jak se podle nich jejich blízký v denním
stacionáři cítí. Všichni senioři se podle pečujících ve stacionáři cítí dobře.
Jeden senior si myslí, že navštěvuje zaměstnání. Nejvíce však podle pečujících
senioři oceňují kontakt se svými vrstevníky.
Kategorie názor, zkoumala, co si pečující myslí o neformální péči a
jejím přínosu, pobytové službě pro seniory, denním stacionáři a důvodu
ukončení neformální péče. Neformální péče byla popsána jako běžná
péče, na kterou však nej de mít„manuál". Dále podle jedné z pečujících by
77
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
neformální péče neměla vzít pečujícím jejich osobní život (o riziku izolace
pečujícího hovoří citovaná Mikanová, Dvořáčková, 2020). V rámci
pozitiv neformální péče bylo sděleno, že je péče seniorovi poskytována
člověkem, který je mu blízký, péče je tedy osobní, dále zajišťuje dostatek
pohybu, kvalitní stravu a zachovává člověka ve svém prostředí, ve kterém
má kolem sebe rodinu.
Na pobytovou službu pro seniory pohlížel jeden pečující, jako na
místo, kde by jeho blízký měl kolem sebe vrstevníky a zajištěnou profesionální
péči. Dva pečující pohlíží na pobytovou službu negativně. Uvádí,
že jsou senioři více izolováni, nemají dostatek aktivit a rychle ztrácí své
dosavadní schopnosti a dovednosti. Důvodem by mohl být nedostatek
personálu. Denní stacionář je naopak všemi pečujícími hodnocen velmi
pozitivně. Podle pečujících tato služba zajistí, aby byl senior v bezpečí,
strávil příjemně den a pečující si mohou odpočinout či nadále chodit do
zaměstnání. Stacionář byl některými pečujícími taktéž oslovován jako
„školka", opět byl oslovován jako „školka" (stigma podle Morris, 2022).
Taktéž bylo uvedeno, že stacionář nejspíš udržuje jeho blízkého v lepší
psychické kondici. Pečující taktéž sdělovali, že si myslí, že by bez stacionáře
potřebovali psychiatrickou pomoc. Názor na důvody, proč člověk
přechází pouze na formální péči je různý. Podle pečujících to můžou být
narušené vztahy seniora s rodinou, odkázání seniora na lůžko (pečující
by neměl dostatek fyzických sil na péči), agresivní projevy chování, silné
narušení normálního života rodiny a bezmoc (shoda Fertaľová, Ondriová,
2020) (shoda Pecevcelka [online].
Odpověď na DVO lb byla zodpovězena zčásti. Dle mého jsem špatně
formulovala otázky, které na pečující byly příliš odborné, nepřirozené a
taktéž otázky nebyly mířeny tak, aby zjistili názor, jak poskytují pomoc
jejich blízkým. Nyní bych se zeptala, jaké pečující vidí změny u svého blízkého
od doby, kdy denní stacionář navštěvuje.
6.3 DVO 2a
Podkapitola DVO 2a odpovídá na otázku „Jaké emoce spojují pracovníci
s poskytováním pomoci seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním
stacionáři?"Podkapitola se ptá na pocity, které pracovníci zažívají při poskytování
pomoci v denním stacionáři seniorům s Alzheimerovou chorobou.
U pracovníků byly zjišťovány pocity, a to příjemné a nepříjemné
78
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
a motivace k práci v denním stacionáři s lidmi s Alzheimerovou choro­
bou.
6.3.1 Pocity
U pracovníků byly zjišťovány oblasti „příjemné pocity" a „negativní pocity",
které při své práci v denním stacionáři se seniory pociťují, z rozhovorů
byly identifikovány 3 subkategorie, a to „příjemné pocity", „nepříjemné
pocity" a „neutrální pocity".
Příjemné pocity
Jako příjemný pocit byla hojně popisována radost, pouze však u Spi. Radost
pracovnice cítí z toho, že může seniorům i pečujícím pomoct a když
jsou spokojení. Velkou radost Spi popisuje při viditelné psychické pomoci
klientce, která díky dennímu stacionáři může navštěvovat jiné prostředí
a trávit čas s jinými lidmi. Spi vypráví: „A ta paní do té doby byla
doma s poměrně nerudným manželem, ale on těžce nese, v podstatě to její
onemocnění a to, že v podstatě ona se stává jakoby závislá. A fakt
jsem z toho měla velkou radost, že jsmeji mohli vyhovět, že přišla a taková
úplně se rozzářila jako mezi těma ostatníma, jo. Víšjako, že to bylo strašně
fajn no." Tatáž pracovnice popisuje radost, kterou zažívá, když ji klienti
dávají najevo, že ji rádi vidí a může s nimi vytvářet vztahy. Vysvětluje, že
pak ví, že není pouze administrativním pracovníkem. Pracovnice
ráda s klienty komunikuje a ráda jim pomáhá přinášet pocit „pohody".
Pouze u jedné pracovnice, ale nyní u P2, byly zachycen pocit komfortu,
N2: „No a takže, takže jako takhleje to příjemné prostředí, mám tady
jako určitý. Jako myslím si jako, že je to příjemná práce." Pracovníci P2
a Sp2 také mluví o tom, že při své práci pociťují zábavu a práce je baví.
Dvě pracovnice Spi a P l popisují při práci pocit překvapení. Spi popisuje
překvapení, když ji ve stacionáři poznal klient s Alzheimerovou
chorobou, u něhož byla před několika dny na sociální šetření. Klient už si
dle slov pracovnice nic nepamatuje. Pracovnice P l zažila velký pocit překvapení,
když ji pozitivně překvapilo chování klientů, když společně tančili
s dětmi, které denní stacionář navštívili.
Nepříjemné pocity
V rovnováze byly u pracovníků popisovány i pocity nepříjemné. U pracovníka
P l je popsáno psychické vyčerpání, kdy pracovnice končí svou
79
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
pracovní směnu mnohdy unavená. Vysvětluje si to tím, že senior takzvaně
„bere" energii, a také tím, že často dělá více aktivit s klienty zároveň.
PI a P2 pociťují pocit napětí. P l při práci pociťuje také stres:„Nevím,
jestli negativní pocit, ale je prostě to fakt ten stres, to je jakoby. Není to
přímo negativní pocit jakoby z těch klientů, ale jako spíš z těch situací,
když se toho prostě nahrne moc." Stresové situace se mi pracovnice snažila
blíže popsat: „Protože, když máte třeba fakt 8 lidí, z toho 6 furt chodí
na záchod, dva vám odchází, do toho se něco stane, do toho zvoní telefony,
do toho my třeba pečeme nebo tak něco. Tak jako. Člověk neví, co by měl
dělat první jakoby.".
Tatáž pracovnice, P l , dále uvedla pocit bezradnosti v situacích, kdy
klienti chtějí odcházet ze služby: „A je paní, která teda pořád odchází, jo.
Ajá jsem si říkala. Panebože, to bude. Ona bude odcházet, no, co my budem
dělat."
Pracovnicí Spi a Sp2 mluví o pocitu smutek, ale i smíření. Pocit je u
obou pracovnic vyvolán, v důsledku zhoršujícího se stavu klientů. „To je
takové hodně nepříjemné, je to takové smutné. Když vidíš, kde vidíš prostě,
že tam člověk přijde, je v určité kondici a pak najednou jde prostě ten jeho
zdravotní stav dolů." (Spi) Obě pracovnice jsou si také vědomi, že jde o
přirozený proces života.
Pracovnice Spi ve své práci i vnímá pocit rozladění. Rozladění při
jednání s pečujícími klientů, kterým nemůže vyjít vstříc: „No tak někdy
jen takové, takové nepříjemné to může být zjednání s těmi příbuznými,
kteří třeba mají nějaké nároky, které my nejsme schopnijako splnit."
Pracovnice Sp2 vnímá ve své profesi celkově pocit podhodnocení.
Sociální práci vnímá podle pracovnice společnost stále nedostatečně
atraktivní a podhodnocenou jak finančně, tak statusově. „A, nevím, setkala
jsem se třeba párkrát s otázkou třeba, že jakoby, proč se třeba na to
studuje vysoká škola jako. Proč je na to třeba mít jako vysokoškolské vzdělání"
(Sp2)
Neutrální pocit
Neutrální, avšak cenné pocity, jsou identifikovány u všech pracovníků.
Spi a SN2 cítí pocit respektu vůči seniorům, Spi zmiňuje taktéž pocit respektu
k rodinným pečujícím seniora. P l cítí pocit snahy, snahu dělat
nejlépe svou práci, jak to je možné. N2 projevuje empatii vůči pečujícím
klientů: „Jako uvedomujú si, že je opravdu jako dobré, že můžu jako klidně
někam odejít s tím vědomím, že ten klient je jako v pořádku někde. Kde se
80
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
o nějak jako nemusí bát. Že to vnímám jako, že ten příbuzný, já bych to vnímala
jako velice pozitivně."
Pracovníci zažívají větší škálu negativních emocí než pozitivních.
Práce je spojována se stresem, napětím, smutkem, rozladěním a vyčerpáním.
Avšak popisované momenty příjemných pocitů na mě působily
silně a myslím si, že negativa dokážou vyvážit. Z odpovědí bych chtěla
„vypíchnout" tvoření vztahů, které jedna z pracovnic s klienty ráda
tvoří. V teoretické části Hájková, Hradcová, Janečková, Mátlová, Vaňková
(2016) mluví o tom, že jedním ze znaků kvalitní péče o lidi s demencí ve
formálním prostředí je příležitost vytvořit si s pracovníky vztah.
Neutrální, avšak cenné pocity vyobrazují snahu naplnit cíl sociálních
služeb (zachovávat lidskou důstojnost a poskytovat kvalitní službu v zájmu
klientů) (MPSV, 2020).
6.3.2 Motivace pro práci v denním stacionáři
Při hledání motivace u pracovníků denního stacionáře svou profesi vykonávat
jsem se dotazovala na smysl práce pro pracovníky a také přínos
jejich profese pro ně samotné. Posléze jsem dostala 4 motivy motivace,
jedná se o poslání, práce pracovníky baví, vděk, seberozvoj.
Motivace poslání byla zpozorována u Spi, SN2 a P l . Spi chce pomáhat
vyřešit náročné situace, v nichž se senior a pečující nachází. „Ale vidí
to, že jsou spokojení, že třeba jsme jim pomohli vyřešit opravdu náročnou
pro ně životní situaci a zároveň, mě to fakt naplňuje takovým jako, takovým
zadostiučiněním, když vidím, že ti klienti naši jsou tam spokojeni u
nás. "(Spi) Sp2 chce seniorům zachovávat důstojnost a kvalitní život; „ To
si myslím, že je největší smysl. Aby, aby prostě i ten, i ten život jakoby. Nechci
říct závěr života, to ne, ale aby to, aby to stáří prostě prožil, co nejdůstojněji
a vzhledem kjeho životním zkušenostem, kjeho povaze, k tomu,
jak ho limituje ta nemoc. Tak aby to pro něj bylo co nejdůstojnější." Podobně
to má i P l , která se snaží o to, aby se klienti cítili příjemně „(...) a
třeba se i zasmáli." Pracovnice P l dále jako motivaci uvádí tu, že ji práce
baví.; „Jinak bych to asi dělat nemohla no, tadytu práci. Srdcem. Kdyby to
jako člověk neměl rád, tak vy tu práci dělat nemohl. Kdyby mě to nebavilo,
tak bych tu práci asi nedělala, žejo."
Další uvedená motivace byla zachycena jako vděk. Podle P l je motivující,
když dostáváte pozitivní zpětnou vazbu od blízkých klientů. P l
81
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
prezentuje: „Že třeba oni nám potom dávaj i zpětnou vazbu. Ijak to třeba
oni vidí, že. Že třeba paní, co tady kdysi chodila anebo její manžel tady
vlastně docházel, tak říkala, že rodina si chválí, že se jim zdá třeba třeba
tatínek lepší, od té doby, co tady dochází."
Poslední zmapovanou motivací u pracovníků je seberozvoj. O seberozvoji
hovořila Sp2 ve smyslu osobního růstu, získávání zkušeností,
kompetencí jako je například komunikace, neustálé rozvíjení vzdělávání
a taktéž přijímání „životní moudrosti" od starších osob. „Práce se seniory
si myslím, že je strašně, strašně zajímavá v tom, že naši klienti mají
opravdu spoustu, spoustu zkušeností. Takovou tu životní moudrost. Kterou
mijakoby teprve s věkem získáváme, takže." (Sp2)
Pracovníci mají různé motivace pracovat v denním stacionáři.
Chtěla bych uvést myšlenku, že některé výše zmíněné motivace by se dali
přirovnat k Maslowove pyramidě potřeb (Malíková, 2011) (citovaná Ondrušová,
2019). Například motivace „vděk" by se dala připodobnit k potřebě
uznání a úcty, motivace „seberozvoj" k nevyššímu vrcholu pyramidy
seberealizace, v motivaci „poslání" se navíc odráží cíl sociálních služeb,
a to zachovávat lidskou důstojnost a poskytovat kvalitní službu v zájmu
klientů (MPSV, 2020).
6.3.3 Dílčí závěr DVO 2a
Podkapitola DVO 2a se snažila odpovědět na dílčí výzkumnou otázku
„jaké emoce spojují pracovníci s poskytováním pomoci seniorům sAlzheimerovou
chorobou v denním stacionáři?" Nyní bude snaha odpovědět
shrnuta. Odpověď se skládá z popsaných příjemných, nepříjemných a
neutrálních pocitů a motivací pracovníků, které jsou spojeny s poskytováním
služeb denního stacionáře klientům s Alzheimerovou chorobou.
Pracovníci denního stacionáře tedy při poskytovávání pomoci seniorům
s Alzheimerovou chorobou pociťují příjemné, nepříjemné a neutrální
pocity. Příjemný pocit je radost, která vzniká například, když pracovník
vidí pozitivní dopad denního stacionáře na klienty nebo když
muže komunikovat a tvořit vztahy s klienty. Tvoření vztahů s klienty je
podle Hájkové, Hradcové, Janečkové, Mátlové, Vaňkové (2016) jedním ze
znaků kvalitní péče o lidi s demencí ve formálním prostředí.
Další pozitivní pocit je pocit komfortu, práce v denním stacionáři je
vnímána jako příjemná. Poslední, zde zachycený, pozitivní pocit je pocit
82
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
překvapení. Ten u pracovníků nastal, když si klient s demencí jednoho
z pracovníků pamatoval nebo když byl pracovník příjemně překvapen
chováním klienty, v rovnováze byly u pracovníků popisovány i pocity
nepříjemné. Jedná se o pocit jako je psychické vyčerpání. Podle jedné
pracovnice senior takzvaně „bere" energii. Dále pracovnice prožívají pocit
napětí a stres, když je práce najednou mnoho. Další negativní pocit
s prací spojený je bezradnost, popsána v situacích, kdy klienti chtějí
odcházet ze služby. Pracovníci také zažívají smutek, vyvolán v důsledku
zhoršujícího se stavu klientů. Pracovnice si však jsou vědomi přirozenosti
života. Jedna z pracovnic také pociťuje rozladění, když jedná s pečujícími
klientů, kterým nemůže vyjít vstříc. Poslední vnímaný negativní
pocit je podhodnocení profese. Identifikovaným neutrálním pocitem u
pracovníků je respekt vůči klientů i k neformálním pečujícím, snahu dělat
co nejlépe svou práci a empatii vůči neformálním pečujícím i klientům.
Neutrální pocity korespondují s cílem sociálních služeb (srov.
MPSV, 2020).
Z hlediska motivace, byly objeveny 4 motivy, „poslání", „práce pracovníky
baví", „vděk", „seberozvoj". Motivace poslání byla u pracovníků,
kteří chtějí pomáhat vyřešit náročné situace, v nichž se senior a pečující
nachází, chtějí seniorům zachovávat důstojnost a kvalitní život. „Poslání"
koresponduje s cílem sociálních služeb (srov. MPSV, 2020). Motivace pojmenovaná
„práce pracovníky baví" j e názvem vysvětlena. Motivace vděk
je myšlena z pohledu přijímání pozitivní zpětné vazby od blízkých klientů.
Poslední motivace, seberozvoj, skrývá osobní růst, získávání zkušeností,
neustálé rozvíjení vzdělávání a taktéž přijímání „životní moudrosti"
od starších osob. Motivace vděk a seberealizace vychází
z Maslowove pyramidě potřeb (srov. Malíková, 2011) (srov. citovaná
Ondrušová, 2019).
Myslím si, že se mi celkem úspěšně podařilo zachytit pocity i smysl
pracovníků při práci v denním stacionáři s klienty s Alzheimerovou chorobou.
Je možné, že někteří pracovníci byly v odpovědích obezřetní, jelikož
se jedná o citlivé téma.
6.4 DVO 2b
Dílčí výzkumná otázka 2b se ptá „Jaké emoce spojují rodinní pečující s poskytováním
pomoci seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?"
Vokusím se na ni nyní odpovědět. Pečujících jsem se dotazovala na
83
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
oblasti „pocity při neformální péči", „pocity při využívání služby denní
stacionář" a „smysl využívaní služeb denního stacionáře", z rozhovorů
nakonec vyšly 4 kategorie, kategorie „pocity neformálních pečujících
v roli pečovatele", „pocity neformálních pečujících při využívání
služby denní stacionář", „smysl domácí péče podle pečujících" a „smysl
využívaní služeb denního stacionáře podle neformálních pečujících".
6.4.1 Pocity neformálních pečujících ve roli pečovatele
Kategorie „pocity neformálních pečujících v roli pečovatele" byla rozdělena
na dvě subkategorie. První subkategorie má název „příjemné pocity
neformálních pečujících" a druhá „nepříjemné pocity neformálních pečujících".
Pečující NI a N3 sdělují, že jsou pocity velmi proměnlivé.
Příjemné pocity neformálních pečujících
Neformální péče přináší i příjemné pocity, zachyceny byly pocity radost,
úcta a láska, nadhled a smíření. Pocity radosti zažívá NI, když vidí,
že je tatínek spokojený a má radost. NI: „On nepozná, jestli pije alkoholické
nebo nealkoholické pivo. Takže samozřejmě dostává nealkoholické
pivo už dlouho, ale on si myslí, že, on prostě ví, že je to pivo. A on prostě, jak
když je dítě, tak on prostě dostane tu sladkost, tak má hrozně velkou radost.
Takjakoby vás přepadne ten pocitjako: A takjsme mu udělali radost tomu
dědovi, jo. Takový jako, jo." N2 se smál, když vyprávěl příhodu z výletu
s tatínkem, který se zachoval absurdně.
Pocit úcty a lásky projevili NI, N2 i N3. Tito pečující, sdělovali, že
pečující přece o svého rodiče, N2 říká, že má svého otce rád a NI říká, že
je mu nepříjemné, že svému otci musí rozkazovat. „Člověk si říká, že je to
jako blbý, že mu musí rozkazovat nebo jako přikazovat, ale ono ono, (...)"
(NI) Další pocit pečujících je nadhled, NI, N2 i N3 říkají, že by na tom
mohli být i hůře a váží si toho, že jejich blízký s nimi komunikuje. Například
N2: „Jako, stojí to za starou bačkoru. Ale jako, pořád jsme na tom
dobře třeba oprotijiným, jo, jo. Tím, že ten otec si umí říct a řekne si. Což je
jako velká výhoda." N3 říká, že alespoň maminka předtím mohla prožít
život; „Takže furt si říkám, jako, žila ten život, žejo. Některý ty děti, co se
tak narodí, že, takže." s tímto pocitem je spojen i pocit smíření, o kterém
hovořili NI a N3. Pečující NI sdělovala, že život přináší i péči o své rodiče.
N3 zase říká, že i když je onemocnění maminky nespravedlivé, je to život.:
„Já vím, že je to blbý, že. Že třeba segra říká, proč zrovna mamka. Já
říkám. No, co ti na to mám říct jako. Jsou lidi, co maj rakovinu a sportujou,
84
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
nekouňjou, nepijou. A jsou lidi, co jako kouří, pijou a jo a je jim devadesát
a jsou tady."
Nepříjemné pocity neformálních pečujících
Pečující popisovali daleko více negativních pocitů. Jednalo se o pocity
jako stud, vztek, znehodnocení, smutek a lítost, zoufalství, sklíčenost
a bezmoc, strach, šok, napětí a ztráta pohodlí a pocit „jsem na to sám".
Stud byl popisován u N2, který se stydí za nevhodné chování tatínka: „Má
pět vtipů, které říká každýmu na potkání, kamkoliv přijde, (...) a když někam
přijdeme a on začne vykládat, tak mě hamba fackuje. Což je tragédie.
Pro něho ne, pro nás. "Další pocit, který zažívají NI, N2 i N3 je vztek. Vztek
byl popsán u NI a N2, když jejich tatínek udělá nějakou škodu nebo se
chová nebezpečně. Například N2: „A nebylo nic nejhoršího, jsem dostal od
souseda, co jezdí po světe rum, karibskej, pravej a on mi ho dolil slivovicou
nebo něčím. A člověk jako pění." Nebo NI; „Jaký, jaký je ještě pocit no. No
tak, někdy mám 100 chutí, že ho zabijú jako: Já bych tě zabila fakt. No. A
pak na jednu stranu prostě. Jako, žije no." Pečující NI na to říká, že musí
velmi ovládat své emoce.
Další emocí pečujících je podle NI a N2 pocit, zda má jejich péče o
tatínka vůbec smysl, N2: „Dokonce si říkám se sestrou, že kdyby nás tady
třeba měsíc neviděl, tak jestli by nás poznal. Jo ale, pro nás je to rozhodně
lepší, že ho máme doma." N2 a N4 dále sdělovali smutek a lítost. Smutek
N2 sdělil, když vzpomínal, jak pečoval o maminku, která již nakonec zesnula
v nemocnici a přála si být doma. N4 zažívala smutek a lítost, když
jí a mamince psychiatrický lékař sdělil, že maminčin stav mohl být lepší,
kdyby přišli včas. N4 se musela vyrovnávat s výčitkami; „Takže to Vás potom
mrzí, ale jako když si tam potom promítáte svoje, kde, že, nějaký bod,
jak jste to měli poznat, tak si říkáte, že když jste s tím člověkem deno-denně,
tak to ani tak nezpozorujete úplně no. Jo."
NI také zažívá pocit zoufalství, když se od svého tatínka nemůže
dozvědět například o svém dětství: „No a pak z toho jako je pak jako to
zoufalství, kdy, já nevím, něco byste se třeba ráda dozvěděla, jak to jako
bylo, když jste byla vy dítěte. A vlastně, protože ta mamka už není, tak jako
není se koho zeptat. Tak je to takový, je, je. Je to hrozný jako, co taková
nemoc může udělat s člověkem." Velmi častým a dominantním pocitem
byla zmiňována bezmoc a sklíčenost, popsaná u N2, N3 a N5. „Spíš taková
ta bezmocjako jo. Že, že, že člověk se snaží sebevíce a a stejně jako jako už
ji nepomůže jako, jo. Že, že, že jsem si už, jako su z toho taková špatná jakože."
(N3) N3 také sděluje, že už chtěl maminku umístit do pobytové
85
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
služby z pocitu, že už péči nezvládá, s tím souvisí i pocit „jsem na to sám",
který popisoval taktéž N3, ale i N4. N4 říká, že podporu nemá ani v rodině:
„To ne, všichni od toho ruky pryč, jo." v návaznosti na tento pocit N4
říká, že domácí péče znamená ztrátu pohodlí.
Dalším negativním pocitem zmapovaným u N3 a N5 je strach. Strach
pečující N4 zažil, když se její mamince najednou rapidně zhoršil zdravotní
stav. N3 zažil strach, když její maminka pozřela nebezpečné předměty;
„Ale měla jsem strach, aby se jí nepotrhaly střeva nebo něco. Takže
zaplaťpánbůh, že to dopadlo dobře." Pocit „šok" N4 popisovala taktéž při
rapidního zhoršení maminčina stavu, když maminka najednou ztratila
prostorovou orientaci. Poslední negativní pocit, který byl u pečujících zachycen
je napětí. Napětí popisovala N4 a N5, a to ze stejného důvodu,
musí na svého blízkého neustále dohlížet. „No je to prostě taková, pořád
nějaký takový vnitřní pocit, jo, že musíte hlídat, jo. Že musíte kontrolovat,
jo. Nevím, no, asi když se Vám jako narodí dítě, tak je to jako přirozené. Ale
potom jako je to, úplně to tak přirozené není, jo." (N4)
V teoretické části popisují znaky domácí péče, péči popisuje jako
„práci z lásky", ve které je potřeba pokračovat, i když láska „klopýtne"
(citováno Mikanová, Dvořáková, 2020). Pečující jsou toho skvělým příkladem.
I přesto, jaké popisovali negativní pocity, jaké jim péče přináší, o
svého blízkého dále pečují. Teorie (citována Mikanová a Dvořáková,
2020) také zmiňuje jako znak neformální péče izolovanost od okolního
světa. Pečující však izolovanost nesdělovali, denní stacionář je jim v tom
nápomocný (zajištění volného času a možnosti nadále chodit do zaměst­
nání).
6.4.2 Pocity neformálních pečujících při využívání služby
denní stacionář
Nyní budou popsány v kategorii „Pocit spojený s využíváním služeb denního
stacionáře" pocity, jaké pečující přináší využívání služeb denního
stacionáře jejich blízkým. Kategorie je rozdělena na „Příjemné pocity
způsobené denním stacionářem" a „Nepříjemné pocity způsobené denním
stacionářem".
Příjemné pocity způsobené denním stacionářem
Pečující v důsledku využívání služeb denního stacionáře zažívají pocit
vděku, dobrý pocit ze spokojenosti seniora a obdiv. Vděk zažívá NI, N2,
86
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
N3 a N4. Tři pečující (NI, N2 a N4) sdělují, že by bez stacionáře potřebovali
psychiatrickou pomoc. N2 je vděčný, že dokázali tatínkovi tuto
službu zprostředkovat již v počátečních fázi demence: „Ale já říkám, my
máme to štěstí, žejsme ho tak rychlejako umístili nebo dostali tam to místo
a, protože se tam dostávají ti klienti, které jsou teprve v téfázi jako máme
u toho otce teďka my. Ten otec už tam dva rokyje. "N4 pociťuje obdiv k pečovatelkám
denního stacionáře.
NI, N2 a N3 mají dobrý pocit z toho, že je jejich blízký v denním stacionáři
spokojený, chodí na výlety a celkově zažívá příjemné chvíle. „Jo,
alejá když jsem viděl toho mýho otce, jak malej kluk a tam vzal cizí babu a
šel tancovat mašinku a on byl z toho jak. Jo a teď se tam držijou za ruku
a dělají kolo, kolo mlýnský. Ale dělali tam to kolo, kolo mlýnský a teď člověk
tam viděl ten pocit té detskosti, jak je šťastnej. Tak si řekl: Jo, dobrý, jo."
(N2) Nebo N4: „Nebo třeba i na Polaru, že byli třeba i v nějakém tom, podle
mě v Bludovicích, nějaká taková ta stanice, kde byly třeba ovečky nebo takové
i nějaké. Jo? Že prostě, jo. Že takjako, že, že najednou člověk vidí, že,
je to takové zpestření pro ně, a oni mají z toho radost z toho zpestření,
takže to je příjemné no."
Příjemné pocity také pečující zažívají na „zahradních slavnostech",
které jsou jedním denním stacionářem pořádány. NI je ráda, že tam
může vidět i ostatní klienty a jejich pečující. N3 sděluje, že je akce moc
hezky nachystaná (jídlo, hudba, aktivity) a uzpůsobená všem klientům
služby.
Nepříjemné pocity způsobené denním stacionářem
Nepříjemný pocit byl zachycen pouze u dvou situací. Prvním pocitem je
„zhrození" u N2. Pocit vznikl z nedorozumění. Pracovník denního stacionáře
po sdělení klienta, že jeho syn bude za chvíli v denním stacionáři,
klienta nechal ze služby odejít. Klient čekal na svého pečujícího před denním
stacionářem, „...a já jsem se úplně zhrozil, když jsem viděl, jak tam na
mě venku čeká. To užje delší doba." Situace se vysvětlila a už se neopakovala.
(N2)
Druhý negativní pocit je „zkažená nálada" taktéž u N2. Tento negativní
pocit je však třeba brát s „rezervou", avšak vznikl ve spojení s denním
stacionářem. N2 svému tatínkovi slíbil donést kalendář, tatínek však
poprosil o kalendář i v denním stacionáři, v ten samý den, co si syn konečně
vzpomněl kalendář tatínkovi přinést, tatínek dostal kalendář i ve
stacionáři. „A zrovna jsem si v práci vzpomněl a vzal jsem mu kalendář a
87
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
hrdě ho nesu domů - Tatí, mám pro tebe kalendář. A on vyleze ze stacionáře
s kalendářem. Takje tam otravoval, až mu ho dali. Takže mi to zkazilo
náladu." [N2)
Emotivní složka se považuje za jádro postoje. Emoce, které vůči danému
předmětu či situaci osoba má, předmět či situaci hodnotí (Šimíčková-Čížková,
2000). Sdělení pečujících jsou zde tady klíčová. Denní stacionář
pečujícím přináší spíše příjemné pocity než nepříjemné. Pečující
cítí dobrý pocit, z toho, že je jejich senior v denním stacionáři spokojený
a vděk za „odlehčení" v péči, které napomáhá k zachování psychické po­
hody.
6.4.3 Smysl domácí péče podle pečujících
Kategorie smysl neformální péče ukazuje, jaká je motivace pečujících
tuto náročnou činnost vykonávat. Motivace pečujících je možné pojmenovat
jako „náhrada za zaměstnání", „příslib", „svědomí", „péče se mi jednou
vrátí", „spravedlnost a přirozenost", „nejlepší řešení", „udržení kondice
seniora".
Pečující N3 sděluje, že jeden z aspektů, proč o maminku začala pečovat
právě ona, bylo to, že zrovna přišla o zaměstnání. A však později
sděluje, že peníze nejsou důvodem, proč o maminku pečuje. „Příslib" je
jedna z motivací NI a N3. Oba pečující sdělují, že když jednou řekli, že se
o svého blízkého postarají, tak také učiní. „Já jsem řekla, že se o ňu postarám,
já jsem to vzala jakoby na sebe, žejo. Takže to beru jako tak, že je to
dobrovolný."(N3) Dále N2 a N3 udávají jako motivaci „čisté svědomí". Pečující
si myslí, že je to správné o svého blízkého doma pečovat. N2 také
říká, že by to tatínkovi bylo možná jedno, kdyby byl pobytové službě:
„...on to je spíš alibismus pro nás, že jsme se snažili něco udělat. Než pro
toho otce, jo. Že tomu otcovi by to jako asi bylo jedno, ..." N2 také říká, že
by byl rád, kdyby tak, jak pečuje o tatínka, o něj ve stáří takto pečovali i
jeho děti, což prezentuje další motivaci „péče se mi jednou vrátí".
Další motivací pečovat o svého blízkého v domácím prostředí je
„spravedlnost a přirozenost". Podle NI a N3 je péče o svého rodiče přirozená
a správná. Oba pečující sdělují, že by se o svého rodiče postarali i
bez finanční podpory státu. NI a N3 také říkají, že domácí péče se nedá
institucionální nahradit, N3: „Jo, ajak říkám, bych ju nikam prostě nedám.
Ne že bych jako nevěřila těm domovům, to nějakojo. v tom stacionářů jsou
hodní, všechno jo, ale přecejenom myslím si, že ta péče domova prostě, já
88
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
nevím. Že to je jiný no prostě no. Myslím si, že se tomu člověkovi dostává víc
jakoby jo." N3 také říká, že žádný člověk nechce do institucionální služby,
ale chce zůstat doma: „A zase vím, že jsou třeba lidi, třeba tchýně. Kdyby se
mě něco takovýho stalo jako jo, tak mě okamžitě dejte do domova jako, jo.
já jsem říkala, tojsou takový ty chytrý řeči jako jo. Třeba bychju jako chtěla
vidět jako."
Poslední zachycená motivace je udržení kondice svého blízkého. N4
si myslí, že kdyby maminka odešla do pobytové služby, její stav by se
mohl zhoršit. „Moc nevnímá, asi by to byl přechod, asi by to vnímala, kdyby
šla do domova důchodců, jo. Kdyby šla do pečovatelského domu nebo do
něčeho takového. To asijo." (N4)
V motivaci neformální péče se kromě „náhrady za zaměstnání" odráží
morální hodnoty. Taktéž je zde patrná snaha předejít negativním důsledkům
institucionální péče.
6.4.4 Smysl využívaní služeb denního stacionáře podle
neformálních pečujících
Pečující mi sdělili, jakou mají motivaci podporovat svého blízkého, aby
využíval služby denního stacionáře. Pečující NI a N2 vidí smysl stacionáře
v tom, že jejich blízký v denním stacionáři spokojený. NI řekl; „Ale
takže, jako, ale, ale. Hlavně, že je spokojenej ten taťka, jo. A pokud'ten ráno
chce vstávat a je tam, takje spokojenej. Myslím si, že by on přišel s tím, že
kdyby třeba chodil, že nechce, a musím? jo a tak dál." N4 říká, že jí dává
smysl, to, že má maminka dopoledne zábavu a stráví den příjemnými ak­
tivitami.
Největší smysl však denní stacionář přináší přínos stacionáře pro ně
samotné. Tím je podle N5 možnost se uvolnit a odpočinout si. Odpočinek
je motivací také pro NI, N2 a N3. „No aspoň si odpočinu chvíli, že, protože
člověk je pořád ve střehu. Takže si člověk aspoň odpočine." (N5) NI, N3 a
N5 také sdělují, že jim denní stacionář taktéž přináší volný čas a možnost
vyřídit si jiné záležitosti. „Ale z mýho pohledu, mě jde o to, že on prostě je
někdo po tu dobu, co já potrebujú, aby někde byl." (NI) NI a N2 říkají, že
jim denní stacionář umožňuje chodit do práce. Pro N4 je denní stacionář
v tomto ohledu velkou pomocí: „No já si nedovedu představit, kdyby
ten DS nebyl, já nevím, co my bysme dělali, jako já nevím, jo. jako já rozhodně
bych nechtěla ukončit práci a zůstat s tím seniorem doma."
89
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Dále N2 A N4 uvádí, že by se bez stacionáře možná zbláznili a přibylo
by mnoho starostí, motivací je tedy snaha zachovat si psychické zdraví.
„Ale jako ano, zvládli bychom to, ale bylo by to pro nás horší. Jo, už začínám
šedivět, možná, že bych byl teď prošedivělý celý, jo. Jako bylo by to složitější,
o hodně složitější." (N2)
NI a N2 vidí smysl využívání služby také v tom, že služba navazuje
na domov se zvláštním režimem. Pečující si myslí, že pokud by se stav
tatínka rapidně zhoršil, denní stacionář by jim pomohl zprostředkovat
navazující službu. „Nebo to patro nad tím, kdyby se ten stav stav zhoršil,
tak je to pro nás taková psychická opora v tom, že kdyby se to nějak rapidně
zhoršilo, že víme, že nám někdo jako dokáže pomoct, jo. Takže v tom
je to důležitý, že víme, že kdyby nedej bože něco, takže na to nebudem sami.
To je, to je asi to nejdůležitější." (N2)
Motivací je jednak přínos pro jejich blízkého (tedy klienta služby), ale obzvláště
pro ně jako pečující samotné. Lunt, Dowrick, Lloyd-Williams
(2018) mluví o studii, která sdělovala pozitivní dopad denního stacionáře,
u pečujících popisuje, mimo jiné, formu úlevy a podpory a snížení
zátěže. Odpovědi pečujících toto jen potvrzují.
6.4.5 Dílčí závěr DVO 2b
Výše jsem se pokoušela odpovědět na DVO 2b „Jaké emoce spojují rodinní
pečující s poskytováním pomoci seniorům s Alzheimerovou chorobou
v denním stacionáři?" Ve shrnutí, odpověď byla rozdělena na kategorie
„pocity neformálních pečujících v roli pečovatele", „pocity neformálních
pečujících při využívání služby denní stacionář", „smysl domácí péče
podle pečujících" a „smysl využití služeb denního stacionáře podle neformálních
pečujících".
Pečující uvedli, že jsou jejich pocity proměnlivé. Jako příjemné pocity
jako je radost, úcta a láska (souhlasí s citovanými Mikanová a Dvořáková,
2020), nadhled a smíření. Zachycen byl také humor vzniklý překvapivým
chováním seniora. Daleko více pečující popisovali negativní pocity.
Pečující pociťují při vykonávání neformální péče stud, vztek, znehodnocení
své snahy, smutek a lítost, zoufalství, sklíčenost a bezmoc,
strach, šok, napětí a ztráta pohodlí a pocit „jsem na to sama". Jedna z pečujících
také uvedla, že musí své emoce velmi ovládat. Pro porovnání teorie
zmiňuje jako znak neformální péče izolovanost od okolního světa.
90
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Pečující však izolovanost nesdělovali, důvodem může být využívání služeb
denního stacionáře, (srov. citována Mikanová a Dvořáková, 2020)
Emoce podle Šimíčková-Čížkové (2000) dávají jádro postoje, emoce
pečujících vznikající v důsledku činnosti stacionáře jsou spíše pozitivní.
Pečujícím přináší pocit vděku, dobrý pocit ze spokojenosti seniora a obdiv.
Tři pečující z 5 uvedli, že by bez stacionáře nejspíše potřebovali psychiatrickou
pomoc. Příjemné pocity také pečující zažívají při komunikaci
s personálem a na akci pořádanou stacionářem. Jeden pečující uvedl
i nepříjemný pocit vzniklý v důsledku činnosti denního stacionáře. Pocitem
je „zhrození". Pocit vznikl z nedorozumění a nedostatečně zajištěné
bezpečnosti seniora. Druhý negativní pocit je „zkažená nálada", která
však nevznikla v důsledku pochybení denního stacionáře nebo jinou
osobou.
Odpověď se také zaměřila na smysl domácí péče podle pečujících,
důvody byly pojmenovány jako „náhrada za zaměstnání", „příslib", „svědomí",
„péče se mi jednou vrátí", „spravedlnost a přirozenost", „nejlepší
řešení", „udržení kondice seniora". Sdělený smysl, proč pečující mají motivaci
podporovat svého blízkého, aby využíval služby denního stacionáře
je přínos jednak pro jejich blízkého (tedy klienta služby), tak hlavně
pro pečující samotné.
Pečující pozorují smysl stacionáře v tom, že jejich blízký v denním
stacionáři spokojený a stráví den příjemnými aktivitami. Pro pečující je
motivace denní stacionář využívat možnost odpočinku, uvolnění se,
volný čas a prostor zařídit si ostatní záležitosti, podpora psychiky, dále
umožnění navštěvovat zaměstnání, to je velkou motivací pro jednu z pečujících
a další motivací je daná určitá jistota v péči o blízkého do budoucna.
Zjištěná forma úlevy, podpory a snížení zátěže potvrzuje studii
Lunta, Dowricka, Lloyd-Williamse (2018).
Pečující byli v oblasti pocitů velmi sdílní a vážím si jejich otevřenosti.
Myslím si, že jsem získala dobrou odpověď na DVO 2b i přes citlivost
oblasti emocí.
6.5 DVO 3a
Dílčí výzkumná otázka hledá odpověď na otázku „Jakou pomoc poskytují
pracovníci seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionář?" Při
snaze odpověď najít jsem pracovníků ptala na oblasti „pomoc a podpora
91
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
klientům", „osobní vztah a komunikace s pečujícími", „individuální přístup",
„doporučování denního stacionáře", z těchto oblastí vzniklo 5 kategorií
„cíl denních stacionářů", „provoz denních stacionářů", „pomoc a
podpora klientům s Alzheimerovou chorobou", „osobní vztah a komunikace
s pečujícími", „doporučování služby".
6.5.1 Cíl denních stacionářů
Cíl denního stacionáře byl zachycen u Spi a P2. Spi i P2 mluví o tom, že
stacionář plní tu funkci podpory v setrvávání seniora v domácí prostředí.
Senior tak není nucen odcházet do pobytové služby. „Že přece jenom
jako, na to, že zajišťujeme, aby ti lidi mohli být doma a nemuseli tady
být někde v, v celoroční péče, tak (smích)." (P2) Spi také vidí stacionář
jako formu „odlehčovací" služby ve smyslu ulehčení péče o svého blíz­
kého.
P2 také uvádí, že se v daném stacionáři snaží vytvořit klientům příjemné
prostředí, ve kterém můžou trávit čas, tak jak chtějí: „Aby mohli
čas trávit podle svého uvážení, v takovém jako domáckém prostředí jako,
co nejvíc podobného tomu, jak by byli třeba jako doma. s tím, že ale my se
snažíme, aby tam byla nějaká přidaná hodnota nějakých aktivit."
Činnost denního stacionáře je směřována k podpoře zachování člověka
v přirozeném prostředí (srov. citována Hauke, 2017b). Zároveň jeden
stacionář uvedl snahu vytvořit svým klientům příjemné prostředí,
umožňující strávit den, jak chtějí oni sami.
6.5.2 Provoz denních stacionářů
Kategorie představuje časovou, místní, kapacitní dostupnost stacionářů
a taktéž podmínku k přijetí žadatele. Ve zkratce budou jednotlivé
subkategorie představeny. Dále je pracovníky sděleno, že jeden stacionář
má ve stejné budově taktéž domov se zvláštním domovem a druhý denní
stacionář má ve stejné budově zase odlehčovací službu pro seniory.
Časová dostupnost
Pracovnice P2, pracující ve stacionáři většího města, mi sdělila provoz
služby od 7 do 17 hodin. Taktéž sděluje, že by rodinní příslušníci ocenili
provozní dobu delší. „Tak samozřejmě jsou rodiny, které by ocenili jakoby
delší tu provozní dobu. Že někdy je opravdu pro ně složité to stíhat z práce
92
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
dojet a vyzvednout si toho rodinného příslušníka." (P2) Také sděluje, že
jsou zde klienti, kteří využívají celou pracovní dobu stacionáře.
Podle slov P l , pracující v denním stacionáři o dost menšího města,
je nastavená doba jejich stacionáře od půl 7 do 15 hodiny. Oficiální pracovní
doba je sice do 16 hodiny, ale tuto možnost nevyužívá žádný z kli­
entů.
Místní dostupnost
Z hlediska místní dostupnosti je u obou stacionářů podle Sp2, P l
a P2 zajištěný řidič, který klienty vyzvedává z jejich domovů a odpoledne
zase přiváží zpět. Samozřejmě spousta klientů jsou doprovázeni či dopraveni
rodinnými příslušníky.
Kapacitní dostupnost
Jak bylo sděleno dříve, denní stacionáře se nachází v odlišných městech,
města se velikostně i počtem obyvatel značně liší. Oba stacionáře
mají kapacitu 10 klientů na den. Pracovnice denního stacionáře v menším
městě Spi sděluje, že kapacita je dostatečná, nyní nemají další vyhovující
žadatele. Pracovnice stacionáře ve větším městě Sp2 sděluje, že kapacita
je nedostatečná a mají zde žadatele o službu denní stacionář, kterým
nemůže z kapacitních důvodů vyhovět. Žadatelů však není tolik jako
u žadatelů o pobytovou službu určenou pro seniory, „jo, jsou. Tady, tady
ve stacionáři není naštěstí taková dlouhá. Ale potom v těch pobytových zařízení,
tak tam jsou čekací doby opravdu několik let." (Sp2)
Důvod odmítnutí žadatele
P2 sděluje, že by měl být klient stacionáře alespoň částečně schopný
komunikovat, trávit zde čas a do stacionáře docházet. Pracovnice P2 říká:
„4, a vlastně trávit tady ten čas. A ve chvíli, kdy už jsou to ležící pacienti,
tak už sem nemůžou docházet. Takže nějaký. Jako měli by mít schopnost
aspoň nějaký interakce si myslím."
Denní stacionář má časové rozpětí poskytované činnosti, což potvrzuje
ambulantní typ služby (Zákon 108/2006 Sb.). Oba stacionáře, ač to
není podmínkou (Segal, Robinson, White [online]), zajišťují svým klientům
i dopravu. Kapacitní a časová dostupnost není dostatečná u stacionáře
většího města.
93
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Hoyt, Witt (2020 [online]) sdělují, že stacionáře jsou určeny lidem,
kterým ještě zdraví „dovolí" vykonávat základní aktivity. Pracovník tuto
podmínku více rozvíjí a potvrzuje.
6.5.3 Pomoc a podpora klientům s Alzheimerovou chorobou
Kategorie pomoc a podpora klientům je rozdělena na 4 subkategorie, je
to „Zachovávání funkčního potenciálu", „Činnosti denního stacionáře a
funkční potenciál klienta", „Individuální přístup ke klientům" a „Limity
denního stacionáře".
Zachovávání funkčního potenciálu
I přesto, že klienti stacionářů ztrácejí schopnosti a dovednosti k naplňování
vlastních potřeb, všichni pracovníci se zároveň snaží se o zachování
co největší možné soběstačnosti klienta. Spi říká, že se u klientů snaží
udržovat a rozvíjet kompetence zvláště pomocí běžných činností jako je
například zalévání květin, žehlení prádla a podobně. P l se také snaží
klást důraz na všechny aspekty funkčního potenciálu. Pracovnice však
sděluje, že na to není vždy dostatek času. „Když je nás méně, nebo je taková
klidnější ta, atmosféra. Tak řekneme: Paní ta, ta, pojďte si nachystat
kávu, dejte si to do hrnečku. Nebo děláme to i s tím prostíráním: Dneska
bude ten prostírat, dneska bude ten prostírat. Jo, nebo i s tím zalíváním květin,
to taky pomáhá. Máme tady říkám, klienty, kteří tady věší to prádlo
nebo žehlí. Jo?" (Pl)
Činnost denního stacionáře a funkční potenciál klientů
V této subkategorii budou nyní v oblastech funkčního potenciálu představeny
činnosti denního stacionáře. Jedná se o oblast biologickou, psychologickou,
sociální a spirituální.
Oblast biologická. Všichni pracovníci se ve svých odpovědích shodují
v činnostech běžných úkonů péče o vlastní osobu, jako je podpora
při oblékání, pomoc při pohybu, doprovodu a podpoře použití toalety,
osobní hygiena, poskytnutí a příprava stravy a podpora s příjmem stravy
a pití. Například P2: „Takže my vlastně zajišťujeme vlastně ijednak tedy i
stravování, podle té doby, jak tady ti klienti jsou. Takže vlastně, aby, aby
dostali stravu, pití."
Pracovníci Sp2 a P l hovoří o pohybových aktivitách, které
jsou s klienty provozovány. Sp2 mluví o tom, že klienti chodí do cukrárny,
na výlety či mají v oblibě takzvané tance na židlích: „Protože
94
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
spousta klientů si samozřejmě přeje nějakým způsobem hýbat, aby si co
nejdéle udrželi ten ten dobrý fyzický stav, takže různé cvičení. Máme třeba
tance v sedě, to je hodně oblíbené, oblíbená činnost, protože je to vlastně
způsob, jak si vlastně mohou zatančit i ti, kteří už by to třeba nezvládli jakoby
na nohou." P l zase s klienty provozuje v rámci pohybových aktivit
procházky nebo cvičení na židlích či rotopedu.
Pracovnice PI a P2 také mluví i o odpočinku, který je klientům
dopřán. Obě pracovnice hovoří o „odpočíváme" nebo „odpočinkové místnosti,
kam mají po celý den klienti možnost jít a odpočinout si. Pracovnice
P l také hovoří o křeslech, které jsou také mezi klienty oblíbené:
„A po obědě zase záleží, někdo si může potom do té odpočinkové místnosti
si může lehnout. Nebo někdo má oblíbené ty křesílka, ty ušáky, co tady
máme. Takže to si odpočinou."
V rámci podpory v psychické oblasti je v denním stacionáři podle
všech pracovníků poskytována pomoc při časové a prostorové orientaci.
Pracovnice Sp2 popisuje metodu piktogramů, díky níž klienti také ví, jaké
je například počasí či roční období: „Jakéje venku počasí, aby klient, pokud
třeba, ten klient se podívá z okna a už si to nedokáže uvědomit, tak se ještě
může podívat na ten obrázek, já nevím, mráčku s kapkama. Že, že je jakoby
deštivo, takže ten den opravdujakoby venku prší. Což je pro něj už důležitá
informace třeba, aby věděl, jak se má třeba obléct."
Dále denní stacionář podle Sp2 a P l seniorům přináší změnu prostředí,
pocit bezpečí a podporu autonomie. „S tím, že vlastně samozřejmě
ti klienti mají na výběr, jestli se chtějí účastnit nebo nechtějí." (Sp2) A také
slova P l : „A prostě i vnímat toho klienta, jo. Jestli jestli je toho schopný,
jakou má náladu, jaký je jeho zdravotní stav. Nenutit nikoho k ničemu.
Prostě být vstřícný k tomu člověku no. Já si někdy jako třeba predstavujú,
kdybych jako byla na jeho místě, tak jak bych to teda brala."
Hojně byly pracovníky popisovány smysluplné aktivity, které jsou
klientům zajišťovány v podobě kognitivních cvičení, společenských aktivit,
nácvikem běžných činností jako je žehlení, prostírání, společnou četbou
či hraní společenských her. Podle pracovnice Spi jsou oblíbené aktivity
spojené s hudbou. Pracovnice P2 také mluví o výtvarných aktivitách.
Speciální aktivity byly zmíněny P2, jedná se o canisterapii a „oslíkoterapii".
Sociální pracovnice Sp2 mi dále popisuje, že v denním stacionáři využívají
speciální pomůcky pro lidi s Alzheimerovou chorobou navržené
odborníky. Takto mi byly vysvětleny: „Ale mají jakoby, ty hry jsou třeba,
dejme tomu Člověče, nezlob se, tak má třeba zvětšené tyfigurky, všechno je
psáno větším písmem, má to třeba jednodušší pravidla. Aby jakoby, jakoby
95
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
i ten klient mohl trénovat tu paměť, ale aby jakoby to pro něho nebylo složité
jako. "(Sp2)
Sociální oblast je podle všech pracovníků obohacována sociálním
kontaktem se svými vrstevníky, se kterými mohou řešit stejná témata.
„Protože vlastně naši klienti tady jsou všichni vlastně jakoby v obdobné,
v obdobné situaci. Takže mají už nějaká společná témata. Nějaké
životní zkušenosti, takže vidí se se svými vrstevníky a mají možnost si ještě
ten volný čas jakoby společně prožít prostě smysluplně." (Sp2) Sp2 dále
sděluje, že je velký přínos, že jsou klienti součástí kolektivu. U Sp2, P l
a P2 bylo sděleno, že díky stacionáři nejsou klienti sami doma. P l a P2
hovořili o tom, že jsou aktivity v denním stacionáři vedeny skupinově.
P2 také sděluje, že klienti mají možnost potkávat s novými lidmi:
„Zase třeba, když tu máme studentky, tak oni jsou rádi, že si třeba můžou
povídat s někým novým, takže je to takové." Sociální oblast je také posílena
kontaktem se sociálním prostředím, který popisovali pracovnice Spi, P l
a P2. Klienti a pracovníci se chodí procházet po okolí stacionáře, navštěvují
knihovnu či se účastní společenských akcí. „Že se podívá třeba na jarmark,
na nějakou výstavu. Jo? Společně vaříme, pečeme, chodíme třeba do
knihovny. Tak máme tu třeba nějaké akce zase třeba s dětmi. A nějaké
přednášky." (Pl) Nebo Spi: „Myslím si, že pořádáme celkem takové různé
výjezdy ven nebo k nám chodí, že to není jen o školce, že vezmou třeba
teďka byli v informačním centru."
Byla zmapována i podpora spirituální složky klientů. Podle P l
denní stacionář pravidelně navštěvuje duchovní: „A ještě jsem zapomněla,
že tujsou bohoslužby, že. Každých 14 dní vlastně, odpoledne, ve společenské
místnosti."Taktéž všichni pracovníci sdělovali, že sociální kontakt
zajišťovaný denním stacionářem snižuje samotu, které by klienti jinak
byli vystaveni.
Individuální přístup ke klientům
Všichni pracovníci uváděli příklady jednání s individuálním přístupem
vůči klientům. Pracovnice Sp2 uvádí, že je uplatňován hned z rána, jelikož
ráno mají klienti prožívat tak, jako by byli doma: „Takže, ten program
jejakoby individuální, aby ti klienti opravdu to ráno prožili tak, aby jakoby,
aby se v tom cítili dobře, tak jak jsou zvyklý, jak by ho prožívali, kdyby zůstali
doma." P2 zase sděluje, že s ostatními pracovníky připravuje každému
klientovi kávu, kterou si donese z domova: „Kdo chce, tak si třeba
může dát kafe, že oni si vlastně. Máme to tak, že klienti, aby pili, to, co mají
96
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
rádi, tak vlastně si donesou svoje oblíbené kafe. A my jim ho vlastně potom
vaříme, jo."
Také podle Sp2, PI a P2 mají klienti možnost jakoukoliv aktivitu odmítnout
a může věnovat nějakým individuálním věcem. Zároveň aktivity
podle SP2 vychází z potřeb klientů a jejich přání.
Nejvíce je však podle Sp2 uplatňován individuální přístup, u klientů,
kteří v denním stacionáři zůstávají do pozdějších odpoledních hodin:
„Takže to potom, nevím, někdo má třeba v individuálním plánu, že opravdu
chce mít, co nejvíce pohybové aktivity. Tak třeba odpoledne se jde projít
s pracovníkem na zahradu. Nebo třeba zahrajou si třeba petang.jo. Ale
to užje třeba individuální. Takže, kdybych to měla shrnout, dopoledne skupinová
aktivita a odpoledne už individuální." P l zase uplatňuje individuální
přístup u klientů tak, že má vytvořené skupinky klientů, podle toho,
co každého klienta baví. Poté podle toho vytváří program dne.
Také P l a Spi sdělují, že je možnost pro žadatele denního stacionáře
takzvaný „den na zkoušku", kdy mohou žadatelé i jejich rodinný příslušník
strávit den a rozhodnout se, zda se zde cítí dobře.
Limity denního stacionáře
Nic není dokonalé, a to si uvědomují i pracovníci denních stacionářů. Jsou
ochotni si připustit své limity, kterým je například podle Spi ne úplná
bezbariérovost jejich denního stacionáře, který má hlavní dveře těžké a
prosklené. Dveře vytváří bariéru pro člověka s invalidním vozíkem či člověka
s omezenou silou. Tím pádem se tito klienti bez pomoci nedostanou
na toaletu.
Další limit, s kterým se pracovníci u své služby konfrontují je pro P2
provozní doba. To zachycuje pracovnice P2; „Protože, i když si myslím, že
je poměrně dlouhá od těch 7 do 17 hodin. Tak samozřejmě jsou rodiny,
které by ocenilijakoby delší tu provozní dobu. Že někdy je opravdu pro ně
složité to stíhat z práce dojet a vyzvednout si toho rodinného příslušníka."
Pracovnice P l , P2 a Sp2 také mluví o nesourodosti klientů, která
znemožňuje individuální přístup ke klientům. Taktéž jedna pracovnice
uvádí, že tento limit se stává i negativem pro pracovníky, zároveň vidí
limit i v počtu pracovníků v denním stacionáři, P2: „A co je možná ještě
limitem, že občas je ta nesourodost té skupiny a kdy máme třeba klienty
jakoby aktívnejšia klienti, kteří už potřebují spíše jenom tu pasivní přítomnost,
ale už, už se třeba tolikjakoby nezapojují, takže, občas ty aktivity musíme
dělit..., což je potom jakoby náročný pro pracovníky, protože se musí
jakoby rozdělit, takže limitem jo, je určitě personál."
97
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Následující limit jsou podle dvou pracovníků Sp2 a P2 finance, jelikož
se jedná o placenou službu. Někteří klienti podle Sp2 z tohoto důvodu
docházejí méně, než by chtěli. Zkušenost má sociální pracovnice
i s výčitkami, kterými trpí pečujících osoby v důsledku toho, že využívají
sociální službu a nezvládnou péči o seniora samostatně. „Tak spousta jakoby
těch pečujících osob má výčitky. Oni mají prostě pocit, že to je jejich
osobní selhání, když klienta umístí do nějaké sociální služby." (Sp2) Sociální
pracovnice dodává, že se s těmito pocity setkává převážně u pečujících
ženského pohlaví. Vysvětluje si to tak, že jsou ženy přirozeně peču­
jící.
U jednoho stacionáře uvedla sociální pracovnice Sp2 jako negativum
stacionáře nedostatečnou kapacitu, mají žadatele, které kvůli plné kapacitě
služby nemohou přijmout. Poslední zachycené negativum z pohledu
pracovníků PI a P2 je nevhodné chování klientů vůči ostatním klientům.
„Máme tady takové ty lidi, kteří to takhlejako řeknou. Jo, že třeba reagují.
Někteří jako reagují fakt blbě na ty, na ty, jakože nevhodně na ty ostatní,
jakože vlastně, na to že, oni mají vlastně nějaký problém." (P2)
Pracovníci popisují poskytování pomoci a podpory v rozvíjející
formě Vyhlášky 505/2006 Sb., zároveň jsou ošetřovány složky funkčního
potenciálu, tak jak ukazuje tabulka třetí (Tab. 3: Náplň denního stacionáře
pro seniory a funkční potenciál seniora s demencí) v teoretické
části. Podle tabulky i sdělení pracovníků, denní stacionář dokáže zajistit
pomoc a podporu člověku do třetí fáze demence. Zcela ošetřen se nejeví
pokles sebehodnoty a pocit méněcennosti, přiřazený ve spirituální oblasti.
Možná však dokáže pomoct zmíněné věnování se oblíbeným aktivitám,
nácvik běžných činností a sdílení „útrap" stáří s ostatními klienty,
kteří na tom mohou být i zdravotně hůře.
Pracovníci popisují u denního stacionáře mnoho aktivit a času stráveného
s ostatními seniory. Hoyt, Witt ([online]) říká, že senioři, kteří
mají strukturované dny plné aktivit a tráví čas s přáteli, mají vyšší kvalitu
života, a to i při onemocnění demencí.
Zároveň se pracovníci snaží službu provádět s ohledem na zachovávání
soběstačnosti a individuálního přístup ke klientům. Bránit tomu
podle pracovníků může nedostatek času a nesourodost klientů.
98
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
6.5.4 Osobní vztah a komunikace s rodinnými pečujícími
Kategorie se snaží zachytit vztah pracovníků denního stacionáře s rodinnými
pečujícími klientů s Alzheimerovou chorobou. Subkategoriemi jsou
„Osobní vztah s rodinnými pečujícími" a „Komunikace s rodinnými peču­
jícími".
Osobní vztah s rodinnými pečujícími
Osobní vztah mi byl pracovnicí P l vysvětlený tak, že bývají s rodinnými
pečujícími osobně jen, pokud klienta doprovází do nebo ze stacionáře rodinný
příslušník osobně. Jinak jsou spolu v kontaktu pouze telefonicky či
písemně (popsáno v subkategorii „komunikace s rodinnými pečujícími").
Pracovnice P l uvedla nápad, že by si pravidelně zvali rodinné příslušníky
do stacionáře a probírali stav klientů: „Ale jako jinak, že bychom
si domlouvali nějaké konzultace, že by přišli, to se tady ještě nestalo. Jako
už nás to i napadlo. Že by to nebylo špatné, jednou za čas, že. Prostě ty rodiny
si tady pozvat, ale jakoby to probrat. Ale nevíme, jestli by, ale i oni, o
to vůbec měli zájem."
Komunikace s rodinnými pečujícími
Pracovnice Sp2 úzce komunikuje s rodinnými příslušníky klientů a podle
ní naplňuje poradenskou činnost. Pomáhá s obstaráváním kompenzačních
pomůcek nebo třeba zařízením příspěvku na péči. Spi to potvrzuje:
„Snažíme se být tak jako nápomocní, vyměňovat si informace."
P l sděluje, že nyní s rodinnými příslušníky příliš nekomunikují.
Pokud ke komunikaci dochází, děje se tak pomocí telefonátu nebo pomocí
sešitů. Pomocí sešitu komunikace s pečujícími vypadá tak, že si pracovníci
s pečujícími, pokud něco potřebují, dopisují přes sešit. Sešit má
každý klient svůj. Pracovnice P2 mi sděluje, že komunikaci s rodinnými
příslušníky má „v popisu práce", s rodinnými příslušníky komunikuje
v případě, když je například potřeba doplnit hygienické pomůcky.
Pracovníci sdělují, že k osobnímu kontaktu s pečujícími osobami
dochází v případě, pokud je klient pečujícím do stacionáře doprovázen.
Jedna z pečujících uvedla myšlenku, že by mohli pořádat setkávání pečujících
klientů. Sociální pracovnice sdělili, že s pečujícími komunikují za
účelem poskytovat poradenství, což je mimo jiné náplň profese sociálního
pracovníka podle (Zákon 108/2006 Sb.). Pracovníci v sociálních
službách s pečujícími komunikují pomocí telefonátů nebo dopisování za
99
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
účelem zajištění hygienických pomůcek, sdělení o změně stavu klienta či
poskytnutí souhlasu pečující osoby.
6.5.5 Dílčí závěr DVO 3a
Dílčí výzkumná otázka hledala odpověď na otázku „Jakou pomoc poskytují
pracovníci seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionář?"
Odpověď je v podobě 5 kategorií, které budou nyní shrnuly. Kategoriemi
jsou: „Cíl denních stacionářů", „Provoz denních stacionářů", „Pomoc a
podpora klientům s Alzheimerovou chorobou", „Osobní vztah a komunikace
s pečujícími", „Doporučování služby".
Podle pracovníků má denní stacionář tu funkci, že senior může nadále
zůstávat v domácím prostředí a není nucen odcházet do pobytové
služby (shoda citované Hauke, 2017b). Taktéž je to forma „odlehčení"
péče pro rodinné pečující. Denní stacionář má snahu klientů navozovat
příjemné domácí prostředí, ve kterém klienti tráví čas tak, jak chtějí.
Poté byly zmíněny provozní záležitosti obou stacionářů. Jeden stacionář
má ve stejné budově taktéž domov se zvláštním domovem a druhý
denní stacionář má ve stejné budově zase odlehčovací službu pro seniory.
Stacionář je ambulantní služba (Zákon 108/2006 Sb.), časová dostupnost
se u obou stacionářů liší. U stacionáře většího města by podle
slov pracovnice rodinní příslušníci ocenili provozní dobu stacionáře
delší, z hlediska místní dostupnosti je u obou stacionářů zajištěný řidič,
který klienty do stacionáře dováží i odváží. Někteří klienti jsou doprovázeni
rodinnými příslušníky, z hlediska kapacity se stacionáře liší, jak bylo
řečeno, stacionáře však leží v různě velkých městech. Jeden stacionář
ještě přijímá žadatele a druhý je již kapacitně naplněn a má pořadník
s čekajícími žadateli. Přijetí žadatele také závisí na tom, jestli je senior
schopen bez větších bariér do stacionáře docházet, určitým způsobem
komunikovat, a trávit v jiném prostředí čas (shoda Hoyt, Witt 2020
[online]).
Zkoumaná pomoc a podpora klientům byla rozdělena na 3 části,
a to na „základní pomoc a podpora při naplňování potřeb", „zachovávání
funkčního potenciálu", „činnosti denního stacionáře a funkční potenciál
klienta", „individuální přístup ke klientům".
Snaha zachovat co největší soběstačnost klientů byla zachycena
v druhé části. Podle jedné z pracovnic k tomu slouží nácvik běžných
činností jako je například zalévání květin, žehlení prádla a podobně.
100
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Jedna z pracovnic uvedla, snahu klást důraz na všechny aspekty funkčního
potenciálu, avšak ne vždy je na to dostatek času. Poslední část se
věnovala činnostem denního stacionáře, které byly roztříděny do oblastí
funkčního potenciálu klientů. Porovnáme-li tyto výsledky s teoretickou
částí, nalezneme, že subkategorie „základní pomoc a podpora při naplňování
potřeb" kopíruje náplň činnosti denního stacionáře podle Vyhlášky
505/2006 Sb. Oblast biologická je denním stacionářem ošetřena podporou
při oblékání, pohybu, použití toalety, osobní hygieně, dále je to poskytnutí
a příprava stravy a podpora s příjmem stravy a pití. Klientům
jsou taktéž zajištěny pohybové aktivity a možnost odpočinku, ke kterému
slouží „odpočinková místnost" či křesla, v rámci podpory psychické
oblasti je poskytována pomoc při časové a prostorové orientaci,
k tomu slouží i obrázková metoda pomocí piktogramů. Taktéž je
psychická oblast posílena změnou prostředí (nejsou pouze doma) a pocitem
bezpečí, který můžou klienti ve stacionáři pociťovat. Psychická oblast
je dále posilovaná smysluplnými aktivitami, které byly pracovníky
hojně popisovány. Sociálním kontaktem s vrstevníky a kontaktem se
společenským prostředím je bezpochyby posilována oblast sociální. Pracovníci
plánují denní aktivity, tak, aby byly naplňovány klienty společně.
Další sociální přínos je ten, že klienti nejsou izolováni ve svých domovech,
mají možnost potkávat nové lidi a vytvářet mezi s sebou vztahy.
Podchycena byla i podpora spirituální složky klientů. U obou stacionářů
pracovníci hovořili o snížení samoty klientů, jeden ze stacionářů pořádá
pravidelně také bohoslužby. Tabulka třetí „Náplň denního stacionáře pro
seniory a funkční potenciál seniora s demencí" v teoretické části se shoduje
se sdělením činnosti denního stacionáře od pracovníků. Denní stacionář
podle těchto výsledků zajišťuje pomoc a podporu člověku s Alzheimerovou
chorobou do 3. fáze demence. Pochybnost se jeví u kompenzace
poklesu přiřazený ve spirituální oblasti.
Všichni pracovníci uvedli příklady jednání s individuálním přístupem
vůči klientům. Pracovníci jednoho stacionáře se snaží o to, aby klienti
strávili ráno tak, jako by byli u sebe doma. Napomáhat tomu má to,
že si každý klient donese svoji oblíbenou kávu, která je pak pracovníky
připravována. Taktéž mají klienti možnost odmítnout jakoukoliv aktivitu.
Dále je individuální přístup uplatňován u klientů v jednom stacionáři
v odpoledních hodinách, který se provádí dle individuálního plánu
klientů. Druhý stacionář má zase vytvořené skupiny podle toho, podle
toho, co každého klienta baví. Poté podle toho vytváří program dne. Oba
stacionáře také zavedly takzvaný „den na zkoušku".
101
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Taktéž pracovníci sdělují limity poskytování služeb denního stacionáře.
Tím je bariérové prostředí, pro pečující provozní doba, finanční
hrazení služby, nedostatečná kapacita služby, nevhodné chování vůči
ostatním klientům a nesourodost skupiny klientů, která znemožňuje individuální
přístup ke klientům. Taktéž jako negativum jsou uvedeny výčitky,
kterými trpí pečujících osoby v důsledku toho, že využívají sociální
službu a nezvládnou péči o seniora samostatně.
Další kategorie osobní vztah a komunikace s rodinnými pečujícími
zachycovala osobní vztah a komunikace s rodinnými pečujícími. Cíl
byl zmapovat vztah pracovníků k pečujícím. Pracovníci se s pečujícími
setkávají osobně pouze v případě, pokud je klient rodinným příslušníkem
do stacionáře doprovázen. Pracovníci jednoho stacionáře uvažují, že
by pořádala setkání, kde by se s pečujícími pravidelně setkávali a probírali
stav klienta. Komunikace s pečujícími jinak probíhá formou telefonátů,
jeden stacionář používá formu dopisování.
Domnívám se, že odpověď na dílčí výzkumnou otázku je dostatečná.
Výsledky „kopírují" teoretické požadavky denního stacionáře popsané ve
Vyhlášce 505/2006 Sb. Byla by nejspíše podrobnější a přehlednější, kdybych
se pracovníků dotazovala na jednotlivé oblasti funkčního potenci­
álu.
6.6 DVO 3b
DVO 3b hledá odpověď na otázku „Jak využívají pomoc denního stacionáře
rodinní pečující o seniora s Alzheimerovou chorobou?" Bylo zjišťováno,
jakou pomoc a podporu poskytují neformální pečující svým blízkým
a jaká pomoc a podpora je poskytovaná neformálním pečujícím denním
stacionářem. Zpracováním textu vznikly 3 kategorie „Pomoc a podpora
poskytovaná neformálními pečujícími", „Pomoc a podpora poskytovaná
denním stacionářem pro neformální pečující", „Vztah pečujících
k pracovníkům denního stacionáře".
102
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
6.6.1 Pomoc a podpora poskytovaná neformálními
pečujícími
Kategorie je rozdělena na subkategorii "Pomoc a podpora zajišťovaná
domácí péčí", „ostatní pomoc a podpora zajišťovaná domácí péčí", „Limity
neformální péče pro seniora s Alzheimerovou chorobou" a „Negativa
neformální péče pro pečující".
Základní pomoc a podpora zajišťovaná domácí péčí
Základní pomoc a podpora zajišťovaná domácí péčí je ve prospěch seniora
zachovávat soběstačnost, zajištění stravy a její příjem, ochraňování
před nebezpečím v podobě dohledu a doprovodu. Pečující také poskytují
slovní doprovod, dohled a dopomoc nejen s výkonem osobní hygieny a
oblékáním, nastavují pravidla, režim a upravují domácnost.
Snahu o zachovávání soběstačnosti má N4: „Takže ji teďka nechávám,
zbytečně ji nepomáhám. Že jenom zkontroluju. Že jako, když to řeknu
blbě, že něco dělá jako. Že prostě, když ji začnu. Jako za mě, jo. Když ji jako
začnu oblíkat, tak ona úplně potom na to rezignuje." Další podpora je pomoc
se zajištěním stravy, tu sdělovali všichni pečující. Pomoc s příjmem
stravy provádí pouze N3. Ochraňování před nebezpečím v podstatě provádějí
všichni pečující, jelikož svého seniora všude doprovází nebo na
něj v průběhu dne neustále dohlíží. Například N4: „Ale já tam chodím jo,
jako co půl hodiny nebo třičtvrtě hodiny. Jestli se něco nestalo, jestli je
všechno v pořádku (...)"
NI, N2 a N5 taktéž seniorům poskytují slovní doprovod. N2 tatínka
upozorňuje na slušné chování: „Nejlépe vždycky dostane jako: Tati,
jdeme do obchodu, musíš se chovat slušně, jo." Ľ NI a N5 je slovní doprovod
uveden u osobní hygieny a oblékání. Fyzickou dopomoc už u maminky
vykonává N3. NI a N2 v domácí péči nastavovali tatínkovi pravidla
a režim, který je podle jejich slov prospěšný jak tatínkovi, tak i jim
jako pečujícím. Nastavený režim má také N3 a její maminka. Za základ je
také považována úprava domácnosti, o které hovoří N2. Důvodem je
ochránění před negativními vlivy tatínkova chování. Například N2: „Tak
jsme museli doma začít zavírat spisku, jo. Vlastně zamykáme ji do teďka,
jo. Ale protože šel a tam byla flaška otevřené slivovice a tam bylo to a tam
bylo to. "Pečující N2 mi dále sděloval, že tatínek užívá léky, na které požívat
alkohol není vhodné.
Ostatní pomoc a podpora zajišťovaná domácí péčí
103
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Ostatní pomoc a podpora, která je pečujícími svým blízkým poskytována
je: kontakt s rodinou, kontakt se společenským prostředím, navíc i v podobě
výletů, pohyb zprostředkovaný procházkami a pobýváním na zahradě,
a nakonec zábava poskytována v podobě televize nebo počítače.
Kontakt s rodinou NI, N3, N4 a N5 popisují jako návštěvy širší rodiny
nebo naopak rodina navštěvuje seniora. „Jezdíme třeba na návštěvy,
on má sestru. Takže tam normálně jezdíme." (NI) Kontakt se společenským
prostředím byl uváděn v podobě společného nakupování nebo doprovodem.
Zmapován byl u NI, N2, N3 a N5. N3 také sděloval mnoho výletu,
které s maminkou podnikla: „Jsme třeba byly na výlety, byly
jsme v Maďarsku v termálech, byla jsem v Praze na výletě. Jo, snažím se
ještě dokud to jde, tak jako s ňou jezdit." N2 také říká, že je tatínek
také v kontaktu se sousedy jeho domu.
NI a N3 se snaží dbát i na pohyb svého blízkého a chodí se se svým
blízkým procházet, N3 s maminkou chodí na procházky každý den. Taktéž
senior tráví u N2 a N3 čas na zahradě pečujících. „Teďmáme zahradu,
takže vesměs trávíme jako čas na zahradě, kde je venku. Takže třeba o víkendu
jsme grilovali, takže jsme byli od rána od těch 10 až do večera do 8
venku jo. Plusjsem se tam s ňou prošla vždycky jo." (N3)
Čas také podle pečujících senioři tráví u televize a počítače. N4 a N5
uvádí, že se jejich blízký dívá na televizi. „Jo jako, třeba když je doma
a je v pokoji, tak jako dívá se, já ji pustím nějaký program v televizi a jako
odejdu." (N4) NI a N2 říkají, že je tatínek ve svém volném čase nejraději
na počítači. NI není ráda, že tatínek tolik času u počítače stráví: „Jo, mise
třeba nelíbí, že hraje na počítači. Jako já bych viděla jako jiný. Jako my
třeba děláme ijiný to, třeba pexeso. A to je takový honem, honem, rychle to
dohraju, abych už mohljít na ten počítač."
Limity neformální péče pro seniory s Alzheimerovou chorobou
Pečující sdělovali také to, co neformální péče seniorovi nezajistí tolik, jak
by si přáli. N3 a N4 bylo sděleno, že seniorovi není zajištěna profesionální
péče. N4 říká: „Ale v tom pečovatelském domu prostě ty pečovatelky ví, jak
na to ajsou pro to proškolené. Takže by to z této strany asi mohlo být lepší.
Jo." Toto negativum se odráží v podobě nekompetentnosti a nevědomosti
v oblasti péče. N4 popisovala, že příliš pozdě navštívili psychiatra,
jelikož nevěděla, že by mohl mamince pomoci: „Protože mi kdyby paní,
paní z denního stacionáře, paníX neřekla, že si máme zajít k psychiatrovi,
tak mě by to ani nenapadlo, jo. A ten, a ten mě ještě zdrhal, že jsme přišli
104
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
prostě. "Jakože ne, že by mě zdrbal. Ale víceméně z toho všeho je takový výsledek,
že jsme docela přišli pozdě. Ne docela, ale přišli jsme pozdě, no.
Takže to Vás potom mrzí, alejako když si tam potom promítáte svoje, kde,
že, nějaký bod, jak jste to měli poznat (...)" N 3 sděloval několikrát nedostatek
informací. Radu by pečující dříve ocenila v oblasti osobní péče o
maminku či například plná moc pro vyzvedávání dopisů. „No vobčas, občas
bych potřebovala občas nějakou pomoc. Radu jako jo. A nevím jako, na
koho se obrátit žejo." (N3) Nebo N3 říká: „Jako, když jdu k té neuroložce,
tak třeba sem jí řekla, že mamka hrozně zatíná ruce, takhle. A ona když
třeba něco vezme do ruky, takjito nejdejako pu, ona to nepustí, jo. Takže,
to když jsem řekla neuroložce, tak ona mě řekla, že musím se soustředit
třeba na tu druhou ruku, jo. Že když něco takhle drží násilím, tak se soustředit,
aby to pustila, tak se soustředím na tu druhou ruku, jo."
Další negativum, které se týká pečujících i osob, o které pečují, je
dříve zmíněné riziko vyhoření domu či krádeže (hovořilo se o něm v podkapitole
DVO 3b). Senior se podle N4 a N2 nachází doma bez dozoru v nebezpečí.
„Ale pak už se ten stav jako zhoršoval, takže potom jako ona tu
hodinu a půl být sama doma nemůže" (N4)
Následující negativum, o kterém pečující hovoří je nedostatek času
se seniorům věnovat. O tom hovořil pečující N2 a N4. „Jako pokad'člověk
chodí do práce a pak má ještě k tomu dům, zahradu, děti. Tak, ta rodi,
o toho člověka, který prostě, já nevím, trpí nějakou demencí, Alzheimerem
nebo něčím takovým, tak není už toho tolik toho času, aby se mu mohl někdo
jako plně věnovat. Jo." (N4)
Negativum, o kterém také pečující hovořili, je vzniklá částečná izolace
seniora od společnosti. Pečující NI a N2, tudíž sourozenci, sdělují, že
tatínka nesmí pouštět ani na dvůr, jelikož do domu několikrát vpustil cizího
člověka. Také oba sdělují, že nelze jezdit na výlety, NI sděluje, že
nechodí s tatínkem ani do obchodu. Důvodem je v obou případech nespolečenské
chování. „A neumím sijako představit, že bysme s ním jako jeli
normálně, jako někam veřejně šli. A nejen z ohledu, že by tojakoby nemusel
zvládnout, ale jakoby i z našeho. Ne celé to okolí je připraveno, že tam
prostě přijde někdo, kdo se bude nějak divně vyjadřovat dementně a nejapný
poznámky a vtipy. Ono to není moc příjemný ani nám, ani těm ostatním.
Takže. Popravdě řečeno, po tom Covidu jsme ani nikde moc nebyli. Jo,
není možnost jako kde." (N2) N4 také sděluje, že neformální péče nedokáže
mamince zajistit sociální kontakt s vrstevníky: „Né samozřejmě
úplně, ale určitě si více třeba si rozumí, než když třeba za mojí mamkou
přijde jako moje dcera, jakože vnučka a neví, co si s ní má jako povídat, jo."
105
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Negativa neformální péče pro pečující
Při dotazování na neformální péči, pečující nejvíce mluvili o negativech,
které jim pozice pečovatele přináší. Jedná se o nedostatečnou predispozici
péči vykonávat, ztráta volného času, nedostatek spánku, nepřirozenou
zátěž, dále je to nedostatečná podpora v rodině a okolí a riziko vyhoření
či vykradení domova.
Nedostatečnou predispozici k roli pečovatele zmiňovala pouze
N4: „já bych to dělat nemohla, já na to nemám trpělivost."Ztrátu volného
času při péči o blízkého sděluje pět pečujících, a to NI, N2, N4 i N5. Negativum
nepřirozené zátěže trápí NI, N3, N4 a N5. Pečující N3 sděluje, že
její psychika je neustále proměnlivá, také při počátcích péče o maminku
stresem rapidně zhubla: „jako ze začátku to bylo hrozný jako. Zvykat si na
ty plínky.jo, to, to, to bylo psychicky. Tojsem zhubla 8 kilo, takže ze začátku.
Teď už si člověk zvykne, asi na všechno jako jo." NI říká, že už se nikdy
nechce starat o člověka s Alzheimerovou chorobou. N4 a N5 přirovnávají
péči o blízkého, jako péči o dítě, avšak tato péče není dle jejich slov tak
přirozená. „iVo, no, musíme hofurt, je tojako naše dítě, že. Dítě sefurt vyvíjí
a tohle dítě se nevyvíjí, spíš upadá, že." (N5)
Pečující N3 a N4 trápila nespavost blízkého, u N3 se situace zlepšila,
u N4 je to však stále velký problém: „Třeba když už třeba vícečlenná rodina
se nevyspí kvůli jednomu senioru několik dní. A teď vy potřebujete fungovat,
protože vy chodíte do práce, děti chodí do školy."
Negativum nedostatečná podpora rodinou či okolí bylo udáno
hlavně pečující N4. N4 sděluje, že na péči o maminku zbyla sama, žádný
ze sourozenců ji pomoc nenabídl. N4: „A že to bylo tak, že nikdy nepřišel
ten další sourozenec, to další dítě a neřeklo: Takjako.jo.já ti pomůžu, nebo.
Že všichni jdou, jakože vidí, že je postarané, všichni od toho dávají ruky
pryč."N3 také říká, že se svým sourozencem měla také rozpory ohledně
péče o maminku. N3: „Takový občas jakoby proběhly hádky, proč siju nevezmu
ségra a tak jakoby jo." Také však pečující sděluje, že když potřebuje
s péčí pomoct, rodina se jí snaží vyhovět. Pečující NI a N2, jsou sourozenci
a svého tatínka si v péči střídají po týdnu, ti zde negativum nevidí,
ba naopak, z hlediska podpory z okolí, pečující NI a N4 naráží na to,
že je péče o blízkého známými zlehčována. „A je to náročné, jako já nevím,
ať si to každý zkusí jo, místo poučovat." (N4)
Další negativum v neformální péči je podle NI riziko požáru a krádeže
v domácnosti. NI přemýšlí, jak by to vypadalo, kdyby otec zůstal
delší domu sám doma, popisuje možné vyhoření nebo vykradení bytu.
106
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
NI popisuje neustálou obezřetnost, aby nebezpečí předcházela: „Říkám,
tak, no. Jako prostě, Jurt hledáte nějak, aby, abyjakoby předcházet těm věcem
no. Ale, co já vím, co jako ještě všechno může vymyslet."
Neformální pečující poskytují seniorům zajištění základních potřeb,
kontakt s rodinou, kontakt se společenským prostředím, pohyb zprostředkovaný
procházkami a zábavu. Neformální pečující však potvrzují
Hubíkovou (2017), pečující nejsou v této oblasti profesionály a v péči
mají limity, které podle pečujících mají negativní vliv na seniora i na ně
jako pečující. Na pečující jsou kladeny nároky, které nejsou schopni bez
pomoci profesionální péče splnit. Pečující jsou péčí zatíženi, což potvrzuje
Tabákovou, Václavikovou (2008).
6.6.2 Pomoc a podpora poskytovaná denním stacionářem
pro neformální pečující
Kategorie „Pomoc a podpora poskytovaná denním stacionářem pro neformální
pečující" je rozdělena na subkategorii „Důvod oslovení služby
denní stacionář", „Nastavení využívání služby denní stacionář", „"Využití
času v době zajištěné péče denním stacionářem", „Poradenství" a „Limity
denního stacionáře".
Důvod oslovení služby PS
Pečujícími N2, N3, N4 a N5 byl sdělen důvod oslovení služby denní stacionář.
Tři pečující, N2, N4 a N5 sdělili, že chtěli zajistit svému blízkému
sociální kontakt. „A jako ne, předtím jsem se o to tak nezajímala, ale potom
jako byl spíše ten Covid a mamka byla jako víceméně zavřená rok v pokoji,
jo a. Jako s náma, ale to je tak jako všechno jo." (N4) N2 sdělil, že nechtěl
svého tatínka nechávat doma bez dozoru a taktéž mu chtěl zajistit větší
pozornost. N3 uvedl, že chtěla „odlehčit" v péči o svoji maminku: „Ale je
tam Jurt někdo, kdo, kdo se o ňu postará ty 4 hodiny žejo. Dá ji napít, jo. Má
oběd, najíst jo, snídani má doma. Jo. Jo. Že ju zvedne žejo, že se jdou projít
jako. Ta péče no prostě. Zajištění té péče no. Obědu. Dřív záchodu, teďka už
má tu plínku. Ale i tu.ju musijou přebalit, žejo. Takže pro mě je to prostě
to, že se vo ňu někdo postará během tý doby, že. Že není semnou. Asi tak
no." Očekávání všech pečujících dle jejich slov naplněna.
NI, N2, N3 a N4 denní stacionář oslovili na základě doporučení od
lidí, kteří s jeho činností mají zkušenost. NI: „Ale, dostali jsme samozřejmě
i doporučení, kdy od bráchy sousedka říkala, že tam měla tatínka a že
107
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
právě. To byla nějaká doktorka, a že právě byli naprosto spokojení, žejsou
tamjako úžasní. A že nám jako předá telefonní kontakt. Tak, na to doporučení
jsme ho tam teda dali no."
Nastavení využívání služby denního stacionáře
N3 a N2 popisují začátek navázání spolupráce s denním stacionářem. N3
sděluje, že její maminku jako stacionář přijal po dvou měsících podání
žádosti. Nyní maminka už denní stacionář navštěvuje třetím rokem. N2
říká, že po podání žádosti tatínek také nebyl ihned přijmout, nyní denní
stacionář navštěvuje druhým rokem. NI dodává, že tatínek zpočátku
kvůli kapacitě službu navštěvoval různý počet dnů: „My jsme třeba začínalijako
jeden, dva dny, tři dny. Jo, to bylo takový, jako, jako, je to všelijaký.
Bylo to všelijaký."
NI říká, že tatínek denní stacionář navštěvuje každý den, tedy 5
dnů v týdnu. Čas se liší podle toho, jestli je tatínek v daném týdnu u něho
nebo u sourozence. U NI tatínek využívá činnost služby od osmi do jedné
nebo druhé hodiny odpolední. U sourozence tatínek využívá službu od
půl osmé do půl páté hodiny odpolední. „Od půl 8 do půl 5, kvůli práci,
Využívají celou dobu činnosti stacionáře." (NI) Pokud je tatínek u NI,
denní stacionář zajišťuje senioru i dopravu do a z stacionáře. Pokud je
tatínek u sourozence, tudíž N2, N2 tatínka dopravuje do stacionáře i z něj
domů.
Maminka podle pečující N3 denní stacionář navštěvuje každý den
a stráví tam pět hodin. Maminku do i ze stacionáře doprovází. N4 popisuje,
že její maminka denní stacionář navštěvuje taktéž denně v čase od
sedmi hodni ráno do tři čtvrtě na třetí odpoledne. Maminku ráno stacionář
vyzvedne doma, ale odpoledne už ji N4 doprovází domů. N5 sdělil, že
jeho senior denní stacionář navštěvuje dvakrát týdně.
Využití času v době zajištěné péče denním stacionářem
U třech pečujících byl zachyceno, co dělají v době, když je jejich
blízký v péči denního stacionáře. N2 a N4 navštěvují zaměstnání. „No já
si nedovedu představit, kdyby ten denní stacionář nebyl, já nevím, co my
bysme dělali, jako já nevím, jo. Jako já rozhodně bych nechtěla ukončit
práci a zůstat s tím seniorem doma." (N4) NI a N5 sdělují, že si v tomto
čase zařizují ostatní záležitosti. N5 také říká, že má v tomto čase prostor
se uvolnit a odpočinout si: „(...) takjsem celý den ho musím hlídat. Takže
aspoň mám nějaký čas, si doma něco udělat nebo je potřeba se taky
trošku uvolnit."
108
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Poradenství
NI, N3, N4 sdělovali, že jim bylo poskytnuto sociálním pracovníkem poradenství.
NI hovořil o zprostředkování očkování proti Covidu. N3 sděloval,
že mu sociální pracovník poradil v situaci, kdy maminka již nebyla
schopna si samostatně přebírat poštu. N4 vyjadřoval vděk za rady sociální
pracovnice denního stacionáře. N4 sociální pracovnice sdělila o možnosti
zažádat si o příspěvek na péči a doporučila mu, aby s maminkou
navštívili psychiatrického lékaře. „Protože mi, kdyby paní, paní z denního
stacionáře X neřekla, že si máme zajít k psychiatrovi, tak mě by to ani nenapadlo,
jo."(N4)
Limity denního stacionáře podle pečující
První dva odstavce představují, jaké pečující vnímají limity služby
pro ně samotné. Zjištěný limit je místní a časová dostupnost služby a informování
pečujících. N2 a N3 vidí limit v místní a časové dostupnosti
denního stacionáře. N2 říká, že svého blízkého dováží do a ze stacionáře,
jelikož doprava, která bývá stacionářem zajištěna, neposkytuje dopravu
v dosahu, kde pečující a jeho blízký bydlí a dodává: „A jakokdyby,
člověk si radši připlatí, aby ten autobus přijel." N4 limit vidí v tom, že i
přesto, že by doprava byla zajištěna, řidič by dopravil maminku dříve,
než by byla pečující doma. N4 taktéž sděluje, že by bylo pro ni lepší,
kdyby maminku taktéž vyzvedala doprava do stacionáře dříve: „Já bych
třeba potřebovala, aby ji vyzvedávali v 6a vozili ve 3. Takže tady toto, a to
jako, to si myslím, že to nejde jo. Že to, jo. Tam to je právě v 7 hodin a to
znamená, že já třeba odcházím v 6 a ta hodina je na mém muži a na mých
děcek a to, jako, není úplně, jo." Oba pečující však chápou, že se stacionář
nemůže přizpůsobit všem.
Druhý limit představil N2, který mluví o nedostatku informací o
tom, co je jeho blízkému v denním stacionáři poskytováno. Pečující sice
sděluje, že mu poštovním mailem přichází harmonogram stacionáře,
avšak chodí velmi nepravidelně.
Nyní představím limity denního stacionáře ve vztahu k seniorům,
které byly pečujícími sděleny. Prvním je sdělení P3, který říká, že nedochází
k takové aktivizaci klientů s již pasivním chováním. P3 sděluje, že
se jeho maminka neúčastní výletů a zůstává ve stacionáři. P3 si myslí, že
důvodem je nedostatečná aktivita jeho maminky a nedostatečná kapacita
seniory na výlety dopravit: „Ale jak říkám, mamka už se tolik nezapojí,
takže už ji tolik neberou." Podobný pohled má i NI, který sděluje, že by
109
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
byl rád za větší aktivizaci svého tatínka, myslí si, že se tatínek do některých
aktivit nezapojuje.
Třetí negativum, s kterým měli zkušenost NI a N2 je přílišná důvěra
ze strany některých pracovníků. „To si myslím, že na to by si ti terapeuti
jako měli dávat pozor. Anebo jako kdokoliv, kdo se stará. Jako ne všechno
tomu člověku věřit." (N2) Pečující N2 však také na konci sdělování limitů
stacionáře sdělil, že se díky stacionáři více získává než ztrácí.: „(...).ale ve
směs všichni se shodném na tom, že nám to víc dává než bere."
Pečující oslovili denní stacionář na doporučení od lidí ve svém okolí,
kteří s poskytováním služby denního stacionáře mají nějakou zkušenost.
Pečující prezentují smysl denního stacionáře, tak jak popisuje literatura
(srov. citována Hauke, 2017b), neboť v době zajištěné péče o jeho blízkého
odpočívají, navštěvují zaměstnání a zařizují jiné záležitosti. Není
zde však využívána jiná sociální služba (srov. citovaná Hauke, 2017b).
Navíc pečující sdělují pozitivní dopad jim poskytnutého poradenství. Pečující
taktéž sdělili limity služby, avšak jeden z pečujících sděluje, že přínos
denního stacionáře je vyšší. Denní stacionář je tedy služba podporující
provázání formální a neformální péče o seniora. Provázaná formální
a neformální péče je podle Kubalčíkové (2012) efektivní způsob, jak podpořit
kvalitní život seniora.
6.6.3 Vztah pečujících k pracovníkům denního stacionáře
Kategorie „Vztah pečujících k pracovníkům denního stacionáře" je rozdělena
na „osobní kontakt", „ostatní komunikace" a „hodnocení pracov­
níků".
Osobní kontakt
Pravidelný osobní kontakt byl zmiňován u N2, N3 a N5, nastává, jelikož
pečující svého blízkého do nebo ze stacionáře doprovází. „Já tam pro
něho každý den chodím, já ho tam vozím. Takže s těma pracovníkama
každý den, no. No každý, když tam jsem." (N5) N4 sděluje, že osobně nikdy
v denním stacionáři nebyla; „Jako nebyla jsem nikdy vevnitř, nebyla
jsem na nějakém náhledu jako dni nebo půl dni nebo takhle. Tojsem nebyla,
ale." N3 sděluje, že byla pracovníky oslovena, zda se nechce zúčastnit
sbírky na podporu Ukrajiny. Dále NI, N2 a N3 se účastní akce, která bývá
jednou za rok pořádána denním stacionářem. N3 sdělila, že jednou při
110
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
procházce s maminkou, byla její maminka pozdravena pracovníkem
služby.
Ostatní komunikace
Ostatní komunikace mezi pečujícími a pracovníky denního stacionáře
probíhá telefonickou formou, maily a webovou stránkou stacionáře. Telefonická
komunikace je označena pečujícími za nej častější formu komunikace.
NI, N2 a N3 sdělují, že pracovníci volají, když nastane nějaká neobvyklá
situace, například NI: „Jo třeba já nevím volaj, že pan řidič se
zpozdí, že třeba je v koloně, že pro tatínka přijedou o 10 minut později, jo.
Jo? Takže jako /o. "Dále NI a N2 uvádí, že jim pracovník volá, když denní
stacionář plánuje výlet nebo zda chtějí svého blízkého přihlásit na pedikúru.
Taktéž telefonická komunikace funguje i naopak, N4 a N2 sdělují,
že pracovníkům volají, když v určitý den jejich blízký do denního stacionáře
nepřijde.
NI má zkušenost s podáním ústní stížnosti. Iv tomto případě vše
probíhalo dle pečujícího v pořádku, situace se vysvětlila, došlo k omluvě
a situace se již neopakovala.
Pečující potvrzují slova pracovníků, k pravidelnému osobnímu kontaktu
dochází v případech, kdy pečující seniora doprovází nebo vyzvedává
ze stacionáře. Jinak dochází k osobnímu setkání díky společenské
akci pořádané stacionářem. Nejčastější forma komunikace je podle pečujících
telefonická.
6.6.4 Dílčí závěr DVO 3b
Podkapitola s názvem „DVO 3b" řešila otázku „Jak využívají pomoc denního
stacionáře rodinní pečující o seniora s Alzheimerovou chorobou?"Zestručním,
jaká je její odpověď. Pro získání odpovědi byly vytvořeny tři
kategorie, kategorie „Pomoc a podpora poskytovaná neformálními pečujícími",
„Pomoc a podpora poskytovaná denním stacionářem pro neformální
pečující" a kategorie „Vztah pečujících k dennímu stacionáři".
Kategorie „Pomoc a podpora poskytovaná neformálními pečujícími"
zjišťovala, jaká je základní pomoc a podpora zajišťovaná neformálními
pečujícími. Základní podporou je zachovávat ve prospěch seniora jeho
soběstačnost, zajišťování stravy a její příjem, ochraňování před nebezpečím
v podobě dohledu a doprovodu, slovní doprovod, dohled a dopomoc
111
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
nejen s výkonem osobní hygieny a oblékáním, nastavování pravidel, režimu
a úprava domácnosti. Nastavení režimu a pravidel je přínosem
podle pečujících jak seniorovi, tak i jim samotným. Dále byla zjišťována
ostatní pomoc a podpora poskytovaná neformálními pečujícími, tou je
poskytování kontaktu s rodinou, se společenským prostředím, to i v podobě
výletů, pohyb zprostředkovaný procházkami a pobýváním na zahradě,
a nakonec zábava poskytována v podobě televize nebo počítače.
Jeden pečující uvedl, že by byl rád, kdyby svůj volný čas jeho blízký trávil
jinak než u počítače.
Pečující hovořili také o nedostatcích, které neformální péče seniorům
přináší. Sdělují, že je neformální péče neprofesionálni, může přinášet
riziko úrazu či ohrožení života, senior může být izolován od společnosti
a dále nemá takovou pozornost, jakou by potřeboval. Dále se kategorie
zabývala tím, jaké negativa pečujícím jejich role pečující přináší.
Odhalena byla nedostatečná predispozice péči vykonávat, ztráta volného
času, nedostatek spánku, nepřirozenou zátěž, dále nedostatečná podpora
v rodině a okolí (shoda Tabáková, Václaviková 2008) a navíc riziko
vyhoření či vykradení domova. Taktéž byla odhalena negativa této péče
pro seniory jako je neprofesionalita, nevědomost a nedostatek času. Zjištění
potvrzuje citovanou Hubíkovou (2017).
Druhá kategorie se věnovala pomoci a podpoře poskytované denním
stacionářem neformálním pečujícím. Nejprve bylo zjištěno, proč
denní stacionář pečující vyhledali. Důvodem byl „odlehčení" v péči, zajistit
dohled a snaha zajistit svému blízkému větší pozornost a primárně
sociální kontakt. Očekávání byla naplněna. Čtyři pečující zprostředkovali
službu svému blízkému po doporučení osob, které se službou denní stacionář
mají zkušenost. Bylo také zjištěno, že dva pečující čekali delší
dobu, než byl jejich blízký do denního stacionáře přijmout. Dále až na
jednoho, všichni pečující sdělují, že jejich blízký navštěvuje stacionář 5
dní v týdnu od ranních do odpoledních hodin. Někteří senioři jsou dopravování
z a do stacionáře, v době, kdy je blízký v péči denního stacionáře,
pečující chodí do práce, využívají čas k odpočinku a uvolnění a zařizují
ostatní záležitosti (shoda citované Hauke, 2017b). Tři pečující z 5 uvedli,
že využili poradenství, které jim bylo poskytnuto sociálním pracovníkem.
Poradenství bylo poskytnuto v oblasti očkování proti Covid onemocnění,
příspěvku na péči a navštívení psychiatrického lékaře. Toto
zjištění potvrzuje důležitost propojení formální a neformální péče (srov.
Kubalčíková (2012).
112
ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT
Pečující popsali i jaké limity denní stacionář má. Zjištěný limit je pro
pečující místní a časová dostupnost služby a jejich informování o chodu
služby. Limity pro seniora, který službu navštěvuje, pozorují v nedostatečném
zapojování anebo neúmyslném vyčlenění seniora z některých
aktivit. Poslední uvedené negativum je přílišná důvěra seniorům ze
strany některých pracovníků.
Poslední kategorie zachycuje vztah pečujících k pracovníkům denního
stacionáře. Tři pečující mají s pracovníky pravidelný osobní kontakt,
jelikož svého blízkého do nebo ze stacionáře doprovází. Osobní kontakt
taktéž uvedli pečující v kontextu společenské akce pořádané denním
stacionářem. Ostatní komunikace mezi pečujícími a pracovníky denního
stacionáře probíhá telefonickou formou, maily a webovou stránkou stacionáře.
Jeden pečující uvedl, že je jednání s pracovníky vždy příjemné a
ví, že se kdykoliv může pracovníků na cokoliv zeptat. Dva pečující uvedli,
že se zajímají o to, jak se jejich blízký ve stacionáři chová a co daný den
dělal. Jeden pečující podal při jedné záležitosti ústní stížnosti, která dle
něho byla správně „ošetřena".
Otázka byla dle mého zodpovězena z části. Dle mého, měly být zvoleny
jiné otázky, které by zjistili, jaký přínos má denní stacionář pro neformální
pečující. Pokud bych výzkum prováděla znovu, například bych
se zeptala, jaké nastaly v jejich životě změny od doby, kdy denní stacionář
jejich blízký navštěvuje.
113
ZÁVĚR
Závěr
Cílem práce bylo odpovědět na hlavní výzkumnou otázku „Jaký postoj
mají pracovníci denního stacionáře a rodinní pečující o seniory s Alzheimerovou
chorobou k této službě při zajištění pomoci a podpory těmto klien­
tům?"
Pro naplnění cíle byla vytvořena teoretická opora popisující dosavadní
znalosti v propojení domácí a profesionální péče o seniora zasaženého
Alzheimerovou chorobou, která má posilnit snahu o setrvání seniora
v přirozeném prostředí. Na teoretickou část navazuje metodologie
volící kvalitativní výzkum. Získaná data byla interpretována, vytvořená
analýza a interpretace dat byla využita pro zodpovězení všech dílčích výzkumných
otázek.
Teoretická část popisovala vliv onemocnění na funkční potenciál seniora
a formu podpory a pomoci, která je poskytována sociálním systémem.
Ideou České republiky i zahraničí je setrvání seniora v přirozeném
prostředí. Kombinace formální a neformální péče se ukazuje jako efektivní
způsob, jak tuto ideu podpořit. Denní stacionář je ambulantní forma
sociální služby propojující domácí a profesionální péči, která může
úspěšně nahradit či oddálit přechod seniora do pobytového zařízení. Na
popsanou problematiku diplomová práce pohlíží z pozice postoje domácích
pečujících a profesionálních pečujících denního stacionáře. Postoj
má tři složky, kognitivní, emocionální a konativní. K dané problematice
byly tyto složky zkoumány. Přesouvám se k odpovědi na hlavní výzkumnou
otázku, která bude sdělena v další podkapitole. Na tuto podkapitolu
budou navazovat podkapitoly „Reflexe výzkumu" a „Doporučení využití
výsledků výzkumu pro praxi".
6.7 HVO
Hlavní výzkumná otázka „Jaký postoj mají pracovníci denního stacionáře
a rodinní pečující o seniory s Alzheimerovou chorobou k této službě
při zajištění pomoci a podpory těmto klientům?" bude pro přehlednost rozdělena
na odpověď odpovídající na postoj pracovníků denního stacionáře
a odpověď sdělující odpověď na postoj rodinných pečujících. Nakonec
budou postoje srovnány.
114
ZÁVĚR
6.7.1 Postoje pracovníků denního stacionáře
Složka kognitivní je zachycena jako uvědomění pozitiv i negativ domácí
i formální péče. Hlavní znalostí pracovníků je ta, že denní stacionář „mezistanicí"
neformální a neformální péče a podporuje zachování člověka
v přirozeném prostředí skrze „odlehčení" péče neformálním pečujícím.
Jádrem postoje jsou emoce, pracovníci při péči o klienty s Alzheimerovou
chorobou zažívají negativní i pozitivní pocity, vidí svou práci
jako smysluplnou a snaží se poskytovat, co nejkvalitnější péči svým klientům.
Konativní složka pracovníků je ve shodě se složkou kognitivní a
emotivní. Pracovníci poskytují takovou pomoc a podporu seniorům,
která je poskytována v daném čase a podporuje naplnění všech složek
funkčního potenciálu seniora s Alzheimerovou chorobou do třetí fáze demence.
Zcela ošetřen se nejeví pokles sebehodnoty a pocit méněcennosti.
Pomoc a podpora cílí na podporu zachování člověka v přirozeném
prostředí, zachovávání soběstačnosti a individuálního přístup ke klientům.
Bránit tomu podle pracovníků může nedostatek času a nesourodost
klientů. Taktéž denní stacionář většího města plně nepokrývá požadavky
neformální péče v oblasti kapacity a časové dostupnosti.
Složky postoje se logicky shodují. Celkově se postoj pracovníků
k dané skutečnosti jeví jako pozitivní, denní stacionář je službou
podporující setrvávání člověka v domácím prostředí za profesionální
péče o seniory a „odlehčení" v péči neformálním pečujícím.
6.7.2 Postoj rodinných pečujících
Kognitivní složka pečujících smýšlí o domácí péči jako přirozené
a správné věci, a to i přes vnímanou náročnost péče o člověka s Alzheimerovým
onemocněním, která zasahuje do všech složek funkčního potenciálu,
zvláště v oblasti psychické. Denní stacionář si pečující definují
jako místo zajišťující dohled a profesionální péči, která pečujícím umožňuje
stále navštěvovat zaměstnání, mít volný čas nebo řešit jiné záležitosti.
Pečující si jsou také vědomi přidané hodnoty denního stacionáře
pro jejich seniora, je to spokojenost, smysluplného trávení dne a naplněná
potřeba spolupatřičnosti, lásky a přijetí. Jádrem postoje jsou převažující
příjemné pocity pečujících spojené s využíváním služby. Pocitem je
zvláště dobrý pocit ze spokojenosti seniora a vděk pramenící z přínosu
stacionáře jako je úleva, podpora a snížení především psychické zátěže u pečujících.
Využívání služby neformálními pečujícími vychází z jejich limitů,
115
ZÁVĚR
které škodí, jak seniorovi, tak i jim samotným. Denní stacionář pomáhá neformálním
pečujícím udržet původní podobu jejich života pomocí „odlehčení"
péče, což napomáhá zachovávat jejich blízkého v jejich domácí péči. Navíc denní
stacionář umožňuje naplňuje oblasti funkčního potenciálu, které nejsou v možnostech
pečujících seniorům zajistit (nejvíce zmiňován kontakt se svými vrs­
tevníky).
Postoj pečujících k poskytování pomoci seniorům a Alzheimerovou
chorobou v denním stacionáři pozitivní a složka kognitivní, emotivní a
konativní se navzájem potvrzují. Neformální pečující se k dennímu stacionáři
staví, jako ke službě, která jim v péči „odlehčuje" a tudíž je nápomocná
k zachování seniora v domácím prostředí.
6.7.3 HVO
Hlavní výzkumná otázka diplomové práce „Jaký postoj mají pracovníci
denního stacionáře a rodinní pečující o seniory s Alzheimerovou chorobou
k této službě při zajištění pomoci a podpory těmto klientům?" byla
zodpovězena z pozice neprofesionálních pečujících, zajišťující domácí
péči a pracovníků denního stacionáře, poskytující profesionální péči. Postoje
k poskytování pomoci seniorům s Alzheimerovým onemocněním
jsou totožné. Neprofesionálni pečující a profesionální pečující prezentují
smysluplnost modelu propojování formální a neformální péče pomocí
ambulantní služby denní stacionář.
6.8 Zhodnocení výzkumu
Výzkum hodnotím jako úspěšný, přinesl mnoho zajímavých poznatků.
Jsem si však vědoma i nedostatků, které výzkum má. Výzkum měl
zvolit otázky, které by lépe zachycovali jednotlivé oblasti postoje, taktéž
jsem při pokládání otázek v rozhovoru s pečujícími neměla využívat odborných
termínů a celkové formálnosti. To mohlo způsobit pečujícím nekomfort
a pocit neporozumění. Další nedostatek práce vidím v jejím
rozsahu, práce je velmi obsáhlá, což může od jejího přečtení odrazovat.
6.9 Doporučení využití výsledků výzkumu pro praxi
Výzkum přinesl několik podnětů, které bych ráda představila. Diplomová
práce potvrzuje smysl služby denního stacionáře. Tato ambulantní forma
116
ZÁVĚR
péče napomáhá zachovat seniora s Alzheimerovou chorobou v přirozeném
prostředí. Neprofesionálni domácí pečovatelé, díky kterým je
možné seniora s Alzheimerovou chorobou udržovat v domácím prostředí
a profesionálové ambulantní služby denní stacionář, dokáží společně
v propojení zajistit seniorovi kvalitní a důstojný život.
Bezpochyby podporuji rozvoj ambulantních služeb jako jsou denní
stacionáře, které dokáží propojení forem péče realizovat. Funkční model
propojení formální a neformální péče je třeba vnést do dnešní moderní
společnosti. To však Česká republika rozvíjí v podobě mnoha strategických
plánů, které byly v teoretické části zmíněny. Z mého pohledu je potřeba
odstranit ze společnosti „černobílý" pohled na péči o staré občany.
Rodinný příslušník, na kterém stojí realizace domácí péče, již není nucen
si vybírat mezi „domovem důchodců" nebo ztrátou svého dosavadního
normálního života. Ve společnosti je zapotřebí vzdělávat v této problematice
okruh seniora, jako je rodina, lékaři (zvláště praktičtí) a veřejná
zpráva. Taktéž je „namístě" pořádání přednášek na toto téma směřované
pro „laickou" veřejnost.
Z hlediska informovanosti pečujících, která byla ve výzkumu hlavně
pečujícími negativně hodnocena, by bylo vhodné poskytovat svépomocné
skupiny pro pečující, které by poskytovaly prostor pro sdílení, porozumění
a předávání zkušeností. Je možné, že však z důvodu nedostatku
času pečujících, by byla vhodnější forma sdílení pomocí sociálních sítí.
Dalším doporučením je tedy rozvoj webových stránek pro neformální
pečující osoby.
Poslední doporučení, které uvedu, je mířeno denním stacionářům.
Společenská akce pořádaná jedním ze stacionáře se jeví jako vhodná
forma sdílení a navazování vztahů mezi pečujícími a pracovníky.
117
POUŽITÉ ZDROJE
Použité zdroje
1. Age-Plattform Europe. 2010. Evropská Charta práv a povinností
starších osob vyžadujících dlouhodobou péči a pomoc: Průvodní
manuál [online]. Brussels: AGE Platform Europe [citováno 14.12
.2021]. Dostupná z: untitled (age-platform.eu)
2. ALZ.ORG..2022. Alzheimer's and Dementia [online]. CHICAGO:
Alzheimer's Association [citováno 14.12 .2021]. Dostupná z: Alzheimer's
& Dementia | Alzheimer's Association
3. APSSCR. 2019. v oblasti péče o seniory, zvláště o seniory s demencí
[online]. Tábor: APSSCR. [cit. 2022-02-23]. ISBN 978-80-
907053-7-1. Dostupné z: https://www.apsscr.cz/files/fi-
les/SBORNIK_Erasmus_DOBRA%20PRAXE_CZ_Final.pdf
4. ATCHLEY, R. 2001. Aging and Society. In: MORGAN, L., Kunkel, S.
et. al: Aging: The social kontext, Pp. 12. London: Sage.
5. ČAS. 2013. Strategie České alzheimerovské společnosti P-PA-IA.
[online]. Praha: Česká alzheimeovská společnost, o.p.s..[cit.
2022-02-23]. Dostupné z: strategie_ceske_alzheimerov-
ske_web.indd
6. Coface-eu. 2017. European charter for family carers [online].
Brussels: COFACE-EU. [citováno 14.12 .2021]. Dostupná z: European-Charter-for-Family-Carers.pdf
(coface-eu.org)
7. DOMOV SVATÉHO JOSEFA. 2021. NABÍDKA PRÁCE - Vedoucí sociálních
služeb [online]. Dvůr Králové nad Labem: Domov svatého
Josefa [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://www.do-
movsvatehojosefa.cz/nabidka-prace-vedouci-socialnich-slu-
zeb.html
8. FERTALOVÁ, T., ONDRIOVÁ, I. 2020. Demence: nefarmakologické
aktivizačnípostupy. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-271-
2479-4.
9. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. 2009. Psychologický slovník. 2. přepracované
vydání. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-569-1.
10. HAUKE, M. 2017a. Jak poznám demenci. In: HAUKE, M. (Eds.).
Když do života vstoupí demence, aneb, Praktický průvodce péčí o
osoby s demenci nejen v domácím prostředí. Tábor: Asociace poskytovatelů
sociálních služeb ČR, 48,51-54.
119
ZÁVĚR
11. HAUKE, M. 2017b. Zvládání dalších problémových situací. In:
HAUKE, M. (Eds.). Když do života vstoupídemence, aneb, Praktický
průvodce péčí o osoby s demencí nejen v domácím prostředí.
Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, 145.
12. HÁJKOVÁ, L., HRADCOVÁ, D., JANEČKOVÁ, H., MÁTLOVÁ, M. a
VAŇKOVÁ, H. 2016. Komplexní péče o lidi s demencí: na příkladu
kritérií Certifikace Vážka. Praha: Česká Alzheimerova společnost.
ISBN 978-80-86541-48-8.
13. HENDL, J. 1997. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum.
ISBN 80-7184-549-3.
14. HENDL, J. 1999. Úvod Do Kvalitativního Výzkumu. Praha: Karoli­
num.
15. HENDL, J. 2008. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a
aplikace. 2., aktualizované vydání. Praha: Portál. ISBN 978-80-
7367-485-4.
16. HEWSTONE, M., STROEBE, W., BREJLOVÁ, D., LE ROCH, P.
2006. Sociální psychologie: Moderní učebnice sociální psychologie.
Praha: Portál.
17. HIEKISCHOVÁ, M. Využití biografické anamnézy při individuálním
plánování s osobami s Alzheimerovou nemocí v domovech
pro seniory: příklady dobré praxe. Sociální práce/ Sociální práce
ve zdravotnictví. Brno: Print, spol., 2020, (3), 42-58. ISSN 1213-
6204.
18. HOLMEROVÁ, I, JURÁSKOVÁ B., ZIKMUNDOVÁ K. 2002. Vybrané
kapitoly z gerontológie. GEMA.
19. HOLMEROVÁ, I. 2017. Demence z pohledu geriatra. In: HAUKE,
M. (Eds.) Když do života vstoupí demence, aneb, Praktický průvodce
péčí o osoby s demencí nejen v domácím prostředí. Tábor:
Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, 36-37.
20. HOLMEROVÁ, I., HOREČKY, J., HANUŠ, P. 2016. Specifika systému
poskytování péče o osoby s demencí a jinými specifickými potřebami
v České republice a ve Švýcarsku. Tábor: Asociace poskytovatelů
sociálních služeb České republiky. ISBN 978-80-906320-
2-8.
120
POUŽITÉ ZDROJE
21. HOLMEROVÁ, I. 2018. Case management v péči o lidi žijící s dementi:
koordinace péče zaměřená na člověka. Praha: Fakulta humanitních
studií Univerzity Karlovy. ISBN 978-80-7571-031-4.
22. HOYT, J., WITT, S. 2020. AdultDay Carefor Seniors Updated [online].
Las Olas Blvd: Seniorliving. [cit. 2022-02-23]. Dostupné z:
https://www.seniorliving.org/adult-day-care/
23. HROZENSKÁ, M., DVOŘÁČKOVÁ, D. 2013. Sociální péče o seniory.
Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4139-0.
24. HUBÍKOVÁ, O. 2015. Podpora pečujících jako předpoklad úspěšného
setrvání seniorů v přirozeném prostředí. In: KUBALČÍKOVÁ,
K. (Eds.). Sociální práce se seniory v kontextu kritické gerontológie.
Brno: Masarykova univerzita, 44,46.
25. HUBÍKOVÁ, O. Přímé platby za péči v kontextu nevyjasněného
statusu neformální péče. Sociální práce/Sociálna práca [online].
Brno: ASVS, 2012, 12(4), s. 89-101. ISSN: 213-6204. Dostupné z:
https://socialniprace.cz/wp-content/uploads/2020/ll/2012-
4.pdf
26. HUBÍKOVÁ, O. Otázka ustavení rodinných pečujících jako cílové
skupiny sociální práce. Sociální práce/Sociálna práca. Brno,
2017,12(6), 16. ISSN: 1213-6204.
27. INSTITUTE OF GERONTOLOGY. 2018. Evidence briefingfor
commissioners: day centresfor older people. AgeUK [online]. London:
Age UK Group and/or its National Partners, ® 2022 [cit.
2022-02-23]. Dostupné z: https://www.ageuk.org.uk/bp-as-
sets/globalassets/gwyneddamon/keep-well-keep-
warm/day_centres_for_op-evidence_briefing_for_commissi-
oners.pdf
28. KAINRÁTHOVÁ, R. 2017. Kapitola nejen pro rodinné pečující. In:
HAUKE, M. (Eds.). Když do života vstoupídemence, aneb, Praktický
průvodce péčí o osoby s dementi nejen v domácím prostředí.
Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR,
235,255,248.
29. KALVACH, Z., ČEVELA, R., ČELEDOVÁ, L. 2012. Sociální gerontológie:
úvod do problematiky. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-
3901-4.
30. KERN, H. 2000. Přehled psychologie. Praha: Portál.
121
ZÁVĚR
31. KASSIN, S. M., BREJLOVÁ, D., SOBOTKOVÁ, V., ŠOLCOVA, H.
2007. Psychologie (Vyd. 1.). Brno: Computer Press.
32. KOTRUSOVÁ, M., DOBIÁŠOVÁ, K, HOŠŤÁLKOVÁ, J. Role rodinných
pečovatelů v systému sociální a zdravotní péče v ČR. FÓRUM
sociální politiky [online]. Praha: VÚPSV, 2013, č. 6, 32-40
[cit. 2022-03-12]. Dostupné z: https://www.vupsv.cz/wp-con-
tent/uploads/2021/04/Kotrusova-Miriam-Role-rodinnych-pe-
covatelu-v-systemu-socialni-a-zdravotni-pece-v-CR.-FSP_c.-6-
2013.pdf
33. KOWALIKOVÁ, I., CHYTIL, O. Souvislost mezi anticipovanou dostupností
sociální opory a kvalitou života seniorů: implikace pro
sociální práci. Sociální práce /Sociálna práca. Brno: ASVSP,
2019, 6 (3). 3. ISSN 1213-6204 (Print).
34. KUBALČÍKOVÁ, K. 2013. Denní centra pro seniory. Encyklopedie
sociální práce. In: Matoušek, O. (Eds.). Praha: Portál, 431-432.
35. KUBALČÍKOVÁ K, 2015. Pojetí stáří a potřeba pomoci v kontextu
kritické gerontológie. In: KUBALČÍKOVÁ, K. (Eds.). Sociální práce
se seniory v kontextu kritické gerontológie. Brno: Masarykova
univerzita, 19-20.
36. KUBALČÍKOVÁ, K. Podpora neformálních pečovatelů v podmínkách
poskytování sociálních služeb pro seniory v ČR: příklad Pečovatelské
služby. Sociální práce/Sociálna práca [online]. Brno:
ASVS, 2012, 12(4), 89-101. ISSN: 213-6204. Dostupné z: 2012-
4.pdf (socialniprace.cz)
37. LUNT, C, DOWRICK, C. & LLOYD-WILLIAMS, M. 2018. The role of
day care in supporting older people living with long-term conditions.
Curr Opin Support Palliat Care, 14, n. 4, s. 510-515.
https://doi.org/10.1097/SPC.0000000000000391.
38. Maslowova pyramida potřeb a pracovní výkon. In: Pinterest [online].
Pinterest, 2022 [cit. 2022-05-08]. Dostupné z:
https://cz.pinterest.com/pin/634163191257377162/
39. MATOUŠEK, O. 2003. Slovník sociální práce. Portál: Praha.
40. MIKANOVÁ, A , DVOŘÁKOVÁ, A. 2020. Rodinná péče o seniory a
formální nástroje její podpory. In: DRAGOMIRECKÁ, E. (Eds). Ti,
kteří se starají: podpora neformální péče o seniory. Praha: Univerzita
Karlova, 50, 52, 57.
122
POUŽITÉ ZDROJE
41. MIŠOVIČ, J. 2019. Kvalitativní výzkum se zaměřením na polostrukturovaný
rozhovor. Praha: Slon. Studijní texty (Sociologické nakladatelství).
ISBN 978-80-7419-285-2.
42. MORRIS, S. 2022. 3 Types ofAdultDay Care [online]. United States:
AgingCare. [cit. 2022-02-23]. Dostupné z:
https://www.agingcare.com/articles/types-of-adult-daycare-
191250.htm
43. MPSV. 2020. Sociální služby [online]. Praha: MPSV. [cit. 2022-02-
21]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/socialni-sluzby-l
44. MPSV. 2021. Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc a obdobná
onemocnění2020-2030 [online]. Praha: MPSV.[cit. 2021-
11-22]. Dostupné z: https://www.mzcr.cz/wp-content/uplo-
ads/2021/04/NAPAN-2020-2030.pdf
45. MPSV. 2022a. Desatero k sociálním službám [online]. Praha: ©
MPSV. [cit. 2022-03-13]. Dostupné z:
https://www.mpsv.cz/web/ cz/desatero-k-socialnim-sluzbam
46. MPSV. 2022b. Národní plán obnovy. Ministerstvo páce a sociálních
věcí [online]. Praha: © MPSV. [cit. 2022-03-13]. Dostupné z:
https://www.mpsv.cz/web/cz/narodni-plan-obnovy
47. MPSV..2022c. Transformace sociálních služeb, [online]. Praha: ©
MPSV. [cit. 2022-03-13]. Dostupné z:_Transformace sociálních
služeb (mpsv.cz)
48. MPSV. Život v ústavu je hendikep. Sociální práce/Sociálna práca
[online]. Brno: ASVSP, 2013,1(4); 25. mimoř. příloha, Lupress, s.
r. o. ISSN 1213-6204. Dostupné z: SP_l_2013_suplement_obalka.indd
(socialniprace.cz)
49. MZCR. Návrh koncepce řešení problematiky Alzheimerovy choroby
a obdobných onemocnění v ČR [online]. Praha: MZCR [cit. 2022-
05-04]. Dostupné z: Návrh koncepce řešení problematiky Alzheimerovy
choroby a obdobných onemocnění v ČR (mzcr.cz)
50. NAKONEČNÝ, M. 2011. Psychologie: přehled základních oborů.
Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-443-8.
51. NOLEN-HOEKSEMA, S. 2012. Psychologie Atkinsonové a Hilgarda.
Vyd. 3., přeprac. Přeložil Hana ANTONÍNOVA. Praha: Portál. ISBN
978-80-262-0083-3.
52. NOVÁK, M. 2022. Formy a druhy sociálních služeb: Sociální služby
Činnost zajišťující pomoc a podporu osobám za účelem sociálního
123
ZÁVĚR
začlenění nebo v rámci prevence před. SlidePlayer [online]. ©
SlidePlayer.cz. [cit. 2022-03-13]. Dostupné z: https://slidepla-
yer.cz/slide/11295061/
53. ONDRUŠOVÁ. J. Úvod do sociální gerontológie. 2019. Gerontológie
pro sociální práci. In: ONDRUŠOVÁ,}., KRAHULCOVA,
B. (Eds.). Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum,
16-17,25.
54. PECEVCELKA [cit. 2022-02-20]. Kombinace formální a neformální
péče o seniora v domácím prostředí [online]. Dostupné z:
Kombinace formální a neformální péče o seniora v domácím pro
- Domácí péče Včelka (pecevcelka.cz)
55. PRAŠKO, J. 2007. Kognitivně behaviorální terapie psychických
poruch (Vydání 1.). Praha: Triton.
56. PROVAZNÍKOVA, E., KALVACH, Z. 2016. Rady pro pečující o člověka
s demencí. Praha: Diakonie ČCE. Rady pro pečující. ISBN
978-80-87953-16-7.
57. RADIČOVÁ, L, KUBALČÍKOVÁ, K. 2012. Deinstitucionalizace sociálních
služeb. Sociálnípráce/Sociálna práca [online]. Brno: ASVS,
2012,12(4), s. 172. ISSN: 213-6204. Dostupné z: https://social-
niprace.cz/wp-content/uploads/2020/ll/2012-4.pdf
58. SAPOLSKY, R. M., PECHÁČEK, P. 2019. Chování: Biologie člověka
v dobrém i ve zlém (První vydání v českém jazyce.). Praha:
Dokořán.
59. SEGAL,}., ROBINSON, L., WHITE, M. 2020. Adult Day Care Services.
Santa Monica: The HelpGide [online], (12), 2022 [cit. 2022-
02-23]. Dostupné z: https://www.helpguide.org/articles/senior-
housing/adult-day-care-services.htm
60. SILLAMY, N. 2001. Psychologický slovník. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita
Palackého, s. 246. ISBN 80-244-0249-1.
61. ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. 2000. Přehled sociální psychologie (1.
vyd.). Olomouc: Univerzita Palackého.
62. TABÁKOVÁ, M. a VÁCLAVIKOVÁ, P. 2008. Záťaž opatrovateía
v domácom prostredí. Profese [online], č. 2, s. 79; 84 [cit.
2020-03-08]. DOI: 10.5507/pol.2008.008. ISSN 1803-4330. Dostupné
z: https://www.profeseon-
line.upol.cz/pdfs/pol/2008/02/03.pdf
124
POUŽITÉ ZDROJE
63. WHO. 2021. Dementia [online]. Geneva: WHO. [cit. 2022-02-23].
Dostupné z: Dementia (who.int)
64. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších
předpisů
65. ZGOLA, J. M. 2003. Úspěšná péče o člověka s demencí (Vyd. 1.).
Praha: Grada.
66. ZVĚROVA, M. 2017. Alzheimerova demence. Praha: Grada Publishing.
Psýché (Grada). ISBN 978-80-271-0561-8.
125
JMENNÝ REJSTŘÍK
Jmenný rejstřík
A
Atchley, 22
č
Čeledová, 19
D
Dobiášová, 30, 31
Dowrick, 18, 36,90, 91
Dvořáčková, 19, 77
Dvořáková, 30, 31, 42, 43, 44, 75, 90
F
Fertaťová, 20, 21, 24, 42, 76, 78
Fredrickson, 46, 48, 49
H
Hájková, 40, 41, 81
Hanuš, 32, 33
Hart, 46
Hartlová, 46
Hauke, 20, 24, 25, 36, 59, 73, 76, 92,100,
110,112
Hendl, 51, 53, 55
Hewstone, 46, 47
Hieischová, 64
Hiekischová, 17, 30, 59
Holmerová, 17,19, 20, 21, 22, 24, 31, 32,
33,151
Horečky, 32, 33
Hošťálková, 30, 31
Hoyt, 35, 36, 93, 98,100
Hradcová, 40, 41, 81
Hrozenská, 19
Hubíková, 30, 41, 43, 44,106,112
Ch
Chytil, 31
I
Janečková, 40, 41, 81
Jurásková, 19
K
Kainráthová, 31, 33, 42
Kalvach, 19
Kassin, 47
Kern, 46, 47
Kotrusová, 30, 31
Kowaliková, 31
Kubalčíková, 19, 22, 23, 33, 36, 44, 61, 64,
65, 66
Kubalčíkové, 44,110
L
Lloyd-Williams, 18, 36, 90, 91
Loftus, 46, 48, 49
Lunt, 18, 36, 90,91
M
Malíková, 32, 33, 40, 41, 82, 83
Mátlová, 40, 41, 81
Matoušek, 34, 64
Mikanová, 30, 31, 42, 43, 44, 75, 77, 90
Mišovič, 51, 53, 55
Morris, 35, 36,64, 65,76, 78
Možný, 48
N
Nakonečný, 47, 48, 49
Nolen-Heksem, 48, 49
Nolen-Hoeksema, 46
Novák, 34
O
Ondriová, 21,24, 42,76, 78
Ondrušková, 19
Ondrušová, 19, 22, 23, 26, 82, 83
Ondušková, 19
P
Praško, 48
Provazníkova, 151
126
R Tabáková, 43
Radičová, 44
Robinson, 35, 93
s
Sapolsky, 49
Segal, 35,93
Sillamy, 47, 48
Sroebe, 46, 47
š
Šimíčková-Čížková, 47, 48, 49, 88
Šimíčková-Čížková,, 49
Slepecký, 48
T
Tabáková, 31, 43,106,112
V
Václaviková, 31, 43,112
Vaňková, 40, 41, 81
w
Wagenaar, 46, 48, 49
White, 35, 93
Witt,35, 36, 93,98
Z
Zgola, 2 6
Zikmundová, 19
Zvěrova, 2 0
VĚCNÝ REJSTŘÍK
Věcný rejstřík
A
Alzheimerova choroba, 4,17,18, 21, 24, 29,
32, 34, 43, 44, 45, 47, 48, 50, 51, 53, 54,
55, 56, 57, 58, 60, 61, 63, 64, 65, 66, 67,
71, 73, 75, 77, 78, 81, 82, 89, 90,91, 93,
94, 97, 98, 99,100,101,103,105,110,
113,114,115,116,127,129,130,132,
133,134,135,139,140,141,142,143,
144,145,146,147
ambulantní forma, 32,129
axiální kódování, 54
B
behaviorální procesy, 48
D
deinstitucionalizace, 43
demence, 17,19, 20, 21, 22, 24, 25, 27, 28,
37, 40, 42, 50, 52, 61, 66, 67, 72, 76, 86,
97,100,114,117,122,127,128,132,
134,136,138
denní stacionář, 4,17,18, 34, 35, 36, 37,
38, 45, 47, 48, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56,
57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 71,
72,80, 81, 82, 83, 85, 86, 88, 89, 90, 91,
92, 93, 96, 97, 99,100,101,103,106,
107,108,109,110,111,113,114,115,
127,130,132,133,134,135,139,140,
141,142,143,144,145,146,147
dílčí výzkumná otázka, 55
domácí péče, 29, 32, 41, 42, 75, 83, 85, 87,
89,90,145,148
E
Emoční procesy, 47
F
formální péče, 18, 29, 30, 31, 38, 42, 56, 58,
63, 72, 73, 74, 75, 77,114,129,131,139
formální prostředí, 40, 80, 81
funkční potenciál, 4,17,18,19, 22, 23, 24,
25, 26, 29, 36, 37, 40, 57, 62, 66, 67, 72,
75, 76, 93, 97, 99,101,113,114,115,
127,128,129,131,134,149
K
klient, 30, 31, 32, 40, 43, 53, 58, 62, 64, 78,
79, 80, 81, 82, 92, 93, 95, 96, 97, 98, 99,
100,108,114,129,139,140,144,146,
149
kognitivní procesy, 47
L
N
neformální péče, 18, 29, 30, 31, 40, 41, 42,
43, 56, 58, 59, 60, 61, 63, 64, 65, 66, 70,
72, 73, 74, 75, 76, 82, 83, 85, 87, 88, 89,
101,103,104,105,109,110,111,113,
114,115,129,130,131,132,134,135,
136,139,140,146,147
neformální pečující, 17, 35, 41, 42, 43, 51,
53, 59, 63, 70, 82,101,106,110,111,
112.114.115.127.130.131.133.134,
147
P
personál, 38, 90,148
polostrukturovaný rozhovor, 52, 53,133,
137
pomoc a podpora, 4,18,19, 20, 22, 25, 27,
29, 30, 32, 35, 42, 43, 45, 50, 55, 59, 70,
76, 87, 89, 90, 91, 94, 97,100,105,113,
115.127.128.129.131.133.134.135,
140,141,146,147
postoj, 4,17,18, 23, 45, 46, 47, 48, 50, 51,
52, 54, 55, 87, 90,113,114,115,127,
130,132,133,134,135
potřeba, 26
potřeby, 19, 22, 24, 25, 26, 27, 29, 32, 39,
42, 43,47,60, 72,76
případová studie, 51,133
přirozené prostředí, 29, 32, 33, 35, 44, 50,
58, 63, 91,113,114,116,129,132,134,
135
128
s
senior, 4,17,18,19, 22, 23, 24, 25, 26, 27,
28, 29, 30, 32, 34, 35, 36, 37, 38, 40, 41,
42, 43, 44, 45, 47, 48, 50, 51, 52, 53, 55,
56, 57, 58, 59, 60, 61, 63, 64, 65, 66, 67,
69, 70, 71, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 78, 79,
80, 81, 82, 85, 87, 88, 89, 90, 91, 92,94,
97,99,100,101,102,103,104,105,
107,109,110,111,113,114,115,116,
121,127,128,129,130,131,132,133,
134,135,145,149
sociálni pracovník, 39, 57
sociálni služby, 30, 31, 38, 39, 40, 53, 56,
58, 81, 82, 98,129,130,137,138
Z
zátéž, 23, 28, 35, 42, 57,104,111,131,146
129
STAŤ
Příloha A Stať
Denní stacionáře pro seniory s Alzheimerovou chorobou z pohledu pracovníků
a rodinných pečujících
Day-care centers for seniors with Alzheimern disease from the perspective
of view of staff and family carers
Bc. Magdaléna Hofrová
Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra sociální politiky
a sociální práce
Úvod
Moderní doba přináší dlouhý život, není však zajištěna jeho kvalita. Stáří
má mnoho podob, které se odvíjí od funkčního potenciálu člověka a jeho
schopnosti naplňování svých potřeb. Velký a častý „narušitel" funkčního
potenciálu je Alzheimerova choroba, která nejčastěji způsobuje syndrom
demence. Hiekischová (2020:42) sděluje povinnost společnosti zajistit
seniorům i přes projevy demence kvalitní a důstojný život.
Česká republika poskytuje seniorům s Alzheimerovou chorobou
oporu v podobě sociálního a zdravotnického systému (Holmerová 2018,
124). Práce se zabývá sociální službou denní stacionář a jeho vlivu na
člověka s Alzheimerovou chorobou, a to z pohledu pracovníků a rodinných
pečujících. Denní stacionáře pro seniory s Alzheimerovou chorobou
jsou považovány za vhodný typ kvalitní profesionální péče, problémem
je jejich dostupnost. Dostupnost finanční, místní, ale i informační.
Dostupnost informací ve smyslu, že senior či neformální pečující osoby
mnohdy ani netuší o činnosti denního stacionáře či nezná jeho benefity.
Diplomová práce se snaží odpovědět na otázku „Jaký postoj mají pracovníci
denního stacionáře a rodinní pečující o seniory s Alzheimerovou
chorobou k této službě při zajištění pomoci a podpory těmto klientům?"
Obecně, kvalitní výsledky a odpovědi v oblasti péče a podpory seniorů
pomohou zajistit, aby se rostoucímu počtu starších lidí žijících
s dlouhodobými podmínkami dostalo nejlepší možné péče (Lunt,
Dowrick, Lloyd-Williams 2018 [online]).
Teoretická část
1. Senioři
Senior se klasifikuje podle Hrozenské, Dvořáčkové (2012) jako
osoba starší 65 let. Ke stáří směřuje proces stárnutí, v němž dochází
k neodvratným změnám (citováno Ondrušová 2019:16). Atchley
130
STAŤ
(2001), citováno Kubalčíková (2015), popisuje stáří skrze zhoršení
funkčního potenciálu člověka. Funkční potenciál je složen z fyzické psychické,
sociální a spirituální dimenze (citováno Ondrušová,2019). I
přesto, že není možné generalizovat život seniora (Hrozenská, Dvořáčková
2012: 12), můžeme však říct, že stáří má často negativní dopad na
zdraví, která snižuje soběstačnost. Holmerová, Jurásková, Zikmundová
(2002) však mluví o čtyřech základních cílech podpory zdraví seniorů.
Tím je zachování kvality života, aktivní participace seniora ve společnosti,
zlepšení soběstačnosti a snížení vlivu nemocí a zdravotního posti­
žení.
Velkým tématem a problematikou seniorů je syndrom demence.
Její negativní dopad sahá až na jejich pečovatele, rodiny a společnost jako
celek (WHO[online]). I já se touto problematikou budu více zabývat, konkrétně
demencí, vzniklou vlivem Alzheimerovy choroby.
Alzheimerova choroba a demence
Alzheimerova choroba je závažné, nevyléčitelné onemocnění, které se
projevuje individuálně (citováno Hauke, 2017a) (Zvěrova 2017:76).
Alzheimerova choroba je nej častější příčinou vzniku syndromu demence,
vyvíjí se pozvolna (ALZ.ORG [online]) (Holmerová 2018: 44). Definice
demence podle WHO vysvětluje, že se jedná o syndrom, v němž dochází
k negativním změnám u kognitivních funkcí, a to nad přirozený dopad
biologického stárnutí jedince (WHO[online]). Pro lepší orientaci, je
syndrom demence rozdělen do tří až čtyř fází.
2. Funkční potenciál a vliv demence
Ať už je příčina vzniku demence jakákoliv, demence je vždy komplexní
zásah do života člověka. Symptomy demence zasahují do mnoha sfér
(Holmerová, 2018:77) a ovlivňují takzvaný funkční potenciál, který byl
stručně zmíněn v první kapitole. Dá se vycházet z toho, že funkční potenciál
je již narušen stářím. Demence, která není přirozenou součástí stáří,
jeho zhoršení ještě více prohlubuje.
Pomocí konceptu funkčního potenciálu je prezentovaná etapa stáří,
která je spojena s poklesem u jedné či více dimenzí. To vytváří na každého
jedince jiné dopady (citovaná Kubalčíková, 2015). Funkční potenciál
má tři složky: fyzická, psychická a sociální dimenze. Funkční potenciál
popisuje stáří jako dynamický proces, ve kterém se zvyšuje riziko
snížení funkčnosti u jedné, dvou či všech dimenzí současně (Atchley,
2001 cit. dle citované Kubalčíková, 2015).
131
STAŤ
Demence způsobuje další výrazné snížení funkčního potenciálu. Nastává
ztráta soběstačnosti čili schopnosti postarat se sám o sebe. Kompetence
pro naplňování svých potřeb se postupně snižují až na úplnou závislost
na druhých (citována Hauke, 2017a).
3. Pomoc a podpora seniorům s onemocněním Alzheimerovou cho­
robou
Prostředí má na seniora s demencí a jeho funkční potenciál velký vliv.
Čím déle senior setrvá ve svém domácím prostředí, tím lépe. Člověk s demencí
však v důsledku ztrácející soběstačnosti potřebuje pomoc „zvenčí"
pomoc.
Povinností každé společnosti je postarat se o své seniory trpící demencí
a zajistit jim i tak kvalitní a důstojný život. Česká republika si je
toho vědoma (Hiekischová, 2020:42). Pomoc a podporu je zde rozvíjena
v rámci Evropské unie, a to v podobě mnoha strategických plánů a
opatření. Nejen v České republice je systém pomoci a podpory seniorům
nastaven v podobě formální a neformální péče.
Formální péče
Formální péče je profesionální pomoc a podporu, jejíž míra a forma
je ošetřena smlouvu, kde jsou jasně definovány poskytované činnosti
(Kotrusová, Dobiášová, Hošťálková, 2013:10). Sociální sféra, legislativně
upravena zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, představuje
oporu pro seniory a jejich blízké v oblasti financí a péče.
Z hlediska péče, sociální systém, reaguje na sníženou soběstačnost
člověka poskytováním sociálních služeb, jež jsou taktéž popsány v zákoně
č. 108/2006 Sb. Sociální služby se snaží o co nejvyšší kvalitu, jako
cíl mají zachovávat lidskou důstojnost, vycházet z individuálních potřeb
a rozvíjet schopnosti každého klienta klientů, rozvíjet jejich schopnosti,
zachování soběstačnosti či její zlepšení a poskytovat kvalitní službu v zájmu
klientů (MPSV, 2020).
Ambulantní forma služeb umožňuje zachovat člověka v přirozeném
prostředí, i přesto, že již potřebuje využívat sociální službu. Ambulantní
forma péče posiluje sociální vazby a zachovává vytvořené vazby člověka
k přirozeným zdrojům podpory (rodina, přátelé, blízcí) (citováno
Kubalčíková, 2013). Podpora terénních a ambulantních služeb je prezentována
v Národním plánu obnovy na posílení ekonomiky po pandemii
koronaviru (MPSV, 2022b).
132
STAŤ
Denní stacionář
„V denních stacionářích se poskytují ambulantní služby osobám, které
mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a
osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje
pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby" (Zákonem 108/2006 Sb.). Denní
stacionáře mají různou podobu, která je udána cílovou skupinou, na kterou
se denní stacionář specializuje. Tento text se bude věnovat denním
stacionářům pro cílovou skupinu senioři. Podle Hoyta, Witt (2020 [online])
jsou tyto stacionáře určeny lidem, kterým ještě zdraví „dovolí" vykonávat
základní aktivity. Denní stacionáře jsou určeny zejména osobám
trpícím Alzheimerovou chorobou nebo jinými neurodegenerativními
onemocněními. Tento typ služby zajišťuje nepřetržitý dohled a profesionální
péči, kde může senior trávit velkou část dne a podílet se na aktivitách,
které se snaží zachovávat či rozvíjet jeho soběstačnost (citováno
Kubalčíková, 2017). Nelze popřít stigma, které denní stacionář nese "hlídání
dospělých dětí". (Morris, Aging Care [online]). Denní stacionáře
často můžou úspěšně nahradit či oddálit pobytová zařízení (citována
Hauke, 2017b). Příznivý dopad denních stacionářů je i směřován k neformálním
pečujícím, kterým je tak umožněno, ještě ve spolupráci s pečovatelskou
službou či osobní asistencí, zachovat si svůj způsob života ve
smyslu zaměstnání, volného času a jiných „starostí" (citována Hauke,
2017b).
Pracovníci denního stacionáře jsou profesionály se vzděláním daným
zákonem o sociálních službách. Ten ale definuje vzdělání pracovníků
obecně. Výzkum je mimo postoj neformálních pečujících postaven
na postoji pracovníků denního stacionáře. Těmito pracovníky budou sociální
pracovníci a pracovníci v sociálních službách. Náplň práce sociálního
pracovníka je koordinace, plánování, kontrola činností, vedení porad,
spolupráce s ostatními vedoucími dané služby podílí se na metodikách,
pracovních postupech a standardech kvality sociální služby, vyžaduje
a kontroluje jejich dodržování v praxi (Domov svatého Josefa [online]),
v úzkém kontaktu s klientem je pracovník v sociálních službách,
který pracuje v přímé obslužné péči s klientem.
Neformální péče
Prostředí má na seniora s demencí a jeho funkční potenciál velký vliv.
Čím déle senior setrvá ve svém domácím prostředí, tím lépe. Podíl na tom
má formální, ale hlavně neformální nebylo možné bez neformální péče.
133
STAŤ
Neformální péče není vymezena legislativně. Pomocí odborných
zdrojů může být řečeno, že se jedná o projevování starostlivosti druhé
osobě, která se již o sebe nedokáže plně postarat a zároveň osobě, které
není pomoc a podpora zajištěna žádnou profesionální, certifikovanou sociální
službou (citovaná Mikanová; Dvořáková, 2020).
Neformální pečovatel je neprofesionálni osobou, která zajišťuje základní
asistenci v každodenních činnostech, a to jak částečně, tak zcela.
Asistence je poskytovaná blízké osobě se sníženou soběstačností, která
pro zajištění svých potřeb již potřebuje druhou osobu (Coface-eu 2017).
Domácí pečovatelé byli často opomíjeni a byla spíše upřena pozornost
na opečovávané. Pečovatelé však při dlouhodobé péči o blízkého pociťují
v mnoha oblastech zátěž. Zátěž je zaznamenána v oblasti fyzické,
psychické, oblasti volného času, finančního zabezpečení, povinnosti vůči
své rodině, zaměstnání i vztahu s druhými (Tabáková, Václaviková 2008:
83, 86). Česká republika je v oblasti neformální péče kritizována za to, že
na neformální pečující pohlíží jako na profesionály a plnohodnotnou formou
péče jako je poskytována sociálními službami, v kontrastu však na
problémy neformálních pečujících je pohlíženo jako na „osobní" problém
pečujících. Nelze dlouhodobě zajišťovat péči a zároveň si problémy spojené
s ní řešit sám. Tato nereflektovaná myšlenka je podporována chyběním
veřejné politiky podporující neformální pečující (Hubíková, 2017:
11). Neformální pečující jsou si vědomi, jak jim formální péče v podobě
sociálních služeb může pomoct a péči usnadnit. Ale i přesto je využívají
méně, než by chtěli. Důvodem je nedostatečná dostupnost místní, finanční
a kapacitní (citovaná Mikanová, Dvořáková, 2020). Pečujícím
tedy není vždy zajištěna taková pomoc a podpora, jakou potřebují (AgePlattform
Europe 2010).
Propojení formální a neformální péče u seniory s demencí
Zkušenosti, vědců, odborníků, ale hlavně cílených využívající sociální
služby, dokládají, a to velmi jasně velký přínos podpory neústavních forem
pomoci a deinstitucionalizace, která směřuje k začlenění do běžného
života (Radičová, Kubalčíková, 2012:172).
Za nejvíce efektivní jsou pak považovány modely, kdy dochází k vědomé
spolupráci mezi formálním a neformálním sektorem (Kubalčíková
2012:90). Česká republika má základní podmínky a předpoklady pro
souběh poskytování formální a neformální péče. Uplatnění prvků kombinované
péče ve snaze zajistit co nejlepší péči, je jedním z východisek národní
strategie České republiky v oblasti zabezpečení pomoci seniorům.
134
STAŤ
(Kubalčíková, 2012:90). Kombinace formální a neformální péče přináší
souběžně profesionální pomoc klientům s demencí, odlehčení pečujícím,
současně zachování přirozených vazeb a setrvání v přirozeném prostředí,
z těchto důvodů je podstatné zabývat se pohledem neformálních
pečujících a profesionálů na službu, kde se jejich péče o seniora s Alzheimerovou
chorobou propojuje, tou je denní stacionář pro seniory a Alzheimerovou
chorobou.
4. Postoj
V práci jde o to, získat postoje nejbližšího okolí seniora trpícího Alzheimerovou
chorobou. Nakonečný (2009:239) postoj definuje jako „mentální
a nervový stav pohotovosti, organizovaný zkušeností, vyvíjející se
direktivní nebo dynamický vliv na odpovědi individua vůči všem objektům
a situacím, s nimiž je v relaci". Postoj je složen třemi komponenty, dá
se říci reakcemi na daný podnět. Jsou to komponenty kognitivní, behaviorální
a emoční (Breckler 1984 cit. dle Hewstone, Sroebe, 2006:284).
Postojová složka kognitivní kromě skutečných informací o dané
věci, pracuje kognitivní složka i s názory a představami, které s danou
věcí souvisí (Šimíčková-Čížková, 2000:97). Emotivní, citová, složka se
považuje za jádro postoje. Emoce, které vůči danému předmětu či situaci
osoba má, předmět či situaci hodnotí. Předmět či situace vytváří osobě
příjemné či nepříjemné emoce. Emoční složka dává postoji motivační
charakter, směr (Šimíčková-Čížková, 2000:97) a subjektivitu, která dává
postoji sílu. (Nakonečný 2009:247). Behaviorální složka postoje tkví ve
formě připravenosti k danému chování (Šimíčková-Čížková, 2000:97).
Vyjadřuje v postoji připravenost nebo úsilí chovat se vůči danému předmětu
určitým způsobem (Nakonečný 2009:247). Postoje se zjednodušeně
dělí na neutrální, pozitivní nebo negativní (Nakonečný, 2009: 247-
248).
5. Metodologie
Výzkumný cíl je zachytit postoje pracovníků a pečujících k přínosu služeb
denních stacionářů pro seniory s onemocněním demence. Pro naplnění
cíle byla položena hlavní výzkumná otázka: „Jaký postoj mají pracovníci
denního stacionáře a rodinní pečující o seniory s Alzheimerovou chorobou
k této službě při zajištění pomoci a podpory těmto klientům?"
Metoda zkoumání je kvalitativní výzkum, jelikož pohlíží na zkoumanou
problematiku holistický, prozkoumává sociální skutečnost skrz takzvané
„odhalení" subjektivních významů (Mišovič, 2019:30).
135
STAŤ
Kvalitativní metoda bude realizována případovou studií, typ studium
organizací a institucí, s ohledem na cíl práce a vybraný přístup, budou
data získána primárně technikou polostrukturovaný rozhovor
s osmi respondenty. Jednotka zkoumání představují pracovníci denních
stacionářů a neformální pečující seniorů s Alzheimerovou chorobou,
kteří denní stacionář obecně využívají. Jednotku zjišťování tvoří respondenti,
takže pracovníci dvou vybraných denních stacionářů a neformální
pečující, kteří pečují o seniory navštěvující tyto dva denní stacionáře
a zároveň trpící Alzheimerovou chorobou.
Pro správnou odpověď hlavní výzkumné otázky popisující postoj respondentů
byla otázka rozdělena podle složek vytvářející postoj na tři
dílčí výzkumné otázky (DVO). Každá z dílčích otázek byla rozdělena na
dvě části:
• DVO la: Jaký názor mají pracovníci na poskytování pomoci seniorům
s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?
DVO lb: Jaký názor mají rodinní pečující na poskytování pomoci seniorům
s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?
• DVO 2a: Jaké emoce spojují pracovníci s poskytováním pomoci seniorům
s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?
DVO 2b: Jaké emoce spojují rodinní pečující s poskytováním pomoci
seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?
• DVO 3a: Jakou pomoc poskytují pracovníci seniorům s Alzheimerovou
chorobou v denním stacionáři?
DVO 3b: Jak využívají pomoc denního stacionáře rodinní pečující o
seniora s Alzheimerovou chorobou?
Respondentům byly pokládány základní otázky, vycházející z indikátorů
vycházejících z procesu operacionalizace DVO. Respondenti byli
informováni o anonymitě jejich výpovědí, která byla ve výzkumu dodr­
žena.
6. Interpretace získaných dat
Prezentace výsledků probíhala nejprve sdělením odpovědí na šest dílčích
výzkumných otázek vycházejících ze složek postoje. Díky těmto DVO
bylo získána odpověď na hlavní výzkumnou otázku „Jaký postoj mají pracovníci
denního stacionáře a rodinní pečující o seniory s Alzheimerovou
chorobou k této službě při zajištění pomoci a podpory těmto klientům?"
136
STAŤ
ZÁVĚR
Pro přehlednost byla odpověď rozdělena na odpověď odpovídající
na postoj pracovníků denního stacionáře a odpověď sdělující odpověď
na postoj rodinných pečujících. Nakonec byly postoje srovnány.
Hlavní znalostí pracovníků je ta, že denní stacionář „mezistanicí" neformální
a neformální péče a podporuje zachování člověka v přirozeném
prostředí skrze „odlehčení" péče neformálním pečujícím. Jádrem postoje
jsou emoce, pracovníci při péči o klienty s Alzheimerovou chorobou zažívají
negativní i pozitivní pocity, vidí svou práci jako smysluplnou a
snaží se poskytovat, co nej kvalitnější péči svým klientům. Konativní
složka pracovníků je ve shodě se složkou kognitivní a emotivní. Pracovníci
poskytují takovou pomoc a podporu seniorům, která je poskytována
v daném čase a podporuje naplnění všech složek funkčního potenciálu
seniora s Alzheimerovou chorobou do třetí fáze demence. Zcela
ošetřen se nejeví pokles sebehodnoty a pocit méněcennosti. Pomoc a
podpora cílí na podporu zachování člověka v přirozeném prostředí, zachovávání
soběstačnosti a individuálního přístup ke klientům. Celkově
se postoj pracovníků k dané skutečnosti jeví jako pozitivní, denní stacionář
je službou podporující setrvávání člověka v domácím prostředí za
profesionální péče o seniory a „odlehčení" v péči neformálním pečujícím.
Kognitivní složka pečujících smýšlí o domácí péči jako přirozené a
správné věci, a to i přes vnímanou náročnost péče o člověka s Alzheimerovým
onemocněním, která zasahuje do všech složek funkčního potenciálu,
zvláště v oblasti psychické. Denní stacionář si pečující definují jako
místo zajišťující dohled a profesionální péči, která pečujícím umožňuje
stále navštěvovat zaměstnání, mít volný čas nebo řešit jiné záležitosti.
Pečující si jsou také vědomi přidané hodnoty denního stacionáře pro jejich
seniora. Jádrem postoje jsou převažující příjemné pocity pečujících
spojené s využíváním služby (dobrý pocit ze spokojenosti seniora a
vděk). Využívání služby neformálními pečujícími vychází z jejich limitů,
které škodí, jak seniorovi, tak i jim samotným. Denní stacionář pomáhá neformálním
pečujícím udržet původní podobu jejich života pomocí „odlehčení"
péče, což napomáhá zachovávat jejich blízkého v jejich domácí péči. Navíc denní
stacionář umožňuje naplňuje oblasti funkčního potenciálu, které nejsou v možnostech
pečujících seniorům zajistit. Neformální pečující se k dennímu stacionáři
staví, jako ke službě, která jim v péči „odlehčuje" a tudíž je nápomocná
k zachování seniora v domácím prostředí.
137
STAŤ
Hlavní výzkumná otázka diplomové práce „Jaký postoj mají pracovníci
denního stacionáře a rodinní pečující o seniory s Alzheimerovou chorobou
k této službě při zajištění pomoci a podpory těmto klientům?" byla
zodpovězena z pozice neprofesionálních pečujících, zajišťující domácí
péči a pracovníků denního stacionáře, poskytující profesionální péči. Postoje
jsou totožné. Neprofesionálni pečující a profesionální pečující prezentují
smysluplnost modelu propojování formální a neformální péče pomocí
ambulantní služby denní stacionář.
Výzkum hodnotím jako úspěšný, přinesl mnoho zajímavých poznatků.
Jsem si však vědoma i nedostatků, které výzkum má. Výzkum měl
zvolit otázky, které by lépe zachycovali jednotlivé oblasti postoje, taktéž
jsem při pokládání otázek v rozhovoru s pečujícími neměla využívat odborných
termínů a celkové formálnosti. To mohlo způsobit pečujícím nekomfort
a pocit neporozumění. Další nedostatek práce vidím v jejím rozsahu,
práce je velmi obsáhlá, což může od jejího přečtení odrazovat.
Funkční model propojení formální a neformální péče je třeba vnést
do dnešní moderní společnosti. To však Česká republika rozvíjí v podobě
mnoha strategických plánů, které byly v teoretické části zmíněny. Rodinný
příslušník, na kterém stojí realizace domácí péče, již není nucen si
vybírat mezi „domovem důchodců" nebo ztrátou svého dosavadního normálního
života. Dle mého názoru je zapotřebí v této problematice vzdělávat
okruh seniora, jako je jeho rodina, ale i například lékaři, zvláště
praktičtí, dále veřejnou zprávu. Taktéž jsou namístě na toto téma přednášky
odborníků, pořádané pro „laickou" veřejnost.
Z hlediska informovanosti pečujících, která byla ve výzkumu hlavně
pečujícími negativně hodnocena, by bylo na „místě" poskytovat svépomocné
skupiny pro pečující a rozvoj webových stránek pro neformální
pečující osoby.
Poslední doporučení, které uvedu, je mířeno denním stacionářům.
Společenská akce pořádaná jedním ze stacionáře se jeví jako vhodná
forma sdílení a navazování vztahů mezi pečujícími a pracovníky.
Použité zdroje ve stati
1. Coface-eu. 2017. European charter for family carers [online].
Brussels: COFACE-EU. [citováno 14.12 .2021]. Dostupná z: European-Charter-for-Family-Carers.pdf
(coface-eu.org)
2. DOMOV SVATÉHO JOSEFA. 2021. NABÍDKA PRÁCE - Vedoucí sociálních
služeb [online]. Dvůr Králové nad Labem: Domov sva-
138
STAŤ
teho Josefa [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://www.do-
movsvatehojosefa.cz/nabidka-prace-vedouci-socialnich-slu-
zeb.html
3. FERTAĽOVÁ, T., ONDRIOVÁ, I. 2020. Demence: nefarmakologické
aktivizačnípostupy. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-271-
2479-4.
4. HAUKE, M. 2017a. Jak poznám demenci. In: HAUKE, M. (Eds.).
Když do života vstoupí demence, aneb, Praktický průvodce péčí o
osoby s demenci nejen v domácím prostředí. Tábor: Asociace poskytovatelů
sociálních služeb ČR, 48,51-54.
5. HAUKE, M. 2017b. Zvládání dalších problémových situací. In:
HAUKE, M. (Eds.). Když do života vstoupí demence, aneb, Praktický
průvodce péčí o osoby s demenci nejen v domácím prostředí.
Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, 145.
6. HEWSTONE, M., STROEBE, W., BREJLOVÁ, D., LE ROCH, P.
2006. Sociální psychologie: Moderní učebnice sociální psychologie.
Praha: Portál.
7. HIEKISCHOVÁ, M. Využití biografické anamnézy při individuálním
plánování s osobami s Alzheimerovou nemocí v domovech
pro seniory: příklady dobré praxe. Sociální práce/ Sociální práce
ve zdravotnictví. Brno: Print, spol., 2020, (3), 42-58. ISSN 1213-
6204.
8. HOYT, J., WITT, S. 2020. Adult Day Care far Seniors Updated [online].
Las Olas Blvd: Seniorliving. [cit. 2022-02-23]. Dostupné z:
https://www.seniorliving.org/adult-day-care/
9. HOLMEROVÁ, I. 2017. Demence z pohledu geriatra. In: HAUKE,
M. (Eds.) Když do života vstoupí demence, aneb, Praktický průvodce
péčí o osoby s demenci nejen v domácím prostředí. Tábor:
Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, 36-37.
10. HOLMEROVÁ, I. 2018. Case management v péči o lidi žijící s demenci:
koordinace péče zaměřená na člověka. Praha: Fakulta humanitních
studií Univerzity Karlovy. ISBN 978-80-7571-031-4.
11. HOLMEROVÁ, I, JURÁSKOVÁ B., ZIKMUNDOVÁ K. 2002. Vybrané
kapitoly z gerontológie. GEMA.
12. HROZENSKÁ, M., DVOŘÁČKOVÁ, D. 2013. Sociální péče o seniory.
Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4139-0.
139
STAŤ
13. HUBÍKOVÁ, O. 2015. Podpora pečujících jako předpoklad úspěšného
setrvání seniorů v přirozeném prostředí. In: KUBALČÍKOVÁ,
K. (Eds.). Sociální práce se seniory v kontextu kritické gerontológie.
Brno: Masarykova univerzita, 44,46.
14. HUBÍKOVÁ, O. Otázka ustavení rodinných pečujících jako cílové
skupiny sociální práce. Sociální práce/Sociálna práca. Brno,
2017, 12(6), 16. ISSN: 1213-6204.
15. KAINRÁTHOVÁ, R. 2017. Kapitola nejen pro rodinné pečující. In:
HAUKE, M. (Eds.). Když do života vstoupí demence, aneb, Praktický
průvodce péčí o osoby s demencí nejen v domácím prostředí.
Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR,
235,255,248.
16. KOTRUSOVÁ, M., DOBIÁŠOVÁ, K, HOŠŤÁLKOVÁ, J. Role rodinných
pečovatelů v systému sociální a zdravotní péče v ČR. FÓRUM
sociální politiky [online]. Praha: VÚPSV, 2013, (6), 32-40
[cit. 2022-03-12]. Dostupné z: https://www.vupsv.cz/wp-con-
tent/uploads/2021/04/Kotrusova-Miriam-Role-rodinnych-pe-
covatelu-v-systemu-socialni-a-zdravotni-pece-v-CR.-FSP_c.-6-
2013.pdf
17. KUBALČÍKOVÁ, K. 2013. Denní centra pro seniory. Encyklopedie
sociální práce. In: Matoušek, O. (Eds.). Praha: Portál, 431-432.
18. KUBALČÍKOVÁ K., 2015. Pojetí stáří a potřeba pomoci v kontextu
kritické gerontológie. In: KUBALČÍKOVÁ, K. (Eds.). Sociální práce
se seniory v kontextu kritické gerontológie. Brno: Masarykova
univerzita, 19-20.
19. KUBALČÍKOVÁ, K. Podpora neformálních pečovatelů v podmínkách
poskytování sociálních služeb pro seniory v ČR: příklad Pečovatelské
služby. Sociální práce/Sociálna práca [online]. Brno:
ASVS, 2012,12 (4), s. 89-101. ISSN: 213-6204. Dostupné z:
https://socialniprace.cz/wp-content/uploads/2020/ll/2012-
4.pdf
20. LUNT, C, DOWRICK, C. & LLOYD-WILLIAMS, M. 2018. The role of
day care in supporting older people living with long-term conditions.
Curr Opin Support Palliat Care, 14(4), 510-515.
https://doi.org/10.1097/SPC.0000000000000391.
21. MIKANOVÁ, A., DVOŘÁKOVÁ, A. 2020. Rodinná péče o seniory a
formální nástroje její podpory. In: DRAGOMIRECKÁ, E. (Eds). Ti,
140
STAŤ
kteří se starají: podpora neformální péče o seniory. Praha: Univerzita
Karlova, 50, 52, 57.
22. MIŠOVIČ, J. 2019. Kvalitativní výzkum se zaměřením na polostrukturovaný
rozhovor. Praha: Slon. Studijní texty (Sociologické nakladatelství).
ISBN 978-80-7419-285-2.
23. MORRIS, S. 2022. 3 Types ofAdultDay Care [online]. United States:
AgingCare. [cit. 2022-02-23]. Dostupné z:
https://www.agingcare.com/articles/types-of-adult-daycare-
191250.htm
24. MPSV. 2020. Sociální služby [online]. Praha: MPSV. [cit. 2022-02-
21]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/socialni-sluzby-l
25. MPSV. 2022. Národní plán obnovy. Ministerstvo práce a sociálních
věcí [online]. Praha: © MPSV. [cit. 2022-03-13]. Dostupné z:
https://www.mpsv.cz/web/cz/narodni-plan-obnovy
26. NAKONEČNÝ, M. 2011. Psychologie: přehled základních oborů.
Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-443-8.
27. ONDRUŠOVÁ. J. Úvod do sociální gerontológie. 2019. Gerontologie
pro sociální práci. In: ONDRUŠOVÁ,}., KRAHULCOVA,
B. (Eds.). Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum,
16-17,25.
28. PRAŠKO, J. 2007. Kognitivně behaviorální terapie psychických
poruch (Vydání 1.). Praha: Triton.
29. RADIČOVÁ, L, KUBALČÍKOVÁ, K. 2012. Deinstitucionalizace sociálních
služeb. Sociální práce/Sociálna práca [online]. Brno: ASVS,
2012, 12(4), s. 89-101. ISSN: 213-6204. Dostupné z: https://so-
cialniprace.cz/wp-content/uploads/2020/ll/2012-4.pdf
30. ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. 2000. Přehled sociální psychologie (1.
vyd.). Olomouc: Univerzita Palackého.
31. TABÁKOVÁ, M. a VÁCLAVIKOVÁ, P. 2008. Záťaž opatrovateía
v domácom prostredí. Profese [online], č. 2, s. 79; 84 [cit.
2020-03-08]. DOI: 10.5507/pol.2008.008. ISSN 1803-4330. Dostupné
z: https://www.profeseon-
line.upol.cz/pdfs/pol/2008/02/03.pdf
32. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších
předpisů
33. ZVĚROVA, M. 2017. Alzheimerova demence. Praha: Grada Publishing.
Psýché (Grada). ISBN 978-80-271-0561-8.
141
STAŤ
34. WHO. 2021. Dementia [online]. Geneva: WHO. [cit. 2022-02-23].
Dostupné z: Dementia (who.int)
142
OPERACIONALIZACE V TABULKÁCH
Příloha B Operacionalizace v tabulkách
Tab. 4: DVO 1: Jaký názor mají pracovníci na poskytování pomoci seniorům s Alzheimerovou
chorobou v denním stacionáři?
DVO 1 a: Jaký názor mají pracovníci na poskytování pomoci
seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?
INDIKÁTORY
OTÁZKY
OPERACIONALIZACE
OTÁZKY DO
ROZHOVORU
Znalost
Zkušenost
Názor
Jak pracovníci vysvětlují
pojem neformální péče,
formální péče, denní stacionář
a Alzheimerovu chorobu?
Jaká je konkrétní zkušenost
pracovníků s poskytováním
služeb denních stacionářů
klientům s Alzheimerovou
chorobou?
Jaký mají názor pracovníci na
poskytování služby denních
stacionářů
seniorům s Alzheimerovou
chorobou?
Jak byste popsal
neformální péči?
Jak byste vysvětlil
denní stacionář?
Jak se projevuje ACH
u vašich klientů?
Co již Vaši klienti
nezvládnou bez
pomoci?
Jak vypadá všední
den v denním
stacionáři?
Z jakých důvodů
nejčastěji vaši
klienti začínají
využívat tento denní
stacionář?
Jak probíhá
poskytování služeb
klientů v praxi?
Co všechno denní
stacionář zajišťuje?
Jaké jsou pozitiva a
negativa neformální
péče?
Co podle Vás denní
stacionář obecně je
a co zajišťuje?
Jaká jsou jeho
negativa a pozitiva?
143
OPERACIONALIZACE V TABULKÁCH
Jaký je přínos
poskytování služeb
denních stacionářů
u vašich klientů?
Jaká jsou negativa
poskytování služeb
denních stacionářů
u vašich klientů?
Jak hodnotíte
podporu
neformálních
pečujících v ČR (z
hlediska SS, finanční
podpory apod.)?
Tab. 5: Jaký názor mají rodinní pečující na poskytování pomoci seniorům s Alzheimerovou
chorobou v denním stacionáři?
DVO 1 b: Jaký názor mají rodinní pečující na poskytování pomoci
seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?
INDIKÁTORY INDIKÁTORY INDIKÁTORY
Znalost
Zkušenost
Názor
Jakou pomoc a podporu
poskytují denní stacionáře
seniorům s Alzheimerovou
chorobou v praxi?
Jaká je konkrétní zkušenost
rodinných
pečujících s využíváním
služeb denních stacionářů
jejich
blízkými s onemocněním
Alzheimerovou chorobou?
Jaký názor mají rodinní
pečující na poskytování
služby denních stacionářů
Jak byste popsal
neformální péči?
Jaké jsou pozitiva a
negativa neformální
péče?
Co podle Vás denní
stacionář obecně je a
co zajišťuje?
Jaká jsou jeho
negativa a pozitiva?
Jak se projevuje ACH
u Vašeho blízkého?
Co již Váš blízký
nezvládne bez
pomoci?
144
OPERACIONALIZACE V TABULKÁCH
seniorům s Alzheimerovou
chorobou?
Jak vypadá všední
den u Vašeho
blízkého?
Z jakého důvodu Váš
blízký začal denní
stacionář
navštěvovat?
Jak probíhá
poskytování služeb
denního stacionáře u
Vašeho
blízkého v praxi?
Co všechno denní
stacionář Vašim
blízkým zajišťuje?
Jaký je přínos
poskytování služeb
denních stacionářů u
Vašeho blízkého?
Jaká jsou negativa
poskytování služeb
denních stacionářů u
Vašeho blízkého?
Jak hodnotíte
podporu
neformálních
pečujících v ČR (z
hlediska SS, finanční
podpory apod.)?
Tab. 6: DVO 2a: Jaké emoce spojují pracovníci s poskytováním pomoci seniorům
s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?
DVO 2a: Jaké emoce spojují pracovníci s poskytováním pomoci
seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?
INDIKÁTORY
OTÁZKY
OPERACIONALIZACE
OTÁZKY DO
ROZHOVORU
145
OPERACIONALIZACE V TABULKÁCH
Jakými pocity byste
popsal péči o vaše
klienty?
Vybaví se Vám nějaký
nepříjemný pocit s Vší
prací v DS?
Vybaví se Vám nějaký
příjemný pocit
spojený s prací v DS?
V čem vidíte smysl
vaší práce?
Co Vám jako
pracovníkovi denní
stacionáře práce
přináší?
Tab. 7: Jaké emoce spojují rodinní pečující s poskytováním pomoci seniorům
s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?
DVO 2b: Jaké emoce spojují rodinní pečující s poskytováním pomoci
seniorům s Alzheimerovou chorobou v denním stacionáři?
INDIKÁ­
TORY
OTÁZKY OPERACIONALI­
ZACE
OTÁZKY DO ROZHO­
VORU
Pocit
Motivace
- Smysl,
přínos
Návrh na
zlepšení
Jaký pocit mají rodinní pečující
z využívání služeb denních
stacionářů jejich blízkými s Alzheimerovou
chorobou?
Jaký smysl vidí pečující ve své
zvolené péči o svého blízkého
s Alzheimerovou choro­
bou?
Jakými pocity byste popsal
péči o
Vašeho blízkého?
Vybaví se Vám nějaký
nepříjemný pocit spojený
s využíváním DS
Vašim blízkým?
Vybaví se Vám nějaký
příjemný pocit spojený
s využíváním DS
Vašim blízkým?
Pocit-
příjemný,
nepříjemný
Motivace smysl,
přínos
Jaký pocit mají pracovníci
denních
stacionářů z využívání
služeb denních stacionářů
seniory s Alzheimerovou
chorobou?
Jaký smysl dává
pracovníkům podporovat
využívání služeb denního
stacionáře
seniory s Alzheimerovou
chorobou?
146
OPERACIONALIZACE V TABULKÁCH
Jaký vnímají pečující zisk z využívání
denního stacionáře jejich
blízkými s Alzheimerovou
chorobou?
Jaké nedostatky podle pečujících
denní stacionáři při péči o
seniory má?
Z čeho máte v oblasti
péče o Vašeho blízkého
obavy?
V čem vidíte smysl péče
o Vašeho blízkého?
Co Vám jako pečujícímu
denní stacionář přináší?
Jaké vnímáte limity (negativa]
v denním stacionáři?
Tab. 8: DVO 3 a: Jakou pomoc poskytují pracovníci seniorům s Alzheimerovou
chorobou v denním stacionář?
DVO 3 a: Jakou pomoc poskytují pracovníci seniorům s Alzheimerovou chorobou
v denním stacionář?
INDIKÁ­
TORY
OTÁZKY OPERACIONA­
LIZACE
OTÁZKY DO ROZHOVORU
Pomoc a
podpora
pracov­
níků
Vztah -
osobní
vztah, ko­
munikace
Individuální
pří­
stup
Doporu­
čení
Jakou pomoc a podporu
poskytují pracovníci denního
stacionáře seniorům
s Alzheimerovou
chorobou?
Jaký mají vztah pracovníci
denních stacionářů s pečujícími
klientů s Alzheimerovou
chorobou?
Jak pracovníci popisují
komunikaci s pečujícími
klientů s Alzheimerovou
chorobou?
Jak využívají pracovníci
denního stacionáře u
V jakých oblastech pracovník
pomáhá klientů s Alzheimerovou
chorobou?
Jaká je náplň vaší práce?
Prosím popište jednotlivé
úkony.
Od 1-10 mi prosím popište,
jak je pro Vás práce ná­
ročná.
Jaký máte vztah s pečujícími
vašich klientů s Alzheimerovou
chorobou?
Jak vypadá komunikace
mezi Vámi a pečujícími?
Uveďte prosím příklad.
147
OPERACIONALIZACE V TABULKÁCH
svých klientů individuální
přístup v praxi?
Dochází u pracovníků
denního stacionáře k doporučování
služby denní
stacionář lidem s Alzheimerovou
chorobou?
Nastala v poslední době
specifická situace, kdy jste
musel uplatnit individuální
přístup? Pokud ano, prosím
popište tuto situaci.
Doporučil jste někdy někomu
s onemocněním Alzheimerovou
chorobou
denní stacionář?
148
OPERACIONALIZACE V TABULKÁCH
Tab. 9: DVO 3 b: Jak využívají pomoc denního stacionáře rodinní pečující o
seniora s Alzheimerovou chorobou?
DVO 3 b: Jak využívají pomoc denního stacionáře rodinní
pečující o seniora s Alzheimerovou chorobou?
INDIKÁTORY
OTÁZKY
OPERACIONALIZACE
OTÁZKY DO
ROZHOVORU
Jak vypadá domácí péče
poskytovaná neformálními Jak pečujete o svého
pečujícími? blízkého?
Poskytovaná Jaká jsou negativa Jak má Váš blízký
pomoc a spojená s domácí péčí? nastavenou službu
podpora domácí denního stacionáře?
péčí Jak je nastavena pomoc a Z jakého důvodu
podpora denní stacionářů o tomu tak je?
Poskytovaná blízké neformálních
pomoc a pečujících a jaké jsou Jaký máte
podpora denním uvedené důvody? vztah s pracovníky
stacionářem denního
Jak přínos má pro pečující stacionářem, který
Nastavení poskytovaná péče denním navštěvuje Váš
využívání služby stacionářem o seniory? blízký?
denního Jak vypadá
stacionáře a Jaký mají vztah rodinní komunikace mezi
důvod pečující s pracovníky Vámi a pracovníky
denních stacionářů? DS? Uveďte prosím
Vztah-osobní příklad.
vztah, Jak popisují pečující
komunikace komunikaci s pracovníky Doporučil jste
denních stacionářů? někdy
Doporučení někomu s onemocně
Dochází u ním Alzheimerovou
pečujících k doporučování chorobou denní
služby denní stacionář stacionář?
lidem s Alzheimerovou
chorobou?
149
OTÁZKY PRO PRACOVNÍKY DENNÍHO STACIONÁŘE
Příloha C Otázky pro pracovníky denního
stacionáře
1. Jak byste popsal neformální péči?
2. Jaké jsou pozitiva a negativa neformální péče?
3. Jak hodnotíte podporu neformálních pečujících v ČR (z hlediska SS,
finanční podpory apod.)?
4. Co podle Vás denní stacionář obecně je a proč existuje?
5. Co všechno denní stacionář zajišťuje?
6. Jaká jsou negativa DS, které má?
7. Jaká jsou pozitiva DS?
8. Co konkrétně nabízí Váš DS?
9. Z jakých důvodů nejčastěji vaši klienti začínají využívat tento denní
stacionář?
10. Jaký je přínos poskytování služeb denních stacionářů pro Vaše kli­
enty?
11. Jaký je podle Vás přínos, který DS přináší pečujícím Vašich klientů?
12. Jaká je kapacita Vaší služby a kolik z těchto klientů trpí ACH?
13. Jak se projevuje ACH u vašich klientů?
14. Co již Vaši klienti nezvládnou bez pomoci?
15. Jak vypadá všední den u vás v denním stacionáři?
16. Jak vypadá komunikace mezi Vámi a pečujícími? Uveďte prosím
příklad.
17. Nastala v poslední době specifická situace, kdy jste musel uplatnit
individuální přístup? Pokud ano, prosím popište tuto situaci.
18. Jaká je náplň vaší práce? Prosím popište jednotlivé úkony.
19. Od 1-10 mi prosím popište, jak je pro Vás práce náročná (1 je žádnálehká
zátěž, 10 je velmi vysoká zátěž).
20. Jakými pocity byste popsal péči o vaše klienty?
21. V čem vidíte smysl vaší práce?
22. Co Vám jako pracovníkovi denní stacionáře práce přináší?
23. Jaká jsou negativa vaší profese?
24. Vybaví se Vám nějaký nepříjemný pocit s Vaší prací v DS?
25. Vybaví se Vám nějaký příjemný pocit spojený s Vaší prací v DS?
26. Doporučil jste někdy někomu s onemocněním Alzheimerovou chorobou
denní stacionář?
27. Napadá Vás ještě něco, čím byste mi v této tématice chtěl do výzkumu
přispět?
150
OTÁZKY PRO NEFORMÁLNÍ PEČUJÍCÍ
Příloha D Otázky pro neformální pečující
28. Jak byste popsal neformální péči?
29. Jaké pozitiva neformální péče přináší?
30. Jaká negativa jsou spojena s neformální péčí?
31. V čem vidíte smysl Vaší péče o blízkého?
32. Jakými pocity byste popsal péči o Vašeho blízkého?
33. Jak hodnotíte podporu neformálních pečujících v ČR (z hlediska SS,
finanční podpory apod.)?
34. Co podle Vás denní stacionář obecně je a co zajišťuje?
35. Jaká jsou jeho pozitiva DS?
36. Jaká jsou negativa denního stacionáře?
37. Z jakého důvodu Váš blízký začal denní stacionář navštěvovat?
38. Jak se projevuje ACH u Vašeho blízkého?
39. Jak vypadá všední den u Vašeho blízkého?
40. Co již Váš blízký nezvládne bez pomoci?
41. Co všechno denní stacionář Vašim blízkým zajišťuje?
42. Jaký j e přínos poskytování služeb denních stacionářů u Vašeho blíz­
kého?
43. Jaká jsou negativa poskytování služeb denních stacionářů u Vašeho
blízkého?
44. Jaký máte vztah s pracovníky denního stacionářem, který navštěvuje
Váš blízký?
45. Jak jste zapojováni při poskytování služeb denního stacionáře Vašemu
blízkému?
46. Jak vypadá komunikace mezi Vámi a pracovníky DS? Uveďte prosím
příklad.
47. Co Vám jako pečujícímu denní stacionář přináší?
48. Doporučil jste někdy někomu s onemocněním Alzheimerovou chorobou
denní stacionář?
49. Vybaví se Vám nějaký příjemný pocit spojený s využíváním DS Vašim
blízkým?
50. Vybaví se Vám nějaký nepříjemný pocit spojený s využíváním DS
Vašim blízkým?
151
ČESKÝ ZDRAVOTNICKÝ SYSTÉM A ČLOVĚK S DEMENCÍ
Příloha E Český zdravotnický systém a
člověk s demencí
Zdravotnický systém zaštiťuje zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
(Holmerová 2018, 124). Zdravotní péče je hrazena z veřejného
zdravotního pojištění. Možnostmi jsou: ambulantní péče, jednodenní
péče, lůžkové péče a zdravotní péče poskytované ve vlastním sociálním
prostředí pacienta. Ambulantní péči zajišťují registrující praktičtí lékaři,
geriatri, neurologové a psychiatři. Někteří se i na tuto problematiku specializují.
Jako lůžková péče jsou pro lidi s Alzheimerovou nemocí a dalšími
demencemi určena na geriatrická oddělení nemocnic, geront psychiatrická
oddělení, neurologická oddělení nemocnic, léčebny dlouhodobě
nemocných, takzvaných „LDN", či psychiatrické léčebny (Návrh
koncepce řešení problematiky Alzheimerovy choroby a obdobných onemocnění
v ČR, MZCR [online]). Velmi vhodná je ošetřovatelská služba, je
to domácí zdravotní péče (taktéž označována jako domácí péče). Domácí
péče je zajišťována odborným zdravotnickým personálem. Pacienta navštěvují
zdravotní sestry, které poskytují péči jako je podání léků, aplikace
injekcí, převazy, měření tlaku, glykémie apod. Domácí zdravotní
péče je hrazena zdravotním pojištěním, pacient nehradí nic (Provazníkova,
Kalvach 2016: 123,124).
152
FUNKČNÍ POTENCIÁL SENIORA A ALZHEIMEROVA CHOROBA PODLE
PRACOVNÍKŮ
Příloha F Funkční potenciál seniora a
Alzheimerova choroba podle
pracovníků
Alzheimerova choroba a funkční potenciál
Všichni pracovníci se shodují na tom, že se nemoc u seniorů projevuje
individuálně, avšak pozvolna a ovlivňuje samostatnost člověka. Pracovnice
P l popisuje pomalu zhoršující se stav a samostatnost takto; „No
zajímavé, že u každého různě. Takové ty začátky, takové to jenom mírné
zapomínání, kdy ten člověk je ještě schopen se o sebe postarat, víceméně. A
potom to většinou už klesá těmi roky. A že teda zapomínají už ve větší míře.
Ten člověk už třeba vůbec neví, kde je, kdo jsou jeho příbuzní. Někteří jsou
agresivní, někteří odchází. U každého se to různě projevuje no. A většinou
ty takové ty konečné stavy, že ten člověk užje takový jenom loutka. Kam ho
postavíte, tam on se posadí. Už není ani schopen zajít si na ten záchod,
prostě nic jako."To potvrzují i slova sociální pracovnice SPI;,,., ten člověk
se nám jako ztrácí, že se zhoršuje." Odpovědi respondentů budou pro přehlednost
níže rozděleny podle oblasti fyzické, psychické, sociální a spiri­
tuální.
Fyzická oblast je dle Sp2 různá, a to podle věku. Všichni pracovníci
se shodují na projevech nemoci jako je špatná pohyblivost, únava a pospávání
klientů. Sociální pracovnice Sp2 má zkušenost, že je zhoršená
jemná motorika, která často vede i k neschopnosti se samostatně najíst
příborem. Z hlediska stravy pracovnice P2 zase mluví o neschopnosti
stravu najít: „Ale když jsou sami doma, tak oni vlastně samijakoby se můžou
ztratit v tom, že vlastně jako neví, kde mají najít to jídlo, jo," Sp2 mluví
i o neschopnosti napít se ze skleničky: „Někteří klienti už třeba jakoby
mají třeba problém se napít ze skleničky a přejí si pít z pítek."
Dále jedna pracovnice uvedla riziko „nasedání" dalšího onemocnění
jako je Parkinsonova choroba. Do fyzické oblasti spadá i nebezpečí úrazu
či ohrožení života, které popisuje pracovnice Sp2; „No a pak samozřejmě,
jak ta Alzheimerova choroba postupuje potom už, tak už sejakoby zhoršujou,
zhoršujou se tyfunkce tak. Tak tam už potom, tam už potom hrozí nějaká
rizika, že by klient opravdu se jakoby ztratil nebo že by upadl. Že by
prostě nevěděl, nevěděl, co v té situaci dělat. Nebo by ta situace byla pro
něho riziková. Říkám, právě hodně to vaření, že, že. Klient třeba dá, dá si
153
FUNKČNÍ POTENCIÁL SENIORA A ALZHEIMEROVA CHOROBA PODLE
PRACOVNÍKŮ
něco na sporák, ale zapomene, že to na tom sporáku má. Třeba přemůže
ho únava a usne. A tady už vlastně hrozí to reálné riziko. Jakoby toho poškození,
požáru a tak, takže."
U psychické oblasti se všichni pracovníci shodli na projevech
jako je: zapomínání, zmatenost (často však ví, co se děje aktuálně), pletení
jmen, celkové prostorové a časová dezorientaci, zhoršení krátkodobé
paměti a postupné zhoršování i paměti dlouhodobé. Postižení krátkodobé
paměti znázorňují slova pracovnice P l : „Že vlastně největší, co
vlastně některé trápí, že vlastně, si pro ně třeba přijdou ti příbuzní a zeptají
se: A co jste vlastně dělali? No já nevím. Jo a vlastně 5 minut, co jedli a oni
ani neví, žejo. Protože ta krátkodobá paměť je na tom nejhůř většinou. Že
to si nezapamatují. Ale třeba si pamatují, žejo, jména dětí, jména prostě
rodiny a třeba některé historky si vybavují, jenom ty starší. Ale prostě mají
problém s tou krátkodobou pamětí, tam je to problém. Prostě, to mají
vlastně více méně téměř všichni no."
Sociální pracovnice Sp2 dále uvádí neschopnost naplánovat si
strávení dne, neschopnost soustředit se, z toho pramení, neschopnost
číst, psát, dělat, to co mám rád, dělat domácí práce, dále sociální pracovnice
Sp2 popisuje příkladem neschopnost porozumět: „Máme, protože
pro klienta už je třeba těžké podívat se na klasický kalendář a vyčíst jaké
je datum, jaký je vlastně měsíc". Tatáž sociální pracovnice mluví o ztrátě
návyků: „Pro někoho může být třeba složité, že si třeba opravdu v tu chvíli
nevzpomenejakoby, neví, jestli na tu polévku má použít vidličku nebo, nebo
lžičku."
Z hlediska komunikace jedna pracovnice uvádí opakování stejných
témat, klienti řeší stejná témata, P2: „Opakují stejné věci, řeší stejná
témata „Třeba máme paní, která se vlastně neustále jako. A většinou, většinou
jako řeší ty stejná témata, takže většinou přijde a řeší oběd, jo. Kdy
bude oběd, co ude na oběd, už půjdem na oběd. A vlastně jakoby. Už třeba
mají prostě většinou, spousta těch klientů mají ten okruh věcí, o kterých
mluví. A člověk po čase zjistí vlastně, že mluví pořád o tom samém. Že
vlastně jim zůstalo pár těch témat. Třeba pán, který má prostě vtipy, povídá,
tak povídá čtyři dokola. A prostě člověk už ví, jak začne, který vtip
bude."
Psychická oblast dále, podle sociální pracovnice Sp2, je zasažena
strachem být sám a sníženým sebevědomím. Snížené sebevědomí Sp2
popisuje: „Zvlášť u těch klientů, kteří ještě, u kterých je ta Alzheimerova
choroba ještě na počátku. A už si jakoby hodně uvědomují. Uvědomují si
154
FUNKČNÍ POTENCIÁL SENIORA A ALZHEIMEROVA CHOROBA PODLE
PRACOVNÍKŮ
právě to, že jsou nemocní, že právě zapomínají. Tak občas to jakoby i ti klienti
slovně jakoby hodně vyjadřují: Já se bojim, že to zapomenu. Nebo, že to
popletu prostě. Že nepoznám v tu chvíli, jestli ten autobus je správ, má
správné číslo a tak. Takže, takže ano, ještě by to třeba zvládli, ale jakoby
ten strach je tam velký." Dále sociální pracovnice Sp2 popisuje zkušenost,
při níž se pracovnici svěřila klientka, že zažívala pocity strachu: „protože
někteří klienti to zažili právě nějakou, nějakou dobu, kdy, kdy ten, kdy ta
pečující osoba byla třeba v práci a oni zůstali sami doma. A opravdu, pak
nám často jakoby vyprávěli, že to bylajakoby strach jakože. Jakože něco už
nezvládnou." Zhoršené stádia, s kterými se setkává pracovnice P l , jsou
popsány slovy: „A většinou ty takové ty konečné stavy, že ten člověk už je
takový jenom loutka. Kam ho postavíte, tam on se posadí."
Zasažení sociální oblasti mi pracovníci vysvětlovali z různých
úhlů, všichni se však shodli na tom, že senior s Alzheimerovou chorobou
často trpí sníženým sociálním kontaktem. Důvodem může být fyzická
kondice nebo snížené sebevědomí, to shrnuje sociální pracovnice Sp2:
„Že už třeba sami se nezvládnou účastnit společenského života. Ať už zase
z těch fyzických důvodů, že už nezvládnou sami se někam jakoby dopravit.
Anebo třeba, někdy ani ne třeba nezvládnou, ale netroufnou, opravdu, mají
strach tím, že třeba zapomínají, tak se bojí třeba, že by se ztratili někde.
Bojí se neznámých míst, takže i to je, to je ten další důvod." Další bariérou
může být podle P2 snížená schopnost komunikace, kdy klient nemůže
„najít slova" či projevy agresivity a celkově nespolečenské chování. Nespolečenské
chování je myšleno „ztrátou zábran", například P2: „A nebo
třeba právě, že užjakoby nemají ten náhled, že říkají, to co si už myslí, ten
člověk v duchu a normálně to neříká. Tak oni už to třeba říkají i nahlas. Jo,
jako ty věci: No ta je strašná, ona se tady počůrala paní kolegyně, jo. Nebo
prostě: To je hrozné, že se sama nenají, vždyť je dospělá. Joo."
Z hlediska vztahů je sociální oblast zasažena podle Spi vzniklé závislosti
na druhých, a i vlivem nesmíření se se zdravotním stavem klienta
ze strany blízkých, Spi: „A ta paní do té doby byla doma s poměrně nerudným
manželem, ale on těžce nese, v podstatě to její onemocnění a to, že
v podstatě ona se stává jakoby závislá."
Ovlivnění spirituální oblasti se mi podařilo zachytit „pouze"
v oblasti trpění samoty a snížené sebehodnotě.
155
157