Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
1
Okruhy ke SZZ pro studenty navazujícího magisterského studia oboru
Sociální pedagogika - kombinované studium
Studenti skládají SZZ zkoušku z disciplín, jež tvoří základ oboru:
• Sociální pedagogika
• Pedagogika (širší vědní základ)
• Aplikovaná psychologie
• Obhajoba diplomové práce
Pro úspěšné zvládnutí SZZ je nezbytné, aby vědomosti a teoretické dovednosti studenta
měly integrovanou povahu. Předpokládá se holistický přístup k jednotlivým okruhům nebo
tématům, které jsou předmětem závěrečné rozpravy před komisí. Ke každé otázce je nezbytné,
aby si student připravil praktické příklady, popřípadě předložil některé materiály z portfolia,
které během studia shromažďoval (analýzy výzkumných studií, excerpta prostudované
literatury apod.). Navazující magisterské studium rozvíjí vědomosti z bakalářského stupně a
tudíž je samozřejmá i základní orientace v disciplínách, jež byly obsahem této části studia.
Student si před komisí vylosuje 1x otázku z pedagogiky, 2x otázku ze sociální pedagogiky
(nejdříve vybírá z otázek číslo 1 - 29 a následně 30- 40 odlišeno barevně!), 1x otázku z
aplikované psychologie.
Sociální pedagogika
1. Vymezení sociální pedagogiky oproti vědám hraničním a příbuzným. Teorie sociální
pedagogiky a jejich podíl na utváření sociálně pedagogického paradigmatu. Sociální
pedagogika a její vztah k příbuzným a participujícím oborům (viz ot. č. 2 a 3) . Předmět
sociální pedagogiky, obsahové zaměření a hlavní témata, kterými se zabývá moderní
sociální pedagogika na přelomu 20. a 21. století.
2. Teorie sociologie a sociální pedagogiky, srovnání přístupů. Paradigma (T. Kuhn)
sociologické a sociálně pedagogické (faktualistické p., behaviorální p., definiční p. –
rozdíly v přístupu zkoumání sociálních jevů). Vybrané sociologické směry a jejich vliv na
utváření teorií sociální pedagogiky (sociální darwinismus, škola rasově antropologická,
malthuziánství, sociologismus, psychologismus, interakcionismus, teorie sociální
interakce, analýza a teorie sociálních sítí, teorie sociální směny, sociální kapitál, sociální
systém, sociální rovnováha, s. řád a další. Na konkrétním příkladu studenti doloží, jak
můžeme ke zkoumání stejného sociálního jevu využívat různá paradigmata.
3. Společnost jako každodennost, drama a absurdita etnometodologie, inspirace v
dramaturgické a existencialistické sociologii. Sociologické přístupy zkoumání jevů:
Kvalitativní sociologie, etnometodologie, každodennost, sociologie laická, labelling,
indexikalita, garfinkeling, sociologie dramaturgická, existencialistická atd. Na konkrétním
příkladu studenti doloží, jak můžeme ke zkoumání stejného sociálního jevu využívat různá
paradigmata.
4. Funkce sociální pedagogiky (podle N. Huppertze a E. Shinzlera), komparace konceptů
sociální pedagogiky v ČR, Německu, (Velké Británii), Polsku a Slovensku. Rozvoj
sociální pedagogiky v ČR a v zahraniční ve 20. století. Kritické zhodnocené vývoje po 2.
světové válce. Vztah sociální pedagogiky a sociální práce ve výše uvedených zemích.
5. Náznaky konstituování sociální pedagogiky v dílech významných filozofů, pedagogů a
sociologů. Historické aspekty vzniku a rozvoje sociální pedagogiky (např. pojetí J. J.
Pestalozziho, D. Bosco, A. S. Makarenka, G. A. Lindnera, P. Natorpa, A. I. Bláhy). Na
základě četby primárních pramenů doložte příklad výchovné koncepce.
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
2
6. Cíle, metody a prostředky sociální pedagogiky, její význam pro rozvoj pedagogické
teorie a edukační praxe. Na konkrétním příkladu se pokuste vymezit výchovné cíle a
metody pedagogiky a sociální pedagogiky.
7. Základní rysy sociální výchovy a její aktuální dimenze (individuální, globální, teritoriální
a lokální). Funkce výchovy v životě moderního člověka a ve společnosti. Sociální
pedagogika jako výchova sociálních vztahů, sociální svět dítěte – lebenswelt a pojetí
fenomenologie, základní faktory vývoje člověka (dispozice, materiální a sociální
prostředí, výchova). Společenská determinace výchovy. Vztah socializace a výchovy.
Vzájemný vztah prostředí a výchovy. Typologie tzv. přirozených prostředí výchovy.
8. Výchova jako příprava jedince pro sociální role. Aktuální požadavky na výchovu ve
vztahu k různým sociálním rolím. Výchova jako jeden z předpokladů pro rozvoj kvalit
osobnosti. Výchova jako rozvoj základních kvalit osobnosti v profesi sociálního
pedagoga. Výchova, vzdělávání, zájmové vzdělávání, edukace. Rozvoj a výchova
jednotlivých kognitivních procesů (myšlení, vnímání, pozornosti, představivosti a
paměti), rozvoj nadání a tvořivosti, rozvoj charakterových vlastností člověka. (Student si
připraví konkrétní ukázku výchovných činností zaměřených na rozvoj jedné ze složek
osobnosti včetně metodického rozboru.)
9. Profese (tzv. profesiogram) sociálního pedagoga. Vymezení jeho pracovních činností a
kompetencí, přípravy a možností uplatnění. Pomáhající profese. (Studenti si připraví
konkrétní reflexe profese sociálního pedagoga ze svých pedagogických deníků, které
sesbírali v rámci různých typů sociálně pedagogických praxí v průběhu svého studia.)
10. Význam sociální práce; definice, význam pro jedince a společnost, vtah mezi sociální
prací a sociální pedagogikou, souvislost mezi sociální patologií, sociální prací a sociální
politikou. Základní paradigma sociální práce. Sociální fungování, sociální práce a vztah
k vědním oborům. (Uveďte velká témata sociální práce v současnosti a stručně je
charakterizujte).
11. Vývoj sociální práce ve světě. Stručná charakteristika jednotlivých období od středověku
po současnost. Významní představitelé a stěžejní díla sociální práce. Tradice sociální
práce v našich podmínkách. Stručná charakteristika jednotlivých období, zejména období
novověku, normalizace a současné trendy. (Charakterizujte období po roku 1989 a
vyslovte prognózu budoucí úlohy sociální práce).
12. Charakterizujte vybrané metody sociální práce; skupinová práce, terénní sociální práce,
případová studie, poradenství. (K jednotlivým metodám uvádějte simulační příklady z
praxe, charakterizujte možnou klientelu.) Rozeberte vybrané metody sociální práce;
krizová intervence, streetwork, mediace a probace, práce s dětmi a rodinou, přístup
orientovaný na úkoly. (U jednotlivých metody uveďte možné příklady z praxe).
13. Dobrovolnická práce jako nezbytná součást sociální práce. Význam dobrovolnictví pro
hodnotovou orientaci společnosti. (Uveďte možnosti dobrovolnické práce, příklady z
praxe, dobrovolnická práce v hospicích, v nemocnicích, aj. Altruismus jako trend do
budoucnosti). Vztah mezi sociálním pracovníkem a klientem, zásady, práva a povinnosti.
Syndrom vyhoření – příčiny, prevence. (Rozeberte význam tvořivosti v práci sociálního
pracovníka).
14. Přístupy k práci s menšinami. Programy určené k integraci romského národa. (Navrhněte
možný sociální program, který by přispěl k zlepšení vzájemných vztahů mezi minoritou a
majoritou).
15. Vzdělávání dospělých, andragogika, její význam a poslání v kontextu dnešní doby.
Didaktická teorie vzdělávání dospělých (didaktická kostka, didaktické metody a formy).
Výuka dospělých jako komunikační proces. Hlavní principy komunikace ve výuce,
rétorické dovednosti, naslouchání jako součást komunikace, zpětná vazba. (Didaktické
principy v praxi – objasněte jednotlivé principy).
16. Metody (teoretické, teoreticko-praktické, praktické) a formy (přímá výuka, kombinovaná
výuka, korespondenční vzdělávání, terénní vzdělávání) vzdělávání dospělých, současné
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
3
trendy. (Rozeberte speciální didaktický postup /podle vlastního zvážení/ a stručně
charakterizujte – brainstorming, brainwriting, metoda CNB, atd.) Vzdělávání dospělých
jako fenomén současnosti (rekvalifikace, distanční formy studia, komerční nabídky a
průmysl volného času, problematika zvyšujících se nároků na dospělého jedince v
kontextu současné společnosti, atd.) Sebevýchova a sebevzdělávání dospělých.
17. Vzdělávání v postproduktivním věku, fenomén stáří, problematika stáří a stárnutí, různé
formy vzdělávání seniorů – klubová činnost, Univerzity III. věku. (psychické, sociální a
fyzické hledisko, soužití generací, postavení seniorů ve společnosti, aj.). Představte
projekt zaměřený na oblast andragogiky(široké spektrum možností, lze využít projekt,
který jste samostatně zpracovali jako podmínku pro získání zápočtu z andragogiky),
objasněte motivaci výběru, charakterizujte skupinu lidí, pro kterou je určen, objasněte
cíle a úkoly.
18. Vzájemné souvislosti mezi multikulturní výchovou, sociální prací a vzděláváním
dospělých. Oblast volného času a interkulturalita – programy na prohloubení vzájemného
soužití mezi národy. Sociální práce a multikulturní výchova – sociální programy určené
pro možnou integraci různých národů a skupin do majoritní většiny. Vzdělávání
dospělých jako významná alternativa pro integraci.
19. Význam a poslání multikulturalismu, charakteristika základních pojmů a problémů
(stručně charakterizujte vybrané pojmy - rasismus, xenofobie, předsudek, holocaust,
antisemitismus, kulturní šok, migrace), rozdíl mezi multikulturní a interkulturní
výchovou, problematika předsudků a stereotypů – vybrané příklady ze světa i od nás.
(Předložte recenzi vybraného textu, knihy, filmu z oblasti multikulturní problematiky.)
Národnostní menšiny u nás, vzájemné soužití mezi jednotlivými národy a etniky. Otázky
vzájemného soužití mezi Romy a majoritní většinou, diferenciace mezi jednotlivými
kulturami. (Navrhněte v stručné charakteristice projekt s tématem interkulturní
spolupráce mezi národy, popřípadě uveďte existující příklad interkulturního soužití.)
20. Migrace v historickém kontextu i v kontextu dnešního světa. Azylová politika našeho
státu. Uprchlická zařízení a oblast sociální pedagogiky (volnočasové pedagogiky) –
prostor pro snadnější integraci do většinového prostředí. (Vyjádřete svůj pohled na otázky
migrace a navrhněte možné alternativy vzájemného soužití).
21. Diskriminace některých skupin ve společnosti, nebezpečí projevů rasismu a xenofobie
(homosexuální menšiny, diskriminace žen, projevy netolerance vůči handicapovaným
občanům, aj). Projevy extremismu, význam prevence.
22. Vztah mezi metodologií a sociální pedagogikou. Specifika sociálně pedagogické
metodologie. Vymezení zkoumaných sociálních jevů z pohledu sociální pedagogiky.
Metodologie a výzkum sociálně pedagogické reality (rozdíl mezi přírodní a individuální
realitou). Metodologické prostředky a cíle poznávání (epistémé, techné, doxa). Zkušenost
a empirické metody, metody hermeneutiky.
23. Pojetí kvalitativního a kvantitativního paradigmatu. Analytické myšlení (statistická,
kauzální, historiografická, soubory dat, vlastností, operacionalismus, práce s daty atd.
Metodologické otázky sociální vědecké komunikace a interpretace. Typy teorií
(deskripční, explanační, kauzální a predikční), výzkumných problémů, základní typy dat.
24. Kvalitativní metody, pedagogické a sociální jevy. Kvalitativní metody a teorie, jejich
sociální pojetí. Terénní výzkum. Pojetí kategorie a její kódování, dimenze.
Paradigmatický model kvalitativního výzkumu. Vztahy mezi kategoriemi, kontextuální
podmínky pozorování. Induktivní a deduktivní postupy. Teoretické rámce –
konceptualizace příběhu. Znaky a vlastnosti teorie. Analytický pohled na jevy a procesy.
Interakční vlivy a matice. Metoda záznamů a diagramů, postupy třídění jevů (dat).
Vědecké zásady a empirické ukotvení kvalitativního výzkumu.
25. Principy kvalitativního výzkumu, výzkumný problém, zdroje výzkumných problémů,
formulování výzkumných otázek. Teoretická citlivost, definice a její zdroje (vztah mezi
tvořivostí a vědou), práce s literaturou, definice pojmů. Postupy kódování, otevřené
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
4
kódování (definice, postupy, označování jevů, vytváření kategorií a jejich
pojmenovávání, rozvíjení jejich vlastností a dimenzí, možné záznamy), axiální kódování
(definice, paradigma, jev, příčinné podmínky, kontext, intervenující podmínky, následky,
spojování a rozvíjení kategorií podle paradigmatu), selektivní kódování, definice,
vyložení kostry příběhu a identifikace, popis a konceptualizace, vztah kategorií k
centrální kategorii, seskupování kategorií, zakotvení teorie.
26. Základní principy kvantitativního výzkumu. Formulace problému a hypotéz (typy
hypotéz a proměnných), statistické testování hypotéz, splnění podmínek potvrzení nebo
vyvrácení nulové hypotézy (signifikance). Základní a výběrový soubor, popis dat (míry
centrální tendence), rozptyl a analýza rozptylu, variace dat, relace a korelace, korelační
koeficienty, regresní analýza, test dobré shody. Normální rozdělení a další typy rozložení
(jak se rozkládají sociální jevy).
27. Kvantitativní metody a zkoumání pedagogických a sociálních jevů. Pozorování
(dlouhodobé x krátkodobé, introspekce a extrospekce, přímé a nepřímé, standardizované
a nestandardizované). Výsledky pozorování. Reliabilita a validita pozorování, možné
zdroje chyb. Rating a jeho užití v pedagogickém výzkumu. Definice, kategoriální,
numerická, posuzovací, grafická a kumulativní škála. Praktická konstrukce položek
různého typu. Dotazník (anketa). Druhy položek a jejich konstrukce, Likertova škála a
škálové položky v dotaznících. Zásady konstrukce dotazníku (jasnost a srozumitelnost
položek, jednoznačnost atd.). Kategorizace a systematizace získaných dat, třídění
prvního, druhého a třetího stupně. Interpretace výsledků třídění.
28. Rozhovor, interwiev, beseda - druhy (výzkumný, diagnostický, psychoterapeutický).
Formy rozhovoru (individuální, skupinový atd.). Výzkumná specifika rozhovorů. Qmetodologie.Význam
a použití metody (některé možné příklady), tzv. q-typy, q-třídění,
minimální q-třídění, třídění strukturované a nestrukturované. E xperiment. Možné
využití ve vědeckém výzkumu, druhy experimentu (laboratorní, simulační, přirozený,
formující), pravidla pro realizaci experimentu.
29. Metody výzkumné a diagnostické (jejich vzájemné souvislosti a rozdíly). Projektivní
metody. Výhody a nevýhody projekčních technik. Verbální metody (asociační
experiment, testy nedokončených vět, projektivní interview. Grafické techniky (např.
analýza kresby) a manipulační techniky (např. test ohýbání drátu, Lüscherův test).
Obsahová analýza. Analýza osobní dokumentace, analýza školské a školní
dokumentace, analýza odborného textu. Sémantické metody. Sémantický diferenciál,
význam metody a možnosti využití, bipolární škály a faktor hodnocení, aktivity a potence
(popřípadě i další). Konstrukce sémantického diferenciálu, grafické znázornění výsledků.
Metody měření sociálních vztahů. Sociometrické techniky, SORAD, zkoumání
preferenčních postojů. Pedagogická diagnostika ve výchovných činnostech. Role
pedagoga při diagnostikování, metody použitelné při diagnostikování ve výchovných
činnostech.
(Součástí každého okruhu ze sociálně pedagogické metodologie a diagnostiky je připravená
analýza minimálně dvou kvalitativně a dvou kvantitativně orientovaných výzkumů a kasuistik
z oblasti pedagogického, sociálně pedagogického, psychologického nebo sociologického
výzkumu.)
Aplikovaná oblast sociální pedagogiky (sociální patologie, sociální politika a
právo)
1. Sociální patologie, deviace – definice, vymezení, etiologie. Teorie sociálních deviací.
Norma a řád ve společnosti. Sociálně patologické jevy a sociální kontrola. (Student
vypracuje podle dostupných zdrojů systém sociální kontroly v ČR s jeho grafickým
nastíněním.)
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
5
2. Záškoláctví jako specifický jev ve školním prostředí. Vymezení, etiologie, klasifikace,
náprava, prevence. Význam a pozice výchovného poradce ve školním prostředí, řešení
sociálních problémů a vztahů. (Student si k okruhu zajistí a nastuduje náplň funkce
výchovného poradce na základní škole včetně potřebného vzdělání a kvalifikace a
aplikuje získané poznatky do kompetencí výchovného poradce v oblasti záškoláctví.)
3. Agrese a šikana mezi dětmi. Vymezení, aktéři, etiologie, klasifikace, postup při řešení,
prevence. Vliv prostředí na vznik šikany. Poradenská pomoc v řešení šikany. (Student
prokáže znalost v legislativě a zákonech, které se problematikou zabývají. Nastuduje
vybranou odbornou publikaci vydanou k této závažné problematice a seznámí komisi s
jejím odborným obsahem a stěžejními pasážemi. Dále prokáže orientaci v dalších
odborných titulech, které se problematikou zabývají).
4. Kriminalita a delikvence jako závažná forma sociální patologie. Vymezení, etiologie,
klasifikace, náprava, prevence. Sociální důsledky pro dítě (mladistvého) a jeho okolí.
(Řešení kriminality a delikvence v různých věkových obdobích – prevence, náprava,
legislativa, resocializace; podstata relativistického přístupu k sociální deviaci z
hlediska zákona. Student prokáže základní orientaci v zákonech k problematice).
5. Drogy jako aktuální hrozba v životě jedince (dítěte). Analýza, prevence, náprava.
Vymezení drogové závislosti a možnosti jejího vzniku u dětí. Pravidla, koncepce
primární drogové prevence; protidrogová výchova. Terciární prevence, resocializace
(Student předloží vypracovaný systém odborné poradenské a léčebné péče v oblasti
drogových závislostí. Prokáže znalost legislativních pokynů pro základní školy v
oblasti prevence).
6. Prevence, náprava. Úřady, instituce a jejich systém v české společnosti. Systém
pedagogické-psychologického poradenství v oblasti sociálních patologií. Pedagog a
jeho kompetence v oblasti sociálních patologií. Postavení a úkoly výchovněvzdělávacích
institucí při prevenci a nápravě sociálně-patologických jevů.
(Vypracování modelové strategie řešení konkrétního sociálně patologického jevu s
jasným vymezením role sociální pedagoga v řešení vybraného problému a jeho
spolupráce s odbornými pracovišti.)
7. Poruchy v životě jednotlivce (poruchy chování, závislosti, bezdomovství, prostituce,
rozvodovost, násilí v rodině, agrese, xenofobie, rasismus, suicidalita –
sebevražednost). Vymezení, etiologie, klasifikace. Sociální důsledky a jejich vliv
jedince na společnost. Možnosti řešení, sociální pomoci, předcházení. (Prezentovat
znalost konkrétního případu z odborné literatury či praxe – vymezení, etiologie,
postup při řešení, odborná pomoc, další strategie a vize pomoci atd.. Student zaujme
kritický pohled k případu a pokusí se zhodnotit správnost použitých strategií.)
8. Poruchy v životě společnosti (extrémní hnutí, sekty a kulty, negativní vliv společnosti
masmédia, globalizace). Vymezení, etiologie, klasifikace, náprava a prevence.
Sociální důsledky na jedince i společnost. (Prezentovat znalost konkrétního případu z
odborné literatury či praxe – vymezení, etiologie, postup při řešení, odborná pomoc,
další strategie v řešení, společenský postoj atd.. Student zaujme kritický pohled k
případu a pokusí se zhodnotit správnost použitých strategií.)
9. Integrace a inkluze v sociální politice. Na základě komparace modelů sociální politiky
v ČR a v ostatních státech Evropské unie charakterizujte principy sociální rovnosti a
vyrovnávání příležitostí v sociálním státě.
10. Principy státní sociální politiky České republiky. V programech politických stran
analyzujte koncepci státního sociálního zabezpečení, státní politiky zaměstnanosti,
zdravotní politiky, rodinné politiky, vzdělávací politiky, bytové politiky z perspektivy
předvolební kampaně.
11. Tři dimenze (sociální, ekonomická, environmentální) strategie udržitelného rozvoje a
analyzujte mechanismy její implementace v koncepci sociální politiky České
republiky.
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
6
12. Neziskové organizace a jejich úloha v sociální politice státu. Na konkrétním příkladu
(vlastní výzkumné šetření, případová studie, obsahová analýza) uveďte možnosti
neziskových organizací v oblasti sociálně pedagogických intervencí.
13. Sociálně politická problematika v kontextu sociální pedagogiky. V pojmové mapě
uveďte interdisciplinární přesahy a vztahy mezi jednotlivými obory (např. pedagogika,
psychologie, sociologie, antropologie, sociální práce, sociální politika, politologie).
14. Blahobyt a chudoba v sociální politice: welfare state, podstata a příčiny vzniku státu,
blahobytu, chudoba, koncepty chudoby, příčiny chudoby, nástroje a měření chudoby,
možnosti řešení chudoby, výskyt chudoby v ČR.
15. Sociální zabezpečení: pojem, vymezení, sociální události, obsah: užší pojetí, širší
pojetí, typy sociálních institucí.
16. Ústava: pojem, definice, funkce, obsah. Listina základních práv a svobod:
charakteristika, význam, postavení, obsah. Stát: formy státu, formy vlády, princip
dělby moci, princip parlamentarismu, členění státu, státní režim. Moc zákonodárná,
výkonná a soudní: charakteristika a fungování českého parlamentu, výkonná moc a
postavení prezidenta, státní zastupitelství, soudy, Nejvyšší kontrolní úřad, ČNB.
17. Státní správa a územní samospráva: orgány obce, postavení obcí, samostatná
působnost, přenesená působnost. Správní řízení. Sociální stát: role, pojem, sociální
politika státu, základní východiska a přístupy. Společenské souvislosti vzniku
sociálního státu, faktory ovlivňující vývoj sociálního státu, vývojové etapy sociálního
státu, státní občanství, rovnost a sociální spravedlnost.
18. Důchodové pojištění, nemocenské pojištění, penzijní připojištění, státní sociální
podpora, sociální pomoc. Zdravotní politika, rodinná politika, bytová politika, politika
zaměstnanosti, vzdělávací politika.
19. Geografické informační systémy jako nástroj pro sběr, vyhodnocení a interpretaci
sociálních jevů. Struktura GISu a jeho hlavní komponenty. Základní typy úloh
využívání GISů při hodnocení prostorového rozšíření sociálních jevů.
20. Statistické pojmy četnost a střední hodnoty. Jejich charakteristika a význam. Možnosti
využití v interpretaci prostorových aspektů sociálních jevů. Způsoby praktického
uplatnění těchto charakteristik při konstrukci legend statistických map. Mapy jako
nástroj prezentace sociálních jevů. Charakteristika a způsob využití kartogramů,
kartodiagramů a lokalizovaných diagramů. Přehled dalších základních prostředků
vyjadřování sociálních údajů v mapách.
Literatura k obecné části sociální pedagogiky:
ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 80-200-0917-5.
BAKOŠOVÁ, Z. Sociálna pedagogika. Vybrané problémy. Bratislava : FF UK, 1994.
BENEŠ, M. Úvod do andragogiky. Praha : Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-381-4.
BERGER, P. L.; LUCKMAN, T. Sociální konstrukce reality. [Jiří Svoboda] 1. vyd. Praha : CDK, 1999.
214 s. ISBN 80-85959-46-1.
BERTRAND, Y. Soudobé teorie vzdělávání. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 2448 s. ISBN 80-7178216-5.
BLACKMORE, S. Teorie memů : kultura a její evoluce. [Martin Konvička] 1. vyd. Praha : Portál, 2001.
ISBN 80-7178-394-3. 236 s.
BLÁHA, A. I. Dítě a prostředí. Praha : Státní nakladatelství, 1933.
BLÍŽKOVSKÝ, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava : Amosium, 1992. ISBN 80-
85498-18-9.
HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha : Panorama 1989.
HOPF, A. Sociální pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha : UKP PdF, 2001. 181 s. ISBN 80-7290-053-6.
HRADEČNÁ, M. a kol. Vybrané problémy sociální pedagogiky. Praha : UK, 1995. ISBN 80-7184-015-7.
JŮVA, V. sen. & jun. Stručné dějiny pedagogiky. Brno : Paido, 1997. ISBN 80-85931-43-5.
JŮVA, V. a kol. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno : Paido, 2001. ISBN 80-
85931-95-8.
Dětská práva. Dokument OSN. Praha : PÚ JAK, 1991.
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
7
KOMENSKÝ, J. A. Didaktické spisy. Praha : SPN, 1954 (a pozdější vydání).
KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-318-8.
KRATOCHVÍL, S. Skupinová psychoterapie v praxi. Praha : Galén, 1995. ISBN 80-85824-20-5.
KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-657-8.
KRAUS, B. K aktuálnímu pojetí a postavení sociální pedagogiky. In Konstituování Sociální pedagogiky
jako vědeckého oboru. 1. vyd. Brno : IMS, 2004. ISBN 80-902936-5-4. s. 9 – 19.
KRAUS, B.; POLÁČKOVÁ, V. Člověk - prostředí, výchova. K otázkám sociální pedagogiky. 1. vyd.
Brno : Paido, 2002. 199 s. ISBN 80-7315-004-2.
KUHN, T. S. Struktura vědeckých revolucí. Praha : OIKOYMENH, 1997. 206 s. ISBN 80-86005-54-2.
MAŇÁK, J. a kol. Kapitoly z metodologie pedagogiky. Brno : MU, 1994.
MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Komunikace ve škole. Brno : MU, 1995. ISBN 80-210-1070-3.
MAŘÍKOVÁ, H.; PETRUSEK, M.; VODÁKOVÁ, A. Sociologické pojmosloví. 1. vyd. (sv. 4) Praha :
Slon a AV ČR, 2000. ISBN 80-85850-81-8.
MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-473-7.
MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2.
MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha : Portál, 2004.
MORGAN, D. L. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. 1. vyd. Brno : PÚAV, 2001. 99
s. ISBN 80-85834-77-4.
MRHAČ, J. Řízení výchovy a vzdělávání. Ostrava : OU, 1997. ISBN 80-7042-115-0.
MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. - Brno : Masarykova univerzita, 2001. ISBN 80-210-2511-5.
MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. Praha : Codex Bohemia, 1998. ISBN 80-85963-52-3.
NOVOTNÁ, V., Schimerlingová, V. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. Praha : UK, 1992.
ISBN 80-7066-483-5.
PARRY, J., CARRINGTON, G. Čelíme šikanování. Praha : IPP, 1995.
PELIKÁN, J. Výchova jako teoretický problém. Ostrava : Amosium, 1995. ISBN 80-85498-27-8.
PELIKÁN, J. Základy pedagogického výzkumu pedagogických jevů. Praha : Karolinum, 1998.
PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno : Paido, 1996. ISBN 80-85931-65-6.
POPPER, K. R. Logika vědeckého zkoumání. 1. vyd. Praha : Oikoymenh, 1997. s. 617. ISBN 80-86005-45-
3.
PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-170-3.
PRŮCHA, J. Pedagogická evaluace. Brno : CDVU MU, 1996. ISBN 80-210-1333-8.
PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Úvod do studia oboru. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-399-4.
PRŮCHA, J. Vzdělávání a školství ve světě: Základy mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. Praha :
Portál, 1999. ISBN 80-7178-290-4.
PRŮCHA, J. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha : Portál, 2001.
PRŮCHA, J. - WALTEROVÁ, E. - MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 1995, 1998, 2001.
PŘADKA, M.; KNOTOVÁ, D. Kapitoly ze sociální pedagogiky . - Brno : Masarykova univerzita, 1998.
ISBN 80-210-1946-8.
SINGULE, F. Současné pedagogické směry a jejich psychologické souvislosti. Praha : SPN, 1992.
SPOUSTA, V. a kol. Teoretické základy výchovy ve volném čase. Brno : MU, 1994. ISBN 80-210-1007-X.
SPOUSTA, V. a kol. Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno : MU, 1994. ISBN 80-210-1275-7.
Sociální a kulturní antropologie. Sociologický ústav AV ČR . Praha : Sociologické nakl. Slon, 2000. ISBN
80-85850-29-X.
Sociologické pojmosloví. Sociologický ústav AV ČR . Praha : Sociologické nakl. Slon, 2000. ISBN 80-
85850-03-6.
STRAUSS, A.; CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. 1. vyd. Brno : Sdružení podané
ruce, 1999. 196 s. ISBN 80-85834-60-X.
STŘELEC, S. a kol. Kapitoly z rodinné výchovy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-84-8.
SVĚTLÍK, J. Marketing školy. Zlín : EKKA, 1996. ISBN 80-902200-8-8.
SVOBODOVÁ, J.; JŮVA, V. Alternativní školy. Brno : Paido, 1996. ISBN 80-85931-19-2.
VELINSKÝ, S. Individuální základy sociální pedagogiky - pokus o vymezení oboru a úkolu. Brno : Nové
školy, 1927.
VÍTKOVÁ, M. Integrativní školní (speciální) pedagogika. Brno : MSD, 2003. ISBN 80-214-2359-5.
VÍTKOVÁ, M. (ed.) Otázky speciálně pedagogického poradenství. Základy, teorie, praxe. Brno : MSD,
2003. ISBN 80-86633-08-X.
VODÁKOVÁ, A.; VODÁKOVÁ, O.; SOUKUP, V. Sociální a kulturní antropologie. Praha : SLON a AV
ČR, 2000. s. 175, ISBN 80-85850-29-X.
Základní literatura z oblasti sociální a pedagogické metodologie
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
8
GOULD, STEPHEN, J. Jak neměřit člověka. (Pojednává o výzkumu a jejich důsledcích v sociální realitě).
Praha : Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-168-9.
HENDL, J. Přehled statistických metod zpracování dat. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 583 s. ISBN 80-7178-
820-1.
HENDL, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha : Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-549-3.
KERLINGER, FRED, N. Základy výzkumu chování : pedagogický a psychologický výzkum : Foundations
of behavioral research (Orig.). 1. vyd. Praha : Academia, 1972. 705 s.
LEVY, DAVID, J.: Realismus. Pojednání o interpretaci a společenské realitě. Brno : Proglas, 1993. 189 s.
MORGAN, David L. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Vyd. 1. Boskovice : Albert,
2001. 99 s. ISBN 80-85834-77-4.
PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha : Karolinum, 1998. 270 s. ISBN
80-7184-569-8.
PLICHTOVÁ, J. Metódy sociálnem psychologie zblízka. 1. vyd. Bratislava : Média, 2002. 350 s. ISBN 80-
967525-5-3.
POPPER, K., R. Logika vědeckého bádání. Praha : OIKOYMENH 1997. ISBN 80-86005-45-3.
STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody zakotvené
teorie.
Boskovice : Albert 1999. ISBN 80-85834-60-X.
Doplňující literatura ze sociální a pedagogické metodologie:
GAVORA, P. Výzkumné metody v pedagogice : příručka pro studenty, učitele a výzkumné pracovníky.
Brno : Paido, 1996. 130 s. ISBN 80-85931-15.
GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6.
CHRÁSKA, M. Základy výzkumu v pedagogice. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1998. 257
s. Obsahuje bibliografii. ISBN 80-7067-798-8.
Literatura k aplikované oblasti sociální pedagogiky:
ASKLÖF, C. a kol. Příručka na cestu k rovnosti žen a mužů. Praha : MPSV, 2003.
ASKLÖF, C. a kol. Proč a jak vypracovat plán rovnosti žen a mužů. Praha : MPSV, 2003.
BARŠA, P. Politická teorie multikulturalismu. Praha: CDK, 2003. 347 s., ISBN 80-7325-020-9.
BENEŠ, M. Úvod do andragogiky. Praha: Karolinum, 1997. 129 s. ISBN 80-7184-381-4.
BRÁZDIL, R. a kol. Statistické metody v geografii. Brno : UJEP, 1981.
CAZES, S.; NEŠPOROVÁ, A. Transformace trhů práce střední a východní Evropy. Pružnost trhu a
ochrana pracovníka. Praha : MPSV, 2003. ISBN 80-86552-78-0.
ČAPEK, R. a kol. Geografická kartografie. SPN Praha, 1992. 373 s. ISBN 80-04-25153-6.
ČECH, T. Škola a sociálně patologické symptomy v projevech žáků. In STŘELEC, S. (ed.) Studie z teorie a
metodiky výchovy. Brno : MSD, 2002. ISBN 80-86633-00-4.
ČEJKA, M. MOŘKOVSKÁ, L. (ed.) Česká republika a Evropská unie. Brno : MU, 2002. ISBN 80-210-
3042-9.
GERLOCH, A., HŘEBEJK, J., Zoubek, V. Ústavní systém ČR. Praha: Prospektrum, 1996. 319 s. ISBN 80-
7175-041-7.
HAMERNÍKOVÁ, B. Financování ve veřejném a neziskovém nestátním sektoru. Praha : Eurolex Bohemia,
2000. ISBN 80-902752-3-0.
HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha : Panorama 1990. 407 s. ISBN 80-7038-158-2.
HRČKA, M. Sociální deviace. Praha : Slon, 2001. 302 s. ISBN 80-85850-68-0.
JEDLIČKA, R. Aktuální problémy výchovy : analýza a prevence sociálně patologických jevů u dětí a
mládeže. Praha : Karolinum, 1998, 167 s. ISBN 80-7184-555-8.
JEDLIČKA, R.; KOŤA, J. Analýza a prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. Praha :
Karolinum, 1998. 169 s. ISBN 80-7184-555-8.
JARKOVSKÁ, L. Rovné příležitosti dívek a chlapců ve vzdělání. Brno : Nesehnutí, 2003. ISBN 80-
903228-2-4.
KNAPP, V. Teorie práva. Praha : C.H.Beck, 1995. 247 s. SIBN 80-7179-028-1.
KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování ve školách. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-71781-231.
KOUKOLÍK, F.; DRTILOVÁ, J. Život s deprivanty I. Praha : Galén, 2001. ISBN 80-7262-088-6.
KREBS,V., DURDISOVÁ, J., POLÁKOVÁ, O., ŽIŽKOVÁ, J. Sociální politika. Praha : CODEX, 1997.
ISBN 80-85963-33-7.
LABÁTH, V. aj. Riziková mládež. Praha : Slon, 2001. 157 s. ISBN 80-85850-66-4.
MACHONIN, P. Výzvy pro sociální politiku v České republice. Praha : VÚPSV, 2000.
MATOUŠEK, O.; KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : Portál, 1998. ISBN 80-7178-226-2.
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
9
MATOUŠEK, O. aj. Práce s rizikovou mládeží. Praha : Portál, 1996. 87 s. ISBN 80-7178-064-2.
MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. Brno : MU, 2001. ISBN 80-210-2511-5.
MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. Praha : Codex Bohemia, 1998. 271 s. ISBN 80-85963-52-3.
NEDOROST L., a kol. Základy práva. Praha : EUROLEX, Bohemia, s.r.o., 2002. 537 s. ISBN 80-86432-
53-X.
NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-432-X.
ONDREJKOVIČ, P. aj. Protidrogová výchova. Bratislava : Veda, 1999. ISBN 80-224-0553-1.
ONDREJKOVIČ, P. aj. Sociálna patolológia. Bratislava : Veda, 2001. ISBN 80-224-0685-6.
PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Znevýhodněné osoby na trhu práce v kontextu národní a evropské
spolupráce. BRNO : Paido, 2003. ISBN 80-7315-048-4.
POTŮČEK, M. a kol. Vize rozvoje ČR do roku 2015. Praha : Gutenberg 2001. (www.vize-cr.fsv.cuni.cz).
RENZETTI, C.; CURRAN, D. J. Ženy, muži a společnost. Praha : Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0525-2.
ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha : Portál, 1995.ISBN 80-7178-049-9.
SCHAAD, M. Neziskové organizace v ekonomické teorii. Analýza vývoje a motivace bezplatných
dobročinných aktivit. Brno : MU, 1998. ISBN 80-210-1971-9.
Společné memorandum o sociálním začleňování. Česká republika. Praha : MPSV, 2004. ISBN 80-86552-
81-0.
ŠIŠKOVÁ, T. Výchova k toleranci a proti rasismu. 1. vyd. Praha: Portál, 1998, 203. s ISBN 80-7178-285-8
TURČEK, K. Psychopatologické a sociálno-patologické prejavy u detí a mládeže. Bratislava : IRIS, 2000.
ISBN 80-89018—06-8.
TOMEŠ, I. a kol. Sociální správa. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-560-1.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-214-9.
VANÍČKOVÁ, E. aj. Násilí v rodině – Syndrom zneužívaného a týraného dítěte. Praha : Karolinum, 1993.
VEČEŘA, M. Sociální stát. Východiska a přístupy. Praha : Slon, 2001. ISBN 80-85850-16-8.
VEVERKA, V., BOBUSZAK, J., ČAPEK, J.: Základy teorie práva a právní filozofie. Praha: Codex, 1996.
319 s. ISBN 80-85963-06-X.
VOŽENÍLEK, V. Digitální data v informačních systémech. Vyškov : Antrim, 1996.
Evropský sociální fond. http://www.esfcr.cz/
Integrace. Institut pro evropskou politiku Europeum. Dostupné na
http://www.integrace.cz/default_ie.asp
Práce a sociální politika. Dostupné na http://www.noviny-mpsv.cz/
Zákony: o sociálním zabezpečení, o životním minimu, o státní podpoře atd. http://www.vlada.cz
Zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb.
http://www.mpsv.cz/scripts/clanek.asp?lg=1&id=83
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
10
Pedagogika
1. Charakteristika základních pedagogických kategorií: cíl, obsah, prostředky, metody,
podmínky, formy, didaktické principy, znaky výchovy.
2. Charakteristika modelů učení: behaviorismus, radikální a sociální konstruktivismus,
humanismus, kognitivismus.
3. Pedagogika jako věda, její struktura, členění pedagogických disciplín, vědy pomocné a
hraniční. Východiska k poznání výchovy (charakteristika rozdílů vědy o výchověfilozofie
výchovy-praktické pedagogiky) – vztah pedagogické teorie a praxe.
4. Vzdělání a sociální spravedlnost. Rovný přístup ke vzdělání. Vzdělanostní znevýhodnění
vlivem socioekonomického prostředí. Sociální, jazyková a kognitivní determinovanost
vzdělávání (Jensenova teorie deficitu, Bernsteinova teorie determinovanosti, Bloomova
teorie kognitivních determinant, teorie kulturního kapitálu - Bourdier).
5. Vybraní představitelé etických teorií (popište nejméně tři koncepce z následujícího
výběru představitelů a směrů: Sokrates, Platón, Aristoteles, stoicismus, Cicero, sv.
Augustin, Machiavelli, Komenský, Kant, Spinoza, Masaryk, Bláha)
6. Etika jako věda. Morálka, mravnost, etika křesťanská, etika normativní, etika ekologická,
etika postmoderní, hédonismus, utilitarismus.
7. Charakteristika pedagogických koncepcí v historicko-společenském kontextu (příklady
výchovných paradigmat ve starověku, ve středověku, v novověku, v moderní době –
hodnoty, cíle, obsah, formy).
8. Vznik a působení českých škol pokusných (zlínské školy - Jaroslav Vrána, Karel Žitný,
Eduard Štorch, Čeněk Janout), meziválečný spor o pojetí české pedagogiky
(představitelé: Václav Příhoda a Otokar Chlup, návrh školské reformy), brněnský a
pražský seminář pedagogiky.
9. Představitelé sociální pedagogiky v českých zemích a jejich činnost (Gustav Adolf
Lindner, František Bakule, Inocenc Arnošt Bláha, Stanislav Velinský, Přemysl Pitter).
10. Představitelé sociální pedagogiky v zahraničí a jejich činnost (Johann Heinrich
Pestalozzi, Friedrich Fröbel, Herman Nohl, don Bosco, Anton Semjonovič Makarenko,
Janusz Korczak).
11. Podstata hnutí nové výchovy a reformní pedagogiky, obecná charakteristika, základní
znaky následujících směrů: pragmatická pedagogika, daltonský plán, waldorfské školy,
montessoriovské školy, jenský plán. Představitelé a jejich činnost: John Dewey, Rudolf
Steiner, Maria Montessori, Peter Petersen, Célestin Freinet.
12. Odkaz filozofických proudů 19. a 20. století v pedagogických koncepcích a směrech.
Charakteristika (znaky, cíl smysl) a představitelé: experimentální pedagogiky,
duchovědné pedagogiky, neotomismu ve výchově, marxismu ve výchově, feminismu ve
výchově, postmoderního myšlení ve výchově).
13. Popis teorií vzdělávání Bertranda z pohledu vybraných filozofických koncepcí podle pólu
„subjektu“: spiritualistické (Maslow ad.), personalistické (Rogers ad.)
14. Popis teorií vzdělávání Bertranda z pohledu vybraných filozofických koncepcí podle pólu
„interakce“: kognitivně psychologické (konstruktivismus), technologické (počítačová
gramotnost, hypermediální teorie), sociokognitivní (sociální učení, kontextualizované
učení, kooperativní učení).
15. Popis teorií vzdělávání Bertranda z pohledu vybraných filozofických koncepcí podle pólu
„společnosti“: sociální (pedagogika probouzející uvědomění – P. Freire, ekosociální
teorie vzdělávání). Teorie odškolněné společnosti (I. Illich).
16. Popis teorií vzdělávání Bertranda z pohledu vybraných filozofických koncepcí podle pólu
„obsahu“: akademické (tradicionalismus, generalistické teorie).
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
11
17. Vzdělávací systém v ČR, typy škol, legislativa (školské zákony), charakteristika
transformace české školy po r. 1989. Vzdělávací politika. Aktuální problémy českého
školství.
18. Významné školské dokumenty v ČR (Bílá kniha, školský zákon 2004, RVP/ŠVP).
19. Vztah pedagogiky a ekonomie. Investice do vzdělání (teorie lidského kapitálu). Princip
celoživotního učení. Teorie konvergence (vliv globalizačních prvků na uniformitu
školských systémů). Teorie učící se společnosti (learning society). Teorie modernizace
(podpora rozvoje lidského kapitálu, vzdělání jako nástroj ekonomického růstu).
20. Evropská dimenze ve vzdělávání. Principy, instituce, dokumenty, trendy v kurikulu,
priority, multikulturní výchova, výchova k evropanství, klíčová témata, programy
internacionalizace (Socrates, Leonardo, Tempus ad.).
21. Školský management, specifika řízení školy a principy řízení škol (vztahy, cíle, efekty,
klima) řízení změn ve škole. Vedení lidí (leadership – řízení, rozhodování, kroužky
kvality). Kultura školy. Škola jako součást společnosti. Škola jako organizace a
pospolitost.
22. Předmět, funkce, metody a význam komparativní pedagogiky. Mezinárodní instituce a
odborné publikace v oblasti komparativní pedagogiky. Význam indikátorů, klasifikace
ISCED, příklad konkrétních výzkumných projektů.
23. Ekologická výchova. Cíl, funkce, obsah, metody, teorie a přístupy (ekosociální teorie,
koncepce trvale udržitelného rozvoje, hlubinná ekologie, ekologie sociální, ekologie
člověka, kulturní ekologie). Principy globální výchovy.
24. Estetická výchova. Cíl, funkce, obsah, metody, formy. Představitelé a dílo. Estetické
kategorie (prožitek, krásno, láska, umění, vkus ad.). Význam estetické výchovy v průřezu
historických epoch (starověk, středověk, novověk, moderní doba).
25. Výchova v rodině, funkce a typologie rodiny, enkulturace, socializace jedince, spolupráce
rodiny a školy. Problém výchovy dítěte v neúplné rodině. Gender pedagogika, sexové
rozdíly jako determinanta edukačních procesů.
Literatura:
• BACÍK, F., KALOUS, J., SVOBODA, J. a kol. Kapitoly ze školského managementu.
Praha: PdF UK, 1998.
• BERTRAND, Y. Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál, 1998.
• BLÁHA, I. A. Ethika jako věda. Úvod do dějin a teorie mravnosti. Brno: Prosum,
Atlantis, 1991.
• ČERNOUŠEK, M. Psychologie životního prostředí. Praha, 1986.
• DE SINGLY, F. Sociologie současné rodiny. Praha: Portál, 1999.
• HAGER, F. P. Platon a platonismus v dějinách výchovy. Praha: UK, 1994.
• HARRINGTON, A. Moderní sociální teorie. Praha: Portál, 2006.
• HAVLÍK, R. Sociologie výchovy a školy. Praha: Portál, 2007.
• ILLICH, I. Odškolnění společnosti. Praha: Slon, 2001.
• JEŽKOVÁ, V. Vzdělávání v zemích Evropské unie. Praha: PdF UK, 1997.
• KELLER, J. Sociologie a ekologie. Praha 1997.
• KOZLÍK, J. a kol. Aktuální historie. Kapitoly o zkušenostech pokusných škol ve
Zlíně z let 1929-1939. Přerov: Muzeum Komenského, 1996.
• MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Slon, 2003.
• MOŽNÝ, I. Česká společnost. Nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života. Praha:
Portál, 2002.
• ORTOVÁ, J. Kulturní a sociální ekologie. Praha, 1996.
• PELCOVÁ, N. Filozofická a pedagogická antropologie. Praha: Karolinum, 2004.
• PETRUSEK, M. Sociální a kulturní antropologie. Praha: Sociologické nakladatelství,
2000.
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
12
• POL, M., RABUŠICOVÁ, M. Správa a řízení škol – rady škol v mezinárodní
perspektivě. Brno: Paido, 1997.
• POL, M. Škola: organizace běžná, specifická či snad pospolitost? In: Studia
paedagogica, roč. 1998-1999. U 3-4. Brno: FF MU, 2000, s. 59-80.
• PROKOP, D. Obecná uměnověda. Praha: Gryf, 1994.
• PRŮCHA, J. Multikulturní výchova: Teorie – praxe – výzkum. Praha: ISV, 2001.
• PRŮCHA, J. Vzdělávání a školství ve světě. Praha: Portál, 1999.
• SINGULE, F. Americká pragmatická pedagogika. Praha: SPN, 1990.
• SKALKOVÁ, J. Tradice hermeneutické pedagogiky a její vývoj v druhé polovině 20.
století. Praha: PÚ JAK ČSAV, 1992.
• SUP, J. Pedagogický seminář MU a jeho účast ve sporech o charakter meziválečné
pedagogiky. In: Studia paedagogica. U2. Brno: MU, 2002.
• ŠTECH, S. Škola stále nová. Praha: Karolinum, 1992.
• VESELÁ, Z. Osobnosti brněnského pedagogického semináře v meziválečném
období. In: Studia paedagogica. U2. Brno: MU, 2002.
• VÁŇOVÁ, R. Karel Žitný a jeho úsilí o novou školu. Praha: PdF UK, 1999.
• VÁŇOVÁ, R. Československé školství ve 30. letech (Příhodovská reforma). Praha:
Studia Paedagogica 10, PdF UK, 1995.
• WALTEROVÁ, E. Kurikulum: Proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. Brno:
MU,1994.
• www.msmt.cz
• www.uiv.cz
• www.vup.praha.cz
• http://moodlinka.ped.muni.cz/course/view.php?id=754 (heslo: bakule, e-kurz
Základy pedagogiky)
• http://moodlinka.ped.muni.cz/course/view.php?id=453 (heslo: pestalozzi, e-kurz
Historie sociální pedagogiky)
• OECD. Zprávy o národní politice ve vzdělávání. Česká republika. Praha, ÚIV, 1996.
• Priority pro českou vzdělávací politiku. Praha: ÚIV, 1999.
• Vzdělání a sociální spravedlnost v zemích OECD. Praha: Gnosis, 1998.
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
13
Aplikovaná psychologie
I.
1. Psychologie v systému věd. Současná definice předmětu psychologie. Hlavní
psychologické obory a jejich charakteristika.
2. Vztah psychologie k hraničním vědám. Filozofie a psychologie. Pedagogika a
psychologie. Medicína a psychologie. Sociologie a psychologie.Metodologie
psychologie.
3. Biologické základy psychologie. Vliv genetiky na chování. Vztah biologického a
sociálního v psycho-logii. Determinace psychiky.
4. Základní psychologické koncepce: asocianismus, hlubinná psychologie, tvarová
psychologie, behaviorismus a fyziologie vyšší nervové činnosti, jejich filozofická
východiska a současná kritika.
5. Psychologické koncepce 20. a 21.stol.: humanistická psychologie, kognitivní
psychologie, transperso-nální psychologie.
Srovnej zahraniční a české publikace zabývající se obecnou psychologií. Analyzuj vývoj
předmětu psychologie. Porovnej psychoanalýzu a neopsychoanalýzu. Uveď vztah mezi
jednotlivými psychologickými koncepcemi a dobovým kontextem.
II.
6. Poznávací (kognitivní) procesy. Čití, vnímání, představivost, fantazie, obrazotvornost.
Asociační zákony.
7. Myšlení a řeč. Myšlenkové operace. Konvergentní a divergentní myšlení. Imaginativní
myšlení. Poruchy poznávacích procesů.
8. Psychologie řeči. Řeč a jazyk. Kognitivní styl. Poruchy řeči z psychologického hlediska.
Afázie. Kultura řečového projevu. Psycholingvistika.
9. Psychologie paměti. Fáze, druhy a typy paměti. Paměť a učení. Dlouhodobá a krátkodobá
paměť. Aktivní paměť. Zapamatování a zapomínání. Trénink paměti. Poruchy paměti.
10. Kategorie učení v psychologii. Podmiňování. Druhy učení. Učení a motivace. Zákony
učení. Transfer. Teorie učení. Utváření návyků, vědomostí a dovedností. Psychologické
otázky poruch učení.
11. Pozornost a vědomí, jejich vymezení v psychologii. Vlastnosti pozornosti. Úmyslná a
neúmyslná pozornost. Stupně vědomí. Vztah pozornosti k transpersonální psychologii.
Kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí. Poruchy pozornosti.
Objasni vztah kognitivních procesů k psychologickým disciplinám (psychofyzice,
experimentální psychologii, kognitivní psychologii). Čím se zabývá neurolingvistické
programování? Vysvětli rozdíl mezi osobním stylem a kognitivním stylem? Vyberte si jeden
učební styl a popište možnosti individuální práce.
III.
12. Kategorie osobnosti v psychologii. Teoretické koncepce osobnosti. Filosofické zdroje
pojetí osobnosti. Struktura osobnosti. Rysy a vlastnosti osobnosti. Princip využití
faktorové analýzy. Vrstvy osobnosti. Typologie osobnosti.
13. Emoce. Chápání emocí a citů v psychologii. Psychofyziologie emocí. Klasifikace emocí.
Výraz a emoce. Poruchy emocionality. Kultivace emocí. Alexitýmie.
14. Aktivační a regulační faktory osobnosti - motivace. Teorie motivace – homeostatický
model. Motivy a jejich formální třídění. Obsahová klasifikace motivů (cíle, potřeby,
zájmy, hodnoty, ideály). Pojem incentivy. Aspirace. Patologie motivace.Vztah motivace
k humanistické psychologii.
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
14
15. Schopnosti. Klasifikace schopností. Vlohy a schopnosti. Nadání, talent. Inteligence.
Koncepce inteligence. Kreativita. Měření inteligence. Validita testu. Vztah výkonnosti a
inteligence. Mentální retardace. Demence. Temperament a charakter. Používání těchto
pojmů v psychologii. Klasifikace temperamentu. Charakterové vlastnosti. Vůle a
rozhodování. Poruchy vůle. Kultivace temperamentu, charakteru a vůle.
16. Stres, frustrační tolerance, modelové situace zvládání zátěže. Náročné životní situace a
jejich zvládání. Únava. Druhy únavy. Princip odpočinku a relaxace. Konflikty a frustrace.
Reakce na frustraci. Stres. Zvládání stresu.
Porovnej funkční koncepce inteligence u W. Sterna D. Wechslera, L. S. Vygotskiho, R.
Feuersteina. Vysvětli pojem temperamentový „ pluralismus“, popiš dvojdimenzionální teorie
temperamentu a tří-a více komponentové teorie temperamentu. Vysvětli Maslowovu teorii
nedostatkových a růstových motivů. Objasni Sprangerovu koncepci hodnotových orientací.
IV.
17. Obory vývojové psychologie. Kategorie vývoje v psychologii. Předmět ontogenetické
psychologie. Zákony vývoje. Periodizace psychického vývoje. Individualizace duševního
vývoje.
18. Období novorozence, kojence a batolete z hlediska psychologie. Deprivace a
subdeprivace. Psycholo-gické charakteristiky předškolního věku. Dětská hra a kresba.
Školní zralost. Psychologie handicapu.
19. Psychologické otázky období mladšího školního věku a pubescence. SPVU. Vývoj
písma. Krize dospívání. Psychologie morálního vývoje. Psychologické zásady výchovy
dítěte a dospívajícího.
20. Psychologie adolescence, rané dospělosti a dospělosti. Profesionální orientace. Podmínky
utváření profesní kariéry. Psychologické otázky sexuality a její vývoj.
21. Psychologie a psychohygiena rodiny. Konstelace členů rodinné struktury. Typologie
rodin. Diagnostika rodiny. Rodinná psychoterapie.
22. Psychologie stárnutí. Stárnutí a psychické funkce. Aktivní stáří. Normální a patologické
stárnutí. Sociálně-psychologické problémy stárnutí. Psychoterapie a psychologická
pomoc.
Popište základní metodologické přístupy vývojové psychologie. Objasněte individuální
rozdíly v duševním vývoji jednotlivců, jejich příčiny. Srovnejte psychoanalytickou periodizaci
S. Freuda s kognitivní periodizací J. Piageta. Uveďte psychosociální periodizaci E. H.
Eriksona, vysvětlete její východiska. Popište typy rodinných koalicí podle Glicka a Kesslera.
Objasněte genetickou teorii charakteru podle R. F. Pecka a R. J. Havighursta.
V.
23. Sociální psychologie, předmět zkoumání. Skupina, její struktura a dynamika. Klasifikace
skupin. Sociální situace. Sociální role. Sociální dovednosti. Sociometrie. Metody
skupinové terapie.
24. Socializace. Jedinec a sociální prostředí. Zákonitosti socializace. Sociální chování.
Sebepojetí, sebepoznávání a sebeuvědomování. Sebereflexe. Jáství. Psychopatologie
jáství.
25. Sociální percepce. Percepční stereotypy. Atribuce. Utváření obrazu o jiném člověku.
Postoje a jejich funkce. Formování a změny postojů.
26. Sociální komunikace. Verbální a nonverbální komunikace. Rozhovor. Analýza
komunikace. Pravidla efektivní komunikace. Psychologické aspekty sebeprosazování
(asertivita).
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
15
27. Patopsychologie a její předmět. Vztah patopsychologie a psychopatologie. Etiologie.
Pojetí normality. Psychologie sluchového a zrakového postižení. Poruchy centrální
nervové soustavy a jejich psychologické konsekvence. Pervazivní vývojové poruchy.
28. Kategorie „zdraví“ a její význam v současné psychologii, pedagogice a školství. Definice
zdraví, negativní a pozitivní pojetí zdraví. Holistické pojetí zdraví. Podpora zdraví a
výchova ke zdraví. Program ZDRAVÍ 21.
29. Otázky výkonnosti, únavy, odpočinku a relaxace. Druhy únavy, únava a monotonie, únava
a psychické nasyceni. Aktivní a pasivní odpočinek. Spánek. Principy relaxace a příklady
relaxačních technik.
30. Koncepce stresu a jeho teorie, důsledky zátěže a zvládání stresu (coping). Teorie Selyeho
a Lazaruse. Eustres a distres. Systémové pojetí stresu. Stresory a salutory. Zdravotní a
psychologické důsledky stresu. Akutní reakce na stres a posttraumatická stresová
porucha. Antistresové programy.
31. Syndrom vyhoření (burnout) a jeho prevence. Znaky burnout sy. a průběh jeho vývoje.
Typy prevence. Sociální opora. Odolnost jako vlastnost osobnosti (resilience, koherence,
hardiness).
32. Neurotické poruchy, problémy adaptace a principy psychoterapie. Klasifikace
neurotických poruch a jejich příznaky. Úzkost a strach. Psychodynamická a kognitivněbehaviorální
koncepce v psycho-terapii. Logoterapie. Psychagogika.
33. Kvalita života a životní styl. A a B typ chování. Kouření, drogy, alkohol, rizikový sex,
optimalizace výživy. Tělesný pohyb. Well-being. Fitness. Wellness. Optimismus. Vztahy
k jiným lidem.
34. Rozvoj osobnosti, osobnostní růst a sebevýchova (self-management). Autoregulace.
Negativní a pozitivní emoce. Základy pozitivního myšlení. Flow. Sebepoznání a selfesteem.
Zrání osobnosti.
Popište úskalí socializace sluchově, zrakově a tělesně postiženého člověka.Rozlište mezi
poruchou autistického spektra a Aspergerovým syndromem.Přibližte vnímání reality člověka
s autismem.Objasněte příčiny zvýšené agresivity u současné populace.Možnosti léčení
duševních poruch.Znáte výzkumné projekty či granty zabývající se kategorií zdraví?
VI.
35. Pedagogicko-psychologická diagnostika. Předmět zkoumání. Poznávání osobnosti.
Anamnéza, diagnóza, prognóza. Problémy s poznáváním osobnosti. Testové a projektivní
techniky. Úskalí psychometrického přístupu. Individuální rozdíly mezi lidmi.
36. Intervenční poradenské postupy. Psycholog a jeho klient. Sociální kontrola a pomoc. Etika
práce psychologa. Interpretace dat z vyšetření a zpráva z psychologického vyšetření.
37. Metodika výběru pracovníků do pracovního týmu, assessment centra. Péče o nového
pracovníka v organizaci. Péče o vystupujícího pracovníka, outplacement.
38. Klasické teorie pracovní motivace (Taylor, McGregor, Herzberg, Maslow, postmoderní
teorie) a tvorba motivačních programů.
39. Faktory pracovní spokojenosti. Pracovní týmy, jejich charakteristika, týmové role, řízení
týmu.
40. Skupinová koheze, rizika strnulosti a rozpadu pracovních týmů. Podmínky spolupráce a
win-win strategie, spolupracující klima v organizaci.
41. Komunikace v organizaci (komunikační cesty, komunikace s pracovníky – naslouchání a
poskytování zpětné vazby).
42. Personální formy inteligence a diplomatické nadání manažera (H. Gardner). Leader a
manažer. Role manažera, komunikační styly.
43. Konflikty – druhy, řešení konfliktů, mapa konfliktu.
44. Workholismus a syndrom vyhoření.
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
16
Vlastnosti diagnostických metod a užití diagnostiky v praxi.Vedení rozhovoru, jeho
fáze.Možnosti registrace pozorování.Pozorování a rozhovor jako výzkumná
metoda.Diagnostika školní zralosti.Diagnostika školních obtíží.Principy,filosofie a efekt
metody VTI. Prezentujte návrh profesiogramu (popisu a specifikace pracovního místa) pro
konkrétní profesi. Prezentujte model konkrétního motivačního programu pracovníků v
organizaci. Prezentujte návrh řešení konkrétního interindividuálního konfliktu (pokuste se o
analýzu konfliktu a navrhněte strategii řešení).
Literatura:
• ATKONSONOVÁ, R. L. ad. Psychologie. Praha : Victoria Publishing, 1995. 862 s. ISBN 80-
85605-35-X.
• BALCAR, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha : SPN, 1983.
• BEDRNOVÁ, E. a kol.: Duševní hygiena a sebeřízení. Praha, Fortuna 1999. 157 s. ISBN 80-
7168-681-6.
• BĚLOHLÁVEK, F. Jak řídit a vést lidi : testy, případové studie, styly řízení, motivace a
hodnocení. Vyd. 1. Praha : Computer Press, 2000. ix, 92 s. Business books. Praxe manažera.
ISBN 80-7226-308-0.
• BĚLOHLÁVEK, F. Organizační chování : jak se každý den chovají spolupracovníci,
nadřízení, podřízení, obchodní partneři či zákazníci. 1. vyd. Olomouc : Rubico, 1996. 343 s.
Učebnice pro každého. ISBN 80-85839-09-1.
• BRICHCÍN,M. Vůle a sebekontrola. Praha : Karolinum 1999. 423 s. ISBN 80-7184-753-4.
• ČAČKA, O. Psychologie dítěte. Tišnov : Sursum, 1997. 156 s. 156 s.
• ČAČKA, O. Psychologie vrstev duševního dění a jejich autodiagnostika. Brno : Doplněk,
1998. 382 s. ISBN 80-7239-010-4.
• ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2001. 655 s. ISBN 80-7178-463-
X.
• GOLD, A. Řízení současné školy : o práci učitelů na střední úrovni řízení. Vyd. 1. Žďár nad
Sázavou : Fakta, 1998.164 s. Obsahuje bibliografii. ISBN 80-902614-0-.
• GOLEMAN, D. Emoční inteligence. Praha : Columbus, 1998. 348 s. ISBN 80-85928-48-5.
• HOŠEK, V. Psychologie odolnosti. Praha : Karolinum, 1997. 70 s. ISBN 80-7066-976-4.
• KERLINGER, F.N. Základy výzkumu chování. Praha : Academia, 1972. 705 s.
• KOHOUTEK, R.; ŠTĚPANÍK, J. Psychologie práce a řízení. Brno : Cerm, 2000. 223 s.
Bibliografie: s. 216-223. ISBN 80-214-1552-5.
• KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů : základy moderní personalistiky [Koubek, 1995]. 1. vyd.
Praha : Management Press, 1995. 350 s. : i. Bibliografie: s. 334-339. - Věcný rejstřík. Poznámky.
ISBN 80-85943-01-8.
• KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha : Portál, 1997. 147 s. ISBN 80-7178-
150-9.
• KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Praha : Portál, 1997. 392 s. ISBN 80-7178-179-7.
• KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. Praha : Grada, 1994. 190 s.
• KŘIVOHLAVÝ, J. Pozitivní psychologie. Portál : Praha, 2004. 195 s. ISBN 80-7178-835-X.
• KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2002. 279 s. ISBN 80-7178-551-2.
• LANGMEIER, J; Krejčířová, D. Vývojová psychologie. Praha : Grada, 1998. 343 s. ISBN 80-
7169-195-X.
• LAZAROVÁ, B. - POL, M. Program adaptace nových pracovníků - nenáročná a návratná
investice. Personál, Praha, 3, 7-8s. 17-18. 1997.
• MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha : Portál, 1997. 239 s. ISBN 80-7178-246-7.
• NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. Praha : Academia, 1997. 437 s. ISBN
80-200-0625-7.
• NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. Praha : Academia, 1998. 590 s. ISBN 80-200-0689-
3.
• NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, 1995. 336 s. ISBN 80-200-
0525-0.
• PIAGET, J. Psychologie inteligence. Praha : Portál 1999. 164 s. ISBN 80-7178-309-9.
Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma
17
• PLAMÍNEK, J. Sebeřízení. Praha : Grada 2004. 182 s. ISBN 80-247-0671-7.
• PÓL, M.; LAZAROVÁ, B. Spolupráce učitelů - podmínka rozvoje školy. Řízení spolupráce,
konkrétní formy a nástroje. Praha : STROM Praha, 1999. 78 s. ISBN 80-86106-07-1.
RS97124, projekt VaV.
• ŘEHULKA, E. Psychohygienické otázky pedagogické psychologie. Praha : SPN, 1988. 92 s.
• ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno : Paido, 1998. 268 s. ISBN 80-85931-48-6.
• ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha : Panorama, 1990. 435 s. ISBN 80-7038-078-0.
• SELIGMAN, M. Opravdové štěstí. Ikar, Praha 2003. 390 s. ISBN 80-249-0293-1.
• SMÉKAL,V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno : Barrister & Principal, 2002. 517 s.
ISBN 80-85947-80-3.
• STRAUSS, CORBINOVÁ: Základy kvalitativní metodologie. Brno : Albert, 1999. 196 s.
SIBN 80-85834-60-X.
• SVOBODA, M. Psychodiagnostika dospělých. Praha : Portál 1999.
• ŠVANCARA, J. a kol. Diagnostika psychického vývoje. Praha : Avicenum, 1971 a další
vydání. 367 s.
• VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha : Portál, 1999. 444 s.
ISBN 80-7178-214-9.
• WILKINSON, G. Stres. Praha : Grada, 2001. 96 s. ISBN 80-247-0092-1.