P H I L - A N T H R O P I K A    2. číslo, 1. ročník 2011/2012


Obsah:

Úvodní slovo

1. UMĚNÍ

Nevylévat Moře (básnická sbírka) Tomáš Ulrich

2. ČLOVĚK A PŘÍRODA

3. FILOSOFIE, ANTROPOLOGIE

Odcházení (zamyšlení) Tomáš Ulrich

4. VÍRA A NÁBOŽENSTVÍ

                       
Autoři článků

POZVÁNKY na lidumilné a dobrodějné akce

Pokud budete chtít použít zde publikovaný text pro další šíření, zejména v jiném textu, prosíme o dodržování citačních standardů!

Úvodní slovo

    Člověk míní,...
Představoval jsem si, jak rekonstrukce bytu bude už dávno zdárně hotová. Nuže, není, ale z nejhoršího jsem snad už venku. Člověk si dá nějaký dílčí úkol, během jehož řešení se však objeví hned několik dalších a práce tak narůstá a narůstá.
Vůbec nevím, jestli se mi podaří zprovoznit PHILa alespoň na jaře.

    A toto číslo Phil-anthropik bych nejraději zcela vypustil, ale nepřišlo mi to nejvhodnější. Proto se zpožděním a minimálním obsahem předkládám alespoň něco málo.

Do nového roku 2012 přeji co nejvíce lásky.
tu

1. UMĚNÍ

Nevylévat Moře (básnická sbírka) Tomáš Ulrich

    Tuto svou druhou básnickou sbírku jsem nechal vytisknout svépomocí už před rokem, ale ještě jsem nenašel čas ji ručně svázat. Alespoň se mi dostalo veliké cti, když jsem ukázky z ní mohl přednést na Pásmu kostelním v Albrechticích u Rýmařova.

    Texty vznikly částečně již okolo roku 2006, stejně jako u první sbírky, ale do poslední chvíle byly přepracovávány. Některé nakonec neobstály a nebyly použity a přibyly i básně novější. Ale ještě jich mám mnoho nevydaných.

Vybral jsem několik stěžejních textů, celkem jich je ve sbírce 46.




2. ČLOVĚK A PŘÍRODA

3. FILOSOFIE, ANTROPOLOGIE

Odcházení (zamyšlení) Tomáš Ulrich

    Titulem „Odcházení“ si dovoluji malou provokaci na události nedávných dní. Zároveň při psaní pracovní verze tohoto textu odešla propiska, která mi už přes tři roky připomínala komunitu L’Arche v City of Preston, kde jsem strávil rok a tři čtvrtě společným životem a obohacováním s několika mentálně postiženými lidmi a jejich dobrovolnými asistenty z různých zemí.

    Je Štědrý den a po dalším malém pracovním úspěchu v rekonstruování svého bytu a Centra PHILanthrop jedu k rodičům na svátky. Není pro mě již zcela samozřejmé, že trávím Vánoce s rodiči. Byly roky, kdy jsem je slavil v jiném kruhu přátel. Letos jsem si myslel, že bych je mohl strávit s člověkem mně nejdražším. Nakonec jsem jel „domů“ a v České Třebové jsem stihl zpožděný expres do Žiliny.

    Vlak to byl luxusní, rychlý. Důvod jeho zpoždění mě přiměl k napsání tohoto zamyšlení – srážka vlaku s osobou. Myšlenka o tom, že ten člověk mohl zvolit „lepší“ formu sebevraždy (samozřejmě, nevím jistě, jestli to byla sebevražda, nebo jenom nešťastná náhoda), která by nezpožďovala vlaky a nenadělala starosti mnoha jiným, se u mě neujala. Spíš jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem byl pobouřený „břídilskými“ sebevraždami – zdlouhavými, nedokonanými... Nejhorší jsou „zachránění“, ale již tak tělesně a duševně poškození lidé, že by přece bylo lépe, aby se zachraňování sebevrahů úplně zakázalo. (Prosím, berte mě s rezervou, to jsou myšlenky rázného mládí.) Přemýšlel jsem, že by bylo vhodné vydat nějakou publikaci „osvědčených způsobů“ ukončení svého života. Jednou jsem v nemocnici potkal asi osmnáctiletou šikovnou dívku, která se snad oběsila, ale byla „zachráněna“ v době, kdy už z ní zůstala jen jakási živá hmota.

    Dnešní (domnělý) sebevrah byl jistě „úspěšný“! Nechci vyjadřovat žádné soudy o tom, co se má a nemá stran sebevražd. Osobně mám velké pochopení pro tento druh vyrovnání se s lidským neštěstím a utrpením. Vždyť kdo může vskutku zaručit jasnou odpověď na hledání smyslu „jít dál“?

    V tomto ohledu je každý z nás věřící, a to hluboce, podstatně – něco je pro každého z nás důležité a ubíráme se za tím vědomě i nevědomě, uspořádáváme si podle toho celý svůj život a smrt. Avšak nesměřujeme za tím nikdy zcela jistě, přesvědčeně, alespoň ne po dlouhou dobu a do všech důsledků. Mluvím-li o jistotě a přesvědčení, nemyslím tím slepý fanatismus, ale zcela svobodné a promyšlené rozhodnutí. Jenomže existuje vůbec něco takového?? – úplná svoboda a dokonalá promyšlenost? Někteří autoři pokládají pochybování za jednu ze základních konstitučních a hybných částí člověka.

    Odcházet se dá nesčetně způsoby; skok pod vlak je dosti konečný a výrazově nepřehlédnutelný. Ale každý z nás nějak ODchází nebo OBchází, protože nikdo nenacházíme plně to nejdůležitější a neusilujeme o to „celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“. Naštěstí kdo ví? Třeba je to všechno jenom součástí PŘIcházení. Vždy se jde od něčeho někam (od někoho k někomu)!

    Myslím si a cítím, že život není samozřejmostí a že nejdůležitější je láska. Proto se snažím milovat, dokud to lze, protože lidé odcházejí tak rychle!



4. VÍRA A NÁBOŽENSTVÍ

Autoři článků


POZVÁNKY na lidumilné a dobrodějné akce


© 2009-now Tomáš Ulrich | Online: | Visits: ;