P H I L - A N T H R O P I K A    2. číslo, 2. ročník 2012/2013


Obsah:

Úvodní slovo

1. UMĚNÍ

Atlas mraků (recenze) Tomáš Ulrich

2. ČLOVĚK A PŘÍRODA

Vize ekologické demokracie (recenze) Tomáš Ulrich

3. FILOSOFIE, ANTROPOLOGIE

Politika není kšeft (recenze) Tomáš Ulrich

4. VÍRA A NÁBOŽENSTVÍ

                       
Autoři článků

POZVÁNKY na lidumilné a dobrodějné akce

Pokud budete chtít použít zde publikovaný text pro další šíření, zejména v jiném textu, prosíme o dodržování citačních standardů!

Úvodní slovo

Buď zdráv a vesel, milý čtenáři.

Vzhledem k vývoji událostí na české politické scéně lze očekávat, že rok 2013 bude hodně bouřlivý a náročný.

Vyzkoušel jsem si ve svém životě dlouhé období, které zastřešovala jedna náboženská víra. Bylo to radostné období. Ale zaslepené a v jistých ohledech mrzačící.

Patrně se nelze vyhnout určité víře i nějakému mrzačení a zmrzačenosti, ale přeji nám všem co nejčistší víru, nezkřivenou nánosy lidské nebohosti, a co nejúčinnější práci na tom, abychom co nejméně zmrzačovali a byli mrzačeni.

PF 2013
Změna je možná!

tu

1. UMĚNÍ

Atlas mraků (recenze) Tomáš Ulrich

Od posledního vydání Phil-anthropik jsem viděl opět několik skvělých filmů. Většina z nich nebyla „čistého“ původu. ;) Ale jsem hrdý, že občas ještě zajdu do kina, nejraději do Artu. Chození do kina dnes považuji za srovnatelně „vysokou kulturu“ jako chození do divadla. Nesporně je to společenská událost s mnohdy značným uměleckým zážitkem.

Tom Tykwer (jeden z režisérů), kterého jsem si oblíbil díky několika jeho skvělým filmům – Zimní spáči, Lola běží o život, Nebe, Parfém: Příběh vraha – opět nezklamal. Popravdě, čekal jsem komerční slátaninu, recenze většinou předem nečtu, ale šel jsem s kamarády.

Nerad bych vyzrazoval pointu, protože ta mi přes složitost děje přijde dost „jednoduchá“, ale nakonec musím uznat, že Atlas mraků považuji za jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděl. Je velmi nápaditý, promyšlený, zábavný a hluboký. Mnoho věcí se tam proplétá, ale to zásadní zůstává a mocně zapůsobí, pokud se divák povznese nad dobrodružnou rovinu a geniální masky týchž herců v několika rolích. V těsném souznění s Úvodním slovem tohoto čísla musím říct, že film není náboženský, ale je „boží“. ;)

***



2. ČLOVĚK A PŘÍRODA

Vize ekologické demokracie (recenze) Tomáš Ulrich

PATOČKA, Jakub; BERÁNEK, Jan a kolektiv. Vize ekologické demokracie. Politický program Strany zelených.
1. vyd. Brno, Praha: Strana zelených, 2003. 57 s.

Před svátky jsem byl v redakci pozoruhodného Deníku Referendum obdarován hned dvěma publikacemi, politickými. Obě jsem přečetl a přináším o nich některé myšlenky.
Vize ekologické demokracie jsem dostal od Jakuba Patočky. Je to první politický program strany, který jsem kdy přečetl. A přitom se jedná i o inspirativní a uměleckou četbu. Celá vize je rozdělena do 14 kapitol, provázena reprodukcemi čtyř mladých českých malířů a hlavně to ovzduší nadšení a snahy autorů o něco kvalitního a dobrého! Proti kvantitě je stavena kvalita a NE-žití na úkor. Kdybych se už nerozhodl pro jinou stranu, asi bych vstoupil k zeleným. ;) Škoda, že za vedení Bursíka nedošlo k prosazení těchto úctyhodných ideálů během vládního angažmá, ale naopak zdiskreditovalo „zelenou politiku“ na dlouhá léta.

Vybírám některá zajímavá vyjádření:
„Zelení svou politikou usilují o uskutečnění vize ekologické demokracie. Myslíme tím společnost, která se vyznačuje kulturní vyspělostí, sociální citlivostí, politickou otevřeností a hospodářskou stabilitou. ...jsme přesvědčeni, že překonání ekologické krize a prohloubení demokracie jsou dva největší a současně vzájemně provázané úkoly, před kterými dnes stojíme.
Chceme směřovat ke společnosti ekologicky a sociálně udržitelné, s živou, novou demokracií, která lidem skýtá dostatek možností každodenně spolurozhodovat o tom, jak vypadá jejich život.“ (s. 3)
„...vytvářet objektivní podmínky k tomu, aby lidé mohli žít ve zdravém prostředí a prožít plný, tvůrčí a pokojný život, v němž důležité místo náleží rodině, přátelům a rozmanitým osobním zájmům.“ (s. 5)

„Jsme přesvědčeni, že čím silnější bude demokracie u nás i ve světě, tím vyšší je naděje uskutečnit vizi demokracie ekologické.“ (s. 9)
Na téže straně je zmíněno, že ideály revoluce 1989 byly politikou po roce 1992 do značné míry opuštěny.
„Občanům shora vnucený systém čtrnácti krajů považujeme za nešťastný a budeme podporovat jeho změny s respektem k historickým hranicím a přirozené spádovosti. Budeme podporovat důslednější oddělení a vzájemnou nezávislost státní správy a samosprávy.“
„Budeme prosazovat zákon o obecném celostátním referendu...“
„Budeme proto prosazovat otevřenější, spravedlivější a přehlednější poměrný volební systém do Poslanecké sněmovny: zavedení jednotných kandidátek pro celou republiku a snížení hranice pro vstup do Sněmovny na 2,5 %.“ (s. 10-11)

„Strana zelených neprosazuje ekologickou politiku jako doplněk k ostatním resortům, nýbrž jako organizační princip, promítající se do všech resortů.“ (s. 13)
„Strana zelených vstoupí pouze do takové vlády, která se zaváže k tomu, že bude pracovat pro vystoupení České republiky z jaderné energetiky.“
„Strana zelených pokládá nadměrný automobilismus za sociálně patologický jev.“ (s. 14)
„Chceme prosazovat zákonem stanovenou povinnost výrobců a dovozců hradit ekologickou likvidaci jejich výrobků. Stejně tak jsme pro povinné zálohování nápojových obalů a zvýšení odpovědnosti výrobců za jejich obaly.“ (s. 15)

„SZ podporuje vznik zákona o registrovaném partnerství v podobě, která zrovnoprávňuje postavení heterosexuálních a homosexuálních dvojic. Tento zákon nijak neohrožuje hodnotu tradiční rodiny – ta se ocitla v krizi ze zcela jiných důvodů než z přiznané existence homosexuálních a lesbických jedinců.“
„Strana zelených podporuje i přijetí nové právní úpravy systematické kontroly nad místy, kde jsou drženy osoby zbavené svobody nebo s omezenou svobodou.“ (s. 27)
„Strana zelených vidí v národnostních menšinách a v jejich soužití s většinovou společností důležitou hodnotu pro všechny. Bude proto usilovat o rozvoj multikulturní společnosti, založené na vzájemném respektu, skupinových a individuálních právech příslušníků menšin a na individuální odpovědnosti.“ (s. 28)

„Strana zelených chce rovněž pomoci mladým rodinám výhodnými půjčkami zpřístupnit bydlení a zvýšit dávku státní sociální podpory pro rodičovskou dovolenou. Větší podporu si zaslouží také vícečetné rodiny. Reformou systému vyplácení sociálních dávek je možné minimalizovat jejich zneužívání.“ (s. 29)
„Strana zelených se zasadí o to, aby se Česká republika zapojila do koalice zemí prosazujících zavedení daně z mezinárodních měnových transakcí ve výši 0,01 % a za použití těchto peněz na dosažení tzv. Miléniových cílů OSN v oblasti rozvoje.“ (s. 32)

„Dlouho odkládanou reformou je proměna Organizace spojených národů na instituci účinnější, hospodárnější, průhlednější a zodpovědnější.“
„Strana zelených se bude zasazovat o zřízení světové environmentální organizace, tělesa, které by sjednotilo, koordinovalo a vymáhalo světový program ekologické udržitelnosti.“ (s. 33)
„Velkým vlivem, ale malou odpovědností se vyznačuje i působení nadnárodních korporací. Jejich vliv často korumpuje demokratické rozhodování na místní, národní i mezinárodní úrovni, aniž by proti tomu někdo mohl účinně zasáhnout.“ (s. 34)

„Rozvoj vzdělanosti, vědy a vysoká kulturní úroveň občanů jsou nejlepšími vklady do hospodářského rozvoje i nezbytnou součástí rozvoje osobnosti. Kvalitní a dostupné školství je také výbornou prevencí sociálně-patologických jevů, včetně kriminality.“ (s. 37)
„Kultura je jedním ze základních uzlů přediva společnosti; pokud se jí věnuje malá péče, stabilita celé společnosti je ohrožena. Strana zelených považuje míru, v níž podporovaly kulturu všechny dosavadní vlády samostatné České republiky, za nedostatečnou. Zelení budou prosazovat, aby podíl resortu kultury ve státním rozpočtu tvořil pevně jedno procento.
Kulturní politika... Musí se stát koncepční tvorbou prostředí, jež pěstováním smyslu pro krásu, vědomí souvislostí a schopnosti čelit komerčním tlakům brání lidskou svobodu – a rozšiřuje tím její možnosti tvůrčím způsobem se projevit.“ (s. 41)

„Už i Česká republika má neblahou zkušenost s tím, jak mohou svobodnou demokratickou soutěž ohrozit propletence mediálních, finančních a politických institucí, které hrubě manipulují s veřejným míněním i rozhodováním politiků. Pro společnost je fatální, získá-li kontrolu nad rozhodujícími médii úzká skupina lidí či dokonce schopný a charismatický vůdce, napojený na ten či onen politickoekonomický zájem.“
„Strana zelených na základě dosavadních zkušeností nepokládá současný způsob konstrukce mediálních rad (jmenování Poslaneckou sněmovnou) za dostatečnou garanci nezávislé a veřejně prospěšné správy vysílacích licencí.“ (s. 45)
„Obecným pravidlem pro všechna média musí být transparentnost vlastnických vztahů provozovatele. Strana zelených bude prosazovat striktní zákaz vlastnit, či pronajímat si více než jedno médium, ať už tiskovinu, televizní či rozhlasovou stanici.“
„Strana zelených je přesvědčena, že společnost je tím demokratičtější, čím menší vliv na váhu argumentu má množství peněz, které za ním stojí.“ (s. 46)

„Nedílnou součástí kvalitního bydlení je možnost provozovat v blízkosti bydliště pohybové aktivity. Strana zelených považuje stávající podmínky pro rekreační sport, zejména ve velkých městech, za naprosto nedostačující. Strana zelených chce budovat jednoduchá bezplatně přístupná udržovaná hřiště, cyklistické stezky, rekreační parky a podobně.“ (s. 49)
„Strana zelených podporuje co nejširší zavádění preventivně-léčebných metod, které vedou člověka k aktivnímu a odpovědnému přístupu k vlastnímu zdraví.“ (s. 51)

„Strana zelených trvá na tom, že se musí zpřísnit kárná odpovědnost soudců. Kárné senáty, složené i z právníků mimo soudcovský stav, se musejí zbavit stavovské solidarity, jejíž účinky na justici jsou zhoubné.“
„Zelení budou prosazovat snížení rozpočtu ministerstva obrany na nejnižší úroveň ještě přijatelnou z hlediska spojeneckých závazků České republiky. Podporujeme co nejrychlejší zrušení vojenské povinnosti a přeměnu armády na malý, specializovaný profesionální sbor, budovaný podle potřeb, které si vyžádá tvořící se společná evropská obrana. Tento sbor by byl i součástí integrovaného záchranného systému.“ (s. 53)

„Podporujeme společenskou diskusi na téma dekriminalizace měkkých drog. Naopak postavíme se za přísný postih pro dealery tvrdých drog.“ (s. 54)

„Odpor lidí k politice je do značné míry dán tím, že velká většina politických stran má mezi svými členy značný počet jedinců, kteří namísto své představy o veřejných zájmech či programu své strany slouží svým zájmům osobním.“
„Naši představitelé budou vázáni přísnými a veřejně známými etickými kodexy. Strana zelených chce tvořivě pracovat na tom, aby nikdy nikomu nemohla sloužit jako výtah k moci, anebo vstupenka k osobním výhodám.
Zelení v parlamentu budou důsledně prosazovat omezení poslanecké imunity pouze na výroky a hlasování ve Sněmovně. Zelení se rovněž zasadí za důsledné oddělení moci zákonodárné a výkonné rozšířením neslučitelnosti funkcí: například ministr nemá být poslancem ani senátorem, ani nemá být členem orgánů podnikatelských subjektů.
Svou Vizi ekologické demokracie předkládáme občanům České republiky s vírou, že nám jej svými podněty pomohou zlepšovat, s nadějí, že nám ji svými hlasy pomohou naplňovat, a s důvěrou, že mnozí se po její četbě rozhodnou přispět k jejímu uskutečňování tím nejpádnějším způsobem: členstvím ve Straně zelených“ (s. 57)

***



3. FILOSOFIE, ANTROPOLOGIE

Politika není kšeft (recenze) Tomáš Ulrich

DIENSTBIER, Jiří; EICHLER, Patrik; ŠÍCHA, Jan. Politika není kšeft. Rozhovor s Jiřím Dienstbierem.
1. vyd. Praha: Masarykova demokratická akademie, 2012. 62 s. ISBN 978-80-87348-10-9

Myslím, že jsem také ještě nečetl skutečný rozhovor jako knihu. Není to forma, která by byla nějak výrazně umělecká, ale informační může být značně. Ostatně pokud se jedná o kandidáta na prezidenta ČR, před volbami, je prospěšné dozvědět se o člověkovi co nejvíce. Nápadná je podobnost některých myšlenek sociálně demokratického politika s Vizí ekologické demokracie. ;)

Jiří Dienstbier (mladší) vyrůstal v prostředí, které oplývalo mimo jiné bohatou politicky demokratickou výchovou, smyslem pro správnou věc a statečností o ni účinně usilovat. Nelze se tedy divit, že je z něj sociální demokrat – sociální „srdcem“, demokrat „rozumem“, nebo naopak? ;)

„Podstata demokracie spočívá v tom, že je pro všechny. Demokracie jiná než sociální být nemůže. Bez sociálního rozměru demokracie pro některé přestává být demokracií.“ (s. 39)

Zaujalo mě vzpomínání a truchlení nad zbrklým rozpadem OF, skomření OH, nebývalá lidská sebekritičnost pana Dienstbiera, který nepřemalovává minulost ve svůj prospěch, je velkým idealistou a zapálený pro věc veřejnou.

ČSSD, pro kterou se logicky rozhodl, vymezují tři S: Svoboda, Spravedlnost a Solidarita. Důležité je také hodnocení působení Miloše Zemana a dalších čelních představitelů ČSSD. Zeman odstoupil po drtivě prohraných krajských volbách v roce 2000 a po nečekané výhře Špidly v parlamentních volbách roku 2002 se úplně poroučel politice holedbáním, že už nikdy. (Však jsme to slyšeli už mnohokrát.) A takto došlo k oné osudné zpackané volbě prezidenta:

„Miloš Zeman ohlásil odchod do důchodu, a jeho slovo, jak je dobrým zvykem, neplatilo. Výslovně řekl, že nebude kandidovat na prezidenta. Záhy bylo jasné, že opak je pravdou. Vladimír Špidla se dopustil té nejhorší „zrady“ na Zemanovi: vyhrál sněmovní volby, což se neočekávalo. Poptávka po mesiáši se nekonala, mesiáš se musel přihlásit sám. Začal usilovat o nominaci do prezidentské volby. Jedinou chybou Vladimíra Špidly bylo, že neměl připustit jeho jméno jako stranického kandidáta, když Miloš Zeman ohlásil, že nepůjde do prvního kola volby. Základní problém spočíval v tom, že Miloš Zeman vyhrál stranickou anketu, ale sociální demokracie musela do prvního kola volby postavit Jaroslava Bureše, který vnitrostranickou volbu prohrál. Spekulovalo se i o zmanipulování sčítání hlasů, protože Zemanovi lidé se báli Otakara Motejla, který by měl v parlamentu šanci na úspěch. Část sociálně demokratických zákonodárců nepodpořila v první volbě Bureše, aby nikdo nebyl zvolen, a umožnili tak nastoupit Zemanovi do druhé volby. Logickým vyústěním bylo, že jiná část sociální demokracie byla tak znechucená, že nevolila Miloše Zemana v dalším kole prezidentské volby. Zrada sociálních demokratů na Zemanovi je nesmyslný mýtus.“ (s. 42)

„Mohl bych Zemanovi oponovat programem, kdyby on sám s nějakým přišel. Miloš Zeman udělal přece maximum pro to, aby tu sociálně ohleduplný program v poslední době nedostal šanci. (...) Po předminulých volbách přispěl k vytvoření Topolánkovy vlády tím, že on a jeho lidé pomohli s takzvanými přeběhlíky. Před posledními volbami cíleně poškodil levici tím, že založil politický subjekt v podstatě z toho důvodu, aby odebral sociální demokracii část hlasů. Mezitím pomohl ke zvolení Václava Klause prezidentem na druhé funkční období, schůzka jeho nejbližšího spolupracovníka Šloufa s prezidentským kancléřem Weiglem před volbou je legendární.“ (s. 43)

Pro Dienstbiera je důležitá víra a trpělivost, že prosazovat dobré věci stojí za to, zvláště jedná-li se o politiku. Bohužel, členské základny jsou malé a nastavený systém přeje korupci na všech úrovních. Bylo by vítězstvím pro zlepšení politiky, kdyby do stran vstoupilo mnohem více občanů a znesnadnilo tak politiku jako kšeft!

„Především, pokud chce někdo změnit poměry ve společnosti, nemá žádný jiný tak efektivní nástroj, jako je politická strana. Pak by si měl vybrat stranu, která mu je programově nejblíže, zkusit do ní vstoupit a využít ji jako nástroj ke změně poměrů.“ (s. 46)

„Na závěr nezbývá než zopakovat přání, aby do všech relevantních politických stran vstoupilo pár tisíc idealistů. Pak nastane změna, která je možná.“ (Jan Šícha, s. 63)

***



4. VÍRA A NÁBOŽENSTVÍ

Autoři článků


POZVÁNKY na lidumilné a dobrodějné akce


© 2009-now Tomáš Ulrich | Online: | Visits: ;