P H I L - A N T H R O P I K A    1. číslo, 4. ročník 2014/2015


Obsah:

Úvodní slovo

1. UMĚNÍ

Památky na prodej (recenze, zamyšlení) Tomáš Ulrich
Časosběrné dokumenty a filmy s časem (recenze, zamyšlení) Tomáš Ulrich

2. ČLOVĚK A PŘÍRODA

3. FILOSOFIE, ANTROPOLOGIE

Oliver Stone: Neznámé dějiny Spojených států (recenze, zamyšlení) Tomáš Ulrich
Život na úkor, aneb od veganství k Bachovi (zamyšlení) Tomáš Ulrich

4. VÍRA A NÁBOŽENSTVÍ

                       
Autoři článků

POZVÁNKY na lidumilné a dobrodějné akce

Pokud budete chtít použít zde publikovaný text pro další šíření, zejména v jiném textu, prosíme o dodržování citačních standardů!

Úvodní slovo

Milí návštěvníci a čtenáři.

Začal nový školní rok a s ním i 4. ročník Phil-anthropik. Příjemné čtení a předem díky za případné komentáře.
tu

1. UMĚNÍ

Památky na prodej (recenze, zamyšlení) Tomáš Ulrich

Vezmu-li to ze široka, rád bych sdělil svůj nepokrytý úžas nad tím, že národ Čechů, Moravanů a Slezanů žijící v České republice, který většinově čte Blesk, kouká na Novu, volí Zemana nebo Schwarzenberga..., stále ještě má dle mého názoru do výšin kulturního nebe se tyčící hromadné sdělovací prostředky – Český rozhlas 3, zvaný Vltava, a Českou televizi 2.

Památky na prodej je název cyklu ČT2 z let 2008 a 2010, který je věnovaný záchraně památek, pro které je hledán kupec, investor, vizionář, milovník historie a ochránce památek. Člověk by nevěřil, kolik památek v republice ještě máme, po tolika válkách a politických pohromách. Zohledníme-li každou památkově nebo kulturně chráněnou či ochraně se blížící stavbu, jsou jich desetitisíce, ne-li víc.

V tomto pořadu jsou však upřednostněna šlechtická sídla – zámky, hrady, tvrze –, která jsou opravdu na prodej a potřebují renovaci stavební i provozní. Průvodce všemi díly, pan Ondřej Havelka, dotváří noblesně kulturní a intelektuální melodii resuscitačnímu úsilí majitelů, památkářů a architektů. Po zevrubné prohlídce a informacích stran nabízeného objektu následuje inspirativní návštěva objektu již zachraňovaného nebo hotového.

Díky této koncepci jednotlivých dílů člověk neklesá na mysli a má naději, že památky přežijí. Dále se zbavuje scestné závisti, že někdo levně koupil zámek. Ti lidé by naopak zasloužili metál, protože zachraňují, o co jsme „péčí“ generací minulých málem přišli. Ovšem křivdy spáchané na rodinách původních majitelů jsou často nenapravitelné, protože český právní systém není zcela spravedlivý a neřeší prokazatelné křivdy před 25. únorem 48. Myslím, že tato hranice je neobhajitelná.

Nabyl jsem přesvědčení, že úloha šlechty při rozvoji naší vlasti a její nezastupitelné místo ve společnosti jsou hrubě pokřiveny a nedoceněny. Osudy jejich sídel jsou toho neopomenutelným dokladem. V době vzniku článku bylo shodou okolností také sobotní Retro na ČT24 věnováno osudům lidí s „modrou krví“ po 48.
K dotvoření celkového obrazu doporučuji z nedávné doby dokument Naše velká válka věnovaný osudu Františka Ferdinanda d’Este a jeho následníka:
V předvečer Velké války
První padlí

V neposlední řadě chci vyjádřit vděčnost České televizi i Českému rozhlasu, že udržuje při životě kvalitní hromadněsdělovací kanály, vytváří hodnotné programy a mnohé z nich zpřístupňuje na internetu.

A protože také intelektuální snažení je prací, půjčím si od pana Havelky:
„Čest vaší bohulibé práci!“




Časosběrné dokumenty a filmy s časem (recenze, zamyšlení) Tomáš Ulrich

Díky výtečné možnosti iVysílání si člověk nemusí hlídat přesný čas některých pořadů na ČT. Prostě je shlédne, až bude mít na ně čas; i když pro některé pořady má iVysílání pouze dočasnou licenci.

Takto jsem se dostal k časosběrnému dokumentu Život s Kašparem. Kašpar není jméno člověka, ale divadelního spolku, i když pevně spjatého s životem hlavního aktéra, jehož pouť časem (23 let) je zachycena a nám předložena.

Časosběrné dokumenty jsou doménou režisérky Heleny Třeštíkové. Za některé z nich dostala významná ocenění. Zatím jsem viděl pouze tento jeden. Pochopil jsem ale, že vypovídací hodnota časosběrného dokumentu o jeho protagonistech, o životě obecněji, je k nezaplacení svou hloubkou, moudrostí i poutavostí a pestrostí.
Vřele doporučuji.
***
Novým podobným fenoménem je „časosběrný film“. Herci se v něm neomlazují nebo nesestařují podle potřeby, ale je s nimi natočena pouze určitá část v určitém čase jejich života. Proto výsledný film působí velmi přirozeně, i když je hraný. Prvním „časosběrným filmem“ je Chlapectví, určitě stojí za shlédnutí.
***
Ještě bych chtěl doporučit francouzský film o času, lásce, nemoci, utrpení, závislosti, brutalitě, zoufalství... Největší plus filmu Pěna dní spatřuji ve skloubení značné hravosti a obrazovosti s brutální syrovostí pod pěnou dní.
***




2. ČLOVĚK A PŘÍRODA

3. FILOSOFIE, ANTROPOLOGIE

Oliver Stone: Neznámé dějiny Spojených států (recenze, zamyšlení) Tomáš Ulrich

I když se zdánlivě jedná o další kulturní položku, zdaleka nejde pouze o kulturu v desetidílném dokumentu Neznámé dějiny Spojených států. Protože i když bychom mohli zpochybňovat jeho nestrannost a historickou fakticitu v některých úsecích, jako celek se mi jeví dílem vysoké hodnoty dokumentární a především vzdělávací a výchovné.
***
Po jeho shlédnutí si člověk musí klást základní otázky stran pravdy o úloze USA ve světě ve 20. století, o povaze demokracie v USA a ve světě obecně, zvláště v dnešní době. Ukrajina se ukázala jako příklad naprosté bezzubosti žurnalistiky i politiky. Kde a jak nalézt pravdu o tom, co se tam skutečně děje, kdo je čím vinen a má být potrestán. A je vůbec takové potrestání možné a spásonosné???

Nechci tyto problémy relativizovat za každou cenu, naopak jsem zastáncem jasných činů. K tomu je ale zapotřebí zaručených správných informací a nezkaženého hodnotového systému v našich nitrech. Ano, mluvím o jednom systému hodnot, protože stále jaksi věřím v jistou objektivitu ve světě, tedy i jisté nejvyšší hodnoty a jejich určitou danou hierarchii. Bez tohoto přesvědčení jsme odkázáni na „hodnoty těch, kteří zrovna mají moc“, ať už to jsou zhovadilí žurnalisté, kteří dávají přednost vlastnímu prospěchu před objektivitou a hlavně lidskou důležitostí svých reportáží a sdělení, nebo politikové-hovada (slabým slovem), pro něž je člověk pouze nástrojem, čehokoli!, a ne posvátným zdrojem-cestou-cílem.

Abych zakončil optimističtěji, protlačím sem další (sice ne časosběrný, ale délečasový určitě) dokument, který je dobrý po všech stránkách, i těch politických – Nový svět. Kéž by v každém z nás vzklíčilo trochu toho nadšenectví, aktivismu, nekonformity, tvůrčí svobody.
***




Život na úkor, aneb od veganství k Bachovi (zamyšlení) Tomáš Ulrich

Dnes (20. 7.) má být jedno z nejteplejších odpolední v roce, viditelnost nad Brnem je dobrá, snad se vyjasní i nad nedozírnými horizonty ducha.

Shlédl jsem šokující video s přednáškou aktivisty vegana. Než budete číst dál, mě-li byste to vidět, protože jinak mě asi nepochopíte. Bezprostřední pocit mi říkal, že veganství je morální nutností. Nechci-li však upadnout do „náboženského transu“, nemohu to takto jednoduše přijmout a žít. Potřebuji si to promyslet. A nemohu než vzít to ze široka.

Již dlouho nežiji v hloupé iluzi, že člověk je výsadním centrem vesmírného dění (tedy hned po Bohu, chcete-li). Také zvířata cítí a myslí, rostliny, a snad i dále („níže“). Vše je součástí jednoho „plánu“. Pro někoho je jím Bůh, pro jiného přírodní zákony... Prostě svět má pro ně nějakou logiku, řád, logos.

Tady je počátek veškeré smysluplnosti. Nepřipustím-li totiž nějaký prvotní princip všeho, jakousi naději na objektivizaci bytí, stává se lidské myšlení čůráním do řeky z vysokého mostu s šíleným pocitem, že tímto uchopuji moře. Nepřipustím-li, že se mé myšlení alespoň částečně dotýká této principiální smysluplnosti a že je mé myšlení alespoň částečně komunikovatelné s ostatními, nemám sebemenší privilegium hovořit o tom, co je pravda a co je lež, co je dobré a naopak špatné, co je krásné a co škaredé.

Možná, že právě tato „schopnost pro (vše-)smysluplnost“ činí člověka zásadně odlišným od ostatní viditelné přírody, ale rozhodně ne povýšeným, spíš víc zodpovědným. Díky většímu vnímání „smysluplnosti“ jsem víc zodpovědný za sebe, za druhé, za svět než např. kůň, žížala, maceška...

Celá filosofie je (tedy měla by být) hledáním oné smysluplnosti a možná že celé lidské myšlení je filosofováním. Podle mě není jednoznačné rovnítko mezi řečí v pojmech a myšlením v nejširším slova smyslu. Respektive řeč je víc něž pojmy a soudy... Vše může být znakem, symbolem – „jinou řečí“.

Když vidíš např. strom, ale opravdu „vidíš“, jsi s ním jaksi spojený, není to už filo-sofie?

Na druhou stranu se domnívám, že málo myslíme, málo milujeme moudrost a nehledáme ji. ŽIJEME NA ÚKOR, nesvobodní ve svých zlo-zvycích. Kdy jsem naposledy opravdu „viděl“ např. strom, druhého člověka, sebe??

Zpět k onomu dokumentu:
I když jsem časem poznal, že některé informace v něm nejsou jednoznačné, možná jsou i nepravdivé, a že přístup k velkochovu a k porážení zvířat se může hodně lišit od toho amerického třeba u nás ve vlasti, je myšlenka veganství krásná. Některá náboženství zastávají podobný pohled, také první kapitoly Bible. Avšak z úcty k jisté moudrosti našich předků se nebudu úplně vyhýbat domácké živočišné produkci. Stejně totiž nebudu mít špatné svědomí ani při pojídání např. ředkvičky, i když i ta byla živou bytostí a my víme houby o tom, co cítí. Důležité je ale HLEDAT MOUDROST, neustrnout ve zvycích.

Z povahy lidské omezenosti nemohu nikdy zcela vědět, co a jak je smysluplné, co je dobré. Můj názor, především „světonázor“, je víc vírou než „věděním“. Každý, kdo má nějaký názor, je věřícím a má své „náboženství“. To není problém, to je nevyhnutelné.

Dle mého názoru je problémem „život na úkor“ – nedostatečné hledání a nežití „smysluplnosti“. Bachova hudba je pro mě básnickou sbírkou „smysluplnosti“ – je plná smyslů.

Jde-li o týrání, nehumánnost, měli bychom zvažovat koupi každého výrobku, nejen živočišného původu, ale např. z Číny, kde se denně upracuje údajně 1600 lidí k smrti, ekologie je tam otřesná... Před koupí čehokoli by se měl člověk alespoň na chvíli zastavit a zvážit, zda se svým nákupem nepodílí na utrpení ve světě.

Podstatnější by však měla být otázka „rozumné skromnosti“: Opravdu to potřebuji??




4. VÍRA A NÁBOŽENSTVÍ

Autoři článků


POZVÁNKY na lidumilné a dobrodějné akce




© 2009-now Tomáš Ulrich | Online: | Visits: ;