Václav Havel se narodil 5. října 1936 v Praze. Jeho tatínek Václav Marie Havel byl stavitel. Byl synem proslulého architekta a stavebního podnikatele Vácslava Havla, který vybudoval zejména pražský palác Lucerna. Maminka se jmenovala Božena, rozená Vavrečková. Byla výtvarně nadaná, vystudovala malířství na pražské Akademii výtvarných umění. Pocházela z dobré rodiny, její otec Hugo Vavrečka byl ministr, diplomat, ředitel v Baťových závodech, novinář a literát. Václav Havel měl také mladšího bratra Ivana, který patřil společně s Václavem mezi zakladatele Občanského fóra. Objevily se také spekulace o tom, že by Václav Havel měl mít dalšího bratra, Jaromíra Havla, který by měl být nevlastním bratrem z matčiny strany. Tato spekulace nebyla nikdy potvrzena ani vyvrácena, přestože Jaromír Havel chtěl postoupit genetickou zkoušku. Ke zkoušce ovšem nikdy nedošlo.1
Václav Havel navštěvoval poděbradskou internátní školu, ze které byl v roce 1950 vyloučen, a tak základní školu dokončil v roce 1951 v Praze. Protože se narodil do buržoazní rodiny, nedostal doporučení ke studiu, a tak se šel učit truhlářem, ale obor změnil a vyučil se chemickým laborantem. Střední školu začal studovat večerně a v roce 1954 odmaturoval.2 Po maturitě se Václav Havel pokoušel dostat na filmovou fakultu Akademie múzických umění, ale z důvodu přísných kádrových pravidel nebyl přijat. Aby se vyhnul vojně, začal studovat na ČVUT obor ekonomika dopravy. V roce 1956 se seznámil s Olgou Šplíchalovou. Následně se snažil přestoupit z ČVUT na AMU, což se mu ale nepovedlo, a protože nebyl přijat zpět na ČVUT, musel nakonec v roce padesát sedm narukovat.3
Jako publicista debutoval Václav Havel v roce 1956 v časopise Květen. Později přispíval do dalších časopisů, například do Divadelních novin, časopisů Host do domu, Literární listy, Tvář, Zítřek a dalších. Na podzim roku 1956 došlo k jednomu z prvních veřejných vystoupení Václava Havla. Odehrálo se na aktivu mladých začínajících autorů konaném v Dobříši. Kvůli svému projevu byl Havel označen za rebela, jelikož v něm kritizoval tehdejší poměry, které nebyly příznivé pro začínající autory.4
V roce 1959 napsal Václav Havel svou první divadelní hru, jednoaktovku Rodinný večer. V této době pracoval jako jevištní technik v pražském divadle ABC. V šedesátých letech působil v Divadle Na zábradlí, nejdříve také jako jevištní technik, posléze jako dramaturg. Zde autorsky spolupracoval na několika divadelních hrách, například na hře Autostop. V roce 1963 byla poprvé uvedena hra Zahradní slavnost. V roce 1964 se Václav Havel oženil s Olgou Šplíchalovou. V témže roce má v Německu premiéru hra Zahradní slavnost.5
Stejně jako mnoho dalších lidí byl i Václav Havel zklamán vývojem politické situace po 21. srpnu 1989. 10. června 1969 se účastnil sjezdu Svazu českých spisovatelů. Zde přednesl svůj diskuzní příspěvek, ve kterém kritizoval vývoj politické situace a znovuzavedení cenzury. Nabádal spisovatele k tomu, aby se nevzdávali svého práva vyjadřovat se k veřejným věcem. Pár dní poté, 19. června 1969 se podílel na vzniku prohlášení Deset bodů, ve kterém signatáři dávali najevo, že nesouhlasí s normalizací. Toto prohlášení bylo adresované federální vládě, Federálnímu shromáždění, vládě ČSR, České národní radě a Ústřednímu výboru KSČ. 9. srpna 1969 napsal Václav Havel dopis Alexandru Dubčenkovi, ve kterém odsuzuje perzekuci demonstrantů. Na podzim roku 1969 byl obviněn z trestného činu přípravy podvracení republiky v souvislosti s prohlášením Deset bodů.6
V roce 1974 potřeboval Václav Havel získat zaměstnání, a jelikož měl zákaz publikovat, musel si najít zaměstnání jiné, proto začíná pracovat v pivovaru jako pomocný dělník. Tato práce ho inspirovala při psaní hry Audience.
V průběhu roku 1976 vznikal text Charty 77. Charta 77 byla neformální občanská iniciativa, která kritizovala nedodržování občanských práv. Jejími autory a prvními signatáři byli Jan Patočka, Jiří Němec, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a Jiří Hájek.7 Jedním z podnětů k sepsání Charty 77 bylo mimo jiné i zadržení členů undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe.8
V lednu 1977 byl Václav Havel ve vyšetřovací vazbě, propuštěn byl v květnu. V říjnu 1977 byl odsouzen za poškozovaní zájmu republiky v cizině. V roce 1978 se stal spoluzakladatelem a mluvčím Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V témže roce také vyšel rozsáhlý politický esej Moc bezmocných. V roce 1978-1979 bylo Václavu Havlovi uloženo šestiměsíční domácí vězení. Od května do října roku 1979 byl Václav Havel ve vyšetřovací vazbě. Právě zde vznikaly Dopisy Olze. V říjnu 1979 byl Václav Havel odsouzen za podvracení republiky na čtyři a půl roku nepodmíněně.9
O svém odsouzení se Václav Havel zmiňuje v jednom ze svých dopisů:
„Milá Olgo, je úterý večer, právě jsem se vrátil od soudu už jako odsouzený. Chtěl jsem Ti toho moc a moc napsat o různých pocitech a zážitcích a myšlenkách, které mě během procesu provázely, ale jsem jaksi vyčerpán a hrozně unavenej – a taky nevím, co všechno můžu o tom psát. Tak si to nějak srovnám v hlavě a příště o tom snad napíšu víc. Teď snad jen to, že jsem v dobrém rozpoložení, jsem rád, že to mám za sebou, na sebevraždu nepomýšlím, naopak se dívám do budoucnosti s veselou myslí. Nevím, jestli nějaká deprese nepřijde později, ale myslím, že ne.“10
V roce 1983 byl Václav Havel ze zdravotních důvodů propuštěn z vězení.
V roce 1988 se v Lipnici nad Sázavou konal folkový festival, kde Václav Havel poprvé po devatenácti letech znovu veřejně promluvil. V říjnu téhož roku byl pět dní zadržován ve věznici v Praze-Ruzyni. 10. listopadu Havel zahájil sympozium Československo 88, které chtěly pořádat nezávislé iniciativy. Po zahájení byl Havel před zraky účastníků zatčen a propuštěn byl v pondělí 14. listopadu. 10. prosince 1988 Havel promluvil na první povolené politické demonstraci na Škroupově náměstí. V lednu 1989 byl Havel znovu zatčen na Václavském náměstí a následně byl odsouzen k devíti měsícům nepodmíněně, po odvolání byl trest snížen na osm měsíců. V květnu byl podmíněně propuštěn. V červnu se stal spoluautorem petice Několik vět. V září se stal mluvčím Charty 77. Naposledy byl zatčen v říjnu 1989, propuštěn byl po několika dnech. 11
Jako kandidát Občanského fóra byl v pátek 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československé socialistické republiky. Mezi jeho první kroky patřila omluva sudetským Němcům za poválečný odsun, za kterou si vysloužil kritiku částí společnosti. Počátkem roku 1990 vyhlásil Havel rozsáhlou amnestii, za kterou je taktéž dodnes mnohými kritizován. V roce 1992 abdikoval na funkci prezidenta ČSFR. 26. ledna 1993 byl zvolen prezidentem nově vzniklé České republiky, podruhé byl zvolen 20. ledna 1998. Během jeho úřadování se země stala členem NATO a Evropské unie.12 13 14
4. ledna 1997 se Václav Havel oženil s Dagmar Veškrnovou. 15
Po odchodu z prezidentské funkce se Václav Havel vrátil k divadlu a literatuře, angažoval se na poli nevládních organizací a nezávislých iniciativ, podporoval Stranu zelených a stal se také režisérem, natočil film podle své divadelní hry Odcházení. 16
Václav Havel zemřel 18. prosince na své chalupě na Hrádečku.17
Díla Václava Havla jsou uváděna na české i zahraniční scéně. Napsal na dvě desítky divadelních her. Mezi nejznámější absurdní dramata patří například hry Zahradní slavnost, Žebrácká opera, Audience nebo Largo desolato.18 V roce 1983 vznikla jednoaktová hra Chyba, kterou Václav Havel věnoval irskému představiteli absurdního dramatu, Samuelu Beckettovi. Učinil tak poté, co mu o rok dříve Samuel Beckett věnoval svoji hru Katastrofa.19
Václav Havel ale nebyl jen autorem absurdních dramat, psal také poezii, které se věnoval téměř výhradně v 60. letech. Nejznámější je sbírka básní Antikódy. Básně psal formou typogramu (grafická, vizuální báseň). 20
Václav Havel se také věnoval esejistice, nejznámějším dílem je nejspíše jeho politická esej Moc bezmocných. 21
Autorka: Petra Čapková, UČO 438551