Ve své seminární práci bych se rád zaměřil na literaturu pro ty nejmenší z nás, konkrétně na pohádky. Pro někoho může jít o téma, které není hodno delšího rozebírání, nicméně věřím, že v mnohých stejně jako ve mně vzbuzovaly v útlém dětství právě pohádky ty nejsilnější emoce a zanechaly na nich otisk do pozdějšího věku. Koneckonců kdo si ve školce nehrál na rytíře a nevysvobozoval princezny z hradů nebo nebojoval velké bity s draky. V mnohém se tito hrdinové neliší ani od moderních pojednání o cti a oddanosti správné věci, kteří si říkají superhrdinové. Určitě se mysl každého z nás alespoň jednou za čas pozastaví nad otázkou, jaké by to bylo stát se tím vyvoleným, či vyvolenou a prožít si život jako z pohádky. Myslím si tedy, že i v dnešní době mají tyto příběhy své místo a měly by se dětem předkládat už jen kvůli tomu, co dokáží s dětskou představivostí.
Rád bych zde tedy přiblížil ty, jejichž jména jsme jako malí slýchávali a do jejich děl se v myšlenkách vraceli a znovu a znovu je prožívali stejně, jak tomu bylo u našich maminek a babiček. Zároveň věřím, že i děti budoucnosti se s mnohými díly rádi ztotožní a budou žít svůj niterní pohádkový život.
Slovník spisovného jazyka českého definuje pohádku jako
“vyprávění (zprav. lidové) o vymyšlených osobách a událostech, v kt. působí kouzelné, nadpřirozené síly“1. Jde tedy o kratší, většinou smyšlený příběh, který bývá napsaný ve stylu prózy. Vystupují v něm nadpřirozené bytosti a jevy, jež žijí v přímém kontaktu s obyčejnými lidmi, nebo se jich alespoň částečně dotýkají. Většina pohádek v sobě skrývá nějaké morální kodexy, podle kterých bychom se měli v našem všedním životě více, či méně řídit. Ať už se jedná o poctivost každého z nás, dobrotu, ochotu pomáhat druhým nebo alespoň nečinit druhým to, co nechceme, aby oni činili nám. Odměnou je pak šťastný konec, kdy se všichni vezmou, udobří a žijí v harmonii až do dnes.
Je však možné se setkat i s dílem, které nemá ani zdaleka šťastný konec. Hlavní hrdina umírá a člověk si pak z díla nese pocit značného morálního rozpolcení. I přes to, že protagonista splňoval všechny požadavky pro spokojený život až do konce, osud si s ním pohrál a nebylo mu dopřáno vychutnat si plody svého vystupování. V těchto případech se však jedná spíše o pohádky pro starší publikum, ne-li přímo pro dospělé. Zde se autor dokonce dotýká alespoň okrajově témat, která nejsou v žádném případě pro dětské uši a oči a těm se věnovat rozhodně nechci. Zůstaneme pěkně u dětské naivity a nevinnosti.
Byl mužem mnoha povolání. Mimo básníka a spisovatele byl také právníkem, historikem, archivářem a především sběratelem lidové slovesnosti. Už v útlém věku projevoval nadání pro studium a hudbu, kterou si v pozdějších letech přivydělával na studia práv. Během těchto studií se dostal do kontaktu s mnohými výraznými osobnostmi té doby, nejblíže pak s Karlem Hynkem Máchou a Františkem Palackým, s nímž navázal i těsnou spolupráci. Jeho celoživotním zájmem byla folkloristika. “Z lidových textů chtěl po vzoru bratří Grimmů rekonstruovat obraz prapůvodního mýtu a odhalit v něm hodnoty dávné společnosti. Základní principy fungování lidského společenství řešil také ve své literární tvorbě, v baladách, které soustředil do sbírky Kytice z pověstí národních (1853)"2. Jeho folkloristická aktivita ho vedla mimo jiné i k napsání souboru českých pohádek obsahující díla jako Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Pták Ohnivák a liška Ryška, Zlatovláska, Hrnečku vař! a jiné.
Pro účely této práce má ještě význam zmínit díla Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních, což měla být forma čítanky a sbírku básní Kytice z pověstí národních obsahující 13 balad.
Původ této spisovatelky není zcela zřejmý, nicméně podle oficiálních pramenů se narodila jako Barbora Novotná a po provdání její matky převzala příjmení Panklová. V útlém dětství se její rodina usadila v Ratibořicích, kde na ni během dospívání měla velký vliv její babička Magdalena Novotná.
V sedmnácti letech se provdala do manželství, které však nebylo šťastné a skončilo rozvodem. Její manžel byl často služebně překládán, a proto se mnohokrát stěhovali. Při jejích návštěvách Uher, kam několikrát za manželem dojížděla, čerpala inspiraci pro své pohádky.
Mezi stěžejní díla s pohádkovou tématikou patří Slovanské pohádky a pověsti, které se autorka snažila převyprávět tak, jak je slyšela od vypravěčů a Národní báchorky a pověsti obsahující díla jako Princ Bajaja, Čert a Káča, Sůl nad zlato, O perníkové chaloupce, o Princezně se zlatou hvězdou aj.
Životním a stěžejním dílem Boženy Němcové je samozřejmě Babička- dílo inspirované dětstvím spisovatelky prožitém na zámku v Ratibořicích. “Nám Babička zůstává pramenem jediným a spolehlivým pro dětská léta slavné naší spisovatelky.“3
Byl český básník, dramatik, scénárista a překladatel, autor milostné a přírodní lyriky. Dětská léta během první světové války prožil s rodinou v Posázaví.
“Zde Hrubín vychodil obecnou školu; zkušenost vázaná na rodovou chalupu (kterou nakonec získal do svého vlastnictví a na níž často pobýval) a na krajinnou i duchovní realitu lešanského okolí se mu stala celoživotní inspirací.“4 Neúspěšně se pokoušel o studia na pražské Karlově univerzitě v oboru filozofie a pedagogiky, nicméně v roce 1946 se stal spisovatelem z povolání. Výrazně se podílel na založení časopisu pro děti Mateřídouška, k čemuž ho vedlo narození jeho dcery a syna, díky nimž začal psát verše a prózy pro děti.
Jeho dílem, které má pro tuto práci velký význam je Špalíček veršů a pohádek, který je rozdělen na část veršů a říkanek a část s převyprávěnými pohádkami. V této části se můžeme setkat s texty o Červené karkulce, Otesánkovi, Budulínkovi, Perníkové chaloupce, Popelce, Sněhurce aj.. Obsahuje však také část s pohádkami z Tisíce a jedné noci, což je anonymní sbírka středověkých arabských pohádek, bajek a příběhů. Díky tomuto oddílu se dozvíme příběhy o Šeherezádě, Sindibádovi, Alibabovi a čtyřiceti loupežnících a dalších postavách, ne příliš typických z pohádek jiných českých autorů. Pamatuji si, když právě tyto texty popisující exotické krajiny kdesi v dáli ve mně probouzely neuvěřitelnou touhu po poznání a cestování za dějištěm těchto scenerií.
V díle Říkejte si se mnou odhaluje své básně pro děti, zatímco v knize Běží ovce, běží jde o veršované dětské hádanky.
Všichni zajisté známe jeho velká díla jako RUR, Bílá nemoc, nebo Válka s mloky. Většina také zná jeho bratra Josefa, který byl taktéž spisovatelem a malířem, ale především autorem slova „robot“. I přes Karlovy kariérní úspěchy a dobré známosti s velkými osobnostmi té doby, jak českými, tak i zahraničními nebyl k němu život nikterak vlídný. Právě tyto známosti, kterých využíval k vyburcování národa proti blížící se nacistické okupaci, ho zavedly do situace, která se zajisté značně podepsala na jeho zdraví. Koncem roku 1938 umírá.
“Podílí se na organizaci světového kongresu Penklubů v Praze. Opakovaně je navrhován na Nobelovu cenu za literaturu. Po mnichovské konferenci (29. – 30. 9. 1938) čelí nenávistné kampani, bojuje s českým fašismem a prožívá nejtěžší období svého života.“5
Z jeho díla bych rád vyzdvihl knihu Devatero pohádek, kde v devíti pohádkách vysvětluje s jemným humorem nejen jevy ze zvířecí říše, ale popisuje zde i lidská povolání. Spoluautorem mu zde byl bratr Josef, kterému přísluší dílo První loupežnická pohádka
Neopomenutelným zážitkem je také Dášenka čili život štěněte, kde autor mapuje život foxteriéra Dášenky.
Další významní čeští autoři pohádek a jejich díla, které by měla být připomenuta:
“Hans Christian Andersen byl produktem dvou měst, dvou společenských prostředí, dvou světů a dvou údobí.“6Jednoznačně nejčastěji zmiňovaným jménem, pokud se jedná o klasické pohádky, je právě Hans Christian Andersen. Tento dánský spisovatel, básník a romanopisec se stal celosvětovou ikonou pro pohádkářství díky svému osobitému stylu. Díky tomu mohla vzniknout díla celosvětového významu, jako Cínový vojáček, Císařovy nové šaty, Malá mořská víla, Ošklivé káčátko a mnoho dalších. Tento druh tvorby nepovažoval za svůj primární a stejně tak jeho díla získala ohlas nejprve v zahraničí a až následně v rodném Dánsku. Během života stihl sepsat sto padesát šest pohádek, z nichž mnohé byly filmově zpracovány. Umírá v domě nedaleko Kodaně a tento den je vyhlášen dnem národního smutku.
Hans Christian Andersen je taktéž autorem několika divadelních her a básnických sbírek, které se však nesetkaly prakticky s žádným ohlasem.
Oba tito pánové se zapsali do análů sběrem germanistického folkloru, který následně zpracovávali a přetvářeli na díla, která známe dodnes. “(...) ovlivněni lidovou poezií Clemensa Brentana a Achima von Arnima, (...) , začali sbírat lidové pověsti“7 . Mnohé příběhy byly známy již před jejich angažovaností v tomto směru, nicméně až s jejich přispěním se z povídek stávala, dnes již klasická díla. Nevznikaly však pouze společné výtvory, každý z nich pracoval i sám za sebe, nicméně spolu tvořili ideální pracovní seskupení, kdy Wilhelm pohádky spíše sbíral, tak Jacob jakožto lingvista a filolog je přetvářel na seriózní díla. Společnou prací pak vytvořili sbírku Pohádky bratří Grimmů, obsahující přes 200 příběhů, z nichž byly opět mnohé zfilmovány. Za zmínku stojí díla jako Sněhurka, Jeníček a Mařenka, Červená karkulka a mnohé další. Jejich dílem se nechal v českém prostředí inspirovat například Karel Jaromír Erben.
Už v dobách života Charlese Perraulta byly mnohé příběhy, které on sám použil známy široké veřejnosti, avšak právě Charles byl jedním z řekněme průkopníků, kdy se proslavil jako jeden z prvních spisovatelů pohádek. Vystudovaný právník, jež našel zalíbení právě v literatuře, prostupoval mnoha vysokými úřednickými funkcemi, až “(…)roku byl 1671 přijat do Francouzské akademie, která se brzy rozdělila kvůli tzv. sporu starších s moderními, který se později zapsal do dějin. Charles, jako zastánce moderních věřil, že spolu s vývojem civilizace se vyvíjí i literatura, proto jsou texty starších mnohem hrubší a barbarštější, než moderní literatura.“8 V tomto směru mu oponovala většina významných literátů té doby. Svoje myšlenky následně potvrzoval a rozvíjel v mnoha dílech, jichž byl autorem. Koncem sedmnáctého století začal jeho úhel pohledu postupně převažovat. Jeho významným dílem byla sbírka pohádek pod názvem Pohádky matky husy, kde je v roli vypravěčky právě matka husa a vypráví mnohé příběhy, které jsme i my slýchávali od malička. Vždyť kdo by neznal vypravování o Kocourovi v botách, Šípkové růžence, Popelce, Palečkovi a mnohých dalších. Právě z této tvorby následně čerpali mnozí další umělci typu bratří Grimmů, nicméně i filmová zpracování Walta Disneyho se dočkala celosvětového uznání.
Pro záměry této práce se hodí pouze již výše zmiňované Pohádky matky husy.
Další významní zahraniční autoři pohádek a jejich díla, které by měla být připomenuta:
Pohádky prostoupily život každému z nás. Mnozí s nimi vydrží po celý život, pro někoho jsou zdrojem zábavy, inspirace, dokonce i obživy. Jsou tím, co dědíme z generace na generaci a díky nim utužujeme svá rodinná pouta. V předchozím textu jsem se chtěl zaměřit především na ty autory, jež největší měrou přispěli k formování této oblasti literatury a jejichž díla by neměla být opomíjena a zapomenuta. Věřím, že i přesto, že autoři byli vybíráni spíš subjektivně podle mého vnitřního cítění, každý si mezi nimi najde toho, který ho v mládí nějakým způsobem psychicky formoval a díky němuž si nese odkaz dobra a půvab nadpřirozena ve svém srdci.