Mikulčice. Malá obec na jižní Moravě, o které se žáci učí v dějepise už na základní škole. Do lužního lesa u řeky Moravy se jezdí na školní výlety, poznávací zájezdy i za zábavou. Před šedesáti lety tu archeologové objevili pozůstatky slovanského hradiště. Objevené základy církevních staveb, paláce, dílen a nalezené zlaté a stříbrné šperky dokládají, že šlo o významné centrum Velkomoravské říše. Slovanské hradiště v Mikulčicích je od šedesátých let minulého století národní kulturní památkou. Podle L. Poláčka, vedoucího detašovaného pracoviště Archeologického ústavu AV ČR v Brně, se Mikučice „[...] řadí k těm vzácným „místům paměti“, která se vyznačují přítomností výrazného genia loci“1.Pokusím se přiblížit historii a současnost tohoto unikátního místa naší historie.
První zmínky o archeologických nálezech v této lokalitě nalezneme v deníku profesora K. J. Mašky „[...] Dávno před dr. I. L. Červinkou, v roce 1888 totiž Valy a jejich okolí popsal jiný známý moravský archeolog, profesor K. J. Maška .....Ve svém poznámkovém sešitě, psaném Gabelsbergerovým německým těsnopisem, zaznamenává hlášení mikulčického nadučitele Františka Kropáče, že tři až čtyři kilometry východně od vsi je rozsáhlé opevnění se zřetelným příkopem...“2.
Systematický výzkum této lokality se začal provádět v roce 1954. Na základě pozvání od místního učitele Bedřicha Trnky přijel vedoucí brněnské pobočky Československé akademie věd dr. Poulík 16. srpna 1954 do Mikulčic a už v září se tu začalo s vykopávkami. Podle vzpomínek Rudolfa Jiříčka první pozvání Bedřich Trnka napsal již v roce 1953, ale teprve po několika urgencích přijel dr. Poulík až 14. srpna 1954 a „[...] byl doslova šokován při pohledu na keramické střepy, které byly slovanského původu a neměly nic společného s tureckou pevností...“3. Velkoplošný terénní výzkum se tu prováděl přes 40 let, na počátku 90. let se archeologové zaměřili hlavně na zpracovávání výsledků a terénní výzkum se omezil. Od roku 2004 se na hradišti opět provádí revizní výzkumy podle nejnovějších metod.
Původní základna archeologického ústavu, jinak nazývaná „mikulčická archeologická expedice“, vznikla provizorně na počátku výzkumu v roce 1954. V několika dřevěných a zděných budovách, které se nacházely přímo v prostoru akropole hradiště, byly pracovny archeologů a techniků, konzervátorské dílny a ubytovny pro brigádníky. Hlavní budova byla v průběhu let několikrát modernizovaná. Při poslední renovaci v září 2007 byla zcela zničena požárem. Následky byly tragické, přišel o život jeden člověk a bylo zničeno nejen mnoho archeologických nálezů, ale také dlouhá léta zpracovávaná dokumentace. Požáru naštěstí nepodlehly nejcennější nálezy, zlaté a stříbrné šperky, které jsou bezpečně uloženy v depozitáři mimo pracoviště. Při záchranných pracích pomáhali dobrovolníci, především studenti archeologie, pomocnou ruku podali také archeologické instituce i muzea. Předměty zachráněné ze spáleniště museli archeologové nejdříve identifikovat, konzervovat a zapsat. Nové pracoviště výzkumné základny bylo postaveno mimo akropoli hradiště v místní části Trapíkov. Budova byla oficiálně otevřena 10. října 2013, šest let po tragickém požáru. Je moderní, multifunkční a ničím nenarušuje ráz místní krajiny. Při stavbě byly použity tradiční materiály. Podle L. Poláčka „[...]má být oázou klidu, soustředění a usilovné práce v bezprostředním kontaktu s předmětem výzkumu (archeologickou lokalitou a dalšími prameny), místem setkávání archeologů, historiků a dalších odborníků ze střední Evropy“4. Archeologický ústav AV ČR v Brně vydal o své nové základně publikaci Archeologická základna v Mikulčicích. Najdeme v ní také fotografie nejen současné budovy, ale i hodně dobových map, plánků a fotografií z historie výzkumu.
První muzejní expozice na hradišti byla otevřena v roce 1960 v provizorním objektu. Hradiště bylo prohlášeno národní kulturní památkou „Slovanské hradiště v Mikulčicích“ v roce 1962. Vžil se však víc neoficiální název Národní kulturní památník Mikulčice-Valy. Zajímavostí je, že zápis na Státní seznam movitých a nemovitých památek ČSR byl proveden až v roce 1963.
Unikátními nálezy, evropským významem i rozlohou bylo hradiště v centru pozornosti nejen archeologů, ale i vládních činitelů tehdejší doby. V roce 1963 Ministerstvo školství a kultury v dohodě s Československou akademií věd vypsalo veřejnou soutěž na architektonicko-urbanistické řešení Národního kulturního památníku v Mikulčicích. Podle B. Fuchse to byl pro mnohé architekty nezvyklý a nový problém „když se mělo respektovat líbezné krajinné prostředí, tj. krásná luka s výraznými stromovými solitéry a okolní lužní lesy“10. Dále bylo v zadání „situování funkčních objektů, je to v prvé řadě objekt muzea, objekty pro vědecké pracovníky, depozitáře a sociálně rekreační objekt pro návštěvníky území. K tomu přísluší vybudování parkingů pro vozidla, přistávací plocha pro vrtulníky apod. ... v celku se tudíž jedná o velký archeologicko-muzejní soubor se všemi potřebami moderního muzea, při čemž velká část exponátů leží v terénu o ploše zhruba 600 x 1000 m veliké....“ 5. Do soutěže autoři přihlásili téměř šedesát návrhů, porota udělila první, dvě druhé a třetí cenu, žádný z návrhů však nikdy nebyl realizován.
Další pavilon byl veřejnosti zpřístupněn v roce 1963, netradičně umístěn nad základy jednoho z objevených kostelů. V ochoze pak byla správou památkového areálu nainstalovaná první výstavní expozice. Další pavilon byl pro návštěvníky otevřen v roce 1970 a stálou výstavu připravili pracovníci Archeologického ústavu ČSAV Brno ve spolupráci s Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. Návštěvníci tak poprvé mohli vidět i dva unikátní nálezy, dubové čluny – monoxyly, měřící deset metrů. V roce 1985 bylo na prohlídkové trase rozmístěno 14 kovových vitrín s informacemi o výzkumu a nálezech.
Po převedení celého areálu pod správu Muzea Hodonínska v Hodoníně byly vystaveny faksimile písemností a makety objevených staveb, přibyla i plastická mapa hradiště. Moderně pojatá stálá expozice v pavilonu II, otevřená pro veřejnost v dubnu 2008, získala Hlavní cenu v soutěži Gloria musaealis, v kategorii Muzejní výstava roku 2008. Masarykovo muzeum v Hodoníně vydalo o této interaktivní expozici obrazovou publikaci a DVD Mikulčice: sakrální architektura knížecího hradu.
Architektonických studií na stavbu nového muzea a celkového řešení areálu byla vypracovaná řada. Poslední „Jednokolovou urbanisticko-architektonickou soutěž o návrh ideového řešení lokality Archeopark Mikulčice – Kopčany“ vypsala v roce 2009 Rada Jihomoravského kraje. V současnosti probíhá rekonstrukce muzea podle vítězného návrhu a otevření se chystá na začátek sezóny 2015.
Masarykovo muzeum v Hodoníně usiluje o zápis Slovanského hradiště v Mikulčicích do Listiny světového kulturního dědictví UNESCO. První žádost na Mikulčicko-kopčanský archeopark spolu se slovenských partnerem podalo v roce 2007, návrh byl však rozhodnutím Ministerstva kultury ČR stažen den před závěrečným hodnocením v červenci 2009. Na podzim 2012 se konalo mezinárodní odborné sympozium, kde účastníci doporučili podat druhou žádost o zápis do Listiny:
„Historický areál slovanské sídelní aglomerace, dnešní národní kulturní památka Slovanské hradiště v Mikulčicích, národní kulturní památka Kostel sv. Margity Antiochijské a památková zóna Kopčany, je v kontextu východní části střední Evropy areálem mimořádné a unikátní hodnoty, nesouměřitelné kvalitou nálezů s podobnými mocenskými centry 8. až 10. století ve východní části střední Evropy. Tato hodnota je skryta nejen v archeologickém potenciálu místa, ale i dochovaném stojícím architektonickém dědictví.“ 6.
Druhá žádost byla také podána, ale v červnu 2014 stažena z finálního hodnocení, aby mohla být přepracována podle připomínek.
Mikulčický památník byl od svého objevení středem pozornosti nejen odborníků, ale i laické veřejnosti. Určitě k tomu velkým dílem přispěla i rozsáhlá putovní výstava Velká Morava – tisíciletá tradice státu a kultury, která byla k vidění v letech 1963 - 1968 po celé Evropě. Nejprve v Brně a později v dalších 12 evropských městech (Praha, Bratislava, Nitra,Vídeň, Athény, Moskva, Petrohrad, Kijev Stockholm, Varšava, Vratislav, Berlín, Mohuči). Výstava byla doplněna řadou přednášek, promítáním vědecko-populárních filmů, prodejem populárně naučné literatury, upomínkových předmětů, příležitostních známek, apod. Československá akademie věd vydala „cenově dostupnou (5,50 Kčs) publikaci „Velká Morava – tisíciletá tradice státu a kultury“, která vyšla, kromě v českém a slovenském znění, též v jazyce ruském, německém a v anglicko-francouzské verzi.“7
S odstupem 50 let od unikátní expozice bude mikulčické hradiště opět prezentováno na putovní výstavě Velká Morava – 1150 let křesťanství ve středu Evropy. Také začíná v Brně, poté se přestěhuje do Prahy a jako poslední ji bude hostit Bratislava.
„Bratři svatí Konstantin Filosof a Metoděj jsou známi jako apoštolové Slovanů či slovanští věrozvěsti, kteří pro svou misii na Velké Moravě vytvořili písmo hlaholici a prosadili staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk“8.
Připomínkou byzantské mise je v Mikulčicích pamětní deska na jejich počest, kterou nechal nainstalovat v roce 1982 Svaz Bulharů ve střední Evropě. V roce 2009 daroval tento svaz a Bulharská republika sousoší sv. Cyrila a sv. Metoděje. Autorem je bulharský umělec Emil Venkov. V Mikulčicích proto, že „... zde podle legend Metoděj zemřel, jeho hrob se ovšem dosud nepodařilo najít,“ říká Dimitr Christov ze Svazu Bulharů žijících v Evropě“9. Pravoslavní věřící, především Bulhaři žijící v Česku, se zde scházejí na cyrilometodějských poutích.
O slovanském hradišti v Mikulčicích vyšlo několik populárních publikací, například Pevnost v lužním lese (J. Poulík, 1967), Mikulčice: sídlo a pevnost knížat velkomoravských (J. Poulík, 1975), Terénní výzkum v Mikulčicích (L. Poláček, 2006).
V roce 1963 vydala pošta známku k 1100. výročí Velké Moravy, s nápisem Mikulčice. Vyšla také oficiální obálka a příležitostné razítko. Dodnes je v památníku sezónní poštovna Velkomoravské Mikulčice (PSČ 696 99).
Výjimečné nálezy se objevily i na pohlednicích a skládačkách, které vydávaly renomovaná nakladatelství, například Orbis, Panorama, Pressfoto a další. Na pohlednice byly použity různé motivy - vykopané základy dvouapsidové rotundy, stříbrný křížek, nákončí, velkomoravské šperky, detailní pohled do velmožského hrobu. Podle dr. Josefa Šolce byla nejúspěšnější a nejrychleji rozprodanou pohlednicí „netradičně vyhlížející detailní záběr z odkrytého hrobu ženy, ozdobené na poslední cestu náušnicemi a velkými stříbrnými gombíky“.10
Mimo publikací, pohlednic a známek jsou dnes k dostání i repliky krásných velkomoravských šperků, především náušnic, zhotovovaných podle původních pracovních postupů.
Pro školy připravují pracovníci muzea atraktivní doprovodné akce, například Dějepisnou olympiádu, literární soutěž Skrytá paměť Moravy, výtvarnou mezinárodní soutěž Čarovné barvy země. Pořádají také Velkomoravský den, Den s archeologem, představení s historickými skupinami, přednášky, koncerty i běžecký závod Velká Morava. V Návštěvnickém centru zřídili Malou galerii a vystavují tu obrazy a fotografie. Také zde založili Klub přátel Památníku Slovanské pohřebiště v Mikulčicích.
Slovanské pohřebiště v Mikulčicích patří mezi naše nejvýznamnější kulturní památky. Zdejší archeologické nálezy vypovídají hodně o našich předcích. O jejich světských i církevních zvycích, každodenním životě, zručnosti. Areál leží v lužním lese a je součástí přírodního parku „Mikulčický luh“. Je volně přístupný celý rok, expozice jsou otevřené v letní sezoně a určitě stojí za to ho navštívit.