Existuje několik metod stanovení nízkomolekulárních antioxidantů. Poměrně oblíbená je
metoda měření schopnosti absorbovat kyslíkové radikály (ORAC, z angl. Oxygen radical
absorbance capacity), založená na schopnosti antioxidantů ve vzorku zabránit oxidační reakci
v přítomnosti volných radikálů1
. Asi nejběžnější fotometrické stanovení nízkomolekulárních
antioxidantů spočívá v měření tzv. síly redukující železité ionty (FRAP, z angl. ferric
reducing antioxidant power nebo také ferric reducing ability of plasma), založené na redukci
železitých iontů na železnaté s následující fotometrickou detekcí2
. Jednotlivé
nízkomolekulární antioxidanty lze stanovovat např. metodou HPLC s elektrochemickou
detekcí3,4
.
(1) Cao, G.; Alessio, H. M.; Cutler, R. G. Free Radic. Biol. Med. 1993, 14, 303–311.
(2) Benzie, I. F. F.; Strain, J. J. Anal. Biochem. 1996, 239, 70–76.
(3) Pohanka, M.; Band’uchová, H.; Vlčková, K.; Karasová, J. Z.; Kuča, K.; Damková, V.;
Pecková, L.; Vitula, F.; Pikula, J. J. Appl. Biomed. 2011, 9, 103–109.
(4) Kohen, R.; Oron, M.; Zelkowicz, A.; Kanevsky, E.; Farfouri, S.; Wormser, U. Exp.
Gerontol. 2004, 39, 67–72.