Praha - Známý fotograf Jaroslav Kučera netušil, jak cenný poklad skrývá jeho skříň po celých třicet let. Objevil ho nedávno při rekonstrukci bytu. Když si skleněné desky negativů prohlédl detailněji, zkoprněl.
„Díval jsem se na tak působivé válečné snímky, až mi to vzalo dech. Jejich autor povýšil dokumentární fotografii na umění," říká Kučera.
Autora více než 90 let starého svědectví o odvaze, smrti i každodenních radostech vojáků se historikům nepodařilo vypátrat. On přitom není úplně anonymní - jeho tvář lze spatřit na několika záběrech. Urostlý nadporučík u fotografického stativu, na železničním vagonu, u štědrovečerního stolu či nahý u řeky. Avšak koho z desítek důstojníků ze jmenných seznamů pěších pluků přiřadit k podobence, to se zřejmě zjistit nepodaří.
Snímky identifikoval Jan Haas z Vojenského historického ústavu, který přiznává, že i jeho pohltila silná fotografova výpověď: „Natolik, že mé původní texty ke snímkům byly až příliš emotivní. Kurátor výstavy mě hned usměrnil, abych se snesl na zem a držel se věcných faktů. Měl pravdu - fotografie jsou působivé i bez citových komentářů."
Sočskou (italsko-rakouskou) frontou zmítaly jedny z nejtvrdších bojů první světové války v mimořádně drsných klimatických podmínkách. Střety Čechů s Italy se odehrávaly často na vrcholech alpských hřebenů. Odhaduje se, že na této frontě padl až jeden milion vojáků.
I proto se prezident Václav Klaus, který výstavu zítra na Hradě zahájí, domnívá, že je dobré si vzpomenout na všechny české vojáky, kteří v první světové válce položili životy. Ať už to bylo na kterékoli straně fronty. „Jejich památka by se měla natrvalo vrátit do povědomí nás všech. Neměli bychom vzpomínat jen na některé z nich," vybízí Klaus. Připomíná tím fakt, že Češi, kteří bojovali za Rakous-ko-Uhersko na italské frontě, upadli po vzniku Československa - na rozdíl od legionářů - v zapomnění.
Výstava potrvá od pátku do 19. července. JAN GAZDlK